Život je krásný / La vita e bella (1997/116/Itálie/Komedie, Romantický, Drama, Válečný) 88%
03.07.2018 15:32
JEDNOU VĚTOU
„Podmanivý; příběh dokazující, že láska, rodina a fantazie překonají všechno. I hrůzu války...“
OBSAH
Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Byly doby, kdy jsem tento film považoval za jeden z nejsilnějších, které jsem kdy viděl. Ale postupem času člověk přece jen tak nějak okorá a na některé věci se dívá jinak. Dnes už nemůžu nesouhlasit s tím, co jednou pronesl Marius - "naprosto typický oscarový film". Což neznamená, že by Život Je Krásný nebyl krásný...a krutý...emocionálně velice silný. Láska otce k synovi a neodolatelná Benigniho komika tváří v tvář smrti a v kontrastu se zrůdnou odporností fašounských učitelek, to je dost silná káva. Ale nějak se už nedokážu přesvědčit, aby mě toto svébytné italské veledílo pohltilo tak jako kdysi...a to moje pětihvězdičkové filmy spolehlivě dokáží. Proto dnes dávám 80% a lehce upozorňuji na velmi vyvedenou hudbu od Nicoly Piovaniho. (Gemini) 4*
Italská zručně natočená oscariáda, kterou ale nikdy nedocením. Na začátku jsem totiž dostal romantickou komedii a nepřipraven, co mám očekávat, jsem se v klidu usadil v předzvěsti "mírných komplikací". Ale nikdy bych nečekal takový zásah do nastolené atmosféry. Přijal bych naprostou změnu stylu vyprávění a proměnu do válečného dramatu, ale pokus o zlehčení pozdějších mrazivých chvil mě ve většině případů spíš znervózňoval a to pak i nejslavnější scéna celého snímku ztrácí na síle. Benigni objektivně vzato umí, ale já se jako jeho publikum necítím. (novoten) 3*
Na tento film jsem nešel do kina, protože jsem si myslel, že jde o jednu z těch patetických, 'laskavých, 'hluboce lidských' a jinak postižených tragikomedií, jaké se v posledních letech rády točí. Ukázalo se, že jsem se mýlil a rád to přiznávám. Je to sice film, který je v podtextu velmi tragický, ale zároveň jsem se opravdu hodně smál (skutečně, nahlas smál). Humor je tady, podobně jako v sitcomu M. A. S. H. použit jako sebeobrana hlavního hrdiny před válkou. Třeba scéna, kdy Roberto Benigni 'po svém' překládá slova německého důstojníka, jehož řeč neovládá, je velmi mashovská. Velice na mě zapůsobil Horst Buchholz v malé, klíčové roli. Nicméně celý, opravdu celý film je skvělý zážitek, vřele doporučuji. (Oscar) 5*
VELKÁ RECENZE
Když se vás film z koncentračního tábora snaží už svým názvem přesvědčit, že život je krásný, pohybuje se na hodně tenkém ledě. To pocítil i italský komik Roberto Benigni, který se pustil do hodně ožehavého úkolu. Rozhodl se totiž využít vzpomínek svého otce, jenž na dvouletou zkušenost z koncentračního tábora vzpomínal s humorem, aby nevyděsil své děti, a skloubit je s autobiografickou knihou Rubina Romea Salmoniho, rovněž přeživšího holocaust. S respektem k dějinným událostem i vědomím, že sám není židovského původu, natočil Benigni nejlepší dílo své kariéry a jeden z vrcholů filmového humanismu.
Poctivá člověčina je cítit do takové míry, až to pro někoho může být nesnesitelné. Vzhledem k tématu zřejmě nezbytný patos je však vyvážen Benigniho upřímností, která se více než rok po premiéře ukázala i na předávání Oscarů. Z nich si rodák z Toskánska odnesl nejen ocenění za nejlepší zahraniční snímek, ale dokonce i za svůj herecký výkon, což je skutečně vzácná kombinace. Oceněna byla i hudba podtrhující atmosféru, naopak jen s nominací si musel vystačit scénář, který Benigni napsal společně s Vincenzem Ceramim a který představuje masterclass v tom, jak postupně zužitkovat všechny „Čechovovy pušky“ představené na začátku vyprávění.
Ocitáme se v Itálii na konci 30. let. Židovský číšník Guido (v kouzelně procítěném Benigniho podání) udivuje své okolí na malém městě neustálými vtípky a hravými nápady. Zamiluje se do učitelky Dory (hrané Benigniho skutečnou manželkou Nicolettou Braschi) a navzdory několika okolnostem – včetně jejího snoubence – ji pojme za manželku. Po čase se jim narodí syn Giosué, ale spokojenou idylku naruší druhá světová válka. Guido a Giosué jsou kvůli svému původu odvezeni do koncentračního tábora, milující Dora je ze solidarity následuje. V táboře se Guidovi daří před synem předstírat, že celá situace je pouze hrou, jejíž vítěz dostane tank.
Přestože si každý pamatuje hlavně scény z koncentračního tábora, i poměrně dlouhá expozice má své místo. Jednak totiž úvodní polovina detailně ukazuje zamilování Guida do Dory – scénu za scénou stvrzuje zarputilost jeho charakteru, nezdolně optimistický pohled na svět. Zároveň však umožňuje dát pozdější dění do kontrastu, navíc s přetrvávající myšlenkou, že v lidském životě je nepřeberné množství momentů, pro které stojí za to bojovat.
Benigniho Guido se navíc zapsal do dějin filmu jako postava, která se odchyluje od standardní podoby vnitřního konfliktu. Často se totiž setkáváme s figurami, u nichž je zjevný nesoulad mezi tím, co chtějí, a tím, co potřebují. Navenek deklarovaný cíl bývá jen slepou uličkou na cestě sebepoznání a smysluplné proměny. Zatímco jiné filmové postavy musejí podstoupit vnitřní změnu, aby překonaly své nedostatky a divák jim na konci příběhu zatleskal, Guido se změnit nemůže – a vlastně ani nesmí. Jeho klaunská moudrost z něj totiž navzdory (občas) společensky nepřijatelnému vystupování činí nejhlubší a nejnormálnější bytost v tragicky pokřiveném světě. Věčný snílek a optimista se změnit nesmí, naopak z přirozeného řádu věcí vychýlený svět se musí vzpamatovat.
Absurditu válečné doby zhmotňuje lékař v charismatickém podání Horsta Buchholze (Chico ze Sedmi statečných). Zatímco před válkou se jednalo o Guidova přítele a dvojice důvtipných mužů se ráda škádlila podnětnými hádankami, v prostředí koncentračního tábora tento dříve sympatický muž na svou lidskost zapomněl – a Guido si tak nevyhnutelně uvědomuje, že naděje na záchranu neexistuje. Přesto se nevzdává a dál se snaží ochránit svého syna před zly tohoto světa, a to pomocí kouzla imaginace. Tato neoddělitelná slitina tragiky a komiky v divákovi vyvolává fascinující škálu emocí.
Vůči filmu se objevily výtky (třeba z úst Mela Brookse), že bagatelizuje holocaust a nepřiměřeně si dělá legraci z pravděpodobně největší krize lidství, s níž se civilizace musela vyrovnat. Poselství je přitom zcela opačné – Guido vyzařuje naději a pozitivitu, místy možná až otravně a pitvořivě, ale především zcela nezdolně. Vpřed ho žene neustálá naděje v lepší zítřky, silné přesvědčení, že život je prostě krásný. Díky tomu, že tato postava dokáže rebelovat proti realitě a uchovat si naději tváří v tvář těm nejhorším tragédiím, může se dočkat záchrany; sice ne sebe sama, ale zdárně ochráněné další generace.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Itálie, třicátá léta 20. století. Z vesnice do města přijíždí Quido, náhodou potkává učitelku Doru, do které se zamiluje na první pohled. Získá si ji svým vtipem a osobitým humorem. Dora a Quido se přes odpor rodičů Dory vezmou. Jejich syn Jozue se poprvé setkává se svou babičkou až v knihkupectví, které rodiče otevírají. V Itálii před druhou světovou válkou nastupuje k moci fašismus. Stejně jako v Německu i zde dochází k postupnému utlačování a následné deportaci Židů do koncentračních táborů. K deportaci jsou určeni Quido a Jozue, Dora se však rozhodne sdílet jejich osud. V koncentračních táborech mají šanci déle přežít jen práce schopní. Ostatní jsou hned po příjezdu likvidováni v plynových komorách.
Quido syna zachrání. Vše mu vyloží jako hru podle přísných pravidel. K získání hlavní ceny (tanku) je třeba nasbírat 1000 bodů při dodržení přísných pravidel hry. Nesmí se dívat vojákům do očí, plakat, stěžovat si a prosit o jídlo. Chlapec věří, že smrt, krev a bolest okolo jsou jen hra. „Hra“ pokračuje. Přibližující se fronta uvádí vedení tábora v paniku – snaží se zlikvidovat důkazy a svědky. Kvído vysvětluje synkovi, že nastává poslední fáze hry, kdy je třeba se schovat a vylézt teprve až bude ticho. Quido je zastřelen při pokusu o setkání s Dorou, ale Jozue je zachráněn a setkává se s maminkou.
Život je krásný (v italském originále La vita e bella) je italský film z roku 1997 režiséra Roberta Benigniho, který v něm také ztvárnil hlavní postavu. Snímek vypráví příběh italského žida Guida Oreficeho, který musí vymyslet, jak pomoci své rodině během jejího zajetí v nacistickém koncentračním táboře.
Snímek byl v roce 1999 nominován na sedm Oscarů, přičemž získal tři ceny v kategoriích nejlepší herec (Roberto Benigni), nejlepší hudba a nejlepší cizojazyčný film.
Ocenění:
Academy Awards
1999 - Roberto Benigni (Hlavní herec)
1999 - Roberto Benigni (Zahraniční film)
1999 - Nicola Piovani (Dramatická hudba)
1999 - Nejlepší film (nominace)
1999 - Roberto Benigni (Režie) (nominace)
1999 - Roberto Benigni (Původní scénář) (nominace)
1999 - Střih (nominace)
BAFTA
1999 - Roberto Benigni (Nejlepší herec v hlavní roli)
1999 - Roberto Benigni, Vincenzo Cerami (Původní scénář) (nominace)
1999 - Neanglicky mluvený film (nominace)
European Film Awards
1998 - Roberto Benigni (Nejlepší film)
1998 - Roberto Benigni (Nejlepší herec)
Cannes IFF
1998 - Roberto Benigni (Velká cena)
1998 - Roberto Benigni (Zlatá palma) (nominace)
Toronto IFF
1998 - Roberto Benigni (Cena diváků pro nejlepší film)
Florida Film Critics Circle Awards
1998 - Nejlepší zahraniční film
César Awards
1999 - Nejlepší zahraniční film
British Independent Film Awards (BIFA)
1999 - Nejlepší zahraniční nezávislý film (neaglicky mluvený) (nominace)
Warsaw International Film Festival
1998 - Roberto Benigni (Cena diváků - celovečerní film)
Montreal World Film Festival
1998 - Roberto Benigni (Cena diváků pro nejpopulárnější film)
DABING
V českém znění: David Prachař - Roberto Benigni (Quido Orefice), Jarmila Švehlová - Nicoletta Braschi (Dora), Radek Škvor – Giorgio Cantarini (Giosué Orefice), Josef Vinklář - Horst Buchholz (doktor Lessing), Michal Pavlata – Sergio Bini Bustric (Ferruccio Papini), Zdeněk Maryška – Giustino Durano (Eliseo Orefice), Valérie Zawadská – Giuliana Lojodice (ředitelka školy), Václav Knop - Omero Antonutti (vypravěč - dospělý Giosué Orefice), Vladimír Brabec (školní inspektor), Petr Pelzer, Václav Vydra, Sylva Turbová, Simona Postlerová, Klára Jandová, Regina Řandová, Jaromír Meduna, Radka Stupková, Martin Kolár, Zbyšek Pantůček, Pavel Šrom, Antonín Navrátil, Mário Kubec, Karel Richter, Bohdan Tůma, Jan Hanžlík, Zuzana Schulzová, Tomáš Hlavička, Matouš Minařík, Barbora Zaoralová, a další.
Překlad: Ivana Fejerová
Jazykový poradce: Jana Kopecká
Zvuk: Petr Mandák, Vladimír Žďánský
Vedoucí výroby: Leoš Lanči
Produkce: Stanislav Wszolek
Dialogy a režie českého znění: Václav Knop
Vyrobilo: AW Studio Praha, 1999
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 1.4.1999 Intersonic
Premiéra USA: 22.9.1998 (AFI Fest)
Premiéra Itálie: 18.12.1997 Cecchi Gori Group
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.12.1999 (VHS) Intersonic
Poprvé na VHS: 1.4.2000 Intersonic
Poprvé na DVD: 19.3.2004 Intersonic
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 5 423 229
Tržby celkem - $ 230 100 000
Návštěvnost v ČR 99 131
Náklady (Rozpočet) - $ 20 000 000
„Podmanivý; příběh dokazující, že láska, rodina a fantazie překonají všechno. I hrůzu války...“
OBSAH
Píše se rok 1939. Italský číšník Guido Orefice, překypující energií a hýřící bláznivými nápady, přijíždí z venkova do velkého města. Na první pohled se tu zamiluje do půvabné učitelky Dory. Ta už sice nápadníka má, on však udělá vše, aby ji zachránil od sňatku s nemilovaným byrokratem. Získá její lásku a vezmou se. Narodí se jim syn Giosué. Po pěti letech šťastného manželství je Guido kvůli svému židovskému původu odvlečen spolu se synem do koncentračního tábora. Aby před malým chlapcem zatajil šokující okolnosti a uchránil ho před hrůzami nacismu, předstírá, že všechno kolem je pouhá hra, připravená k synovým narozeninám. Hra, na jejímž konci na oba čeká velká odměna...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Byly doby, kdy jsem tento film považoval za jeden z nejsilnějších, které jsem kdy viděl. Ale postupem času člověk přece jen tak nějak okorá a na některé věci se dívá jinak. Dnes už nemůžu nesouhlasit s tím, co jednou pronesl Marius - "naprosto typický oscarový film". Což neznamená, že by Život Je Krásný nebyl krásný...a krutý...emocionálně velice silný. Láska otce k synovi a neodolatelná Benigniho komika tváří v tvář smrti a v kontrastu se zrůdnou odporností fašounských učitelek, to je dost silná káva. Ale nějak se už nedokážu přesvědčit, aby mě toto svébytné italské veledílo pohltilo tak jako kdysi...a to moje pětihvězdičkové filmy spolehlivě dokáží. Proto dnes dávám 80% a lehce upozorňuji na velmi vyvedenou hudbu od Nicoly Piovaniho. (Gemini) 4*
Italská zručně natočená oscariáda, kterou ale nikdy nedocením. Na začátku jsem totiž dostal romantickou komedii a nepřipraven, co mám očekávat, jsem se v klidu usadil v předzvěsti "mírných komplikací". Ale nikdy bych nečekal takový zásah do nastolené atmosféry. Přijal bych naprostou změnu stylu vyprávění a proměnu do válečného dramatu, ale pokus o zlehčení pozdějších mrazivých chvil mě ve většině případů spíš znervózňoval a to pak i nejslavnější scéna celého snímku ztrácí na síle. Benigni objektivně vzato umí, ale já se jako jeho publikum necítím. (novoten) 3*
Na tento film jsem nešel do kina, protože jsem si myslel, že jde o jednu z těch patetických, 'laskavých, 'hluboce lidských' a jinak postižených tragikomedií, jaké se v posledních letech rády točí. Ukázalo se, že jsem se mýlil a rád to přiznávám. Je to sice film, který je v podtextu velmi tragický, ale zároveň jsem se opravdu hodně smál (skutečně, nahlas smál). Humor je tady, podobně jako v sitcomu M. A. S. H. použit jako sebeobrana hlavního hrdiny před válkou. Třeba scéna, kdy Roberto Benigni 'po svém' překládá slova německého důstojníka, jehož řeč neovládá, je velmi mashovská. Velice na mě zapůsobil Horst Buchholz v malé, klíčové roli. Nicméně celý, opravdu celý film je skvělý zážitek, vřele doporučuji. (Oscar) 5*
VELKÁ RECENZE
Když se vás film z koncentračního tábora snaží už svým názvem přesvědčit, že život je krásný, pohybuje se na hodně tenkém ledě. To pocítil i italský komik Roberto Benigni, který se pustil do hodně ožehavého úkolu. Rozhodl se totiž využít vzpomínek svého otce, jenž na dvouletou zkušenost z koncentračního tábora vzpomínal s humorem, aby nevyděsil své děti, a skloubit je s autobiografickou knihou Rubina Romea Salmoniho, rovněž přeživšího holocaust. S respektem k dějinným událostem i vědomím, že sám není židovského původu, natočil Benigni nejlepší dílo své kariéry a jeden z vrcholů filmového humanismu.
Poctivá člověčina je cítit do takové míry, až to pro někoho může být nesnesitelné. Vzhledem k tématu zřejmě nezbytný patos je však vyvážen Benigniho upřímností, která se více než rok po premiéře ukázala i na předávání Oscarů. Z nich si rodák z Toskánska odnesl nejen ocenění za nejlepší zahraniční snímek, ale dokonce i za svůj herecký výkon, což je skutečně vzácná kombinace. Oceněna byla i hudba podtrhující atmosféru, naopak jen s nominací si musel vystačit scénář, který Benigni napsal společně s Vincenzem Ceramim a který představuje masterclass v tom, jak postupně zužitkovat všechny „Čechovovy pušky“ představené na začátku vyprávění.
Ocitáme se v Itálii na konci 30. let. Židovský číšník Guido (v kouzelně procítěném Benigniho podání) udivuje své okolí na malém městě neustálými vtípky a hravými nápady. Zamiluje se do učitelky Dory (hrané Benigniho skutečnou manželkou Nicolettou Braschi) a navzdory několika okolnostem – včetně jejího snoubence – ji pojme za manželku. Po čase se jim narodí syn Giosué, ale spokojenou idylku naruší druhá světová válka. Guido a Giosué jsou kvůli svému původu odvezeni do koncentračního tábora, milující Dora je ze solidarity následuje. V táboře se Guidovi daří před synem předstírat, že celá situace je pouze hrou, jejíž vítěz dostane tank.
Přestože si každý pamatuje hlavně scény z koncentračního tábora, i poměrně dlouhá expozice má své místo. Jednak totiž úvodní polovina detailně ukazuje zamilování Guida do Dory – scénu za scénou stvrzuje zarputilost jeho charakteru, nezdolně optimistický pohled na svět. Zároveň však umožňuje dát pozdější dění do kontrastu, navíc s přetrvávající myšlenkou, že v lidském životě je nepřeberné množství momentů, pro které stojí za to bojovat.
Benigniho Guido se navíc zapsal do dějin filmu jako postava, která se odchyluje od standardní podoby vnitřního konfliktu. Často se totiž setkáváme s figurami, u nichž je zjevný nesoulad mezi tím, co chtějí, a tím, co potřebují. Navenek deklarovaný cíl bývá jen slepou uličkou na cestě sebepoznání a smysluplné proměny. Zatímco jiné filmové postavy musejí podstoupit vnitřní změnu, aby překonaly své nedostatky a divák jim na konci příběhu zatleskal, Guido se změnit nemůže – a vlastně ani nesmí. Jeho klaunská moudrost z něj totiž navzdory (občas) společensky nepřijatelnému vystupování činí nejhlubší a nejnormálnější bytost v tragicky pokřiveném světě. Věčný snílek a optimista se změnit nesmí, naopak z přirozeného řádu věcí vychýlený svět se musí vzpamatovat.
Absurditu válečné doby zhmotňuje lékař v charismatickém podání Horsta Buchholze (Chico ze Sedmi statečných). Zatímco před válkou se jednalo o Guidova přítele a dvojice důvtipných mužů se ráda škádlila podnětnými hádankami, v prostředí koncentračního tábora tento dříve sympatický muž na svou lidskost zapomněl – a Guido si tak nevyhnutelně uvědomuje, že naděje na záchranu neexistuje. Přesto se nevzdává a dál se snaží ochránit svého syna před zly tohoto světa, a to pomocí kouzla imaginace. Tato neoddělitelná slitina tragiky a komiky v divákovi vyvolává fascinující škálu emocí.
Vůči filmu se objevily výtky (třeba z úst Mela Brookse), že bagatelizuje holocaust a nepřiměřeně si dělá legraci z pravděpodobně největší krize lidství, s níž se civilizace musela vyrovnat. Poselství je přitom zcela opačné – Guido vyzařuje naději a pozitivitu, místy možná až otravně a pitvořivě, ale především zcela nezdolně. Vpřed ho žene neustálá naděje v lepší zítřky, silné přesvědčení, že život je prostě krásný. Díky tomu, že tato postava dokáže rebelovat proti realitě a uchovat si naději tváří v tvář těm nejhorším tragédiím, může se dočkat záchrany; sice ne sebe sama, ale zdárně ochráněné další generace.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Itálie, třicátá léta 20. století. Z vesnice do města přijíždí Quido, náhodou potkává učitelku Doru, do které se zamiluje na první pohled. Získá si ji svým vtipem a osobitým humorem. Dora a Quido se přes odpor rodičů Dory vezmou. Jejich syn Jozue se poprvé setkává se svou babičkou až v knihkupectví, které rodiče otevírají. V Itálii před druhou světovou válkou nastupuje k moci fašismus. Stejně jako v Německu i zde dochází k postupnému utlačování a následné deportaci Židů do koncentračních táborů. K deportaci jsou určeni Quido a Jozue, Dora se však rozhodne sdílet jejich osud. V koncentračních táborech mají šanci déle přežít jen práce schopní. Ostatní jsou hned po příjezdu likvidováni v plynových komorách.
Quido syna zachrání. Vše mu vyloží jako hru podle přísných pravidel. K získání hlavní ceny (tanku) je třeba nasbírat 1000 bodů při dodržení přísných pravidel hry. Nesmí se dívat vojákům do očí, plakat, stěžovat si a prosit o jídlo. Chlapec věří, že smrt, krev a bolest okolo jsou jen hra. „Hra“ pokračuje. Přibližující se fronta uvádí vedení tábora v paniku – snaží se zlikvidovat důkazy a svědky. Kvído vysvětluje synkovi, že nastává poslední fáze hry, kdy je třeba se schovat a vylézt teprve až bude ticho. Quido je zastřelen při pokusu o setkání s Dorou, ale Jozue je zachráněn a setkává se s maminkou.
Život je krásný (v italském originále La vita e bella) je italský film z roku 1997 režiséra Roberta Benigniho, který v něm také ztvárnil hlavní postavu. Snímek vypráví příběh italského žida Guida Oreficeho, který musí vymyslet, jak pomoci své rodině během jejího zajetí v nacistickém koncentračním táboře.
Snímek byl v roce 1999 nominován na sedm Oscarů, přičemž získal tři ceny v kategoriích nejlepší herec (Roberto Benigni), nejlepší hudba a nejlepší cizojazyčný film.
Ocenění:
Academy Awards
1999 - Roberto Benigni (Hlavní herec)
1999 - Roberto Benigni (Zahraniční film)
1999 - Nicola Piovani (Dramatická hudba)
1999 - Nejlepší film (nominace)
1999 - Roberto Benigni (Režie) (nominace)
1999 - Roberto Benigni (Původní scénář) (nominace)
1999 - Střih (nominace)
BAFTA
1999 - Roberto Benigni (Nejlepší herec v hlavní roli)
1999 - Roberto Benigni, Vincenzo Cerami (Původní scénář) (nominace)
1999 - Neanglicky mluvený film (nominace)
European Film Awards
1998 - Roberto Benigni (Nejlepší film)
1998 - Roberto Benigni (Nejlepší herec)
Cannes IFF
1998 - Roberto Benigni (Velká cena)
1998 - Roberto Benigni (Zlatá palma) (nominace)
Toronto IFF
1998 - Roberto Benigni (Cena diváků pro nejlepší film)
Florida Film Critics Circle Awards
1998 - Nejlepší zahraniční film
César Awards
1999 - Nejlepší zahraniční film
British Independent Film Awards (BIFA)
1999 - Nejlepší zahraniční nezávislý film (neaglicky mluvený) (nominace)
Warsaw International Film Festival
1998 - Roberto Benigni (Cena diváků - celovečerní film)
Montreal World Film Festival
1998 - Roberto Benigni (Cena diváků pro nejpopulárnější film)
DABING
V českém znění: David Prachař - Roberto Benigni (Quido Orefice), Jarmila Švehlová - Nicoletta Braschi (Dora), Radek Škvor – Giorgio Cantarini (Giosué Orefice), Josef Vinklář - Horst Buchholz (doktor Lessing), Michal Pavlata – Sergio Bini Bustric (Ferruccio Papini), Zdeněk Maryška – Giustino Durano (Eliseo Orefice), Valérie Zawadská – Giuliana Lojodice (ředitelka školy), Václav Knop - Omero Antonutti (vypravěč - dospělý Giosué Orefice), Vladimír Brabec (školní inspektor), Petr Pelzer, Václav Vydra, Sylva Turbová, Simona Postlerová, Klára Jandová, Regina Řandová, Jaromír Meduna, Radka Stupková, Martin Kolár, Zbyšek Pantůček, Pavel Šrom, Antonín Navrátil, Mário Kubec, Karel Richter, Bohdan Tůma, Jan Hanžlík, Zuzana Schulzová, Tomáš Hlavička, Matouš Minařík, Barbora Zaoralová, a další.
Překlad: Ivana Fejerová
Jazykový poradce: Jana Kopecká
Zvuk: Petr Mandák, Vladimír Žďánský
Vedoucí výroby: Leoš Lanči
Produkce: Stanislav Wszolek
Dialogy a režie českého znění: Václav Knop
Vyrobilo: AW Studio Praha, 1999
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 1.4.1999 Intersonic
Premiéra USA: 22.9.1998 (AFI Fest)
Premiéra Itálie: 18.12.1997 Cecchi Gori Group
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.12.1999 (VHS) Intersonic
Poprvé na VHS: 1.4.2000 Intersonic
Poprvé na DVD: 19.3.2004 Intersonic
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 5 423 229
Tržby celkem - $ 230 100 000
Návštěvnost v ČR 99 131
Náklady (Rozpočet) - $ 20 000 000
Tvůrci a herci
Roberto Benigni (Režie), Gianluigi Braschi (Produkce), John M. Davis (Produkce), Elda Ferri (Produkce), Nicola Piovani (Hudba), Tonino Delli Colli (Kamera), Simona Paggi (Střih), Shaila Rubin (Casting), Danilo Donati (Scénografie), Danilo Donati (Kostýmy), Tullio Morganti (Zvuk), Walter Cossu (Masky), Roberto Benigni (Scénář), Vincenzo Cerami (Scénář), Roberto Benigni (Herec), Nicoletta Braschi (Herec), Giorgio Cantarini (Herec), Giustino Durano (Herec), Marisa Paredes (Herec), Horst Buchholz (Herec), Verena Buratti (Herec), Gina Rovere (Herec), Andrea Tidona (Herec), Omero Antonutti (Herec), Richard Sammel (Herec), Lidia Alfonsi (Herec), Hannes Hellmann (Herec), Pietro De Silva (Herec), Francesco Guzzo (Herec), Giuliana Lojodice (Herec), David Prachař - Roberto Benigni (Quido Orefice - Dabing), Jarmila Švehlová - Nicoletta Braschi (Dora - Dabing), Radek Škvor – Giorgio Cantarini (Giosué Orefice - Dabing), Josef Vinklář - Horst Buchholz (doktor Lessing - Dabing), Michal Pavlata – Sergio Bini Bustric (Ferruccio Papini - Dabing), Zdeněk Maryška – Giustino Durano (Eliseo Orefice - Dabing), Valérie Zawadská – Giuliana Lojodice (ředitelka školy - Dabing), Václav Knop - Omero Antonutti (vypravěč - dospělý Giosué Orefice - Dabing), Vladimír Brabec (školní inspektor - Dabing)
1997/116/Itálie/Komedie, Romantický, Drama, Válečný
Zajímavost k filmu
- Při scéně, když Guido (Roberto Benigni) je v divadle a dívá se na balkón, kde je Dora (Nicoletta Braschi), hraje opera Hoffmannovy povídky od Jacques Offenbacha a zní píseň Barcarolle z 2. dějství.
- Natáčení probíhalo ve městě Arezzo na náměstí Piazza Grande v Toskánsku.
- Herec Horst Buchholz, předastavitel doktora Lessinga, žil během 2. světové války v Československu.
- Tank, který se objevil v závěru filmu, je americký Sherman M4.
- Guidova žena Dora je hrána Nicolettou Braschi - skutečnou manželkou Roberta Benigniho.
- Číslo uniformy Roberta Benigniho ve vězení je stejné jako měl Charlie Chaplin ve filmu Diktátor.
- Oscar pro Benigniho za nejlepší výkon v hlavní roli je teprve podruhé v historii, kdy herec obdržel Oscara ve filmu, který zároveň režíroval. Poprvé to byl Laurence Olivier v Hamletovi roku 1948.
- Podruhé v historii získal Ital Oscara za nejlepší výkon v hlavní roli. Poprvé to byla Sophia Loren v Horalce (1960).
- Před usnutím si Guido a Ferruccio vyprávějí několik vtipů o německém filozofovi Arturu Schopenhauerovi. To byl oblíbenec Adolfa Hitlera.
- Horst Buchholz se sám nadaboval pro anglickou a německou verzi.
- Při scéně, když Guido (Roberto Benigni) je v divadle a dívá se na balkón, kde je Dora (Nicoletta Braschi), hraje opera Hoffmannovy povídky od Jacques Offenbacha a zní píseň Barcarolle z 2. dějství.
- Natáčení probíhalo ve městě Arezzo na náměstí Piazza Grande v Toskánsku.
- Herec Horst Buchholz, předastavitel doktora Lessinga, žil během 2. světové války v Československu.
- Tank, který se objevil v závěru filmu, je americký Sherman M4.
- Guidova žena Dora je hrána Nicolettou Braschi - skutečnou manželkou Roberta Benigniho.
- Číslo uniformy Roberta Benigniho ve vězení je stejné jako měl Charlie Chaplin ve filmu Diktátor.
- Oscar pro Benigniho za nejlepší výkon v hlavní roli je teprve podruhé v historii, kdy herec obdržel Oscara ve filmu, který zároveň režíroval. Poprvé to byl Laurence Olivier v Hamletovi roku 1948.
- Podruhé v historii získal Ital Oscara za nejlepší výkon v hlavní roli. Poprvé to byla Sophia Loren v Horalce (1960).
- Před usnutím si Guido a Ferruccio vyprávějí několik vtipů o německém filozofovi Arturu Schopenhauerovi. To byl oblíbenec Adolfa Hitlera.
- Horst Buchholz se sám nadaboval pro anglickou a německou verzi.
Odkazy:
Hrají:
Roberto Benigni, Nicoletta Braschi, Giorgio Cantarini, Giustino Durano, Marisa Paredes, Horst Buchholz, Verena Buratti, Gina Rovere, Andrea Tidona, Omero Antonutti, Richard Sammel, Lidia Alfonsi, Hannes Hellmann, Pietro De Silva, Francesco Guzzo, Giuliana Lojodice, Dirk K. van den Berg, Claudio Alfonsi