Odpor / Defiance (2008/131/USA/Válečný, Drama, Thriller, Akční, Historický) 74%

JEDNOU VĚTOU
„Každý den svobody znamená vítězství.“

OBSAH
Příběh bratrů Bielskich je jedním z nejzajímavějších příběhů 2. světové války. Poprvé se na světlo světa dostal v Bělorusku v roce 1944, když byli místní lidé svědky ohromujícího, téměř surrealistického obrazu: více než 1200 lidí vyšlo z hlubokých a neobydlených běloruských lesů. Příběh se začal skládat dohromady díky vzpomínkám a vyprávění, které si lidé mezi sebou šeptali. Bratři Tuvio (Daniel Craig), Zuse (Liev Schreiber) a Asael Bielski (Jamie Bell) vyrůstali ve farmářské rodině v Bělorusku, které v té době bylo součástí Sovětského svazu. Charismatičtí bratři byli známí jako rváči a rebelové s odporem k autoritám. Když v červnu 1941 nacisté obsadili jejich kraj, byli rychle označeni za vyvolávače nepokojů a sledováni příslušníky SS i místní policií. Brzy se událo několik zdrcujících tragédií. Rodiče a další členové jejich rodiny byli hromadně s dalšími 4000 Židy popraveni. Aby zachránili holé životy, utekli bratři do hlubokých a rozlehlých lesů, které od dětství velmi dobře znali. Tam sestavili partyzánskou skupinu. To, co začalo jako bitva o přežití a touha po pomstě, přerostlo v odhodlání zachránit co největší počet Židů. Pod vedením Tuvii se mise stala úspěšnější, než si kdo kdy dokázal představit. Pro milióny lidí znamenal příchod nacistů nezvratitelný rozsudek smrti. Ale pro židovské bratry Bielské se to stalo voláním “vzhůru do zbraně”, zkouškou testující jejich bratrství, odvahu a vůli bojovat proti zlu kolem sebe. Jejich odhodlání přivedlo tisíce dalších do zoufalé bitvy za přežití. Bratři se odvážili vracet do ghett a pomáhali utéci uvězněným Židům, kteří tam čekali na deportaci a následnou smrt v koncentračních táborech. Po měsících neustálého přesouvání se jim konečně podařilo v lesích založit osadu. Žili v podzemních chatrčích, tzv. zemljankách, postavili si nemocnici, mlýn, pekárnu, lázně a dokonce divadlo a synagogu. Uprostřed okolního hororu vyrostlo místo plné života, které jeho obyvatelé pojmenovali “Jeruzalém v lesích”.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Edward Zwick vrací úder. Opět. Jeden z mála režisérů, kteří prakticky netočí špatné filmy. Defiance je dalším důkazem jeho schopností a dobrého volby nejen témat, ale i herců a výpravy. Daniel Craig. Lieve Shreiber a Jamie Bell jsou ozdobou filmu, stejně jako právě zmíněná skvělá výprava a kamera, která je u Zwicka prakticky tradicí. Jediný problém může nastat v tématu. Druhá světová válka a založení tábora pro uprchlíky, kteří chtějí přežít. Dějově je film (opět) poměrně rozvleklý a bude (opět) dost diváků nudit. Čekání na "cokoliv zajímavějšího než stavění tábora" je tu velmi dlouhé a hutněji sestříhaný nebo napsaný film by byl jen k dobru. Zwick je však prostě svůj a stejně tak jeho filmy, které nepadnou a neupoutají na celou svou délku každého, ale ti ostatní ho budou pouze a jen chválit. Avšak i přes formální kvalitu mohl být Defiance lepším filmem s kratší délkou a větším tempem. (Djkoma) 4*

Filmy z druhé světové války si svojí síň slávy už dávno odbyly, vždyť není už pořádně o čem točit, každá zásadní nebo absolutně bezvýznamná bitva byla natočená, snad každý životní příběh, který se ve válkách udál byl zdokumentován, snad všecko co se týká první a druhé světové války bylo tak moc zaznamenáno, že už to diváka ani nemůže bavit, i když ten pravdivý příběh se vždycky z nějakého toho koutu země vždycky vyloupne a tenhle je zrovna z Běloruska a proč koneckonců ne. Tři bratři kolem kterých se příběh točí se hodně povedli a natáčel to režisér, který natáčet umí, ale který v sobě má ještě hodně Hollywoodského a jeho filmy nekončí jinak, než nadějí, viz třeba takový Poslední samuraj. Přesto ta atmosféra těch běloruských lesů je dokonalá, výborně se na to kouká, a ještě líp se těm židům fandí, protože tohle je přesně to, co ve světě válečné kinematografie nebylo ztvárněno. Partizánský odpor, který se brání zuby nechty, který má ve svém jádru problémy a ty se snaží řešit pokud možno co nejjednodušejc, do toho se promítá válka jako taková, která by Vám vlastně mohla být ukradená, protože ty běloruské lesy jsou okolní válkou absolutně nepoznamenány, tady se řeší jen jeden příběh a ten se snaží vypadat co nejvěrohodněji. Jediné co mi na tom vadilo, tak to byl konec samotný, který si prostě pan režisér nemohl odpustit, a ještě tam chybělo víc emocionálních scén, které by mě dokázaly posadit na zadek, i když to film samotný už dost dokázal, respektive natočil se film, kterého si asi už moc lidí všímat nebude jako tenkrát Spielbergova eposu o Dnu D, ale na druhou stranu ti, kteří chtějí si ho všimnou a rozhodně za něj budou rádi, protože tenhle film si to zaslouží, minimálně ze strany těch, kteří se o to zajímají. Atmosféra je dokonalé, herecké výkony obdivuhodné a příběh je neokoukaný a hlavně v dnešní době originální, a to je co říct na látku, která byla přepracovaná na tisíckrát. To všecko se nakonec promítá do filmu, který čeští distributoři pojmenovali Odpor, debilnějc fakt nemohli, snad to ostatní diváky neodradí, protože to by bylo to nejhorší, co by se tomuto filmu mohlo stát. (Malarkey) 5*

Zase jeden z těch příběhů, které je velmi těžké přestavět do filmové podoby. Stopáž filmu je celkem dlouhá a nenašel jsem v ní vlastně žádní hluché místo, ale pocitu, že jsem mohl dostat daleko víc se nemůžu zbavit ani teď, několik dní po projekci. Například vztah židovských partyzánů a soudruhů z rudé armády nebo jak do lesa přišli další židi a když jim řekli, že jsou u Bielskich, začali o nich ty nově příchozí mluvit jako o legendách, hrdinech, ale já jako divák viděl jen Tuviovu pomstu za rodiče a jeden fight z náckama a pak už jen jak jsou celý utrápený v lese, choděj, koukaj a nejsou si jistý co bude. Nechci to znevažovat, ale stvoření legend by mělo vypadat přece jen trošku jinak. O napínavý ani akční scény ve filmu není nouze a nutno říci že se povedli skvěle. Zase, je škoda že ten zimní život v lese nebyl více rozveden, nebo spíše mohla to bejt ukázková galerie boje o holé přežití. Chápu, že aby film byl podle mého gusta musel by mít tak 220 minut, ale co, tak by je měl. Copak už nezvládnem odkoukat poctivě vyprávěné příběhy, které si dokáží vyhrát z vykreslením atmosféry i za cenu delší stopáže ? Herecky vynikající. Dan od boha nafasobval ruskej ksicht jak prase a když to bůh viděl, tak si řek, kurva to jsem přehnal, takhle někoho bezdůvodně zrusákovat a tak mu jako vyvážení dal tuny hereckého talentu se kterým se Dan naučil skvěle zacházet a kdyby kvůli ničemu jinýmu, tak kvůli Danovi stojí Odpor za vidění. (Enšpígl) 3*

VELKÁ RECENZE
Tvorba Edwarda Zwicka je čistá archeologie. V dnešním Hollywoodu působí jeho filmy jako relikty starých časů. Se svou až tvrdošíjnou snahou vyprávět komplexní epické (a etické) příběhy by Zwick zapadl spíše do doby Johna Hustona, Davida Leana či Williama Wylera. Jistě, nezřídka volí navýsost moderní témata (Pouštní bouře, válka s terorismem, africká mizérie), ale to podání je ryzí oldchool. Klasický Hollywood. Snad jediným současným režisérem, který je ještě schopen něčeho podobného, je Ridley Scott (zejména jeho Království nebeské by se v Zwickově filmografii báječně vyjímalo – včetně vlažného komerčního ohlasu).
Je to o Příběhu. Edward Zwick není tvůrce, který by oslňoval specifickým formálním rukopisem. U Scotta stačí, aby někdo někoho praštil mečem a do záběru prskla hlína a hned víme, s kým máme tu čest. Zwick není filmařem tohoto druhu. Necpe se do popředí a nemá vlastně žádné vizuální trademarky. Vše, co si zapamatujete z Odporu, jsou tu a tam modré filtry, které divákovi vnucují dojem chladu, nevlídného lesního šera a nepohodlí. A přesto je i Odpor „klasický Zwick“. Zřetelně jej definují zvolený námět a způsob, jakým nám je Příběh vyprávěn. Není těžké určit základní prvky, z nichž se tahle „tradiční zwickovština“ skládá: epické vyprávění, značná dávka dobrodružné akce, více či méně snesitelný patos, postavy čelící morálním dilematům, chlapské přátelství (resp. vztah dvou bratrů) a v závěru opětovné spojení rozdělené rodiny.
To všechno Odpor obsahuje. Na jednu stranu to je dobře, protože takhle to máme u Zwicka rádi. Spoléháme na to, že Příběh bude bezchybně fungovat. Očekáváme spletitý děj, našlapanou akci, patos tak akorát na hraně, morální otázky dodávající filmu hloubku a závěrečné shledání (probíhající, jak jinak, za dramatických okolností), které bude dojímavé a poskytne nám po všech těch útrapách hlavních hrdinů silnou katarzi. Vy už asi tušíte, kam směřuji. K předvídatelnosti. Ovšem, i ona je součástí hry. Nevadí, že víte, jak film skončí. Právě naopak – on MUSÍ skončit tak, jak to od něj očekáváte. Protože i toto je součástí oněch velkých Příběhů. V Posledním samurajovi či Krvavém diamantu to fungovalo skvěle. V Odporu bohužel až tak ne.
Není snadné pojmenovat příčinu. Na první pohled kazí dojem z filmu jeho závěr. Ono „shledání v bitvě“ je nepříjemně chladné a prošumí vámi rychleji, než hrdinové bok po boku vykročí vstříc závěrečným titulkům. Scéna samotná je však po formální stránce v pořádku. Ona nevzrušivost závěru je ve skutečnosti způsobena nedostatečnou gradací. Tentokrát v Zwickově Příběhu zkrátka něco skřípe. Zbytečně bychom hledali jeden zásadní problém. Spíš je to tím, že každé ze složek filmu chybí kousek k tomu, aby plně uspokojila diváka.
Ten Příběh tentokrát není až tak silný, jak tomu u Zwicka bývá. Není to rozmáchlé svědectví o hrůzách Afriky ani hořký pohled na konec samurajské éry. Odpor je příběhem skupiny běloruských Židů, kteří se nenechali hodit do jámy s vápnem ani naložit do vlaků směr Osvětim. Sebrali se a utekli do lesů, opatřili si zbraně a rozhodli se nějak dožít vymodleného konce války. V hlubokých hvozdech bojovali, milovali, řešili vzájemné spory, potýkali se s ruskými partyzány, občas utíkali, v zimě hladověli, v létě budovali nové zemljanky. Ne, není to druhý Schindlerův seznam, i když má vzdáleně podobně téma. Je to „pouze“ kronika jedné partyzánské skupiny, ozvláštněná vlastně jen tím, že šlo o Židy. Tedy o ty, kterým i sama historie přisoudila roli „bezbranného stáda, pochodujícího do chřtánů plynových komor“. V tomto případě se ale ze stáda stala smečka. Nejen bránící se, ale dokonce i pomstychtivá, vracející úder. To je samo o sobě poměrně zajímavá zápletka, ale film nejde do hloubky a nestane se opravdu drtivým dramatem. Zwickovština? Ano. Ale přece jen jsme i u něj zvyklí, že pod tím povrchem, po kterém se klouže, něco mocně rezonuje. V tomto případě to chvění téměř neucítíte. Zůstává tak jen příběh o partyzánské brigádě, která zachránila několik desítek životů. V kontextu kinematografie se mi chce zeptat: „No a?“
Druhým problémem jsou nedostatečně vyhraněné postavy a vlažně vyhrocené konflikty. V žádném případě to není chyba hereckých výkonů, Craig tu i se svým minimalismem znatelně přehrává „toho Craiga, co hraje Bonda“ a Liev Schreiber rolí „toho horšího bratra“ dává velké přísliby před Wolverinem, ve kterém bude v podstatě hrát to samé. Jenomže vzájemný spor bratrů Bielských a jeho vývoj až k onomu „závěrečnému plácání po ramenou“ je jen slaboučkým odvarem sžíravého rozkolu mezi bratry Ludlowovými. Odpor není Legenda o vášni. Je to (v této dějové linii) jen Historka o nedorozumění. Není divu, že závěrečná katarze se vlastně vůbec nedostaví.
Po značném komerčním průšvihu s Krvavým diamantem se Zwick tentokrát pokusil o mnoho muziky za málo peněz. Odpor natočil za 32 milionů dolarů, a je to vidět. Pár lidí v kostýmech z almary po prarodičích žije ve srubech v lese, nad kterým poletují počítačová letadla. A nakonec přijede tank. Jak už jsem psal jinde, něco takového by se dalo natočit i u nás s náklady nižšími než rozpočet Tobruku. Samozřejmě to není výtka. V kontextu Zwickovy tvorby to vypadalo jako výzva – bude další z jeho Příběhů fungovat i bez rozmáchlé výpravy? Což o to, nic proti skromným dekoracím, i v kapradí u potoka se může odehrávat napínavé akční drama, ale laciná výprava bohužel jde ruku v ruce s celkovým „Zwickem na půl plynu“. Skoro jako by si režisér řekl, že když to stojí takové „drobné“, tak se vlastně nemusí kdovíjak snažit a soustředit. A když je z Příběhu jen příběh, o to výrazněji si uvědomíte, že se díváte na něco, vedle čeho vypadá i Kapitán Dabač jako učiněný velkofilm.
Abych ale nebudil klamné dojmy. Odpor je možná v kontextu Zwickovy tvorby průměrný, ale i to je v rámci běžné hollywoodské produkce stále velmi slušné skóre. I onen „Zwick na půl plynu“ je stále velmi solidní filmařina. Možná nenadchne, ale rozhodně zaujme. Odpor umí být dějově košatý, postavy nejsou jednorozměrné figurky, nechybí emoce, napětí a akce. Technické řemeslo je naprosto bez výhrad. Rozhodně jde tedy o film, který si nezasloužil skončit až takovým propadem. Klidně mu svými pár dolary přispějte do statistiky.

O FILMU
Odpor je příběhem o rodině, cti, mstě a spáse, natočený podle mimořádných, pravdivých událostí druhé světové války. Je rok 1941 a Židé z východní Evropy jsou hromadně vyvražďováni. Třem bratrům se podaří uniknout jisté smrti a útočiště naleznou v hlubokých lesích, které od mala dobře znají. Zde začnou svoji nelítostnou bitvu proti nacistům. Daniel Craig, Liev Schreiber a Jamie Bell září jako bratři, kteří původní bitvu o přežití změní v něco víc - v cestu, jak pomstít smrt svých milovaných záchranou tisíců dalších. Na začátku dělají vše pro to, aby vůbec zůstali naživu. Ale postupně, jak se potichu šíří zvěsti o jejich odvaze, se k nim začnou přidávat další - muži, ženy, mladí, staří - odhodlaní riskovat vše kvůli pomíjivému okamžiku svobody. Tuvia je vůdce, jehož rozhodnutí jsou konfrontovaná s názory bratra Zuse, který se obává, že bratrovy idealistické plány je všechny zničí. Asael je nejmladší, postavený mezi bratry a jejich zuřivou rivalitu. Udeřila krutá zima a bratři se rozhodli vytvořit komunitu a uchovat si naději i ve chvíli, kdy se zdá, že lidskost se navždy ztratila.
V létě roku 1941 se dala Hitlerova armáda do pohybu. Evropa byla odsouzena, aby brzy podlehla její drtivé síle. Pro milióny lidí to znamenalo nezvratitelný rozsudek smrti. Ale pro bratry Bielské - tři mladé Židy, farmáře ze střední třídy pocházející z odlehlého venkova Běloruska - se to stalo něčím jiným: voláním “vzhůru do zbraně”, kterému uposlechli, zkouškou testující jejich bratrství, odvahu a vůli bojovat proti zlu kolem sebe. Jejich odhodlání přivedlo tisíce dalších, které vedli do zoufalé bitvy za přežití.
Edward Zwick, uznávaný režisér Krvavého diamant a oscarového Glory, přináší na plátno výjimečné, mimořádně působivé akční drama o komplikovanosti pomsty a spásy, síle společenství a touze žít, když už není žádná naděje.
Ve filmu Glory Zwick otevřel skrytou kapitolu o americké občanské válce a jejím prvním černošském regimentu a nyní odhaluje doposud opomíjenou existenci odporu těch, kteří se odmítli vzdát bez boje.
Zwick říká: “O holocaustu už toho bylo řečeno hodně. Chtěl jsem tomu dodat komplexnost, aby diváci pochopili, že je rozdíl mezi pasivitou a bezmocí něco udělat. Že snaha postavit se válce vždy existovala. Odpor je o těch, kteří se dokázali vzepřít, o věčném konfliktu touhy po pomstě a touhy ochránit ostatní. Je to příběh, který nás nutí se zeptat: Co bychom na jejich místě dělali my?”
Po pěti generacích zachráněných životů konečně přichází vyprávění o mimořádné odvaze
Příběh bratrů Bielskich a komunity, kterou vytvořili v temných, mrazivých, nacisty okupovaných lesích východní Evropy, je jedním z nejzajímavějších příběhů v historii, a to přestože není moc známý. Poprvé se na světlo světa, i když jen přechodně, dostal ke konci války v roce 1944, když byli místní lidé svědky ohromujícího, téměř surrealistického obrazu: více než 1200 židů vyšlo z hlubokých lesů. Nejprve si mysleli, že jsou to duchové. Jak by těchto pár mohlo přežít, když tisíce byly poslány do koncentračních táborů.
Jejich příběh se začal skládat dohromady díky vzpomínkám a vyprávění, které si lidé mezi sebou šeptali. V době vzrůstajícího antisemitismu vyrostli bratři ve farmářské rodině v Stankeviči, který je dnes součástí Běloruska, tehdy ale patřil k Sovětskému svazu. Charismatičtí a přitažliví bratři byli známí jako rváči a rebelové s odporem k autoritám. Když v červnu 1941 nacisté obsadili jejich kraj, byli bratři Bielski rychle označeni za potenciální vyvolávače nepokojů a proto sledováni příslušníky SS i místní policií.
Brzy se událo několik zdrcujících tragédií. Rodiče a další členové rodiny (včetně malé dcerky a ženy Tuvii) byli hromadně s dalšími 4000 Židy popraveni v nobogrudoksém ghettu. Aby zachránili holé životy, utekli bratři do hlubokých a rozlehlých lesů, které od dětství velmi dobře znali. Tam, ukryti před svými pronásledovateli, sestavili amatérskou, partizánskou skupinu, odhodlaní bojovat proti nacistům a všem, kteří s nimi spolupracovali. To, co začalo jako bitva o přežití a touha po pomstě, přerostlo v odhodlání zachránit co největší počet Židů, bez ohledu na věk, majetek a pohlaví. Pod vedením Tuvii se mise stala úspěšnější, než si kdo kdy dokázal představit.
Bratři Bielski se odvážili vracet se do ghett a pomáhali odtud utéci uvězněným Židům, kteří tam bezmocně čekali na deportaci a následnou smrt v koncentračních táborech. Po měsících neustálého přesouvání, kdy byli často nuceni opustit místo na základě náhodného zaznamenání něčeho podezřelého, se jim konečně podařilo v lesích založit provizorní vesnici. Žili v podzemních chatrčích, tzv. zemljankách, postavili si nemocnici, mlýn, pekárnu, lázně a dokonce divadlo a synagogu. Uprostřed okolního hororu vyrostlo tábořiště plné života, které jeho obyvatelé pojmenovali “Jeruzalém v lesích”.
Jak se šířily zprávy o jejich úsilí, počet příchozích uprchlíků rostl, útočiště zde našli doktoři, právníci, zemědělci i dělníci. Ženy pracovaly a bojovaly se stejným nadšením jako muži. Přestože všichni museli čelit mnoha těžkým situacím - od podvýživy, nakažlivých nemocí po nacistické hlídky a vnitřní rozepře, podařilo se jim vytvořit alespoň zdánlivě normální život, díky kterému si uchovali naděje a především lidskost. Děti chodily do školy, lidé se zamilovávali a brali se, každý se svým způsobem snažil přispět ke společnému žití. Díky tomu všemu vznikla uprostřed lesů komunita.
Nacisté mezitím vypsali na dopadení všech tří bratrů tučné odměny, přičemž doufali, že jejich smrt umlčí příběh, který se stával inspirací pro všechny, kteří zoufale toužili po naději. Vesnice v lesích vzkvétala. Nejdůležitějšími členy byly bojovníci, ochránci, kteří komunitu bránili za každou cenu, drancovali nepřátelské vesnice a nosili odsud jídlo, zásoby a zbraně, bez kterých by zajisté zemřeli. Jakkoliv byly jejich metody extrémní a smrtící, byly účinné. Skupina, kterou ostatní partizánské skupiny v lesích znaly jako “Bielski Otriad”(Oddíl Bielskich), se stala největší židovskou partizánskou skupinou v dějinách 2. světové války, která zabila více Němců a zachránili více Židů než kdokoliv jiný. (Předpokládá se, že v partizánských skupinách ve východní Evropě bylo kolem 20 tisíc Židů, ale většina seskupení, z nichž nejznámější jsou Zukovův a Zorinův oddíl, byly relativně malé.)
Po skončení války příběh bratrů Bielskich upadl v zapomnění. Tuvia a Zus se přestěhovali nejprve do Izraele a poté do New Yorku, kde vedli obyčejné životy, tvrdě pracující jako taxikář a řidič nákladního aut. O své minulosti nechtěli mluvit ani se svými dětmi. Naopak ostatní přeživší o tom, jak byli zachráněni, promluvili. Sulia Rubin, členka lesní komunity, řekla v roce 2000 pro noviny The New York Times: “Bez Bielskich bych nepřežila. Jestli byli dokonalí? Ne, každý dělá chyby. Ale jsou moje rodina, měla jsem je ráda takové, jací byli.''
Až po smrti Tuviy v roce 1987, kdy se o jejich příběh začali znovu zajímat historici, se veřejnost dozvěděla více. V roce 1993 vydal jeden z nejvýznamnějších historiků, profesor sociologie Nechama Tec knihu “Defiance: The Bielski Partisans”. Jeho rozhovory s dosud žijícími obyvateli tehdejší komunity přinesly první opravdový pohled do této mimořádné události.
Když Tecovu knihu četl scénárista Clayton Frohman, nedokázal pochopit, proč nebyl tento příběh židovského odporu a odvahy lépe znám veřejnosti. Lidé znali varšavské ghetto a lidi jako Oscar Schindler, ale to bylo vše.
“Drželi jsme v rodině židovskou tradici, o holocaustu jsem toho přečetl hodně, můj otec ve druhé světové válce bojoval, ale o Bielskich jsem nikdy neslyšel,” vzpomíná Frohman. “Cítil jsem, že tenhle příběh musí být vyprávěn nahlas... Celý život jsem slýchal o Židech, kteří byli oběťmi. Bezmocní, rezignovaní, odsouzení ke smrti. To chtěli Němci, abychom Židy jinak neznali. A málem se jim to povedlo. Tento film je důležitý tím, že ukazuje i druhou stránku. Že byli Židé, kteří se postavili a nevzdali se.”
Frohman ukázal knihu svému kamarádovi Edwardu Zwickovi. Ten po prvním přečtení porozuměl jeho touze příběh zfilmovat. Přesto to trvalo deset dlouhých let, než příběh našel cestu na filmová plátna. “Lidé mají úžasnou vlastnost - jsou schopni si uchovat vzpomínky,” říká Zwick. “Chtěl jsem, aby byl tento film bohatá a vzrušující zábava, ale zároveň vzdal hold těm, kteří to prožili. Není to jen strhující příběh, chci, aby v lidech vyvolal otázky typu “Co bych na jejich místě dělal já?”. Kromě toho chci, aby si lidé uvědomili, že i v moderním světě jsme stále svědky hrůz genocidy. Vzpomeňme si na válku v Bosně nebo súdanský Darfur.”
Psaní scénáře bylo dlouhé a pečlivě promýšlené. Scénář měl několik verzí. Nejtěžší bylo nalézt systém, jak zhustit tři roky těžkého života v lesích do dvouhodinového filmu. Režisér Edward Zwick chtěl zachovat fakta, ale v žádném případě nechtěl točit v dokumentárním stylu. “Ten příběh je o nadšení lidí, kteří si uchovali lidskost a tvář v těch nejstrašnějších podmínkách,” říká. “Chtěl jsem, aby diváci seděli na kraji sedadla a bez dechu sledovali, co bude dál. Ten skutečný příběh byl tak mimořádný, že jsme vůbec nemuseli “zasahovat” do historie.”
Zwick ukázal i temné stránky bratrů Bielskich. “Nebyli svatí. Byli to hrdinové s chybami, díky čemuž jsou tak opravdoví a tak zajímaví. Museli v sobě najít schopnost stát se skutečnými vůdci, vzít na sebe zodpovědnost za druhé, prostě najít v sobě to nejlepší. Museli se vypořádat s otázkami typu: Musíme se stát zrůdami, abychom zrůdy přemohli? Musíme obětovat svoji lidskost, abychom ji pro jiné zachránili?”
Další otázky byly intimnějšího rázu. I v lesích, i v době války, existovala láska a touha. Lidé, kteří ztratili všechno, mnohem víc prahli po útěše a společnosti. Uchytil se zde koncept “lesního manželství”. Mnozí nevěděli, jestli jsou jejich skuteční manželé a manželky na světě, přistoupili proto na tento způsob soužití.
Podstatu filmu režisér Zwick viděl v zachycení syrovosti reality. “Chtěl jsem, aby si diváci uvědomili, jaké to muselo být, odejít z civilizovaného světa a žít v nouzi, špíně, zimě a hladu, mít strach a být nucen neustále se ukrývat. V takových podmínkách se v lidech ozvou primitivní a základní potřeby.”
Fakt, že i pod takovým tlakem se tolik lidí vyrovnalo s nepříznivou situací a objevili v sobě nečekanou statečnost a solidárnost, je ve scénáři silně zvýrazněn. Nejdůležitější nejsou tři hlavní postavy bratrů, ale komunita, kterou společnýma silami vytvořili. Komunita se formuje jako samostatná postava, která vyjadřuje vlastní vůli a názor v zájmu přežití skupiny, ne jednotlivých lidí.
Bratři Bielski byli typičtí sourozenci - milovali se, ale soutěžili spolu, drželi při sobě, ale byli silní individualisté. Režisér Zwick chtěl, aby stejné vztahy fungovali i mezi hlavními představiteli. Mezi Danielem a Lievem vznik dobrý, popichující a zdravě soutěživí vztah, který na plátno přinesl nečekaný humor. Vztah Daniela a Jamieho byl skutečně bratrský, Craig se vžil do role staršího bratra před i za kamerou.
Film se začal konkrétně rýsovat, když Craig přijal roli Tuvii, vůdce partyzánské komunity. Craig, známý jako poslední James Bond, je stejně charismatický a energický, jako byl skutečný Tuvia Bielski. Skutečný syn Tuviy na svého otce vzpomíná takto: “Byl to muž plný protikladů. Vždycky jsem ho viděl jako muže s ohromnou sílou a velkou vnitřní dobrotou. Tyto vlastnosti pro něj byly stejně důležité, někdy se zdálo, že spolu svádějí souboj.”
Craig vidí Tuviu jako náhodného, nechtěného hrdinu - muže, který se stal důležitým jen díky extrémním okolnostem. “Byl jsem fascinovaný jeho odhodláním riskovat pro druhé a vymyslet potřebná opatření. Zároveň si myslím, že se příliš nelišil od jiných mužů v té době. Zasáhla mě jeho volba - dal přednost záchraně ostatních před osobní pomstou. Udělat to rozhodnutí a říct‘…OK, je potřeba něco udělat a já jsem ten, kdo to udělá’, to je ohromující. Měl v sobě něco mimořádně vitálního a osobní tragédie ho zasáhla natolik, že se rozhodl vzít situaci do svých rukou. Přenést do postavy tyto vnitřní pocity bylo pro mne to nejobtížnější.” “Jeho hlavní motivací nebyla pomsta, ale touha vytvořit rodinu a společenství. To se pro něj stalo motivací pro přežití.”
Tuvia měl i temné stránky, v kempu vládl jako opravdový diktátor. S problémy se vyrovnával velmi rázně, některá jeho konání jsou neomluvitelná, ale v kontextu událostí snad pochopitelná. Na první pohled tvrdý Tuvia ukrýval svoji něžnou stránku, kterou zjevil jen své “lesní ženě” Lilce. Tuvia rozhodně nehledal další ženu. Takže když do jeho života vstoupila Lilka, zaskočilo ho to. O to víc to bylo romantické. Ve skutečném životě spolu Tuvia a Lilka zůstali do konce života. Situace z nich udělala víc než přátele a milence. Kvůli sobě zůstali lidmi a posunuli svoje instinkty k přežití na vyšší úroveň.
Jestliže síla a vytrvalost udělaly z Tuviy přirozeného vůdce, charisma a prchavost dělaly z jeho mladšího bratra Zuse muže akce. Zus je ten, který místo, aby prožil život s pocitem křivdy a bezpráví, najde v dané situaci způsob, jak vyjádřit svůj hněv a zlost.
Liev Schreiber o své postavě říká: “Zus je vždy připraven bojovat. Pro něj je nejdůležitější, aby ti, kteří ho připravili o rodinu, za to tvrdě zaplatili. Kvůli tomu je odhodlaný ke všemu.” Touha po boji odvede Zuse od rodiny do ruských partizánských kempů. Tam si ale překvapivě uvědomí, že domov je tam, kde jsou jeho bratři, a že patří k nim.
Zus zdánlivě vypadá jako impulsivní, nekontrolovatelný násilník, Schreiber ale varuje před tímto soudem: “Ve válce neexistuje morálka. A s tím se všichni partyzáni museli vyrovnat. Hrůzy a trápení byly součástí příběhu stejně jako jejich hrdinství.”
Jako nejmladší z bratrů - Asael - září Jamie Bell, mladý anglický herec, který na filmová plátna vtrhl coby Billy Elliot. “Tuvia a Zus do sebe stále vráží hlavami jako berani a Asael stojí mezi nimi. Jeho cílem je udržet je jako rodinu.” Kromě toho Asael pomáhá Tuviovi unést jeho břemeno zodpovědnosti. Jako mnoho mladších sourozenců, i on svého nejstaršího bratra obdivuje a když vidí, že mu dochází síly, dokáže jít a říct mu ‘Musíš se s tím porvat, musíš se narovnat a jít a stát se tím, kým jsi řekl, že budeš.”
Jak již bylo zmíněno, důležitými postavami v komunitě byly “lesní ženy” bratří Bielskich. Tuviovu ženu Lilku hraje začínající herečka Alexa Davalos, kterou jsme mohli vidět v dobrodružném scifi Riddick: Kronika temna nebo v romantické komedii Chuti lásky. Lilka je vzdělaná žena, která kdysi studovala hudbu, brzy ale byla nucena v sobě objevit drsnou, nezávislou stránku. Její schopnost trvat na tom, co je správné, je to, co k ní Tuviu přitahuje. Stejně jako on i ona bojuje za to, v co věří.
Další výjimečnou mladou herečkou je Australanka Mia Wasikowska, která hraje městskou dívku Chayu, do které se zamiluje Asael. A další dívkou, která se spolu s Chayou ukrývá na půdě, je Bella, dívka, která se sblíží s Zusem a výrazně ovlivní jeho pohled na svět. Bellu hraje dánská herečka Iben Hjelje, která hrála po boku Johna Cucaska v romantické komedii Všechny moje lásky.
Vesnice ožije díky dalších, vedlejším postavám. Intelektuálové Shimon Haretz a Isaac Malbin jsou lapeni v diskusi o duchovním životě i ve chvílích, kdy kolem nich zuří válka. V normálním životě cítí svoji důležitost, umí lidem poradit a porozumět světu. V lese jim to ale je k ničemu, musí proto pro sebe najít nové místo, musí se naučit pracovat rukama, bojovat a udělat vše pro přežití.
Do filmového štábu přizval Ed Zwicker mnoho z těch, se kterými pracoval na Krvavém diamantu. První otázkou bylo, kde se bude natáčet? Vzhledem k tomu, že Bělorusko je diktátorskou zemí, natáčení tam bylo vyloučené. Místo toho se štáb rozhodl pro okolí Vilniusu v Litvě. Kromě jedinečných lesů bylo velkou výhodou, že byly pouze hodinu vzdáleny od města, kde měl štáb vybudovaný základní tábor.
Kameraman Eduardo Serra točil film tak, aby evokoval tehdejší atmosféru, která ale musí vypadat skutečně, jako kdyby se příběh odehrával dnes. Slabé severní světlo mu pomohlo zdůraznit temnotu lesů, vlhkost bažin a absenci nebe.
Výpravu filmu dělal Dan Weil, který je podepsaný pod vzhledem filmů Syriana a Bournova identita. Weil nechal postavit vesnici celou ručně, včetně vyhloubení skutečných zemljanek. Kostýmní výtvarnice Jenny Beavan měla těžkou práci, protože tentokrát její kostýmy často nebyly více než pár starých hadrů. Přesto musely vypadat důvěryhodně. Díky ní měli herci neustále na paměti, čím vším museli jejich postavy projít.
Nesporně důležitou součástí filmu je hudba. Režisér Zwick říká: “Pro mne má film vždy pasáže, které jsou allegro, andante a adagio.” Hudbu napsal James Newton Howard. Důležitou částí partitury jsou houslová sóla, která byla charakteristická pro židovskou hudbu východní Evropy.
Během celého natáčení byl režisér Zwick v úzkém kontaktu s členy rodiny Bielskich, především s dětmi Tuviy a Zuse, pro které se film stal způsobem, jak předat dědictví svých rodičů dalších generacím. Rodina Bielskich se dlouhodobě snažila, aby příběh jejich rodičů znali i ostatní. Po každé informaci, co bylo před jejich narozením, se ale museli usilovně pídit, neboť rodiče o tom vůbec nechtěli mluvit. Tuviův nejstarší syn Mickey Bielski si vzpomíná, že o tajemství otcovy minulosti před ním mluvili cizí lidé. Zničehonic se objevil někdo, kdo mu řekl: ‘Tvůj otec mi zachránil život’. Tuvia Bielski byl jedním z mnoha těch, kteří přežili holocaust a nedokázali o tom mluvit. Místo toho se soustředili na lepší budoucnost svých dětí.
Právě děti jako první naléhali na svoje rodiče, aby o nelehké minulosti mluvili. Další z Tuviových synů, Robert Bielski vzpomíná: “Pro otce to bylo velmi emocionálně náročné, když začal mluvit o své minulosti. A čím starší byl, tím to bylo obtížnější. Nebylo proto lehké z něj dostat celý příběh. Začal vyprávět plný odhodlání, ale za chvíli byl tak dojatý, že nemohl pokračovat.” Ruth Bielski, dcera Tuviy, říká, že díky jejich touze znát minulost svých rodičů, se od nich nakonec dozvěděli celou pravdu.
Zvi Bielski, jeden ze Zusových synů, říká, že jeho otec byl sdílnější než jeho starší bratr. “Otec byl hrdý na to, jak se postavili nacistům a kolik lidí se jim podařilo zachránit. Skutečný odkaz bratří Bielskich spočívá v tom, že dnes žije mnoho lidí, kteří by tu bez nich nebyli.”
Děti bratří Bielskich byli myšlenkou natočit o jejich rodičích film nadšeni. Ne kvůli tomu, že to byli jejich rodiče, ale kvůli příběhu, který nebyl určen k tomu, aby zůstal zapomenut ve vzpomínkách. Ztvárnění režiséra Zwicka se shoduje s tím, jak příběh vidí rodina Bielskich. “Edward Zwick ukázal, o čem jejich příběh skutečně byl. Rozuměl tomu, že záchrana těch 1200 lidí, kteří přežili, vyšli z lesů a založili rodiny, jež mají už pět generací, bylo to nejdůležitější, co bratři Bielski udělali.”

Ocenění:
Academy Awards
2009 - James Newton Howard (Hudba) (nominace)

Golden Globes
2009 - James Newton Howard (Nejlepší hudba) (nominace)

DABING
V českém znění: Martin Stránský - Daniel Craig (Tuvia Bielski), Jitka Ježková - Alexa Davalos (Lilka Ticktinová), Jan Maxián - Jamie Bell (Asael Bielski), Oldřich Vlach - Allan Corduner (Šimon Harec), Jiří Knot - Tomas Arana, Iddo Goldberg (Izák Shulman, Ben Zion Gulkowitz), Tomáš Juřička - Liev Schreiber (Zuš Bielski), René Slováčková - Mia Wasikowska (Chaya Dziencielskyová), Petr Gelnar - Mark Feuerstein, Martin Hancock (Isaac Malbin, Peretz Shorshaty), Tomáš Karger - Sam Spruell (Arkady Lubczanski), Milan Slepička - Jacek Koman, Mark Margolis (Konstanty 'Koščik' Kozlowski, Jewish Elder), Roman Hájek - Leonardas Pobedonoscevas, Jonjo O'Neill (Jacov, Lazarov), Jindřich Žampa - George MacKay (Aron Bielski), Alena Procházková, Zuzana Hykyšová, Hana Czivišová
Překlad: Jan Zenáhlík
Zvuk: Filip Maňhal
Produkce: Jan Morávek
Úprava a režie: Václav Merhaut
Vyrobilo: Studio Grant pro Bontonfilm 2009

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 16.4.2009 Bontonfilm
Premiéra USA: 16.1.2009 Paramount Vantage AU
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 25.9.2009 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na DVD: 25.9.2009 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

Tržby v ČR - Kč 1 084 252
Tržby celkem - $ 51 200 000
Návštěvnost v ČR 11 576
Náklady (Rozpočet) - $ 32 000 000
 

Tvůrci a herci

Edward Zwick (Režie). Pieter Jan Brugge (Produkce), Edward Zwick (Produkce), James Newton Howard (Hudba), Eduardo Serra (Kamera), Steven Rosenblum (Střih), Gail Stevens (Casting), Victoria Thomas (Casting), Dan Weil (Scénografie), Jenny Beavan (Kostýmy), Lon Bender (Zvuk), Felicity Wright (Masky), Clayton Frohman (Scénář), Edward Zwick (Scénář), Nechama Tec (kniha) (Předloha), Daniel Craig (Herec), Liev Schreiber (Herec), Jamie Bell (Herec), Alexa Davalos (Herec), Allan Corduner (Herec), Tomas Arana (Herec), Mark Margolis (Herec), Clayton Frohman (Herec), Jacek Koman (Herec), George MacKay (Herec), Mark Feuerstein (Herec), Iddo Goldberg (Herec), Jodhi May (Herec), Iben Hjejle (Herec), Ravil Isjanov (Herec), Dalia Micheleviciute (Herec), Mia Wasikowska (Herec), Sam Spruell (Herec), Rimante Valiukaite (Herec), Vidas Petkevicius (Herec), Jonjo O'Neill (Herec), Kate Fahy (Herec), Adolf Hitler (a.z.) (Herec), Kristina Skokova (Herec)

 

2008/131/USA/Válečný, Drama, Thriller, Akční, Historický