Dům pro dva / Dům pro dva (1987/78/Československo/Drama) 74%
19.08.2023 03:04
JEDNOU VĚTOU
„Protiklady se přitahují, ale jejich srážka vždycky bolí.“
OBSAH
Ve starém domku na okraji města žijí spolu s matkou dva bratři. Oba pracují v tiskárně. Starší Bóža je tichý, zodpovědný člověk s názory určenými křesťanskou vírou. Dan je frajírek vyžívající se v hospodských zábavách. Teprve po tragické smrti člověka, začíná chápat, že v jeho životě něco chybí.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tak tohle je fakt depresivní a ponuré a to nejen prostředím, ale i příběhem. Ondra je tady vysloveně na zabití jeho bráška, kterýho hraje Jirka je zase až extremní opak ňoumy s čímž mě taky sral. Ovšem oba herci zahráli svoje party na výbornou. U Ondry si dokonce myslím, že se jedná o jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů vůbec. Smutek, který není ani tak v příběhu, jako v postavách se na mě přenes docela vydatně. (Enšpígl) 3*
Výtečný psychologický film. Film o životě. Dospělosti. Přebírání odpovědnosti. Konci bezstarostnosti. Složitosti rodinných vztahů. Film, který stojí na naprosto skvělých hereckých výkonech, Schmitzer i Vetchý nejen že zvládají složité herecké party, ale přidávají navíc ještě cosi z přidané hodnoty, Schmitzer úsporný herecký projev postavený na mimickém výrazivu a jeho kromobyčejné síle pohledu a Vetchý doslova fyzické herectví kypící energií a jejím nezvladatelným přebytkem. Je to analogie věčného sváru ducha a těla. Dobra a zla. Symboliky postav. Dům pro dva má výraznou formu, jejímž základem je minimalismus, nadčasová hudba a originální industriální intermezza. Život drtící jako ozubená kola. Cyklicky opakované sekvence krátkých záběrů na detaily výrobní linky, šeď útrob továrny, bezčasí doby... (Radek99) 5*
V době premiéry bych mu bez sebemenšího zaváhání vysypal 5 hvězdiček a hovořil o něm s nadšením. Narušil totiž jako úplně první do té doby monolitní obsah socialistické kinematografie, protože se v něm objevily do té doby nepřijatelná témata a náboženské symboly. Po 30 letech už ale tohle psychologické drama vyčpělo a člověk se na něj dívá bez zbytečné nostalgie. V daném žánru existují mnohem lépe zpracované tituly. Zůstalo jen špičkové herectví Ondřeje Vetchého a Jiřího Schmitzera coby povahově naprosto rozdílných a protikladné hodnoty zastávajících bratrů. Celkový dojem: 55 %. (gudaulin) 3*
VELKÁ RECENZE
V roce 1987 režisér Miloš Zábranský zaujal psychologickým dramatem, jehož protagonisty jsou členové rodiny Píšťalových. Stárnoucí matka a dva dospělí synové – Bóža a Dan – obývají starý venkovský dům na okraji Prahy, v jehož blízkosti nyní vyrůstají nové paneláky. Oba povahově rozdílní sourozenci sice pracují v tiskárně. Zatímco starší Bóža je tichý a rozvážný a věří v boha, mladší – floutek Dan – vyniká lehkovážností v nakládání se životem i s penězi. Protože mu už nikdo nechce půjčit, koupí Dan matce dárky k narozeninám za knihy, které ukradl v tiskárně. Krádež je pro duchovně založeného Bóžu nepřijatelná. Roztržku mezi oběma bratry prohloubí vztah k nové spolupracovnici Magdě. Mladá žena, do které se Bóža plaše zamiloval, se nechá od přímočarého Dana svést. Začne žít s Bóžou, nedokáže však opakovaně odolat jeho bratrovi, který ovšem není schopen vztah brát vážně. Bóža, těžce zasažený Magdinou nevěrou, nakonec padne za oběť tragické nehodě, která však vyhlíží jako symbolické sebeobětování… Jednoduchý vztahový příběh, na jehož scénáři se podílel Rudolf Ráž, nabídl velké herecké příležitosti hlavním představitelům – Jiřímu Schmitzerovi (Bóža) a Ondřeji Vetchému (Dan). Partu Magdy se ujala Ivana Velichová. Ve své době si Zábranského snímek získal část filmové kritiky zřejmým duchovním přesahem: postava věřícího hrdiny, která se pro autora stala prostředníkem naléhavého morálního apelu, byla v rámci československé kinematografie naprostou výjimkou. Ke katolicismu Dům pro dva odkazuje i v obrazové rovině. Formu podobenství, jež byla na sklonku totality stále oblíbenějším prostředkem komunikace s divákem, rozvíjel Miloš Zábranský i ve svých dvou následujících snímcích – Massebě (1989) a Stavení (1990).
Píšťalovi - matka,dva dospělí synové Bóža a Dan - bydlí ve starém domku v obci, jež byla už za hranicemi města. Nyní je součástí Prahy, okolo vyrůstají paneláková sídliště. Oba bratři pracují v tiskárně. Starší Bóža je v uvážlivý muž, mladší Dan má pověst flinka a větroplacha, který je věčně bez peněz a téměř denně v hospodě.Do podniku nastoupí mladá dívka Magda. Bóža se jí ujme a zamiluje se do ní. Dan shání peníze na matčiny narozeniny, ale nikdo mu nechce půjčit. Mladík proto vynese z tiskárny knihy a prodá je v antikvariátě. Matka je z jeho dárků šťastná, ale Bóža bratrovu krádež odhalí. Když Dam zjistí, že mezi Bóžou a Magdou se začíná rodit nesmělý cit, dívku svede. Citlivý Bóža intuitivně"vidí" jejich milování. Magda čeká s Danem dítě. Bóža bratra přinutí, aby šel požádat k Magdiným rodičům o její ruku. Dan však skončí u dědy Mrázka, který mu za úplatu půjčoval byt k milostným schůzkám. Zanedlouho odjede na vojnu. Magda porodí a Bóža se s ní ožení. Po návratu z vojny Dan poprvé spatří své dítě a další dítě,které má Magda s Bóžou. Dan stále myslí na Magdu a jednoho dne se mu podaří ji přesvědčit, že ji stále miluje. Zavede mladou ženu do rozestavěného paneláku, kde se milují. Bóža znovu vycítí, co se děje. V transu odejde z domova a před panelákem ho přejede nákladní auto. Po pohřbu matka řekne Danovi, že Bóža nebyl jeho bratr, byl adoptovaný. Dan se večer opije, nikdo si ho nevšímá. Ráno odchází do práce a chce Bóžu ve všem nahradit. Ale nikdo mu nevěří.Dan maskuje slzy černými brýlemi.Zdá se mu,že na ulici vidí bratra a volá na něho. Ale spatří jen sám sebe jako samolibého frajera.
Ocenění:
European Film Awards
1988 - Ondřej Vetchý (Nejlepší mladý herec/herečka) (nominace)
V roku 1988 získal film Hlavnú cenu Fóra mladého filmu v Bratislave, Striebornú cenu za film a Bronzovú za herecký výkon pre Ondřeja Vetchého na MFF v Montecatini. Herec bol taktiež nominovaný na cenu Felix za najlepší herecký výkon mladého herca.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 1.9.1988
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na VHS: 1.12.2000 Centrum českého videa, Bonton Home Video
Poprvé na DVD: 21.7.2008 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Protiklady se přitahují, ale jejich srážka vždycky bolí.“
OBSAH
Ve starém domku na okraji města žijí spolu s matkou dva bratři. Oba pracují v tiskárně. Starší Bóža je tichý, zodpovědný člověk s názory určenými křesťanskou vírou. Dan je frajírek vyžívající se v hospodských zábavách. Teprve po tragické smrti člověka, začíná chápat, že v jeho životě něco chybí.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tak tohle je fakt depresivní a ponuré a to nejen prostředím, ale i příběhem. Ondra je tady vysloveně na zabití jeho bráška, kterýho hraje Jirka je zase až extremní opak ňoumy s čímž mě taky sral. Ovšem oba herci zahráli svoje party na výbornou. U Ondry si dokonce myslím, že se jedná o jeden z jeho nejlepších hereckých výkonů vůbec. Smutek, který není ani tak v příběhu, jako v postavách se na mě přenes docela vydatně. (Enšpígl) 3*
Výtečný psychologický film. Film o životě. Dospělosti. Přebírání odpovědnosti. Konci bezstarostnosti. Složitosti rodinných vztahů. Film, který stojí na naprosto skvělých hereckých výkonech, Schmitzer i Vetchý nejen že zvládají složité herecké party, ale přidávají navíc ještě cosi z přidané hodnoty, Schmitzer úsporný herecký projev postavený na mimickém výrazivu a jeho kromobyčejné síle pohledu a Vetchý doslova fyzické herectví kypící energií a jejím nezvladatelným přebytkem. Je to analogie věčného sváru ducha a těla. Dobra a zla. Symboliky postav. Dům pro dva má výraznou formu, jejímž základem je minimalismus, nadčasová hudba a originální industriální intermezza. Život drtící jako ozubená kola. Cyklicky opakované sekvence krátkých záběrů na detaily výrobní linky, šeď útrob továrny, bezčasí doby... (Radek99) 5*
V době premiéry bych mu bez sebemenšího zaváhání vysypal 5 hvězdiček a hovořil o něm s nadšením. Narušil totiž jako úplně první do té doby monolitní obsah socialistické kinematografie, protože se v něm objevily do té doby nepřijatelná témata a náboženské symboly. Po 30 letech už ale tohle psychologické drama vyčpělo a člověk se na něj dívá bez zbytečné nostalgie. V daném žánru existují mnohem lépe zpracované tituly. Zůstalo jen špičkové herectví Ondřeje Vetchého a Jiřího Schmitzera coby povahově naprosto rozdílných a protikladné hodnoty zastávajících bratrů. Celkový dojem: 55 %. (gudaulin) 3*
VELKÁ RECENZE
V roce 1987 režisér Miloš Zábranský zaujal psychologickým dramatem, jehož protagonisty jsou členové rodiny Píšťalových. Stárnoucí matka a dva dospělí synové – Bóža a Dan – obývají starý venkovský dům na okraji Prahy, v jehož blízkosti nyní vyrůstají nové paneláky. Oba povahově rozdílní sourozenci sice pracují v tiskárně. Zatímco starší Bóža je tichý a rozvážný a věří v boha, mladší – floutek Dan – vyniká lehkovážností v nakládání se životem i s penězi. Protože mu už nikdo nechce půjčit, koupí Dan matce dárky k narozeninám za knihy, které ukradl v tiskárně. Krádež je pro duchovně založeného Bóžu nepřijatelná. Roztržku mezi oběma bratry prohloubí vztah k nové spolupracovnici Magdě. Mladá žena, do které se Bóža plaše zamiloval, se nechá od přímočarého Dana svést. Začne žít s Bóžou, nedokáže však opakovaně odolat jeho bratrovi, který ovšem není schopen vztah brát vážně. Bóža, těžce zasažený Magdinou nevěrou, nakonec padne za oběť tragické nehodě, která však vyhlíží jako symbolické sebeobětování… Jednoduchý vztahový příběh, na jehož scénáři se podílel Rudolf Ráž, nabídl velké herecké příležitosti hlavním představitelům – Jiřímu Schmitzerovi (Bóža) a Ondřeji Vetchému (Dan). Partu Magdy se ujala Ivana Velichová. Ve své době si Zábranského snímek získal část filmové kritiky zřejmým duchovním přesahem: postava věřícího hrdiny, která se pro autora stala prostředníkem naléhavého morálního apelu, byla v rámci československé kinematografie naprostou výjimkou. Ke katolicismu Dům pro dva odkazuje i v obrazové rovině. Formu podobenství, jež byla na sklonku totality stále oblíbenějším prostředkem komunikace s divákem, rozvíjel Miloš Zábranský i ve svých dvou následujících snímcích – Massebě (1989) a Stavení (1990).
Píšťalovi - matka,dva dospělí synové Bóža a Dan - bydlí ve starém domku v obci, jež byla už za hranicemi města. Nyní je součástí Prahy, okolo vyrůstají paneláková sídliště. Oba bratři pracují v tiskárně. Starší Bóža je v uvážlivý muž, mladší Dan má pověst flinka a větroplacha, který je věčně bez peněz a téměř denně v hospodě.Do podniku nastoupí mladá dívka Magda. Bóža se jí ujme a zamiluje se do ní. Dan shání peníze na matčiny narozeniny, ale nikdo mu nechce půjčit. Mladík proto vynese z tiskárny knihy a prodá je v antikvariátě. Matka je z jeho dárků šťastná, ale Bóža bratrovu krádež odhalí. Když Dam zjistí, že mezi Bóžou a Magdou se začíná rodit nesmělý cit, dívku svede. Citlivý Bóža intuitivně"vidí" jejich milování. Magda čeká s Danem dítě. Bóža bratra přinutí, aby šel požádat k Magdiným rodičům o její ruku. Dan však skončí u dědy Mrázka, který mu za úplatu půjčoval byt k milostným schůzkám. Zanedlouho odjede na vojnu. Magda porodí a Bóža se s ní ožení. Po návratu z vojny Dan poprvé spatří své dítě a další dítě,které má Magda s Bóžou. Dan stále myslí na Magdu a jednoho dne se mu podaří ji přesvědčit, že ji stále miluje. Zavede mladou ženu do rozestavěného paneláku, kde se milují. Bóža znovu vycítí, co se děje. V transu odejde z domova a před panelákem ho přejede nákladní auto. Po pohřbu matka řekne Danovi, že Bóža nebyl jeho bratr, byl adoptovaný. Dan se večer opije, nikdo si ho nevšímá. Ráno odchází do práce a chce Bóžu ve všem nahradit. Ale nikdo mu nevěří.Dan maskuje slzy černými brýlemi.Zdá se mu,že na ulici vidí bratra a volá na něho. Ale spatří jen sám sebe jako samolibého frajera.
Ocenění:
European Film Awards
1988 - Ondřej Vetchý (Nejlepší mladý herec/herečka) (nominace)
V roku 1988 získal film Hlavnú cenu Fóra mladého filmu v Bratislave, Striebornú cenu za film a Bronzovú za herecký výkon pre Ondřeja Vetchého na MFF v Montecatini. Herec bol taktiež nominovaný na cenu Felix za najlepší herecký výkon mladého herca.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 1.9.1988
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na VHS: 1.12.2000 Centrum českého videa, Bonton Home Video
Poprvé na DVD: 21.7.2008 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Miloš Zábranský (Režie), Blažej Vráb (Produkce/Vedoucí výroby), Jan Paukert (Hudba), Pavel Dražan (Hudba), Martin Benoni (Kamera), Josef Valušiak (Střih), Zbyněk Hloch (Scénografie), Jaroslava Adámková (Kostýmy), Antonín Kravka (Zvuk), Jiří Budín (Masky), Rudolf Ráž (Scénář), Ondřej Vetchý (Herec), Jiří Schmitzer (Herec), Jiřina Třebická (Herec), Ivana Velichová (Herec), Jaroslav Mareš (Herec), Jan Hraběta (Herec), Jana Marková (Herec), Miloslav Maršálek (Herec), Zdena Sajfertová (Herec), Michael Hofbauer (Herec), Jan Okrouhlík (Herec), Pavel Melounek (Herec), Milan Charvát (Herec), Jan Toušek (Herec), Lena Birková (Herec), Milan Pěkný (Herec), Milan Rybák (Herec), Jaroslav Tomsa (Herec), Josef Kotěšovský (Herec), Pavel Dražan (Herec)
1987/78/Československo/Drama
Zajímavost k filmu
- Rodinný domek ústřední rodiny se nachází v pražských Hlubočepech. Zastávka autobusů, na kterou Dan Píšťala (Ondřej Vetchý) i Bóža Píšťala (Jiří Schmitzer) ve filmu opakovaně sprintují, sejmenuje Hlubočepská.
- V roku 1988 získal film Hlavnú cenu Fóra mladého filmu v Bratislave, Striebornú cenu za film a Bronzovú za herecký výkon pre Ondřeja Vetchého na MFF v Montecatini. Herec bol taktiež nominovaný na cenu Felix za najlepší herecký výkon mladého herca.
- Pracovní název filmu byl "S odstupem času".
- V roku 1988 získal film Hlavnú cenu Fóra mladého filmu v Bratislave, Striebornú cenu za film a Bronzovú za herecký výkon pre Ondřeja Vetchého na MFF v Montecatini. Herec bol taktiež nominovaný na cenu Felix za najlepší herecký výkon mladého herca.
- Pracovní název filmu byl "S odstupem času".
Odkazy
Hrají:
Ondřej Vetchý, Jiří Schmitzer, Jiřina Třebická, Ivana Velichová, Jaroslav Mareš, Jan Hraběta, Jana Marková, Miloslav Maršálek, Zdeňka Sajfertová, Michal Hofbauer, Jan Okrouhlík, Pavel Melounek, Milan Charvát, Jan Toušek, Lena Birková, Milan Pěkný, Milan Rybák, Jaroslav Tomsa, Josef Kotěšovský, Pavel Dražan