District 9 / District 9 (2009/112/USA, Nový Zéland, Kanada, Jihoafrická republika/Sci-Fi, Drama, Akční, Thriller) 82%
17.07.2018 11:37
JEDNOU VĚTOU
„Tady nejste vítáni.“
OBSAH
Před více než dvaceti lety došlo k prvnímu kontaktu mimozemské civilizace s lidstvem. Lidé očekávali děsivou bitvu nebo významný technologický pokrok. Nedošlo ani k jednomu. Mimozemšťané byli uprchlíky z vlastní planety. Stvoření byla ubytována v nouzových domovech v jihoafrickém Okrsku 9 (District 9), zatímco se státy celého světa dohadovaly, co a jak dál. Teď všem dochází trpělivost. Dohled nad mimozemšťany byl svěřen MNU, soukromé organizaci, které je osud mimozemšťanů lhostejný. Měla by ale naději na obrovský výdělek, pokud dokáže zprovoznit mimozemské zbraně, které vyžadují k aktivaci mimozemskou DNA. Napětí mezi mimozemšťany a lidmi dospěje ke svému vrcholu ve chvíli, kdy začne MNU obyvatele Okrsku 9 stěhovat do nového tábora. Jeden z agentů MNU, Wikus van der Merwe (Sharlto Copley) se nakazí mimozemským virem, který začne měnit jeho DNA. Záhy se stává nejhledanějším mužem planety – je klíčem k odhalení tajů mimozemské technologie. Vyděšený muž má jedinou možnost: ukrýt se v Okrsku 9.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Originální je District 9 zejména nerespektováním zákonitostí kteréhokoliv žánru co se týče chování postav. (Množstvím zastoupených žánrů – akce, thriller, horor, válečný film, troška komedie a romance + dokumentární záběry – nachází District 9 konkurenci leda mezi jihokorejskými úlety typu Hosta). Wikus, jediná – zčásti – nemimozemská postava, kterou poznáme, se chová „lidsky“ (rozumějte jako sobecký hajzl) až do spektakulervoucího závěru, kdy o dominantním žánru konečně není pochyb a patos obsažený v jeho hrdinském gestu patří k věci. Do té doby však musíme dělit své sympatie mezi něj a kreveťáky, což mimo jiné vyžaduje odhlédnout od poměřování druhých na základě tělesné schránky. V širším smyslu to může být také barva kůže nebo etnická příslušnost. Blomkamp vás přiměje nevnímat druhé povrchně (minimálně v rámci jeho fikčního světa) a to nikoliv za cenu vlezlého moralizování či nějakého zdvihání varovných prstů. Omračující nálož nápadů ale zcela nezastiňuje videoherní řetězení úkolů a porci nevěrohodnosti. Jakživ by mne nenapadlo, že mi u nějakého sci-fi (či filmu nemajícímu ke sci-fi daleko) bude vadit nedostatek realismu. Zde je tento problém nejviditelnější na amatérské práci Wikusových pronásledovatelů a na nedostatečném prokreslení historie Distriktu 9. Chtěl bych vědět víc. S informacemi, které jsou nám poskytnuty mám problém uvěřit, že by podobný slum mohl po celých dvacet let existovat, sice ne idylicky, ale existovat nedaleko lidských obydlí. I s tím jde o brutální multi-všechno nálož bez zastavování pádící vpřed. (Matty) 4*
Blomkamp rozhodně je frajer. Ale že by redefinoval žánr nebo natočil nejlepší sci-fi posledních desetiletí, to teda promiňte, ale ne. Ano, chtělo to něco syrového, a zároveň dostatečně neuvěřitelného, a díky hereckému výkonu Sharlta Copleyho, práci s kamerou a nevím čemu ještě, se daří diváka strhnout, a místy si můžete říkat, že jo, sakra, takhle by to klidně mohlo být, a je to i pěkně znepokojivé. A jako obvykle, co není okoukané, to nám přijde lepší;) Má to šťávu, má to tempo, má to emoce. Ale taky to má trochu moc slzopudný přerod z povýšeného hubitele kreveťáků na jejich přítele (a následně přímo na jednoho z nich), divoké přestřelky, dalšího ikonického jihoafrického hajzložoldáka, a tak vůbec. Ano, chci hrozně moc, aby tenhle chlápek zfilmoval HALO, ale i tak dám "jenom" 80%. A nemůžu se zbavit dojmu, že z hlediska nastavení zrcadla rasismu a xenofobii to líp fungovalo v pilotním kraťasu. (Gemini) 4*
Jak asi začít...nějak originálně....ale jak....no tak asi nejdřív v bodech. District 9 rovná se Nový Zéland ( samozřejmě že Peter Jackson jako producent), dále hlavně Jížní Afrika, néé Amerika, jak tu tvrdí, z té hlavně samotný režisér, dále milion emzáků, kreveťáků, žijících bezstarostně na zemi v konglomeraci s lidskou rasou a dost možná nejlepší sci-fi zápletka za posledních několik desítek let, která si absolutně na nic nehraje a divákovi film přináší v absolutně nejsyrovější podobě, kterou kdy mohla chytnout. Takže co jsem si po shlédnutí Zóny 9 odnesl? Hlavně teda zážitek, který jsem dlouhou, ale hodně dlouhou dobu nedostal a zřejmě ani nedostanu a pocit, že tohle je dost možná jedno z nejlepších sci-fi, co jsem kdy viděl. A to bez legrace. Hlavní je ale to, že podle ukázek film vypadá jako jakési Monstrum, Blair Witch nebo Rec, prostě vypadá to jako kdyby film byl točen autenticky, aby to zase přiblížilo realitu divákům krapet blíž. Opak je pravdou. Ono to ze začátku tak vypadá, ale pak se to stočí ke klasickému filmování a mně vůbec nepřišlo jako kdybych koukal na nějakou reportáž z místa činu. Prostě jsem sledoval film, který je natočen zvláštně a snaží diváka chytnout na to, co je dneska v módě, přesto člověka, který ten styl nesnáší rozhodně nezklame, protože hlava ho z akce určitě bolet nebude. To rozhodně ne. Ono by to ani nešlo, tenhle film totiž ukazuje, že za málo peněz, dokáže neskutečné věci a ještě k tomu v Jížní Africe, místě, které se zase tak často nevidí, takže prostředí samotné je natolik exotické, že to je pro film ohrmnou výhodou. A už jsem toho tady nakecal strašně moc, vypadá to jako kdybych si hrál na nějakýho odborníka a to teda nejsem, takže abych to zkrátil: District 9 je kurva vychytaný sci-fi, na který jen tak nezapomenu a jestli vůbec. Příběh se totiž vůbec s ničim nesere a to se v dnešní době musí cenit jako déšť na Sahaře. Doufám jen, že ten konec nebyl úmyslný a přibude pokračování, protože to jediné mě na celém filmu sere. (Malarkey) 5*
VELKÁ RECENZE
Vždycky jsme si přáli, aby jednou vznikl film jako District 9. Levná sci-fi devětadvacetiletého jihoafrického režiséra Neilla Blomkampa je až dojemnou připomínkou toho, že kreativita, filmařská zručnost a originální uvažování zmůže víc než rozpočet. I za desetinu nákladů na takové Quantum of Solace se dá pořídit rozmáchlý biják s kupou akce, hromadou trikových atrakcí a s širým prostorem pro zasazovaní do kontextů. Můžete řvát, že je to cool, ale můžete i sepisovat intelektuální pojednání o tom, jak film reflektuje rozličné problémy dnešní civilizace. Tak se obvykle pozná nová sci-fi klasika. District 9 se jí pravděpodobně stane. Nebo už stal.
District 9, jak známo, roztahuje do celovečerní podoby Blomkampův zajímavý kraťas Alive in Joburg. Pod producentským dohledem Petera Jacksona, a tedy v netradiční jihoafricko-novozélandské koprodukci se zhruba třicetimilionovým rozpočtem, rozpracovává Blomkamp svůj původní nápad do celovečerního formátu: Nad jihoafrickým Johannesburgem před dvaceti lety přistála neznámá mimozemská loď, v jejíchž útrobách chcípal milion mimozemšťanů – kreveťáků – a hodní lidé jim zřídili opravdu pěkné místo k životu. Tak jak to umí snad jen oni. Oplocený a vojenskými jednotkami pečlivě hlídaný slum teď už obydlují skoro dva miliony kreveťáků, což se moc nezamlouvá původním obyvatelům Johannesburgu. Proto je nařízena a následně i pozvolna realizována deportace mimozemšťanů do speciálního internačního tábora hlouběji ve vnitrozemí.
Přesunu velí nevýrazný uředníček Wikus Van De Merwe. Už z pár jeho návštěv v kreveťáckých chatrčích diváci pochopí, že panelák je v porovnání se slumem ekvivalentem prezidentského apartmá v pětihvězdičkovém hotelu. Byrokracie může být v tomhle místě pěkná svině, rasismus z lidských hlav nevymazal ani pád apartheidu, vládnou chudoba, bída, ilegální obchod se zbraněmi, děvky, návykové látky... Zkrátka humus. Wikus je evidentně v ráži díky čerstvému povýšení, a tak kálí na politickou korektnost a sype ze sebe hlášky o praskajícím popcornu a odstřelování nepřizpůsobivých kreveťáků. Čímž se film hrubě proráží k momentům, kdy ona ústřední metafora o „lidském chování k odlišným bytostem“ mrazí i na minimálním prostoru. Přístup to není příliš složitý: Sofistikovaný je spíš prvotní nápad než způsob, jakým se film dopracovává ke konkrétním společensko-kritickým tónům. Tady se jde zhurta na věc, hlavně přes cynické výkřiky a „šokující“ úřednické metody, které okamžitě připomenou, že hranice mezi člověkem a hovadem se občas povážlivě smývají.
Půvab Districtu 9 tkví ve zvolené formě, která zas o kus dál rozvíjí nápady ze Záhady Blair Witch, [REC] nebo Monstra a posouvá je o další vývojový stupeň, kdy se blížíme až k Bourneovu ultimátu a vůbec k rukopisu Paula Greengrasse. Blomkamp okamžitě vtáhne do roztepaného pásma televizních a dokumentárních záběrů. Jejich poměr se postupně snižuje na úkor „standardního hraného“ materiálu, který už není vydáván za reportáže a záznamy z bezpečnostních kamer. Blomkamp naoko čerpá záběry z desítek různých zdrojů, jeho film je přesto stylově kompaktní a v jednotlivostech neuvěřitelně vypiplanou audiovizuální lahůdkou, která zásadní vlastnosti paradokumentárních střípků převádí na celou stopáž – takže do diváků láduje syrovou, dynamickou, velmi příjemně špinavou a jakoby realistickou podívanou i ve chvílích, kdy dojde na roboty a manévry vesmírných lodí.
Paralelně s proměnou Wikuse se i těžiště filmu přesunuje od suchého záznamu stěhování k drzé akční sci-fi, která plní další chlapecké fantazie. Velké stroje, velké zbraně, neschopná vojenská komanda a jejich nasraní velitelé… to vše stále ve vzrušujícím balení, kterému z hlediska vyprávěcího rytmu nelze nic vytknout. V druhé půlce District 9 jede podle schémat filmů o hrdinovi utopeném ve své noční můře a podle matrixovsko-avatarovských superhrdinských vyprávěnek, v nichž obyčejný chlapík stane uprostřed neuvěřitelných událostí.
Vůbec by nevadilo, že kontury takového žánrového skoku jsou ryze béčkové, vadí, že v rámci ambiciózní sci-fi se na plátně dějí věci, kterým se hodně těžko věří i v rámci oné specifické filmové reality. Dejme tomu, že malý mimozemšťánek může dělat věci, na které se jeho tatík připravuje dvě dekády (ten se mezitím v běhu schovává asi za půlmetr čtvereční tenoulinkého plechu, zatímco do něj pálí snad celá artilerie). Autorskou licencí lze jakž takž omluvit i to, že se ze zamlklého úředníčka stane frajer, jenž zostudí elitní vojenskou jednotku, navíc na její vlastní půdě. Avšak jakmile začnou ve velkém rozhodovat náhody a namnoží se logické kopance, má District 9 co dělat, aby se nestal obětí vlastních nesmyslných scenáristických kliček. Sledovat agenty odposlouchávající mobilní telefon a posléze vyčkávající, v době, kdy k dohledání člověka stačí jedna SMSka, je podivné. Ještě podivnější jsou situace typu „uteču do slumu s dvěma miliony kreveťáků a vlezu ZROVNA DO TÉHLE JEDINÉ CHATRČE“. WTF - když už mám zapnutý Caps Lock.
Scenáristé se prostě místy moc nenamáhali a vypomohli si šílenými náhodami nebo klišovitými zkratkami, které se lépe tolerují v lobotomických blockbusterech (v rámci G. I. Joe si je dokonce lze poctivě užít) než v mezích inteligentní sci-fi, jež se může stát milníkem žánru. Tvůrci zčásti doplácejí na to, jak perfektně evokují zdání, že se podává realistická a velmi sofistikovaná podívaná. Momenty typu „otřesený emzák zírá na své přátele a nevšímá si kolem svištících kulek“ nebo „záporák před rozhodujícím výstřelem začne vyprávět co a jak“ by budily smích už před dvaceti lety v libovolné bondovce. Když se s naprostou samozřejmostí ládují do skoro-dokumentu se sociálním přesahem, nemusí se to každému chroustat úplně snadno.
Mimo to District 9 nemá výraznějších slabých míst. Ano, evokace ohromně „zakrevetěného“ slumu mohla být důslednější a nelze se zbavit pocitu, že jsme z onoho milionu viděli sotva suchou stovku mimozemšťanů. Ovšem to už jsou opravdu jen hnidopišské poznámky na účet filmu, který vypadá asi tak pětkrát dražší, než ve skutečnosti byl. Michael Bay vždycky věděl, že není nad zapuštění digitálních potvor do skutečného prostředí, že tahle interakce mezi opravdovou špínou a bytostmi z jedniček a nul nejen šetří peníze, ale i mnohem lépe působí na čidla diváků. Blomkamp to připomíná v maximálně účelném provedení, jemuž se co do vynalézavosti a schopnosti velkolepě vyprávět i v „úsporném režimu“ může rovnat jen nedávné Monstrum.
Takže, imf se prý omlouvá a teď dejte Blomkampovi klidně dvě stě mega na Halo. Nebo na dvojku, jsou-li nápady. Filmu District 10 by těch 10 hvězd slušelo.
O PRODUKCI
Neill Blomkamp je úžasný mladý režisér,“ prohlašuje producent Peter Jackson, který dohlíží na výrobu Blomkampova debutového celovečerního filmu District 9. „Zvažovali jsme, že bychom natočili film Halo, inspirovaný videohrou. Nedošlo k tomu, ale s Neillem se nám spolupracovalo tak dobře, že když se nám zmínil o District 9, usoudili jsme, že by bylo výtečné natočit na základě jeho nápadu celovečerní film.“
Filmem District 9 Blomkamp představuje dílo, které má jako originální nápad, tak i ojedinělý přístup k jeho vyprávění. Poté, co si vyzkoušel roli výtvarníka vizuálních efektů a režiséra řady videoklipů a reklam, nám předkládá svůj celovečerní režijní debut, který se inspiruje jak klasickými scifi filmy, tak i Johannesburgem, který zná ze svého dětství (Blomkamp se tam narodil a vyrůstal tam, do Kanady se přestěhoval až posléze). Výsledkem je film, který se pouští na zcela nová území.
„District 9 se odehrává v alternativní časové linii,“ vysvětluje Jackson. „Představte si, že před více než dvaceti lety přiletěl na Zemi zhruba milion mimozemských uprchlíků v polorozpadlé lodi. Jsou neškodní - přesněji řečeno jsou bezmocní. Nejsou ani schopni se uživit a nemají výraznější touhu cokoliv dělat. Z nějakého důvodu je osud přivedl zrovna do Johannesburgu a vláda nemá nejmenší tušení, co si s nimi počít, takže jim nakonec vyhradí městskou čtvrť, která se velice podobá současnému Soweto na předměstí Johannesburgu. A lidé se už přes dvacet let snaží vyřešit 'problém s mimozemšťany'.“
Blomkamp říká, že film napodobuje styl nonstop televizního zpravodajství, které vídáme všude kolem sebe. „Kdysi vás zaujal nějaký článek v novinách. Dneska jsme obklopeni dokumentárními záběry z míst událostí a zvykli jsme si na to,“ říká Blomkamp. Stejně tak zdůrazňuje, že popularita reality show linii mezi realitou a zábavou ještě více zamlžuje.
U zrodu District 9 stojí krátký, nízkorozpočtový snímek s názvem Alive in Jo'burg, který Blomkamp před několika lety natočil v jedné z chudinských čtvrtí Johannesburgu. V tomto krátkém filmu Blomkamp přimíchal do směsice kultur v Johannesburgu, jednoho z nejdynamičtějších afrických měst, mimozemšťany.
Během natáčení tohoto snímku vyrazil Blomkamp se štábem do ulic, aby zaznamenal reakce skutečných lidí. Brzy zjistil, že představa toho, že by do města náhle přibyli mimozemští uprchlíci, vyvolává v lidech velice podobné reakce, jaké provázejí přívaly nelegálních přistěhovalců z okolních zemí. Upřímně míněné odpovědi skutečných obyvatel Johannesburgu dodaly krátkému filmu svěžest a prolomily hranici mezi fikcí a skutečností. „Nesnažil jsem se lidi, se kterými jsme hovořili, záměrně oklamat,“ vysvětluje Blomkamp. „Jenom jsem se pokoušel získat z nich co nejreálnější a nejupřímnější reakce. V zásadě v tom nebyl žádný rozdíl, jen jsme zkrátka nakonec ve filmu místo nelegálních přistěhovalců měli přistěhovalce vesmírné.“
Protože se District 9 odehrává v Jižní Africe, mohl by někdo podotknout, že je film přímou metaforou celé řady problémů, kterým tato země v průběhu let čelila. Tvůrci prohlašují, že ačkoliv by tento film nešlo z jeho prostředí vytrhnout, o žádné přímé přirovnání se nepokoušeli. „V Jižní Africe se musíme zabývat věcmi, o kterých lidé po celém světě raději dělají, že je nevnímají,“ míní Sharlto Copley, který představuje hlavního hrdinu Wikuse.
Kromě jeho postavy byl scénář vystavěn také na dvou klíčových mimozemšťanech, Christopherovi Johnsonovi a jeho synovi, malém C.J. (autoři dali mimozemšťanům lidská jména, protože usoudili, že právě to by lidé udělali, než by na naši planetu mimozemšťany pustili). Pro autory bylo důležité, aby všechny postavy, dokonce a především i ty mimozemské, byly uvěřitelné, rozpoznatelné - zkrátka lidské.
Role Wikuse van de Merweho, úředníka MNU, který je pověřen vystěhováním mimozemšťanů z Okrsku 9 a jejich přemístěním do koncentračního tábora Okrsek 10, se ujal Blomkampův přítel a spolupracovník Sharlto Copley, který se jakožto producent podílel i na filmu Alive in Jo'Burg.
„Neill objevil velice inteligentní způsob, jak pojmout scifi příběh,“ míní Copley, který se s Blomkampem zná více než 12 let. „Tenhle žánr umí být sterilní, dokonce až chladný či bezcitný. Ale v Neillových rukou má ohromný citový potenciál. Nemáme tu žádný konkrétní vzkaz nebo ponaučení - jde jen o směsici různých emocí.“
„Wikus je člověk, kterému stačí k pocitu moci málo,“ popisuje dále Copley. „Proto ho MNU povýší - chtějí někoho, u koho mají jistotu, že je bude na slovo poslouchat.“ „Wikus má za sebou opravdu hodně špatný den,“ líčí Peter Jackson. „Nejenom, že se nakazí podivnou nemocí, která mu začne měnit DNA, ale navíc se stane klíčem k využití mimozemských zbraní. Po jistý čas je Wikus nejdůležitějším mužem na zeměkouli.“
David James si zahrál Koobuse, hlavního agenta MNU, z něhož se poté, co mu vedení MNU poručí, aby Wikuse živého či mrtvého předvedl, stane víceméně nájemný zabiják. „Koobus ztělesňuje temnou stránku MNU,“ soudí James. „Pokud potřebujete něco vyřídit legálně, zavoláte si Wikuse, a pokud to potřebujete vyřídit, třeba i nelegálně, obrátíte se na Koobuse. Všichni v MNU vědí, že s Koobusem si není radno zahrávat.“
Ve vztahu těchto dvou postav hraje jistou roli i věc, kterou by člověk, neznalý poměrů, mohl snadno přehlédnout. „Wikus je Afrikánec a ti jsou určitými skupinami v Jižní Africe vnímáni jako podřadnější,“ vysvětluje James. „Rozhodl jsem se, že Koobuse budu hrát jako Angličana, jako někoho, kdo sloužil mimo Jižní Afriku. I v tomhle ohledu se proto Koobus považuje za lepšího, než je Wikus.“
Jason Cope, který se na filmu Alive in Jo'burg podílel jako produkční, hraje mimozemšťana Christophera Johnsona. „Ve skutečnosti vlastně hraji asi deset různých postav,“ říká Cope. „Bylo docela zajímavé se ráno probudit a říkat si 'kohopak si asi zahraju dneska?' Moje matka byla hrozně nadšená, když jsem tu roli dostal. Zeptala se mě, koho budu hrát. A já odpověděl, že skupinku mezigalaktických tvorů, kteří žijí v chudinské čtvrti na předměstí. Moc to nechápala.“
„Neill měl naprosto jasnou představu o tom, jak by se měli mimozemšťané podle něj chovat,“ pokračuje Cope. „Během zkoušek jsme si to vcelku ujasnili, ale současně jsem dostal dost vlastního prostoru, v rámci jistých mezí. Nechoval jsem se příliš výrazně jako zvíře nebo hmyz, ale rozhodně se nechovám ani příliš lidsky.“
Od samého začátku měl Blomkamp v plánu, aby byl District 9 jedinečný - obsahuje sice vlivy významných scifi filmů, které nám přinesla minulost, ale je po stránce nápadu naprosto ojedinělý a po stránce provedení převratný.
District 9 porušuje pravidla především stylem, jakým je natočený, díky kterému je divák na konci filmu nucen přemítat, co bylo skutečné a co imaginární. Blomkampův dlouholetý přítel, kameraman Trent Opaloch, sdílel s režisérem jeho specifický pohled na to, jaký zážitek hodlá divákům poskytnout. „Trent je na tyhle ultrarealistické akční záběry naprosto dokonalý,“ míní Blomkamp. „Neztráceli jsme příliš času pokusy o malebný film - prostě jsme se na to vrhli a zaznamenali vše syrově a autenticky.“
Blomkamp svůj příběh vypráví s pomocí tří různých složek. Na prvním místě jsou pochopitelně dramatické scény, které zachycují Wikusův příběh, které Blomkamp s Opalochem natáčeli ručními kamerami a dalšími podobnými technikami. Opaloch měl například všude rozmístěny spousty malých kamer, které zaznamenávaly jak samotný děj filmu, tak i proces jeho natáčení. Tvůrci také natočili „firemní“ klip pro MNU, v němž Copley v roli Wikuse mluví přímo na kameru. „To byla úplně první kamerová zkouška, kterou jsme dělali,“ říká Copley. „Dodává to filmu něco navíc, když vidíte, jak se postava chová před kamerou a „mimo“ kameru - snaží se ze sebe dělat něco víc, trochu se předvést. Když ho pak uvidíte ve chvílích, kdy si myslí, že ho nikdo nevidí, je to odzbrojující - dokonale to zapadá do stylu Neillova filmu. Jako divák tomu prostě zcela uvěříte.“
Další složkou jsou „falešné“ dokumentární záběry. Jejich tvůrci natáčeli nezávisle na hlavním štábu, dělali rozhovory s tucty lidí, z nichž ne všichni byli herci, aby tak získali věrohodné reakce na situaci, kterou film zobrazuje.
Třetí složkou jsou skutečné záběry z Jižní Afriky, zprostředkované mediálními společnostmi South American Broadcasting Corporation, Reuters a dalšími. V převážné většině se jedná o archivní záběry, které pomáhají ustavit svět, který Blomkamp stvořil. „Celá řada filmů má v sobě záběry, o kterých se snaží tvrdit, že jsou skutečné, a v nichž vidíte slavného moderátora nebo ukázku ze CNN, takže to, co dělám, není nijak neobvyklé,“ vysvětluje Blomkamp. „Jediným rozdílem je to, že v našem filmu je takových záběrů mnohem více.“
Tvůrci filmu měli od začátku v plánu natáčet ho v Johannesburgu. Ačkoliv by se jeho příběh mohl velice snadno odehrávat v libovolném městě rozvojového světa, jenom Johannesburg poskytoval Blomkampovi ojedinělého afrického ducha, se kterým je velice dobře obeznámen a kterým se nechal inspirovat. „Myslím, že by bylo ohromně těžké převést stávající podmínky do jiného prostředí,“ míní Blomkamp. „V Johannesburgu je ohromné množství vizuálně silných detailů - špína, ostnaté dráty. K tomu, aby film fungoval, potřebujeme podobnou úroveň realističnosti a skutečnosti.“
Zvýšení kriminality město v době, kdy Blomkamp pobýval ve Vancouveru, výrazně změnilo, ale z filmového pohledu pro něj byly tyto změny pozitivní a zakomponoval je do příběhu. „Z Johannesburgu se stalo město uzavřených komunit, oddělených zdmi, ploty s ostnatým drátem, elektrifikovanými ploty, bezpečnostními kamerami a soukromými bezpečnostními firmami,“ popisuje Blomkamp. „Takové změny mohly z Johannesburgu udělat opravdu odporné město, ale podle mě je výsledek vizuálně velice stimulující a naprosto ho zbožňuji.“
Pro svůj District 9 si Blomkamp Johannesburg představoval jako drsné, možná až apokalypticky vyhlížející město. Ačkoliv se snažil zachovat typické jihoafrické prvky, současně vše záměrně trochu nadsadil, aby stvořil Johannesburg, který je depresivní a šedý.
Tvůrci za tímto účelem film natáčeli v suchých zimních měsících. V létě je tu všude plno zeleně a celé město je krásné, ale ve filmu District 9 to tak nevypadá. „Točili jsme v zimě, protože jsem chtěl, aby město ve filmu působilo jako trosky, zbořeniště,“ komentuje Blomkamp. „V zimě se kolem sebe stačí rozhlédnout a kam oko dohlédne, vidíte po celém obzoru ohně a kouř, přesně, jak jsem to potřeboval.“
Štáb filmu nalezl dokonalé lokace v Tshiawelo na okraji Soweto. Lidé tu celé roky žili v chatrčích na skládce. Když mělo začít natáčení, místní úřady je právě začaly vystěhovávat a přesouvat do státních bytů asi dvacet kilometrů vzdálených a bourat zdejší chatrče. Štáb koupil ty, které ještě stály, celé území ohradil a vytvořil si izolované území, na němž mohl bez problémů natáčet. „S Tshiawelo jsme měli ohromné štěstí,“ míní Blomkamp. „Vypadalo to tam přesně tak, jak jsme potřebovali.“
Pro výtvarníka Philipa Iveyho poskytlo Tshiawelo ideální základ, na kterém pak vystavěl zbytek toho, co bylo třeba. „Měli jsme tu na dosah ruky naprosto všechno, včetně odpadků a šrotu,“ říká Ivey. „Koupili jsme veškerý materiál ze zdemolovaných chatrčí a potom je z těchto materiálů znovu postavili. Takže jsme neměli nedostatek materiálu, všechno vypadalo mnohem autentičtěji a ušetřili jsme spoustu času.“
„Když jdete na tahle chudinská předměstí, tak to na vás jako na Jihoafričana velice silně působí,“ svěřuje se Sharlto Copley. „Pořád máte na paměti, že pro vás to jsou jen kulisy, ale přitom v těch chatrčích doopravdy žijí lidé. Když natáčíte v Soweto, tak vás místní rádi vidí, protože z vašeho natáčení místní komunita alespoň trochu profituje.“
Iveyho návrhy v zásadě budují kontrast mezi reálným, ale také obyčejným a nezajímavým světem lidí a nadpozemským scifi světem mimozemšťanů. „Tyhle dva prvky se ve filmu neustále střetávají a právě o tom náš film je,“ popisuje Blomkamp. „Všechno, co jsme pro film vytvářeli, je na tomhle kontrastu založené.“
Daleko od drsného a prašného prostředí Soweto postavil Ivey také celou řadu kulis ve studiu. Jedněmi z jeho nejoblíbenějších byly laboratoře MNU, tajné laboratoře hluboko v nitru hlavního sídla MNU. Když nastaly problémy s možností natáčet v nemocnici, rozhodli se tvůrci filmu zkrátka vše postavit od základů ve studiu. „Zvolili jsme styl, který vytváří dojem, že se nacházíme kdesi v podzemí. Chtěli jsme, aby prostředí působilo klaustrofobně, jakoby se kolem Wikuse stahovala smyčka. Rozhodně muselo působit nepřátelsky. Osvětlili jsme ho zářivkami a stěny natřeli nazeleno, což působí velice chladně a sterilně a nikdo v takovém prostředí nevypadá příliš zdravě.“
Vedoucí týmu praktických speciálních efektů společnosti WETA, Joe Dunckley, také podotýká, že jelikož mimozemšťané na Zemi přiletěli už dvacet let před začátkem filmu, musela veškerá mimozemská technologie vypadat tak, že je přinejmenším oněch dvacet let stará. „Jedním z náročných úkolů bylo vše patřičně opotřebovat, aby to působilo přesvědčivě,“ soudí Dunckley. „Používali jsme směs šelakového aerosolu a vody, která vyvolává chemickou reakci a všechno pak vypadá sympaticky odřeně, orezle a staře.“
Jedním z nejzajímavějších aspektů District 9 byla pro Blomkampa možnost ukázat na plátně svou vlastní představu mimozemského života. „Při tvorbě mimozemšťanů se Neill nedopouštěl žádných kompromisů,“ míní Terri Tatchell, spoluautorka scénáře. „Nejsou pohlední, nejsou roztomilí a nehrají nám na city. Zvolil si pro ně podobu děsivých, drsných bojovníků, což je mnohem náročnější.“ „Nejsem si jistý, proč mě napadla zrovna tahle podoba, ale šlo rozhodně o jistou hmyzí podobu mimozemšťanů, kterou jsem pro tohle prostředí potřeboval,“ vysvětluje Blomkamp.
„Základní myšlenka je ta, že máme před sebou exoskeleton, který je někde mezi hmyzím a korýším,“ zamýšlí se Joe Dunckley. „Hodně se podobají krabům nebo langustám. Jsou záměrně naprosto odpudiví. Vylučují jakousi pryskyřici, takže jsme používali různé druhy gelů, s jejichž pomocí jsme docílili toho vysokého lesku jejich těl a realistického vzhledu.“
Mimozemšťané jsou povětšinou stvořeni kombinací vizuálních efektů a speciálních masek, protože jejich skutečná podoba - tenký pas a nohy, podobající se zadním nohám psa - by jinak byla velice náročná na provedení. „Malý C.J. bude ve filmu kompletně trikový, ale pro potřeby natáčení jsme vyrobili realistickou silikonovou loutku, kterou jsme používali,“ popisuje Dunckley.
Nejvyspělejší zbrojí, kterou mají mimozemšťané k dispozici, je speciální exoskeleton, který je kombinací technologie a organické hmoty, takže jde víceméně o živý oblek, který obalí mimozemšťana, jenž ho zevnitř ovládá. „Oblek Wikuse považuje za mimozemšťana a napojí se do jeho mozku,“ objasňuje Blomkamp. „Takže ačkoliv je navenek kovový, když se od něj odrážejí kulky, posílá Wikusovi jakési informace o bolesti. Ty jsou přenášeny přímo do jeho nervových center.“
Pro kaskadéra Granta Hulleyho představoval mimozemský oblek změnu v přístupu k natáčení kaskadérských scén. Po většinu filmu se Hulley se svým týmem snažili držet vše spíše při zemi - „například pokud někoho zasáhla střelba ze samopalu, neprohodila ho síla úderu zdí,“ líčí Hulley. „Když dojde na útok s pomocí obleku, rozpoutá se ale peklo. Postavili jsme rampu v místě, kde se měl nacházet mimozemský oblek, protože ten vytvoří až trikoví odborníci při postprodukci. Rozjeli jsme se na 300 metrů a na rampu najeli zhruba rychlostí kolem 80 km/h, následkem čehož se vozidlo ve vzduchu otočilo o 270 stupňů. Upřímně, s takhle velkým vozem jsem nikdy nic podobného nedělal, takže jsem si nebyl jistý, jak to dopadne.“ S radostí ale dodává, že vše dopadlo nad očekávání dobře.
Ocenění:
Academy Awards
2010 - Carolynne Cunningham, Peter Jackson (Nejlepší film) (nominace)
2010 - Neill Blomkamp, Terri Tatchell (Adaptovaný scénář) (nominace)
2010 - Julian Clarke (Střih) (nominace)
2010 - Vizuální efekty (nominace)
Golden Globes
2010 - Neill Blomkamp, Terri Tatchell (Nejlepší scénář) (nominace)
BAFTA
2010 - Neill Blomkamp (Nejlepší režie) (nominace)
2010 - Neill Blomkamp, Terri Tatchell (Adaptovaný scénář) (nominace)
2010 - Trent Opaloch (Nejlepší kamera) (nominace)
2010 - Nejlepší střih (nominace)
2010 - Zvuk (nominace)
2010 - Výprava (nominace)
2010 - Vizuální efekty (nominace)
Los Angeles Film Critics Association
2009 - Nejlepší výprava
2009 - Neill Blomkamp (Cena pro zástupce nové generace)
DABING
V českém znění: David Novotný - Sharlto Copley (Wikus Van De Merwe), Jan Šťastný - Jason Cope (Grey Bradnam - hlavní dopisovatel UKNR), Martina Hudečková - Nathalie Boltt (Sarah Livingstoneová - socioložka), Tomáš Karger - David James (Koobus Venter), Petra Tišnovská - Vanessa Haywood (Tania Van De Merweová), Jiří Plachý - Nick Blake (Francois Moraneu), Petr Oliva - John Sumner (Les Feldman), Jaromír Meduna - Louis Minnaar (Piet Smit), Dana Syslová - Marian Hooman (Sandra Van De Merweová), Radovan Vaculík - Mandla Gaduka (Fundiswa Mhlanga), Milan Slepička - Johan van Schoor (Nicolas Van De Merwe), Nikola Votočková, Ladislav Cigánek, Filip Jančík, Petr Gelnar, Hana Ševčíková, Jiří Kodeš, Tomáš Čisárik, Petr Burian, Bohdan Tůma, Dagmar Čárová, Andrea Elsnerová, Svatopluk Schuller, Jitka Ježková
Překlad: Petr Finkous
Režie: Filip Jančík
Vyrobil: Cinema Casting Kodešová pro Blue Sky Film 2010
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOS
Premiéra ČR: 17.9.2009 Palace Pictures
Premiéra USA: 14.8.2009 TriStar Pictures
Premiéra Kanada: 14.8.2009 Columbia Pictures
Premiéra Nový Zéland: 13.8.2009 Sony Pictures NZ
Premoéra Jihoafrická republika: 28.8.2009
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 21.10.2010 Blue Sky Film
Poprvé na Blu-ray: 5.9.2012 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 7 293 207
Tržby celkem - $ 210 800 000
Návštěvnost v ČR 71 161
Náklady (Rozpočet) - $ 30 000 000
„Tady nejste vítáni.“
OBSAH
Před více než dvaceti lety došlo k prvnímu kontaktu mimozemské civilizace s lidstvem. Lidé očekávali děsivou bitvu nebo významný technologický pokrok. Nedošlo ani k jednomu. Mimozemšťané byli uprchlíky z vlastní planety. Stvoření byla ubytována v nouzových domovech v jihoafrickém Okrsku 9 (District 9), zatímco se státy celého světa dohadovaly, co a jak dál. Teď všem dochází trpělivost. Dohled nad mimozemšťany byl svěřen MNU, soukromé organizaci, které je osud mimozemšťanů lhostejný. Měla by ale naději na obrovský výdělek, pokud dokáže zprovoznit mimozemské zbraně, které vyžadují k aktivaci mimozemskou DNA. Napětí mezi mimozemšťany a lidmi dospěje ke svému vrcholu ve chvíli, kdy začne MNU obyvatele Okrsku 9 stěhovat do nového tábora. Jeden z agentů MNU, Wikus van der Merwe (Sharlto Copley) se nakazí mimozemským virem, který začne měnit jeho DNA. Záhy se stává nejhledanějším mužem planety – je klíčem k odhalení tajů mimozemské technologie. Vyděšený muž má jedinou možnost: ukrýt se v Okrsku 9.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Originální je District 9 zejména nerespektováním zákonitostí kteréhokoliv žánru co se týče chování postav. (Množstvím zastoupených žánrů – akce, thriller, horor, válečný film, troška komedie a romance + dokumentární záběry – nachází District 9 konkurenci leda mezi jihokorejskými úlety typu Hosta). Wikus, jediná – zčásti – nemimozemská postava, kterou poznáme, se chová „lidsky“ (rozumějte jako sobecký hajzl) až do spektakulervoucího závěru, kdy o dominantním žánru konečně není pochyb a patos obsažený v jeho hrdinském gestu patří k věci. Do té doby však musíme dělit své sympatie mezi něj a kreveťáky, což mimo jiné vyžaduje odhlédnout od poměřování druhých na základě tělesné schránky. V širším smyslu to může být také barva kůže nebo etnická příslušnost. Blomkamp vás přiměje nevnímat druhé povrchně (minimálně v rámci jeho fikčního světa) a to nikoliv za cenu vlezlého moralizování či nějakého zdvihání varovných prstů. Omračující nálož nápadů ale zcela nezastiňuje videoherní řetězení úkolů a porci nevěrohodnosti. Jakživ by mne nenapadlo, že mi u nějakého sci-fi (či filmu nemajícímu ke sci-fi daleko) bude vadit nedostatek realismu. Zde je tento problém nejviditelnější na amatérské práci Wikusových pronásledovatelů a na nedostatečném prokreslení historie Distriktu 9. Chtěl bych vědět víc. S informacemi, které jsou nám poskytnuty mám problém uvěřit, že by podobný slum mohl po celých dvacet let existovat, sice ne idylicky, ale existovat nedaleko lidských obydlí. I s tím jde o brutální multi-všechno nálož bez zastavování pádící vpřed. (Matty) 4*
Blomkamp rozhodně je frajer. Ale že by redefinoval žánr nebo natočil nejlepší sci-fi posledních desetiletí, to teda promiňte, ale ne. Ano, chtělo to něco syrového, a zároveň dostatečně neuvěřitelného, a díky hereckému výkonu Sharlta Copleyho, práci s kamerou a nevím čemu ještě, se daří diváka strhnout, a místy si můžete říkat, že jo, sakra, takhle by to klidně mohlo být, a je to i pěkně znepokojivé. A jako obvykle, co není okoukané, to nám přijde lepší;) Má to šťávu, má to tempo, má to emoce. Ale taky to má trochu moc slzopudný přerod z povýšeného hubitele kreveťáků na jejich přítele (a následně přímo na jednoho z nich), divoké přestřelky, dalšího ikonického jihoafrického hajzložoldáka, a tak vůbec. Ano, chci hrozně moc, aby tenhle chlápek zfilmoval HALO, ale i tak dám "jenom" 80%. A nemůžu se zbavit dojmu, že z hlediska nastavení zrcadla rasismu a xenofobii to líp fungovalo v pilotním kraťasu. (Gemini) 4*
Jak asi začít...nějak originálně....ale jak....no tak asi nejdřív v bodech. District 9 rovná se Nový Zéland ( samozřejmě že Peter Jackson jako producent), dále hlavně Jížní Afrika, néé Amerika, jak tu tvrdí, z té hlavně samotný režisér, dále milion emzáků, kreveťáků, žijících bezstarostně na zemi v konglomeraci s lidskou rasou a dost možná nejlepší sci-fi zápletka za posledních několik desítek let, která si absolutně na nic nehraje a divákovi film přináší v absolutně nejsyrovější podobě, kterou kdy mohla chytnout. Takže co jsem si po shlédnutí Zóny 9 odnesl? Hlavně teda zážitek, který jsem dlouhou, ale hodně dlouhou dobu nedostal a zřejmě ani nedostanu a pocit, že tohle je dost možná jedno z nejlepších sci-fi, co jsem kdy viděl. A to bez legrace. Hlavní je ale to, že podle ukázek film vypadá jako jakési Monstrum, Blair Witch nebo Rec, prostě vypadá to jako kdyby film byl točen autenticky, aby to zase přiblížilo realitu divákům krapet blíž. Opak je pravdou. Ono to ze začátku tak vypadá, ale pak se to stočí ke klasickému filmování a mně vůbec nepřišlo jako kdybych koukal na nějakou reportáž z místa činu. Prostě jsem sledoval film, který je natočen zvláštně a snaží diváka chytnout na to, co je dneska v módě, přesto člověka, který ten styl nesnáší rozhodně nezklame, protože hlava ho z akce určitě bolet nebude. To rozhodně ne. Ono by to ani nešlo, tenhle film totiž ukazuje, že za málo peněz, dokáže neskutečné věci a ještě k tomu v Jížní Africe, místě, které se zase tak často nevidí, takže prostředí samotné je natolik exotické, že to je pro film ohrmnou výhodou. A už jsem toho tady nakecal strašně moc, vypadá to jako kdybych si hrál na nějakýho odborníka a to teda nejsem, takže abych to zkrátil: District 9 je kurva vychytaný sci-fi, na který jen tak nezapomenu a jestli vůbec. Příběh se totiž vůbec s ničim nesere a to se v dnešní době musí cenit jako déšť na Sahaře. Doufám jen, že ten konec nebyl úmyslný a přibude pokračování, protože to jediné mě na celém filmu sere. (Malarkey) 5*
VELKÁ RECENZE
Vždycky jsme si přáli, aby jednou vznikl film jako District 9. Levná sci-fi devětadvacetiletého jihoafrického režiséra Neilla Blomkampa je až dojemnou připomínkou toho, že kreativita, filmařská zručnost a originální uvažování zmůže víc než rozpočet. I za desetinu nákladů na takové Quantum of Solace se dá pořídit rozmáchlý biják s kupou akce, hromadou trikových atrakcí a s širým prostorem pro zasazovaní do kontextů. Můžete řvát, že je to cool, ale můžete i sepisovat intelektuální pojednání o tom, jak film reflektuje rozličné problémy dnešní civilizace. Tak se obvykle pozná nová sci-fi klasika. District 9 se jí pravděpodobně stane. Nebo už stal.
District 9, jak známo, roztahuje do celovečerní podoby Blomkampův zajímavý kraťas Alive in Joburg. Pod producentským dohledem Petera Jacksona, a tedy v netradiční jihoafricko-novozélandské koprodukci se zhruba třicetimilionovým rozpočtem, rozpracovává Blomkamp svůj původní nápad do celovečerního formátu: Nad jihoafrickým Johannesburgem před dvaceti lety přistála neznámá mimozemská loď, v jejíchž útrobách chcípal milion mimozemšťanů – kreveťáků – a hodní lidé jim zřídili opravdu pěkné místo k životu. Tak jak to umí snad jen oni. Oplocený a vojenskými jednotkami pečlivě hlídaný slum teď už obydlují skoro dva miliony kreveťáků, což se moc nezamlouvá původním obyvatelům Johannesburgu. Proto je nařízena a následně i pozvolna realizována deportace mimozemšťanů do speciálního internačního tábora hlouběji ve vnitrozemí.
Přesunu velí nevýrazný uředníček Wikus Van De Merwe. Už z pár jeho návštěv v kreveťáckých chatrčích diváci pochopí, že panelák je v porovnání se slumem ekvivalentem prezidentského apartmá v pětihvězdičkovém hotelu. Byrokracie může být v tomhle místě pěkná svině, rasismus z lidských hlav nevymazal ani pád apartheidu, vládnou chudoba, bída, ilegální obchod se zbraněmi, děvky, návykové látky... Zkrátka humus. Wikus je evidentně v ráži díky čerstvému povýšení, a tak kálí na politickou korektnost a sype ze sebe hlášky o praskajícím popcornu a odstřelování nepřizpůsobivých kreveťáků. Čímž se film hrubě proráží k momentům, kdy ona ústřední metafora o „lidském chování k odlišným bytostem“ mrazí i na minimálním prostoru. Přístup to není příliš složitý: Sofistikovaný je spíš prvotní nápad než způsob, jakým se film dopracovává ke konkrétním společensko-kritickým tónům. Tady se jde zhurta na věc, hlavně přes cynické výkřiky a „šokující“ úřednické metody, které okamžitě připomenou, že hranice mezi člověkem a hovadem se občas povážlivě smývají.
Půvab Districtu 9 tkví ve zvolené formě, která zas o kus dál rozvíjí nápady ze Záhady Blair Witch, [REC] nebo Monstra a posouvá je o další vývojový stupeň, kdy se blížíme až k Bourneovu ultimátu a vůbec k rukopisu Paula Greengrasse. Blomkamp okamžitě vtáhne do roztepaného pásma televizních a dokumentárních záběrů. Jejich poměr se postupně snižuje na úkor „standardního hraného“ materiálu, který už není vydáván za reportáže a záznamy z bezpečnostních kamer. Blomkamp naoko čerpá záběry z desítek různých zdrojů, jeho film je přesto stylově kompaktní a v jednotlivostech neuvěřitelně vypiplanou audiovizuální lahůdkou, která zásadní vlastnosti paradokumentárních střípků převádí na celou stopáž – takže do diváků láduje syrovou, dynamickou, velmi příjemně špinavou a jakoby realistickou podívanou i ve chvílích, kdy dojde na roboty a manévry vesmírných lodí.
Paralelně s proměnou Wikuse se i těžiště filmu přesunuje od suchého záznamu stěhování k drzé akční sci-fi, která plní další chlapecké fantazie. Velké stroje, velké zbraně, neschopná vojenská komanda a jejich nasraní velitelé… to vše stále ve vzrušujícím balení, kterému z hlediska vyprávěcího rytmu nelze nic vytknout. V druhé půlce District 9 jede podle schémat filmů o hrdinovi utopeném ve své noční můře a podle matrixovsko-avatarovských superhrdinských vyprávěnek, v nichž obyčejný chlapík stane uprostřed neuvěřitelných událostí.
Vůbec by nevadilo, že kontury takového žánrového skoku jsou ryze béčkové, vadí, že v rámci ambiciózní sci-fi se na plátně dějí věci, kterým se hodně těžko věří i v rámci oné specifické filmové reality. Dejme tomu, že malý mimozemšťánek může dělat věci, na které se jeho tatík připravuje dvě dekády (ten se mezitím v běhu schovává asi za půlmetr čtvereční tenoulinkého plechu, zatímco do něj pálí snad celá artilerie). Autorskou licencí lze jakž takž omluvit i to, že se ze zamlklého úředníčka stane frajer, jenž zostudí elitní vojenskou jednotku, navíc na její vlastní půdě. Avšak jakmile začnou ve velkém rozhodovat náhody a namnoží se logické kopance, má District 9 co dělat, aby se nestal obětí vlastních nesmyslných scenáristických kliček. Sledovat agenty odposlouchávající mobilní telefon a posléze vyčkávající, v době, kdy k dohledání člověka stačí jedna SMSka, je podivné. Ještě podivnější jsou situace typu „uteču do slumu s dvěma miliony kreveťáků a vlezu ZROVNA DO TÉHLE JEDINÉ CHATRČE“. WTF - když už mám zapnutý Caps Lock.
Scenáristé se prostě místy moc nenamáhali a vypomohli si šílenými náhodami nebo klišovitými zkratkami, které se lépe tolerují v lobotomických blockbusterech (v rámci G. I. Joe si je dokonce lze poctivě užít) než v mezích inteligentní sci-fi, jež se může stát milníkem žánru. Tvůrci zčásti doplácejí na to, jak perfektně evokují zdání, že se podává realistická a velmi sofistikovaná podívaná. Momenty typu „otřesený emzák zírá na své přátele a nevšímá si kolem svištících kulek“ nebo „záporák před rozhodujícím výstřelem začne vyprávět co a jak“ by budily smích už před dvaceti lety v libovolné bondovce. Když se s naprostou samozřejmostí ládují do skoro-dokumentu se sociálním přesahem, nemusí se to každému chroustat úplně snadno.
Mimo to District 9 nemá výraznějších slabých míst. Ano, evokace ohromně „zakrevetěného“ slumu mohla být důslednější a nelze se zbavit pocitu, že jsme z onoho milionu viděli sotva suchou stovku mimozemšťanů. Ovšem to už jsou opravdu jen hnidopišské poznámky na účet filmu, který vypadá asi tak pětkrát dražší, než ve skutečnosti byl. Michael Bay vždycky věděl, že není nad zapuštění digitálních potvor do skutečného prostředí, že tahle interakce mezi opravdovou špínou a bytostmi z jedniček a nul nejen šetří peníze, ale i mnohem lépe působí na čidla diváků. Blomkamp to připomíná v maximálně účelném provedení, jemuž se co do vynalézavosti a schopnosti velkolepě vyprávět i v „úsporném režimu“ může rovnat jen nedávné Monstrum.
Takže, imf se prý omlouvá a teď dejte Blomkampovi klidně dvě stě mega na Halo. Nebo na dvojku, jsou-li nápady. Filmu District 10 by těch 10 hvězd slušelo.
O PRODUKCI
Neill Blomkamp je úžasný mladý režisér,“ prohlašuje producent Peter Jackson, který dohlíží na výrobu Blomkampova debutového celovečerního filmu District 9. „Zvažovali jsme, že bychom natočili film Halo, inspirovaný videohrou. Nedošlo k tomu, ale s Neillem se nám spolupracovalo tak dobře, že když se nám zmínil o District 9, usoudili jsme, že by bylo výtečné natočit na základě jeho nápadu celovečerní film.“
Filmem District 9 Blomkamp představuje dílo, které má jako originální nápad, tak i ojedinělý přístup k jeho vyprávění. Poté, co si vyzkoušel roli výtvarníka vizuálních efektů a režiséra řady videoklipů a reklam, nám předkládá svůj celovečerní režijní debut, který se inspiruje jak klasickými scifi filmy, tak i Johannesburgem, který zná ze svého dětství (Blomkamp se tam narodil a vyrůstal tam, do Kanady se přestěhoval až posléze). Výsledkem je film, který se pouští na zcela nová území.
„District 9 se odehrává v alternativní časové linii,“ vysvětluje Jackson. „Představte si, že před více než dvaceti lety přiletěl na Zemi zhruba milion mimozemských uprchlíků v polorozpadlé lodi. Jsou neškodní - přesněji řečeno jsou bezmocní. Nejsou ani schopni se uživit a nemají výraznější touhu cokoliv dělat. Z nějakého důvodu je osud přivedl zrovna do Johannesburgu a vláda nemá nejmenší tušení, co si s nimi počít, takže jim nakonec vyhradí městskou čtvrť, která se velice podobá současnému Soweto na předměstí Johannesburgu. A lidé se už přes dvacet let snaží vyřešit 'problém s mimozemšťany'.“
Blomkamp říká, že film napodobuje styl nonstop televizního zpravodajství, které vídáme všude kolem sebe. „Kdysi vás zaujal nějaký článek v novinách. Dneska jsme obklopeni dokumentárními záběry z míst událostí a zvykli jsme si na to,“ říká Blomkamp. Stejně tak zdůrazňuje, že popularita reality show linii mezi realitou a zábavou ještě více zamlžuje.
U zrodu District 9 stojí krátký, nízkorozpočtový snímek s názvem Alive in Jo'burg, který Blomkamp před několika lety natočil v jedné z chudinských čtvrtí Johannesburgu. V tomto krátkém filmu Blomkamp přimíchal do směsice kultur v Johannesburgu, jednoho z nejdynamičtějších afrických měst, mimozemšťany.
Během natáčení tohoto snímku vyrazil Blomkamp se štábem do ulic, aby zaznamenal reakce skutečných lidí. Brzy zjistil, že představa toho, že by do města náhle přibyli mimozemští uprchlíci, vyvolává v lidech velice podobné reakce, jaké provázejí přívaly nelegálních přistěhovalců z okolních zemí. Upřímně míněné odpovědi skutečných obyvatel Johannesburgu dodaly krátkému filmu svěžest a prolomily hranici mezi fikcí a skutečností. „Nesnažil jsem se lidi, se kterými jsme hovořili, záměrně oklamat,“ vysvětluje Blomkamp. „Jenom jsem se pokoušel získat z nich co nejreálnější a nejupřímnější reakce. V zásadě v tom nebyl žádný rozdíl, jen jsme zkrátka nakonec ve filmu místo nelegálních přistěhovalců měli přistěhovalce vesmírné.“
Protože se District 9 odehrává v Jižní Africe, mohl by někdo podotknout, že je film přímou metaforou celé řady problémů, kterým tato země v průběhu let čelila. Tvůrci prohlašují, že ačkoliv by tento film nešlo z jeho prostředí vytrhnout, o žádné přímé přirovnání se nepokoušeli. „V Jižní Africe se musíme zabývat věcmi, o kterých lidé po celém světě raději dělají, že je nevnímají,“ míní Sharlto Copley, který představuje hlavního hrdinu Wikuse.
Kromě jeho postavy byl scénář vystavěn také na dvou klíčových mimozemšťanech, Christopherovi Johnsonovi a jeho synovi, malém C.J. (autoři dali mimozemšťanům lidská jména, protože usoudili, že právě to by lidé udělali, než by na naši planetu mimozemšťany pustili). Pro autory bylo důležité, aby všechny postavy, dokonce a především i ty mimozemské, byly uvěřitelné, rozpoznatelné - zkrátka lidské.
Role Wikuse van de Merweho, úředníka MNU, který je pověřen vystěhováním mimozemšťanů z Okrsku 9 a jejich přemístěním do koncentračního tábora Okrsek 10, se ujal Blomkampův přítel a spolupracovník Sharlto Copley, který se jakožto producent podílel i na filmu Alive in Jo'Burg.
„Neill objevil velice inteligentní způsob, jak pojmout scifi příběh,“ míní Copley, který se s Blomkampem zná více než 12 let. „Tenhle žánr umí být sterilní, dokonce až chladný či bezcitný. Ale v Neillových rukou má ohromný citový potenciál. Nemáme tu žádný konkrétní vzkaz nebo ponaučení - jde jen o směsici různých emocí.“
„Wikus je člověk, kterému stačí k pocitu moci málo,“ popisuje dále Copley. „Proto ho MNU povýší - chtějí někoho, u koho mají jistotu, že je bude na slovo poslouchat.“ „Wikus má za sebou opravdu hodně špatný den,“ líčí Peter Jackson. „Nejenom, že se nakazí podivnou nemocí, která mu začne měnit DNA, ale navíc se stane klíčem k využití mimozemských zbraní. Po jistý čas je Wikus nejdůležitějším mužem na zeměkouli.“
David James si zahrál Koobuse, hlavního agenta MNU, z něhož se poté, co mu vedení MNU poručí, aby Wikuse živého či mrtvého předvedl, stane víceméně nájemný zabiják. „Koobus ztělesňuje temnou stránku MNU,“ soudí James. „Pokud potřebujete něco vyřídit legálně, zavoláte si Wikuse, a pokud to potřebujete vyřídit, třeba i nelegálně, obrátíte se na Koobuse. Všichni v MNU vědí, že s Koobusem si není radno zahrávat.“
Ve vztahu těchto dvou postav hraje jistou roli i věc, kterou by člověk, neznalý poměrů, mohl snadno přehlédnout. „Wikus je Afrikánec a ti jsou určitými skupinami v Jižní Africe vnímáni jako podřadnější,“ vysvětluje James. „Rozhodl jsem se, že Koobuse budu hrát jako Angličana, jako někoho, kdo sloužil mimo Jižní Afriku. I v tomhle ohledu se proto Koobus považuje za lepšího, než je Wikus.“
Jason Cope, který se na filmu Alive in Jo'burg podílel jako produkční, hraje mimozemšťana Christophera Johnsona. „Ve skutečnosti vlastně hraji asi deset různých postav,“ říká Cope. „Bylo docela zajímavé se ráno probudit a říkat si 'kohopak si asi zahraju dneska?' Moje matka byla hrozně nadšená, když jsem tu roli dostal. Zeptala se mě, koho budu hrát. A já odpověděl, že skupinku mezigalaktických tvorů, kteří žijí v chudinské čtvrti na předměstí. Moc to nechápala.“
„Neill měl naprosto jasnou představu o tom, jak by se měli mimozemšťané podle něj chovat,“ pokračuje Cope. „Během zkoušek jsme si to vcelku ujasnili, ale současně jsem dostal dost vlastního prostoru, v rámci jistých mezí. Nechoval jsem se příliš výrazně jako zvíře nebo hmyz, ale rozhodně se nechovám ani příliš lidsky.“
Od samého začátku měl Blomkamp v plánu, aby byl District 9 jedinečný - obsahuje sice vlivy významných scifi filmů, které nám přinesla minulost, ale je po stránce nápadu naprosto ojedinělý a po stránce provedení převratný.
District 9 porušuje pravidla především stylem, jakým je natočený, díky kterému je divák na konci filmu nucen přemítat, co bylo skutečné a co imaginární. Blomkampův dlouholetý přítel, kameraman Trent Opaloch, sdílel s režisérem jeho specifický pohled na to, jaký zážitek hodlá divákům poskytnout. „Trent je na tyhle ultrarealistické akční záběry naprosto dokonalý,“ míní Blomkamp. „Neztráceli jsme příliš času pokusy o malebný film - prostě jsme se na to vrhli a zaznamenali vše syrově a autenticky.“
Blomkamp svůj příběh vypráví s pomocí tří různých složek. Na prvním místě jsou pochopitelně dramatické scény, které zachycují Wikusův příběh, které Blomkamp s Opalochem natáčeli ručními kamerami a dalšími podobnými technikami. Opaloch měl například všude rozmístěny spousty malých kamer, které zaznamenávaly jak samotný děj filmu, tak i proces jeho natáčení. Tvůrci také natočili „firemní“ klip pro MNU, v němž Copley v roli Wikuse mluví přímo na kameru. „To byla úplně první kamerová zkouška, kterou jsme dělali,“ říká Copley. „Dodává to filmu něco navíc, když vidíte, jak se postava chová před kamerou a „mimo“ kameru - snaží se ze sebe dělat něco víc, trochu se předvést. Když ho pak uvidíte ve chvílích, kdy si myslí, že ho nikdo nevidí, je to odzbrojující - dokonale to zapadá do stylu Neillova filmu. Jako divák tomu prostě zcela uvěříte.“
Další složkou jsou „falešné“ dokumentární záběry. Jejich tvůrci natáčeli nezávisle na hlavním štábu, dělali rozhovory s tucty lidí, z nichž ne všichni byli herci, aby tak získali věrohodné reakce na situaci, kterou film zobrazuje.
Třetí složkou jsou skutečné záběry z Jižní Afriky, zprostředkované mediálními společnostmi South American Broadcasting Corporation, Reuters a dalšími. V převážné většině se jedná o archivní záběry, které pomáhají ustavit svět, který Blomkamp stvořil. „Celá řada filmů má v sobě záběry, o kterých se snaží tvrdit, že jsou skutečné, a v nichž vidíte slavného moderátora nebo ukázku ze CNN, takže to, co dělám, není nijak neobvyklé,“ vysvětluje Blomkamp. „Jediným rozdílem je to, že v našem filmu je takových záběrů mnohem více.“
Tvůrci filmu měli od začátku v plánu natáčet ho v Johannesburgu. Ačkoliv by se jeho příběh mohl velice snadno odehrávat v libovolném městě rozvojového světa, jenom Johannesburg poskytoval Blomkampovi ojedinělého afrického ducha, se kterým je velice dobře obeznámen a kterým se nechal inspirovat. „Myslím, že by bylo ohromně těžké převést stávající podmínky do jiného prostředí,“ míní Blomkamp. „V Johannesburgu je ohromné množství vizuálně silných detailů - špína, ostnaté dráty. K tomu, aby film fungoval, potřebujeme podobnou úroveň realističnosti a skutečnosti.“
Zvýšení kriminality město v době, kdy Blomkamp pobýval ve Vancouveru, výrazně změnilo, ale z filmového pohledu pro něj byly tyto změny pozitivní a zakomponoval je do příběhu. „Z Johannesburgu se stalo město uzavřených komunit, oddělených zdmi, ploty s ostnatým drátem, elektrifikovanými ploty, bezpečnostními kamerami a soukromými bezpečnostními firmami,“ popisuje Blomkamp. „Takové změny mohly z Johannesburgu udělat opravdu odporné město, ale podle mě je výsledek vizuálně velice stimulující a naprosto ho zbožňuji.“
Pro svůj District 9 si Blomkamp Johannesburg představoval jako drsné, možná až apokalypticky vyhlížející město. Ačkoliv se snažil zachovat typické jihoafrické prvky, současně vše záměrně trochu nadsadil, aby stvořil Johannesburg, který je depresivní a šedý.
Tvůrci za tímto účelem film natáčeli v suchých zimních měsících. V létě je tu všude plno zeleně a celé město je krásné, ale ve filmu District 9 to tak nevypadá. „Točili jsme v zimě, protože jsem chtěl, aby město ve filmu působilo jako trosky, zbořeniště,“ komentuje Blomkamp. „V zimě se kolem sebe stačí rozhlédnout a kam oko dohlédne, vidíte po celém obzoru ohně a kouř, přesně, jak jsem to potřeboval.“
Štáb filmu nalezl dokonalé lokace v Tshiawelo na okraji Soweto. Lidé tu celé roky žili v chatrčích na skládce. Když mělo začít natáčení, místní úřady je právě začaly vystěhovávat a přesouvat do státních bytů asi dvacet kilometrů vzdálených a bourat zdejší chatrče. Štáb koupil ty, které ještě stály, celé území ohradil a vytvořil si izolované území, na němž mohl bez problémů natáčet. „S Tshiawelo jsme měli ohromné štěstí,“ míní Blomkamp. „Vypadalo to tam přesně tak, jak jsme potřebovali.“
Pro výtvarníka Philipa Iveyho poskytlo Tshiawelo ideální základ, na kterém pak vystavěl zbytek toho, co bylo třeba. „Měli jsme tu na dosah ruky naprosto všechno, včetně odpadků a šrotu,“ říká Ivey. „Koupili jsme veškerý materiál ze zdemolovaných chatrčí a potom je z těchto materiálů znovu postavili. Takže jsme neměli nedostatek materiálu, všechno vypadalo mnohem autentičtěji a ušetřili jsme spoustu času.“
„Když jdete na tahle chudinská předměstí, tak to na vás jako na Jihoafričana velice silně působí,“ svěřuje se Sharlto Copley. „Pořád máte na paměti, že pro vás to jsou jen kulisy, ale přitom v těch chatrčích doopravdy žijí lidé. Když natáčíte v Soweto, tak vás místní rádi vidí, protože z vašeho natáčení místní komunita alespoň trochu profituje.“
Iveyho návrhy v zásadě budují kontrast mezi reálným, ale také obyčejným a nezajímavým světem lidí a nadpozemským scifi světem mimozemšťanů. „Tyhle dva prvky se ve filmu neustále střetávají a právě o tom náš film je,“ popisuje Blomkamp. „Všechno, co jsme pro film vytvářeli, je na tomhle kontrastu založené.“
Daleko od drsného a prašného prostředí Soweto postavil Ivey také celou řadu kulis ve studiu. Jedněmi z jeho nejoblíbenějších byly laboratoře MNU, tajné laboratoře hluboko v nitru hlavního sídla MNU. Když nastaly problémy s možností natáčet v nemocnici, rozhodli se tvůrci filmu zkrátka vše postavit od základů ve studiu. „Zvolili jsme styl, který vytváří dojem, že se nacházíme kdesi v podzemí. Chtěli jsme, aby prostředí působilo klaustrofobně, jakoby se kolem Wikuse stahovala smyčka. Rozhodně muselo působit nepřátelsky. Osvětlili jsme ho zářivkami a stěny natřeli nazeleno, což působí velice chladně a sterilně a nikdo v takovém prostředí nevypadá příliš zdravě.“
Vedoucí týmu praktických speciálních efektů společnosti WETA, Joe Dunckley, také podotýká, že jelikož mimozemšťané na Zemi přiletěli už dvacet let před začátkem filmu, musela veškerá mimozemská technologie vypadat tak, že je přinejmenším oněch dvacet let stará. „Jedním z náročných úkolů bylo vše patřičně opotřebovat, aby to působilo přesvědčivě,“ soudí Dunckley. „Používali jsme směs šelakového aerosolu a vody, která vyvolává chemickou reakci a všechno pak vypadá sympaticky odřeně, orezle a staře.“
Jedním z nejzajímavějších aspektů District 9 byla pro Blomkampa možnost ukázat na plátně svou vlastní představu mimozemského života. „Při tvorbě mimozemšťanů se Neill nedopouštěl žádných kompromisů,“ míní Terri Tatchell, spoluautorka scénáře. „Nejsou pohlední, nejsou roztomilí a nehrají nám na city. Zvolil si pro ně podobu děsivých, drsných bojovníků, což je mnohem náročnější.“ „Nejsem si jistý, proč mě napadla zrovna tahle podoba, ale šlo rozhodně o jistou hmyzí podobu mimozemšťanů, kterou jsem pro tohle prostředí potřeboval,“ vysvětluje Blomkamp.
„Základní myšlenka je ta, že máme před sebou exoskeleton, který je někde mezi hmyzím a korýším,“ zamýšlí se Joe Dunckley. „Hodně se podobají krabům nebo langustám. Jsou záměrně naprosto odpudiví. Vylučují jakousi pryskyřici, takže jsme používali různé druhy gelů, s jejichž pomocí jsme docílili toho vysokého lesku jejich těl a realistického vzhledu.“
Mimozemšťané jsou povětšinou stvořeni kombinací vizuálních efektů a speciálních masek, protože jejich skutečná podoba - tenký pas a nohy, podobající se zadním nohám psa - by jinak byla velice náročná na provedení. „Malý C.J. bude ve filmu kompletně trikový, ale pro potřeby natáčení jsme vyrobili realistickou silikonovou loutku, kterou jsme používali,“ popisuje Dunckley.
Nejvyspělejší zbrojí, kterou mají mimozemšťané k dispozici, je speciální exoskeleton, který je kombinací technologie a organické hmoty, takže jde víceméně o živý oblek, který obalí mimozemšťana, jenž ho zevnitř ovládá. „Oblek Wikuse považuje za mimozemšťana a napojí se do jeho mozku,“ objasňuje Blomkamp. „Takže ačkoliv je navenek kovový, když se od něj odrážejí kulky, posílá Wikusovi jakési informace o bolesti. Ty jsou přenášeny přímo do jeho nervových center.“
Pro kaskadéra Granta Hulleyho představoval mimozemský oblek změnu v přístupu k natáčení kaskadérských scén. Po většinu filmu se Hulley se svým týmem snažili držet vše spíše při zemi - „například pokud někoho zasáhla střelba ze samopalu, neprohodila ho síla úderu zdí,“ líčí Hulley. „Když dojde na útok s pomocí obleku, rozpoutá se ale peklo. Postavili jsme rampu v místě, kde se měl nacházet mimozemský oblek, protože ten vytvoří až trikoví odborníci při postprodukci. Rozjeli jsme se na 300 metrů a na rampu najeli zhruba rychlostí kolem 80 km/h, následkem čehož se vozidlo ve vzduchu otočilo o 270 stupňů. Upřímně, s takhle velkým vozem jsem nikdy nic podobného nedělal, takže jsem si nebyl jistý, jak to dopadne.“ S radostí ale dodává, že vše dopadlo nad očekávání dobře.
Ocenění:
Academy Awards
2010 - Carolynne Cunningham, Peter Jackson (Nejlepší film) (nominace)
2010 - Neill Blomkamp, Terri Tatchell (Adaptovaný scénář) (nominace)
2010 - Julian Clarke (Střih) (nominace)
2010 - Vizuální efekty (nominace)
Golden Globes
2010 - Neill Blomkamp, Terri Tatchell (Nejlepší scénář) (nominace)
BAFTA
2010 - Neill Blomkamp (Nejlepší režie) (nominace)
2010 - Neill Blomkamp, Terri Tatchell (Adaptovaný scénář) (nominace)
2010 - Trent Opaloch (Nejlepší kamera) (nominace)
2010 - Nejlepší střih (nominace)
2010 - Zvuk (nominace)
2010 - Výprava (nominace)
2010 - Vizuální efekty (nominace)
Los Angeles Film Critics Association
2009 - Nejlepší výprava
2009 - Neill Blomkamp (Cena pro zástupce nové generace)
DABING
V českém znění: David Novotný - Sharlto Copley (Wikus Van De Merwe), Jan Šťastný - Jason Cope (Grey Bradnam - hlavní dopisovatel UKNR), Martina Hudečková - Nathalie Boltt (Sarah Livingstoneová - socioložka), Tomáš Karger - David James (Koobus Venter), Petra Tišnovská - Vanessa Haywood (Tania Van De Merweová), Jiří Plachý - Nick Blake (Francois Moraneu), Petr Oliva - John Sumner (Les Feldman), Jaromír Meduna - Louis Minnaar (Piet Smit), Dana Syslová - Marian Hooman (Sandra Van De Merweová), Radovan Vaculík - Mandla Gaduka (Fundiswa Mhlanga), Milan Slepička - Johan van Schoor (Nicolas Van De Merwe), Nikola Votočková, Ladislav Cigánek, Filip Jančík, Petr Gelnar, Hana Ševčíková, Jiří Kodeš, Tomáš Čisárik, Petr Burian, Bohdan Tůma, Dagmar Čárová, Andrea Elsnerová, Svatopluk Schuller, Jitka Ježková
Překlad: Petr Finkous
Režie: Filip Jančík
Vyrobil: Cinema Casting Kodešová pro Blue Sky Film 2010
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOS
Premiéra ČR: 17.9.2009 Palace Pictures
Premiéra USA: 14.8.2009 TriStar Pictures
Premiéra Kanada: 14.8.2009 Columbia Pictures
Premiéra Nový Zéland: 13.8.2009 Sony Pictures NZ
Premoéra Jihoafrická republika: 28.8.2009
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 21.10.2010 Blue Sky Film
Poprvé na Blu-ray: 5.9.2012 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 7 293 207
Tržby celkem - $ 210 800 000
Návštěvnost v ČR 71 161
Náklady (Rozpočet) - $ 30 000 000
Tvůrci a herci
2009/112/USA, Nový Zéland, Kanada, Jihoafrická republika/Sci-Fi, Drama, Akční, Thriller
Zajímavost k filmu
- Autoři dali mimozemšťanům lidská jména, protože usoudili, že právě to by lidé udělali, než by na naši planetu mimozemšťany pustili.
- Tvůrci falešných dokumentárních záběrů natáčeli nezávisle na hlavním štábu. Aby získali věrohodné reakce, angažovali několik neherců.
- Převážná většina záběrů Jižní Afriky byla použita z archivů.
- Aby bylo dosaženo drsně vyhlížejícího města, natáčelo se za zimních suchých měsících. Letní Johannesburg je poměrně zelený.
- Jelikož ze snímku vyplývá, že mimozemšťané přistáli na Zemi již před dvaceti lety, jedním z úkolů týmu speciálních efektů bylo dosáhnout dojmu, že veškerá mimozemská technologie je takto stará. Na věci byla použita byla směs šelakového aerosolu a vody, která vyvolává chemickou reakci.
- Natáčalo sa v lokalite známej ako Chiawelo, ktorá je prechodným bývaním pre ľudí v hmotnej núdzi. Domy, z ktorých boli "kreveťáci" vysťahovaní, boli tesne pred natáčaním provizórnym domovom pre ľudí, ktorí z nich boli reálne vykopnutí.
- Neill Blomkamp prezradil, že domovská planéta "kreveťákov" sa nachádza v galaxii Andromeda.
- Všetkých hovoriacich "kreveťákov" stvárnil jeden herec, Jason Cope.
- Film byl natočen ve formátu 4K RAW na digitální filmovou kameru Red One, kterou zpopularizoval Peter Jackson.
- Název filmu byl inspirován událostmi, které se odehrály v okrsku Six v Kapském Městě během éry apartheidu.
- Podobu mimozemšťanov navrhla firma Weta Workshop a ich prevedenie bolo zverené kanadskej spoločnosti Image Engine. Režisér Neill Blomkamp nariadil, že tvorovia musia pripomínať hmyz, ale zároveň musí ísť o dvojnožcov. K tomuto svojmu názoru podotkol: „Bohužiaľ musia sa podobať ľudom, pretože naše psychologické ústrojenstvo nám nedovoľuje naozaj súcitiť s tvormi, ktoré nemajú tvár a antropomorfnú podobu.“
- Většina mimozemských zbraní je vzhledem a často i funkcemi převzatá z několika počítačových her. Například Wikus (Sharlto Copley) ve svém robotickém obleku zvedne ze země mrtvolu prasete a vrhne ji na nepřátele, a to pomocí anti-gravitační zbraně nápadně připomínající Gravity gun ze známé počítačové hry „Half-Life 2“. Kreveťácká zbraň použitá Wikusem proti dvou členům gangu se zase podobá tlakové pušce ze hry „Dead Space“. Další zbraně pak mají původ ve hrách „Doom“ či „Halo“.
- Obrněný transportér, který používá MNU, je Casspir-S využívaný v Jihoafrické republice po třicet let. Autem, kterým uniká Wikus van de Merwe (Sharlto Copley), je Toyota Hilux.
- Všichni „kreveťáci“ byli vytvořeni pomocí počítače, kromě jedné vyjímky, té na operačním stole v lékařské laboratoři.
- Většina zmrzačených zvířecích zdechlin ve filmu byla pravých, vyjma několika, které byly umístěny přímo v chatrčích kde se filmovalo.
- Většina chatrčí je pravá, jejich obyvatelé byli přestěhováni do lepších. Jediná chatrč, která byla postavena pro potřeby filmování, byla ta Christophera Johnsona.
- Jako producent na film dohlížel Peter Jackson.
- Nápad s posedlostí mimozemšťanů po konzervách s kočičím žrádlem vyvstanul na mysli Neilla Blomkampa při procházení chudinských čtvrtí Johannesburgu, kde lidé prodávali levné sýrové „cosi“ v plechovkách. Že to budou právě plechovky s kočíčím žrádlem rozhodl jeden z producentů, který toto jídlo používal při chytání krevet ve Vancouveru.
- Velká sniper puška použitá ve filmu je skutečná zbraň - Denel NTW-20 s 20 mm náboji. Vyrábí se v Jižní Africe.
- Když se Wikus s kreveťákem dobývají do laboratoře MNU, na zdi lze zahlédnout nápis „TETRA VAAL“. To je jméno fiktivní společnosti vyrábějící roboty v Blomkampově předchozím filmu, který se rovněž odehrával v Johannesburgu.
Neill Blomkamp (Režie), Carolynne Cunningham (Produkce), Peter Jackson (Produkce), Clinton Shorter (Hudba), Trent Opaloch (Kamera), Julian Clarke (Střih), Denton Douglas (Casting), Philip Ivey (Scénografie), Diana Cilliers (Kostýmy), Chris Ward (Zvuk), (Masky), Neill Blomkamp (Scénář), Terri Tatchell (Scénář), Sharlto Copley (Herec), David James (Herec), Jason Cope (Herec), Robert Hobbs (Herec), Kenneth Nkosi (Herec), Jed Brophy (Herec), Louis Minnaar (Herec), Nathalie Boltt (Herec), Mike Huff (Herec), Nick Boraine (Herec), John Sumner (Herec), Brandon Auret (Herec), Johnny Selema (Herec), John Jacob (Herec)
- Autoři dali mimozemšťanům lidská jména, protože usoudili, že právě to by lidé udělali, než by na naši planetu mimozemšťany pustili.
- Tvůrci falešných dokumentárních záběrů natáčeli nezávisle na hlavním štábu. Aby získali věrohodné reakce, angažovali několik neherců.
- Převážná většina záběrů Jižní Afriky byla použita z archivů.
- Aby bylo dosaženo drsně vyhlížejícího města, natáčelo se za zimních suchých měsících. Letní Johannesburg je poměrně zelený.
- Jelikož ze snímku vyplývá, že mimozemšťané přistáli na Zemi již před dvaceti lety, jedním z úkolů týmu speciálních efektů bylo dosáhnout dojmu, že veškerá mimozemská technologie je takto stará. Na věci byla použita byla směs šelakového aerosolu a vody, která vyvolává chemickou reakci.
- Natáčalo sa v lokalite známej ako Chiawelo, ktorá je prechodným bývaním pre ľudí v hmotnej núdzi. Domy, z ktorých boli "kreveťáci" vysťahovaní, boli tesne pred natáčaním provizórnym domovom pre ľudí, ktorí z nich boli reálne vykopnutí.
- Neill Blomkamp prezradil, že domovská planéta "kreveťákov" sa nachádza v galaxii Andromeda.
- Všetkých hovoriacich "kreveťákov" stvárnil jeden herec, Jason Cope.
- Film byl natočen ve formátu 4K RAW na digitální filmovou kameru Red One, kterou zpopularizoval Peter Jackson.
- Název filmu byl inspirován událostmi, které se odehrály v okrsku Six v Kapském Městě během éry apartheidu.
- Podobu mimozemšťanov navrhla firma Weta Workshop a ich prevedenie bolo zverené kanadskej spoločnosti Image Engine. Režisér Neill Blomkamp nariadil, že tvorovia musia pripomínať hmyz, ale zároveň musí ísť o dvojnožcov. K tomuto svojmu názoru podotkol: „Bohužiaľ musia sa podobať ľudom, pretože naše psychologické ústrojenstvo nám nedovoľuje naozaj súcitiť s tvormi, ktoré nemajú tvár a antropomorfnú podobu.“
- Většina mimozemských zbraní je vzhledem a často i funkcemi převzatá z několika počítačových her. Například Wikus (Sharlto Copley) ve svém robotickém obleku zvedne ze země mrtvolu prasete a vrhne ji na nepřátele, a to pomocí anti-gravitační zbraně nápadně připomínající Gravity gun ze známé počítačové hry „Half-Life 2“. Kreveťácká zbraň použitá Wikusem proti dvou členům gangu se zase podobá tlakové pušce ze hry „Dead Space“. Další zbraně pak mají původ ve hrách „Doom“ či „Halo“.
- Obrněný transportér, který používá MNU, je Casspir-S využívaný v Jihoafrické republice po třicet let. Autem, kterým uniká Wikus van de Merwe (Sharlto Copley), je Toyota Hilux.
- Všichni „kreveťáci“ byli vytvořeni pomocí počítače, kromě jedné vyjímky, té na operačním stole v lékařské laboratoři.
- Většina zmrzačených zvířecích zdechlin ve filmu byla pravých, vyjma několika, které byly umístěny přímo v chatrčích kde se filmovalo.
- Většina chatrčí je pravá, jejich obyvatelé byli přestěhováni do lepších. Jediná chatrč, která byla postavena pro potřeby filmování, byla ta Christophera Johnsona.
- Jako producent na film dohlížel Peter Jackson.
- Nápad s posedlostí mimozemšťanů po konzervách s kočičím žrádlem vyvstanul na mysli Neilla Blomkampa při procházení chudinských čtvrtí Johannesburgu, kde lidé prodávali levné sýrové „cosi“ v plechovkách. Že to budou právě plechovky s kočíčím žrádlem rozhodl jeden z producentů, který toto jídlo používal při chytání krevet ve Vancouveru.
- Velká sniper puška použitá ve filmu je skutečná zbraň - Denel NTW-20 s 20 mm náboji. Vyrábí se v Jižní Africe.
- Když se Wikus s kreveťákem dobývají do laboratoře MNU, na zdi lze zahlédnout nápis „TETRA VAAL“. To je jméno fiktivní společnosti vyrábějící roboty v Blomkampově předchozím filmu, který se rovněž odehrával v Johannesburgu.
Odkazy
Hrají:
Sharlto Copley, Jason Cope, David James, Vanessa Haywood, Mandla Gaduka, Kenneth Nkosi, Eugene Khumbanyiwa, Louis Minnaar, William Allen Young, Robert Hobbs, Jed Brophy, Nathalie Boltt, Mike Huff, Nick Boraine, John Sumner, Brandon Auret, Johnny Selema, John Jacob, Anthony Fridjhon, Bongo Mbutuma, Sylvaine Strike, Nick Blake, Craig Jackson