Drive / Drive (2011/100/USA/Krimi, Thriller, Drama) 80%
17.07.2018 11:14
JEDNOU VĚTOU
„Není útěk bez stínu."
OBSAH
Říkají mu Řidič. Přes den je filmovým kaskadérem, po nocích si přivydělává jako nájemný řidič zločineckých gangů. Nezajímá ho o jakou práci ten večer zrovna jde, řítí se nocí s policejními vozy v zádech. Shannon je Řidičovým učitelem i manažerem, který se ho snaží dohazovat filmovým režisérům i zlodějům, kteří za něj jsou ochotni dobře zaplatit. Shannon má v plánu koupi vozu, ve kterém by se Řidič mohl zúčastnit profesionálních závodů. Navrhne, aby se investorem stal Bernie Rose, místní boháč s pochybnými zdroji příjmů. Samotářskému a ze svého dvojího života značně rozpolcenému Řidiči zcela změní život náhodné setkání se sousedkou Irene, se kterou tráví stále více času. Vše se však změní když je z vězění propuštěn Irenin manžel Standard. Řidič se s ním domluví na poslední loupeži, která Standardovi umožnit splatit dluh, kvůli kterému ho vydírají gangsteři. Ukáže se však, že šlo o nastraženou past. Vše se začíná komplikovat a aby Řidič ochránil sebe i Irene, musí udělat to, co umí nejlépe – řádně šlápnout na plyn.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Drive mi ve své komornosti připomínal film Collateral. Svým příběhem je totiž neuvěřitelně nenápadný, ale celých 100 minut jsem se zatajeným dechem sledoval a pomalu se ani nehnul, aby mi z pokoje nevyprchala neuvěřitelně tíživá a minimalistická atmosféra. Za to každopádně nemohl jenom příběh, ale ve své podstatě naprosto perfektně natočený film, který nemá chybu jak v atmosféře, vizuální stránce, tak především hudbě, která s filmem dělá neuvěřitelné kousky. Například úvodní titulky se mi s hudbou líbili tak, jak hodně dlouho žádné. Celé to ale mělo spád a Ryan Gosling mi dokonce naplno předvedl, kdo skutečně je a jak dobrý herec se v něm skrývá. Díky tomuto filmu na něj totiž nikdy nezapomenu a budu se těšit na každý jeho další příspěvek do světa kinematografie. (Malarkey) 5*
Perfektní atmosféru a zajímavé zobrazení současné americké mafie (která je reálnější, než si většina lidí připouští) v mých očích kazí zejména nesmyslně nechutné scény vražd a doslova "poprav" - už se mi dlouho nestalo, že bych musela odvracet zrak od televize, ale Drive to dokázal. Napětí se dá ale krájet (hlavně hned v úvodní scéně) a tichý hrdina Ryana Goslinga rozhodně zaujme, ale jako celek to tak trochu vyšumělo v mých očích do ztracena. Což dohormady s pro mě samoúčelným extrémním zobrazením násilí (pohled na rozdupanou hlavu bych opravdu vidět nemusela a nemyslím si, že by filmu dodal nějakou přidanou hodnotu) hodně silně sráží výsledný dojem. Moje značně přehnaná očekávání nebyla splněna a o to větší je pro mě zklamání z díla, které je originální, opravdu pěkně natočené (co se týče audiovizuální formy), ale na můj vkus hodně roztahané a prostě a jednoduše mi nesedlo. (Galadriel) 3*
Jsem zvyklej hodnotit filmy v co nejkratší době po projekci, abych při psaní využil emoce, kterejma mě film nadupal, ale Drive je jinej případ. Tady to chtělo nechat uležet a přehrávat si to v hlavě sem a zase tam, abych nechal pocitům z tohoto filmu čas na zrání. Musím se přiznat, že mě na začátku zklamalo, že práci filmového kaskadérství se tam věnuje jen jedna scéna a to ještě velmi, velmi okrajově. Nicméně o tom prostě film ani omylem není, byť je to hlavní "řidičův" job. Tohle je hodně intimní věcička takzvaně z dušičky filmařské do dušičky divácké. Příběh působí velmi reálně, tedy až na brutalitu vražd, ale to neva, protože život to je takovej citrón kterej je občas pokapanej cukrem. Drive se několikrát projel v mý hlavě, aby pak s přehledem zaparkoval v mým srdci a něco mě říká, že parkovný tam bude mít předplacený na hodně dlouhou dobu. (Enšpígl) 4*
VELKÁ RECENZE
Vážení přátelé, tahle pecka vejde do historie. Výjimečně dnes nebudu chodit kolem horké kaše, takže se už ve druhé větě recenze dozvíte, že Drive nesmíte minout. Je to film, jaký se v našich kinech objeví jednou za pár let, a zároveň brilantní ukázka režijního umu. Nikde letos nenajde krystaličtější příklad toho, jak dokáže jeden člověk pozvednout archetypální scénář a kvalitní herce na úplně novou úroveň.
Zapomeňte na všechno, co jste si o Drive mysleli po značně prolhaných (a trestuhodně spoileroidních!) trailerech. Platí jen to, že je to opravdu art až na kost. A že se v něm občas zabrousí na půdu akčního filmu. Všechno ostatní? Nečekané, podmanivé, nezapomenutelné. Dlouho budete přemýšlet, kde jste něco takového viděli. A ve finále se vám proženou hlavou maximálně meditativní francouzské kriminálky šedesátých let, legendární Point Blank s Lee Marvinem a možná filmy Sergia Leoneho nebo Quentina Tarantina.
Ale nelekejte se. Když říkám Tarantino, rozhodně tím nemyslím ukecanou přehlídku filmových odkazů, která nejvíc spoléhá na pocty zapadlým béčkům. Příběh nepojmenovaného řidiče, který si vydělává jako filmový kaskadér a „kurýr“ pro zloděje, než se dostane do křížku s nesprávnými lidmi, zcela stojí na vlastních nohou. Základní stavební kameny sice znáte z valné většiny mafiánských či samurajských revenge filmů (a Drive se v tomhle směru rozhodně nesnaží příliš vybočit do neznámých vod). Na dekádami prověřenou dějovou kostru ale navléká řadu scén, které by se z fleku mohly archivovat pro filmové školy. Přesně, jako to často dělá milovaný i proklínaný Quentin.
Ono je to v podstatě hodně vratké přirovnání. Styl Drive je ale tak jedinečný, že se film zbytku současné americké tvorby raději neblíží vůbec. Především je na míle vzdálený generickým akčňákům s Jasonem Stathamem, ani zdaleka to tedy není tupé béčko bez ambicí, ve kterém jde jen o to, kolik se v něm prorazí lebek a propálí pneumatik. Akce tu samozřejmě nechybí. Je jí však pomálu a mnohem důležitější je to, že se nese ve stylu toho nejnapínavějšího, co jste kdy na plátně viděli. Každá potyčka tu totiž má svůj smysl, takže scény jako „hlavní hrdina náhodou vleze do domu s deseti protivníky a všechny seřeže na hromadu“ neexistují. Tohle je zcela jiný vesmír, ve kterém je příprava na akční scénu stejně důležitá a výživná, jako ona sama. A když už na kladiva a brokovnice konečně dojde, vaše divácké já putuje do sedmého nebe i přes to, že se onen výbuch násilí za chvíli zase uklidní.
Kdykoliv se totiž na plátně začne dít něco akčnějšího, budete mít nutkání vrazit Nicolasi Windingu Refnovi blockbuster největšího kalibru. Třeba ježdění autem, které logicky hraje ve filmu zásadní roli, je díky němu adrenalinové až běda (a to většinu času jen sedíte vedle Goslinga – žádná zbytečně okázalá kamera). A když se Refn jedinkrát pustí do větší honičky, je to highlight přesně v duchu Francouzské spojky, od kterého by se zvukaři Rychle a zběsile mohli hodně dlouho učit. Podobně jsou pak na tom i ostatní akčnější momenty filmu, které jsou do jednoho skvěle vygradované a vždy mají své jasné opodstatnění a pravidla. Ať už jsou postrčeny k explicitnímu násilí, nebo záměrně působí spíš surealistickým dojmem.
Abych se ale příliš nesoustředil na ty „jednodušší“ části filmu, i zbytek Drive je prvotřídní podívaná. Pomalé tempo, kvůli kterému budete mít pocit, že jste se z multiplexu přenesli rovnou do Varů, dává filmu hutný feeling nečeho neopakovatelného. Těžko se to popisuje, ale Refn vytváří svět svého hrdiny především tím, že vás nechává zkoumat jeho reakce a způsob myšlení. Řidič je muž mála slov a ještě méně gest, který nikdy neprozradí víc, než je nezbytně nutné. Je to samozřejmě láska, která ho nakonec svede na scestí a donutí vylézt z jeho maximálně klidné a racionální skořápky. I když se film ale překlopí do živočišnější a nepředvídatelnější polohy, stále mu zůstává fazóna vytříbené festivalové podívané, která stoupá ke hvězdám hlavně tím, jak dobře dokáže pracovat s minimalistickými prostředky.
Většinou jde o promyšlené slow-motiony, jemnou práci se zvukem a takřka ikonické rámování scén, v nichž pak může lépe vynikat silný herecký ansámbl. Především Ryan Gosling se tu definitivně zacementoval jako všehoschopný chameleon, který vyzařuje inteligenci i charisma, aniž by se o to musel moc snažit. Jeho řidič ani omylem není akční hrdina, ledabylý drsňák nebo neotesaný frajírek. Je to nadmíru soustředěná postava, která akorát dokáže v každé situaci jednat přesně tak, jak je potřeba. Důležitá rozhodnutí řidič zásadně nedělá lusknutím prstu a pokaždé, když má překročit hranice nastavené zákony nebo vlastní morálkou, je na něm vidět, jak si plnou koncentrací snaží zachovat chladnou hladu.
Je to hrdina, který nejdřív myslí, a potom teprve jedná. Jeho akce se na něm ale hluboce podepisují, což je dost v rozporu s klasickou žánrovou vidinou nezastavitelného buldoka-srdcaře. Do Drive to nicméně krásně pasuje a povyšuje to film vysoko nad ostatní revenge thrillery z poslední doby, které se v závěrečné třetině obvykle překlápí někam do žánru sci-fi a snaží se zachránit situaci co největším počtem explozí. Tady se míří mnohem poetičtějším směrem, zároveň se ale neopouští „škatulka“ atmosférické a brutální autorské podívané. Asi nejlépe to dokazuje scéna ve výtahu, o které si budete s kamarády povídat ještě na konci roku. Při vzpomínání na to, co vás letos nejvíc rozsekalo.
Úžasných momentů ale ve filmu najdete celou řadu a dílem za ně samozřejmě můžou i zbylí herci. Ať už jde o křehkou řidičovu sousedku Carey Mulligan, jeho odhodlaného manažera Bryana Cranstona nebo gangsterské duo v podání Alberta Brookse (nevracet do komediálních rolí!) a Rona Perlmana. Každý svou úlohu plní na jedničku. Všichni jsou ale přitom jen vedlejšími figurkami ve hře, kterou musí dotáhnout do konce samotný Gosling. Slyšel jsem Oscar? V tomhle žánru už dnes těžko, ale „ten hezoun ze Zápisníku jedné lásky“ vám v hlavě stoupne do úplně nových výšin.
Stejně tak Refn může být spokojený především se svým filmem a s cenou za nejlepší režii na festivalu v Cannes. Ačkoliv by se klidně mohl prát i o cennější sošky. Jeho vize je totiž nevídaně ambiciózní a je zrealizovaná s neuvěřitelnou jistotou. Drive je zčásti akčňák, zčásti noir, zčásti romance a zčásti jakási potemnělá pohádka, jíž zdobí vytříbený soundtrack osmdesátkových elektrorytmů (ano, na mysl vám občas vytane i samotný Blade Runner). Místo žánrového slepence to ale do sebe všechno nádherně zapadá, a vzniká tak jedinečný počin, který však nemusí docenit každý. Je docela jisté, že někteří diváci narazí a budou z kina vycházet naštvaní, že nedostali dalšího Kurýra. Drive jím ale nikdy být nechtělo a nemělo, a je to mnohem vyzrálejší, komplexnější a uhrančivější film, než asi předpokládáte. Ano, nenápadně se vracím k tomu, že to je těžký art. Kdo však bude vědět, do čeho jde, neměl by dostat nic menšího, než jeden z nejvytříbenějších kinozážitků letošního roku.
P.S. Výrazně doporučuji nekoukat na trailery, nebo si je před projekcí nepřipomínat. Je v nich rozsypáno až příliš zásadních momentů filmu.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Říkají mu Řidič. Přes den je to automechanik, kaskadér a v noci řidič při loupežích. Se zloději spolupracuje jen při odjezdu a na každého čeká jen pět minut. Řidič pracuje v dílně pro Shannona, který mu zajistil i kariéru kaskadéra. Shannon chce z Řidiče vychovat závodníka, ale aby koupil auto, musí si půjčit peníze od Bernieho. Bernie se pro závodění nadchne, jeho partner Nino ale ne, a tak Bernie půjčí svoje peníze. Řidič se nastěhuje do nového bytu a seznámí se s okouzlující sousedkou Irene. Irene má syna Benicia a její manžel Standard je ve vězení, takže vztah mezi Irene a Řidičem má zelenou. Irene se ale záhy dozví, že bude propuštěn, a románek končí. Po svém návratu domů se Standard s Řidičem seznámí, Benicio o něm pořád mluvil. Standard se ale brzy dostane do problémů, protože muži, kteří mu poskytli ve vězení ochranu, nyní požadují peníze a chtějí, aby vykradl zastavárnu. Mafie vyhrožuje i Irene a Beniciovi. Řidič se tedy rozhodne, že Standardovi pomůže. Krást jdou Standard a Blanche, Řidič čeká ve voze. Blanche se do auta vrací první a nese peníze, Řidič si ale všimne druhého vozu, který tu nemá co dělat. Standard je při loupeži zabit a Řidič musí i s Blanche ujet. Blanche nakonec přizná, že podle plánu měla Standarda a Řidiče o peníze okrást. Mafie Blanche a Řidiče vypátrá, Blanche je na místě zastřelena. Řidičovi nezbývá než útočníky zabít. Řidič jede okamžitě za Shannonem a vše mu řekne, navíc potřebuje ošetřit. Shannon mu pak slíbí, že se poptá po muži jménem Cook, který podle všeho za tím vším stojí. Řidič Cooka najde a dostane z něj, že loupež si objednal Nino. Řidič Ninovi zavolá a řekne mu, že mu jeho peníze vrátí, že z toho chce být venku. Nino však Řidičovi nevěří a přes Shannona si zjistí, kdo to je...
Řidič se Irene ke všemu přizná a ona mu dá facku. Vrah, kterého Nino na Řidiče poslal, ho zastihne ve výtahu s Irene. Řidič vraha pozná, tak políbí Irene a pak vraha zabije. Irene je v šoku. Řidič okamžitě jede za Shannonem a chce, aby odjel z města, jde mu o život. Nino mezitím řeší s Berniem, co udělají s Řidičem. Bernie se teprve teď dozví, že Nino ukradl peníze mafiána, který si plánoval budoucnost v jejich rajónu. Oběma je jasné, že pokud chtějí přežít, musejí se zbavit svědků.
O FILMU
Adaptace
Drive je filmem na motivy stejnojmenné novely Jamese Sallise. Právě ten byl důvodem, proč producenti Marc E. Platt a Adam Siegel ze společnosti Marc Platt Productions nastartovali své tvůrčí motory a rozhodli se útlou knihu adaptovat do podoby celovečerního filmu.
Producent Adam Siegel vše vysvětluje: „Součástí mojí každodenní práce je hledat nápady na nové filmy a jednou ze souvisejících činností je i čtení Publisher's Weekly. Přečetl jsem si drobnou recenzi, která zmiňovala novelu o bezejmenném nájemném řidiči. Okamžitě mne to zaujalo a zavolal jsem agentovi a ještě téhož večera jsem si tu knihu přečetl.“
„Byl jsem velice nadšený,“ pokračuje. „Zdálo se mi, že se jedná o postavu, které už příliš často nejsou k vidění - byl to muž s jasným cílem. Byl v něčem velice dobrý a nehodlal se kvůli tomu cítit provinile.“
Zkušený producent Marc E. Platt, který dohlížel na takové filmy jako Pravá blondýnka nebo Wanted, s tím souhlasí. „Hlavní hrdina, zvaný prostě Řidič, si mě okamžitě získal. Byl to tajemný, odtažitý člověk, který se řídil velice specifickými pravidly.“
„Připomínal mi některé mé dřívější hrdiny,“ směje se. „Postavy, ke kterým jsem jako chlapec vzhlížel, představované herci jako Steve McQueen a Clint Eastwood. Muže, kteří toho mnoho nenamluvili, ale uměli se velice razantně ozvat a promlouvaly za ně jejich činy.“
Hossein Amini (tvůrci zvaný Hoss), který byl nominován na Oscara za svou adaptaci románu Henryho Jamese Holubičí křídla, dostal příležitost proměnit novelu do podoby scénáře. „Byla to velice výjimečná kniha, jaké od filmových společností často nedostáváte, protože byla velice, velice temná - připomínala takřka báseň,“ vzpomíná scenárista Amini.
„Líbilo se mi na ní, že spisovatel James Sallis přišel s úžasnými postavami, propojenými velice prostým příběhem,“ pokračuje. „Byl tu nepatrný vedlejší příběh nájemného řidiče, který se zaplete do nezdařené bankovní loupeže a pak mu jde po krku mafie.“
Adaptovat zdánlivě snadný příběh do podoby kvalitního scénáře ale bylo těžší, než se zdálo. „Největším problémem bylo to, že v knize neexistoval žádný lineární příběh,“ prozrazuje scenárista Amini. „Je plná retrospektivních sekcí a skáče v čase sem a tam. Tím jistě vzniká zajímavá kniha, ale pro mainstreamový film je to velice problematické schéma.“
„První velkou výzvou při adaptaci této konkrétní novely do podoby scénáře bylo najít hlavní linii a uspořádat ji a zjistit, zda její příběh obstojí i poté, když ho seřadíte chronologicky,“ potvrzuje producent Siegel.
„Celý ten koncept nepodařené loupeže už byl ve filmech mnohokrát k vidění,“ rozvádí Amini. „Zajímavé na téhle knize bylo to, jak loupež ovlivňuje ostatní postavy. Neovlivní jenom Řidiče, má obrovský dopad na všechny.“
Co se zachování ducha knihy při tvorbě adaptace týče, míní producent Platt toto: „Tenhle drobný kriminální příběh, který James Sallis napsal, na mě udělal velký dojem. Měl jsem dojem, že způsob, jakým kniha svůj svět prezentuje, je jednoznačně třeba ve shodně drsné podobě zachovat i ve scénáři.“
„To, že působí tak syrově, je z velké části způsobeno tím, že ho vnímáme Řidičovýma očima,“ zamýšlí se. „Právě tyhle prvky byly podle mého názoru kritické k tomu, aby se tenhle film nabídl výjimečný divácký zážitek.“
O OBSAZENÍ
Byl to právě producent Marc E. Platt, jenž již v minulosti spolupracoval s řadou předních hollywoodských talentů, který jako první oslovil na Oscara nominovaného herce Ryana Goslinga. „Mám takový seznam velice talentovaných osob, jejichž práce mne oslovuje,“ vysvětluje Platt. „Scenáristů, režisérů, herců se kterými chci spolupracovat, než se začnu věnovat něčemu jinému nebo se v životě posunu někam jinam. Na jedné z čelních příček se nacházel Ryan Gosling.“
„Byl jsem odhodlaný najít projekt, který by ho oslovil,“ pokračuje. Drive byl první scénář, který jsem mu kdy poslal. Myslím, že uplynulo necelých 48 hodin, když se mi poprvé ozval s tím, že by si se mnou chtěl promluvit, což mi udělalo obrovskou radost.“
Co se Ryana Goslinga, herce, nominovaného na Oscara za roli ve filmu Half Nelson a v současné době sklízejícího velké úspěchy a také nominaci na Zlatý globus za výkon ve filmu Blue Valentine, týče, prohlašuje, že „jsem vždycky chtěl natočit víceméně akční film, ale spousta dnešních akčních filmů se primárně soustředí na akci a na postavy samotné spíše minimálně. Tenhle scénář se mi líbil, protože v jeho středu stála velice silná postava a obsahoval také velice silný milostný příběh.“
„Ryan působí opravdu velice nenápadně,“ pochvaluje si jeho obsazení producent Pritzker. „Pochopitelně je velice pohledný, ale je to také neuvěřitelně schopný herec. Myslím, že důvodem, proč je skvělé, že tuhle roli přijal, je právě to, že se zcela vymyká čemukoliv, na čem se dosud podílel. Jeho postava nás strhne a vezme nás s sebou na citově nabitou a ohromující jízdu.“
„Ryan Gosling vdechl postavě Řidiče život,“ soudí producent Siegel. „Dokud se neobjevil on, jednalo se o velmi plochý nápad v podobě pár slov na papíře. On té postavě dodává jistý rozměr spravedlnosti, rozměr nebezpečí.“
„Viděl jsem spoustu filmů a množství děl různých režisérů - nových i starých,“ vzpomíná Ryan Gosling. „Když jsem viděl Nicolasovy filmy, nepochyboval jsem ani na chvilku o tom, že je pro tenhle film tím pravým.“
„Zdálo se to jako velmi nelogická kombinace, protože se hodně lišil od čehokoliv, co zatím natočil, ale právě to se mi na jeho díle líbilo, že je každý jeho film naprosto jiný,“ pokračuje. „Barbar je naprosto odlišný od Bronsona, a každý další Dealer se od těch předchozích odlišuje, takže jsem si říkal, že by ho tenhle film mohl zajímat, protože je zase zcela jiný, než na čem dosud pracoval.“
Režisér Nicolas Winding Refn na první verzi scénáře Drive reagoval pozitivně. „Nezaujal mě ani tak příběh, jako spíš ten koncept a nápad příběhu o muži s rozdělenou osobností, který je přes den kaskadérem a v noci nájemným řidičem. To mě velice zajímalo.“
„Naši agenti nám domluvili večeři v Los Angeles,“ vzpomíná Refn na jejich první společné setkání. „Strávil jsem na ní s Ryanem asi dvě hodiny. Bylo to skoro jako hodně bizarní rande, protože jsme si v jistém ohledu dost rozuměli, ale stále se přesouvali k dalším a dalším tématům diskuse a vlastně ani nemluvili o filmu samotném.“
„O tomhle konkrétním filmu jsme si moc nepromluvili, prostě jsme se bavili o filmech obecně,“ shrnuje Gosling. „Požádal jsem Ryana, jestli by mě odvezl domů, protože jsem byl unavený, a v autě nastalo trapné ticho, jelikož jsme vlastně přesně nevěděli, o čem se spolu bavit,“ pokračuje režisér Refn. „Když jsem Nicolase vezl domů, ozvala se v rádiu písnička I Can't Fight This Feeling Anymore od REO Speedwagon a já ji zesílil, protože jsme se o ničem nebavili,“ vzpomíná Gosling. „Začal si ji zplna hrdla zpívat.“
„Když se ta písnička ozvala,“ šklebí se Refn, „z nějakého důvodu mi poskytla jasnou představu, jaký by tenhle film mohl být. Když jsem ji slyšel, zakřičel jsem na Ryana hodně nahlas 'Tohle znám!' a zesílil ji, začal jsem si zpívat a poklepávat rukama do rytmu. Jsem si jistý, že Ryan v tu chvíli přemýšlel o tom, jak by se mě mohl co nejrychleji zbavit.“
„Řekl jsem Ryanovi, že tenhle film, Drive, je o muži, který se v noci projíždí autem a poslouchá popové písničky, protože tak dává průchod svým emocím.“ „V tu chvíli jsem věděl, že Nicolas je nejlepším možným režisérem pro tenhle film,“ prohlašuje s úsměvem Gosling.
„Tehdy víceméně začala naše vzájemná spolupráce, během které jsme se snažili přijít společnými silami na to, jaký film chceme natočit,“ přitaká Refn. „Nicolasova vnímavost se k Ryanovi dokonale hodila,“ hodnotí spolupráci Ryana Goslinga a režiséra Nicolase Windinga Refna producent Platt.
Díky spojení scénáře Hosseina Aminiho, obsazení Ryana Goslinga do hlavní role a Nicolase Windinga Refna v režisérském křesle bylo obsazení zbylých rolí velice snadné. Těch se ujali na Oscara nominovaná Carey Mulligan, držitel Emmy a Zlatého globu Bryan Cranston, na Oscara nominovaný Albert Brooks, Oscar Isaac, držitel Zlatého globu Ron Perlman a na cenu Emmy nominovaná Christina Hendricks.
„S ohledem na skvělý scénář a pověst Nicolase Windinga Refna podle mého názoru všichni toužili využít příležitosti přispět v maximální míře ke vzniku filmu s opravdu uvěřitelnými a reálnými postavami,“ domnívá se producent Adam Siegel.
Carey Mulligan, která byla filmovou Akademií vloni nominována na Oscara v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli za svůj výkon ve filmu Škola života, se aktivně zajímala o roli Irene.
„Poté, co jsem zhlédla snímek Bronson, jsem poslala mail svému agentovi, že chci spolupracovat s někým jako Nicolas Winding Refn, aniž bych věděla, že se chystá tenhle projekt,“ vzpomíná. „Když jsem o tři týdny později dostala scénář, zamilovala jsem si ten příběh a víceméně jsem o tu roli začala cíleně usilovat.“
V knize je Irene mexického původu. „Původně jsem skutečně hledal herečku, která by tomu odpovídala,“ potvrzuje režisér Refn. „Setkal jsem se s řadou skvělých hereček - slavných i neznámých - ale pokaždé mi něco nesedělo.“
„Neviděl jsem žádný Careyin film, ale jakmile vešla do dveří, věděl jsem, že jsme Irene našli,“ pokračuje. „Zapadla do milostného příběhu v našem filmu mnohem zajímavějším způsobem. Působil díky ní víc jako Romeo a Julie, jen bez politického pozadí, které by do takového příběhu v dnešní době vstupovalo, kdyby byli jeho aktéři odlišných národností nebo náboženského vyznání.“
Co se týče Bryana Cranstona, trojnásobného držitele ceny Emmy za výkon v seriálu Perníkový táta stanice AMC, byl ve skutečnosti tím úplně prvním, koho režisér Refn oslovil, když začal hledat představitele role Shannona.
„Poté, co jsme si ujasnili rozpočet, jsme si řekli něco jako 'dobrá, tak koho bychom v tomhle filmu kromě Ryana chtěli mít?' a Bryan byl někým, po kom jsem se zcela bezmyšlenkovitě ihned vrhl,“ vypráví Refn. „Bryan je rozhodně hercem, kterého si nevybíráte jenom kvůli zajímavému hlasu, je pozoruhodný po všech stránkách.“
„K tomuhle filmu mě přilákal především scénář,“ usmívá se Bryan Cranston. „Byl poutavý a jednalo se o postavu, do které jsem se mohl naplno ponořit a ztotožnit se s ní. Navíc v tom hrál Ryan a také jsem chtěl spolupracovat s Nicolasem.“
Obsazení Alberta Brookse do role padoucha Bernieho Rose byl další z nápadů režiséra Refna, který předložil ostatním ke schválení. Ryan Gosling jednoznačně souhlasil. „Když jsme si s Nicem povídali o Berniem Roseovi, pořád jsme opakovali, že musíme sehnat někoho jako Albert Brooks,“ vybavuje si Gosling. „Prostě jsme usoudili, že Albert Brooks by s něčím takovým nikdy nesouhlasil. Myslel jsem, že hraje jenom ve filmech, které sám napíše a režíruje, a také jsem si nemyslel, že by chtěl hrát postavu, která je tak násilná a temná.“
„Když ke mně domů Albert přišel, choval se velice agresivně takovým tím výbušným stylem, kdy máte dojem, že co nevidět doslova exploduje,“ popisuje své první setkání s Albertem Brooksem režisér Refn. „Současně ve mně budila velký respekt skutečnost, že takovouto roli nikdy nehrál.“
Standard je ve scénáři členem mexického gangu, který se oženil s Irene. Oscar Isaac, představitel role Malého Johna z Robina Hooda Ridleyho Scotta, tuto archetypální roli výrazně rozšířil.
„Ta postava byla původně vytvořena jako klasický grázlík, kriminálník,“ odhaluje Isaac. „To mě příliš neoslovovalo. Jakmile jsem se s Nicolasem sešel, vysvětlil mi svět, ve kterém se příběh odehrává, a tak jsme z téhle postavy udělali někoho, kdo touží po provozování vlastní restaurace, někoho, kdo v životě udělal pár chybných rozhodnutí a platí za ně. Tím, že je Standard specifičtější a zajímavější jsme současně obohatili celý příběh filmu.“
Christina Hendricks, která získala obrovské zástupy fanoušků svou rolí v seriálu Mad Men, si zahrála malou, ale klíčovou roli Blanche. „Podle mého názoru to byl skvělý scénář a protože jsem věděla, že mě čeká setkání s Nicolasem, podívala jsem se na Bronsona,“ vypráví. „Tenhle film na mě udělal obrovský dojem - říkala jsem si, že naprosto skvělým způsobem volil každý záběr, všechno vypadalo jako umělecké dílo a bylo vidět, že se jedná o produkt neskutečně pečlivého, uměleckého a inteligentního člověka. Na setkání s ním jsem se moc těšila a byla jsem odhodlaná udělat cokoliv, jen abych s ním měla šanci pracovat!“
„Když jsme se s Christinou sešli, působila ihned velice příjemným dojmem, takže jsem od první chvíle věděl, že z ní bude naše Blanche,“ přiznává o Christině Hendricks režisér Refn. Další klíčový padouch, Nino, se ocitl v rukách Rona Perlmana, oblíbeného po celém světě pro pestrou škálu postav, které v průběhu let ztvárnil, v neposlední řadě například titulního hrdinu série Hellboy či roli v nedávném televizním seriálu stanice F/X Zákon gangu.
„Takřka všechny role byly obsazeny přede mnou a já se tak měl ocitnout ve skvělé společnosti,“ popisuje Perlman chvíli, kdy mu byla role Nina nabídnuta. „Viděl jsem Bronsona a věděl, že Nicolas je neuvěřitelně inteligentní, originální a stylisticky výjimečný režisér. A to rozhodlo - a samozřejmě také scénář!“
„Postava Nina nebyla původně příliš zajímavá, takže jsem se Rona zeptal, proč chce hrát v mém filmu, když má za sebou tolik jiných skvělých projektů,“ vypravuje režisér Refn. „Když mi Ron odpověděl, že odjakživa chtěl hrát Žida, který touží po kariéře italského gangstera, a já se ho zeptal proč, prohlásil, že přesně tohle on je - židovský kluk z New Yorku. A okamžitě bylo rozhodnuto.“
„Obsadit tenhle film bylo velice snadné, protože jsem mnohokrát naprosto jasně viděl, že daný herec není pro danou roli vhodný, a několikrát jsem viděl naopak to, že se pro ni bude dokonale hodit,“ zmiňuje se o castingových procesech Refn. „A tím jsem se také řídil.“
Hlavní postava
Příběh se soustředí na postavu Řidiče, kterou ztvárnil Ryan Gosling. Všechny postavy ve filmu s ní dříve či později vejdou v kontakt. „Bezmezné odhodlání, které do vývoje každé své postavy Ryan vkládá, naprostá upřímnost a poctivost, to jsou věci, které je úžasné mít možnost sledovat z bezprostřední blízkosti,“ obdivuje herce producent Platt.
„Ryan působí jako takový osamělý kovboj a jakmile se rozjedou kamery, mění se v rytíře,“ zamýšlí se Carey Mulligan. „Na někoho takhle mladého má Ryan velice hlubokou duši a působí velice charismaticky, skromně, což není podmínkou pouze pro ideální tvorbu postavy, ale také pro dobré vztahy za kamerami,“ míní Bryan Cranston.
„Opravdu skvěle se s ním spolupracuje,“ pokračuje. „Je štědrý, kdykoliv vám ochotně pomůže, rád se směje a vtipkuje, rád se baví a chce odvést dobrou práci. Jdete domů s velice příjemným pocitem.“
„Ryan je pro tuhle tajemnou postavu, která je spíše málomluvná, naprosto dokonalý,“ pochvaluje si Ron Perlman. „Je ztělesněním klasického amerického samotáře, tuláka, kterému je vlastně vcelku jedno, že nemá žádné přátele.“
Styl
Všechny filmy režiséra Refna mají výrazný vizuální styl a jedním z jeho charakteristických rysů je způsob použití širokoúhlých záběrů kamery. V tomto filmu byl úkolem realizovat Refnovu vizi pověřen kameraman Newton Thomas Siegel, ASC, dlouholetý spolupracovník Bryana Singera, zodpovědný také například za film Frankie and Alice.
„Viděl jsem Nicolasovo dílo a věděl jsem tedy, že od tohoto projektu bude očekávat velice unikátní pohled a perspektivu,“ míní Sigel. „Snažili jsme se najít způsob, jakým bychom uplatnili všechny prvky, které z něj udělaly toho do jisté míry ojedinělého režiséra, kterým je, a současně se posunuli na další stupeň jejich vývoje.“
„V podstatě jsme zachovali širokoúhlý styl s velkou hloubkou a bohatým pozadím, ale přesto jsme to povýšili o úroveň tím, že diváka nutíme adaptovat se na pestrou škálu rozličných lokací a situací, zatímco mu vyprávíme příběh plný rychlosti,“ pokračuje.
„Jednou z nejtěžších výzev bylo to, že ačkoliv se tenhle film jmenuje Drive a je o muži, co miluje řízení, není to víceméně film s automobilovými honičkami,“ zamýšlí se Sigel. „Jak honičky, které ve filmu jsou, natočit tak, aby působily svěžím dojmem a přesto stylisticky nevybočovaly z atmosférického tónu celého filmu, který pro něj Nicolas určil?“
Při natáčení zmíněných honiček stála před kameramanem Sigelem a jeho týmem celá řada náročných úkolů. „Nicolas rozhodně nechtěl ani náznak něčeho, co by připomínalo ručně drženou kameru.“
Kamerová konstrukce, vytvořená pro natáčení filmu Seabiscuit, se nakonec ukázala jako ideální i pro natáčení celé řady automobilových sekvencí tohoto filmu. „Umístili jsme auto na ni, což umožnilo Ryanovi soustředit se na hereckou stránku jeho role,“ vysvětluje kameraman Sigel. „Auto ve skutečnosti řídí školený profesionální řidič, ale působí to dojmem, že ho ve skutečnosti řídí Ryan.“
„Spolupráce s Nicolasem byla naprosto skvělá,“ prohlásil Sigel po skončení natáčení. „Bylo to lepší, než bych si kdy dokázal představit. Má velice jasnou vizi, což u režisérů opravdu obdivuji. Je velice otevřený návrhům a chce znát vaše názory, a pak si z nich vybere to, co se mu líbí, a vypustí to, co se mu nezamlouvá. Měl jsme pro něj celou řadu návrhů, ale myslím, že zůstal věrný své obecné představě o natáčení filmů i té specifické, týkající se právě tohoto.“
„Drive divákovi nabízí pestré, podmanivé i hloubavé záběry Los Angeles takového, jak ho příliš často nevídáme,“ popisuje výslednou vizuální podobu celého snímku vedoucí výroby David Lancaster. „Ať už se jedná o málo vídané zapadlé uličky v centru Los Angeles či vyprahlá místa na vrcholcích kopců pouštní krajiny, která ho obklopuje, Sigelovi se tu podařilo představit divákovi Los Angeles ve zcela nové podobě v celé jeho rozloze až ke skalnatým útesům na pobřeží moře.“
Vítejte v Goslingově
Dlouhá pouť nebezpečným světem kostlivců, horských drah, rychlých aut, pomalých rozhovorů, cukroví, frajírků, pouličních festivalů a domů hrůzy ve společnosti Ryana Goslinga, nejlépe se bavící osobnosti filmového průmyslu.
16:08
Greenwich Village
V první řadě: ano, Ryan Gosling bude řídit. Jde o Corvette - je dokonce i červená, svůdná, nízko nad silnicí, která na něj čeká u chodníku a sedí na městském asfaltu jako přikovaná. Odpoledním vzduchem se nese hluboké dunění jejího majestátního motoru. Je třeba přiznat, že se Gosling ani příliš nesnaží, aby si své bohatství - sportovní auto s kontrolou prokluzu kol, s vyřazeným tlumičem výfuku a volné páteční odpoledne - nechával čistě pro sebe.
Takže mi nabízí klíčky. „Chcete řídit?“ Jako by snad jako předem určený řidič pro dnešní večer čekal kladnou odpověď. „Vlastně ani netuším, kam jedeme.“ Ale to je snadné. Velký okruh: dolů po Rooseveltově, Battery Tunnelem do Brooklynu, poté po klikatící se Belt Parkway okolo Sheepshead Bay a Canarsie do odlehlého a někdy zcela prázdného policejního výcvikového areálu, kde si za volantem vyzkouší pár kaskadérských kousků. Důvod: ve svém novém automobilovém filmu Drive, který přichází do kin v průběhu září, představuje roli frajerského řidiče, který jako by byl ztělesněním samotného Stevea McQueena, a kvůli této roli se s autem naučil několik zábavných kousků. Pár jich předvede a poté ho čeká cesta zpátky na Manhattan. Jelikož je pátek, den, kdy si všichni obyvatelé předměstí upřímně vydechnou, a čtyři hodiny odpoledne, kdy se ručička hodin těsně blíží k políčku „padla“, ví dokonce i tak čerstvý Newyorčan jako Ryan Gosling jedno: provoz na silnicích ve směru ven z města bude vražedný.
Přinesl mi masku, kterou teď svírá prsty, dárek. Lišku. „Mám to tady rád,“ rozhlíží se kolem, než se s autem vydává směrem na východ, „protože mám to štěstí, že se tu v okolí nachází ne jeden, ale hned dva obchody se zbožím pro Halloween. Včera jsem nakoupil pár masek.“ U Goslinga lze vysledovat pozoruhodný obdiv k jistým tradičním symbolům nadpřirozena - duchům, kostlivcům, strašidlům obecně. Po celé týdny se domlouval e-mailem s fotografem, který pořizoval fotografie k tomuto článku, v naději, že bude celé fotografování moci pojmout jako jistý prostředek pro vyjádření jeho objevů. Ale o získání dalších osob pro svou věc příliš neusiluje. Když mi masku předá, poklepe ji na nos, usměje se a prohlásí: „Nemusíte si ji nasadit.“
Třicetiletý Gosling se vloni stal hvězdou díky nezávislému filmu Blue Valentine, který slavil nečekané úspěchy a ve kterém ztvárnil roli Deana, opileckého malíře pokojů a průměrného otce, jehož emocionální výbuchy pojal s mužností jak působivou, tak i malichernou. Letos v létě vstoupil do světa vysokorozpočtových komedií v roli sebestředného seznamovacího instruktora po boku Stevea Carella ve filmu Bláznivá, ztracená láska. Dnes má vousy a s nimi se asi nejvíce podobá mladému Noahovi Calhounovi, své postavě z filmu Zápisník jedné lásky. Ach ano, Zápisník jedné lásky! Film, který dokázal lidem jeho tvář vepsat kamsi hluboko do dlouhodobé paměti, oddělit od sebe tvář a jméno. Jeho jméno, ona tři slova názvu, podoba jeho obličeje, to vše tam někam zapadne a dokud nezmíníte Zápisník jedné lásky, neexistuje způsob, jak tyto informace z hlubin paměti vydolovat a spojit si je. Pokud lidstvu dokázala cosi dát i prkenná třídenní romance z Titanicu, pak je Zápisník jedné lásky dost možná nejvýznamnějším filmem první poloviny tohoto století.
Rozhodně vám pomůže identifikovat tohoto člověka. Jakmile zmíníte tenhle film, každý si Ryana Goslinga vybaví. Nevypadá, že by se tím příliš zabýval. Zdá se, že bere každý okamžik svého života naprosto vážně, ale současně působí dojmem, že co nevidět vyprskne smíchy, že se začne smát, až mu z očí potečou slzy.
16:28
Brooklyn - Battery Tunnel
„Takže si říkám, že vlastně půjde o jakýsi výlet,“ míní Gosling, jako by snad o povaze nějaké činnosti mělo rozhodovat to, jak ji budeme vnímat. „Budeme pátrat po dobrodružství, co?“ Světla na vykládaném stropě se jen míhají a Ryan Gosling přiznává tajemství: má byt plný kostlivců. „Vyrábím jim nervové systémy z vánočních lucerniček.“ Říká slovo vyrábím se zvláštním nádechem, jako by jim zachraňoval život, poskytoval jim jakési podomácku vyrobené dlahy. Vytáhne telefon, listuje fotografiemi a pak mi ho nabízí: „Podívejte.“ Na fotografii vidím druhé patro jeho bytu a v okně stojí nebo visí kostlivec, bledý a zářivý. „Ten stůl jsem taky dělal já,“ podotýká Gosling. „Z kostelních dveří.“
Při pohledu ze sedadla spolujezdce působí subtilně a soustředěně, s mladistvým vzhledem. Pokud byste mu ulízli vlasy a jinak ho učesali, bude z něj zase mladý Myšketýr z Disneyho remaku The Mickey Mouse Club, ve kterém se na počátku devadesátých let objevil společně s Justinem Timberlakem, Christinou Aguilerou a Britney Spears. Jeho příjemný hlas a pokorné a tiché vystupování člověka sevřeného eroticky stísněným prostředím interiéru automobilu zase pozorovateli připomínají Larse z filmu Lars a jeho velká známost, muže, který se tragicky zamiloval do nafukovací panny. Hned poté se vám ale může vybavit role drogově závislého učitele ve filmu Half Nelson, za kterou byl nominovaný na Oscara. Tyto dvě postavy se svým stvořitelem sdílejí hned několik věcí, totiž že jsou přímočaré, silnější, než byste očekávali, a přehnaně málomluvné.
17:14
Floyd Bennett Field, naproti Flatbush Avenue u Dead Horse Bay
Gosling slídí po parkovišti. Dívá se nalevo, na řady automobilů stojících u čehosi, co připomíná školu. Nezajímá ho školní autobus na opačné straně parkoviště ani bedliví rodiče, kteří ho pozorují s rukama v bok. Víceméně nezná strach, což neznamená, že je kdovíjak bezstarostný nebo lhostejný nebo že postrádá soudnost. V autech se vyzná, sám si v hollywoodském servisu přestavěl auto, za jehož volantem se ocitá ve filmu Drive. „Trvalo to celou vděčnost,“ přiznává Gosling. „Tenhle chlápek, Pedro, tam prostě jen tak seděl a říkal mi, co mám udělat, ale na auto sám ani nesáhl. Prostě jen pokřikoval rozkazy a já je plnil. Ale když jsme se dostali k převodovce, vyměnil ji sám, aniž by mi o tom řekl. Byl jsem naštvaný, otrávený. Úplně mě to vyvedlo z míry. A Pedro povídá, že ji tam zamontoval, protože potřeboval mít čas na nějaké skutečné zakázky. Chápal jsem to, ale řekl jsem mu, že tohle je moje jediná šance se něco takového naučit.“
Právě teď se v Corvettě chystá udělat otočku o 180° při jízdě na zpátečku a po dvou letmých pohledech sešlápne plynový pedál až na zem, dosáhne optimální rychlosti a pak prudkým zatažením za ruční brzdu a škubnutím volantem přinutí auto k požadovanému pohybu. Auto vykoná úhlednou, těsnou kličku, která ctěného autora tohoto textu napasíruje do dveří u spolujezdce. Bolí to, chce se vám smát, snažíte se najít slova, kterými byste to popsali. Gosling se tomu nedokáže ubránit a směje se. Ukáže prstem na rádio. „Myslím, že jsme Trishe Yearwood předvedli, jak to dělají odborníci,“ prohlásí. Na tváři se mu z té poznámky, z toho všeho rozzáří úsměv, široký, neodolatelný úsměv filmové hvězdy.
V 17:35 je řidičská exhibice u konce. Tehdy se mě Ryan Gosling zeptá: „Nechcete zajít na Coney Island?“
18:19
Obchod 7-Eleven, Knapp Street, Sheepshead Bay, Brooklyn
O Ryanovi Goslingovi musíte vědět jedno: ten člověk zbožňuje sladkosti. Mluví o nich jako boháči o víně; vybírá si je v regálech stylem, jako by prsty laskal klávesy klavíru. Ví, kde je na policích v obchodech hledat - nahoře nebo dole, vedle kterého zboží, mezi kterými druhy čokolády. (Čokoláda Goslinga nezajímá.) Pět zastávek v koloniálech a jedna tady v 7-Eleven a při každé z nich dokáže Gosling vystopovat pestrobarevné japonské želé, jako by do onoho krámku chodil denně, jako by v něm byl stálým zákazníkem. Zdá se, že ho uklidňuje už jeho pouhá přítomnost. „Tohle hledáme,“ prohlašuje ve druhé uličce ze čtyř. Pak své poklady vrší na pult. Kazoozles na Nerds Ropes, dvojitá balení Hi-Chews s příchutí jablek a hroznů. Cítí také silnou náklonnost k Haribo, zejména k sáčkům se směsí. „Říkávám o tom, že jsou to sladkosti, povýšené na další úroveň,“ komentuje to s předstíranou vážností, ať už si z vážnosti dělá legraci, nebo je naopak legračně vážný. Jeho oči přitom neustále opakují: Rozumíme si, ne? Další vlna nadšení, zatímco pokračuje. „Hi-Chews! No koukejte! To je dobrota, co se nikdy neomrzí. Za ty vám nebude nikdy líto peněz. Dřív vyráběli tyčinky s názvem Bonkers, ty byly podle mě vůbec nejlepší.“ Nalévá nám oběma kávu a dává do ní tolik cukru, kolik jen jde, a než pokračuje v hovoru, zamíří k pokladně. Na druhém konci uličky stojí dívka, která se ho, aniž by to registroval, pokouší vyfotografovat. „Z nějakého důvodu Bonkers přestali vyrábět. Tyhle jsou dobré, uvidíte,“ říká a mává na mě Hi-Chews. Pak mi podá kávu a s úsměvem poznamená: „S cukrem až do smrti.“
Dívka skloní fotoaparát. „Můžu si vás vyfotit?“ zeptá se. Gosling dokončuje myšlenku: „Ale to vlastně samo o sobě nevysvětluje, proč se Bonkers už nevyrábí.“ Pak se otáčí zpátky k dívce, která v paměti loví jeho jméno a podává mi přitom svůj fotoaparát. Gosling si stoupne vedle ní a dá jí ruku kolem pasu. „Vím, jak se jmenujete,“ ujišťuje ho a poraženecky sklání hlavu. „Vážně to vím.“
Gosling se znovu dívá na mě. „Někdy mám dojem, že tím nejlepším na skutečnosti, že je člověk dospělý, je to, že si může koupit sladkosti kdykoliv a kdekoliv ho napadne,“ přemítá. Pak se dívky zeptá: „Kudy na Coney Island?“ Ruka jí klesne podél těla a pak se usměje. „No jasně, už vím! Vy jste Paul Bettany.“
18:58
Zábavní park Coney Island, West 12th Street u Surf Avenue
Ulice jsou celé žluté od nekonečného západu slunce, takže všechno působí dojmem, jako by to kdysi bylo z písku. Není tu liduprázdno - park má otevřeno, ale dá se bez problémů říci, že tu nikdo není. Před námi drncá k nebi horská dráha. Gosling ji se zaťatou čelistí sleduje. Neustále působí dojmem, že je kamsi zahleděný, jako by pro něj byl celý svět podobnou zábavní atrakcí, kterou zpovzdálí sleduje. Pak zatáhne za ruční brzdu a ptá se: „Kdybyste mohl postavit zábavní park, podle jaké předlohy byste ho stylizoval?“ Částečně se ke mně otočí a čeká na odpověď.
Je těžké se vyrovnat s tím, že se na to opravdu ptá, že to není jen jeho způsob, jak si prohodit role a zdůraznit nějakou svou pointu, kterou se chystá odhalit. Myslí to vážně. Zajímá ho odpověď. V mysli se mi objevuje podezření, že Gosling patří mezi ty, co neustále něco hledají. Nezajímá ho, jestli něco působí naivně. Odpovědi na dětské otázky jsou pro něj důležité a chce znát vaši vizi, protože v jednom takovém parku, v jehož úspěch kromě něj nevěřil vůbec nikdo, vyrostl. A když park konečně uspěl, vydal se pracovat pro společnost Disney. Tím je pro něj vše ještě mnohem zajímavější.
„V zábavním parku jsem prožil pubertu,“ vysvětluje. Myslí tím Disney World, kde působil jako Myšketýr. „Jsem za to vděčný. Pro mě to nebyl zábavní park, ale místo, kde jsem žil. Každý den jsem prožíval dobrodružství.“ Takže od něj nebudu muset poslouchat žádné obvyklé unavené dospělé řeči o tom, jak Disney ničí dětský svět a jak se snaží vydělávat na dětské radosti. „V zákulisí Disney Worldu se dějí úžasné věci. Myšák Mickey se sundanou hlavou, který během přestávky popíjí kávu. Telefonující piráti. Duchové ve frontě v jídelně. Mám odtud ohromné zážitky.“
Tohle je Coney Island: procházka po molu, až k vodě, usazení do sedačky plavčíka, nikde není ani noha. Gosling jí Kazoozle. Ještě jednou je vychvaluje a pak pokračuje v hovoru. „Můj zábavní park by byl o životě v zábavním parku.“ Něco jako pohled do zákulisí? „Spíš jako můj dosavadní život,“ konstatuje. Seskakuje ze sedačky do písku, běží k vodě, dojde až tam, kde končí molo a zdá se, že si ulevuje. Stojí čelem k nekonečnému oceánu, na kterém není jediná loď, a má ruce v bok, takže působí jako úplně náhodný člověk, co se kochá vodními dálavami, jako by mu patřily - koloniální objevitel nebo docela obyčejný dělník, který si odskočil z práce a vnímá, jaké to je být člověkem.
„Nevyšlo to,“ prohlašuje. „Příliš velká nervozita, i když se nikdo nedívá. Musím najít záchody.“ Zapíná si poklopec a otáčí se k moři zády.
20:04
Střelnice s vodními pistolemi, Coney Island
Klíčem ke všemu je Zápisník jedné lásky. Na Coney - a tak se tomu místu říká, tak mu říkají ti, co tu pracují, šestnácti, sedmnácti, osmnáctileté černošské děti ve shodných polokošilích a levných baseballových čepicích, kteří tu přes léto brigádničí a tráví dlouhé noci v blízkosti oceánu, zabíjejí čas, než zase začne škola - prostě jenom Coney: „Hej! Co děláš na Coney? Ty. Znám tě. Kdo jsi? Počkej, vzpomenu si. Sakra. Tariqu, kdo to je? Znám tě, žejo? Jsi filmová hvězda, co? Nemůžu si vzpomenout. V jakém filmu jsi hrál? Sakra. Jak se jmenuješ? Co vlastně děláš na Coney?“
Gosling se tomu všemu jen usmívá a přikyvuje. Má pár standardních, automatických odpovědí: Prostě mám takový povědomý obličej nebo Tohle slýchám pořád. Ale nikdy neřekne, jak se jmenuje, nikdy se neprozradí. Ne, že by chtěl dělat potíže. Zdá se, že si užívá možnost procházet naším světem jen jako jakási nejasné ztělesnění sebe samého. Ale nejde o přehnanou skromnost nebo o vyhýbavost. Bez váhání se podepisuje, nebrání se objetím, pózuje během jediné návštěvy zábavního parku pro více fotografií, než na kolika se většina návštěvníků parku ocitne za celý rok. Nevadí mu, když ho lidé poznávají, ale nechlubí se svým jménem. Má opravdu takový povědomý obličej. „Je to jako sen. Nikoho neznáte, ale vás znají všichni, všichni na vás reagují. Ve snu se můžete procházet normálním světem, a najednou bác, všichni působí dojmem, že na vaši přítomnost nějak reagují. A pak - a to se děje pokaždé - si uvědomíte, že je to sen. A právě tehdy, když máte dojem, že jste to prokoukli a že tohle uvědomění vám to vše zjednoduší, se z něj nevyhnutelně stane noční můra.“
To, co se tady děje, tady na Coney, má do zmíněné úrovně stále ještě poměrně daleko. Zdejší děti si ho až tak moc nevšímají, jen zabíjejí čas tím, že se baví s filmovou hvězdou, na jejíž jméno si nemohou vzpomenout. Zmínka o Blue Valentine jim nepomáhá. Half Nelson? Svatý boj? Nic z toho nezabírá. Nejlepší nápověda sestává z jednoho drobného poklepání prstem na kroužkový hřbet zápisníku poté, co jedno z přítomných děcek doslova škemrá o nápovědu. „Zápisník? Co to znamená? Zápisník. Co to jen...zápisník! Zápisník! Znám ho. To je ten ze Zápisníku jedné lásky!“ Zápisník jedné lásky zná každý. Každý rozpolcený teenager ho viděl, film, který je v současné době už z poloviny tak starý jako oni, cukrkandlový příběh o osudové lásce dvou bělochů ze Severní Karolíny před pětašedesáti lety. A všichni do jednoho mu potvrzuji: „To je pěkný film.“ Ze svého místa u herního stolu přichází Tariq, dlouze si Goslinga prohlíží a pak konstatuje: „To je Ryan Reynolds.“
Klíčem ke všemu je zápisník. Zakoupený v prodejně Target, který v sobě ukrývá pouhých šest otázek pro Ryana Goslinga, nedokončený seznam, který skončil na setkání původně plánovaném jako dvouhodinový rozhovor, ale ze kterého se zvolna stává celodenní pouť, jež pokračuje dlouho do noci. „Co znamenají ti kostlivci?“ je nejlepší otázka z celé šestice. V zápisníku jsou také náčrtky kostlivců, vytvořené za podpory vodky během letu sem - zaslechl jsem o jeho rozhovoru s naším fotografem a tak jsem kreslil kostlivce. Dvě stránky. To je vše. Ryan Gosling si tady, na Coney, bere zápisník do ruky. Prohlašuje, že na otázky odpoví.
Nekonkrétní tričko, zcela nevýrazná košile, čepice, modré džíny. Gosling míří na Cyclone, dřevěnou horskou dráhu, která se lidem při zmínce o Coney Islandu vybaví nejčastěji. Nebojí se. Vyrostl s nimi; vyzkoušel si jich v životě celou řadu. Jenom touží strach z nich pochopit. „V čem vězí? Bojíte se, že spadnete? Je klíčem prudká změna rychlosti pohybu? To, že se najednou pohybujete snad rychlostí zvuku? Strach z výšek? Obavy z nekompetentnosti? Čekáte, že vozíky náhle vykolejí?“
Na odpovědích nezáleží. Jeho otázky jsou pochopitelně výmluvné. Neptá se proto, že by se sám bál - chápe, jaké to je, když se ocitnete ve velké výšce, když se poddáte rychlosti, když sledujete, jak se kolem vás okolní svět jen míhá. Touží po potvrzení svých vjemů.
Na Cyclone si sedá na zadní sedačku a křičí, nekontrolovaně a z plných plic. Jízdu si natáčí telefonem. „Vypadalo to dost děsivě,“ podotýká, „sledovat vás, jak zavíráte oči.“ Jeho křik všechno, jak se dozvídá, ještě zhoršoval.
To ho rozesměje. „Snažil jsem se pomoci. Chtěl jsem, abyste si myslel, že s vámi jede někdo, kdo je ještě vyděšenější než vy, kdo tu jízdu vnímá vašima očima.“
22:37
Restaurace Panna II zpátky na Manhattanu
Pod záplavou vánočních světel v indické restauraci Ryan Gosling vypráví o svých dětských zkušenostech s nadpřirozenem. Není to strašidelný příběh a on ho vypráví velmi stroze, bez nejmenší známky přibarvování. Když byl malý, hodně malý, když mu byly asi čtyři roky a žil se svou rodinou v Cornwallu v Ontariu, vídal údajně v jejich domě starce: „Prostě tam jenom tak seděl. A já od útlého dětství věděl, že je to duch. Bál jsem se ho. Pověděl jsem o tom matce, ale ona ho neviděla. Nikdo ho neviděl. A já se s tím smířil. Musel jsem. Pak, o pár let později, měla dojem, že ho zahlédla také, pak velice záhy nato můj bratranec a potom můj strýc. A poměrně záhy jsme se odstěhovali. Takže moje matka tvrdila, že toho ducha viděla, ale ona byla kromě toho také posedlá Zeldou a Pánem prstenů, takže to musíte brát trochu s rezervou. Nemyslím, že v našem domě strašilo. Mám dojem, že jsem měl přehnaně bujnou fantazii a byl jsem o jeho existenci přesvědčený tak silně, že jsem přesvědčil i lidi v mém okolí. Nevěřím na duchy.“
Tenhle pocit, jak říká - pocit toho, že je odlišný, ale současně z donucení stejný jako všichni ostatní - ho naučil víc než kterýkoliv učitel, herec či dospělý obecně. „Myslím, že mi byla od začátku předurčeno dospět k určitá rozpolcenosti, pokud jsem takový nebyl od narození,“ zamýšlí se. „Teď existuji já a moje veřejné já a vím, že jsem se stal dvěma odlišnými osobami. To jsem říkal vašemu fotografovi, než pořídil ony fotografie. Dokonce i moje vlastní jméno mi zní jako jméno někoho, koho prostě jen odněkud znám.“
Zhruba v tuhle hodinu se začínají duchové a kostlivci procházet ulicemi New Yorku. Objevují se drobné skupinky lidí, alkoholem unavení muži, co se drží kolem ramen, ženy, vracející se z party, kterým ze zplihlých rukou visí kabelky a které se skloněnými hlavami zkoumají tmavé chodníky, aby někde neuvízly podpatky.
2:06
Východní 5th Street poblíž Avenue B
Ryan Gosling kráčí a míjí blok za blokem. Je pozdě, poslední hodiny našeho nezamýšleného výletu do nikam, a jak se zdá, nikdo ho nepoznává, minimálně pokud se nebude zastavovat. Kráčíme už takřka tři hodiny.
Na ulicích je nezvykle živo, dokonce i na poměry East Village, přestože jsou dvě hodiny ráno. Gosling neustále působí dojmem, jako by se kolem něj odehrávalo nějaké představení. „Myslel jsem si, že to bude jednorázová záležitost,“ hovoří o večeru, který se protáhl do noci a rána. „Jenom projížďka a pár kousků s autem. Neustále se to kumuluje, jedna událost přechází v další.“
Na rohu si ho při čekání na semaforu všímá trojice transgenderových osob. První z nich - naprosto evidentně bývalý nebo možná budoucí kulturista malého vzrůstu - se Goslinga ptá, zda by si ho mohl vyfotografovat. Gosling souhlasí. Je to přesně sedmačtyřicátá fotografie dnešního dne, se kterou souhlasí. Tímto způsobem se pravděpodobně mění sen v noční můru. „Víte,“ vysvětluje mužík, „dneska bylo státem New York uzákoněno homosexuální manželství.“ Je to pravda - tahle zpráva se podle všeho začala šířit, zatímco jsme byli na cestě někde mezi Coney Islandem a tímhle místem.
„To je skvělé,“ souhlasí Gosling. „Netušil jsem to.“ „Měl byste mi skočit do náruče. Vyfotili bychom si to na památku dnešní noci!“ Gosling se směje a vrtí hlavou. „Rád bych si vás dal do kapsy a nosil vás u sebe,“ prohlašuje mužík. „Nechal bych vás,“ říká Gosling, „ale tak moc se neznáme.“ „Všechno moc řešíte,“ sděluje mu mužík. Gosling se poté usměje a s máváním pokračuje na své pouti nocí.
2:55
Východní 7th Street mezi 1st Avenue a Avenue A
Takřka na samém konci cesty stojí Ryan Gosling u obrubníku, přímo před Corvettou, a prohlašuje, že nechce nastoupit. Už ne. Dříve se na to těšil, byl nadšený. Ale je pozdě a noc už je jistě skoro u konce - chce auto nechat tam, kde je. „Nepotřebujeme ho,“ míní. „Od jistého okamžiku jsou s autem jenom potíže.“ Ruce nedbale zasunuté do kapes obyčejných džín, kolem zápěstí omotané ucho igelitové tašky, která se v teplém vzduchu prověsila, zatěžkané dvěma nedojedenými balíčky sladkostí, balíkem cigaret za patnáct dolarů a černým zapalovačem Bic - pozůstatky příležitostných návštěv obchodů, které jsme v uplynulých hodinách pravidelně konali, jak jsme ke své pouti po spodní třetině ostrova přidávali další a další kličky. Gosling se do New Yorku právě přistěhoval. Nechce toho nechat.
Dobrá. Chůze pokračuje. A Ryan Gosling kráčí dál a dál a vypráví u toho. Přelétá z tématu na téma: Kongo, Disney World, Kanada, centrum Los Angeles. Hledí do dálky, která zde má podobu temnoty, rozprostřené jako síť na konci bloku pouličního osvětlení, zářícího na hrbolaté chodníky, na vchodové dveře, natřené levnou barvou, na ústí té či oné uličky. Bez ohledu na to, jak blízko k něčemu stojí, budí Gosling vždy dojem, že hledí někam do dáli. Jde o nevinný, skromný pohled, tak trochu malátný nebo možná zasněný. „Výlet ještě neskončil,“ oznamuje Gosling dost hlasitě na to, aby se jednalo o prohlášení, dost hlasitě, aby jeho hlas zněl buď jako hlas chlapce plného naděje, který si nechce připouštět skutečnost, nebo jako ironické konstatování starce, který na rozdíl od onoho chlapce moc dobře ví, jaká je realita. Z větší části záleží na tom, který z oněch dvou výkladů v tom chcete slyšet.
Ocenění:
Academy Awards
2012 - Střih zvuku (nominace)
Golden Globes
2012 - Albert Brooks (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
BAFTA
2012 - Nejlepší film (nominace)
2012 - Nicolas Winding Refn (Nejlepší režie) (nominace)
2012 - Carey Mulligan (Nejlepší herečka ve vedlejší roli) (nominace)
2012 - Nejlepší střih (nominace)
Cannes IFF
2011 - Nicolas Winding Refn (Nejlepší režie)
2011 - Nicolas Winding Refn (Zlatá palma) (nominace)
New York Film Critics Circle
2011 - Albert Brooks (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
Florida Film Critics Circle Awards
2011 - Albert Brooks (Nejlepší vedlejší herec)
Los Angeles Film Critics Association
2011 - Cliff Martinez (Nejlepší hudba) (nominace)
AACTA International Awards
2012 - Nicolas Winding Refn (Nejlepší režie) (nominace)
César Awards
2012 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
DABING
1. DABING (DVD)
V českém znění: Libor Bouček - Ryan Gosling (Řidič), Martin Stropnický - Bryan Cranston (Shannon), Jan Vlasák - Albert Brooks (Bernie Rose), Pavel Rímský - Ron Perlman (Nino), Klára Jandová - Carey Mulligan (Irene), Petr Gelnar - Oscar Isaac (Standard), Dalibor Gondík - James Biberi (Cook), Kateřina Velebová - Christina Hendricks (Blanche), Klára Nováková - Kaden Leos (Benicio), Zbyšek Pantůček, Petra Hobzová, Dagmar Čárová, Tomáš Racek, Vojtěch Hájek, Michal Holán, Karel Drbal, Helena Brabcová, Milan Kačmarčík, Petr Burian, Zbyšek Horák (titulky)
Překlad: Vladimír Fuksa
Zvuk: Jiří Peřina
Produkce: František Kolín
Dialogy a režie: Vladimíra Wildová
Vyrobil: Kit Digital divize Sound pro Blue Sky Film v roce 2012
2. DABING (Prima)
V českém znění: Filip Jančík - Ryan Gosling (Řidič), Otakar Brousek ml. - Bryan Cranston (Shannon), Pavel Šrom - Albert Brooks (Bernie Rose), Pavel Rímský - Ron Perlman (Nino), Jitka Ježková - Carey Mulligan (Irene), Petr Lněnička - Oscar Isaac (Standard), Zbyšek Pantůček - James Biberi (Cook), Kateřina Velebová - Christina Hendricks (Blanche), Jakub Nemčok - Kaden Leos (Benicio), Martina Hudečková, Martin Zahálka, René Slováčková, Daniel Dítě (titulky) a další
Překlad: Olga Pavlová
Dialogy: Markéta Kautská
Zvuk: Pavel Balcar
Produkce: Zdena Sirotková, Jana Janoušková
Vedoucí dramaturg: Olga Potužáková
Šéfproducent: Jaroslav Richtr
Režie: Daniel Dítě
Vyrobila: FTV Prima s.r.o. ve studiu S Pro Alfa CZ a.s. 2013
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOS
Premiéra ČR: 15.9.2011 Blue Sky Film
Premiéra USA: 17.6.2011 (Los Angeles Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 9.3.2012 Blue Sky Film
Poprvé na Blu-ray: 5.9.2012 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 3 993 012
Tržby celkem - $ 81 400 000
Návštěvnost v ČR 35 273
Náklady (Rozpočet) - $ 15 000 000
„Není útěk bez stínu."
OBSAH
Říkají mu Řidič. Přes den je filmovým kaskadérem, po nocích si přivydělává jako nájemný řidič zločineckých gangů. Nezajímá ho o jakou práci ten večer zrovna jde, řítí se nocí s policejními vozy v zádech. Shannon je Řidičovým učitelem i manažerem, který se ho snaží dohazovat filmovým režisérům i zlodějům, kteří za něj jsou ochotni dobře zaplatit. Shannon má v plánu koupi vozu, ve kterém by se Řidič mohl zúčastnit profesionálních závodů. Navrhne, aby se investorem stal Bernie Rose, místní boháč s pochybnými zdroji příjmů. Samotářskému a ze svého dvojího života značně rozpolcenému Řidiči zcela změní život náhodné setkání se sousedkou Irene, se kterou tráví stále více času. Vše se však změní když je z vězění propuštěn Irenin manžel Standard. Řidič se s ním domluví na poslední loupeži, která Standardovi umožnit splatit dluh, kvůli kterému ho vydírají gangsteři. Ukáže se však, že šlo o nastraženou past. Vše se začíná komplikovat a aby Řidič ochránil sebe i Irene, musí udělat to, co umí nejlépe – řádně šlápnout na plyn.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Drive mi ve své komornosti připomínal film Collateral. Svým příběhem je totiž neuvěřitelně nenápadný, ale celých 100 minut jsem se zatajeným dechem sledoval a pomalu se ani nehnul, aby mi z pokoje nevyprchala neuvěřitelně tíživá a minimalistická atmosféra. Za to každopádně nemohl jenom příběh, ale ve své podstatě naprosto perfektně natočený film, který nemá chybu jak v atmosféře, vizuální stránce, tak především hudbě, která s filmem dělá neuvěřitelné kousky. Například úvodní titulky se mi s hudbou líbili tak, jak hodně dlouho žádné. Celé to ale mělo spád a Ryan Gosling mi dokonce naplno předvedl, kdo skutečně je a jak dobrý herec se v něm skrývá. Díky tomuto filmu na něj totiž nikdy nezapomenu a budu se těšit na každý jeho další příspěvek do světa kinematografie. (Malarkey) 5*
Perfektní atmosféru a zajímavé zobrazení současné americké mafie (která je reálnější, než si většina lidí připouští) v mých očích kazí zejména nesmyslně nechutné scény vražd a doslova "poprav" - už se mi dlouho nestalo, že bych musela odvracet zrak od televize, ale Drive to dokázal. Napětí se dá ale krájet (hlavně hned v úvodní scéně) a tichý hrdina Ryana Goslinga rozhodně zaujme, ale jako celek to tak trochu vyšumělo v mých očích do ztracena. Což dohormady s pro mě samoúčelným extrémním zobrazením násilí (pohled na rozdupanou hlavu bych opravdu vidět nemusela a nemyslím si, že by filmu dodal nějakou přidanou hodnotu) hodně silně sráží výsledný dojem. Moje značně přehnaná očekávání nebyla splněna a o to větší je pro mě zklamání z díla, které je originální, opravdu pěkně natočené (co se týče audiovizuální formy), ale na můj vkus hodně roztahané a prostě a jednoduše mi nesedlo. (Galadriel) 3*
Jsem zvyklej hodnotit filmy v co nejkratší době po projekci, abych při psaní využil emoce, kterejma mě film nadupal, ale Drive je jinej případ. Tady to chtělo nechat uležet a přehrávat si to v hlavě sem a zase tam, abych nechal pocitům z tohoto filmu čas na zrání. Musím se přiznat, že mě na začátku zklamalo, že práci filmového kaskadérství se tam věnuje jen jedna scéna a to ještě velmi, velmi okrajově. Nicméně o tom prostě film ani omylem není, byť je to hlavní "řidičův" job. Tohle je hodně intimní věcička takzvaně z dušičky filmařské do dušičky divácké. Příběh působí velmi reálně, tedy až na brutalitu vražd, ale to neva, protože život to je takovej citrón kterej je občas pokapanej cukrem. Drive se několikrát projel v mý hlavě, aby pak s přehledem zaparkoval v mým srdci a něco mě říká, že parkovný tam bude mít předplacený na hodně dlouhou dobu. (Enšpígl) 4*
VELKÁ RECENZE
Vážení přátelé, tahle pecka vejde do historie. Výjimečně dnes nebudu chodit kolem horké kaše, takže se už ve druhé větě recenze dozvíte, že Drive nesmíte minout. Je to film, jaký se v našich kinech objeví jednou za pár let, a zároveň brilantní ukázka režijního umu. Nikde letos nenajde krystaličtější příklad toho, jak dokáže jeden člověk pozvednout archetypální scénář a kvalitní herce na úplně novou úroveň.
Zapomeňte na všechno, co jste si o Drive mysleli po značně prolhaných (a trestuhodně spoileroidních!) trailerech. Platí jen to, že je to opravdu art až na kost. A že se v něm občas zabrousí na půdu akčního filmu. Všechno ostatní? Nečekané, podmanivé, nezapomenutelné. Dlouho budete přemýšlet, kde jste něco takového viděli. A ve finále se vám proženou hlavou maximálně meditativní francouzské kriminálky šedesátých let, legendární Point Blank s Lee Marvinem a možná filmy Sergia Leoneho nebo Quentina Tarantina.
Ale nelekejte se. Když říkám Tarantino, rozhodně tím nemyslím ukecanou přehlídku filmových odkazů, která nejvíc spoléhá na pocty zapadlým béčkům. Příběh nepojmenovaného řidiče, který si vydělává jako filmový kaskadér a „kurýr“ pro zloděje, než se dostane do křížku s nesprávnými lidmi, zcela stojí na vlastních nohou. Základní stavební kameny sice znáte z valné většiny mafiánských či samurajských revenge filmů (a Drive se v tomhle směru rozhodně nesnaží příliš vybočit do neznámých vod). Na dekádami prověřenou dějovou kostru ale navléká řadu scén, které by se z fleku mohly archivovat pro filmové školy. Přesně, jako to často dělá milovaný i proklínaný Quentin.
Ono je to v podstatě hodně vratké přirovnání. Styl Drive je ale tak jedinečný, že se film zbytku současné americké tvorby raději neblíží vůbec. Především je na míle vzdálený generickým akčňákům s Jasonem Stathamem, ani zdaleka to tedy není tupé béčko bez ambicí, ve kterém jde jen o to, kolik se v něm prorazí lebek a propálí pneumatik. Akce tu samozřejmě nechybí. Je jí však pomálu a mnohem důležitější je to, že se nese ve stylu toho nejnapínavějšího, co jste kdy na plátně viděli. Každá potyčka tu totiž má svůj smysl, takže scény jako „hlavní hrdina náhodou vleze do domu s deseti protivníky a všechny seřeže na hromadu“ neexistují. Tohle je zcela jiný vesmír, ve kterém je příprava na akční scénu stejně důležitá a výživná, jako ona sama. A když už na kladiva a brokovnice konečně dojde, vaše divácké já putuje do sedmého nebe i přes to, že se onen výbuch násilí za chvíli zase uklidní.
Kdykoliv se totiž na plátně začne dít něco akčnějšího, budete mít nutkání vrazit Nicolasi Windingu Refnovi blockbuster největšího kalibru. Třeba ježdění autem, které logicky hraje ve filmu zásadní roli, je díky němu adrenalinové až běda (a to většinu času jen sedíte vedle Goslinga – žádná zbytečně okázalá kamera). A když se Refn jedinkrát pustí do větší honičky, je to highlight přesně v duchu Francouzské spojky, od kterého by se zvukaři Rychle a zběsile mohli hodně dlouho učit. Podobně jsou pak na tom i ostatní akčnější momenty filmu, které jsou do jednoho skvěle vygradované a vždy mají své jasné opodstatnění a pravidla. Ať už jsou postrčeny k explicitnímu násilí, nebo záměrně působí spíš surealistickým dojmem.
Abych se ale příliš nesoustředil na ty „jednodušší“ části filmu, i zbytek Drive je prvotřídní podívaná. Pomalé tempo, kvůli kterému budete mít pocit, že jste se z multiplexu přenesli rovnou do Varů, dává filmu hutný feeling nečeho neopakovatelného. Těžko se to popisuje, ale Refn vytváří svět svého hrdiny především tím, že vás nechává zkoumat jeho reakce a způsob myšlení. Řidič je muž mála slov a ještě méně gest, který nikdy neprozradí víc, než je nezbytně nutné. Je to samozřejmě láska, která ho nakonec svede na scestí a donutí vylézt z jeho maximálně klidné a racionální skořápky. I když se film ale překlopí do živočišnější a nepředvídatelnější polohy, stále mu zůstává fazóna vytříbené festivalové podívané, která stoupá ke hvězdám hlavně tím, jak dobře dokáže pracovat s minimalistickými prostředky.
Většinou jde o promyšlené slow-motiony, jemnou práci se zvukem a takřka ikonické rámování scén, v nichž pak může lépe vynikat silný herecký ansámbl. Především Ryan Gosling se tu definitivně zacementoval jako všehoschopný chameleon, který vyzařuje inteligenci i charisma, aniž by se o to musel moc snažit. Jeho řidič ani omylem není akční hrdina, ledabylý drsňák nebo neotesaný frajírek. Je to nadmíru soustředěná postava, která akorát dokáže v každé situaci jednat přesně tak, jak je potřeba. Důležitá rozhodnutí řidič zásadně nedělá lusknutím prstu a pokaždé, když má překročit hranice nastavené zákony nebo vlastní morálkou, je na něm vidět, jak si plnou koncentrací snaží zachovat chladnou hladu.
Je to hrdina, který nejdřív myslí, a potom teprve jedná. Jeho akce se na něm ale hluboce podepisují, což je dost v rozporu s klasickou žánrovou vidinou nezastavitelného buldoka-srdcaře. Do Drive to nicméně krásně pasuje a povyšuje to film vysoko nad ostatní revenge thrillery z poslední doby, které se v závěrečné třetině obvykle překlápí někam do žánru sci-fi a snaží se zachránit situaci co největším počtem explozí. Tady se míří mnohem poetičtějším směrem, zároveň se ale neopouští „škatulka“ atmosférické a brutální autorské podívané. Asi nejlépe to dokazuje scéna ve výtahu, o které si budete s kamarády povídat ještě na konci roku. Při vzpomínání na to, co vás letos nejvíc rozsekalo.
Úžasných momentů ale ve filmu najdete celou řadu a dílem za ně samozřejmě můžou i zbylí herci. Ať už jde o křehkou řidičovu sousedku Carey Mulligan, jeho odhodlaného manažera Bryana Cranstona nebo gangsterské duo v podání Alberta Brookse (nevracet do komediálních rolí!) a Rona Perlmana. Každý svou úlohu plní na jedničku. Všichni jsou ale přitom jen vedlejšími figurkami ve hře, kterou musí dotáhnout do konce samotný Gosling. Slyšel jsem Oscar? V tomhle žánru už dnes těžko, ale „ten hezoun ze Zápisníku jedné lásky“ vám v hlavě stoupne do úplně nových výšin.
Stejně tak Refn může být spokojený především se svým filmem a s cenou za nejlepší režii na festivalu v Cannes. Ačkoliv by se klidně mohl prát i o cennější sošky. Jeho vize je totiž nevídaně ambiciózní a je zrealizovaná s neuvěřitelnou jistotou. Drive je zčásti akčňák, zčásti noir, zčásti romance a zčásti jakási potemnělá pohádka, jíž zdobí vytříbený soundtrack osmdesátkových elektrorytmů (ano, na mysl vám občas vytane i samotný Blade Runner). Místo žánrového slepence to ale do sebe všechno nádherně zapadá, a vzniká tak jedinečný počin, který však nemusí docenit každý. Je docela jisté, že někteří diváci narazí a budou z kina vycházet naštvaní, že nedostali dalšího Kurýra. Drive jím ale nikdy být nechtělo a nemělo, a je to mnohem vyzrálejší, komplexnější a uhrančivější film, než asi předpokládáte. Ano, nenápadně se vracím k tomu, že to je těžký art. Kdo však bude vědět, do čeho jde, neměl by dostat nic menšího, než jeden z nejvytříbenějších kinozážitků letošního roku.
P.S. Výrazně doporučuji nekoukat na trailery, nebo si je před projekcí nepřipomínat. Je v nich rozsypáno až příliš zásadních momentů filmu.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Říkají mu Řidič. Přes den je to automechanik, kaskadér a v noci řidič při loupežích. Se zloději spolupracuje jen při odjezdu a na každého čeká jen pět minut. Řidič pracuje v dílně pro Shannona, který mu zajistil i kariéru kaskadéra. Shannon chce z Řidiče vychovat závodníka, ale aby koupil auto, musí si půjčit peníze od Bernieho. Bernie se pro závodění nadchne, jeho partner Nino ale ne, a tak Bernie půjčí svoje peníze. Řidič se nastěhuje do nového bytu a seznámí se s okouzlující sousedkou Irene. Irene má syna Benicia a její manžel Standard je ve vězení, takže vztah mezi Irene a Řidičem má zelenou. Irene se ale záhy dozví, že bude propuštěn, a románek končí. Po svém návratu domů se Standard s Řidičem seznámí, Benicio o něm pořád mluvil. Standard se ale brzy dostane do problémů, protože muži, kteří mu poskytli ve vězení ochranu, nyní požadují peníze a chtějí, aby vykradl zastavárnu. Mafie vyhrožuje i Irene a Beniciovi. Řidič se tedy rozhodne, že Standardovi pomůže. Krást jdou Standard a Blanche, Řidič čeká ve voze. Blanche se do auta vrací první a nese peníze, Řidič si ale všimne druhého vozu, který tu nemá co dělat. Standard je při loupeži zabit a Řidič musí i s Blanche ujet. Blanche nakonec přizná, že podle plánu měla Standarda a Řidiče o peníze okrást. Mafie Blanche a Řidiče vypátrá, Blanche je na místě zastřelena. Řidičovi nezbývá než útočníky zabít. Řidič jede okamžitě za Shannonem a vše mu řekne, navíc potřebuje ošetřit. Shannon mu pak slíbí, že se poptá po muži jménem Cook, který podle všeho za tím vším stojí. Řidič Cooka najde a dostane z něj, že loupež si objednal Nino. Řidič Ninovi zavolá a řekne mu, že mu jeho peníze vrátí, že z toho chce být venku. Nino však Řidičovi nevěří a přes Shannona si zjistí, kdo to je...
Řidič se Irene ke všemu přizná a ona mu dá facku. Vrah, kterého Nino na Řidiče poslal, ho zastihne ve výtahu s Irene. Řidič vraha pozná, tak políbí Irene a pak vraha zabije. Irene je v šoku. Řidič okamžitě jede za Shannonem a chce, aby odjel z města, jde mu o život. Nino mezitím řeší s Berniem, co udělají s Řidičem. Bernie se teprve teď dozví, že Nino ukradl peníze mafiána, který si plánoval budoucnost v jejich rajónu. Oběma je jasné, že pokud chtějí přežít, musejí se zbavit svědků.
O FILMU
Adaptace
Drive je filmem na motivy stejnojmenné novely Jamese Sallise. Právě ten byl důvodem, proč producenti Marc E. Platt a Adam Siegel ze společnosti Marc Platt Productions nastartovali své tvůrčí motory a rozhodli se útlou knihu adaptovat do podoby celovečerního filmu.
Producent Adam Siegel vše vysvětluje: „Součástí mojí každodenní práce je hledat nápady na nové filmy a jednou ze souvisejících činností je i čtení Publisher's Weekly. Přečetl jsem si drobnou recenzi, která zmiňovala novelu o bezejmenném nájemném řidiči. Okamžitě mne to zaujalo a zavolal jsem agentovi a ještě téhož večera jsem si tu knihu přečetl.“
„Byl jsem velice nadšený,“ pokračuje. „Zdálo se mi, že se jedná o postavu, které už příliš často nejsou k vidění - byl to muž s jasným cílem. Byl v něčem velice dobrý a nehodlal se kvůli tomu cítit provinile.“
Zkušený producent Marc E. Platt, který dohlížel na takové filmy jako Pravá blondýnka nebo Wanted, s tím souhlasí. „Hlavní hrdina, zvaný prostě Řidič, si mě okamžitě získal. Byl to tajemný, odtažitý člověk, který se řídil velice specifickými pravidly.“
„Připomínal mi některé mé dřívější hrdiny,“ směje se. „Postavy, ke kterým jsem jako chlapec vzhlížel, představované herci jako Steve McQueen a Clint Eastwood. Muže, kteří toho mnoho nenamluvili, ale uměli se velice razantně ozvat a promlouvaly za ně jejich činy.“
Hossein Amini (tvůrci zvaný Hoss), který byl nominován na Oscara za svou adaptaci románu Henryho Jamese Holubičí křídla, dostal příležitost proměnit novelu do podoby scénáře. „Byla to velice výjimečná kniha, jaké od filmových společností často nedostáváte, protože byla velice, velice temná - připomínala takřka báseň,“ vzpomíná scenárista Amini.
„Líbilo se mi na ní, že spisovatel James Sallis přišel s úžasnými postavami, propojenými velice prostým příběhem,“ pokračuje. „Byl tu nepatrný vedlejší příběh nájemného řidiče, který se zaplete do nezdařené bankovní loupeže a pak mu jde po krku mafie.“
Adaptovat zdánlivě snadný příběh do podoby kvalitního scénáře ale bylo těžší, než se zdálo. „Největším problémem bylo to, že v knize neexistoval žádný lineární příběh,“ prozrazuje scenárista Amini. „Je plná retrospektivních sekcí a skáče v čase sem a tam. Tím jistě vzniká zajímavá kniha, ale pro mainstreamový film je to velice problematické schéma.“
„První velkou výzvou při adaptaci této konkrétní novely do podoby scénáře bylo najít hlavní linii a uspořádat ji a zjistit, zda její příběh obstojí i poté, když ho seřadíte chronologicky,“ potvrzuje producent Siegel.
„Celý ten koncept nepodařené loupeže už byl ve filmech mnohokrát k vidění,“ rozvádí Amini. „Zajímavé na téhle knize bylo to, jak loupež ovlivňuje ostatní postavy. Neovlivní jenom Řidiče, má obrovský dopad na všechny.“
Co se zachování ducha knihy při tvorbě adaptace týče, míní producent Platt toto: „Tenhle drobný kriminální příběh, který James Sallis napsal, na mě udělal velký dojem. Měl jsem dojem, že způsob, jakým kniha svůj svět prezentuje, je jednoznačně třeba ve shodně drsné podobě zachovat i ve scénáři.“
„To, že působí tak syrově, je z velké části způsobeno tím, že ho vnímáme Řidičovýma očima,“ zamýšlí se. „Právě tyhle prvky byly podle mého názoru kritické k tomu, aby se tenhle film nabídl výjimečný divácký zážitek.“
O OBSAZENÍ
Byl to právě producent Marc E. Platt, jenž již v minulosti spolupracoval s řadou předních hollywoodských talentů, který jako první oslovil na Oscara nominovaného herce Ryana Goslinga. „Mám takový seznam velice talentovaných osob, jejichž práce mne oslovuje,“ vysvětluje Platt. „Scenáristů, režisérů, herců se kterými chci spolupracovat, než se začnu věnovat něčemu jinému nebo se v životě posunu někam jinam. Na jedné z čelních příček se nacházel Ryan Gosling.“
„Byl jsem odhodlaný najít projekt, který by ho oslovil,“ pokračuje. Drive byl první scénář, který jsem mu kdy poslal. Myslím, že uplynulo necelých 48 hodin, když se mi poprvé ozval s tím, že by si se mnou chtěl promluvit, což mi udělalo obrovskou radost.“
Co se Ryana Goslinga, herce, nominovaného na Oscara za roli ve filmu Half Nelson a v současné době sklízejícího velké úspěchy a také nominaci na Zlatý globus za výkon ve filmu Blue Valentine, týče, prohlašuje, že „jsem vždycky chtěl natočit víceméně akční film, ale spousta dnešních akčních filmů se primárně soustředí na akci a na postavy samotné spíše minimálně. Tenhle scénář se mi líbil, protože v jeho středu stála velice silná postava a obsahoval také velice silný milostný příběh.“
„Ryan působí opravdu velice nenápadně,“ pochvaluje si jeho obsazení producent Pritzker. „Pochopitelně je velice pohledný, ale je to také neuvěřitelně schopný herec. Myslím, že důvodem, proč je skvělé, že tuhle roli přijal, je právě to, že se zcela vymyká čemukoliv, na čem se dosud podílel. Jeho postava nás strhne a vezme nás s sebou na citově nabitou a ohromující jízdu.“
„Ryan Gosling vdechl postavě Řidiče život,“ soudí producent Siegel. „Dokud se neobjevil on, jednalo se o velmi plochý nápad v podobě pár slov na papíře. On té postavě dodává jistý rozměr spravedlnosti, rozměr nebezpečí.“
„Viděl jsem spoustu filmů a množství děl různých režisérů - nových i starých,“ vzpomíná Ryan Gosling. „Když jsem viděl Nicolasovy filmy, nepochyboval jsem ani na chvilku o tom, že je pro tenhle film tím pravým.“
„Zdálo se to jako velmi nelogická kombinace, protože se hodně lišil od čehokoliv, co zatím natočil, ale právě to se mi na jeho díle líbilo, že je každý jeho film naprosto jiný,“ pokračuje. „Barbar je naprosto odlišný od Bronsona, a každý další Dealer se od těch předchozích odlišuje, takže jsem si říkal, že by ho tenhle film mohl zajímat, protože je zase zcela jiný, než na čem dosud pracoval.“
Režisér Nicolas Winding Refn na první verzi scénáře Drive reagoval pozitivně. „Nezaujal mě ani tak příběh, jako spíš ten koncept a nápad příběhu o muži s rozdělenou osobností, který je přes den kaskadérem a v noci nájemným řidičem. To mě velice zajímalo.“
„Naši agenti nám domluvili večeři v Los Angeles,“ vzpomíná Refn na jejich první společné setkání. „Strávil jsem na ní s Ryanem asi dvě hodiny. Bylo to skoro jako hodně bizarní rande, protože jsme si v jistém ohledu dost rozuměli, ale stále se přesouvali k dalším a dalším tématům diskuse a vlastně ani nemluvili o filmu samotném.“
„O tomhle konkrétním filmu jsme si moc nepromluvili, prostě jsme se bavili o filmech obecně,“ shrnuje Gosling. „Požádal jsem Ryana, jestli by mě odvezl domů, protože jsem byl unavený, a v autě nastalo trapné ticho, jelikož jsme vlastně přesně nevěděli, o čem se spolu bavit,“ pokračuje režisér Refn. „Když jsem Nicolase vezl domů, ozvala se v rádiu písnička I Can't Fight This Feeling Anymore od REO Speedwagon a já ji zesílil, protože jsme se o ničem nebavili,“ vzpomíná Gosling. „Začal si ji zplna hrdla zpívat.“
„Když se ta písnička ozvala,“ šklebí se Refn, „z nějakého důvodu mi poskytla jasnou představu, jaký by tenhle film mohl být. Když jsem ji slyšel, zakřičel jsem na Ryana hodně nahlas 'Tohle znám!' a zesílil ji, začal jsem si zpívat a poklepávat rukama do rytmu. Jsem si jistý, že Ryan v tu chvíli přemýšlel o tom, jak by se mě mohl co nejrychleji zbavit.“
„Řekl jsem Ryanovi, že tenhle film, Drive, je o muži, který se v noci projíždí autem a poslouchá popové písničky, protože tak dává průchod svým emocím.“ „V tu chvíli jsem věděl, že Nicolas je nejlepším možným režisérem pro tenhle film,“ prohlašuje s úsměvem Gosling.
„Tehdy víceméně začala naše vzájemná spolupráce, během které jsme se snažili přijít společnými silami na to, jaký film chceme natočit,“ přitaká Refn. „Nicolasova vnímavost se k Ryanovi dokonale hodila,“ hodnotí spolupráci Ryana Goslinga a režiséra Nicolase Windinga Refna producent Platt.
Díky spojení scénáře Hosseina Aminiho, obsazení Ryana Goslinga do hlavní role a Nicolase Windinga Refna v režisérském křesle bylo obsazení zbylých rolí velice snadné. Těch se ujali na Oscara nominovaná Carey Mulligan, držitel Emmy a Zlatého globu Bryan Cranston, na Oscara nominovaný Albert Brooks, Oscar Isaac, držitel Zlatého globu Ron Perlman a na cenu Emmy nominovaná Christina Hendricks.
„S ohledem na skvělý scénář a pověst Nicolase Windinga Refna podle mého názoru všichni toužili využít příležitosti přispět v maximální míře ke vzniku filmu s opravdu uvěřitelnými a reálnými postavami,“ domnívá se producent Adam Siegel.
Carey Mulligan, která byla filmovou Akademií vloni nominována na Oscara v kategorii Nejlepší ženský herecký výkon ve vedlejší roli za svůj výkon ve filmu Škola života, se aktivně zajímala o roli Irene.
„Poté, co jsem zhlédla snímek Bronson, jsem poslala mail svému agentovi, že chci spolupracovat s někým jako Nicolas Winding Refn, aniž bych věděla, že se chystá tenhle projekt,“ vzpomíná. „Když jsem o tři týdny později dostala scénář, zamilovala jsem si ten příběh a víceméně jsem o tu roli začala cíleně usilovat.“
V knize je Irene mexického původu. „Původně jsem skutečně hledal herečku, která by tomu odpovídala,“ potvrzuje režisér Refn. „Setkal jsem se s řadou skvělých hereček - slavných i neznámých - ale pokaždé mi něco nesedělo.“
„Neviděl jsem žádný Careyin film, ale jakmile vešla do dveří, věděl jsem, že jsme Irene našli,“ pokračuje. „Zapadla do milostného příběhu v našem filmu mnohem zajímavějším způsobem. Působil díky ní víc jako Romeo a Julie, jen bez politického pozadí, které by do takového příběhu v dnešní době vstupovalo, kdyby byli jeho aktéři odlišných národností nebo náboženského vyznání.“
Co se týče Bryana Cranstona, trojnásobného držitele ceny Emmy za výkon v seriálu Perníkový táta stanice AMC, byl ve skutečnosti tím úplně prvním, koho režisér Refn oslovil, když začal hledat představitele role Shannona.
„Poté, co jsme si ujasnili rozpočet, jsme si řekli něco jako 'dobrá, tak koho bychom v tomhle filmu kromě Ryana chtěli mít?' a Bryan byl někým, po kom jsem se zcela bezmyšlenkovitě ihned vrhl,“ vypráví Refn. „Bryan je rozhodně hercem, kterého si nevybíráte jenom kvůli zajímavému hlasu, je pozoruhodný po všech stránkách.“
„K tomuhle filmu mě přilákal především scénář,“ usmívá se Bryan Cranston. „Byl poutavý a jednalo se o postavu, do které jsem se mohl naplno ponořit a ztotožnit se s ní. Navíc v tom hrál Ryan a také jsem chtěl spolupracovat s Nicolasem.“
Obsazení Alberta Brookse do role padoucha Bernieho Rose byl další z nápadů režiséra Refna, který předložil ostatním ke schválení. Ryan Gosling jednoznačně souhlasil. „Když jsme si s Nicem povídali o Berniem Roseovi, pořád jsme opakovali, že musíme sehnat někoho jako Albert Brooks,“ vybavuje si Gosling. „Prostě jsme usoudili, že Albert Brooks by s něčím takovým nikdy nesouhlasil. Myslel jsem, že hraje jenom ve filmech, které sám napíše a režíruje, a také jsem si nemyslel, že by chtěl hrát postavu, která je tak násilná a temná.“
„Když ke mně domů Albert přišel, choval se velice agresivně takovým tím výbušným stylem, kdy máte dojem, že co nevidět doslova exploduje,“ popisuje své první setkání s Albertem Brooksem režisér Refn. „Současně ve mně budila velký respekt skutečnost, že takovouto roli nikdy nehrál.“
Standard je ve scénáři členem mexického gangu, který se oženil s Irene. Oscar Isaac, představitel role Malého Johna z Robina Hooda Ridleyho Scotta, tuto archetypální roli výrazně rozšířil.
„Ta postava byla původně vytvořena jako klasický grázlík, kriminálník,“ odhaluje Isaac. „To mě příliš neoslovovalo. Jakmile jsem se s Nicolasem sešel, vysvětlil mi svět, ve kterém se příběh odehrává, a tak jsme z téhle postavy udělali někoho, kdo touží po provozování vlastní restaurace, někoho, kdo v životě udělal pár chybných rozhodnutí a platí za ně. Tím, že je Standard specifičtější a zajímavější jsme současně obohatili celý příběh filmu.“
Christina Hendricks, která získala obrovské zástupy fanoušků svou rolí v seriálu Mad Men, si zahrála malou, ale klíčovou roli Blanche. „Podle mého názoru to byl skvělý scénář a protože jsem věděla, že mě čeká setkání s Nicolasem, podívala jsem se na Bronsona,“ vypráví. „Tenhle film na mě udělal obrovský dojem - říkala jsem si, že naprosto skvělým způsobem volil každý záběr, všechno vypadalo jako umělecké dílo a bylo vidět, že se jedná o produkt neskutečně pečlivého, uměleckého a inteligentního člověka. Na setkání s ním jsem se moc těšila a byla jsem odhodlaná udělat cokoliv, jen abych s ním měla šanci pracovat!“
„Když jsme se s Christinou sešli, působila ihned velice příjemným dojmem, takže jsem od první chvíle věděl, že z ní bude naše Blanche,“ přiznává o Christině Hendricks režisér Refn. Další klíčový padouch, Nino, se ocitl v rukách Rona Perlmana, oblíbeného po celém světě pro pestrou škálu postav, které v průběhu let ztvárnil, v neposlední řadě například titulního hrdinu série Hellboy či roli v nedávném televizním seriálu stanice F/X Zákon gangu.
„Takřka všechny role byly obsazeny přede mnou a já se tak měl ocitnout ve skvělé společnosti,“ popisuje Perlman chvíli, kdy mu byla role Nina nabídnuta. „Viděl jsem Bronsona a věděl, že Nicolas je neuvěřitelně inteligentní, originální a stylisticky výjimečný režisér. A to rozhodlo - a samozřejmě také scénář!“
„Postava Nina nebyla původně příliš zajímavá, takže jsem se Rona zeptal, proč chce hrát v mém filmu, když má za sebou tolik jiných skvělých projektů,“ vypravuje režisér Refn. „Když mi Ron odpověděl, že odjakživa chtěl hrát Žida, který touží po kariéře italského gangstera, a já se ho zeptal proč, prohlásil, že přesně tohle on je - židovský kluk z New Yorku. A okamžitě bylo rozhodnuto.“
„Obsadit tenhle film bylo velice snadné, protože jsem mnohokrát naprosto jasně viděl, že daný herec není pro danou roli vhodný, a několikrát jsem viděl naopak to, že se pro ni bude dokonale hodit,“ zmiňuje se o castingových procesech Refn. „A tím jsem se také řídil.“
Hlavní postava
Příběh se soustředí na postavu Řidiče, kterou ztvárnil Ryan Gosling. Všechny postavy ve filmu s ní dříve či později vejdou v kontakt. „Bezmezné odhodlání, které do vývoje každé své postavy Ryan vkládá, naprostá upřímnost a poctivost, to jsou věci, které je úžasné mít možnost sledovat z bezprostřední blízkosti,“ obdivuje herce producent Platt.
„Ryan působí jako takový osamělý kovboj a jakmile se rozjedou kamery, mění se v rytíře,“ zamýšlí se Carey Mulligan. „Na někoho takhle mladého má Ryan velice hlubokou duši a působí velice charismaticky, skromně, což není podmínkou pouze pro ideální tvorbu postavy, ale také pro dobré vztahy za kamerami,“ míní Bryan Cranston.
„Opravdu skvěle se s ním spolupracuje,“ pokračuje. „Je štědrý, kdykoliv vám ochotně pomůže, rád se směje a vtipkuje, rád se baví a chce odvést dobrou práci. Jdete domů s velice příjemným pocitem.“
„Ryan je pro tuhle tajemnou postavu, která je spíše málomluvná, naprosto dokonalý,“ pochvaluje si Ron Perlman. „Je ztělesněním klasického amerického samotáře, tuláka, kterému je vlastně vcelku jedno, že nemá žádné přátele.“
Styl
Všechny filmy režiséra Refna mají výrazný vizuální styl a jedním z jeho charakteristických rysů je způsob použití širokoúhlých záběrů kamery. V tomto filmu byl úkolem realizovat Refnovu vizi pověřen kameraman Newton Thomas Siegel, ASC, dlouholetý spolupracovník Bryana Singera, zodpovědný také například za film Frankie and Alice.
„Viděl jsem Nicolasovo dílo a věděl jsem tedy, že od tohoto projektu bude očekávat velice unikátní pohled a perspektivu,“ míní Sigel. „Snažili jsme se najít způsob, jakým bychom uplatnili všechny prvky, které z něj udělaly toho do jisté míry ojedinělého režiséra, kterým je, a současně se posunuli na další stupeň jejich vývoje.“
„V podstatě jsme zachovali širokoúhlý styl s velkou hloubkou a bohatým pozadím, ale přesto jsme to povýšili o úroveň tím, že diváka nutíme adaptovat se na pestrou škálu rozličných lokací a situací, zatímco mu vyprávíme příběh plný rychlosti,“ pokračuje.
„Jednou z nejtěžších výzev bylo to, že ačkoliv se tenhle film jmenuje Drive a je o muži, co miluje řízení, není to víceméně film s automobilovými honičkami,“ zamýšlí se Sigel. „Jak honičky, které ve filmu jsou, natočit tak, aby působily svěžím dojmem a přesto stylisticky nevybočovaly z atmosférického tónu celého filmu, který pro něj Nicolas určil?“
Při natáčení zmíněných honiček stála před kameramanem Sigelem a jeho týmem celá řada náročných úkolů. „Nicolas rozhodně nechtěl ani náznak něčeho, co by připomínalo ručně drženou kameru.“
Kamerová konstrukce, vytvořená pro natáčení filmu Seabiscuit, se nakonec ukázala jako ideální i pro natáčení celé řady automobilových sekvencí tohoto filmu. „Umístili jsme auto na ni, což umožnilo Ryanovi soustředit se na hereckou stránku jeho role,“ vysvětluje kameraman Sigel. „Auto ve skutečnosti řídí školený profesionální řidič, ale působí to dojmem, že ho ve skutečnosti řídí Ryan.“
„Spolupráce s Nicolasem byla naprosto skvělá,“ prohlásil Sigel po skončení natáčení. „Bylo to lepší, než bych si kdy dokázal představit. Má velice jasnou vizi, což u režisérů opravdu obdivuji. Je velice otevřený návrhům a chce znát vaše názory, a pak si z nich vybere to, co se mu líbí, a vypustí to, co se mu nezamlouvá. Měl jsme pro něj celou řadu návrhů, ale myslím, že zůstal věrný své obecné představě o natáčení filmů i té specifické, týkající se právě tohoto.“
„Drive divákovi nabízí pestré, podmanivé i hloubavé záběry Los Angeles takového, jak ho příliš často nevídáme,“ popisuje výslednou vizuální podobu celého snímku vedoucí výroby David Lancaster. „Ať už se jedná o málo vídané zapadlé uličky v centru Los Angeles či vyprahlá místa na vrcholcích kopců pouštní krajiny, která ho obklopuje, Sigelovi se tu podařilo představit divákovi Los Angeles ve zcela nové podobě v celé jeho rozloze až ke skalnatým útesům na pobřeží moře.“
Vítejte v Goslingově
Dlouhá pouť nebezpečným světem kostlivců, horských drah, rychlých aut, pomalých rozhovorů, cukroví, frajírků, pouličních festivalů a domů hrůzy ve společnosti Ryana Goslinga, nejlépe se bavící osobnosti filmového průmyslu.
16:08
Greenwich Village
V první řadě: ano, Ryan Gosling bude řídit. Jde o Corvette - je dokonce i červená, svůdná, nízko nad silnicí, která na něj čeká u chodníku a sedí na městském asfaltu jako přikovaná. Odpoledním vzduchem se nese hluboké dunění jejího majestátního motoru. Je třeba přiznat, že se Gosling ani příliš nesnaží, aby si své bohatství - sportovní auto s kontrolou prokluzu kol, s vyřazeným tlumičem výfuku a volné páteční odpoledne - nechával čistě pro sebe.
Takže mi nabízí klíčky. „Chcete řídit?“ Jako by snad jako předem určený řidič pro dnešní večer čekal kladnou odpověď. „Vlastně ani netuším, kam jedeme.“ Ale to je snadné. Velký okruh: dolů po Rooseveltově, Battery Tunnelem do Brooklynu, poté po klikatící se Belt Parkway okolo Sheepshead Bay a Canarsie do odlehlého a někdy zcela prázdného policejního výcvikového areálu, kde si za volantem vyzkouší pár kaskadérských kousků. Důvod: ve svém novém automobilovém filmu Drive, který přichází do kin v průběhu září, představuje roli frajerského řidiče, který jako by byl ztělesněním samotného Stevea McQueena, a kvůli této roli se s autem naučil několik zábavných kousků. Pár jich předvede a poté ho čeká cesta zpátky na Manhattan. Jelikož je pátek, den, kdy si všichni obyvatelé předměstí upřímně vydechnou, a čtyři hodiny odpoledne, kdy se ručička hodin těsně blíží k políčku „padla“, ví dokonce i tak čerstvý Newyorčan jako Ryan Gosling jedno: provoz na silnicích ve směru ven z města bude vražedný.
Přinesl mi masku, kterou teď svírá prsty, dárek. Lišku. „Mám to tady rád,“ rozhlíží se kolem, než se s autem vydává směrem na východ, „protože mám to štěstí, že se tu v okolí nachází ne jeden, ale hned dva obchody se zbožím pro Halloween. Včera jsem nakoupil pár masek.“ U Goslinga lze vysledovat pozoruhodný obdiv k jistým tradičním symbolům nadpřirozena - duchům, kostlivcům, strašidlům obecně. Po celé týdny se domlouval e-mailem s fotografem, který pořizoval fotografie k tomuto článku, v naději, že bude celé fotografování moci pojmout jako jistý prostředek pro vyjádření jeho objevů. Ale o získání dalších osob pro svou věc příliš neusiluje. Když mi masku předá, poklepe ji na nos, usměje se a prohlásí: „Nemusíte si ji nasadit.“
Třicetiletý Gosling se vloni stal hvězdou díky nezávislému filmu Blue Valentine, který slavil nečekané úspěchy a ve kterém ztvárnil roli Deana, opileckého malíře pokojů a průměrného otce, jehož emocionální výbuchy pojal s mužností jak působivou, tak i malichernou. Letos v létě vstoupil do světa vysokorozpočtových komedií v roli sebestředného seznamovacího instruktora po boku Stevea Carella ve filmu Bláznivá, ztracená láska. Dnes má vousy a s nimi se asi nejvíce podobá mladému Noahovi Calhounovi, své postavě z filmu Zápisník jedné lásky. Ach ano, Zápisník jedné lásky! Film, který dokázal lidem jeho tvář vepsat kamsi hluboko do dlouhodobé paměti, oddělit od sebe tvář a jméno. Jeho jméno, ona tři slova názvu, podoba jeho obličeje, to vše tam někam zapadne a dokud nezmíníte Zápisník jedné lásky, neexistuje způsob, jak tyto informace z hlubin paměti vydolovat a spojit si je. Pokud lidstvu dokázala cosi dát i prkenná třídenní romance z Titanicu, pak je Zápisník jedné lásky dost možná nejvýznamnějším filmem první poloviny tohoto století.
Rozhodně vám pomůže identifikovat tohoto člověka. Jakmile zmíníte tenhle film, každý si Ryana Goslinga vybaví. Nevypadá, že by se tím příliš zabýval. Zdá se, že bere každý okamžik svého života naprosto vážně, ale současně působí dojmem, že co nevidět vyprskne smíchy, že se začne smát, až mu z očí potečou slzy.
16:28
Brooklyn - Battery Tunnel
„Takže si říkám, že vlastně půjde o jakýsi výlet,“ míní Gosling, jako by snad o povaze nějaké činnosti mělo rozhodovat to, jak ji budeme vnímat. „Budeme pátrat po dobrodružství, co?“ Světla na vykládaném stropě se jen míhají a Ryan Gosling přiznává tajemství: má byt plný kostlivců. „Vyrábím jim nervové systémy z vánočních lucerniček.“ Říká slovo vyrábím se zvláštním nádechem, jako by jim zachraňoval život, poskytoval jim jakési podomácku vyrobené dlahy. Vytáhne telefon, listuje fotografiemi a pak mi ho nabízí: „Podívejte.“ Na fotografii vidím druhé patro jeho bytu a v okně stojí nebo visí kostlivec, bledý a zářivý. „Ten stůl jsem taky dělal já,“ podotýká Gosling. „Z kostelních dveří.“
Při pohledu ze sedadla spolujezdce působí subtilně a soustředěně, s mladistvým vzhledem. Pokud byste mu ulízli vlasy a jinak ho učesali, bude z něj zase mladý Myšketýr z Disneyho remaku The Mickey Mouse Club, ve kterém se na počátku devadesátých let objevil společně s Justinem Timberlakem, Christinou Aguilerou a Britney Spears. Jeho příjemný hlas a pokorné a tiché vystupování člověka sevřeného eroticky stísněným prostředím interiéru automobilu zase pozorovateli připomínají Larse z filmu Lars a jeho velká známost, muže, který se tragicky zamiloval do nafukovací panny. Hned poté se vám ale může vybavit role drogově závislého učitele ve filmu Half Nelson, za kterou byl nominovaný na Oscara. Tyto dvě postavy se svým stvořitelem sdílejí hned několik věcí, totiž že jsou přímočaré, silnější, než byste očekávali, a přehnaně málomluvné.
17:14
Floyd Bennett Field, naproti Flatbush Avenue u Dead Horse Bay
Gosling slídí po parkovišti. Dívá se nalevo, na řady automobilů stojících u čehosi, co připomíná školu. Nezajímá ho školní autobus na opačné straně parkoviště ani bedliví rodiče, kteří ho pozorují s rukama v bok. Víceméně nezná strach, což neznamená, že je kdovíjak bezstarostný nebo lhostejný nebo že postrádá soudnost. V autech se vyzná, sám si v hollywoodském servisu přestavěl auto, za jehož volantem se ocitá ve filmu Drive. „Trvalo to celou vděčnost,“ přiznává Gosling. „Tenhle chlápek, Pedro, tam prostě jen tak seděl a říkal mi, co mám udělat, ale na auto sám ani nesáhl. Prostě jen pokřikoval rozkazy a já je plnil. Ale když jsme se dostali k převodovce, vyměnil ji sám, aniž by mi o tom řekl. Byl jsem naštvaný, otrávený. Úplně mě to vyvedlo z míry. A Pedro povídá, že ji tam zamontoval, protože potřeboval mít čas na nějaké skutečné zakázky. Chápal jsem to, ale řekl jsem mu, že tohle je moje jediná šance se něco takového naučit.“
Právě teď se v Corvettě chystá udělat otočku o 180° při jízdě na zpátečku a po dvou letmých pohledech sešlápne plynový pedál až na zem, dosáhne optimální rychlosti a pak prudkým zatažením za ruční brzdu a škubnutím volantem přinutí auto k požadovanému pohybu. Auto vykoná úhlednou, těsnou kličku, která ctěného autora tohoto textu napasíruje do dveří u spolujezdce. Bolí to, chce se vám smát, snažíte se najít slova, kterými byste to popsali. Gosling se tomu nedokáže ubránit a směje se. Ukáže prstem na rádio. „Myslím, že jsme Trishe Yearwood předvedli, jak to dělají odborníci,“ prohlásí. Na tváři se mu z té poznámky, z toho všeho rozzáří úsměv, široký, neodolatelný úsměv filmové hvězdy.
V 17:35 je řidičská exhibice u konce. Tehdy se mě Ryan Gosling zeptá: „Nechcete zajít na Coney Island?“
18:19
Obchod 7-Eleven, Knapp Street, Sheepshead Bay, Brooklyn
O Ryanovi Goslingovi musíte vědět jedno: ten člověk zbožňuje sladkosti. Mluví o nich jako boháči o víně; vybírá si je v regálech stylem, jako by prsty laskal klávesy klavíru. Ví, kde je na policích v obchodech hledat - nahoře nebo dole, vedle kterého zboží, mezi kterými druhy čokolády. (Čokoláda Goslinga nezajímá.) Pět zastávek v koloniálech a jedna tady v 7-Eleven a při každé z nich dokáže Gosling vystopovat pestrobarevné japonské želé, jako by do onoho krámku chodil denně, jako by v něm byl stálým zákazníkem. Zdá se, že ho uklidňuje už jeho pouhá přítomnost. „Tohle hledáme,“ prohlašuje ve druhé uličce ze čtyř. Pak své poklady vrší na pult. Kazoozles na Nerds Ropes, dvojitá balení Hi-Chews s příchutí jablek a hroznů. Cítí také silnou náklonnost k Haribo, zejména k sáčkům se směsí. „Říkávám o tom, že jsou to sladkosti, povýšené na další úroveň,“ komentuje to s předstíranou vážností, ať už si z vážnosti dělá legraci, nebo je naopak legračně vážný. Jeho oči přitom neustále opakují: Rozumíme si, ne? Další vlna nadšení, zatímco pokračuje. „Hi-Chews! No koukejte! To je dobrota, co se nikdy neomrzí. Za ty vám nebude nikdy líto peněz. Dřív vyráběli tyčinky s názvem Bonkers, ty byly podle mě vůbec nejlepší.“ Nalévá nám oběma kávu a dává do ní tolik cukru, kolik jen jde, a než pokračuje v hovoru, zamíří k pokladně. Na druhém konci uličky stojí dívka, která se ho, aniž by to registroval, pokouší vyfotografovat. „Z nějakého důvodu Bonkers přestali vyrábět. Tyhle jsou dobré, uvidíte,“ říká a mává na mě Hi-Chews. Pak mi podá kávu a s úsměvem poznamená: „S cukrem až do smrti.“
Dívka skloní fotoaparát. „Můžu si vás vyfotit?“ zeptá se. Gosling dokončuje myšlenku: „Ale to vlastně samo o sobě nevysvětluje, proč se Bonkers už nevyrábí.“ Pak se otáčí zpátky k dívce, která v paměti loví jeho jméno a podává mi přitom svůj fotoaparát. Gosling si stoupne vedle ní a dá jí ruku kolem pasu. „Vím, jak se jmenujete,“ ujišťuje ho a poraženecky sklání hlavu. „Vážně to vím.“
Gosling se znovu dívá na mě. „Někdy mám dojem, že tím nejlepším na skutečnosti, že je člověk dospělý, je to, že si může koupit sladkosti kdykoliv a kdekoliv ho napadne,“ přemítá. Pak se dívky zeptá: „Kudy na Coney Island?“ Ruka jí klesne podél těla a pak se usměje. „No jasně, už vím! Vy jste Paul Bettany.“
18:58
Zábavní park Coney Island, West 12th Street u Surf Avenue
Ulice jsou celé žluté od nekonečného západu slunce, takže všechno působí dojmem, jako by to kdysi bylo z písku. Není tu liduprázdno - park má otevřeno, ale dá se bez problémů říci, že tu nikdo není. Před námi drncá k nebi horská dráha. Gosling ji se zaťatou čelistí sleduje. Neustále působí dojmem, že je kamsi zahleděný, jako by pro něj byl celý svět podobnou zábavní atrakcí, kterou zpovzdálí sleduje. Pak zatáhne za ruční brzdu a ptá se: „Kdybyste mohl postavit zábavní park, podle jaké předlohy byste ho stylizoval?“ Částečně se ke mně otočí a čeká na odpověď.
Je těžké se vyrovnat s tím, že se na to opravdu ptá, že to není jen jeho způsob, jak si prohodit role a zdůraznit nějakou svou pointu, kterou se chystá odhalit. Myslí to vážně. Zajímá ho odpověď. V mysli se mi objevuje podezření, že Gosling patří mezi ty, co neustále něco hledají. Nezajímá ho, jestli něco působí naivně. Odpovědi na dětské otázky jsou pro něj důležité a chce znát vaši vizi, protože v jednom takovém parku, v jehož úspěch kromě něj nevěřil vůbec nikdo, vyrostl. A když park konečně uspěl, vydal se pracovat pro společnost Disney. Tím je pro něj vše ještě mnohem zajímavější.
„V zábavním parku jsem prožil pubertu,“ vysvětluje. Myslí tím Disney World, kde působil jako Myšketýr. „Jsem za to vděčný. Pro mě to nebyl zábavní park, ale místo, kde jsem žil. Každý den jsem prožíval dobrodružství.“ Takže od něj nebudu muset poslouchat žádné obvyklé unavené dospělé řeči o tom, jak Disney ničí dětský svět a jak se snaží vydělávat na dětské radosti. „V zákulisí Disney Worldu se dějí úžasné věci. Myšák Mickey se sundanou hlavou, který během přestávky popíjí kávu. Telefonující piráti. Duchové ve frontě v jídelně. Mám odtud ohromné zážitky.“
Tohle je Coney Island: procházka po molu, až k vodě, usazení do sedačky plavčíka, nikde není ani noha. Gosling jí Kazoozle. Ještě jednou je vychvaluje a pak pokračuje v hovoru. „Můj zábavní park by byl o životě v zábavním parku.“ Něco jako pohled do zákulisí? „Spíš jako můj dosavadní život,“ konstatuje. Seskakuje ze sedačky do písku, běží k vodě, dojde až tam, kde končí molo a zdá se, že si ulevuje. Stojí čelem k nekonečnému oceánu, na kterém není jediná loď, a má ruce v bok, takže působí jako úplně náhodný člověk, co se kochá vodními dálavami, jako by mu patřily - koloniální objevitel nebo docela obyčejný dělník, který si odskočil z práce a vnímá, jaké to je být člověkem.
„Nevyšlo to,“ prohlašuje. „Příliš velká nervozita, i když se nikdo nedívá. Musím najít záchody.“ Zapíná si poklopec a otáčí se k moři zády.
20:04
Střelnice s vodními pistolemi, Coney Island
Klíčem ke všemu je Zápisník jedné lásky. Na Coney - a tak se tomu místu říká, tak mu říkají ti, co tu pracují, šestnácti, sedmnácti, osmnáctileté černošské děti ve shodných polokošilích a levných baseballových čepicích, kteří tu přes léto brigádničí a tráví dlouhé noci v blízkosti oceánu, zabíjejí čas, než zase začne škola - prostě jenom Coney: „Hej! Co děláš na Coney? Ty. Znám tě. Kdo jsi? Počkej, vzpomenu si. Sakra. Tariqu, kdo to je? Znám tě, žejo? Jsi filmová hvězda, co? Nemůžu si vzpomenout. V jakém filmu jsi hrál? Sakra. Jak se jmenuješ? Co vlastně děláš na Coney?“
Gosling se tomu všemu jen usmívá a přikyvuje. Má pár standardních, automatických odpovědí: Prostě mám takový povědomý obličej nebo Tohle slýchám pořád. Ale nikdy neřekne, jak se jmenuje, nikdy se neprozradí. Ne, že by chtěl dělat potíže. Zdá se, že si užívá možnost procházet naším světem jen jako jakási nejasné ztělesnění sebe samého. Ale nejde o přehnanou skromnost nebo o vyhýbavost. Bez váhání se podepisuje, nebrání se objetím, pózuje během jediné návštěvy zábavního parku pro více fotografií, než na kolika se většina návštěvníků parku ocitne za celý rok. Nevadí mu, když ho lidé poznávají, ale nechlubí se svým jménem. Má opravdu takový povědomý obličej. „Je to jako sen. Nikoho neznáte, ale vás znají všichni, všichni na vás reagují. Ve snu se můžete procházet normálním světem, a najednou bác, všichni působí dojmem, že na vaši přítomnost nějak reagují. A pak - a to se děje pokaždé - si uvědomíte, že je to sen. A právě tehdy, když máte dojem, že jste to prokoukli a že tohle uvědomění vám to vše zjednoduší, se z něj nevyhnutelně stane noční můra.“
To, co se tady děje, tady na Coney, má do zmíněné úrovně stále ještě poměrně daleko. Zdejší děti si ho až tak moc nevšímají, jen zabíjejí čas tím, že se baví s filmovou hvězdou, na jejíž jméno si nemohou vzpomenout. Zmínka o Blue Valentine jim nepomáhá. Half Nelson? Svatý boj? Nic z toho nezabírá. Nejlepší nápověda sestává z jednoho drobného poklepání prstem na kroužkový hřbet zápisníku poté, co jedno z přítomných děcek doslova škemrá o nápovědu. „Zápisník? Co to znamená? Zápisník. Co to jen...zápisník! Zápisník! Znám ho. To je ten ze Zápisníku jedné lásky!“ Zápisník jedné lásky zná každý. Každý rozpolcený teenager ho viděl, film, který je v současné době už z poloviny tak starý jako oni, cukrkandlový příběh o osudové lásce dvou bělochů ze Severní Karolíny před pětašedesáti lety. A všichni do jednoho mu potvrzuji: „To je pěkný film.“ Ze svého místa u herního stolu přichází Tariq, dlouze si Goslinga prohlíží a pak konstatuje: „To je Ryan Reynolds.“
Klíčem ke všemu je zápisník. Zakoupený v prodejně Target, který v sobě ukrývá pouhých šest otázek pro Ryana Goslinga, nedokončený seznam, který skončil na setkání původně plánovaném jako dvouhodinový rozhovor, ale ze kterého se zvolna stává celodenní pouť, jež pokračuje dlouho do noci. „Co znamenají ti kostlivci?“ je nejlepší otázka z celé šestice. V zápisníku jsou také náčrtky kostlivců, vytvořené za podpory vodky během letu sem - zaslechl jsem o jeho rozhovoru s naším fotografem a tak jsem kreslil kostlivce. Dvě stránky. To je vše. Ryan Gosling si tady, na Coney, bere zápisník do ruky. Prohlašuje, že na otázky odpoví.
Nekonkrétní tričko, zcela nevýrazná košile, čepice, modré džíny. Gosling míří na Cyclone, dřevěnou horskou dráhu, která se lidem při zmínce o Coney Islandu vybaví nejčastěji. Nebojí se. Vyrostl s nimi; vyzkoušel si jich v životě celou řadu. Jenom touží strach z nich pochopit. „V čem vězí? Bojíte se, že spadnete? Je klíčem prudká změna rychlosti pohybu? To, že se najednou pohybujete snad rychlostí zvuku? Strach z výšek? Obavy z nekompetentnosti? Čekáte, že vozíky náhle vykolejí?“
Na odpovědích nezáleží. Jeho otázky jsou pochopitelně výmluvné. Neptá se proto, že by se sám bál - chápe, jaké to je, když se ocitnete ve velké výšce, když se poddáte rychlosti, když sledujete, jak se kolem vás okolní svět jen míhá. Touží po potvrzení svých vjemů.
Na Cyclone si sedá na zadní sedačku a křičí, nekontrolovaně a z plných plic. Jízdu si natáčí telefonem. „Vypadalo to dost děsivě,“ podotýká, „sledovat vás, jak zavíráte oči.“ Jeho křik všechno, jak se dozvídá, ještě zhoršoval.
To ho rozesměje. „Snažil jsem se pomoci. Chtěl jsem, abyste si myslel, že s vámi jede někdo, kdo je ještě vyděšenější než vy, kdo tu jízdu vnímá vašima očima.“
22:37
Restaurace Panna II zpátky na Manhattanu
Pod záplavou vánočních světel v indické restauraci Ryan Gosling vypráví o svých dětských zkušenostech s nadpřirozenem. Není to strašidelný příběh a on ho vypráví velmi stroze, bez nejmenší známky přibarvování. Když byl malý, hodně malý, když mu byly asi čtyři roky a žil se svou rodinou v Cornwallu v Ontariu, vídal údajně v jejich domě starce: „Prostě tam jenom tak seděl. A já od útlého dětství věděl, že je to duch. Bál jsem se ho. Pověděl jsem o tom matce, ale ona ho neviděla. Nikdo ho neviděl. A já se s tím smířil. Musel jsem. Pak, o pár let později, měla dojem, že ho zahlédla také, pak velice záhy nato můj bratranec a potom můj strýc. A poměrně záhy jsme se odstěhovali. Takže moje matka tvrdila, že toho ducha viděla, ale ona byla kromě toho také posedlá Zeldou a Pánem prstenů, takže to musíte brát trochu s rezervou. Nemyslím, že v našem domě strašilo. Mám dojem, že jsem měl přehnaně bujnou fantazii a byl jsem o jeho existenci přesvědčený tak silně, že jsem přesvědčil i lidi v mém okolí. Nevěřím na duchy.“
Tenhle pocit, jak říká - pocit toho, že je odlišný, ale současně z donucení stejný jako všichni ostatní - ho naučil víc než kterýkoliv učitel, herec či dospělý obecně. „Myslím, že mi byla od začátku předurčeno dospět k určitá rozpolcenosti, pokud jsem takový nebyl od narození,“ zamýšlí se. „Teď existuji já a moje veřejné já a vím, že jsem se stal dvěma odlišnými osobami. To jsem říkal vašemu fotografovi, než pořídil ony fotografie. Dokonce i moje vlastní jméno mi zní jako jméno někoho, koho prostě jen odněkud znám.“
Zhruba v tuhle hodinu se začínají duchové a kostlivci procházet ulicemi New Yorku. Objevují se drobné skupinky lidí, alkoholem unavení muži, co se drží kolem ramen, ženy, vracející se z party, kterým ze zplihlých rukou visí kabelky a které se skloněnými hlavami zkoumají tmavé chodníky, aby někde neuvízly podpatky.
2:06
Východní 5th Street poblíž Avenue B
Ryan Gosling kráčí a míjí blok za blokem. Je pozdě, poslední hodiny našeho nezamýšleného výletu do nikam, a jak se zdá, nikdo ho nepoznává, minimálně pokud se nebude zastavovat. Kráčíme už takřka tři hodiny.
Na ulicích je nezvykle živo, dokonce i na poměry East Village, přestože jsou dvě hodiny ráno. Gosling neustále působí dojmem, jako by se kolem něj odehrávalo nějaké představení. „Myslel jsem si, že to bude jednorázová záležitost,“ hovoří o večeru, který se protáhl do noci a rána. „Jenom projížďka a pár kousků s autem. Neustále se to kumuluje, jedna událost přechází v další.“
Na rohu si ho při čekání na semaforu všímá trojice transgenderových osob. První z nich - naprosto evidentně bývalý nebo možná budoucí kulturista malého vzrůstu - se Goslinga ptá, zda by si ho mohl vyfotografovat. Gosling souhlasí. Je to přesně sedmačtyřicátá fotografie dnešního dne, se kterou souhlasí. Tímto způsobem se pravděpodobně mění sen v noční můru. „Víte,“ vysvětluje mužík, „dneska bylo státem New York uzákoněno homosexuální manželství.“ Je to pravda - tahle zpráva se podle všeho začala šířit, zatímco jsme byli na cestě někde mezi Coney Islandem a tímhle místem.
„To je skvělé,“ souhlasí Gosling. „Netušil jsem to.“ „Měl byste mi skočit do náruče. Vyfotili bychom si to na památku dnešní noci!“ Gosling se směje a vrtí hlavou. „Rád bych si vás dal do kapsy a nosil vás u sebe,“ prohlašuje mužík. „Nechal bych vás,“ říká Gosling, „ale tak moc se neznáme.“ „Všechno moc řešíte,“ sděluje mu mužík. Gosling se poté usměje a s máváním pokračuje na své pouti nocí.
2:55
Východní 7th Street mezi 1st Avenue a Avenue A
Takřka na samém konci cesty stojí Ryan Gosling u obrubníku, přímo před Corvettou, a prohlašuje, že nechce nastoupit. Už ne. Dříve se na to těšil, byl nadšený. Ale je pozdě a noc už je jistě skoro u konce - chce auto nechat tam, kde je. „Nepotřebujeme ho,“ míní. „Od jistého okamžiku jsou s autem jenom potíže.“ Ruce nedbale zasunuté do kapes obyčejných džín, kolem zápěstí omotané ucho igelitové tašky, která se v teplém vzduchu prověsila, zatěžkané dvěma nedojedenými balíčky sladkostí, balíkem cigaret za patnáct dolarů a černým zapalovačem Bic - pozůstatky příležitostných návštěv obchodů, které jsme v uplynulých hodinách pravidelně konali, jak jsme ke své pouti po spodní třetině ostrova přidávali další a další kličky. Gosling se do New Yorku právě přistěhoval. Nechce toho nechat.
Dobrá. Chůze pokračuje. A Ryan Gosling kráčí dál a dál a vypráví u toho. Přelétá z tématu na téma: Kongo, Disney World, Kanada, centrum Los Angeles. Hledí do dálky, která zde má podobu temnoty, rozprostřené jako síť na konci bloku pouličního osvětlení, zářícího na hrbolaté chodníky, na vchodové dveře, natřené levnou barvou, na ústí té či oné uličky. Bez ohledu na to, jak blízko k něčemu stojí, budí Gosling vždy dojem, že hledí někam do dáli. Jde o nevinný, skromný pohled, tak trochu malátný nebo možná zasněný. „Výlet ještě neskončil,“ oznamuje Gosling dost hlasitě na to, aby se jednalo o prohlášení, dost hlasitě, aby jeho hlas zněl buď jako hlas chlapce plného naděje, který si nechce připouštět skutečnost, nebo jako ironické konstatování starce, který na rozdíl od onoho chlapce moc dobře ví, jaká je realita. Z větší části záleží na tom, který z oněch dvou výkladů v tom chcete slyšet.
Ocenění:
Academy Awards
2012 - Střih zvuku (nominace)
Golden Globes
2012 - Albert Brooks (Nejlepší herec ve vedlejší roli) (nominace)
BAFTA
2012 - Nejlepší film (nominace)
2012 - Nicolas Winding Refn (Nejlepší režie) (nominace)
2012 - Carey Mulligan (Nejlepší herečka ve vedlejší roli) (nominace)
2012 - Nejlepší střih (nominace)
Cannes IFF
2011 - Nicolas Winding Refn (Nejlepší režie)
2011 - Nicolas Winding Refn (Zlatá palma) (nominace)
New York Film Critics Circle
2011 - Albert Brooks (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
Florida Film Critics Circle Awards
2011 - Albert Brooks (Nejlepší vedlejší herec)
Los Angeles Film Critics Association
2011 - Cliff Martinez (Nejlepší hudba) (nominace)
AACTA International Awards
2012 - Nicolas Winding Refn (Nejlepší režie) (nominace)
César Awards
2012 - Nejlepší zahraniční film (nominace)
DABING
1. DABING (DVD)
V českém znění: Libor Bouček - Ryan Gosling (Řidič), Martin Stropnický - Bryan Cranston (Shannon), Jan Vlasák - Albert Brooks (Bernie Rose), Pavel Rímský - Ron Perlman (Nino), Klára Jandová - Carey Mulligan (Irene), Petr Gelnar - Oscar Isaac (Standard), Dalibor Gondík - James Biberi (Cook), Kateřina Velebová - Christina Hendricks (Blanche), Klára Nováková - Kaden Leos (Benicio), Zbyšek Pantůček, Petra Hobzová, Dagmar Čárová, Tomáš Racek, Vojtěch Hájek, Michal Holán, Karel Drbal, Helena Brabcová, Milan Kačmarčík, Petr Burian, Zbyšek Horák (titulky)
Překlad: Vladimír Fuksa
Zvuk: Jiří Peřina
Produkce: František Kolín
Dialogy a režie: Vladimíra Wildová
Vyrobil: Kit Digital divize Sound pro Blue Sky Film v roce 2012
2. DABING (Prima)
V českém znění: Filip Jančík - Ryan Gosling (Řidič), Otakar Brousek ml. - Bryan Cranston (Shannon), Pavel Šrom - Albert Brooks (Bernie Rose), Pavel Rímský - Ron Perlman (Nino), Jitka Ježková - Carey Mulligan (Irene), Petr Lněnička - Oscar Isaac (Standard), Zbyšek Pantůček - James Biberi (Cook), Kateřina Velebová - Christina Hendricks (Blanche), Jakub Nemčok - Kaden Leos (Benicio), Martina Hudečková, Martin Zahálka, René Slováčková, Daniel Dítě (titulky) a další
Překlad: Olga Pavlová
Dialogy: Markéta Kautská
Zvuk: Pavel Balcar
Produkce: Zdena Sirotková, Jana Janoušková
Vedoucí dramaturg: Olga Potužáková
Šéfproducent: Jaroslav Richtr
Režie: Daniel Dítě
Vyrobila: FTV Prima s.r.o. ve studiu S Pro Alfa CZ a.s. 2013
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOS
Premiéra ČR: 15.9.2011 Blue Sky Film
Premiéra USA: 17.6.2011 (Los Angeles Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 9.3.2012 Blue Sky Film
Poprvé na Blu-ray: 5.9.2012 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 3 993 012
Tržby celkem - $ 81 400 000
Návštěvnost v ČR 35 273
Náklady (Rozpočet) - $ 15 000 000
Tvůrci a herciMichel Litvak (Produkce), John Palermo (Produkce), Marc Platt (Produkce), Gigi Pritzker (Produkce), Adam Siegel (Produkce), Cliff Martinez (Hudba), Newton Thomas Sigel (Kamera), Matthew Newman (Střih), Mindy Marin (Casting), Beth Mickle (Scénografie), Erin Benach (Kostýmy), Victor Ray Ennis (Zvuk), Ronnie Specter (Masky), Hossein Amini (Scénář), James Sallis (kniha) (Předloha), Ryan Gosling (Herec), Carey Mulligan (Herec), Bryan Cranston (Herec), Albert Brooks (Herec), Oscar Isaac (Herec), Christina Hendricks (Herec), Ron Perlman (Herec), Russ Tamblyn (Herec), John Pyper-Ferguson (Herec), Chris Muto (Herec), Tina Huang (Herec), Jimmy Hart (Herec)
Zajímavost k filmu
- Na základe filmu boli v rokoch 2012 a 2014 vytvorené počítačové hry a hracie konzoly "Hotline Miami" a "Hotline Miami 2: Wrong Number", ktoré obsahuje podobný soundtrack s elektronickou hudbou.
- Při první nevydařené schůzce režisér Nicolas Winding Refn s Ryanem Gosslingem vůbec nehovořil. Promluvil s ním až poté, co ho Gosling vezl domů a v rádiu začala hrát píseň od REO Speedwagon "Can't Fight This Feeling". Refn se údajně rozbrečel, začal zpívat a poté pronesl: "O tomhle ten film bude! O chlápkovi, co jezdí v noci po Los Angeles a poslouchá starý popový vypalovačky!"
- Počas uvítania Standarda (Oscar Isaac) po príchode z väzenia hrá skladba "Undear Your Spell" od skupiny Desire a v epilógu hrá pieseň "A Real Hero", ktorú nahrala skupina College a Electric Youth.
- V prvej scéne filmu si môžeme na autorádiu všimnúť čas 9:51 a neskôr 9:55. Počas tej doby ubehli 4 minúty aj v reálnom čase.
- James Sallis, autor púvodního románu "Drive", napsal a v roce 2012 uvedl pokračování, které se jmenuje "Driven". . Režísér Nicolas Winding Refn projevil zájem o natočení pokračování. Rád by ve filmu viděl dva řidiče, z čehož by byl jeden záporný protějšek k hlavnímu hrdinovi (Ryan Gosling). A Ryan Gosling se vyjádřil, že by se rád do dalšího dílu vrátil.
- Ve scéně, kdy Irene (Carey Mulligan) slaví návrat manžela a řidič (Ryan Gosling) vedle v bytě montuje zařízení, je na stole vedle něj možné vidět v českých dílnách a končinách naprosto běžný odrezovač WD 40.
- Blanche (Christina Hendricks) v jednu chvíli prozradí Cookovo (James Biberi) křestní jméno Chris. Podobně zazní pouze jedinkrát přijmení Standarda (Oscar Isaac), a to ve scéně, kdy vypráví synkovi o tom, jak se s jeho mámou seznámili. Jeho celé jméno je Standard Gabriele. (Beer Ceps)
- Řidič (Ryan Gosling) ve filmu poprvé promluví až v osmnácté minutě.
- Použití skladby "Nightcall" od zpěváka Kavinskeho, která zní během uvodních titulků, navrhl střihač Matt Newman. Stejná píseň zazněla i ve filmu Obhájce (2011), na kterém mimochodem rovněž spolupracovala návrhářka kostýmů Erin Benachová a objevil se v něm i Bryan Cranston.
- V závěru filmu vydrží řidič (Ryan Gosling) nemrkat po dobu 40 vteřin. Přitom průměrná frekvence mrkání je u člověka 10 mrknutí za minutu.
- Ryan Gosling zde nosí neexistující model hodinek Patek Philippe.
- Během natáčení žila Carey Mulligan v domě Nicolase Windinga Refna.
- Během golfového turnaje v USA hodil muž banán na green před Tigera Woodse. Když ho policie zadržela a vyslechla, uvedl, že se nechal inspirovat filmem Drive, který ho podle jeho slov ovlivnil natolik, že když se po jeho zhlédnutí probudil, přál si udělat něco velkého a neobvyklého.
- Název filmu se objeví až v 11. minutě.
- Časopis Empire vyhodnotil Drive jako nejlepší film roku.
- Řidič žije v bytě č. 405. Dálnice 405 v Los Angeles je vůbec tou nejpřeplněnější dálnicí v USA.
- Řidič (Ryan Gosling) a Irene (Carey Mulligah) společně prohodí vždy jen několik málo slov především proto, že si oba představitelé přáli zaměřit se spíše na atmosféru a ze scénáře odmítali odříkat více replik. Carey Mulligan shrnula natáčení jako "každodenní několikahodiné zírání na Ryana Goslinga".
- Film je ovlivněn pohádkami bratří Grimmů, které režisér Refn předčítal své dceři.
- Refn sa kvôli natáčaniu presťahoval do Los Angeles a trval na tom, aby tak urobili aj herci a scenárista.
- Románová predloha k filmu má rovnaký názov a v roku 2005 ju napísal James Sallis.
2011/100/USA/Krimi, Thriller, Drama
- Na základe filmu boli v rokoch 2012 a 2014 vytvorené počítačové hry a hracie konzoly "Hotline Miami" a "Hotline Miami 2: Wrong Number", ktoré obsahuje podobný soundtrack s elektronickou hudbou.
- Při první nevydařené schůzce režisér Nicolas Winding Refn s Ryanem Gosslingem vůbec nehovořil. Promluvil s ním až poté, co ho Gosling vezl domů a v rádiu začala hrát píseň od REO Speedwagon "Can't Fight This Feeling". Refn se údajně rozbrečel, začal zpívat a poté pronesl: "O tomhle ten film bude! O chlápkovi, co jezdí v noci po Los Angeles a poslouchá starý popový vypalovačky!"
- Počas uvítania Standarda (Oscar Isaac) po príchode z väzenia hrá skladba "Undear Your Spell" od skupiny Desire a v epilógu hrá pieseň "A Real Hero", ktorú nahrala skupina College a Electric Youth.
- V prvej scéne filmu si môžeme na autorádiu všimnúť čas 9:51 a neskôr 9:55. Počas tej doby ubehli 4 minúty aj v reálnom čase.
- James Sallis, autor púvodního románu "Drive", napsal a v roce 2012 uvedl pokračování, které se jmenuje "Driven". . Režísér Nicolas Winding Refn projevil zájem o natočení pokračování. Rád by ve filmu viděl dva řidiče, z čehož by byl jeden záporný protějšek k hlavnímu hrdinovi (Ryan Gosling). A Ryan Gosling se vyjádřil, že by se rád do dalšího dílu vrátil.
- Ve scéně, kdy Irene (Carey Mulligan) slaví návrat manžela a řidič (Ryan Gosling) vedle v bytě montuje zařízení, je na stole vedle něj možné vidět v českých dílnách a končinách naprosto běžný odrezovač WD 40.
- Blanche (Christina Hendricks) v jednu chvíli prozradí Cookovo (James Biberi) křestní jméno Chris. Podobně zazní pouze jedinkrát přijmení Standarda (Oscar Isaac), a to ve scéně, kdy vypráví synkovi o tom, jak se s jeho mámou seznámili. Jeho celé jméno je Standard Gabriele. (Beer Ceps)
- Řidič (Ryan Gosling) ve filmu poprvé promluví až v osmnácté minutě.
- Použití skladby "Nightcall" od zpěváka Kavinskeho, která zní během uvodních titulků, navrhl střihač Matt Newman. Stejná píseň zazněla i ve filmu Obhájce (2011), na kterém mimochodem rovněž spolupracovala návrhářka kostýmů Erin Benachová a objevil se v něm i Bryan Cranston.
- V závěru filmu vydrží řidič (Ryan Gosling) nemrkat po dobu 40 vteřin. Přitom průměrná frekvence mrkání je u člověka 10 mrknutí za minutu.
- Ryan Gosling zde nosí neexistující model hodinek Patek Philippe.
- Během natáčení žila Carey Mulligan v domě Nicolase Windinga Refna.
- Během golfového turnaje v USA hodil muž banán na green před Tigera Woodse. Když ho policie zadržela a vyslechla, uvedl, že se nechal inspirovat filmem Drive, který ho podle jeho slov ovlivnil natolik, že když se po jeho zhlédnutí probudil, přál si udělat něco velkého a neobvyklého.
- Název filmu se objeví až v 11. minutě.
- Časopis Empire vyhodnotil Drive jako nejlepší film roku.
- Řidič žije v bytě č. 405. Dálnice 405 v Los Angeles je vůbec tou nejpřeplněnější dálnicí v USA.
- Řidič (Ryan Gosling) a Irene (Carey Mulligah) společně prohodí vždy jen několik málo slov především proto, že si oba představitelé přáli zaměřit se spíše na atmosféru a ze scénáře odmítali odříkat více replik. Carey Mulligan shrnula natáčení jako "každodenní několikahodiné zírání na Ryana Goslinga".
- Film je ovlivněn pohádkami bratří Grimmů, které režisér Refn předčítal své dceři.
- Refn sa kvôli natáčaniu presťahoval do Los Angeles a trval na tom, aby tak urobili aj herci a scenárista.
- Románová predloha k filmu má rovnaký názov a v roku 2005 ju napísal James Sallis.
Odkazy