Šifra mistra Leonarda / The Da Vinci Code (2006/149/USA/Mysteriózní, Thriller) 67%

JEDNOU VĚTOU
„Vražedné tajemství zakódované do nejznámějšího obrazu Leonarda da Vinci sahá až do dnešních dnů... Ve hře není nic menšího než svatý grál!"

OBSAH
V Paříži byl zavražděn hlavní správce Louvru, Jacques Sauniére. Ještě než zemřel, tak kolem sebe stačil naznačit spoustu symboů a šifer. Na místo vraždy si policejní kapitán Bezu Fache povolává newyorského univerzitního profesora a uznávaného symbologa Roberta Langdona, který byl momentálně na přednáškovém turné v Paříži. Ten naznačuje Fachemu, co všechno mohou symboly znamenat. Za chvíli dorazí na místo činu i Sophie Neveuová, která, pro změnu, pracuje na pařížském dešifrovacím oddělení. Oba si začínají uvědomovat, že je k sobě nepřihrála pouze shoda náhod, ale že Jacques Sauniére chce předat nějaké poselství. Začíná zběsilá honba, ve které se Robert se Sophií stávají zároveň hledači legendárního Svatého grálu a sami jsou kořistí pro policejního kapitána a ještě někoho. Tajemnějšího a mocnějšího, někoho, ze kterého má i samotný Vatikán husí kůži. To vše se odehrává v knižní předloze Da Vinci code (česky: Šifra mistra Leonarda), která se po celém světě stala bestsellerem díky tomu, že její autor Dan Brown, postavil na hlavu několik základních církevních dogmat, pomocí mnoha jednoduchých a přitom pádných faktů. Tuto církví odsuzovanou, kritiky poněkud vlažně a čtenáři velkolepě přijatou knižní předlohu se chystá na filmové plátno převést režisér Ron Howard (Apollo 13, Čistá duše). Milovníky knihy by měl nechat alespoň v částečném klidu fakt, že samotný Dan Brown by se měl částečně podílet i na scénáři filmu.

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
V uplynulém týdnu jsem viděl dvě výborné literární adaptace (pozn. - dnes je 29.5.2006) - Kingova Nadaného Žáka a Brownovu Šifru Mistra Leonarda. Nebudu kopat do pana Browna, který si namastil kapsu povedenou trefou do rádobykontroverzního tématu, které samozřejmě současná společnost bude nadšeně rozebírat a za rok po Svatém Grálu ani neštěkne. Mimochodem - Brownovy romány jsou si podobné jako vejce vejci, takže pokud jste četli Šifru, nemusíte dál utrácet;) Vtírá se myšlenka, že Brown je další sui generis popovou hvězdou naší doby - nepřinese vlastně nic objevného, jenom "to svoje" zajímavou a přitažlivou formou podá (DaVinci Code je sakramentsky čtivá věc, to nelze popřít), vydá album nebo dvě (v jeho případě tři nebo čtyři knížky) a zase se nad ním zavře voda. A je to tak dobře. A jak je na tom tedy filmovka? Casting - bez výhrad, herecký projev hlavních představitelů rovněž...tedy až na Jeana Reno - ten byl na mou knihou živenou představu málo démonický;) Paul Bettany jako Silas to však divákovi bohatě vynahradí, s kouzelnou italštinou a latinou k tomu. Sir Ian zase pobaví svojí angličtinou, která chtě nechtě tvoří z latiny cosi směšně nechutného. Když jsme u humoru - tady scénárista nebo snad sám režisér měli šťastnou ruku, neboť v románu se ničeho takového jako je drobné odlehčení situace nedočkáte. Co už tak šťastné není, je pozměnění vztahu "Princezny Sophie" k jejímu dědečkovi...je to změna zbytečná a podle mého závěr filmu krapet shazuje. Nevysvětlenosti z knihy přetrvávají i zde, ale díky kabátu, do kterého se celá ta šaráda navlékla, si je uvědomíte až po delší době. Možná až na Jürgena Prochnowa, který schytal tu nejméně domyšlenou roli ze všech. Dost o tom, jde se dál. Hudba - Hans Zimmer si jde tvrdě za svým a kromě občasného hannibalovského či batmanovského úletu se na svém prostoru nevykrádá. A jeho prostor je velký, vzhledem k (dalšímu správnému) režisérskému rozhodnutí v některých scénách vysadit románové proslovy a nechat vše na hereckém výrazu a hudbě. Kolkolem vzato, z nepříliš hlubokého originálu vymáčkla Howardova kumpačka maximum - výbornou zábavu s občasným zamrazením (ať už příjemným či nepříjemným), úsměvem tuhle a šibalským mrknutím tamhle. Na závěr mi nezbývá než říct, že žádná Šifra nezboří církev...už proto, že víra je dogmatická, iracionální, s kořeny hlubokými jako peklo samo. A fakt, že kdosi ve Vatikánu cítí potřebu vydat katechismus k výkladu tohohle filmu pro věřící svědčí tak leda o tom, že si páni s černými pozadími nejsou jistí už ani těmi svými ovečkami. Ale jak říkám, tímhle filmem se nic nezmění, to jenom lidi reagovali přehnaně nadšeně...a ejhle, přišli na to, že takhle snadné to nebude. Alespoň do chvíle než Al Pacino konečně přestane předstírat, že je jen "so fucking good" herec. (Gemini) 4*

Hned na začátek chci říct, že jsem knihu od Dana Browna četl(4dny :)) a její čtivost je velmi příjemná. K filmu. Jako první se mi vybavila 2001: Vesmírná odyssea, kterou Kubrick podle knihy(=scénáře) A.C.Clarka doslovně přepsal do filmové podoby a vypustil všechna vysvětlení a nechal diváka ať se dívá. Ron Howard si asi myslel, že je natolik kvalitní, že scénář který mu přepsal Akiva Goldsman, je skoro doslovný přepis(vynechali jeden kriptex, pozměnili pár maličkostí a barvu Sophiina auta:)) a třeba z něj bude nový Kubrick a vytvoří úchvatné dílo. Jenže se naprosto mýlil. Howard tento film tak moc podělal, že to skoro více nešlo. Použil rutinérské postupy na vše od honiček, kamerových nájezdů až po dynamický střih, kterým chce zrychlit puls diváka(haha). Kniha se odehrává jeden den, přes noc, kde zemře sophiin dědeček až po konec, který je mimochodem od knihy odlišný, ale podle mě lepší než v knize. Chyb filmu je hodně. Ať začnem problematickým obsazením v čele s Audrey "Neumím anglicky, ale jen francouzsky" Tatuovou přes Toma Hankse a konče u Paula Bettanyho. Castingu se podařilo ulovit božského Iana McKellena Alfreda Molinu, bohužel však obě postavy dojíždí na neschopnost režiséra. Ten postavě Iana McKellena zkazil nejlepší část jeho postavy a naprosto nefilmově prozradil něco co se prostě neříká(kdo viděl ví...). Další co kazí celkový dojem je nudná hudba, která využije potenciál až v závěrečném hledání Toma Hankse, což je podle mě mimochodem nejlepší scéna filmy, která vám to co jste nevěděli předvede v digitální podobě...Délka je taky zabiják, 150minut pro takový snímek je nechutně moc a sestříhat film už v scénáři neměl být problém. Nemůžu si pomoct, ale přijde mi že Ron Howard si tento film udělal jako takový procvičení jestli nezapomněl točit filmy jako je Čistá duše, z kterého použije snad všechny metody a diváka odsouvá do role "toho, který sleduje a nechápe". (Djkoma) 2*

Ježíš byl taky jenom člověk aneb Mnoho povyku pro nic. Doprovázena pískotem kritiků z Cannes a obdobně nesouhlasným mručením církve, sklidila filmová adaptace nejdiskutovanější knihy posledních let hromadu proklatě nízkých hodnocení. Právem? Jistěže právem, právo na mylný názor má každý, ale skutečně šlo ten velkohubý brak (ano, četl jsem jej) zfilmovat lépe? Struktura filmu je totožná s tou knižní, tzn.: kecy, kecy, útěk, kecy, kecy, útěk, kecy, kecy, útěk, kecy, kecy, kecy, kecy, konec. Akiva Goldsman z knihy pouze pietně vyextrahoval to nejpodstatnější a pohořel v iniciativní snaze vdechnout plochým postavám nějaký život – z chodících charakterových vlastností učinil nechtěně směšné chodící charakterové vlastnosti. Nechtěně směšný je rovněž akurátní casting. Nudný historik Tom Hanks (obecně akceptovatelný), stejně jako divák nic nechápající vyšetřovatelka Audrey Tautou (je fešná, i když nemá co hrát), britsky šarmantní profesor Ian McKellen (sázka na jistotu), zavilý francouzský inspektor Jean Reno (no comment) a jako (jediná) nečekaná třešnička na dortu albín jménem Paul Bettany. Odměřené, užvaněné, nepřekvapující. Svou bezguľovostí šokující nanejvýš pro neznalce knihy. Ale špatné, mizerné, neukoukatelné? Sakra, lidi, nebuďte tak rozmlsaní. Ron Howard si režíruje svůj standard, Zimmer mu obrušuje hrany okázale temnou hudbou a vše svižnými, ač opatrnými kroky směřuje k „teď zadržte dech“ finále. K dobru režiséra budiž přičteno, že jsem jej (i při znalosti elementární myšlenky) na chvíli zadržel. Dobrý thriller, dobrá zábava, proč ta špatná nálada? 60% (Matty) 3*

VELKÁ RECENZE
Dan Brown v jistém směru vykazuje známky geniality. Sáhl po tématu, které každý z nás alespoň v obecných rysech zná, aniž by se přitom v problematice náboženské historie orientoval natolik, aby odhalil mezery v autorových spikleneckých teoriích. Otázka zfalšovaných základů křesťanské věrouky je sama o sobě dostatečně vzrušující, honba za Svatým grálem ji navíc obohacuje o odér mystéria, který z filmového světa nevysál ani Indiana Jones, ani Excalibur. Konečně, konspirační rámec s církevními hodnostáři opepřuje Šifru mistra Leonarda o potřebnou dávku kontroverze. Lze jen užasle sledovat, jak se záležitosti spojené s vírou mohou stát při lišáckém nakládání s fakty výhodným prodejním artiklem. A jak moc mu může prospět, když se proti němu jedni bouří, zatímco jej druzí velebí, minimálně pro čtivost a žánrovou zábavnost.
Filmová adaptace Rona Howarda rozdrobené čtenářské spektrum do velké míry sjednotí. A rozhodně to nebudou odpůrci Brownova románu, kteří budou muset v kině ustupovat ze svých vyhraněných pozic. Howard totiž spáchal mnoho hrozivých deliktů na ploše jedné stopadesátiminutovky, kvůli nimž Šifra působí jako nejdražší a nejslavnější béčko filmové historie. Což rozhodně nemyslím v dobrém slova smyslu, po vzoru Vítejte v džungli, Lovců myšlenek a stovek dalších. Béčka si ráda hrají, i když je jejich obsahová konstrukce předem odsuzuje do pozice „pouhé“ zábavy. Proto nabízejí atraktivní akční scény, sympatické postavy, nadhled, vybroušenou vizuální stránku, napětí, hlášky, vtípky a mnohé další cennosti, nasbírané k navození divákovy rozkoše. Šifra mistra Leonarda nemá nic z toho (a ne nutně v tomto pořadí).
Mám-li být optimistou a hledat pozitiva, pravděpodobně bych se zastavil jen u padnoucího hudebního ohozu z krejčovské dílny Hanse Zimmera. Jen díky jeho kompozici, v níž se sice tradičně, ovšem zároveň účelně mísí tajemné, thrillerové i (skoro)akční motivy, se Šifra nerozběhne úplně marně. Tom Hanks s odvážnou kšticí nevypadá jak úplný ňouma a Paul Bettany jako psychopatický albín Silas ještě nemusí testovat odvrácenou stranu svých hereckých dovedností, takže v prvních minutách udivuje jen sporá vizuální stránka.
Ron Howard je důvodně považován za řemeslníka či rutinéra, jemuž docela často zakalí mysl patos a hřejivé lidské poselství (toho se v Šifře pochopitelně zbavil bez námahy). Obrovské finanční možnosti mu mohly posloužit k pozvednutí režijního stylu. Jenže to by Howard nesměl - přesně naopak - devalvovat na úroveň průměrné televizní detektivky druhého sledu. Minimálně v ohledech obrazových kvalit Howardova neschopnost udivuje, protože skládaní „suchých“ a omšelých záběrů se odehrává o několik vizuálních úrovní níž než v Apollu 13, Čisté duši nebo Těžké váze (potažmo žánrově spřízněných Lovcích pokladů). Najíždějící auta francouzské policie bez nadsázky evokují spíše kriminální seriály na Primě a do nejhalasněji vítaného popcornu sezóny mají sakra daleko. Nehledejte v tom přehánění ani zaujatost: Takové Purpurové řeky (rovněž policejní Jean Reno) jsou v porovnání s Da Vincim vizuálním orgasmem, o letošní blockbusterové konkurenci raději nemluvě.
Neskutečných 125 milionů dolarů se tak muselo skrýt buď pod hřívu Toma Hankse (a na jeho konto) anebo do bohaté série flashbacků, v nichž se vycucává to nejpodstatnější z Brownových historických interpretací. Tož záběry to nejsou špatné, nevadilo by ani jejich bezkoncepční a trochu zmatené zařazování. Howardův problém tkví v tom, že tlak stopáže okleštil jejich hloubku i přesvědčivost. Takto se všechna ta tajemná odhalení odhrkávají v sekundách – teze je nahozena a vy jí musíte rychle sežrat, abyste mohli za chvíli chroustat další konspirační návnadu. Mnoho motivů a zastávek naťuknutých ve scénáři se odbude bez vysvětlení během vteřiny, řada epizodních kliček se zamlží a zmizí (viz Mona Lisa zleva a zprava, kámen odkazující k citátu z Bible, scéna s nábojnicí apod.). K jejich výkladu budete buď potřebovat znalost knihy nebo jejího čitatele na vedlejším sedadle.
Ani kompletní znalost všech reálií a schopnost recitovat každou Brownovu myšlenku nazpaměť ovšem nic nezmění na skutečnosti, že adaptující Akiva Goldsman není dobrý scenárista. Tenhle chlapík prokazuje svou duševní mizérii trvale, akorát jej občas vytrhne výborná režijní práce (Já, robot, částečně i Těžká váha). Pokud ale režisér zaspí, zjeví se na horizontu obludnost rozměrů Batmana a Robina. Šifra není toliko katastrofální. Ukázkově necitlivý výtah důležitých informací z knihy, snaha pokrýt všechno a zároveň nevykreslit nic, i krkolomné řetězení jedné šokující pointy za druhou by však Goldsmana měla v ideálním případě odříznout od dalších zakázek. Jenže při hitovosti Da Vinciho se tak stoprocentně nestane.
Scénář je ryze brakové zboží, v němž se rozmělnil „historizující“ rozměr a zbylo nesouvislé pátrání s řadou mezer. Goldsman nemá odvahu přeskakovat v zásadě nepodstatné štace v pátrání, které divák v pár okamžicích stejně nemůže zcela pochopit, a proto drmolí a drmolí. Hanksův Langdon a Tautouovic Sophie pokaždé někam přispěchají, přičemž jim, v tom lepším případě, nějaká z postav přednese z ničeho nic edukativní výklad lidských dějin (viz křečovitě „připravená“ prezentace Sira Teabinga), anebo je, v tom horším případě, nechá během chvíle odhalit sakramentsky důležitou informaci, která je navede k další indicii. Sice zbožňuju konspirační teorie i tenhle způsob detektivní práce ve filmech obecně, u Šifry se ale příliš často nabízelo srovnání s posledním Indianou Jonesem: Samozřejmě, že ten pracuje s jiným druhem filmového dobrodružství, ale umírněný počet krůčků při hledání „velké pravdy“, a s tím spojené „zesílení“ slasti po jejím odhalení mohly Goldsmanovi s Howardem posloužit jako vzorná inspirace.
Takto se ve filmu pouze nahánějí černobílé postavy s minimálním psychologickým zázemím nebo se stereotypně odhrkávají dialogy typu "tady leží nanuk" – "ten nanuk je čokoládový" – "mám ráda čokoládu" – "váš dědeček mi říkal, že v čokoládě je ukrytý klíč k historii lidstva" (akorát že místo nanuku se mluví o Ježíšovi a Máří Magdaléně a místo čokolády o liliích a tajemných řádech :-). Bezrozměrnost postav tím ještě více vyniká: Hanksova Landgdona nespasí ani trauma z dětství, dekorační Sophii, jejíž roli v příběhu lze podle mého snadno odvodit už v polovině filmu, zase drtí katastrofální herectví Audrey "mám ráda jen jednu polohu" Tautou. Její "There is blood" mě ale nebude děsit o moc déle než Bettanyho těžce přehrávaný padouch Silas, Renův nevěrohodný policista Fache anebo – bezmála sebeparodický – Alfred Molina v roli biskupa Aringarosy. Právě na něm je při vzpomínce na Dr. Octopusse patrné, že špatný scénář a přepjaté vedení herců zničí i sebevětší hvězdu. Snad kvůli tomu si připisuje Tom Hanks asi nejmatnější roli své kariéry a dokonce i ctihodný Sir Ian McKellen střídá slabší chvilky s průsery.
V Šifře mistra Leonarda se zkrátka skoro všechno pokazilo. Formálně vás mohou udivovat jen velkolepé flashbacky a „luštící“ vizuální finta, pokud jste ji onehdy neviděli v Čisté duši. Obsahovou marnost nevytrhne nic. Je přitom k pousmání, že zatímco se libovolnému videobraku vysmíváme, když jednou užije klišé s „popravovaným“ hrdinou, kterého na poslední chvíli cosi zachrání, ve slovutné Šifře mistra Leonarda tuhle scenáristickou botu musíme překousnout hned třikrát (a pokaždé velmi špatně natočenou nebo nelogickou – co například ta nábojnice??). Zkrátka, Howard vám podává béčko jako víno. Nejlevnější krabicový patok stáčený na nejmodernější výrobní lince. Opravdu chcete ochutnat?
Filmová Šifra proto nemůže otřást základy lidské civilizace. Jak by mohla, když ani zdaleka nemá takovou moc, aby pohnula žebříčky nejlepších filmů roku, ba ani nejlepších filmů měsíce května (a nejlepším filmem týdne je jen kvůli tomu, že žádný jiný titul tenhle týden nestartuje). Da Vinciho kód může v této podobě tak akorát zacloumat našimi kulturními hodnotami – pokud by totiž takovýto typ filmu měl být chápán jako blockbusterová norma, přestala by asi většina z nás chodit do kina.
P.S.: Prosil bych případné invektivy adresovat až po zhlédnutí filmu a přečtení recenze. Protože tohle není otázka zaujatosti, ale argumentace v neprospěch nekňuby Howarda. Od tří hvězdiček jej zachrání jen to, že tolik dostala už Bollova Bloodrayne... a tak špatně snad ještě není. :-) A mimochodem, české titulky se příliš nepovedly.

PODROBNÝ POPIS FILMU
Cesta plná symbolů a nebezpečí vede k šokujícímu odhalení. Hlavní postavou adaptace románového bestselleru Dana Browna je newyorský univerzitní profesor Robert Langdon, expert na náboženskou symboliku. Během autogramiády své knihy v Paříži je policií požádán o spolupráci při vyšetřování vraždy hlavního správce Louvru, Jacquese Sauniera, se kterým se měl toho dne setkat. Saunier, kterého střelil albín Silas, totiž před smrtí popsal své tělo i podlahu kolem sebe podivnými symboly. Robert se je snaží kapitánu Fachovi vyložit, objeví se tu však policejní kryptoložka Sophie Neveu, která Roberta tajně varuje, že ho Fache hodlá zatknout za vraždu. Pomůže mu uprchnout a společně s ním se pustí po stopách Saunierových šifer, které je zavedou k da Vinciho obrazu Mony Lisy a odtud k dalšímu obrazu ukrývajícímu podivný klíč. Vyjde najevo, že zavražděný muž byl dědečkem Sophie a podle všeho patřil k tajné organizaci Převorství sionské, která po tisíce let ukrývá a chrání tajemství svatého grálu. Mezitím Silas, který na pokyn biskupa Aringarosy a vlivné církevní organizace Opus Dei, také pátrá po grálu, zjistí, že ho Saunier oklamal a svedl na falešnou stopu. Robert a Sophie uniknou kapitánu Fochovi posedlému jejich zatčením a podaří se jim získat da Vinciho šifrovací přístroj kryptex, ukrývající údajně tajemství grálu. Na útěku před policií se jim nakrátko podaří ukrýt v zámku Robertova známého, bohatého britského historika a znalce svatého grálu Leigha Teabinga s jehož pomocí také rozluští další tajemství grálu i jeho šokující podstatu. To už je však zámek obklíčen policií a ztemnělými chodbami se plíží fanatický vrah Silas. Trojici doprovázené komorníkem Remym se sice v poslední chvíli podaří uniknout a vydat se po stopách grálu do Londýna, tady však čeká nejen nejedno nebezpečí, ale také nejedno překvapivé odhalení a navíc šokující pravda o tajemství grálu.

O FILMU
Producent John Calley si román Dana Browna Šifra mistra Leonarda přečetl na popud ředitele studia Sony Howarda Stringera v době, kdy si kniha začínala razit cestu do žebříčků bestsellerů a pomalu se začínal rýsovat její nadcházející fenomenální úspěch. „Byl jsem z něj absolutně u vytržení, fascinoval mě. Byl to prvotřídní thriller,“ vzpomíná Calley. Ihned po jejím přečtení práva na knihu zakoupil.
V téže době se myšlenkou adaptovat tuto knihu do podoby celovečerního filmu začali zabývat také producent Brian Grazer a režisér/producent Ron Howard, které kromě mnoha společných projektů spojuje také firma Imagine Entertainment.
Grazera na knize zaujaly především její hlavní tematické motivy. „Nejen, že to bylo zábavné a vzrušující čtení, ale kniha pojednávala o velmi závažných tématech, která upoutala mou pozornost. Stavěla do kontrastu skutečné a smyšlené dějiny, což mi přišlo velmi vzrušující a podmanivé.“ Když Grazer s Howardem zjistili, že práva již zakoupil Calley, oslovili jej se svými vlastními představami o filmovém zpracování knihy a vzájemná dohoda byla na světě.
„Knihu jsem objevil stejným způsobem jako většina ostatních lidí - díky přímému doporučení od někoho jiného. V případě této knížky to bylo extrémní. Čtenáře zaujala z mnoha různých důvodů a různými způsoby na ně dolehla,“ říká Howard.
Hlavním důvodem, proč se chtěl režie tohoto filmu zhostit, byla však jeho náklonnost k žánru dobrodružného thrilleru. „Tenhle příběh měl styl a všechny tradiční napínavé prvky, díky nimž může fungovat jako výpravný film,“ říká Howard. „Nejdříve v divákovi vzbudí dojem, že se ubírá určitým směrem, ale pak jej nejednou překvapí. Proto ten příběh, který Dan Brown vymyslel, dokázal čtenáře tak upoutat. Tváří se jako obvyklý mysteriózní thriller, ale pak v něm začne docházet k fascinujícím zvratům.“
Howard považoval za jasnou volbu na scénáristický post Akivu Goldsmana, s nímž už dříve spolupracoval na filmech Čistá duše a Těžká váha. Sám Goldsman přiznává, že představa adaptace Brownova literárního fenoménu do podoby scénáře jej vzhledem k tomu, kolik čtenářů si při jejím čtení vytvořilo svou vlastní vizi, poněkud děsila. „Kniha mě zcela uchvátila, ale neměl jsem sebemenší představu, jak ji adaptovat, protože je to velmi komplexní a promyšlený dějový labyrint,“ přiznává Goldsman. „Měl jsem nutkání tu nabídku odmítnout. Ale pak jsem si s Ronem sedl a zjistil, že jeho představy jsou naprosto jasné, což mi dodalo dostatek sebevědomí na to, abych to přece jen zkusil.“
Během práce na scénáři se filmaři s Brownem často scházeli. „Dan byl po celou dobu naprosto přístupný a ochotně s námi spolupracoval - i s vědomím, že scénář nebude doslovnou adaptací knihy,“ vzpomíná Howard. „Věděl, že jej musíme trochu změnit. Ale byl pro nás opravdu nepostradatelným pomocníkem - pomohl nám interpretovat některé věci a přispěl mnoha poznatky, o nichž se dočetl nebo dozvěděl teprve po dopsání knihy. Náš film je tedy do jisté míry aktualizovanou a dodatečně okomentovanou verzí knihy.“
Když byl Goldsmanův scénář hotov, čekal filmaře další náročný úkol - sestavit herecké obsazení, které by dokázalo ztělesnit všechny zajímavé postavy románu a propůjčit jim vlastní osobitost.

O NATÁČENÍ
Film se natáčel ve spoustě exteriérů po celé Evropě a ve studiích Pinewood a Shepperton, kde filmaři postavili několik scén.
Přestože produkce dostala příležitost natáčet v pařížském Louvru, museli filmaři postavit některé jeho části i ve studiu, aby mohly náročnější scény vznikat zcela pod kontrolou a bez obav z poškození uměleckých děl nevyčíslitelné hodnoty. Úkol zreplikovat prostory v Pinewood Studios poblíž Londýna připadl hlavnímu výtvarníkovi Allanovi Cameronovi. „Věděl jsem už od začátku, že část Louvru bude třeba postavit ve studiu,“ říká Cameron. „Když jsme ale dorazili do skutečného Louvru, měli jsme velké obavy, že poškodíme podlahu nebo některý z cenných obrazů - proto jsme se po několika návštěvách Paříže rozhodli, že raději ve studiu zreplikujeme trochu větší část, což pro mě bylo z pohledu výtvarníka samozřejmě mnohem zajímavější. Náš filmový malíř James Gemmill musel podle skutečných předloh z Louvru namalovat 150 obrazů. Měli jsme dokonce vzorník různých druhů mramorů, abychom mohli vybrat ten, který je v Louvru okolo podlažních lišt a oken. Dřevo na podlaze pak vyrobil tesař s použitím takového dýhování, aby se co nejvíce blížilo obkladům na podlaze ve skutečné galerii.“
Produkce během natáčení postupně navštívila Paříž, Anglii a Maltu, přičemž se podívala na místa, která patří k nejzajímavějším historickým kulturním památkám v Evropě. „Byli jsme na spoustě historicky významných míst, o kterých kniha pojednává. Museli jsme prolézat různými malinkatými dveřmi a klekat si na hodně tvrdých podlahách. Nepochybně mi to však pomohlo ztvárnit Roberta Langdona o to věrohodněji. Bylo to opravdu něco jiného než každý den dojíždět do hollywoodského studia a hlásit se na scéně č. 6,“ pochvaluje si práci v terénu Tom Hanks.
Úvodní scény, které sestávají z promyšlené a vzrušující honičky v oblíbených autíčkách Smart, byly natočeny v Paříži. Po nich se produkce přesunula na honosný zámek Château de Villette poblíž Versailles. Filmaři dostali také výjimečnou možnost natáčet po skončení návštěvních hodin v samotném Louvru. „Je to jako sestoupit do jeskyně, svítit okolo baterkou a objevovat ty úžasné přírodní formace. Když jste v Louvru sami, cítíte se jako v jeskyni plné pokladů, které vytvořil člověk,“ říká Howard.
Později zavádí příběh filmu hrdiny do chrámu Temple Church, který leží mezi Fleet Street a řekou Temží, na Westministerské opatství a do Rosslynské kaple ve Skotsku. Zatímco scény z blízkosti opatství vznikly skutečně na místě, jeho interiéry filmaři natočili v Lincolnově katedrále, která leží tři hodiny severně od Londýna.
Natáčení u Westministerského opatství, které patří k nejoblíbenějším turistickým atrakcím v Londýně, je z logistického hlediska dokonalou noční můrou. Jak už se ale v případě tohoto filmu stalo téměř pravidlem, okolostojící lidé nebyli ani tak rozmrzelí z uzavřených komunikací, jako spíše zvědaví, co se bude dít. A v tomto konkrétním případě se dokonce stali komparzisty. „Natáčeli jsme scény, v jejichž průběhu celý film vrcholí, a na ty davy přihlížejících lidí, které jsme nemohli nijak ovládat, zahnat a dokonce ani dostat ze záběru, asi nikdy nezapomenu,“ říká Ron Howard. „Nezbývalo nám, než najít způsob, jak je do filmu zakomponovat, a v tom okamžiku jsem si říkal: ‚To bude katastrofa.‘ Když jsme ale požádali dav o spolupráci, vyšel nám vstříc. Trochu pršelo, ale ne zas tak, aby to bylo ve filmu poznat. Scéna začínala za úplného sucha, takže jsem je požádal, jestli by nemohli i navzdory tomu, že na ně prší, na chvíli složit deštníky - a poslechli. Také jsme je požádali, aby nefotili s bleskem a nepřekřikovali herce během dialogů. Spolupracovali s námi a po každém záběru hercům tleskali. Ten den jsme měli možnost poznat, co je to prvotřídní anglické chování.“

KNIHA
Šifra mistra Leonarda (anglicky The Da Vinci Code, první vydání 2003) je dobrodružný román s prvky fantasy amerického spisovatele Dana Browna. Do češtiny byl přeložen hned dvakrát: v roce 2003 vyšel překlad Zdíka Duška pod názvem Šifra mistra Leonarda v nakladatelství Metafora, v roce 2005 překlad Barbory Michálkové pod názvem Da Vinciho kód vydalo nakladatelství Argo.
Knihy se prodalo po celém světě několik milionů výtisků a údajně jde o největší bestseller 21. století. Způsob podání fakt vedl různé instituce i činitele katolické církve, proti které je román částečně namířen, k tomu, že ho kritizovali nebo dokonce doporučili nekupovat. Úspěch této knihy jistě reflektuje postmoderní spiritualitu, která přestože pracuje s náboženskými motivy, napadá jejich základní pilíře. Pokračování se jmenuje Ztracený symbol.
V souvislosti s tímto románem musel autor čelit obvinění z plagiátorství, které proti němu vznesli Michael Baigent a Richard Leigh, dva ze tří autorů knihy Svatá krev a svatý grál z roku 1982, ve které se zabývají teoriemi, že Ježíš a Máří Magdaléna byli manželé, měli dítě a jejich potomci dodnes žijí. Britský Nejvyšší soud jejich žalobu zamítl.
Kniha nás společně s hlavními postavami zatahuje čím dál hlouběji do minulosti, až se nakonec dostaneme na přelom starého a nového letopočtu. Uznávaný profesor náboženské symbologie Robert Langdon je jednoho dne zaskočen zprávou, že odborník na křesťanství a správce muzea v Louvru byl zavražděn, a než se naděje, je vtažen do velké nebezpečné hry, kde se nehraje jen o jedno z největších tajemství lidstva, ale také o jeho život. Není v tom však sám, spolupracuje se správcovou vnučkou Sophií Neveuovou.
Podstatou jejich poslání, jež jim přenechal Sophiin dědeček, je objevení Svatého grálu a jeho tajemství. Čím blíže jsou ale k cíli, tím se úkol stává nebezpečnější. Grál měl být totiž pod ochranou tzv. Převorství sionského, ale do organizace se dostal zrádce a celý systém se hroutí. Navíc nejde jenom o grál, dvojice se dozvídá, že grál nebyl ve skutečnosti pohár, ale žena, a to Máří Magdaléna.
Vzhledem k tomu, že se církev snaží tuto skutečnost zatajit, uniká Sophie s Robertem smrti několikrát skutečně jen o vlásek. Celý příběh končí nenadálým uschováním grálu, ve skutečnosti tedy ostatků Máří Magdalény, a listin, jež prozrazují pravdu o jejím životě. Sophie s Robertem nakonec zjistí, kde se posvátné relikvie nacházejí, ale pro klid světa se je rozhodnou zachovat v klidu a pod obnovenou ochranou Převorství sionského.

Ocenění:
Golden Globes
2007 - Hans Zimmer (Nejlepší hudba) (nominace)

Razzies
2006 - Ron Howard (Nejhorší režisér) (nominace)

DABING
V českém znění: Vladimír Dlouhý - Tom Hanks (Robert Langdon), Petr Pelzer - Ian McKellen (Leigh Teabing), Vladimíra Včelná - Audrey Tautou (Sophie Neveu), Miloš Vávra - Jean Reno (Bezu Fache), Filip Čáp - Paul Bettany (Silas), Zdeněk Maryška - Etienne Chicot (Collet), Jiří Hromada - Alfred Molina (Manuel Aringarosa), Václav Mareš - Jean-Pierre Marielle (Jacques Sauniere), Bedřich Šetena - Jürgen Prochnow (Andre Vernet), Jana Altmannová - Marie-Françoise Audollent (sestra Sandrine), Jolana Smyčková, Petr Vágner, Nikola Votočková, Michal Michálek, Anna Bandyová, Kristina Jelínková, Ludvík Král, René Slováčková, Marek Libert, Bohdan Tůma, Zdeněk Mahdal (titulky)
Překlad: Petr Zenkl
Zvuk: David Pavlíček, studio Pro-Time
Výsledný mix: Jiří Peřina
Dialogy a režie: Veronika Veselá
Vyrobil: Tvůrčí skupina Josefa Petráska pro Bontonfilm v roce 2006

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 18.5.2006
Premiéra USA: 19.5.2006 Columbia/Sony
Premiéra Francie: 17.5.2006
Premiéra Velká Británie: 19.5.2006 Sony Pictures Releasing UK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 18.5.2009 Bontonfilm
Poprvé na DVD: 13.11.2006 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 18.5.2009 Bontonfilm

Tržby v ČR - Kč 53 161 672
Tržby celkem - $ 758 239 851
Návštěvnost v ČR 527 167
Náklady (Rozpočet) - $ 125 000 000

FILMY V SÉRII
Šifra mistra Leonarda gastonrolinc.webnode.cz/news/a0273/
Mysteriózní / Thriller, USA / Malta, 2006
Režie: Ron Howard, Hrají: Tom Hanks, Audrey Tautou

Andělé a démoni gastonrolinc.webnode.cz/news/a0283/
Mysteriózní / Thriller, USA, 2009
Režie: Ron Howard, Hrají: Tom Hanks, Ewan McGregor

Inferno gastonrolinc.webnode.cz/news/a118/
Akční / Dobrodružný, USA / Maďarsko, 2016
Režie: Ron Howard, Hrají: Tom Hanks, Felicity Jones

Tvůrci a herci

Ron Howard (Režie), John Calley (Produkce), Brian Grazer (Produkce), Ron Howard (Produkce), Hans Zimmer (Hudba), Salvatore Totino (Kamera), Daniel P. Hanley (Střih), Mike Hill (Střih), Janet Hirshenson (Casting), Jane Jenkins (Casting), Allan Cameron (Scénografie), Daniel Orlandi (Kostýmy), Anthony J. Ciccolini III (Zvuk), David White (Masky), Rossana Parker (Masky), Frances Hannon (Masky), Akiva Goldsman (Scénář), Dan Brown (kniha) (Předloha), Tom Hanks (Herec), Audrey Tautou (Herec), Ian McKellen (Herec), Jean Reno (Herec), Paul Bettany (Herec), Alfred Molina (Herec), Jürgen Prochnow (Herec), Jean-Yves Berteloot (Herec), Jean-Pierre Marielle (Herec), Seth Gabel (Herec), Denis Podalydes (Herec), David Saracino (Herec), Hugh Mitchell (Herec), Matthew Butler (Herec), Dan Brown (Herec), Agathe Natanson (Herec), Peter Pedrero (Herec), Garance Mazureck (Herec), Etienne Chicot (Herec), Tonio Descanvelle (Herec), Rita Davies (Herec), Xavier De Guillebon (Herec), David Bark-Jones (Herec)

 

2006/149/USA/Mysteriózní, Thriller