Operace Entebbe / Entebbe (2018/107/Velká Británie, USA/Drama, Krimi, Thriller) 60%

JEDNOU VĚTOU
„248 pasažérů, 12 členů posádky, 4 teroristé“

OBSAH
Operace Entebbe je politický thriller inspirovaný skutečnými událostmi z roku 1976 o únosu letu Air France na cestě z Tel Avivu do Paříže. 248 pasažérů, 12 členů posádky, 4 teroristé. Němečtí radikálové Brigitte Kuhlman (Rosamund Pike) a Wilfred Bose (Daniel Brühl) společně se dvěma členy lidové fronty pro osvobození Palestiny přinutí letoun přistát v Entebbe v Ugandě. Požadují výkupné ve výši 5 milionů dolarů a propuštění palestinských vězňů v Izraeli, jinak začnou zabíjet rukojmí. Operace Entebbe byla jedna z největších a nejnákladnějších záchranných akcí v historii.(Bioscop)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Operaci Entebbe škodí žánrová neukotvenost. Chvíli to vypadá na politiku, to především v dialozích, chvíli na socální drama, chvíli na akční thrller, většinu pozornosti strhávají unesený na letišti, ale tam se i přes dramatičnost situace de facto děj nějak dál neposunuje, daleko zajímavější je souběžné dění v Izraeli, které si přímo říkalo o strhující dialogy i scény, ale bohužel po každé to byly jen takové ochutnávky, co by divák mohl mít, kdyby tvůrci byli co k čemu. Pokud jde o herce, tak i přes hvězdy Rosamund s Danielem mně přišli nejvýraznější izraelští politici, škoda toho malýho prostoru, fakt škoda. Zajímavě byl pojatý i závěr, kdy do akční scény byla prostřihána tanečně-hudební scéna. Neodpustím si na závěr pochválit Izrael za jejich chování ke všem teroristickým šmejdům a snahu bránit své občany kdekoli na světě i za cenu použití síly a sraní na zkurveně nečiné OSN. Pořád věřím, že Evropa se probudí a nebude se zde dít to, že člověk, který postříli nebo naplánuje v pařížském hudebním klubu desítky mladých lidí má v base posilku, kabelovku, dobrou stravu a nemusí vypovídat, jestli si takhle evropští politici představují boj s terorismem, měli by buď jít na stáž do Izraele a nebo rovnou na bojiště někam do islamákova a nést následky toho na čem mají svůj velký díl. (Enšpígl) 3*

Letoun mířil do Paříže, ovšem během mezipřistání v Athénách po přistoupení dvou Palestinců a manželského páru změnil trasu a přistál v ugandském Entebbe. Radikální čtveřice totiž nechtěla poznávat krásy Eiffelovy věže, ale cestující držela v opuštěném hangáru a požadovala propuštění odsouzených palestinských teroristů. Izraelská vláda měla ale toho času jiný názor. Známá to událost.. Zapáchá to možná lehce agitkou, tvůrci se nicméně snaží postavy polidštit a hledat důvody k jejich krokům. Výsledek ale nestrhne. Únosci Daniel Brühl nebo Rosamund Pike přitom hrají skvěle, jsou plní pochybností, chybují, dumají, skvělé momenty má i mistr vedlejších rolí Eddie Marsan. Strhne i metaforický závěr, sestříhaný mezi útok elitní jednotky a živelný tanec za energetického bubnování na židovskou skladbu Echad Mi Yodea, ač je mi jasné, že zdaleka nesedl každému. Zbytek je ovšem utahaný, bez nápadu a bez šťávy, takže na čtyři hvězdy jít prostě nechci. (castor) 3*

Mohl to být solidní politický military thriller o svobodných bojovnících, rozvědkách, politických špičkách i kvalitní rekonstrukci významné události historie. Jen těžko z toho mohlo vzniknout melodrama, či nějaký milostní trojúhelník, ačkoliv asi i to by mohlo být hratelné. Finále je ale mišmaš - řezničina bez ladu a skladu. Hvězdné osazenstvo nemá moc prostor hrát, spousta vedlejších charakterů s potenciálem je zbytečně upozaděných a to zdaleka nejzajímavější na celém filmu se odehrává někde úplně jinde, než v Entebbe (v Izraeli). Jednoznačné selhání tvůrce, protože využít takhle zajímavou látku, specielně v dnešní velmi aktuálně době, takto průměrně, bez šťávy, to dá skutečně kumšt. Závěrečný vojenský zátah prostříhávaný s wtf tancem je ryzí ukázka demence. (Kaka) 3*

VELKÁ RECENZE
Operace Kulový blesk, případně Entebbe, se odehrála na počátku července 1976. Izraelská speciální jednotka pod vedením tamního národního hrdiny Joniho Netanjahua vpadla na letiště Entebbe v Ugandě, kde po dobu sedmi dní pobývali únosci letadla s 239 pasažéry, které drželi jako rukojmí. Akce byla několikrát zfilmována, představuje unikátní protiteroristickou operaci v dějinách. Nejnovější zpracování dorazí do našich kin již ve čtvrtek.
Dosud asi nejznámější zpodobnění této události, jež jsme mohli vidět i v televizi, byl televizní film s názvem Operace Blesk. Vznikl ještě týž rok, kdy k samotnému únosu a následné osvobozovací akci došlo, a hrála v něm elita tehdejších akčních filmů: Horst Buchholz, Yaphet Kotto, James Woods - a v čele stál Charles Bronson. Snímek to vůbec není špatný, byť mu kritici vyčítají, že se na celou událost dívá jako silně proizraelskou agitku a nerespektuje pohnutky ostatních. Operace Entebbe jde trochu v jiných šlépějích, snaží se všechny postavy zlidštit a hledat důvody jejich konání. Dost smířlivě se proto dívá i třeba na německé marxistické teroristické radikály.
Dne 23. června 1976 do dopravního letadla na pravidelné lince z Tel Avivu do Paříže během mezipřistání v Athénách přistoupí několik dalších postav, které nemají v plánu nechat se jen tak někam dopravit. Jednak jsou to členové německé Revoluční buňky Brigitte Kuhlmannová (Rosamund Pikeová) a Wilfried Bösse (Daniel Brühl), také to jsou dva palestinští teroristé. Všichni čtyři se několik minut po startu ujmou vlády nad letadlem a po natankování v teroristům přátelské Libyi zamíří na letiště Entebbe do Ugandy, kde vládne blázen a krvavý diktátor Idi Amin (Nonso Anozie). Amin s palestinskými teroristy spolupracuje a poskytne jim útočiště. Teroristé chtějí propuštění všech svých zatčených souvěrců, nebo začnou zabíjet rukojmí.
Přestože se jedná o problém mezinárodně politický, vzhledem k tomu, že na palubě letadla se nachází přes osmdesát izraelských občanů, Izrael ho vezme za svůj. Proti sobě stojí dvě síly: smířlivý premiér Jicchak Rabin (Lior Ashkenazi), který by situaci rád řešil dohodou, a nekompromisní ministr zahraničí Šimon Peres (Eddie Marsan). Právě Peres je zastáncem řešení problému "po izraelsku" - s teroristy nevyjednávat, klidně narušit území cizího státu a vyřešit problém silou. Čas se krátí, na rozhodnutí nezbývá moc času...
Režie výborného thrilleru se ujal brazilský režisér José Padilha, autor vynikajících filmů o Elitní jednotce a mimo jiné také seriálu Narcos. Pověst zářivého talentu si trochu pokazil svou první hollywoodskou prací Robocop (2014), ale skvěle natočená Operace Entebbe ho vrací na výsluní. Tento snímek natočil právě tak, jak se od něj čekalo - nekompromisně, strhujícím způsobem a zároveň umělecky dost invenčně.
Padilha totiž nejen citlivě dávkuje scény z uneseného letadla a následně "nudy v Entebbe", kdy se zajímá i o motivaci německých a palestinských teroristů nebo bláznivého diktátora Amina, a zároveň vypjaté scény izraelských politických špiček. V nich je mimochodem film nejsilnější. A strhující závěr, kdy sestříhal scénu útoku elitního vojenského útvaru na terminál letiště a tance s židlemi na skladbu Echad mi Yodea, bere dech. Jasně si říká o druhý název "izraelského tance smrti". O to víc fascinující pasáž, když si divák uvědomí, že je natočená relativně věrně podle skutečné události...
Režisér Padilha měl také dost šťastnou ruku při výběru herců. Z "temné strany" pozornost zaslouží představitelé obou německých radikálů, jak Daniel Brühl plný pochybností, co tam vlastně dělá, když chtěl jen "spravedlnost", a teď se k Židům únosci chovají stejně jako nacisté, a ještě víc Rosamund Pikeová. Její teroristka má taky slabé chvilky, kdy pochybuje a váhá, ale jako fanatická obdivovatelka Ulrike Meinhofové zůstává tvrdá až do hořkého konce.
Ovšem kdo si krade všechny scény pro sebe, je Eddie Marsan jako Šimon Peres. Divák si ho může pamatovat jako inspektora Lestrada z filmového zpracování Sherlocka Holmese v režii Guye Ritchieho nebo naposledy z loňského snímku Atomic Blonde. Marsan se v legendárního izraelského politika ale doslova převtělil, vizáží nebo dikcí mluvy mu je nesmírně blízký. K tomu přičtěte jeho nekompromisní postoj vůči teroristům všeho druhu v duchu tvrzení "Izrael nevyjednává, Izrael jedná" a jeho figura bere dech. Pevně doufám, že si na něj napřesrok akademici vzpomenou.
Naopak oproti historii je trochu upozaděn do role "pouhého" vykonavatele podplukovník Joni Netanjahu. Starší bratr současného izraelského premiéra Benjamina Netanjahua se stal legendou již za Jomkipurské války (říjen 1973), jeho role v osvobození rukojmích z Entebbe byla klíčová. Jako jediný za to zaplatil životem, když byl ostřelovačem trefen přímo do srdce ve věku 30 let. Nedávno se dokonce umístil v anketě "o největšího Izraelce všech dob" na třináctém místě. Přesto je jeho role v tomto filmu maximálně upozaděná, podobně jako další efekt reálné operace: aby je ugandská letadla nemohla cestou zpět pronásledovat, Izraelci většinu letectva Uganďanům prostě zničili.
Operace Entebbe je tak výborný politický thriller, který těží z jedné z nejdramatičtějších protiteroristických akcí vůbec. Vůbec mu není třeba něco přidávat, aby byl dostatečně dramatický, skvělá režie ale film pozvedla ještě o úroveň výše. Zároveň se nezvrhává ve fandění žádné straně (i když je evidentní, kdo jsou padouši a kdo hrdinové) a snaží se dívat na tehdejší události střízlivě a bez nějakého patosu. To je trošku rozdíl oproti třeba obdobně zaměřenému snímku Argo, který se navzdory vynikající kvalitě v patosu doslova koupe.

SKUTEČNOST
Operace Entebbe známá také jako operace Blesk (Operation Thunderbolt) byla záchranná protiteroristická akce na osvobození rukojmí unesených palestinskými teroristy, kterou provedla speciální jednotka izraelské armády Sajeret Matkal v noci ze 3. na 4. července 1976 (6. tamuz 5736) na letišti Entebbe v Ugandě. Rukojmí byli pasažéři letu společnosti Air France z Tel Avivu do Paříže.
Původní kódové označení izraelské armády bylo operace Blesk (nebo operace Kulový blesk). Mise však byla zpětně přejmenována na operaci Jonatan, k uctění památky padlého velitele zásahové jednotky Sajeret Matkal, podplukovníka Jonatana „Joniho“ Netanjahu, který byl během mise zabit. Ze 104 rukojmích byli čtyři zabiti a pět členů izraelského komanda bylo zraněno.
Únos letounu naplánoval vůdce radikální palestinské teroristické organizace Lidová fronta pro osvobození Palestiny (LFOP) dr. Wadía Haddád. Za cíl zvolil dopravní letoun společnosti Air France na lince Tel Aviv – Paříž. Při mezipřistání tohoto letu 23. června v Athénách na palubu nastoupil německý „manželský pár“ (členové organizace Revoluční buňky) a dva Palestinci. Osm minut po startu letadla jej ovládli a zajali všech 254 cestujících a posádku. Následně pak odklonili směr letu do libyjského Benghází, kde doplnili palivo. Poté odletěli na letiště Entebbe do Ugandy, kde vládl sympatizující diktátor Idi Amin. Ten se následně stal prostředníkem mezi teroristy a izraelskou vládou. 29. června oznámil Amin izraelské vládě, že teroristé požadují propuštění 53 odsouzených palestinských teroristů a jejich odlet do Entebbe, jinak budou rukojmí zabiti. Na výzvu reagovali tehdejší premiér Jicchak Rabin a ministr obrany Šimon Peres tak, že jsou ochotni vyjednávat.
Mezitím izraelské komando Sajeret Matkal začalo připravovat vyhodnocování možné záchranné akce. Ta se ukázala být reálnou poté, co bylo ultimátum teroristů posunuto o 72 hodin a bylo propuštěno přibližně 150 neizraelských cestujících. Propuštění bylo nabídnuto i posádce letadla, ta se však rozhodla dobrovolně zůstat s izraelskými zajatci. Během získaných tří dnů mohlo izraelské komando naplánovat akci. Výhodou pro ně bylo také to, že agenti Mosadu podrobili navrátivší rukojmí v Paříži výslechu a vyzvěděli od nich přesné informace o rozmístění rukojmích, únosců a ugandských vojáků. Další výhodou bylo, že Izrael vlastnil plány budovy, v níž teroristé drželi rukojmí, jelikož budovu postavila izraelská stavební společnost. Vojáci pak 3. července seznámili Rabina a Perese se svým plánem, který byl přijat.

O FILMU
Záštity nad filmem se ujali dva významní producenti, kteří mají s politickými tématy ve filmu bohaté zkušenosti. Tim Bevan pomohl na filmové plátno např. filmům Let č. 93, Na odstřel, Jeden musí z kola ven, Nejtemnější hodina. Kate Solomon se podílela na vzniku filmů Zelená zóna, The Program: Pád legendy, Let č. 93.
Tentokrát se zaměřili na pozoruhodný pravdivý příběh letu Air France č. 193, který byl v roce 1976 unesen teroristy a držen několik dní na letišti Entebbe v Ugandě.
„Producent Ron Halpern se před několika lety obrátil na Kate a na mě s tím, že z operace Entebbe můžeme udělat zajímavý film,“ říká Bevan.
Halpernův původní záměr byl vyprávět příběh z pohledu francouzských pilotů, a tak Kate Solomon odletěla do Francie, aby si pohovořila s několika členy skutečné posádky, včetně inženýra Jacquese Lemoina, kterého ve filmu hraje Denis Ménochet.

„Když mi Jacques vyprávěl o týdnu, který strávil v zajetí v Entebbe, věděla jsem, že tohle je opravdu více než zajímavý příběh,“ říká Kate Solomon.
Solomon vzpomíná, jak Lemoine popisoval klíčový okamžik během útoku, kdy on a ostatní rukojmí leželi na podlaze a únosci byli s nimi v terminálu. „Ležel velmi blízko k Wilfriedu Bösemu, německému teroristovi, když začala přijíždět všechna izraelská komanda. Slyšeli ve vzduchu výstřely. Lemoine se podíval na Böseho, ten odklonil zbraň a řekl mu, aby zůstal ležet. V té chvíli, po týdnu stráveném s rukojmími, si Böse uvědomil, že je nemůže zabít. Tohle pro mě byl okamžik, který jsem chtěla prozkoumat.“
Když se producenti začali hlouběji zabývat událostmi z roku 1976, rozhodli se, že by příběh mohl být komplexnější. „Našli jsme spoustu historických detailů o tom, co se stalo, které byly vyprávěné z různých úhlů pohledu,“ vysvětluje Bevan. „Například pohled únosců, pohled izraelských politiků, názor ugandské strany.“
Přestože se Kate Solomon v minulosti úspěšně zabývala tématem terorismu, nebyla si jistá, zda se chce opět věnovat tak obtížnému tématu. „Když jsem se s tématem Entebbe setkala poprvé, nebyla jsem si jistá, zda chci dělat další film o únosu,“ říká. „Ale film Let č. 93 byl odlišný, časově i prostorově velmi omezený. U Operace Entebbe jsme měli k prozkoumání široký obraz toho, co se dělo v zákulisí mezi ministrem obrany Šimonemm Peresem a tehdejším premiérem Jicchakem Rabinem. Události Letu č. 93 se odehrávaly ve velmi krátkém čase, zatímco události v Entebbe byly rozloženy do celého týdne.“
Producent Bevan poukazuje na další významný rozdíl mezi oběma příběhy: „Z hlediska kinematografie je na událostech z Entebbe skvělé, že končí napínavou záchrannou misí, takže točíte film, který spěje k monumentálnímu závěru.“
Pro tvorbu scénáře oslovili producenti Gregoryho Burkea, který je podepsán pod historickým dramatem 71 o konfliktu v Severním Irsku v roce 1971. „Burke byl někdo, s kým jsme rozhodně chtěli spolupracovat,“ říká Bevan. „Operace Entebbe je koneckonců příběh o konfliktu. Mezinárodním a politickém konfliktu, konfliktu mezi únosci a cestujícími, konfliktu mezi německými a palestinskými únosci. A v každém z těchto konfliktů se děje něco překvapivého. Takže jsme potřebovali odvážného a schopného scenáristu, kterým Burke je.“
Ačkoliv každá z postav byla pro Burkeho zajímavá, za nejvíc fascinující považoval postavy Wilfrieda Böseho a Brigitte Kuhlmann. „Fascinovalo mě spojení mezi německými únosci a jejich palestinskými protějšky a skutečnost, že tak nějak bojovali na stejné straně,“ vysvětluje Burke. „Ve scénáři Böse a Brigitte cítí, že to musí udělat, protože hnutí, do kterého patřili v Německu, skončilo. Od vrcholu revolučních protestů uplynulo osm let. A tak se únos v Entebbe pro ně stal takovou fantazií.“
Příběh je složitý a obsahuje hodně protichůdná zobrazení pojmu hrdinství. „Každý, kdo se akce zúčastnil chtěl být tím dobrým,“ říká Burke. „To je jedna z věcí, o které celý film pojednává. Böse a Brigitte chtějí být hrdinové. Palestinci chtějí být hrdinové. Vojáci na záchranné misi chtějí být hrdinové. Politici chtějí být hrdinové.“
Burke poukazuje na roli izraelského ministra obrany Šimona Perese. „Není úplně sympatický,“ poznamenává scenárista. „Samozřejmě, že chce zachránit rukojmí. Současně však politici vždy přemýšlejí o svém vlastním odkazu. Během scén s premiérem Rabinem má Peres svůj vlastní program. Má ego. Je to také bitva o to, kdo se vydá na vrchol.“
S hotovým scénářem potřebovali producenti zkušeného režiséra, který by dokázal zachytit složitost dramatu, které se během sedmi dní v Entebbe odehrálo. Obrátili se na José Padilhu, jehož film Elitní jednotka měl na kontě Zlatého Medvěda za nejlepší film na Berlinale 2008 a natočil několik epizod uznávaného televizního seriálu Narcos.
Pro producenta Bevana byl Padilha ideálním kandidátem. „Z jeho práce vyzařuje energie a jednoznačná vize. Vidíte to v jeho thrilleru Elitní jednotka i v epizodách Narcos, které režíroval,“ říká producent. „Pro Operaci Entebbe jsme potřebovali někoho, kdo netočí staticky, někoho kdo dokáže do všech scén vnést pohyb a nervozitu.“
Padilha byl s historií únosu z Entebbe trochu obeznámen a ze scénáře byl nadšený. „Měl jsem okamžitě pár nápadů na způsob vyprávění příběhu,“ říká režisér. „Greg Burke má neuvěřitelnou schopnost psát zajímavé, pravdivé dialogy. Takže jsem producentům ihned řekl, ať se mnou počítají.“
Pro Padilhu bylo stěžejní vylíčit události popsané v Operaci Entebbe co nejpřesněji. „Bylo pro mě velmi důležité získat tolik detailů a informací, kolik bude možné,“ říká. „Mluvili jsme s mnoha lidmi, kteří tam tehdy byli, včetně pěti nebo šesti vojáků, kteří byli součástí samotného útoku. Kritériem pro nás bylo získávat informace od přímých svědků, ne od lidí, kteří říkali „ slyšel jsem“ nebo „věřím“, že to bylo takhle. Myslím, že se nám podařilo film hodně přiblížit pravdě.“
Aby vrcholné akční scény ve filmu získaly vysokou míru autentičnosti, produkce najala technické a vojenské poradce, z nichž někteří byli v Entebbe během záchranné mise. „Bylo pro nás důležité, že jsme mohli pracovat s veterány, kteří se záchranného útoku v Entebbe účastnili,“ říká Kate Solomon. „Dva z vojáků, kteří tam byli, nám pomáhali trénovat naše kluky. Když měl některý z herců nebo členů štábu otázku ohledně toho, jak se konkrétní věc stala nebo co mají přesně dělat, veteráni jim dali okamžitou odpověď.“
Kromě vojáků a členů izraelské vlády se štáb spojil i s několika přeživšími rukojmími. „To, co jsme se dozvěděli bylo, že každý má jiný příběh,“ říká Padilha. „Jde o samotné svědectví, které vám nedává zcela jasný obraz, protože často nesouhlasí s klíčovými momenty. I když se snažíme o pravdu, to, co opravdu vyprávíme, je její verze. Snažili jsme se co nejvíce přiblížit realitě, ale nemyslím si, že by někdo mohl tvrdit, že přesně ví, co se stalo v Entebbe.“
Aby mohli filmaři přivést k životu zoufalé a nebezpečné postavy v Operaci Entebbe, shromáždili mnoho talentovaných terců ze zkušenostmi z filmu i televize. Kandidátku na Oscara, Rosamund Pike, zaujala postava Brigitte Kuhlmann, ale také možnost spolupráce s režisérem Padilhou. „Když jsem se s Josém setkala, čišelo z něj čiré nadšení z celého projektu,“ říká britská herečka. „Od začátku bylo jasné, že nechce natočit jednoduchý film. Nechtěl dát publiku standardní hrdiny a darebáky, které jsou zvyklí vídat.“
Rosamund Pike má zkušenost s hraním postav, které kombinují prvky dobra a zla, takže jejímu zobrazení postavy Brigitte Kuhlmann nejde odolat. „Scénář vás vezme do mysli únosců,“ říká hvězda thrilleru Zmizelá. „Ve většině filmů jsou teroristé neznámé osoby bez osobnosti. Takže je docela zajímavé zjistit, co je v tomto příběhu vede k daným činům. Pokud to natočíme dobře, v určitých chvílích by ve vás Brigitte a Böse měli vzbuzovat i sympatie.“
Komplikovanost motivace Brigitte Kuhlmannové byla pro Rosamunde Pike dalším atraktivním prvkem. „Zajímala mě její nejistota,“ vysvětluje Pike. „Ve filmu je debata o morálce. Co je správné? Moje postava je německá levicová intelektuálka, která cítí, že za jejími činy je morální naléhavost. Nechtěla nutně někoho zabít, a to je velmi zajímavé.“
Ačkoliv byl Padilha nadšený, že roli Brigitte bude hrát Pike, zpočátku byl znepokojen. „Chtěl jsem, aby němečtí únosci mezi sebou hovořili plynně německy, což v reálném životě dělali,“ říká Padilha. „Takže jsme hledali herečku, která by mohla mluvit německy.“
Během prvního setkání Padilhy a Rosamunde Pike se herečky zeptal, zda umí německy. „Navrhla mi, že se dialogy naučí foneticky,“ vzpomíná Padilha. „A já si říkal. Opravdu? Jak se chcete naučit foneticky německy?“
Nakonec se Rosamunde Pike naučila veškeré potřebné dialogy v němčině. „Měli jsme tlumočníka z němčiny, který s ní rozsáhle spolupracoval, aby byla co nejvíc autentická,“ říká Padilha.
Pro roli německého teroristy Wilfrieda Böseho oslovili producenti španělsko-německého herce Daniela Brühla. Složitost a prychologická hloubka postavy v Brühlovi okamžitě vyvolala zájem. „Když jsem poprvé četl scénář, byl jsem překvapen a ohromen,“ říká Brühl. „Něco málo jsem o Entebbe věděl a viděl jsem jeden z dřívějších filmů na toto téma. Ale čtení tohoto konkrétního scénáře mi poskytlo tolik detailů, které mě naprosto fascinovaly. Scénář objasňoval myšlenky a pozadí, které řídilo jednotlivé účastníky události.“
Rosamunde Pike byla Brühlovým rozhodnutím přijmout roli nadšená. „Chtěla jsem s Danielem pracovat od té doby, co jsem ho viděla ve filmu Good bye, Lenin!,“ říká herečka. „A když jsem ho viděla jako Niki Laudu v Rivalech, byl naprosto fenomenální.“
Při přípravě na roli Brühl četl několik knih o radikálních revolučních skupinách v Německu a studoval dokumenty a filmy zabývající se tímto časovým obdobím, aby se seznámil s tím, jak v té době lidé vypadali, jak mluvili a pohybovali se.
„Bylo impozantní, že jsme měli možnost mít k dispozici skutečné svědky,“ říká Brühl. „Měli ovšem na události subjektivní pohled. Ačkoliv bylo fascinující s nimi mluvit, musel jsem si udržet určitý odstup, abych mohl Böseho úspěšně zahrát. Nemohl jsem jen slepě souhlasit s věcmi, které mi říkali. Bylo to docela strašidelné.“
Přes závažnost tématu dokázal Padilha na place vytvořit optimistickou a nakažlivou energii. „Když pracujete s Josém, musíte být stále ve střehu, protože na posledníchvíli přichází s novými nápady,“ říká Brühl. „Je to velmi osvěžující přístup. Musíte být připraveni zkoušet nové věci, improvizovat. Je to spíš dokumentární přístup k hraní, ale jako herce mě to velmi oslovilo,“ uzavírá Brühl.
Pro klíčové role předsedy vlády Jicchaka Rabina a ministra obrany Šimona Perese vybral režisér izraelského herce Liora Ashkenaziho a britského herce Eddieho Marsana.
„Hrát Rabina byla obrovská výzva, protože je to velmi důležitá historická postava,“ říká Ashkenazi, který hrál v dramatu Poznámka pod čarou, nominovaném na Oscara za nejlepší zahraniční film. „Nechtěl jsem ho napodobit, ani karikovat. Místo toho jsem s Josém mluvil o tom, jak ho zahrát pomocí malých detailů, jako způsob jakým kouřil nebo pohyboval hlavou. Něco takového. Mluvil jsem s jeho rodinou a požádal je, aby mi přinesli nějaká domácí videa, na která bych se mohl podívat.“
Stejně tak se Marsan tvrdě snažil vyhnout imitacím. „Klíčem k zobrazení Šimona Perese je vyhnout se tomu, že byste ho hráli jako archetyp,“ říká. „Cílem bylo hrát ho jako autentickou lidskou bytost s paradoxními myšlenkami a složitostmi.“
Film zkoumá eticky temný prostor kolem celé události, což Marsana přesvědčilo roli Perese přijmout. „Myslím, že Operace Entebbe je odpovědí na populismus, který vyžaduje, aby ve filmu vždy byli jasně danní hrdinové a darebáci,“ říká Marsan. „Populismus vykresluje svět mnohem jednodušší, než skutečně je. To byla jedna z věcí, které jsem s Josém diskutoval při našem prvním setkání. Každá postava v tomto filmu vidí a slyší věci ze své individuální perspektivy.“
Postava Jacquese Lemoineho, francouzského leteckého inženýra, jehož odvaha pod tlakem pomohla udržet stovky rukojmích v bezpečí, připadla Denisi Ménochetovi. Ten je často obsazován do rolí násilných zlodějů a darebáků, takže byl nesmírně šťastný, že tentokrát si může zahrát jiný druh role.
„Do scénáře jsem se okamžitě zamiloval, protože byl velmi dynamický,“ říká Ménochet. „A navíc moje postava byla pro jednou dobrej chlápek. Jacques se snaží celou dobu pomáhat. Snaží se ochránit cestující v letadle, snaží se je udržovat v bezpečí po celou dobu incidentu. Navíc jsem měl to štěstí, že jsem mohl hodiny mluvit po telefonu s osobou, kterou hraji, což bylo naprosto neocenitelné,“ říká. „Jacques mě provedl do detailu tím, co se z jeho úhlu pohledu stalo a jak to cítil. To pro mě mělo cenu zlata.“
Ačkoliv jeho postava ve filmu nebyla zraněná, Ménochet při natáčení stejné štěstí neměl. Nehoda ve stísněném kokpitu letadla při natáčení počáteční scény únosu měla pro herce nepříjemné následky. „Daniel Brühl je můj přítel a bylo velmi snadné s ním pracovat, s výjimkou, když jeho herecký zápal odnesl můj obličej,“ říká Ménochet se smíchem. „Stál jsem přímo za dveřmi do kokpitu a on prudce rozrazil dveře. Všude bylo najednou spousta krve a odnesl jsem si dvě moc hezké jizvy. Ale jinak Daniela zbožňuju, je úžasný.“
Legendárního velitele izraelských ozbrojených sil Jonatana Netanjahua ztvárnil Angel Bonanni.
Bonanni se cítil pod velkým tlakem, když měl zobrazit takovou legendární ikonu, ale zkušenost režiséra José Padilhy ho uklidnila. „Práce s Josém je uklidňující. Je to jednoduché. Pokud se mu něco nelíbí, prostě to hned řekne. Natáčí věci velmi realisticky, v podstatě někdy ani nevíte, kde jsou kamery. Je to částečně jako dokument.“
Elitního vojáka Zeeva, který se podílel na náletu na Entebbe, si zahrál Ben Schnetzer. Mezinárodní obsazení doplňují arabsko-izraelší herci Ehab Bahous a Amir Khoury a maročtí herci Noof McEwan a Omar Berdouni.
Hledání místa pro natáčení opuštěného leteckého terminálu Entebbe se ukázalo jako jedna z největších výzev, jimž filmaři čelili. "Při výstavbě terminálu vyvstala otázka, jak to udělat," říká režisér Padilha. "Vždy jsem to chtěl vytvořit bez vizuálních efektů nebo pomocí co možná nejméně efektů, protože se mi líbí dokumentární způsob natáčení." Podle producentky Michelle Wright odpověď ležela na Maltě. "Prozkoumali jsme spoustu míst, která by mohla vyhovovat natáčení scén z terminálu v Entebbe," říká. "Protože jsme museli pracovat s velkými letouny, jako je dopravní letadlo C-130 Hercules, Malta se ukázala jako skvělá volba. "
Konstrukce letového terminálu společnosti Entebbe vyžadovala velký štáb, který by pracoval nepřetržitě, ale výsledky stály za to,“ říká Wright. "Na Maltě jsme měli štáb 138 lidí a 60 z nich se zabývalo fyzickou konstrukcí. Postavili dokonalou repliku původního terminálu Entebbe za sedm a půl týdne, což by na jiných místech trvalo mnohem déle.“
Charlo Dalli, umělecký vedoucí filmu, byl ohromen záměrem produkce dodržet co největší autentičnost. "To, čeho jsme na Maltě dosáhli, bylo úžasné," říká Dalli, jehož nedávné projekty zahrnují práci na filmech Vražda v Orient expresu a 13 hodin: Tajní vojáci z Benghází.
Kostýmy byly jedním z prvků, které Padilha považoval za velmi důležité pro úspěch filmu. "Skuteční rukojmí zůstali v Entebbe celý týden, aniž by se mohli převléct," poznamenává. "Tak je posun v příběhu řečen i tím, že ukazuje, jak se jejich oblečení měnilo v průběhu tohoto období."
Kostýmní návrhářka Bina Daigeler spolupracovala s režisérem Padilhou a kameramanem Lulou Carvalho na seriálu Narcos. Pokud jde o oblečení cestujících, říká, že se rozhodla vyhnout se zdůraznění módy 70. let, aby se diváci mohli snadněji identifikovat s rukojmími. "Cestujícím v letadle jsem se pokusila dát extrémně ležérní vzhled oblečení. Nechtěla jsem, aby vypadali, jako by byli z vzdálené minulosti."
Práce s vintage tkaninami z daného období se však pro návrháře ukázala jako neočekávaná výzva. "Většina oblečení z toho období byla vyrobená ze syntetických materiálů," říká Daigeler. "Když jsme je snažili „zestařit“ nebo je propotit, protože v Entebbe je v červenci velmi horko, potní skvrny nebyly na kostýmech vidět, tedy ani na kameře. Zní to jako směšný problém, ale pro nás moc vtipný nebyl. Zkoušeli jsme tisíce různých druhů směsí se všemi možnými barvami, dokud jsme nenašli správný způsob, jak to udělat, abychom viděli rukojmí se potit."
Producentka Kate Solomon je přesvědčená, že právě teď je správný čas přijít s tímto druhem filmu. „Terorismus nabývá na síle a Izrael a Palestina jsou stále v konfliktu,“ říká Solomon. „Když se na tuto historickou událost podíváme z mnoha různých perspektiv, můžeme lépe pochopit rozhodovací proces, který nás dostal až sem.“ Pro ilustraci poukazuje na rozhodující okamžik na samém konci filmu. „Po záchraně rukojmích, Jicchak Rabin říká, že pokud jeho vláda nebude mluvit s druhou stranou, nikdy nepřekonají minulost. Takže to je jedno z nejdůležitějších poselství filmu. Musíš s lidmi mluvit.“
Stejně tak i Brühl vidí mnoho paralel mezi událostmi, které jsou ve filmu, se světem, ve kterém žijeme dnes. „Je fascinující navštívit prostřednictvím filmu sedmdesátá léta a zjistit, jak moc je situace dnes podobná,“ říká Brühl. „Problémy, kterými se v tomto příběhu zabýváme, nebyly vyřešeny, ale možná se k jejich úspěšnému řešení můžeme přiblížit, když se podíváme do minulosti.“
Producent Bevan souhlasí. „Operace Entebbe je politický thriller o světě, který není nijak odlišný od našeho současného. Nabízí pohled na politiku, která není od politiky dnešního světa příliš odlišná,“ říká producent.

Postavy a obsazení
• Rosamund Pike - Brigitte Kuhlmannová
• Daniel Brühl - Wilfried Böse
• Eddie Marsan - Shimon Peres
• Lior Ashkenazi - Yitzhak Rabin
• Denis Menochet - Jacques Lemoine
• Ben Schnetzer - Zeev Hirsch
• Juan Pablo Raba - Juan Pablo
• Nonso Anozie - Idi Amin
• Trudy Weiss - Dora Blochová   
• Joerg Stadler - Yitzhak David
• Angel Bonanni - Yoni Netanyahu   
• Or Schraiber - tanečník   
• Flynn Allen - Kobi Cohen

DABING
V českém znění: Libor Bouček - Daniel Brühl (Wilfried Böse), René Slováčková - Rosamund Pike (Brigitte Kuhlmann), Zbyšek Horák - Lior Ashkenazi (předseda vlády Yitzhak Rabin + titulky), Ivo Hrbáč - Pierre Boulanger (Maurice Elbaz), Jiří Krejčí - Angel Bonanni (Yoni Netanyahu), Daniel Krejčík - Ben Schnetzer (Zeev Hirsch), Zdeněk Mahdal - Brontis Jodorowsky (kapitán Michel Bacos), Bohdan Tůma - Nonso Anozie (prezident Idi Amin), Petra Hanžlíková - Michal Shtamler (Hanna Cohenová), Otakar Brousek - Eddie Marsan (Shimon Peres), Jiří Ployhar - Gal Pertsiger (Pasco Cohen) + Ehab Bahous (Wadie Haddad), Jan Szymik - Peter Sullivan (Amos Eiran), Libor Terš - Nathan Ravitz (velitel letectva Benny Peled), Jakub Saic - Omar Berdouni (Faiz Jaber), Jana Páleníčková - Andrea Deck (Patricia Martelová), Petra Hobzová - Laurence Bouvard (sestra Cecile Jabonová), Antonín Navrátil - Vincent Riotta (Dan Shomron), Jan Škvor - Samy Seghir (Jean-Jacques Mimouni), Pavel Vondra - Denis Ménochet (Jacque Lemoine), Pavel Rímský - Mark Ivanir (generál Motta Gur), Josef Pejchal - Yiftach Klein (Ehud Barak), Terezie Taberyová - Zina Zinchenko (Sarah), Radek Kuchař
Překlad: Petr Zenkl
Zvuk: David Pavlíček
Produkce: Miroslav Vitvar
Vedoucí výrobního štábu: Zdeněk Mahdal
Dialogy a režie: Veronika Veselá
České znění ve studiu Pro-Time vyrobila Tvůrčí skupina Josefa Petráska v roce 2018

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 29.3.2018 Bioscop
Premiéra USA: 16.3.2018 Focus Features
Premiéra Francie: 2.5.2018 UGC Distribution
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 15.8.2018 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

Tržby v ČR - Kč 924 820
Tržby celkem - $ 9 600 000
Návštěvnost v ČR 5 822

 

Tvůrci a herci

José Padilha (Režie), Tim Bevan (Produkce), Eric Fellner (Produkce), Ron Halpern (Produkce), Kate Solomon (Produkce), Michelle Wright (Produkce), Rodrigo Amarante (Hudba), Lula Carvalho (Kamera), Daniel Rezende (Střih), Fiona Weir (Casting), Kave Quinn (Scénografie), Bina Daigeler (Kostýmy), Glenn Freemantle (Zvuk), Lesley Smith (Masky), Gregory Burke (Scénář), Rosamund Pike (Herec), Daniel Brühl (Herec), Eddie Marsan (Herec), Ben Schnetzer (Herec), Denis Ménochet (Herec), Mark Ivanir (Herec), Andrea Deck (Herec), Omar Berdouni (Herec), Nonso Anozie (Herec), Lior Ashkenazi (Herec), Yiftach Klein (Herec), Natalie Stone (Herec), Flynn Allen (Herec), Brontis Jodorowsky (Herec), Gabriel Constantin (Herec), Angel Bonanni (Herec), Daniel Ben Zenou (Herec), Peter Sullivan (Herec), Kamil Lemieszewski (Herec)

 

2018/107/Velká Británie, USA/Drama, Krimi, Thriller