Mlha / The Fog (2005/100/USA/Akční, Horor, Mysteriózní, Thriller) 33%
06.08.2018 14:26
2005/100/USA/Akční, Horor, Mysteriózní, Thriller
Zajímavost k filmu
- Remake klasického hororu stál producenty 18 milionů a během prvního víkendu promítání (14. – 16. 10. 2005) vydělal v USA 11,7 mil. dolarů. Celkový výdělek dosáhl na 29,5 milionu.
- Roli Stevie (Selma Blair) měla původně ztvárnit zpěvačka Fergie ze skupiny Black Eyed Peas a mluvilo se také o Charismě Carpenter a Jessice Biel.
- Během přípravy filmu si v něm měla zahrát také Julia Stiles, které byla role Elizabeth upravená na tělo a měla v průběhu více prostoru. Když herečka opustila produkci a na její místo přišla Meggie Grace, postavu přepsali na mladší a nevinnější dívku.
- Mlha dostala zelenou ještě dříve, než Revolution Studios napsali scénář.
- Selma Blair natočila skoro všechny kaskadérské kousky sama a strávila tak například 12 hodin ve vodě při natáčení podvodních scén.
- Producentka původního filmu a zároveň také remaku Debra Hill zemřela krátce před začátkem natáčení.
JEDNOU VĚTOU
„S mlhou se vrací zločiny minulosti."
OBSAH
Obyvatele malého městečka jménem Antonio Bay terorizuje děsivá a nenávistná síla, která se ukrývá ve smrtící husté mlze. Pod jejím závojem číhá hrůzyplné tajemství, které musí lidé z města odhalit dříve, než bude pozdě. Přesně před 100 lety na skalnatém pobřeží izolovaného severokalifornského města ztroskotala v tajemné mlze loď s malomocnými. Zakladatelé města ji záměrně navedli špatným směrem, což znamenalo smrt pro všechny na palubě. Teď se duchové mrtvých námořníků vracejí ze svých hrobů, aby se mohli pomstít. Jsou zahaleni do nadpřirozené mlhy, uvězněni v rezidencích odlehlé komunity a hledají potomky těch, kteří město kdysi založili a zabíjejí každého, kdo jim chce překazit jejich vražedné úmysly.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Výsledek je i přes nulová očekávání tragický. To, že je to horor nekrvavý se dá přežít. To, že je to horor extrémně nudný už bohužel ne. Po celou dobu se film plazí opravdu extrémně pomalým tempem a "tajemná" mlha může jen těžko u někoho zbudit respekt. Film postrádá tempo a o silnější okamžik zavadí leda extrémně hladový divák. Zdaleka "nejlepší" je ovšem konec, který dle mého skromného odhadu nemůže pochopit naprosto nikdo, protože prostě nedává smysl. Čest tvůrcům, když nevím, jak to zakončit, tak tam prostě plácnu "něco" a diváci už to nějak zbaští. Hvězdička za pěkné efekty a druhá za Selmu Blair (bože, ta holka je kus!). Zbytek je těžká bída... (Tom Hardy) 2*
Nebudu tu mlžit, je to mdlá sračka k uzoufání! Původní Carpenterovo pomstychtivé zlo vystupující z kondenzované vodní páry sice také nebylo žádný majstrštyk, ale mohlo se jakžtakž opřít o atmosféru plíživého tajemna. Ovšem remake mistra Wainwrighta, mimochodem nejen kvůli absenci nějaké tvůrčí invence zbytečný jak noční pleťový krém v koupelně Freddyho Kruegera, ten si o ní mohl jenom nechat zdát. Už nikdy více, i kdyby z mlhy vystoupily ruku v ruce gorily, Rákosníček a Willy, co objel svět za 80 dní.. (Gilmour93) 1*
Občas to mívá divák, potažmo recenzent hodně těžké. Říká se, že na špatné filmy se píše snáz. Jenže digitální The Fog bude záhadnou výjimkou. Je s podivem, že režisér Rupert Wainwright natočil atmosférický thriller Stigmata, toho času vizuálně zajímavý videoklip s Patricií Arquette. The Fog, ať ji proberu odshora dolů, je neskonalý průšvih. Rádoby horor o mrtvých námořnících, kteří přicházejí z mlhy, tedy vraždící mlhy (což je bez hlubšího scenáristického vysvětlení), představuje partu jako z ústavu mentálně postižených, kteří jen nešťastně pobíhají a pronášejí neuvěřitelně hloupé věty. Divím se a "obdivuju" zároveň Selmu Blair i Maggie Grace za tu kuráž, do něčeho takového jít. (castor) 1*
VELKÁ RECENZE
Vítejte u dalšího kola soutěže „Procpu se do žebříčku nejhorších filmů všech dob?“! Protože poslední výherce výběrového konkurzu s názvem Hele vole, kdo tu vaří? se před Silvestrem zasekl na jednom točeném a do tohoto roku už s velkou pompou nedoběhl, dnešního soutěžního kola se zúčastní pouze jeden borec. Přicházíme o napětí, na druhou stranu je už o vítězi předem rozhodnuto a tak se do něj můžeme během jeho kvalitativního soudu pěkně potutelně a upřímně strefovat. A věřte mi, že strefovat se do filmu, jako je Mlha, je TAK snadné a lahůdkové, že si tuhle výsadu snad ani nezasloužím. Ať se rozepíšu o jakémkoliv atributu, ať budu analyzovat z jakéhokoliv úhlu, ať se proberu odshora dolů libovolnou analogií se žánrově spřízněnými běžci, vždy se snadnější či trnitější cestou dostanu k závěru, že se tu ošklivým způsobem něco zvrtlo a tenhle kus nahnilé filmařiny neměl spatřit světlo světa. Ale pěkně popořádku.
Žil byl (žije byje) v lesíku zvaném Hollywood jeden švarný jinoch, který si syslil své nízkorozpočtové filmíky na koleně a pomalu, ale jistě se prokousával k branám s označením kult, kde ho s jásotem vítaly davy nadšených a po delší době i řádně nadržených příznivců. Modří už možná zbystřili, že onen rebel hrdě nese jméno John Carpenter a jeho nezanedbatelné přírůstky do filmových studnic budou navždy zapsány zlatým písmem ve všech důležitých kinematografických análech. Tak. Tenhle chlapík natočil jednou i jeden podivuhodný film, v němž do role vraha postavil bijce poněkud netradičního a řekněme poměrně originálního: Původce ranních úvah o posečkání ve vyhřáté posteli a viníka za promáčknutý nárazník v důsledku nárazu do sloupu, který jste neviděli - mlhu. Sousloví vraždící mlha bez hlubších scenáristických kontextů je samozřejmě hovadina hodná zápisu do encyklopedie filmových kuriozit, ale Carpenter všemu dodal velice příjemný feeling a háv a všechno to jako zázrakem šlapalo i na relativně vážné rovině (co je v této filmové větvi vážné, že).
Psal se rok 2005 a jistý Ruppert Wainwright dostal nápad Carpenterovo téma zrekvírovat za pomocí moderních technologií a vyspělejších filmařských postupů, zkrátka a dobře, udělat z něj po všech směrech nadupanější poctu jednomu režijnímu velikánovi a vydobýt si na tom kariéru. To druhé se mu nepochybně nepovedlo, o tom prvním bych si dovolil s úspěchem pochybovat. Wainwright to totiž vzal za tuze špatný konec a místo velké pocty vyšvihl tak akorát velký průšvih.
Tak zaprvé. Nová Mlha nemá žádný příběh. Ano, vymezuje prostor, v němž lidé zmateně pobíhají a říkají věci jako „Už je to tady, schovejte se!“, v němž se hlavní hrdinka snaží vyluštit podivné znaky na hrajícím hřebenu, který se po pár minutách samovznítí (!!!), v němž se věci dějí bez vážných důvodů jen pro navození jakési atmosféry a strachu z neznámého. Ano, to tu je, ale chybí tomu spojovací články, chybí tomu souvislosti a především, absentuje tu jakákoliv logika. Tomu já neříkám příběh a neuznal bych to, ani kdybych se v kině sebevíc přejedl poprcornem a následná sprcha coly mi způsobila potíže zcela jiného rázu. Mlha jednoduše plyne odnikud nikam – jak pěkně se to parafrázuje – aby nabídla spoustu nafintěných jednolitých krátkodobých epizodek a uzavřela je rádoby mysteriózním závěrem, po kterém si máte kecnout na zadek, říct si „no nekecej!“ a přemýšlet o něm minimálně ještě půldruhou hodinu. V tomto směru Mlha nezklamala. Opravdu dlouho jsem přemýšlel, jak to skončilo, z jakého důvodu to takhle skončilo, co se vyřešilo, proč je mlha najednou hodná a lidé už se jí nemusí bát. Hádejte, na co jsem přišel. Vůbec na nic. Mlha vystupující jako high-class „bubu“ thriller nemá logické vyústění! Nepochybně se najde pár jedinců, kteří teď zvednou oči v sloup budou jen pohrdavě kroutit hlavami. Tito vyzrálí diváci jsou pravděpodobně o mnoho vnímavější a chytřejší než já, což jim právě teď ze srdce přeji a touto cestou jim oficiálně dovoluji, aby se tím chlubili ;).
Když rezignujete u filmu na příběh, logicky očekáváte, že vám nabídne alespoň něco jiného. Hodně režisérů tenhle handicap zvládá vyvážit audiovizuální stránkou, která umně zakrývá fakt, že se vlastně dohromady moc neděje. Mlha však pokulhává i v tomhle směru. Triky sice nepatří do úplného odpadu, ale přemíra jejich využití je těžce diskutabilní, když prakticky ničemu neslouží. Z natáčených lokací si asi plést svetr nezačnete, stejně jako z toho, že mají všichni notebooky a webkamery od Sony. Takže zbývá nám tu něco, co stojí za řeč? Nazvěte mě sexistou, ale pokud bych vám měl Mlhu doporučit alespoň z jednoho hlediska, bude to kvůli dvojici hlavních představitelek ;). Kontrastnímu duu (mluvíme o porostu hlavy) Maggie Grace (kterou jistě hladově obhlížíte v Lostu ;) a Selma Blair se těžce odolává, zvláště když jim scenárista vlepil do rolí situace, kdy musí dokázat svou kuráž v boji proti přírodním živlům a většinou tak dělají buď spoře oděny nebo náležitě namokřeny. Rázem zapomenete, že v tomhle filmu existuje něco jako mlha, že dialogy šustí papírem, až to práská dveřmi a vůbec, že v těch sto minutách prostě není nic, co dělá z pár umně sestříhaných záběrů film.
Existují dobré a špatné filmy. Pokud narazíte na špatný film, stále je tu malá šance, že to bude ten druh „špatný až zábavný“ (Lovci „zbožňuji-opice-lezoucí-do-tmy“ Dinosaurů jsou krásným příkladem). O moc horší situace nastává, když je film prostě jenom špatný. Mlha je ten případ. Nefunguje tu nic a nemůžete se tomu ani zasmát, v kterémžto bodě se vyčerpávají všechny důvody, proč byste ho měli chtít vidět. Snažně v tuto chvíli apeluji na všechny fanoušky Carpenterovy tvorby, kteří vlastní potřebný kapitál a chuť pustit se do oprašování kultovních počinů nejen tohoto, ale preventivně i jiných starých režijních mistrů: Zůstaňte fanoušky.
O FILMU
Když producenta Johna Carpentera a jeho produkční partnerku, nedávno zesnulou Debru Hill, poprvé oslovil David Foster ohledně remaku Carpenterovy klasiky Mlha z roku 1980, Carpentera tato myšlenka zaujala, avšak rozhodně se nechtěl znovu zhostit režie. Dle jeho slov by bylo smysluplnější, kdyby se tohoto úkolu „ujal nějaký mladý génius a natočil to lépe.“ Po dohodě s Hill se rozhodl dát Fosterovi, který produkoval také Carpenterův film Věc, zelenou.
Kromě velkého obdivu k Carpenterovi přitahovala Fostera k této filmové látce také skutečnost, že se i přes děsivé hlavní téma dokázal snímek obejít bez přehnaného násilí a krve. „Jednou z věcí, která se mi na původní Mlze velice líbila, bylo to naznačované násilí. A dodnes se drží - pořád je to sakramentsky děsivý film.“
„Mám pět vnuků a chci dělat filmy, na které by se mohli podívat. Nemohl bych natočit krvák,“ pokračuje Foster. „Myslím si, že je to skvělý duchařský příběh o lidech, kteří uvízli na dlouhých sto let na dně oceánu a nyní se vracejí, aby se pomstili potomkům mužů, kteří měli jejich prokletí na svědomí.“
Foster, Carpenter a Hill poté začali hledat scénáristu, který by dokázal původnímu příběhu propůjčit modernější podobu. Cooper Layne, který se jako scénárista podílel na Fosterem produkovaném filmu Jádro, považovali všichni tři za skvělou volbu. „Je to opravdu talentovaný, čerstvý, nový scénárista,“ vysvětluje Foster. „Každý byl jeho přístupem k látce nadšen.“
„Cooper přišel s několika stránkami opravdu skvělých nápadů. Podařilo se mu zachovat rámcový děj, ale provedl v něm výrazné změny,“ říká Carpenter.
Zatímco Layne usilovně pracoval na první verzi scénáře, Foster navrhnul, aby začali co nejdříve hledat vhodného režiséra, s čímž Carpenter a Hill souhlasili. „Ještě jsme neměli hotový scénář, ale dříve nebo později by stejně přišel režisér a přinesl do filmu svou vizi, takže jsem považoval za nejlepší řešení, aby s námi byl od začátku. Všem nám učaroval snímek Stigmata Ruperta Wainwrighta. Když jsme se s ním poprvé setkali, už měl v hlavě svou představu o podobě filmu.“
„Horor je tu s námi už od samotného úsvitu kinematografie,“ podotýká Carpenter. „Všichni k němu máme určitý vztah. Rodíme se plní strachu. Přicházíme na svět s křikem a vítá nás plácnutí po zadku. Všichni se bojíme stejných věcí. Rozdíly mezi kulturami se mohou týkat humoru, ale ne hrůzy. Proto je horor perfektní.“
„Navíc jsou to skvělé filmy na rande - zvedají vás ze židle, cloumá s vámi adrenalin, ječíte a řvete … a pak se smějete, že jste křičeli,“ pokračuje Carpenter.
Úspěchy nedávných filmů Kruh a Nenávist přičítá tomu, že kladou důraz na příběh a také jej berou vážně. Stejně jako zmíněné filmy je i tento remake odrazem tvůrčího citu generace filmařů, kteří vyrostli na napínavých thrillerech jako Čelisti nebo Mlha. „Považuji za přirozené, že lidé, kteří tyto filmy viděli jako malí a nyní se stali filmaři, chtějí točit snímky podobné těm, které se jim tehdy líbily. A i v případě, že nejde o remake, je to většinou inspirováno nějakým jiným filmem,“ říká Carpenter.
V úspěšnějších hororových filmech se často objevuje také jiný charakteristický prvek - filmaři vezmou to, co instinktivně považujeme za normální nebo bezpečné, a propůjčí tomu zrůdný rozměr. „Mlha funguje tak dobře zčásti díky tomu, že ostrov obvykle považujeme za velmi bezpečné místo, kde je každý šťastný a spokojený,“ říká herečka Selma Blair. „A mlha, která působí idylicky, tajemně, či romanticky, se v našem filmu stává monstrem. Tohle je v hororech obvyklý trik - uděláte z něčeho, co působí přívětivě, nebezpečnou hrozbu.“
„Poté, co jsem kývla na tuhle roli, jsem se začala vzdělávat v oblasti hororu - sehnala jsem si co nejvíce hororových filmů a pokoušela se zjistit, díky čemu fungují, co je činí tak děsivými. Chtěla jsem si udělat takový soukromý rozbor,“ říká herečka Maggie Grace. „Když se podíváte třeba na Jurský park, nedá se říci, že byste celý následující týden trnuli strachy z představy dinosaura, řítícího se za vámi na ulici. Ale pokud se film týká obyčejných lidí, s jakými žijete na jedné ulici … Je to o nacházení hrůzy v každodenních věcech. Jedině to se vám opravdu vryje do paměti. Z podobných filmů jste vyděšeni ještě o týden později.“
V minulosti horory zajímaly především mužskou část publika. V současné době však začínají přitahovat také mladší a ženské divačky. „Hororové filmy patří mladým lidem,“ vysvětluje Foster. „A největší část koláče - 56 % - tvoří mladé ženy. To se ale týká jen posledních čtyř let.“
Jedním z důvodů, proč k této změně došlo, by mohla být skutečnost, že ve filmových hororech stále častěji zachraňují situaci ženské hrdinky. „Horory byly prví filmy, v nichž se začaly ženy častěji prosazovat jako hrdinky. Filmaři vzali obvyklý dojem, že ženy jsou pouze bezmocnými oběťmi a obrátili jej naruby. Myslím, že například Debře Hill můžeme jen poděkovat za to, jakým způsobem ženské postavy ve filmech vykreslila,“ pokračuje Blair.
„Je fajn hrát postavu, který je silná a má také svůj podíl na tom, co se ve filmu děje,“ souhlasí Grace. „Ne někoho, kdo se celou dobu nechává jen opečovávat.“
Filmaři neměli problémy přilákat k tomuto filmu talentované herce, ale najít dostatek místa v jejich nabitých kalendářích. Tom Welling hraje v seriálovém hitu Smallville a Grace natáčela na Havaji neméně úspěšný seriál Lost. Welling měl natáčení celý pracovní týden, takže se Mlze musel věnovat o víkendech. „Jeden týden jsme natáčeli noční scény,“ vzpomíná Foster. „Natáčení s námi Tomovi skončilo v pondělí v 7 ráno, takže se jen osprchoval, převlékl a šel rovnou na natáčení Smallville. Bylo to drsné. Jindy zase přiletěla Maggie z natáčení Lost na Honolulu, spala dvě hodiny, pak pracovala celý den s námi a letěla zpátky. Byli opravdu neuvěřitelní.“
Režisér Wainwright použil při natáčení zajímavou metodu, která hercům umožnila se lépe seznámit s ostatními postavami. „Rupert trval na tom, abychom si ještě před začátkem natáčení vymysleli a napsali na papír minulost svých postav,“ vzpomíná Blair. „Tohle jsem dělala vždycky, i když to režisér nevyžadoval. Rupert ale životopisy ofotil a rozdal je celému štábu, abychom měli všichni stejnou představu. Hodně nám to pomohlo. Je to metoda, se kterou bych se ráda setkala i v budoucnu.“
Carpenter trval na tom, aby Wainwright pracoval na filmu sám. „Je to nový režisér a do filmu vnáší svůj vlastní pohled a cit,“ říká Carpenter. „Bylo by pro mě těžké, kdybych mu měl říkat, co má dělat, a tím do jeho vize zasahoval. K této profesi jsem vždycky přistupoval tak, že film je dítko konkrétního režiséra - a tím byl tentokrát Rupert. Potřeboval se postavit na vlastní nohy a učinit z filmu vlastní počin, což se také stalo. Ve skutečnosti bylo vlastně docela zajímavé dívat se, jak pracuje jiný režisér. A bylo v tom i hodně déja vu. Kdysi jsem byl ve stejné situaci, akorát za jiných okolností. Opravdu mě bavilo to sledovat.“
Zatímco Carpenterova verze z roku 1979 byla natočena s velmi nízkým rozpočtem a pouze dvěma přístroji na vytváření mlhy, remake využil schopností nejmodernější techniky. Tým koordinátora speciálních efektů Boba Comera měl kromě cca. 50 různých kusů zmíněných přístrojů k dispozici také „patnáctimetrový přívěs plný vybavení, který jsme všude tahali s sebou, protože jsme nikdy nevěděli, kdy jej budeme potřebovat,“ říká Comer.
Jak už se stalo zvykem, nejlépe filmařům posloužily právě ty nejjednodušší a klasické technologie. „Naši lidé se přibližně měsíc zabývali testováním všech možných komplikovaných zařízení,“ říká Comer. „Ale nakonec jsme došli k závěru, že osvědčená a nejjednodušší metoda je stále ta nejlepší. Na začátku jsme zkoušeli přístroje na vytváření dusíku a oxidu uhličitého, ale nakonec jsme se na všechny tyhle věci vykašlali a použili suchý led, krabice z překližky a větráky.“
Filmová mlha byla jednoduchým mixem propylénglykolu a glycerínu, který pracovníci s efekty nahřívali, dokud nezatomizoval a nezměnil se na mlhu. Tu poté velkými větráky foukali přes bloky suchého ledu, aby se valila po zemi či vodě. V případě „agresivní mlhy“ pak použili ruční vytvářeče mlhy. „Ve filmu je několik různých druhů mlhy,“ říká Wainwright. „Ta agresivní vznikala jednoduše - jsou to dva chlápci s ručními vytvářeči mlhy, na nichž mají zapnuty reflektory. Pustili to a běželi směrem ke kameře. Mlha byla tak hustá, že byla černá, ale ty reflektory ji prosvítily, takže to opravdu vypadá jako oblak, který se snesl na zem a útočí na vás.“
„Dále je tam ‚plazivá mlha‘, což je suchý led a pára. Tahle mlha se začne valit z kopce a usadí se všude okolo. Je tam jeden vynikající okamžik, ve kterém je Spooner na zádi Nickovy rybářské lodi a začíná se dít něco hrozivého - mlha se blíží k lodi a pak se do ní začne plazit jako had. Je to skutečně děsivé. A také je to lepší než cokoliv, co by se dalo udělat pomocí digitálních efektů,“ pokračuje režisér.
Což nicméně neznamená, že by se filmaři digitálním efektům vyhnuli úplně. Počítačová grafika jim posloužila ve chvílích, kdy potřebovali dát mlze určitý „charakter“ nebo umazat nohy, běžící pod „agresivní mlhou“.
Použití skutečné mlhy hercům pomohlo lépe se vžít do jejich rolí. „V mnoha scénách, ve kterých nás má mlha mást nebo dezorientovat, tomu tak skutečně bylo,“ vzpomíná Welling. „Doopravdy nás rozhodila. Nic jsme neviděli. Rupert vytvořil jedinečné, tajemné prostředí.“
DABING
V českém znění: Jan Maxián - Tom Welling (Nick Castle), Andrea Elsnerová - Maggie Grace (Elizabeth Williamsová), Filip Švarc - DeRay Davis (Spooner), Jiří Plachý - Kenneth Welsh (Tom Malone), Jan Vondráček - Adrian Hough (otec Malone, titulky), Radana Herrmannová - Sara Botsford (Kathy Williamsová), Petr Gelnar - Jonathon Young (Dan), Radek Hoppe - Matthew Currie Holmes (Sean Castle), Kateřina Lojdová - Selma Blair (Stevie Wayneová), Petr Neskusil - Cole Heppell (Andy Wayne), Jiří Hromada - Rade Šerbedžija (kapitán Blake), Miloslav Študent - Alex Bruhanski (strejda Hank), Jiří Valšuba, Jana Postlerová, Alice Šnirychová, Jan Hanžlík, Jolana Smyčková a další
Překlad: Jiří Lexa
Zvuk: Miloš Sommer, Oldřich Wajsar
Produkce: Milena Čapková
Dialogy a Režie: Jana Kovaříková
Vyrobily: ABZ divize Bontonfilms v roce 2005
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.3.2006
Premiéra USA: 14.10.2005 Columbia/Sony
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 1.12.2006 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 14.12.2011 Magicbox
Tržby v ČR - Kč 2 147 836
Tržby celkem - $ 46 200 000
Návštěvnost v ČR - 20 558
Náklady (Rozpočet) - $ 18 000 000
FILMY V SÉRII
„S mlhou se vrací zločiny minulosti."
OBSAH
Obyvatele malého městečka jménem Antonio Bay terorizuje děsivá a nenávistná síla, která se ukrývá ve smrtící husté mlze. Pod jejím závojem číhá hrůzyplné tajemství, které musí lidé z města odhalit dříve, než bude pozdě. Přesně před 100 lety na skalnatém pobřeží izolovaného severokalifornského města ztroskotala v tajemné mlze loď s malomocnými. Zakladatelé města ji záměrně navedli špatným směrem, což znamenalo smrt pro všechny na palubě. Teď se duchové mrtvých námořníků vracejí ze svých hrobů, aby se mohli pomstít. Jsou zahaleni do nadpřirozené mlhy, uvězněni v rezidencích odlehlé komunity a hledají potomky těch, kteří město kdysi založili a zabíjejí každého, kdo jim chce překazit jejich vražedné úmysly.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Výsledek je i přes nulová očekávání tragický. To, že je to horor nekrvavý se dá přežít. To, že je to horor extrémně nudný už bohužel ne. Po celou dobu se film plazí opravdu extrémně pomalým tempem a "tajemná" mlha může jen těžko u někoho zbudit respekt. Film postrádá tempo a o silnější okamžik zavadí leda extrémně hladový divák. Zdaleka "nejlepší" je ovšem konec, který dle mého skromného odhadu nemůže pochopit naprosto nikdo, protože prostě nedává smysl. Čest tvůrcům, když nevím, jak to zakončit, tak tam prostě plácnu "něco" a diváci už to nějak zbaští. Hvězdička za pěkné efekty a druhá za Selmu Blair (bože, ta holka je kus!). Zbytek je těžká bída... (Tom Hardy) 2*
Nebudu tu mlžit, je to mdlá sračka k uzoufání! Původní Carpenterovo pomstychtivé zlo vystupující z kondenzované vodní páry sice také nebylo žádný majstrštyk, ale mohlo se jakžtakž opřít o atmosféru plíživého tajemna. Ovšem remake mistra Wainwrighta, mimochodem nejen kvůli absenci nějaké tvůrčí invence zbytečný jak noční pleťový krém v koupelně Freddyho Kruegera, ten si o ní mohl jenom nechat zdát. Už nikdy více, i kdyby z mlhy vystoupily ruku v ruce gorily, Rákosníček a Willy, co objel svět za 80 dní.. (Gilmour93) 1*
Občas to mívá divák, potažmo recenzent hodně těžké. Říká se, že na špatné filmy se píše snáz. Jenže digitální The Fog bude záhadnou výjimkou. Je s podivem, že režisér Rupert Wainwright natočil atmosférický thriller Stigmata, toho času vizuálně zajímavý videoklip s Patricií Arquette. The Fog, ať ji proberu odshora dolů, je neskonalý průšvih. Rádoby horor o mrtvých námořnících, kteří přicházejí z mlhy, tedy vraždící mlhy (což je bez hlubšího scenáristického vysvětlení), představuje partu jako z ústavu mentálně postižených, kteří jen nešťastně pobíhají a pronášejí neuvěřitelně hloupé věty. Divím se a "obdivuju" zároveň Selmu Blair i Maggie Grace za tu kuráž, do něčeho takového jít. (castor) 1*
VELKÁ RECENZE
Vítejte u dalšího kola soutěže „Procpu se do žebříčku nejhorších filmů všech dob?“! Protože poslední výherce výběrového konkurzu s názvem Hele vole, kdo tu vaří? se před Silvestrem zasekl na jednom točeném a do tohoto roku už s velkou pompou nedoběhl, dnešního soutěžního kola se zúčastní pouze jeden borec. Přicházíme o napětí, na druhou stranu je už o vítězi předem rozhodnuto a tak se do něj můžeme během jeho kvalitativního soudu pěkně potutelně a upřímně strefovat. A věřte mi, že strefovat se do filmu, jako je Mlha, je TAK snadné a lahůdkové, že si tuhle výsadu snad ani nezasloužím. Ať se rozepíšu o jakémkoliv atributu, ať budu analyzovat z jakéhokoliv úhlu, ať se proberu odshora dolů libovolnou analogií se žánrově spřízněnými běžci, vždy se snadnější či trnitější cestou dostanu k závěru, že se tu ošklivým způsobem něco zvrtlo a tenhle kus nahnilé filmařiny neměl spatřit světlo světa. Ale pěkně popořádku.
Žil byl (žije byje) v lesíku zvaném Hollywood jeden švarný jinoch, který si syslil své nízkorozpočtové filmíky na koleně a pomalu, ale jistě se prokousával k branám s označením kult, kde ho s jásotem vítaly davy nadšených a po delší době i řádně nadržených příznivců. Modří už možná zbystřili, že onen rebel hrdě nese jméno John Carpenter a jeho nezanedbatelné přírůstky do filmových studnic budou navždy zapsány zlatým písmem ve všech důležitých kinematografických análech. Tak. Tenhle chlapík natočil jednou i jeden podivuhodný film, v němž do role vraha postavil bijce poněkud netradičního a řekněme poměrně originálního: Původce ranních úvah o posečkání ve vyhřáté posteli a viníka za promáčknutý nárazník v důsledku nárazu do sloupu, který jste neviděli - mlhu. Sousloví vraždící mlha bez hlubších scenáristických kontextů je samozřejmě hovadina hodná zápisu do encyklopedie filmových kuriozit, ale Carpenter všemu dodal velice příjemný feeling a háv a všechno to jako zázrakem šlapalo i na relativně vážné rovině (co je v této filmové větvi vážné, že).
Psal se rok 2005 a jistý Ruppert Wainwright dostal nápad Carpenterovo téma zrekvírovat za pomocí moderních technologií a vyspělejších filmařských postupů, zkrátka a dobře, udělat z něj po všech směrech nadupanější poctu jednomu režijnímu velikánovi a vydobýt si na tom kariéru. To druhé se mu nepochybně nepovedlo, o tom prvním bych si dovolil s úspěchem pochybovat. Wainwright to totiž vzal za tuze špatný konec a místo velké pocty vyšvihl tak akorát velký průšvih.
Tak zaprvé. Nová Mlha nemá žádný příběh. Ano, vymezuje prostor, v němž lidé zmateně pobíhají a říkají věci jako „Už je to tady, schovejte se!“, v němž se hlavní hrdinka snaží vyluštit podivné znaky na hrajícím hřebenu, který se po pár minutách samovznítí (!!!), v němž se věci dějí bez vážných důvodů jen pro navození jakési atmosféry a strachu z neznámého. Ano, to tu je, ale chybí tomu spojovací články, chybí tomu souvislosti a především, absentuje tu jakákoliv logika. Tomu já neříkám příběh a neuznal bych to, ani kdybych se v kině sebevíc přejedl poprcornem a následná sprcha coly mi způsobila potíže zcela jiného rázu. Mlha jednoduše plyne odnikud nikam – jak pěkně se to parafrázuje – aby nabídla spoustu nafintěných jednolitých krátkodobých epizodek a uzavřela je rádoby mysteriózním závěrem, po kterém si máte kecnout na zadek, říct si „no nekecej!“ a přemýšlet o něm minimálně ještě půldruhou hodinu. V tomto směru Mlha nezklamala. Opravdu dlouho jsem přemýšlel, jak to skončilo, z jakého důvodu to takhle skončilo, co se vyřešilo, proč je mlha najednou hodná a lidé už se jí nemusí bát. Hádejte, na co jsem přišel. Vůbec na nic. Mlha vystupující jako high-class „bubu“ thriller nemá logické vyústění! Nepochybně se najde pár jedinců, kteří teď zvednou oči v sloup budou jen pohrdavě kroutit hlavami. Tito vyzrálí diváci jsou pravděpodobně o mnoho vnímavější a chytřejší než já, což jim právě teď ze srdce přeji a touto cestou jim oficiálně dovoluji, aby se tím chlubili ;).
Když rezignujete u filmu na příběh, logicky očekáváte, že vám nabídne alespoň něco jiného. Hodně režisérů tenhle handicap zvládá vyvážit audiovizuální stránkou, která umně zakrývá fakt, že se vlastně dohromady moc neděje. Mlha však pokulhává i v tomhle směru. Triky sice nepatří do úplného odpadu, ale přemíra jejich využití je těžce diskutabilní, když prakticky ničemu neslouží. Z natáčených lokací si asi plést svetr nezačnete, stejně jako z toho, že mají všichni notebooky a webkamery od Sony. Takže zbývá nám tu něco, co stojí za řeč? Nazvěte mě sexistou, ale pokud bych vám měl Mlhu doporučit alespoň z jednoho hlediska, bude to kvůli dvojici hlavních představitelek ;). Kontrastnímu duu (mluvíme o porostu hlavy) Maggie Grace (kterou jistě hladově obhlížíte v Lostu ;) a Selma Blair se těžce odolává, zvláště když jim scenárista vlepil do rolí situace, kdy musí dokázat svou kuráž v boji proti přírodním živlům a většinou tak dělají buď spoře oděny nebo náležitě namokřeny. Rázem zapomenete, že v tomhle filmu existuje něco jako mlha, že dialogy šustí papírem, až to práská dveřmi a vůbec, že v těch sto minutách prostě není nic, co dělá z pár umně sestříhaných záběrů film.
Existují dobré a špatné filmy. Pokud narazíte na špatný film, stále je tu malá šance, že to bude ten druh „špatný až zábavný“ (Lovci „zbožňuji-opice-lezoucí-do-tmy“ Dinosaurů jsou krásným příkladem). O moc horší situace nastává, když je film prostě jenom špatný. Mlha je ten případ. Nefunguje tu nic a nemůžete se tomu ani zasmát, v kterémžto bodě se vyčerpávají všechny důvody, proč byste ho měli chtít vidět. Snažně v tuto chvíli apeluji na všechny fanoušky Carpenterovy tvorby, kteří vlastní potřebný kapitál a chuť pustit se do oprašování kultovních počinů nejen tohoto, ale preventivně i jiných starých režijních mistrů: Zůstaňte fanoušky.
O FILMU
Když producenta Johna Carpentera a jeho produkční partnerku, nedávno zesnulou Debru Hill, poprvé oslovil David Foster ohledně remaku Carpenterovy klasiky Mlha z roku 1980, Carpentera tato myšlenka zaujala, avšak rozhodně se nechtěl znovu zhostit režie. Dle jeho slov by bylo smysluplnější, kdyby se tohoto úkolu „ujal nějaký mladý génius a natočil to lépe.“ Po dohodě s Hill se rozhodl dát Fosterovi, který produkoval také Carpenterův film Věc, zelenou.
Kromě velkého obdivu k Carpenterovi přitahovala Fostera k této filmové látce také skutečnost, že se i přes děsivé hlavní téma dokázal snímek obejít bez přehnaného násilí a krve. „Jednou z věcí, která se mi na původní Mlze velice líbila, bylo to naznačované násilí. A dodnes se drží - pořád je to sakramentsky děsivý film.“
„Mám pět vnuků a chci dělat filmy, na které by se mohli podívat. Nemohl bych natočit krvák,“ pokračuje Foster. „Myslím si, že je to skvělý duchařský příběh o lidech, kteří uvízli na dlouhých sto let na dně oceánu a nyní se vracejí, aby se pomstili potomkům mužů, kteří měli jejich prokletí na svědomí.“
Foster, Carpenter a Hill poté začali hledat scénáristu, který by dokázal původnímu příběhu propůjčit modernější podobu. Cooper Layne, který se jako scénárista podílel na Fosterem produkovaném filmu Jádro, považovali všichni tři za skvělou volbu. „Je to opravdu talentovaný, čerstvý, nový scénárista,“ vysvětluje Foster. „Každý byl jeho přístupem k látce nadšen.“
„Cooper přišel s několika stránkami opravdu skvělých nápadů. Podařilo se mu zachovat rámcový děj, ale provedl v něm výrazné změny,“ říká Carpenter.
Zatímco Layne usilovně pracoval na první verzi scénáře, Foster navrhnul, aby začali co nejdříve hledat vhodného režiséra, s čímž Carpenter a Hill souhlasili. „Ještě jsme neměli hotový scénář, ale dříve nebo později by stejně přišel režisér a přinesl do filmu svou vizi, takže jsem považoval za nejlepší řešení, aby s námi byl od začátku. Všem nám učaroval snímek Stigmata Ruperta Wainwrighta. Když jsme se s ním poprvé setkali, už měl v hlavě svou představu o podobě filmu.“
„Horor je tu s námi už od samotného úsvitu kinematografie,“ podotýká Carpenter. „Všichni k němu máme určitý vztah. Rodíme se plní strachu. Přicházíme na svět s křikem a vítá nás plácnutí po zadku. Všichni se bojíme stejných věcí. Rozdíly mezi kulturami se mohou týkat humoru, ale ne hrůzy. Proto je horor perfektní.“
„Navíc jsou to skvělé filmy na rande - zvedají vás ze židle, cloumá s vámi adrenalin, ječíte a řvete … a pak se smějete, že jste křičeli,“ pokračuje Carpenter.
Úspěchy nedávných filmů Kruh a Nenávist přičítá tomu, že kladou důraz na příběh a také jej berou vážně. Stejně jako zmíněné filmy je i tento remake odrazem tvůrčího citu generace filmařů, kteří vyrostli na napínavých thrillerech jako Čelisti nebo Mlha. „Považuji za přirozené, že lidé, kteří tyto filmy viděli jako malí a nyní se stali filmaři, chtějí točit snímky podobné těm, které se jim tehdy líbily. A i v případě, že nejde o remake, je to většinou inspirováno nějakým jiným filmem,“ říká Carpenter.
V úspěšnějších hororových filmech se často objevuje také jiný charakteristický prvek - filmaři vezmou to, co instinktivně považujeme za normální nebo bezpečné, a propůjčí tomu zrůdný rozměr. „Mlha funguje tak dobře zčásti díky tomu, že ostrov obvykle považujeme za velmi bezpečné místo, kde je každý šťastný a spokojený,“ říká herečka Selma Blair. „A mlha, která působí idylicky, tajemně, či romanticky, se v našem filmu stává monstrem. Tohle je v hororech obvyklý trik - uděláte z něčeho, co působí přívětivě, nebezpečnou hrozbu.“
„Poté, co jsem kývla na tuhle roli, jsem se začala vzdělávat v oblasti hororu - sehnala jsem si co nejvíce hororových filmů a pokoušela se zjistit, díky čemu fungují, co je činí tak děsivými. Chtěla jsem si udělat takový soukromý rozbor,“ říká herečka Maggie Grace. „Když se podíváte třeba na Jurský park, nedá se říci, že byste celý následující týden trnuli strachy z představy dinosaura, řítícího se za vámi na ulici. Ale pokud se film týká obyčejných lidí, s jakými žijete na jedné ulici … Je to o nacházení hrůzy v každodenních věcech. Jedině to se vám opravdu vryje do paměti. Z podobných filmů jste vyděšeni ještě o týden později.“
V minulosti horory zajímaly především mužskou část publika. V současné době však začínají přitahovat také mladší a ženské divačky. „Hororové filmy patří mladým lidem,“ vysvětluje Foster. „A největší část koláče - 56 % - tvoří mladé ženy. To se ale týká jen posledních čtyř let.“
Jedním z důvodů, proč k této změně došlo, by mohla být skutečnost, že ve filmových hororech stále častěji zachraňují situaci ženské hrdinky. „Horory byly prví filmy, v nichž se začaly ženy častěji prosazovat jako hrdinky. Filmaři vzali obvyklý dojem, že ženy jsou pouze bezmocnými oběťmi a obrátili jej naruby. Myslím, že například Debře Hill můžeme jen poděkovat za to, jakým způsobem ženské postavy ve filmech vykreslila,“ pokračuje Blair.
„Je fajn hrát postavu, který je silná a má také svůj podíl na tom, co se ve filmu děje,“ souhlasí Grace. „Ne někoho, kdo se celou dobu nechává jen opečovávat.“
Filmaři neměli problémy přilákat k tomuto filmu talentované herce, ale najít dostatek místa v jejich nabitých kalendářích. Tom Welling hraje v seriálovém hitu Smallville a Grace natáčela na Havaji neméně úspěšný seriál Lost. Welling měl natáčení celý pracovní týden, takže se Mlze musel věnovat o víkendech. „Jeden týden jsme natáčeli noční scény,“ vzpomíná Foster. „Natáčení s námi Tomovi skončilo v pondělí v 7 ráno, takže se jen osprchoval, převlékl a šel rovnou na natáčení Smallville. Bylo to drsné. Jindy zase přiletěla Maggie z natáčení Lost na Honolulu, spala dvě hodiny, pak pracovala celý den s námi a letěla zpátky. Byli opravdu neuvěřitelní.“
Režisér Wainwright použil při natáčení zajímavou metodu, která hercům umožnila se lépe seznámit s ostatními postavami. „Rupert trval na tom, abychom si ještě před začátkem natáčení vymysleli a napsali na papír minulost svých postav,“ vzpomíná Blair. „Tohle jsem dělala vždycky, i když to režisér nevyžadoval. Rupert ale životopisy ofotil a rozdal je celému štábu, abychom měli všichni stejnou představu. Hodně nám to pomohlo. Je to metoda, se kterou bych se ráda setkala i v budoucnu.“
Carpenter trval na tom, aby Wainwright pracoval na filmu sám. „Je to nový režisér a do filmu vnáší svůj vlastní pohled a cit,“ říká Carpenter. „Bylo by pro mě těžké, kdybych mu měl říkat, co má dělat, a tím do jeho vize zasahoval. K této profesi jsem vždycky přistupoval tak, že film je dítko konkrétního režiséra - a tím byl tentokrát Rupert. Potřeboval se postavit na vlastní nohy a učinit z filmu vlastní počin, což se také stalo. Ve skutečnosti bylo vlastně docela zajímavé dívat se, jak pracuje jiný režisér. A bylo v tom i hodně déja vu. Kdysi jsem byl ve stejné situaci, akorát za jiných okolností. Opravdu mě bavilo to sledovat.“
Zatímco Carpenterova verze z roku 1979 byla natočena s velmi nízkým rozpočtem a pouze dvěma přístroji na vytváření mlhy, remake využil schopností nejmodernější techniky. Tým koordinátora speciálních efektů Boba Comera měl kromě cca. 50 různých kusů zmíněných přístrojů k dispozici také „patnáctimetrový přívěs plný vybavení, který jsme všude tahali s sebou, protože jsme nikdy nevěděli, kdy jej budeme potřebovat,“ říká Comer.
Jak už se stalo zvykem, nejlépe filmařům posloužily právě ty nejjednodušší a klasické technologie. „Naši lidé se přibližně měsíc zabývali testováním všech možných komplikovaných zařízení,“ říká Comer. „Ale nakonec jsme došli k závěru, že osvědčená a nejjednodušší metoda je stále ta nejlepší. Na začátku jsme zkoušeli přístroje na vytváření dusíku a oxidu uhličitého, ale nakonec jsme se na všechny tyhle věci vykašlali a použili suchý led, krabice z překližky a větráky.“
Filmová mlha byla jednoduchým mixem propylénglykolu a glycerínu, který pracovníci s efekty nahřívali, dokud nezatomizoval a nezměnil se na mlhu. Tu poté velkými větráky foukali přes bloky suchého ledu, aby se valila po zemi či vodě. V případě „agresivní mlhy“ pak použili ruční vytvářeče mlhy. „Ve filmu je několik různých druhů mlhy,“ říká Wainwright. „Ta agresivní vznikala jednoduše - jsou to dva chlápci s ručními vytvářeči mlhy, na nichž mají zapnuty reflektory. Pustili to a běželi směrem ke kameře. Mlha byla tak hustá, že byla černá, ale ty reflektory ji prosvítily, takže to opravdu vypadá jako oblak, který se snesl na zem a útočí na vás.“
„Dále je tam ‚plazivá mlha‘, což je suchý led a pára. Tahle mlha se začne valit z kopce a usadí se všude okolo. Je tam jeden vynikající okamžik, ve kterém je Spooner na zádi Nickovy rybářské lodi a začíná se dít něco hrozivého - mlha se blíží k lodi a pak se do ní začne plazit jako had. Je to skutečně děsivé. A také je to lepší než cokoliv, co by se dalo udělat pomocí digitálních efektů,“ pokračuje režisér.
Což nicméně neznamená, že by se filmaři digitálním efektům vyhnuli úplně. Počítačová grafika jim posloužila ve chvílích, kdy potřebovali dát mlze určitý „charakter“ nebo umazat nohy, běžící pod „agresivní mlhou“.
Použití skutečné mlhy hercům pomohlo lépe se vžít do jejich rolí. „V mnoha scénách, ve kterých nás má mlha mást nebo dezorientovat, tomu tak skutečně bylo,“ vzpomíná Welling. „Doopravdy nás rozhodila. Nic jsme neviděli. Rupert vytvořil jedinečné, tajemné prostředí.“
DABING
V českém znění: Jan Maxián - Tom Welling (Nick Castle), Andrea Elsnerová - Maggie Grace (Elizabeth Williamsová), Filip Švarc - DeRay Davis (Spooner), Jiří Plachý - Kenneth Welsh (Tom Malone), Jan Vondráček - Adrian Hough (otec Malone, titulky), Radana Herrmannová - Sara Botsford (Kathy Williamsová), Petr Gelnar - Jonathon Young (Dan), Radek Hoppe - Matthew Currie Holmes (Sean Castle), Kateřina Lojdová - Selma Blair (Stevie Wayneová), Petr Neskusil - Cole Heppell (Andy Wayne), Jiří Hromada - Rade Šerbedžija (kapitán Blake), Miloslav Študent - Alex Bruhanski (strejda Hank), Jiří Valšuba, Jana Postlerová, Alice Šnirychová, Jan Hanžlík, Jolana Smyčková a další
Překlad: Jiří Lexa
Zvuk: Miloš Sommer, Oldřich Wajsar
Produkce: Milena Čapková
Dialogy a Režie: Jana Kovaříková
Vyrobily: ABZ divize Bontonfilms v roce 2005
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.3.2006
Premiéra USA: 14.10.2005 Columbia/Sony
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 1.12.2006 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 14.12.2011 Magicbox
Tržby v ČR - Kč 2 147 836
Tržby celkem - $ 46 200 000
Návštěvnost v ČR - 20 558
Náklady (Rozpočet) - $ 18 000 000
FILMY V SÉRII
Mlha gastonrolinc.webnode.cz/news/a0222/
Horor / Mysteriózní, USA, 1980
Režie: John Carpenter, Hrají: Adrienne Barbeau, Jamie Lee Curtis
Mlha gastonrolinc.webnode.cz/news/a0223/
Akční / Horor, USA, 2005
Režie: Rupert Wainwright, Hrají: Selma Blair, Maggie Grace
Mlha gastonrolinc.webnode.cz/news/a0224/
Horor / Sci-Fi, USA, 2007
Režie: Frank Darabont, Hrají: Thomas Jane, Marcia Gay Harden
Horor / Mysteriózní, USA, 1980
Režie: John Carpenter, Hrají: Adrienne Barbeau, Jamie Lee Curtis
Mlha gastonrolinc.webnode.cz/news/a0223/
Akční / Horor, USA, 2005
Režie: Rupert Wainwright, Hrají: Selma Blair, Maggie Grace
Mlha gastonrolinc.webnode.cz/news/a0224/
Horor / Sci-Fi, USA, 2007
Režie: Frank Darabont, Hrají: Thomas Jane, Marcia Gay Harden
Tvůrci a herci
Rupert Wainwright (Režie), John Carpenter (Produkce), David Foster (Produkce), Grace Gilroy (Produkce), Debra Hill (Produkce), Graeme Revell (Hudba), Nathan Hope (Kamera), Dennis Virkler (Střih), Cathy Sandrich Gelfond (Casting), Amanda Mackey (Casting), Michael Diner (Scénografie), Graeme Murray (Scénografie), Monique Prudhomme (Kostýmy), Jon Taylor (Zvuk), Monica Huppert (Masky), Cooper Layne (Scénář), John Carpenter (původní scénář), Selma Blair (Herec), Maggie Grace (Herec), Tom Welling (Herec), Sonja Bennett (Herec), DeRay Davis (Herec), Rade Šerbedžija (Herec), Kenneth Welsh (Herec), Adrian Hough (Herec), Sara Botsford (Herec), Cole Heppell (Herec), R. Nelson Brown (Herec), Meghan Heffern (Herec), Jonathon Young (Herec), Dan Shea (Herec), Matthew Currie Holmes (Herec), Tatiana Szalay (Herec)
- Remake klasického hororu stál producenty 18 milionů a během prvního víkendu promítání (14. – 16. 10. 2005) vydělal v USA 11,7 mil. dolarů. Celkový výdělek dosáhl na 29,5 milionu.
- Roli Stevie (Selma Blair) měla původně ztvárnit zpěvačka Fergie ze skupiny Black Eyed Peas a mluvilo se také o Charismě Carpenter a Jessice Biel.
- Během přípravy filmu si v něm měla zahrát také Julia Stiles, které byla role Elizabeth upravená na tělo a měla v průběhu více prostoru. Když herečka opustila produkci a na její místo přišla Meggie Grace, postavu přepsali na mladší a nevinnější dívku.
- Mlha dostala zelenou ještě dříve, než Revolution Studios napsali scénář.
- Selma Blair natočila skoro všechny kaskadérské kousky sama a strávila tak například 12 hodin ve vodě při natáčení podvodních scén.
- Producentka původního filmu a zároveň také remaku Debra Hill zemřela krátce před začátkem natáčení.
Odkazy
Hrají:
Selma Blair, Maggie Grace, Tom Welling, Sonja Bennett, DeRay Davis, Rade Šerbedžija, Kenneth Welsh, Adrian Hough, Sara Botsford, Cole Heppell, R. Nelson Brown, Meghan Heffern, Jonathon Young, Dan Shea, Matthew Currie Holmes, Tatiana Szalay, Douglas Arthurs, Stefan Arngrim, Mary Black, Christian Bocher, Alex Bruhanski, Abigail Winter, John Destry