Noční hlídka / Nočnoj dozor (2004/110/Rusko/Akční, Fantasy, Sci-Fi, Thriller) 64%

JEDNOU VĚTOU
„Ten čas právě nastal.....Mrazivé jako peklo.“

OBSAH
Mezi námi žijí i Jiní, vyvolená kasta stoupenců sil Světla a Tmy, kteří magickou sílu těží z lidské energie. Její používání upravuje Dohoda, kontrolovaná Inkvizicí. V souladu s ní každé dobro musí být vyváženo zlem. Síly Tmy brání právo na neomezenou svobodu lidských činů a pravdu o kruté realitě, síly Světla neustále zvažují, zda svými skutky nevyvolají stupňování nežádoucích následků. Aby se nevymkly zavedenému řádu, vydávají i licence upírům, sajícím lidskou krev. Svou misi realizují Hlídky Světla a Tmy rafinovanou kombinací zásahů a v konstelacích, které připomínají souboje práva se zločinem či rejdy rozvědek. Nerozhodné výsledky jejich permanentní konfrontace pak připomínají situaci světa s jeho neutuchajícími konflikty a nejistotami, zmatením mravních hodnot. Atraktivní způsob zpracování oslovuje zejména mladé hlediště.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Zajímavé spojení snad všech "přelomových" filmů jako je třeba Matrix nebo Blade. Kapku vykrádání se nedá zapřít, ale celkově vztao velmi pomáhá filmu, který má zajímavý a trochu novátorský přístup k hodným a zlým. Herci mi nejsou známi, ale vůbec neurazí, naopak někteří velmi překvapí. Režisér použivá vypůjčené hračičky velmi dobře. Bohužel řpíběh, tedy spíše svět zde ukázaný je až moc obrovský a mnoho věcí jaksi vyšumí a jsou nedořešené. To je velká škoda, ale snad to zbylé 2 díly napraví. (Djkoma) 3*

Rusové si hrají na písečku, pokukují přitom po výtvorech Američanů či Novozélanďanů a jejich výsledné dílo se tomu v základech dost podobá. Jenomže je navíc jaksi méně uhlazené, špinavější, ostřejší a samotný pohled na něj vyvolá dosti rozporuplné reakce. Timur Bekmabetov se bez jakýchkoliv skrupulí vyžívá ve všech hračičkách, které jsou momentálně na filmařském poli k mání. Zrychlovaná a zpomalovaná kamera, která navíc všechno snímá přes temné filtry, fašisticky rychlý střih, za který epileptici zaplatí záchvatem a před ostrým hudebním doprovodem plným burácejících samplů by pokorně sklonili hlavu i pánové z Media Ventures. Jenomže scénář (ač je jeho námět jakkoliv originální) chvílemi silně postrádá hlavu a patu, vzájemné vazby mezi postavami často nemají ani základ logiky a jako celek působí nesmírně chaoticky, což při výše zmíněném stylu vyprávění zmate i toho nejpozornějšího diváka. A jako poslední hřebík do rakve je dle mého to, že chvílemi je to vlastně nesmírná nuda a že ty dvě hodiny jsou možná trochu moc. Ač je počet hlavních postav vcelku omezený, jediný kdo opravdu za něco stojí je hlavní hrdina Anton, který ač má něco do sebe, dokáže i on diváka řádně zmást ve stylu „co to sakra dělá?“. Ale, ač dávám průměrné hodnocení, je to spíš proto, že to všechno působí nějak „divně“ (a taky proto nedokážu pochopit, jak by mohla fungovat myšlenka panslavismu, když mají naši východní bratři úplně jiné vnímání). Ale on se nám pan režisér do druhého dílu (který budu napjatě očekávat) polepší a bude to mnohem stravitelnější, než tento kousek. Charašó? (Isherwood) 3*

Oproti knize strašně nevyrovnaé, zmatené a zjednodušené ne vždy ku prospěchu věci. Líbí se mi civilní herecké typy v hlavních rolích, dobře udělané komorní scény (fajn dialogy, sem tam vtípek), atmosféra temné Moskvy... O dost horší je to s vizuální stránkou, která se odehrává v duchu "dej Rusovi peníze, borščem se ti odmění". Příšerná hatlamanina hypermoderních efektů a kamerových triků pajcnutá s nesmyslnými zrychlovačkami vyznívá mnohy až (tragi)komicky a naprosto zabíjí atmosféru. Nechtěně to působí dost amatérsky a béčkově. Akční sekvence, které měly být vizuálním vrcholem, jsou tím pádem tuhé, studené, bez chuti a bez zápachu. Příběh naprosto postrádá gradaci a nějakou stavbu, vše se děje v podivně chaotickém spěchu, u ničeho se kamera nezastaví tak dlouho, aby si divák vytvořil přehled. Přesto je pár scén pěkně trefených, herecké podání uspokojivé (líbily se mi všechny ústřední postavy), hudba je ucházející a ta ruská touha být zápaďácky cool má něco do sebe. Váhám mezi dvoj a tříhvězdím, z úcty k předloze zaokrouhluju výš. (Marigold) 3*

VELKÁ RECENZE
Kromě obyčejných lidí existují i Jiní – čarodějové, upíři, lykantropové a další bytosti. Když se projeví jejich schopnosti, musí se rozhodnout, zda si zvolí Světlo či Temnotu. Kdysi mezi Světlými a Temnými došlo k velké bitvě, která málem skončila zničením obou stran. Geser, vůdce Světlých, a Zavulon, vůdce Temných, ve snaze zabránit nejhoršímu, uzavřeli Dohodu. Byly vytvořeny Hlídky – Noční hlídka (složená ze Světlých, kteří dohlížejí na Temné) a Denní hlídka (složená z Temných, kteří dohlížejí na Světlé). Obě Hlídky udržují rovnováhu mezi silami Světla a Temnoty, loví a trestají ty, kteří poruší podmínky Dohody. Podle legendy se však jednou objeví Velký Jiný, který převaží rovnováhu ve prospěch Světla či Temnoty, podle toho, kterou stranu si zvolí.
Rusko, 1992. Když Antona Goroděckého opustí žena kvůli jinému muži, vyhledá starou ženu, údajnou čarodějnici, o které věří, že je schopná mu ženu přivést zpátky. Darja mu sdělí, že jeho žena čeká dítě s jiným, a že je třeba vyvolat potrat, neboť dítě by ji definivně připoutalo k cizímu muži. Anton souhlasí. Darja připraví nápoj obohacený Antonovou krví. Anton jej vypije. V tu chvíli na jiném místě Antonova žena někomu sděluje, že se musí rozejít. Darja začne recitovat zaříkávadlo vyvolávající potrat a Antonova žena v křeči zkolabuje a drží se za podbřišek. Těsně před dokončením zaříkávání se v místnosti objeví dvě doposud maskované postavy, třetí proskočí dveřmi a změní se na tygra. Členové Noční hlídky čarodějce zabrání dokončit zaříkávání a spoutají ji. Jsou překvapeni tím, že je Anton vidí, a odvodí si, že musí být také Jiný.
O dvanáct let později je Anton členem Noční hlídky. Na Antonovu žádost jej jeho soused Kosťa zavede za otcem, řezníkem, neboť Anton potřebuje čerstvou krev. Kosťův otec mu neochotně vyhoví, potom sdělí Kosťovi, že členové Noční hlídky pijí krev jen tehdy, když jsou na stopě upírovi, jako jsou oni dva.
Dvanáctiletý hoch Jegor slyší "volání", psychické vábení upíra na lovu. Anton Jegora stopuje do moskevského metra, díky vypité krvi je také schopen slyšet ono "volání". Po cestě si všimne ženy, které vlají vlasy, i když v metru žádný vítr není. Anton si domyslí, že nad ženou visí smrtící kletba. Zkouší jí zlomit pomocí své "magické baterky", ale neúspěšně. Pokračuje tedy ve sledování Jegora. Dostihne ho ve chvíli, kdy se z něj chystá "posvačit" párek upírů. Anton zbytkem energie ve své "baterce" zraní upíra-ženu a přinutí ji se skrýt. Když bojuje s upírem-mužem, dorazí zbytek týmu Noční hlídky a s jejich pomocí Anton upíra zlikviduje. Dostaví se i člen Denní hlídky, který Antonovi oznámí, že Denní hlídka si je vědoma smrti jednoho z "jejich" a že si na Antona "dají pozor".
Zraněného Antona vyléčí osobně Geser, který poznamená, že věci by pro Antona byly jednodušší, kdyby vstupoval do Šera, stínového světa, do kterého mohou vstoupit pouze Jiní. Poté, co mu Anton podá hlášení o ženě, kterou spatřil v metru, odhalí mu legendu o prokleté panně, kolem které slábnou či dokonce umírají lidé i zvířata a kterou doprovází Vír zatracení. Je jasné, že tato panna, nyní znovuzrozená, brzy zemře, pokud Noční hlídka nenajde toho, kdo jí proklel. Geser dá Antonovi asistentku jménem Olga, která vypadá jako vycpaná sova. Anton odmítne a směje se, dokud Geser nevyhodí sovu z okna a ta obživne a odletí. Když se Anton vrátí domů, dorazí tam i sova a přemění se v ženu.
Antona navštíví Kosťa, který již ví, že Anton zabil upíra. Anton s Olgou stopují Jegora k němu domů, kde ho najdou skrývat se v Šeru před upírem-ženou, které se podařilo při incidentu v metru uprchnout. Šero málem Jegora pohltí, ale obětovaná krev od Antona jej zachrání. Při vynoření ze Šera si Anton všimne obrázku Jegora s jeho matkou. Není to nikdo jiný, než Antonova bývalá žena. Členové Noční hlídky, Tygřík a Medvěd, zůstanou s Jegorem, aby ho chránili, ale jakmile na chvíli poleví v pozornosti, Jegor jim vyklouzne a následuje "volání" upírky.
Anton a Olga dorazí na provizorní velitelství v blízkosti Světlanina bytu (to je ona prokletá žena z metra). Nad jejím bytem se zformoval obří magický vír a sousedům se začaly dít nepěkné věci. Anton mezitím zjistí, že mu před lety Darja lhala a že chlapec, kterého měla jeho žena potratit, byl jeho, nikoli jejího nového přítele. Jegor je tedy Antonův syn. Anton si ale nyní musí vybrat – buď půjde za Jegorem nebo za Světlanou. Anton jde nejprve na návštěvu ke Světlaně, zdá se, že zde hrozí větší nebezpečí. Anton se Světlanou promluví a odhalí, že kletbu na sebe uvalila sama (i když nevědomky), protože se vinila ze smrti matky. Světlana tedy musí být také Jiná. Když Světlana pochopí, vír zmizí. Anton se tedy může vydat za Jegorem.
Jegor unikne vampýrce, narazí ale na Zavulona. Na střechu v tu chvíli dorazí Anton a dojde k souboji. Zavulon je vůdcem Temných, není pro něj tedy problém zmanipulovat situaci tak, že uhne bodnutí směřovanému na něj a to tak, že by s jistotou zasáhlo za ním právě probíhajícího Jegora, takže se zdá, že Anton se pokoušel zabít svého syna. Zavulon zmrazí daný okamžik, takže Jegora zachrání. Jeho asistent potom přečte Jegorovi Antonovu složku. Když Jegor zjistí, že Anton se jej pokoušel zabít, ještě než se narodil, a že z něj bude Velký Jiný, dobrovolně se přidá na stranu Temnoty.
Noční hlídka, je ruský fantasy film režiséra Timura Bekmambetova natočený na motivy stejnojmenné knihy spisovatele Sergeje Lukjaněnka. V Rusku se stal film velkým hitem, ve své době držel primát nejvýdělečnějšího filmu v ruských kinech, když překonal i film Pán prstenů: Společenstvo Prstenu.

O FILMU
Zpracování režiséra/scénáristy Timura Bekmambetova Noční hlídka je první částí trilogie natočené podle fantasy Sergeje Lukjanenka s názvem "Noční hlídka," "Denní hlídka" a "Soumračná hlídka." Špičkové vizuální efekty, úžasné akční sekvence a hororové napětí filmu Noční hlídka, který byl uveden do premiéry v jeho rodném Rusku v červenci 2004 zajistily filmu obrovský úspěch. Předčil v návštěvnosti Pána prstenu: Návrat krále a Spider-mana 2. Za první tři týdny od uvedení, vydělal 13 milionů dolarů, na konec víc než 16 milionů. Film byl nominován za Rusko na Oscara v roce 2005 v kategorii cizojazyčného filmu.
Děj se odehrává v současné Moskvě, točí se kolem konfliktu mezi silami světla a tmy. Legenda vypráví o dni, kdy armády světla a tmy bojovaly krvavý a nelítostný boj. Armády byly na stejné úrovni a jediná cesta jak ukončit toto krveprolití, znamenala uzavřít příměří.
Podmínkami příměří bylo, že každý konal dobro nebo zlo podle svého svobodného rozhodnutí. Ale aby se udržela rovnováha a dodržovalo příměří, vojáci světla známí jako Noční hlídka, vedeni Gesserem známým jako Boris (Vladimír Menšov), zodpovídali za dodržování příměří v době tmy. Noční hlídka je skupina nadlidí "jiných" , kteří žijí mezi lidmi, ale mají na rozdíl od obyčejných smrtelníků nadpřirozené schopnosti, chránící lidstvo od neustálé hrozby temných. upírů, čarodějnic, vlkodlaků a čarodějů narušujících příměří.
Naopak, vojáci temnoty, vedeni Zavulonem (Victor Verzbitsky) a Denní hlídka dohlížejí na to, aby světlí - ostatní - také dodržovali příměří.
A tímto způsobem byla rovnováha udržována po staletí.
Ale za příměřím zůstává nedůvěra a nenávist a neutuchající strach, že se naplní starodávné proroctví: proroctví, které hovoří o příchodu "velkého jiného" , který vše změní. Podle legendy, tento "velký jiný" povstane a bude sveden temnou silou, a tím zničí rovnováhu a ponoří svět do obnovené války mezi temnem a světlem , čímž dojde ke katastrofě.
Román Sergeje Lukjanenka "Noční hlídka" a jeho pokračování "Denní hlídka" a "Soumračná hlídka" znamenají předěl v ruské literatuře. Hlavně oslovily mladé ruské mužské čtenáře, fanoušky fantazie a uživatele internetu a staly se kultovními klasikami, zpočátku se prodalo kolem půl milionu výtisků. Od premiéry filmu v červenci 2004, se prodaly další dva a půl milionu výtisků.
"Dost dlouho jsem chtěl napsat pohádkovou fikci, ale nezajímají mě ani skřítkové ani trpaslíci," vysvětluje autor románu a spolu scénárista Sergej Lukjanenko, k jehož dalším knížkám patří "Line Of Reveries" a Knights Of The Forty Islands." "Jak by měl člověk popsat kouzlo, když je v normálním životě neviditelné? Představoval jsem si příšeří - místo bitevního pole pro kouzelníky, kteří žijí kolem nás jako obyčejní lidé a musí mezi sebou bojovat za šera, aby nerušili obyčejné lidi. Pak jsem dostal nápad Noční hlídky, kontrolní jednotky kouzelníků. Zpočátku, měli kontrolovat sebe, ale pak jsem vymyslel jejich protivníky Denní hlídku."
Producent Noční hlídky Konstantin Ernst je generální ředitel Kanálu 1 Rusko, ruské největší a nejúspěšnější televizní stanice a zároveň nejvlivnější televizní a filmový producent. Trilogii Sergeje Lukjanenka mu představil přítel, který tušil mimořádný komerční potenciál, i když producent přiznává, že se mu zpočátku do té četby nechtělo, protože takové napětí od fantastického žánru nečekal. Ale otočil několik stránek, kontaktoval producenta Anatolije Maximova a Timura Bekmambetova, aby začali s projektem. Po devíti měsících začalo natáčení.
Za 15 let, kdy natáčel slavné reklamy a popové videoklipy, si Timur Bekmambetov, narozený v Kazachstanu, získal pověst ruského Ridleyho Scotta. Natočil více než 600 reklamních klipů na významné značky včetně Coca-Coly, Pepsi, Apple, Microsoft, Ford a Procter and Gamble.
"Má obrovskou představivost," říká producent Anatolij Maximov," a umí proniknout hluboko do nitra postav, téměř v duchu Stanislavského. A právě z této kombinace se zrodil tento film.
Bekmambetov, který říká, že jeho ovlivnili lidé jako James Cameron, Ridley Scott, Roger Corman, bratři Wachowští a Quentin Tarantino, režijně debutoval v roce 1994 filmem The Peshavar Walty, uměleckým filmem o válce v Afganistanu. Jeho druhý film, Gladiatrix (2000), také známý jako The Arena, byl natočen v angličtině ve St. Peterburku a koprodukován legendárním Rogerem Cormanem, jemuž vděčí za to, že ho zasvětil do tajů filmové tvorby.
"Řekl, že pro režiséra je nejdůležitější myslet na to, aby film vypadal na vyšší rozpočet, než za který byl natočen," vzpomíná Bekmambetov. "Je to velmi tvůrčí přístup."
Ernst se poprvé setkal s Bekmambetovem u příležitosti ruské měsíční umělecké a kulturní TV show s názvem "Matador." Oba muži byli často ve střižně a diskutovali o společném natáčení filmů. "Mým největším cílem je obnovit ruský filmový průmysl," říká Ernst. "Chci vytvořit novou image a novou úroveň ruského filmu. Chci, aby se stal součástí mezinárodní filmové arény, ne pouze uměleckých domů nebo festivalů, ale filmů pro komerční diváky." Podobně jako Ernst, byl Bekmambetov původně skeptický k natáčení fantastického žánru, protože tento žánr nemá v Rusku velkou sledovanost. "Nemám rád fantazii, protože ruská realita je fantazie sama o sobě, na to nepotřebujete knihu," vysvětluje Bekmambetov.
"Na rozdíl od Ameriky, se dříve v Rusku netočily fantastické filmy. Ale při čtení knihy jsem si najednou uvědomil, že Sergejovi se podařilo zakomponovat do našeho života kouzla a zázraky, to nadobyčejné a nadpřirozené. Přečetl jsem knihu a zjistil jsem, že je opravdu mimořádná. Příběh se odehrává v Rusku, ve skutečném světě, ve skutečném ruském životě, ale je to fantastický příběh. A záměrem bylo natočit to co nejreálněji a najít tajemný a fantastický kontext v našem životě. Byla to pro mě mimořádně zajímavá motivace."
"Pro Bekmambetova, byl fakt, že Lukjanenkovi upíři existují spíš v současné Moskvě než v gotickém hradu v srdci Transylvánie, mimořádným lákadlem.
"Ty knihy byly velmi poetické. Byly bezvadné. Byly zábavné," říká. "Probudilo mě to, protože to bylo o upírech v Moskvě, a pro mě bylo zajímavé, jak můžete propojit tyto věci: Rudé náměstí a upíry, upíry a ruský balet. Byla to zajímavá kombinace a já jsme zjistil, že to ve mě vzbudilo velmi osobní pocit, protože z poloviny jsem filmař - to znamená upíři, Roger Corman, "The Matrix" - zatímco druhá polovina mé mentality je ruská realita - to znamená velká chudoba, spousta problémů, mimořádně špatná auta, velmi špinavé domy, velmi bohatí olejoví magnáti, Roman Abromovič. Tak to byla zajímavá směs ruské reality a amerického filmu. Kniha mi pomohla dát to všechno dohromady."
Bekmambetov cítil, že je důležité uvést fantastické prvky z knih jednak realistickým způsobem a v realistickém prostředí. "Nevěřím na upíry," říká, "a během projektu jsem objevil tento svět, krok za krokem. Není to můj život. Ne, že by existoval, ale četl jsem o tom spoustu knih. Upíři jsou z jiného světa a já jsem tam musel zajít a dotknout se toho světa a ucítit něco. To je můj vztah k upírům, a tak se stali upíři mým sousedem a mým řezníkem na trhu a já věřím, že existují a jsem si jist, že spousta Rusů věří, že existují. Stále nevěří na postavy jako je Blade, ten pro ně neexistuje, ale upíři jsou skuteční."
Producent Anatolij Maximov dodává: "Je to hyper-realistické, ale je poznatelné. Postavy, sociální situace a psychologické postavy jsou rozeznatelné. A hluboce v nitru, je to film o selhání lidské morálky a o tom jak jednotky světla a temnoty bojují o duši člověka - to je obrovské téma."

O OBSAZENÍ
K přenesení světa Noční hlídky na plátno, se Bekmambetov a jeho spolu scénárista Sergej Lukjanenko na začátku soustředili na úpravu první Lukjanenkovy knihy z trilogie.
"První dva filmy jsou natočeny podle první knihy, příběhy z první knihy," vysvětluje Bekmambetov. "Ale zdramatizovali jsme to."
Jedna z těch změn byla vedlejší zápletka týkající se Antona a jeho dávno ztraceného syna Jegora (Dima Martynov). "Přidali jsme příběh otce a syna, aby to bylo víc ruské," říká Bekmambetov. "Představte si v amerických filmech příběh o otci, který přišel o syna a cítí se vinný, a pak celý svůj život jakoby se pokoušel vyřešit tento problém se svým svědomím - to je velmi ruský příběh." Pro Bekmambetova, členové Noční hlídky a jejich protivníci v Denní hlídce zastupují nejen dvě různé frakce v závěrečné bitvě dobra a zla, ale zároveň dvě zcela rozdílné filozofie.
"To jsou dva různé způsoby života," vysvětluje. "Svoboda a zodpovědnost, smysl pro zodpovědnost. Denní hlídka jsou ti "temní" a ti představují jistou svobodu, nezávislost. Ale příslušníci Noční hlídky jsou plni zodpovědnosti a svědomí. To je dualismus, který existoval tisíc let. Je to velmi starý nápad, kdy musíte uvažovat o následcích své akce."
K oživení členů Noční hlídky a Denní hlídky, Bekmambetov přistupoval jedinečně k hereckému obsazení.
"V zásadě rozděluji herce do dvou rozdílných skupin," říká. "Existují herci kteří vypadají jako herci a existují herci, kteří vypadají jako lidé. A herci, kteří vypadají jako herci jsou ti "temní", jsou příjemní, velmi originální, zajímaví a pyšní. Ale herci, co vypadají jako obyčejní lidé, jsou ti jasnozřiví, ta Noční hlídka. Pro mě to byl nápad jak je rozdělit a jak je vybrat, a tak Maria Poroshina, která hraje Světlanu, ženu, která kamkoli vkročí tam se stane neštěstí, mi připadala jako obyčejná ruská dívka z ulice, zatím co Alyssa z Denní hlídky, je ve skutečném životě slavná ruská pop star."
Pro hlavní roli Antona, stresovaného manžela, který se stane členem Noční hlídky, jehož úloha ve velkém schématu osudu světa je známá jen několika osobám, vybral Bekmambetov Konstantina Khabenského, jednoho z ruských nejvytíženějších a nejoblíbenějších herců.
Před Noční hlídkou byl Konstantin, jeden ze tří ruských mužských hvězd, ale po Noční hlídce je číslo jedna," říká producent Ernst, který už v minulosti obsadil tohoto bývalého divadelního herce do role policisty v úspěšném TV seriálu Impact Force a doporučil ho Bekmambetovovi pro Noční hlídku. "Je něco mezi Bradem Pittem a Garym Oldmanem."
"Konstantin je velmi dobrý dramatický herec, ale současně je to charakteristický herec," říká Bekmambetov. "Je jako klaun, umí hrát vesele, extravagantně a je dobrá kombinace, protože na to, abych nalákal ruské diváky do světa upírů jsem potřeboval přesvědčivého herce. Nemohu jenom říct," Je šero, je to paralelní svět," protože ruské publikum nemá zkušenost s takovým druhem filmu, protože my jsme neměli žádné fantastické filmy nebo komiksy - to všechno je nové.
obrazek
"Takže mě zbývalo jediné - udělat všechno velmi realistické, aby diváci uvěřili konfliktu a dramatu a pak mohli sami objevovat fantastickou stránku. Nemohu jim to sdělit, musím zdramatizovat příběh a uvést je do něho. Musí mě následovat."
Pro Bekmambetova to byla také příležitost vytěžit co nejvíc z toho jak jsou ruští herci školeni ve svém umění jak předvést něco věrohodněji než průměrné postavy ve fantastickém filmu.
"V amerických fantastických filmech nejsou postavy tak hluboké," pokračuje. "ruští herci mají velmi dobrou, velmi silnou školu Stanislavského a proto můžeme mít fantastický film, ale s velmi hlubokými postavami a velmi hlubokými vztahy a spoustu složitostí. Hodně to pomáhá, a byla to součást projektu."
Do postavy Borise Gessera, charismatického vůdce Noční hlídky, Bekmambetov obsadil slavného Vladimíra Menšova, který je herec, spisovatel a filmový tvůrce a který získal v roce 1981 Oscara za cizojazyčný film "Moskva slzám nevěří"- "Je to velmi slavný ruský režisér," poznamenává Bekmambetov. "Je jedním z mála ruských režisérů, který získal Oscara, a je to velmi ruská osobnost. Jeho image znamená pro ruské obecenstvo něco jako šéf politické strany, něco jako byrokrat. Pro mě je to velmi zajímavý a zábavný způsob jak představit vůdce "světlých"."
Naopak, do role Zavulona, vůdce Denní hlídky obsadil Bekmambetov Viktora Verzbitského, přítele z umělecké školy, který hrál jak ve filmu "The Peshawar Waltz" tak ve filmu "Gladiatrix". Znám ho dvacet let a je to velmi velmi dobrý herec," říká Bekmambetov, který využil jejich dlouholetého přátelství a Verzbitského přítomnosti tak, že nechal jeho postavu většinu filmu ve stínu, aby ho pak ve správnou chvíli ukázal." Napadlo mě to uprostřed natáčení," vysvětluje Bekmambetov, " a on je tak dobrý herec, že může většinu filmu jen k vůli tomu jednomu okamžiku stát ve stínu."
Dále ve filmu hrají například: Galina Tjunina, Maria Porošina, Alexej Šadov, Valerij Zolotukhin a Zhanna Friske.
Původně plánovali TV miniseriál ve čtyřech hodinových epizodách, producenti Ernst a Maximov potenciál tohoto projektu po shlédnutí denních prací prvního týdne, kdy změnili kamery ze 16 mm na 35 mm a zaměřili se na velké plátno.

O NATÁČENÍ
Bekmambetov natočil celou Noční hlídku a 80 procent Denní hlídky za 90 dní. Na přelomu roku 2002 a 2003. Točili na více než 200 moskevských exteriérech v okolí věže Ostankino, městské obrovské komunikační věže na severozápadě ruského hlavního města.
"V knize se všechna místa nacházejí blízko sebe. V rozloze jednoho kilometru," vysvětluje Bekmambetov. Všechny příběhy se odehrávají kolem věže Ostankino. Je to velmi záhadné jméno. Znamená zbytky a nabízí se mnoho tajemných vysvětlení proč Sergej umístil děj své knihy právě tam. Ale jedno je také praktické. Nepochází z Moskvy, přišel z Kazachstánu a bydlel tady a bylo to jediné místo, které v Moskvě znal a tak se tam celý příběh odehrává."
Bekmambetov se domníval, že je důležité využít skutečné exteriéry a pokud možno skutečné adresy včetně světoznámého turistického místa moskevského Rudého náměstí stejně tak jako městského systému podzemní dráhy.
"Bylo velmi důležité, aby tam byly skutečné obrazy současného Ruska a abychom nevytvářeli umělé obrazy," poznamenává. "Jsou to skutečné obrazy současného Ruska, ale s lehkou úpravou, protože jsme chtěli, aby si každý ruský divák pomyslil, "to je můj dům, to je moje ulice, to není umělé, to je skutečný život." Je to jeden z filmových triků a jeden z důvodů jeho úspěchu . Tak jsme použili skutečné exteriéry a typická moskevská místa jako Rudé náměstí a Metro. Všechny byty byly scény, ale měli jsme velmi dobrého uměleckého režiséra a ten vytvořil velmi realistické byty, se spoustou detailů, voněly skutečností."
V mnoha případech měly vybrané exteriéry pro Bekmambetova osobní význam, často spojený s obavami v dětství.
"Hledali jsme tajemná místa kolem sebe, a vyvrcholení filmu se odehrává na střeše, protože podle mě jsou střechy ruských budov velmi strašidelná místa. Jako klukovi se mi vždycky zdály strašidelné, protože jsou obvykle velmi vysoké a je na nich spousta antén - a antény vypadají jako pavouci. Metro je také velmi mystické místo v Moskvě, nevím proč, možná proto, že ho stavěl Stalin. Název stanice metra ve filmu je "xxx". Už od školy jsem vždycky cítil, že toto označení vypadá jakoby ďábelsky. A tak jsme se rozhodli , že tak pojmenujeme filmovou stanici podzemní dráhy."
Pak bylo třeba vybrat exteriér, kde se Anton na začátku filmu utká se dvěma upíry, aby zachránil Jegorův život. Scéna, kterou chtěl Bekmambetov natočit v opuštěném holičství. "V knize se to odehraje v jednom prázdném vchodu do domu," říká, "ale my jsme se rozhodli umístit to do starého holičství. Nevím proč - je to velmi osobní, velmi podvědomé."
K vytvoření Noční hlídky Bekmambetov svolal svůj zkušený tým spolupracovníků, stejný tým, který pracoval na jeho filmech a reklamách posledních deset let.
Bekmambetov studoval divadelní a filmové návrhářství na Institutu divadelního umění v Taškentu. Má přesnou představu jak má film vypadat. "Jsem umělec," říká. "Osm let jsem studoval kreslení a dělám to rád."
Jeho pojetí toho jak má Noční hlídka vypadat, je že všechno musí být výrazně ruské.
"Měl jsem na mysli to, že se ruský lid stydí za své věci," vysvětluje Bekmambetov, "že mají velmi jednoduché, velmi staré židle. Nebo, že Rusové se stydí za to, že mají hlasitá a špatná auta, stydí se za to, že bydlí ve špinavých budovách, ve výškových budovách. Rozhodli jsme se, že je to smutné, protože nikdo neví co je dobré nebo špatné. Rozhodli jsme se, že vytvoříme mytologii. Tak jsme museli obklopit tyto předměty dobrými, zajímavými příběhy a pak se stanou moderními. A tak vznikl nápad vytvořit mytologii reality, proč je toto auto nejlepší, proč je toto auto odolné. A to se stalo. Spousta Rusů pochopilo, že je prima mít staré ruské auto, že je prima mít starou ruskou židli. Americká auta vypadají módně, protože je používá spousta filmů, patří k mytologii amerického filmu."
"Je to anti ruský kostýmní film," tvrdí. "Protože jsme vyšli z reklam a hudebních videoklipů a víme, kdo je náš divák. Mladí lidé, a ti mají rádi tento jazyk, milují energii hudebního videa a srozumitelnost reklam, mají rádi spád příběhu, jsou rádi, když je akce rychlá a dramatická. A my jsme si vybrali tento styl, protože my a diváci to máme také rádi."
Navíc, Bekmambetov trval na tom, aby předvedl Moskvu - jako jedno z pestrobarevných pulzujících měst," vysvětluje. "Naším záměrem bylo natočit film, ve kterém se něco děje, který zobrazuje něco akčního, něco zajímavého, zábavného a tak jsme se rozhodli změnit obraz Moskvy. Všechny ruské kostely byly během celého minulého století, celý můj život, bílé. Možná, že měly zlaté kopule, ale to bylo všechno. Pak jsme během perestrojky pochopili, že před sto lety byly ruské kostely pestrobarevné a tak jsou teď všechny staré kostely v Moskvě jakoby byly v Africe. Jsou všechny modré, oranžové, žluté, zlaté a hnědé. Za poslední dvě staletí, vláda změnila obraz ruské mentality a natřela všechno na šedou a bílou, ale původně ruská kultura byla velmi pestrobarevná, velmi emocionální, velmi dramatická a my jsme se rozhodli , ubírat se touto cestou. Tak jsme točili Moskvu, ale natočili jsme ji barevnou jako Mexiko."

Ocenění:
European Film Awards
2005 - Timur Bekmambetov (Nejlepší režisér podle diváků) (nominace)

DABING
1.DABING (DVD)
V českém znění: Aleš Jarý - (Vypravěč), Pavel Vondra - Konstantin Khabenskij (Anton), Bohdan Tůma - Alexander Samoljenko (Medvěd), Miloš Vávra - Aleksej Maklakov (Semjon), Václav Mareš - Valerij Zolotuchin (Kosťův otec), Jaromír Meduna - Vladimír Meňšov (Geser), Ilona Svobodová - Marija Porošina (Světlana), Zdeněk Maryška - Viktor Veržbickij (Zavulon), René Slováčková - Žanna Friske (Alisa), Filip Švarc, Miroslava Pleštilová, Zdeněk Mahdal, a další...

Premiéra ČR: 8.9.2005
Premiéra USA: 3.3.2006
Premiéra Rusko: 8.7.2004
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.5.2006 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 4.4.2011 Bontonfilm

Tržby v ČR - Kč 4 193 213
Tržby celkem: $ 33 899 078
Návštěvnost v ČR - 43 146
Náklady (Rozpočet):  $ 4 200 000

FILMY NA SPOLEČNÉM DVD
Noční hlídka gastonrolinc.webnode.cz/news/a0-099/
Akční / Fantasy, Rusko, 2004
Režie: Timur Bekmambetov, Hrají: Konstantin Chabenskij, Vladimir Meňšov

Denní hlídka gastonrolinc.webnode.cz/news/a0-088/
Akční / Fantasy, Rusko, 2006
Režie: Timur Bekmambetov, Hrají: Konstantin Chabenskij, Marija Porošina

 

Tvůrci a herci

Timur Bekmambetov (Režie), Konstantin Ernst (Produkce), Anatoliy Maksimov (Produkce), Sook Yhun (Produkce), Yuriy Poteenko (Hudba), Sergey Trofimov (Kamera), Dmitriy Kiselev (Střih), Tamara Odintsova (Casting), Mukhtar Mirzakeyev (Scénografie), Valeriy Viktorov (Scénografie), Varvara Avdyushko (Kostýmy), Andy D'Addario (Zvuk), - (Masky), Laeta Kalogridis (Scénář), Sergej Lukjaněnko (kniha) (Předloha), Konstantin Chabenskij (Herec), Vladimir Meňšov (Herec), Valerij Zolotuchin (Herec), Marija Porošina (Herec), Jurij Goša Kucenko (Herec), Alexej Čadov (Herec), Ilja Lagutěnko (Herec), Viktor Veržbickij (Herec), Marija Mironova (Herec), Dmitrij Martynov (Herec), Galina Ťjunina (Herec), Nikolaj Oljalin (Herec), Žanna Friske (Herec), Anna Semenovič (Herec), Jekatěrina Malikova (Herec), Anna Dubrovskaja (Herec), Igor Gasparjan (Herec), Igor Savočkin (Herec), Alexandr Samojlenko (Herec), Rimma Markova (Herec), Georgij Dronov (Herec), Alexej Maklakov (Herec), Konstantin Murzenko (Herec), Vladimir Ivanov (Herec)

 

2004/110/Rusko/Akční, Fantasy, Sci-Fi, Thriller