Předčítač / The Reader (2008/119/USA, Německo/Drama, Romantický, Válečný) 81%

JEDNOU VĚTOU
„Kam až zajdete, abyste uchránili tajemství?"

OBSAH
Když se studentu Michaelovi v poválečném Berlíně udělá špatně, pomůže mu třicátnice Hanna. Mladík ji poté vyhledá a vzplane mezi nimi krátký vášnivý vztah. Znovu se setkají za osm let - při procesu s válečnými zločinci... V hlavních rolích Kate Winslet a Ralph Fiennes. Kam až zajdete, abyste uchránili tajemství? Romantické drama, natočené podle stejnojmenného bestselleru Bernharda Schlinka, začíná v poválečném Berlíně. Patnáctiletému Michaelovi Bergovi (David Kross, později Ralph Fiennes) se udělá na cestě ze školy domů špatně a pomůže mu neznámá třicátnice Hanna (Kate Winslet). Když se mladík uzdraví, najde ji, aby jí poděkoval. Záhy mezi nimi vzplane vášnivý, ale utajený vztah a Michael své milence často předčítá z knih, protože si to přeje. I přes intenzitu vzájemných citů však žena jednoho dne záhadně zmizí. O osm let později Michael coby student práv sleduje procesy s válečnými zločinci a setkává se se svou láskou znovu za zcela jiných okolností - uvidí ji na lavici obžalovaných. Když se dozvídá o její minulosti, odhalí tajemství, které zcela změní jejich životy. Film režiséra Stephena Daldryho (nominace na Oscara za drama Hodiny) je mrazivým příběhem o pravdě, odpuštění i o tom, jak se jedna generace vypořádává se zločiny té předešlé.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Citlivě natočený film, který vypráví dojemný a zároveň k zamyšlení hodný příběh muže a jeho lásky z dětství. Stephen Daldry velmi dobře uchopil látku a převedl ji nejen citlivě, ale taky v rámci tempa do vcelku pomalého filmu, který však říká mnohé. Nepochybuji, že kniha je více detailní a příběhově obsáhlejší, protože film chvílemi postrádal vysvětlení v jedné nebo dvou drobných liniích, ale té hlavní mezi Hannou a Michaelem se věnuje dostatečně. Dost mě překvapuje, jak problematické je pro některé diváky okolo mě přijmout ten vztah ženy ve středním věku a mladého chlapce, kteří od druhého dostávají nejen to, co původně chtěli. Postavy jsou velmi dobře zahrané, Kate Winslet přestože nepatří mezi moje favoritky (vzhledově, ani herecky) odvádí výborný výkon. To samé lze říci o všech hercích, kteří se vystřídali v roli Michaela, kterým samozřejmě zkušenostmi vládne Ralph Fiennes, ale s minimem prostoru. Předčítač těžko přepíše nějakou učebnici filmu, ale zapůsobí a dokáže se zavrtat nepříjemně hluboko. (Djkoma) 4*

Proč tak úchylně ubohý film dostal nominaci na Oskara? Protože komise bude zřejmě podobného ražení. Dobře, uznávám, že něco na tom příběhu bude. Jenže proč mám koukat na nějaký zkurvený vztahy, když chci děj, myšlenku, válku. Toho všeho se tady nedostanu. Začátek mi to dá jasně najevo. Předčítač je totiž hrozná otrava sledovat. Pro mě tedy byla. Kate Winslet možná zahrála výborně, ale co mi je po tom, když příběh je taková romantika, že by se za ní ani nejsladčí Chillská telenovela nestyděla...Krom toho David Kross ať se jde radši zahrabat. (Malarkey)  3*

Dávný cit nepodléhá korozi a odpustit umí jen ten, kdo opravdu miluje. Zdánlivě samoúčelný čtenářsko-sexuální kroužek přejde v druhé polovině do komorního dramatu o vině, odvaze, slabosti a odpuštění. Winslet se poslechem čteného slova zaslouženě dopracovala ke zlaté sošce a dokonalý gentleman Fiennes na malém prostoru opět dokazuje své nesporné umění. Trápení rozpáleného sexuálního eléva četbou Tolstého protizávaží (Vojna a mír) před koitem však bylo od Kate poměrně sadistické.. (Gilmour93) 4*

VELKÁ RECENZE
Stephen Daldry vnesl do kinematografie baletícího hocha s hlavou v oblacích a Nicole Kidman s velkým nosem, která rozhodně nevypadala jako ta normální Nicole Kidman z červeného koberce. Dnes přináší neukojenou Kate Winslet, která dovádí s patnáctiletým hochem, což zní zase trochu jako něco, co vybočuje z klasického hollywoodského proudu prvoplánových báchorek.
Není to náhoda – Daldry zkrátka nechce svůj příběh stavět na lineárních, okoukaných základech. Jeho filmy jsou silné a vypravěčsky podmanivé a svoji sílu nabírají na zdánlivé kontroverzi. Ta padá s první klapkou, kdy se z kontroverzního stane normální a přijatelné, protože vyprávěný příběh je skutečně zajímavý a dokáže svého diváka pohltit. Dá se tedy usuzovat na umělecké ambice stejně jako na ambice být dobrý vypravěčem. I Předčítač je originálním kusem filmařiny, který v sobě mísí obě roviny - už v první minutě svého vzniku spravedlivě pokukuje po Oscarech a zároveň je hodnotný i pro „běžného diváka“. Je velkou látkou se závažným podtextem, který by slovutnou Akademii uhranul pravděpodobně v jakémkoliv roce výroby (není tedy poplatný době jako Boyleův milionářský klikař). A zároveň i jednoduchou látkou o dvou milencích ze dvou různých světů, kteří po sobě toužili, ale zároveň spolu být nemohli.
Předčítač jako takový proto principielně staví průběh na diametrálních charakterových rozdílech a k tomu přidružených hereckých výkonech. A Daldry v tomhle odhledu miluje dramatičnost. Postavy mají pevně definované rámce, přesto z nich rády vyklouzávají ven a dělají nepředvídatelné věci. Přesně proto Daldryho filmy vždycky pádí jeden dva kroky před divákem a udržují si punc výjimečnosti. Je pak otázkou, do jaké míry je tahle výjimečnost stravitelná a zda se namísto originální dramatičnosti za každou cenu nehodí občas přibrzdit a nabídnout dramatičnost obyčejnou, okoukanou a do jisté míry funkční. Ale to už by zase nebyl trademark…
Škoda, že to tak není..? Vše vyřčené totiž platí jen o první polovině, která je poctou žánru o řád atraktivnějšímu než tomu, ve který se Předčítač přetaví ve druhé polovině. Časový zlom o pár let napřed vyžene z plátna omamnou chemii i sexuální fluidum, za kterým nezkušený patnáctiletý hoch denně utíká po fádním dni ve škole. Vyspělá nahá žena jako symbol všeho zakázaného mizí z plátna. Kapitola je dopsána a začíná nové dějství, které je s tím původním rytmicky i žánrově natolik kontrastní, že připomíná úplně nový film. Místo výletu do neznáma se sladkou hormonální odměnou sledujeme intermezzo, v němž mladík nesmyslně odmítá mladé a hezké vrstevnice, protože se nemůže odpoutat od léta staré minulosti. A jaké je rozhřešení celého vztahu? Papírově osudové, ale daným přelomem najednou zcela neosobní. Skrze vějičku nacistických zločinů se otevírá zbrusu nová rovina, která má s původním příběhem společného pramálo a sama o sobě dráždí akademická libida v jiných tematických filmech. Tenhle jako by najednou ztratil cosi ze své osobitosti. Hrdinku, kterou si divák zamiloval, najednou nezná. O vztah ztrácí zájem. Co je špatně?
Asi je to prostě tím, že „mladý kluk po X letech“, Ralph Fiennes, i přes veškerou snahu nevnáší na plátno onen magický juniorský zájem a svou úlohu plní jaksi z povinnosti (protože ve scénáři jsou scény „potkali se i po tom všem“). Předlouhý epilog, v jehož rámci se připomínají odešlé události, postrádá opravdové lidské dopady a soustředí se čistě na ty čerstvě načrtnuté, morální. Tam, kde Předčítač začíná (v čisté radosti ze života), končí i jeho skutečná divácká atraktivita. To, co přichází poté, je jednou z verzí vývoje příběhu, která by mohla diváka zajímat, ale pravděpodobně by byla ve výčtu až někde skoro dole. Daldry po svém pompézním úvodu doříkává věci pouhým klouzáním po povrchu a dává přednost jiným, divácky méně zajímavým. Rozhodně s ohledem na to, co do diváka pumpoval předtím.¨
Chyba ale vlastně není v Daldrym.  Ten se vše snaží vše dovyprávět tak, jak bylo napsáno a uzavřít svou další filmovou kapitolu důstojně, stejně jako herci, kterým není příliš co vytýkat. V dané chvíli dělají maximum, i tak mám pocit, že to maximum nemůže nikdy doopravdy stačit. Stejně jako u Hodin se totiž domnívám, že předloha měla zůstat předlohou a necpat se na plátno za každou cenu. Přes nepochybnou honosnost vznikají filmy, které jsou jen takovým chodícím uměním, o kterém si nikdo nedovolí moc říct, že je na něm něco špatně. Pokud si ovšem stojíte za tím, že takové Hodiny jsou geniální a kdykoliv si je skutečně užijete (znovu a znovu…), v přeneseném slova smyslu to znamená, že výše uvedené vám vadit vůbec nemusí a na Předčítače se s klidem vydejte. Je jen o chloupek méně „geniální“.

PODROBNÝ POPIS FILMU
Film začíná v Berlíně v roce 1995, kde úspěšný advokát Michael Berg připravuje snídani ženě, která u něj strávila noc. Když žena odejde, dívá se Michael na projíždějící S-Bahn. Ta se flashbackem mění na tramvaj ve fiktivním městě Neustadtu v roce 1958, ve kterém jsou teprve opravovány válečné škody. Patnáctiletý Michael vystoupí, protože se cítí nemocen, a pokračuje svou cestu ulicí až se dostane do průchodu domu, kde začne zvracet. Hanna Schmitzová, tramvajová průvodčí, za ním přijde a pomůže mu dostat se domů.
Michael, který onemocněl spálou, se doma léčí tři měsíce. Po vyléčení navštíví Hannu s kyticí květin, aby jí poděkoval za pomoc. Šestatřicetiletá Hanna ho svede a začíná jejich několikaměsíční erotický poměr. Hodně společného času stráví oba v Hannině bytě sexuálním stykem, ale před každou souloží musí Michael ženě předčítat z náročných literárních děl, jež má rád. Michael pozve Hannu na dvoudenní výlet na kolech a tam v kostelíku usedne Hanna do lavice, poslouchá dětský sbor a propuká v pláč. Po společném výletě se Hanna dozví, že byla v městské dopravní společnosti povýšena na administrativní pracovnici. To je pro ni důvod, aby opustila své pracovní místo i svůj byt, aniž by o tom řekla Michaelovi.
Příběh se potom posune do roku 1966, kdy Michael studuje na Univerzitě v Heidelbergu práva. Jako součást semináře vedeného profesorem Rohlem, který přežil věznění v koncentračním táboře, se studenti účastní soudního procesu šesti žen. Michaelova dávná láska Hanna Schmitz je jednou z obžalovaných. Tyto ženy byly zaměstnány u SS v koncentračním táboře blízko Krakova jako vězeňské dozorkyně. V průběhu evakuace tábora v roce 1944 nechaly zemřít asi 300 židovských žen. Stalo se to při náletu spojeneckých bombardovacích letadel na vesnici. Židovské ženy byly zamčeny v tamějším kostele, který zachvátil požár, a proto skoro žádná z nich nemohla z hořícího kostela uniknout. Dozorkyně se ani nepokusily jim pomoci.
Ohromený Michael se pak rozhodne bývalý koncentrační tábor sám navštívit. Soudní proces rozdělil beztak malou skupinu Rohlových studentů na několik názorových proudů. Jeden z nich říká, že se z toho strašného příběhu nemohou poučit jinak, než že by starší generace Němců měla zaplatit svými vlastními životy za své tehdejší selhání. Jiný student z přednáškového sálu rychle odejde.
Hanna Schmitz — na rozdíl od spoluobžalovaných žen — při soudním procesu přizná, že koncentrační tábor, ve kterém byla dozorkyní, byl táborem vyhlazovacím. Rovněž dozná, že věděla, že deset žen, které každý měsíc vybrala při selekci, bude zabito v plynové komoře. Klíčovým důkazem pro soudce proti Hanně je výpověď bývalé vězeňkyně Rose Matherové a její dcery Ilany, které jako jediné požár kostela přežily. Matka Matherová dá soudu k dispozici zápisky své dcery o tom, co se stalo při leteckém útoku na vesnici a kostel. Hanna nejprve odmítá autorství zprávy o požáru kostela navzdory tlaku ostatních obžalovaných, ale krátce poté se k němu přihlásí, protože se nechce podrobit porovnání svého rukopisu. Ostatní ženy, které tvrdí, že zprávu napsala Hanna, lžou, aby přenesly odpovědnost na ni.
Zdrcený Michael jen mlhavě napoví profesoru Rohlovi, že má informaci, která by mohla pomoci jedné z obžalovaných, ale neví, co má dělat, protože ona sama se rozhodla tu informaci neprozradit. Rohl mu poté nedá žádnou radu, jak má jednat, jen řekne, že když se Michael nepoučil z minulosti, tak nemá žádný smysl, aby chodil na jeho seminář. Michael se sice přihlásí k návštěvě Hanny ve vazbě a dokonce je již na cestě k ní, ale pak odejde, aniž by se s ní setkal.
Hanna dostane za vraždu 300 lidí kvůli svému přiznanému velitelství při požáru kostela doživotní trest, zatímco ostatních pět obžalovaných žen obdrží tresty ve výši pouhých tří let a čtyř měsíců za pomoc při vraždě. Michael se po několika letech ožení se svou známou ze studia, má s ní dceru Julii, ale dojde mezi nimi k rozvodu. Po nějaké době (v roce 1976) se rozhodne pro Hannu předčítat knihy z dob jejich vztahu a zaznamenávat tyto texty na magnetofonové kazety. Jednoho dne jí pošle tyto nahrávky spolu s přehrávačem. Hanna si pak začne půjčovat knihy z vězeňské knihovny (v první z nich najde povídku Dáma s psíčkem od Antona Čechova) a sama se naučí číst a také psát tiskacím písmem pouze porovnáváním textů knih s Michaelovými nahrávkami. Začne potom Michaelovi odpovídat neuměle psanými dopisy.
Michael jí neodepisuje ani ji nenavštíví, ale pokračuje v posílání nahrávek. V roce 1988 se mu ozve vězeňská úřednice a hledá pomoc při Hannině opětovném zařazení do společnosti po jejím propuštění. Michael jí najde místo k bydlení a práci a konečně ji týden před propuštěním navštíví ve vězení. Při setkání je Michael odtažitý a zjišťuje, jak se Hanna poučila z minulosti. Michael po tom přijede s květinami za Hannou v den jejího propuštění, ale zjistí, že se oběsila. Zanechala mu čajovou plechovku s obnosem asi 7 500 německých marek s přáním, aby tyto peníze spolu s malou čajovou plechovkou předala Ilaně Matherové, dceři vězeňkyně, která proti ní vypovídala.
Michael využije své cesty na konferenci v americkém městě Bostonu, aby se dostal také do New Yorku, kde se setkává s Ilanou Matherovou, elegantní dámou, v jejím prostorném bytě. Přizná se jí ke svému dávnému vztahu s Hannou Schmitzovou. Poví jí také o zprávě, kterou Hanna zanechala, a o její negramotnosti. Ilana peníze odmítne a Michael navrhne, že by mohl s jejím souhlasem peníze darovat nějaké židovské organizaci, která bojuje s negramotností dospělých lidí. Ilana s návrhem souhlasí, ale ironicky poznamená, že „sice existují židovské organizace podporující kdeco, ale negramotnost není zrovna problémem židů“. Na památku si Ilana ponechá čajovou plechovku, ve které byly peníze uloženy, protože jí připomíná její vlastní dózu, jež jí byla ukradena v koncentračním táboře. Postaví pak tuto plechovku vedle fotografie svých zavražděných příbuzných.
Děj filmu končí v roce 1995, když se Michael se svou již dospělou dcerou Julií vydá k Hanninu hrobu u kostela, kde Hanna tenkrát tak plakala, a začne jí vyprávět celý svůj (a Hannin) životní příběh, který doposud tajil.

O PRODUKCI
Částečně autobiografická kniha berlínského profesora práv a záhadologa Bernharda Schlinka vyšla v roce 1995, byla následně přeložena do 40 jazyků a stala se první německou knihou, která se vyšplhala na vrchol žebříčku bestsellerů listu New York Times, a všeobecnou pozornost si získala v roce 1999, kdy ji ve svém pořadu doporučila Oprah Winfrey. „Kdo by mohl tušit, že kniha o pouhých 218 stránkách dokáže vyvolat takové emoce?“ ptala se tehdy.
„Je to příběh takzvané 'druhé generace',“ vysvětluje Schlink termín, označující generaci poválečných dětí. „Vyrůstali jsme ve velice naivní atmosféře, až do chvíle, než jsme zjistili, co naši rodiče a učitelé provedli. Když milujete někoho, kdo spáchal něco strašného, může vás to pohltit.“ Schlinkova kniha je v Německu považována za natolik zásadní k pochopení německé historie, že je dokonce v německých školách brána jako povinná četba.
Filmová práva získal v roce 1996 Harvey Weinstein se společností Miramax Films. Na jeho žádost se v projektu angažovali Anthony Minghella a jeho produkční partner Sydney Pollack. Bylo zamýšleno, že by Minghella napsal scénář a posléze film i režíroval. Divadelní scenárista sir David Hare, který se později proslavil nominací na Oscara za scénář k filmu Hodiny, byl také jedním z těch, kteří Schlinkovu knihu četli, a toužil po tom ji adaptovat. Protože Minghella právě slavil fenomenální úspěchy s Anglickým pacientem a měl na starosti několik dalších rozsáhlých projektů, snažil se ho Hare přesvědčit, aby scénář k Předčítači nechal na někom jiném, ovšem ten o tom nechtěl ani slyšet.
O takřka deset let později se, ačkoliv stále nebyl k dispozici scénář, začal Daldy, který v mládí studoval němčinu a žil v Berlíně, zjišťovat u Minghelly, zda by nemohl Předčítače režírovat. Minghella si uvědomil, že je stále příliš zaneprázdněn, než aby se projektu mohl v blízké době věnovat, souhlasil s tím, že Daldy film může režírovat, za podmínky, že se do toho pustí ihned a že on s Pollackem budou stále zastávat roli producentů. Co se scénáře týče, Daldry pochopitelně ihned myslel na Harea. „Točili jsme spolu Hodiny, takže jde o druhý náročný a velice komplikovaný film, který jsme spolu natočili,“ říká Hare. „Pojí nás pevné pouto, takřka jako lidi, kteří společně bojovali ve válce - víme o sobě, jaký má ten druhý silné i slabé stránky.“
Schlinkův román se odvíjí chronologicky ve třech jasně oddělených částech, ale scénář se od tohoto schématu distancuje a „skáče časem“, jak sám Hare říká. Divák se ocitá v různých obdobích života hlavního hrdiny, od padesátých let až po devadesátá. „Když jdu do kina, umírám nudou u filmů, jejichž formu a povahu dokáži odhadnout v okamžiku, kdy vejdu do sálu,“ míní Hare, který si dal za cíl odlišit Předčítače od předešlých filmů o následcích druhé světové války. „Zajímá mě jen to, co se vymyká svému žánru,“ vysvětluje. „Tenhle film rozhodně není klasickým filmem z poválečného období,“ dodává.
Ačkoliv Hare, Daldry, Minghella a Pollack chápali hodnotu filmové inovace a experimentů, jedna složka projektu se nikdy nezměnila - respekt a úcta k obětem nacistických zločinů. Shodli se na tom, že ve filmu nezazní termín „odpuštění“ - film se v podstatě tomuto tématu vyhýbá a místo toho řeší velice skutečný problém toho, jak se nová generace vyrovnává s pošramocenou minulostí. Proto scenárista s režisérem cestovali s autorem knihy Bernhardem Schlinkem po Německu a diskutovali o poválečném období, aby lépe pochopili, k čemu tehdy docházelo. „Ta kniha je v Německu obrovsky cenná,“ objasňuje Daldry. „Jde o nejvýznamnější dílo, které se zabývá problémy na téma 'Jak budeme pokračovat dál, po tom, co jsme spáchali?'“
„Dočkala se jak obrovského ocenění, tak i velmi negativních útoků,“ dodává Hare. „Pokoušet se prozkoumat a pochopit nacistické zločiny je nebezpečné a riskantní, snadno se vám může přihodit, že neúmyslně překročíte hranici.“
Na rozdíl od celé řady jiných scenáristů, jejichž práce končí v okamžiku odevzdání finální verze scénáře, měl Hare i během natáčení možnost se dále vyjadřovat, stejně jako v případě Hodin. „Stephen mi umožňuje stát se spoluautorem filmu od začátku natáčení až do výroby finálního sestřihu,“ říká scenárista. „Nespolupracoval by s někým, kdo není takové kompletní spolupráci nakloněn. V tomto smyslu jde spíše o práci, která se podobá té divadelní, než o klasickou filmovou. Je tím nejdůkladnějším režisérem, s jakým jsem kdy spolupracoval, k ničemu u něj nedochází náhodou.“
Co se týče autora literární předlohy, Schlinka, i ten se na filmu podílel způsoby, jaké si sám ani nedokázal představit - dokonce se objevil jako statista v jedné ze scén, v níž nešťastní milenci Hanna a Michael obědvají během výletu na kolech. Měl tak možnost bezprostředně poznat režisérovu posedlost i těmi sebenepatrnějšími detaily, ať už jde o dobovou rekvizitu či letmý pohled jednoho z herců.
Schlink si jako autor knihy od počátku představoval v roli Hanny Schmitz, šestatřicetileté ženy, která má poměr s dospívajícím chlapcem, o níž později vyjde najevo, že pracovala jako dozorkyně v koncentračním táboře a ukrývá ještě děsivější tajemství, herečku Kate Winslet. „Kate Winslet byla mou první volbou,“ přiznává. „Hodně se Hanně svou povahou podobá.“
„Čtu poměrně pomalu, ale přesto jsem tu knihu přečetla za den,“ vysvětluje Winslet. V době, kdy se o filmu začínalo jednat, jí ale bylo pouze 27 a měla dojem, že je na tuto roli příliš mladá. Když se na ni ale počátkem roku 2007 režisér Daldry s touto rolí znovu obrátil, vyspěla herecky natolik, že si troufla na tuto fyzicky velice náročnou roli, ve které se proměňuje ze silné a přitažlivé třicátnice v sešlou stařenu na prahu sedmdesáti let.
Práce s Daldrym byla pro Winslet velice příjemná. „Má neuvěřitelné množství energie a do příběhu se doslova zamiluje,“ objasňuje herečka. „Ačkoliv má velice jasnou představu o tom, jak chce příběh vyprávět, je otevřený názorům druhých a vždy mu záleží na tom, aby scéna byla tak dobrá, jak je to jen možné.“
Pro roli Michaela Berga, mladíka, jehož život je navždy změněn vztahem s Hannou, si Daldry vybral dva herce, kteří měli za úkol pokrýt třicetileté období života této postavy - poměrně neznámého Davida Krosse a zkušeného Ralpha Fiennese.
Předčítač je třetím filmem německého herce Davida Krosse a jde o jeho první roli v angličtině, kterou si zdokonaloval i během natáčení. Daldry byl odhodlán obsadit do role mladého Michaela německého herce a sám Kross byl povolán na několik zkoušek, aby se režisér ujistil, že jde o skutečně správnou volbu. Krossova matka se nejprve obávala, že natáčení naruší školní docházku jejího syna, ale posléze s jeho účastí na filmu souhlasila s podmínkou, že se to nijak neprojeví na jeho prospěchu.
Kross byl nucen spolupracovat často až sedm hodin denně s jazykovým poradcem Williamem Conacherem. Nešlo jen o to, aby dokonale zvládl své dialogy, ale ve filmu předčítá také Horatia v latině a Sapfó v řečtině, mimo jiných. „Mým nejtěžším úkolem bylo zajistit, aby němečtí herci mluvili anglicky natolik dobře, aby jim diváci uvěřili, že mluví rodným jazykem, a pak najít způsob, jak do toho zapasovat Kate Winslet a Ralpha Fiennese,“ vzpomíná Conacher.
Protože se příběh silně opírá o milostný vztah mezi Hannou a Michaelem, byl natáčecí rozvrh přizpůsoben tak, aby Kross, kterému bylo v době, kdy byl do role obsazen, teprve patnáct, dovršil před natáčením kterékoliv z „postelových“ scén plnoletosti.
Věkový rozdíl mezi oběma hlavními postavami příběhu byl jedním z nejkontroverznějších prvků knihy - bez něj by ale nefungoval. „Proč by tomu chlapci nemohlo být víc?“ ptala se ve svém pořadu i Oprah Winfrey. „No, protože by to byl úplně odlišný příběh.“
Představitele staršího Michaela Berga, který se stále, i po tolika letech, pokouší vyrovnat se svým zážitkem, Ralpha Fiennese, lákal na Předčítači především způsob, jakým nakládal se složitými emocionálními záležitostmi. „Otázky, které klade ohledně viny, soudu, provinění, lásky a sexuality jsou všechny poměrně komplikované, ale ve své podstatě jde o velice lidský příběh,“ soudí.
Herecká trojice se ve skutečnosti příliš nepotkávala, protože Kross a Fiennes hrají tutéž postavu v různých časových obdobích, a Fiennes má s Winslet společnou jen jedinou scénu. Ačkoliv se některé scény filmu natáčely v New Yorku, většina se natáčela v německých městech, mimo jiné i v Berlíně, Gorlitz a Cologne, přičemž některé byly natočeny v pohraničí na pomezí Německa a České republiky. Podle Daldryho bylo natáčení v Německu s německým štábem jedinou skutečnou možností.
Ve výtvarnici Brigitte Broch probouzela práce na tomto filmu některé dlouho zapomenuté vzpomínky. Tato německá rodačka se před čtyřiceti lety odstěhovala do Mexika a považuje se za členku „druhé generace“. „Bylo to vlastně poprvé, co jsem se odvážila tomu znovu čelit a řekla si, že už bylo dost strachu a obviňování, že se k tomu musím postavit čelem,“ vypráví. „Bylo to citově velice náročné, jako potápět se do velké hloubky a nějakým způsobem vyplavat na druhé straně zeměkoule.“
I herci měli s některými příběhovými prvky velké problémy. „Obvykle se velice ráda na roli připravuji,“ říká Winslet. „Je to moc důležité, všechno si o své postavě ujasnit a pak to pustit z hlavy. Ale v případě Hanny jsem toho musela hodně přečíst a vidět o koncentračních táborech, že jsem už zkrátka v jednu chvíli neměla žaludek na to, abych v tom pokračovala. Vím, že si z toho budu spoustu věcí navždy pamatovat.“
Proces zestárnutí její postavy o třicet let měl na herečku další, dosud nepoznané nároky, které jí pomohla snížit maskérka Ivana Primorac, která byla nominována na cenu BAFTA za filmy Sweeney Todd a Pokání. „Abych zahrála zestárlou Hannu, musela jsem trávit hodiny v maskérském křesle,“ vzpomíná Winslet, která na sobě nosila speciální latexový oblek. „Pohybovala jsem se docela jinak,“ říká a poznamenává, že i ostatní byli z její proměny šokováni. „Nevadilo mi, že jsem se podívala do zrcadla a viděla tam starou babiznu,“ směje se. „Pomohlo mi to se s postavou sžít a pochopit ji.“
Fiennes popisuje, jak se s režisérem Daldrym na roli připravoval on. „Pořád se mě na něco ptal, což hodně pomohlo,“ vzpomíná herec. „Co si Michael o Hanně doopravdy myslí? Jak můžete odsoudit někoho, s kým jste měli intimní vztah? Záleží vám na dotyčné osobě ještě? Neustále kladl další otázky, což bylo klíčové, protože na ně neexistuje jednotná odpověď. Ale i přes všechny ty dotazy je vám k dispozici. Dá vám dost času na to, abyste si scénu promysleli, a poskytuje vám prostor ke změnám, ať už během natáčecího dne nebo i klidně během samotného natáčení dané scény. Skvěle se tak pracuje, protože to dává herci volnost.“
Většina ze soudních scén Předčítače vycházela z frankfurtských procesů s lidmi z Auschwitzu, které probíhaly v letech 1963 až 1965, v nichž bylo souzeno 22 pracovníků z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Oproti známějším norimberským procesům s hlavními důstojníky SS a veliteli Gestapa odhalily tyto procesy mnohem širší pole nacistických přisluhovačů a pomocníků. Ve filmu se dokonce objevuje v rolích právníků a soudců celá řada skutečných právníků z tehdejší doby, například Thomas Borchardt, Thomas Paritschke, Burglinde Kinz, Stefan Weichbrodt a Kark Heinz Oplustiel.
Ve snaze o co největší autenticitu strávil Kross s malým štábem jeden den natáčením v koncentračním táboře Stutthof v Polsku, kde se Michael prochází a představuje si hrůzy uplynulých let. „Byl to jeden z nejsilnějších zážitků mého života,“ poznamenává na toto téma Daldry, který také zmínil problémy, kterým byli nuceni čelit, když točili mezi skupinkami židovských návštěvníků z Izraele, kteří byli šokováni štábem, hovořícím německy.
Ještě náročnější bylo natáčení hluboce intimních a emocionálních okamžiků mezi Hannou a Krossovou postavou, které se natáčely po jisté pauze, během které Kross dovršil plnoletosti. „V tomhle filmu jsem točil své první milostné scény,“ přiznává Kross stydlivě. „Stephen vám dává jen velice prosté instrukce, což je pro herce dobré. Nejtěžší bylo připravit se na scénu, pochopit příběh, nazkoušet si ji s ostatními herci a rozebrat emoce, které by měla předávat. Jakmile jsme začali točit, už to byla legrace.“
V průběhu prací na Předčítači zemřeli počátkem roku 2008 jak Anthony Minghella, tak i Sydney Pollack, Minghella v březnu ve věku 54 let a Pollack ve svých 73 letech o dva měsíce později. „Byli pro nás ohromnou oporou,“ vzpomíná Daldry. „Pro nás všechny, kdo jsme ty výjimečné muže znali, bylo zdrcující, že se nedožijí premiéry hotového filmu.“ Přesto ale v mnoha ohledech natáčení dál vedli. „Neustále jsme se se Stephenem ptali sami sebe, zda by byl Sydney s tím či oním spokojený, nebo zda by se to zamlouvalo Anthonymu,“ zamýšlí se Hare o jejich nehmotné přítomnosti na natáčení a ve střižně. „Naším cílem bylo udělat z toho filmu něco, na co by tihle dva byli hrdí.“
Autor Předčítače Bernhard Schlink a jeho vrstevníci se ocitli ve výjimečné situaci, nenesli absolutně žádnou zodpovědnost za činy svých rodičů, ale přesto se narodili a byli vychováváni ve stínu jejich zločinů. „Předčítač je nejznámějším německým románem o poválečném období a o tom, jaký dopad měl nacismus na samotné Němce,“ vysvětluje David Hare. „Velice málo děl se zaobíralo tím, co zažívala následná generace, která se musela vypořádat s tím, že se narodila do takové doby a že zdědila takové strašlivé zločiny, za které absolutně nenesla odpovědnost.“
Schlink se rozhodl minulosti čelit na stránkách knih. „Chtěl jsem prostřednictvím Michaela Hanniny zločiny současně chápat i odsuzovat. Ale byly na to příliš strašné. Když jsem se je pokoušel pochopit, měl jsem pocit, že je odsuzuji méně, než by je bylo správné odsuzovat. Když jsem je odsuzoval tak, jak měly být odsouzeny, nezbýval už žádný prostor k jejich chápání... Chtěl jsem dokázat obojí. Ale bylo to nemožné.“ Podle Schlinka slýchá nejvíce kritiky na Michaelovu neschopnost Hannu plně odsoudit od lidí, kteří jsou spíše jeho vrstevníky. Starší generace, které ony časy zažily, jsou méně kritické, bez ohledu na to, jak dotyční válku prožili.
Michael představuje nové Německo, zatímco Hanna to staré. Proto je mezi nimi takový věkový rozdíl - a proto bylo třeba, aby je dělila celá generace. Hana je apatická k tomu, co se stalo; Michael je rozzuřený a žádá odpovědi. „Je jedno, co cítím, je jedno, co si myslím,“ říká Hanna v jedné z vrcholných scén filmu, neschopna cítit lítost za to, co v minulosti způsobila. „Mrtví zůstanou mrtvými.“

Ocenění:
Academy Awards
2009 - Kate Winslet (Hlavní herečka)
2009 - Anthony Minghella, Donna Gigliotti, Redmond Morris, Sydney Pollack (Nejlepší film) (nominace)
2009 - Stephen Daldry (Režie) (nominace)
2009 - David Hare (Adaptovaný scénář) (nominace)
2009 - Chris Menges, Roger Deakins (Kamera) (nominace)

Golden Globes
2009 - Kate Winslet (Nejlepší herečka ve vedlejší roli)
2009 - Nejlepší film - drama (nominace)
2009 - Stephen Daldry (Nejlepší režie) (nominace)
2009 - David Hare (Nejlepší scénář) (nominace)

BAFTA
2009 - Kate Winslet (Nejlepší herečka v hlavní roli)
2009 - Nejlepší film (nominace)
2009 - Stephen Daldry (Nejlepší režie) (nominace)
2009 - David Hare (Adaptovaný scénář) (nominace)
2009 - Chris Menges, Roger Deakins (Nejlepší kamera)

European Film Awards
2009 - Kate Winslet (Nejlepší herečka)
2009 - Stephen Daldry (Nejlepší film) (nominace)
2009 - David Kross (Nejlepší herec) (nominace)

Robert Awards (Danish Film Awards)
2010 - Stephen Daldry (Nejlepší neamerický film) (nominace)

DABING
1. DABING (DVD, Film+)
V českém znění: Jitka Ježková - Kate Winslet (Hanna Schmitzová), Otakar Brousek ml. - Ralph Fiennes (Michael Berg), Kryštof Hádek - David Kross (mladý Michael Berg), Jaromír Meduna - Burghart Klaußner (soudce), Martin Sobotka - Jonas Jägermeyr (student ze semináře), René Slováčková - Alexandra Maria Lara, Lena Olin, Jeanette Hain (mladá Ilana Matherová, starší Ilana Matherová, Brigitte), Petr Oliva - Bruno Ganz (profesor Rohl), Jarmila Švehlová - Susanne Lothar (Carla Bergová), Jolana Smyčková - Hannah Herzsprung (dospělá Julia), Petra Jindrová - Barbara Philipp, Linda Bassett (servírka, Brennerová), Terezie Taberyová - Ava Eusepi-Harris (malá Julia), Ludmila Molínová - Lena Olin (Rose Matherová), Veronika Veselá - Karoline Herfurth, Vijessna Ferkic (Marthe, Sophie), Tomáš Materna, Ludvík Král, Bohuslav Kalva, Tomáš Juřička, Pavel Vondrák, Marek Libert, Jakub Saic (titulky)
Překlad: Zuzana Pelíšková
Zvuk: Radomír Petrik
Produkce: Leoš Lanči
Dialogy a režie: Veronika Veselá
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska 2009

2. DABING (HBO, ČT)
V českém znění: Jitka Ježková - Kate Winslet (Hanna Schmitzová), Otakar Brousek ml. - Ralph Fiennes (Michael Berg), Kryštof Hádek - David Kross (mladý Michael Berg), Jaromír Meduna, Jiří Čapka, Miroslav Táborský, Anna Remková - Alexandra Maria Lara (mladá Ilana Matherová), Vojtěch Rohlíček, Tereza Chudobová, Jarmila Švehlová, Robert Hájek, Marika Šoposká, Jana Postlerová, Jiří Valšuba, Marcela Nohýnková, Regina Řandová, Apolena Veldová - Lena Olin (Rose Matherová), Jiří Köhler, Robin Pařík, Adéla Nováková, Klára Nováková, Martin Velda (titulky)
Překlad: Petr Fantys
Zvuk: Martin Václavík
Produkce: Jana Trefná
Dialogy a režie: Martin Velda
Vyrobila: Společnost SDI Media v roce 2010

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 23.4.2009 Palace Pictures
Premiéra USA: 30.1.2009 The Weinstein Company ¨
Premiéra Německo: 26.2.2009 Senator Film Verleih
Premiéra Velká Británie: 2.1.2009
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD:
Poprvé na DVD: 1.10.2009 Palace Pictures
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

Tržby v ČR - Kč 4 793 251
Tržby celkem - $ 108 900 000
Návštěvnost v ČR 48 296
Náklady (Rozpočet) - $ 32 000 000
Zajímavost k filmu
- Scéna, kde mladý Michael a Hanna dorazili k hospodě, se natáčela nedalo českých hranic v německé obci Ottendorf, v penzionu Buschmühle na silnici podél řeky Křinice vedoucí do Bad Schandau.
- Producenti sa snažili film presadiť pred Akadémiou filmových umení a vied v mnohých kategóriách. Kate Winslet nakoniec získala Oscara ako najlepšia herečka v hlavnej úlohe, napriek tomu, že producenti bojovali o jej nomináciu vo vedľajšej úlohe.
- Natáčení probíhalo v Berlíně a Görlitzi, dokončeno bylo v Kolíně nad Rýnem.
- V scéne, kde Michael Berg (Ralph Fiennes) vystupuje z taxíka v New Yorku, je možné v pozadí vidieť GMC Yukon a Ford Crown Victoria.
- Rozpočet filmu, který činil 32 000 000 amerických dolarů, snímek překonal ziskem 108 901 967 amerických dolarů datovaným k říjnu roku 2012.
- Ralph Fiennes ve filmu ztvárnil mladšího milence postavy Kate Winslet, přitom je ve skutečnosti o celých 13 let starší.
- Většina ze soudních scén Předčítače vycházela z frankfurtských procesů s lidmi z Auschwitzu, které probíhaly v letech 1963 až 1965, v nichž bylo souzeno 22 pracovníků z koncentračního tábora Auschwitz-Birkenau. Oproti známějším norimberským procesům s hlavními důstojníky SS a veliteli Gestapa odhalily tyto procesy mnohem širší pole nacistických přisluhovačů a pomocníků. Ve filmu se dokonce objevuje v rolích právníků a soudců celá řada skutečných právníků z tehdejší doby, například Thomas Borchardt, Thomas Paritschke, Burglinde Kinz, Stefan Weichbrodt a Kark Heinz Oplustiel.
- Herecká trojice se ve skutečnosti příliš nepotkávala, protože Kross a Fiennes hrají tutéž postavu v různých časových obdobích, a Fiennes má s Winslet společnou jen jedinou scénu.
- Kross byl nucen spolupracovat často až sedm hodin denně s jazykovým poradcem Williamem Conacherem. Nešlo jen o to, aby dokonale zvládl své anglické dialogy, ale ve filmu předčítá také Horatia v latině a Sapfó v řečtině.
- Daldry byl odhodlán obsadit do role mladého Michaela německého herce a David Kross byl povolán na několik zkoušek, aby se režisér ujistil, že jde o skutečně správnou volbu.
- Předčítač je třetím filmem německého herce Davida Krosse a jde o jeho první roli v angličtině, kterou si zdokonaloval i během natáčení.
- Autor literární předlohy Bernhard Schlink se mihl před kamerou ve scéně, kdy Hanna a Michael obědvají během výletu na kolech.
- Schlinkův román se odvíjí chronologicky ve třech jasně oddělených částech, ale scénář se od tohoto schématu distancuje a „skáče časem“.
- Filmová práva získal v roce 1996 Harvey Weinstein se společností Miramax Films. Na jeho žádost se v projektu angažovali Anthony Minghella a jeho produkční partner Sydney Pollack. Bylo zamýšleno, že by Minghella napsal scénář a posléze film i režíroval. Divadelní scenárista sir David Hare, který se později proslavil nominací na Oscara za scénář k filmu Hodiny, byl také jedním z těch, kteří Schlinkovu knihu četli, a toužil po tom ji adaptovat. Protože Minghella právě slavil fenomenální úspěchy s Anglickým pacientem a měl na starosti několik dalších rozsáhlých projektů, snažil se ho Hare přesvědčit, aby scénář k Předčítači nechal na někom jiném.
- Částečně autobiografická kniha berlínského profesora práv Bernharda Schlinka vyšla v roce 1995, byla následně přeložena do 40 jazyků a stala se první německou knihou, která se vyšplhala na vrchol žebříčku bestsellerů listu New York Times, a všeobecnou pozornost si získala v roce 1999, kdy ji ve svém pořadu doporučila Oprah Winfrey.
- Natáčelo se i v České republice. Malebný kostelík, kam jedou Hanna a Michael na výlet, je kostel Panny Marie Sněžné a leží v obci Sněžná u Krásné Lípy.
- Scény z koncentračního tábora se točily v Majdanku v Polsku.
- Pro roli Hanny byla zvažována Naomi Watts či Marion Cotillard.
- Původně měla hrát roli Hanny Aňa Geislerová, která se v Berlíně zůčastnila i kamerových zkoušek s Davidem Krossem. Tvůrci se ale nakonec rozhodli pro známější tvář, a tak role připadla Kate Winslet.
- Třetí celovečerní film Stephena Daldryho a třetí nominace na Oscara za režii.

 

Odkazy

www.csfd.cz/film/234425-predcitac/komentare/

www.imdb.com/title/tt0976051/combined

www.fdb.cz/film/predcitac-the-reader/48543

www.kfilmu.net/film/predcitac/

 

Hrají:

Kate Winslet, David Kross, Ralph Fiennes, Susanne Lothar, Karoline Herfurth, Max Mauff, Hannah Herzsprung, Lena Olin, Bruno Ganz, Alexandra Maria Lara, Jeanette Hain, Jonas Jägermeyr, Rainer Sellien, Linda Bassett, Florian Bartholomäi, Volker Bruch, Sylvester Groth, Burghart Klaußner, Matthias Habich, Fabian Busch, Vanessa Berthold, Jürgen Tarrach, Kirsten Block, Martin Brambach, Michael Schenk, Carmen-Maja Antoni, Fritz Roth, Ludwig Blochberger, Margarita Broich, Alissa Wilms, Beata Lehmann, Merelina Kendall, Friederike Becht, Alexander Kasprik, Marie-Anne Fliegel, Hildegard Schroedter, Moritz Grove, Bettina Scheuritzel, Vijessna Ferkic, Barbara Philipp, Anne-Kathrin Gummich, Hendrik Arnst, Daniele Rizzo, Hans Hohlbein, Torsten Michaelis, Frieder Venus, Nadja Engel, Heike Hanold-Lynch, Jacqueline Macaulay, Joachim Tomaschewsky, Marie Gruber, Stephan Ziller, Lena Lessing, Petra Hartung