Frekvence / Frequency (2000/118/USA/Krimi, Drama, Sci-Fi, Thriller) 80%

JEDNOU VĚTOU
„Co kdybyste měli možnost vrátit se v čase zpátky a změnit jednu jedinou věc? Co by to bylo?

OBSAH
Mladý policista John Sullian to ví naprosto přesně. Zabránil by tragédii z roku 1969, kdy jeho otec, hasič, zahynul v plamenech. Tehdy byl John ještě dítě, ale vzpomínky na tu událost ho trápí i nyní, v roce 1999. Jednoho večera John najde starou vysílačku, která patřila jeho otci, zkusí ji zapojit a podaří se mu navázat kontakt. Muž na druhé straně je hasič, jmenuje se Frank Sullivan a právě se hodlá dívat na závěrečný zápas basebellové ligy roku 1969. John ke svému úžasu zjišťuje, že díky atmosférické poruše hovoří se svým otcem těsně před tragickým neštěstím. Nyní ho může varovat, takže otec nezemře, ale následky, které tento zásah do historie způsobí, budou mnohem závažnější, než si myslel.
Den poté, 12. října 1999, totiž John Sullivan zjistí, že má doma fotografie svého otce jako staršího, šedovlasého muže. Tím, že změnil minulost, došlo i ke změně přítomnosti. John je nadšený svými novými vzpomínkami na otce, pak ale zjistí, že se změnily i jiné věci. To, že otec přežil, stálo na počátku sledu událostí, na jejichž konci byla tragická smrt Johnovy matky, která padla za oběť vrahovi. Tento zločin byl jedním z mnoha, které měly společného jmenovatele - vraha přezdívaného Nightingale (podle Florence Nightingaleové, první civilní zdravotní sestry), protože se výlučně zaměřoval na zdravotní sestry. Nightingale nebyl nikdy dopaden a John na jeho případu dokonce pracuje, nyní však s otcem musí společnými silami dopadnout vraha a znovu změnit minulost. Ale pokaždé, když Frank změní něco v minulosti, John se probouzí do nové přítomnosti. Navíc oba bojují s časem, protože ani jeden z nich neví, jak dlouho bude ještě spojení mezi dvěma časoprostory fungovat...

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Kdyby někdo věděl, na jaké frekvenci vysílá tohle rádio, ať mi dá echo. Docela rád bych brnknul sám sobě do minulosti a nadiktoval si seznam několika ne, místo kterých bych podruhé řekl jasné ano ano ano! Jinak tedy klobouk dolů za to, jak si tady poradili s celou tou časovou smyčkou. Kluci na to šli od lesa, místo slaďáckých řečí konali dobro a konali ho zatraceně dobře. Jenom ten apendix si mohli odpustit. Z toho jsem měl podobný pocit, jako kdybych si v klídku jel na kole půlnoční polňačkou a najednou se proti mně vyřítil tirák s dálkovými světly... (Pepinec) 4*

Slavný Ray Bradbury ve své povídce "Burácení hromu" (doporučuji, skvělá věc) popisuje, jak turista z budoucnosti na jedné z výprav pravěkem, pořádané cestovní agenturou, vyšlápně jedním krokem z přísně vymezené zóny, omylem zašlápne pravěkého motýlka a nechtíc tak způsobí sled fatálních změn v událostech příštích. Zatímco Bradbury v problému ´časového paradoxu´ ctil i sebemenší organismus, aby jeho dílo mělo aspoň malinkatý nádech logiky, tvůrci Frekvence se s nějakou logikou neobtěžují vůbec. Stačí jedna vysílačka a míšení přítomnosti s minulostí, za asistence náhle se zhmotňujících předmětů a nápisů na stole, může začít. Dokonce i na oživlou mrtvolu dojde, no zkrátka srandy kopec. Tady jdou veškeré scifistické poučky o ´časovém paradoxu´a následném narušení časoprostoru stranou. Just fun. Jsou to příjemně strávené dvě hodinky, ale člověk by si u toho ukroutil hlavu :o) (Lima) 3*

Velmi zajímavý námět bohužel kazí velká předvídatelnost děje, tak trochu moc americký závěr (a nejen on) a hlavně mám pocit, že některé věci logicky hodně kolísají a že by prostě ani teoreticky nemohly fungovat (tím nemyslím samotnou komunikaci minulost-budoucnost pomocí vysílačky, ale spíš to, jakým způsobem se projevují změny minulosti v budoucnosti). Mimo tyhle výtky šlo ale o celkem koukatelný a zábavný film, na který jsem se šla dívat s mírnou skepsí a docela mě potěšil, takže 70%. (Galadriel) 3*

VELKÁ RECENZE
Příběhy s motivem cestování v čase jsou velmi atraktivní a oblíbené. V některých z nich tvůrci rozvíjejí etickou otázku zásahů do minulosti, jež mohou mít v budoucnosti nedozírné následky. Je tomu tak i ve filmu Frekvence (2000) od režiséra Gregoryho Hoblita, který jej natočil podle scénáře Tobyho Emmericha.
Efektní a akční úvod okamžitě zvedne divákům hladinu adrenalinu, aby přešel v klidnější sekvenci, kde je nastíněn dosavadní životní příběh mladého policisty Johna Sullivana (Jim Caviezel). Ten v dětství ztratil otce a vzpomínky na tuto tragickou událost ovlivňují jeho život i vztahy. Je pohlcen prací a v soukromí tráví čas nejraději sám. Z letargie jej naštěstí občas vytrhnou nečekané návštěvy jeho nejlepšího přítele s malým synkem. Při jedné takového „přepadovce“ objeví starou vysílačku po Johnově otci a ze zvědavosti ji uvedou do provozu. Kupodivu funguje a navíc, později v noci, když už je sám, John záhadným způsobem naváže spojení se svým otcem, který vysílá z doby před 30 lety.
Johnův otec Frank (Dennis Quaid) byl hasičem. Miloval svou rodinu, ale své práci byl natolik oddán, že při jedné z akcí přišel o život. Vysílání z budoucnosti jej zastihne těsně před touto tragédií a díky synovu varování se mu podaří z ohnivého pekla vyváznout. Tím je však odstartována série dalších osudových změn. Nastává závod s časem, jsou ohroženy životy několika osob včetně života Johnovy matky a jeho samotného.
Scénář je pečlivě propracován, děj filmu je superakční, sympatickým hrdinům divák drží palce a chvílemi ani nedýchá. I pouhé drobnosti, malinkaté změny událostí v minulosti způsobí v budoucnosti často dramatické zvraty, mají nečekané a překvapivé účinky. Každá příčina má zkrátka svůj následek a hrdinové se učí za pochodu chápat souvislosti a pracovat s možnostmi, které jim komunikace přes propast času umožňuje.
Dobré herecké obsazení, zajímavé scénické efekty i hudba vytvářejí autentickou atmosféru, do které se divák může snadno ponořit a intenzivně prožívat děj, bavit se a přemýšlet, co by se odvážil ve své minulosti změnit on sám. Protože sebemenší zásah může způsobit dominový efekt, jehož konce ani v nejdivočejších představách nelze dohlédnout.
Blue Ray Disc s filmem Frekvence obsahuje bonusový materiál, jehož součástí jsou komentáře režiséra, scénáristy, herců i skladatele hudby. Dále zde najdete i kapitolu věnovanou vědeckým a technickým prvkům použitým ve filmu a také vymazané scény a Trailer.

PODROBNÝ POPIS FILMU
New York, Queens, 1969. Požárník Frank Sullivan žije šťastně a spokojeně. Miluje svou ženu, šestiletého synka Johna, baseball i svou riskantní práci. Jenže neví, že už brzy ve službě zemře. A nad jeho domem se právě vyskytuje jakási tajemná záře.
New York, Queens, 1999. Policista John Sullivan živoří nešťastně a nespokojeně. Přítelkyně se s ním rozchází, bez lahve kořalky nedá ani ránu, stále má trauma z toho, že před třiceti lety přišel o otce, a ani ten baseball už není, co býval. John bydlí ve stejném domě jako kdysi jeho otec a stejně jako před třiceti lety se na nebi právě objevila tajemná záře.
Záře září, na slunci jsou podivné skvrny, John najde ve starém harampádí vysílačku po otci, scenárista luskne prsty a voila - dva cizinci se na dálku baví. Jen ještě netuší, na jakou dálku. Brzy jim to ale dojde, a byť tomu zpočátku nevěří a vzájemně se považují za vtipálky, nakonec musejí odhodit racionální uvažování stranou a nadšeně přijmout nesmyslný fakt, že jsou otcem a synem a hovoří spolu skrze bariéru třiceti let.
Báječně si pokecají o baseballu a životě a vesmíru a vůbec, načež si John uvědomí potenciál výjimečného spojení a poradí Frankovi, jak při požáru nezemřít. Světe, div se, diváku, nediv se, vyjde to! Frank přežije a John si sice pamatuje "minulou minulost", ale zároveň se mu v hlavě objeví nové vzpomínky na to, jak otec žil dalších dvacet let, než coby silný kuřák zemřel na rakovinu plic. A zároveň se objeví ještě jeden problém - protože Frank nezemřel, nezůstala jeho truchlící manželka doma, šla do práce a stala se obětí masového vraha, který v "nové minulosti" nezavraždil "jen" tři ženy, ale deset. Tak to samozřejmě nesmí zůstat a otec se synem se společnými silami pouštějí do pátrání po mizerovi, který vraždil v minulosti a možná v tom bude pokračovat i v současnosti. A kromě toho musí ještě Frank přestat kouřit.
Frekvence počítá s tím, že se její diváci nebudou příliš nimrat v logice děje a zkrátka přijmou jako fakt, že polární záře a skvrny na slunci umožní komunikaci napříč proudu času. Podobnou ochotu k nepřemýšlení od nás vyžaduje každý druhý film a klíč je v tom, jak rafinovaně jsou nesmysly naservírovány. V angličtině pro to mají báječný výraz "suspension of desbelief", což by se dalo přeložit jako "potlačení nedůvěry" a v praxi jde o to, jak veliké bulíky (bulík - 1. mladý vůl; volek; 2. hlupák - Slovník spisovného jazyka českého) si necháme od filmařů dobrovolně navěsit na nos, aniž by nám překážely.
Jelikož si Frekvence zahrává s ovlivňováním toku času a následky z toho vyplývajícími, nabízí se spousty příležitostí ke hledání paradoxů a nelogičností - což nemá příliš smysl, protože zvolené téma je sice divácky velmi vděčné, ale NEDÁ se zpracovat nekontroverzním a logicky správným způsobem - žádný neexistuje. Ke cti debutujícího scenáristy Tobyho Emmericha ovšem slouží, že přístup, který zvolil, a výsledek, kterého dosáhl, naši nedůvěru potlačují lépe než devadesát procent všech ostatních hrátek s časem, které byly kdy natočeny.
Vezměte si například scénu, ve které John potřebuje určitý předmět, který má Frank. Domluví se na nenápadné skrýši v pokoji, kde oba sedí, a Frank do ní předmět uloží. John pak ihned vstane a dojde si pro něj. Z přemýšlení o tom, co by se dělo, kdyby se John šel do skrýše nejdřív podívat a pak se teprve s Frankem domluvil, že bude předmět uložen právě do ní, by se leckomu mohly slušně přehřát mozkové závity. O podobných paradoxech už byly napsány celé smrtelně vážně pojaté knihy a Frekvence přichází s přístupem, který je z filmařského hlediska patrně nejefektnější - minulost a současnost jsou vnímány jako dva různé "vesmíry", které se vzájemně ovlivňují, přičemž změny se projevují s konstantním třicetiletým odstupem (když Frank vypaluje do desky stolu nápis, ten se objevuje Johnovi přímo před očima; když Frank v místnosti v minulosti rozbil předmět, rozbije se i v současnosti, a když je spraven, "zázračně" se spraví i v současnosti).
Příjemný fakt, že jsme ochotni spolknout filmařům jejich tužší sousto i s navijákem, má základ především v tom, že film není jen o dvou lidech pronásledujících vraha ve dvou časových rovinách, ale o tom, že ti lidé jsou otec a syn a jejich vztah nás zajímá (protože jsou to postavy velmi dobře napsané a zahrané), a navíc se jim naskýtají možnosti, o kterých se nám, neceluloidovým lidem z masa a kostí může nanejvýš v noci zdát. Tyto možnosti jsou díky Emmerichovi (který mimochodem nemá nic společného s Rolandem "Godzillou" Emmerichem, zato je ředitelem hudebního oddělení New Line Cinema a starším bratrem herce Noaha Emmericha, který ve Frekvenci také hraje) využívány způsobem, který je příjemně nešroubovaný, čímž chci říct, že na rozdíl od drtivé většiny podobných filmů nemáme pocit, že se postavy chovají tak, jak se chovají, jen kvůli tomu, že bylo třeba posunout děj dál, ale jsou sympaticky logické a lidské, díky čemuž je dlouhý rozhovor syna s otcem zajímavější než rvačka s psychopatem.
Čímž se dostáváme k bolestivému místu, kterým je posledních zhruba dvacet minut filmu, v nichž se děj stává více akčním a méně logickým, a Frekvence se tak z vynikajícího průsečíku Hřiště snů a Návratu do budoucnosti mění v průměrný mišmaš Sběratele polibků a Timecopa. Je to docela škoda, protože kdyby Emmerich udržel nasazenou laťku až do konce, vysílala by Frekvence na kmitočtu sta procent.

O FILMU
V thrilleru Frekvence nám režisér Gregory Hoblit předkládá netradiční pohled na téma cestování v čase. Jedná se o dojemný příběh o vztahu otce a syna, kteří spolu komunikují napříč paralelními světy, aby společnými silami zabránili zločinu. Scénář originálním způsobem mísí prvky science-fiction, thrilleru a rodinného filmu.
Scénář k filmu Frekvence se objevil od vpravdě nečekaného zdroje - od jednoho z vedoucích pracovníků New Line Cinema, od presidenta hudební divize Tobyho Emmericha. Odjakživa ho zajímaly klasické příběhy o cestování v čase, tak jak je ve svých knihách vylíčili H.G. Wells nebo Jules Verne, ale chtěl namísto tradičního historizujícího pohledu použít zbrusu nový koncept - pohled na typickou americkou rodinu.
"Vždycky jsem měl rád příběhy o cestování v čase," říká Emmerich, "ale často jsem si říkal, jaké by to bylo, kdyby v čase mohly cestovat pouze zprávy, nikoliv lidé." Frekvence vychází z vědecké teze, která říká, že čas a informace nejsou jako řeka tekoucí jedním směrem, ale spíš jako její různé přítoky, které se mohou protínat, stejně jako se v případě Johna a Franka Sullivanových protnuly roky 1969 a 1999. Emmericha navíc zajímalo, jaký by takový jev mohl mít vliv na mezilidské vztahy, na napětí při sledování sportu, na pohyb na burzovním trhu nebo na boji se zločinem. "Nápad s protínáním času byl základním principem Frekvence," říká Emmerich, "ale k němu jsem ještě dodal několik stejně důležitých vrstev - svou vášeň pro příběhy o otcích a synech, o policistech a hasičích, o baseballu a o New Yorku." Když už měl Emmerich námět pohromadě, rozhodl se k činu. Zatímco se jeho kolegové chystali na filmový festival do Cannes, vzal si dovolenou a dvanáct hodin denně pracoval na scénáři.
Ten pak zaujal producenta Hawka Kocha, který produkoval například i Hoblitův celovečerní debut Prvotní strach. Koch s potěšení kvitoval, že kopii scénáře dostal i Hoblit, a ještě víc byl potěšen tím, když se setkal s Hoblitovou nadšenou reakcí. "Zavolal jsem Gregovi a zjistil jsem, že máme reálnou šanci na tomhle filmu opět spolupracovat. Greg se na to perfektně hodil, protože u něj se setkávají na jedné straně zájem o vykreslení postav a na druhé straně smysl pro tempo a akci. Byl to ten výjimečný případ, kdy do sebe všechno dokonale zapadá," vzpomíná Koch. "V téhle branži neustále slyšíte, že nejdůležitější je načasování. V případě Frekvence skutečně nejdůležitější roli hrál čas a načasování."
Gregory Hoblit si při čtení scénáře sám kladl otázky, jak by změnil svou minulost, kdyby k tomu dostal příležitost. "Ten příběh mě přiváděl na myšlenky typu co kdyby...," poznamenává Hoblit, jehož otec před několika lety zemřel. "Říkal jsem si, co kdybych měl ještě jednu možnost být se svým otcem? Co kdybych s ním mohl ještě jednou mluvit, co bych mu pověděl? Co kdyby ještě žil, kolikrát bych mu ještě řekl, že ho mám rád?"
Pro Hoblita byla postava Johna Sullivana obdobou Alenky v říši divů - člověk, který se ocitne ve světě, ve kterém je minulost stejně tvárná jako přítomnost. I když už Hoblit toto téma znal z jiných sci-fi, tohle mělo něco navíc - emoce spojené se smrtí jednoho z rodičů. "Měl jsem to štěstí, že jsem se svým otcem před jeho smrtí trávil hodně času," říká Hoblit, "ale podle mě nikdo není připraven na to, když ztratí jednoho z rodičů. Takováhle co kdyby jsou neúnosná, zvláště pro šestiletého kluka jako byl John Sullivan. Doléhají na něj celý život."
Emmerichův dokonale vypracovaný scénář, který byl prostý všech těch častých logických lapsů, ke kterým při zpracovávání tématu cestování v čase dochází, udělal na Hoblita velký dojem. "Ten scénář byl opravdu novátorským pohledem na cestování v čase, který vychází z moderní fyziky a jejího pojetí paralelních vesmírů a způsobů, jakými se zprávy, vědomosti, čas i prostor protínají. Navíc se tomu scénáři doopravdy podařilo skloubit tu sci-fi linii o cestování v čase se silným, vyprofilovaným thrillerem. To byla kombinace, díky které byl ten scénář unikátní a vymykal se jakýmkoliv škatulkám."
Hoblit Emmerichův scénář konzultoval s profesorem Kolumbijské univerzity Brianem Greenem, předním teoretickým fyzikem, který se proslavil zejména svými revolučními myšlenkami o teorii strun. Green studoval na Harvardu a v Oxfordu a mimo jiné je i autorem bestselleru The Elegant Universe (Elegantní vesmír). Jako konzultant měl především za úkol dohlížet na to, aby scénář, herci ani režisér neporušili žádný ze známých fyzikálních zákonů. Greene sám je přesvědčen, stejně jako mnoho dalších předních fyziků, že neexistuje žádný fyzikální zákon, který by cestování v čase znemožňoval, i když nevěří tomu, že by to bylo v dohledné době možné.
Jak už to tak bývá, vždy se najdou nějací "rýpalové", v tomto případě asi zarytí fanoušci sci-fi, kterým se mohou některé scény filmu týkající se cestování v čase zdát nepravděpodobné, přehnané a z hlediska fyzikálních či jakých zákonů nesmyslné. Jelikož mi sami vědci nejsme, obrátili jsme se na renomovaného odborníka, který podobným otázkám rozumím mnohem lépe, a tak se jeho názorem mohou snad i ti největší skeptikové řídit. Jde o RnDr. Zdislava Šímu, Csc. Zde je jeho vyjádření:
"Kdokoli z nás se jen velmi nerad smiřuje s jakýmikoli hranicemi, s jakýmikoli mezemi. Je to otázkou nejvlastnější lidskosti, která se snaží libovolné hranice překonat. Tak vzniká pokrok ve vědě, tak vzniká pokrok v technice. Kdyby nebylo této lidské vlastnosti, byli bychom ještě v době kamenné. Jsou jedinci, kteří vidí v technice dál, než kde lidstvo právě je. Zářným příkladem je J. Verne, jistě všem dobře známý. Jsou jiní, kteří vidí dál ve vědě. Zde mají situaci mnohem zhoršenou, protože meze nejsou dány lidskými schopnostmi, ale samotnou přírodou. Ze symbiosy obojího pak vzniká sci-fi. Za dob Newtonovy mechaniky platilo o čase přísné pravidlo, že není úplatný, že plyne vždy a pro každého stejně. Od dob vzniku teorie gravitace, čili Obecné teorie relativity Alberta Einsteina, to už tak stroze neplatí. Víme, že čas je závislý na vnějších okolnostech, na gravitačních polích a na rychlosti, s jakou se ten který předmět pohybuje. Vědecké práce v tomto oboru posouvají naše pochopení přírody stále kupředu a při tom odhalují nové a dosud skryté možnosti. Autoři sci-fi překračují tuto realitu samozřejmě ještě mnohem dále. Je vždy otázkou jejich noblesnosti, jak to činí, jak moc současné zákony znají či neznají a zda tyto zákony nepřekračují zbytečně a samoúčelně, nebo jen v míře nezbytně nutné pro jejich tvůrčí záměry. Nemá smysl se zamýšlet nad tím, jak dané umělecké dílo splňuje nejpřísnější vědecká kriteria současné reality. Má smysl se zamyslit nad tím, co nám chtějí tvůrci říci všeobecně lidského, pro naše poučení i pro naši potěchu.
Z mého stanoviska lze říci, že tento film je velmi noblesní, že už při svém vzniku měl určitě velmi dobrého odborného poradce a že jeho rozuzlení představuje i pro odborníka pohlazení na duši."
Pro dokonalé vyznění scénáře bylo nutné najít vhodné představitele dvou hlavních rolí, Franka a Johna Sullivanových, otce a syna. Pro roli otce si Hoblit vybral Dennise Quaida. "Role Franka mi umožnila splnit si svůj klukovský sen o tom, že ze mě bude hasič," vysvětluje Quaid. Prostředí hasičů ho natolik zaujalo, že strávil s newyorskými hasiči spoustu času i nad rámec studia role a dokonce se v mnoha scénách nenechal zastoupit kaskadérem a vrhal se do plamenů sám. "Hasiči jsou na jednu stranu úplně obyčejní lidé, dobrosrdeční, rodinné typy. Na druhou stranu ale dokážou vběhnout do hořící budovy, ze které všichni ostatní utíkají. Takový je i Frank - má rád svou rodinu, ale v práci musí patřit k těm nejlepším, i když někdy riskuje."
Oproti Frankovi, který je hrdina tělem i duší, je John Sullivan spíš váhavý, poznamenaný tragédií, která z něj udělala polovičního sirotka. Pro Johna Caviezela byla role Johna Sullivana zvlášť citlivá záležitost, protože krátce předtím, než četl scénář, prodělal jeho otec operaci srdce. "Ten scénář na mě zapůsobil tak jako žádný předtím," říká Caviezel. "Pojednává o touze navrátit zpátky to, co je ztracené, o tom typicky lidském přání vrátit se zpátky a všechno napravit. Většina lidí nelituje toho, co v životě udělali... litují toho, co neudělali. A John Sullivan má teď druhou šanci, aby udělal to, co poprvé nestihl. To je úchvatné."
Scény, ve kterých spolu hovoří John a Frank, ve stejné místnosti stejného domu, ale vzdáleni od sebe 30 let, se natáčely neobvyklou metodou. Místo aby natáčel každého z herců zvlášť a rozhovor pak sestříhal, Hoblit točil rozhovor jako televizní pořad, současně, na čtyři kamery se čtyřmi kameramany, kteří spolu komunikovali přes sluchátka a mikrofony. "Normálně se takhle rozhovor netočí, ale takhle spolu normálně otec se synem hovoří. Každý z nich seděl u své vysílačky a my to točili na čtyři kamery v reálném čase, jako kdyby se to skutečně tak odehrávalo." A výsledek byl přesně takový, jak Hoblit očekával - elektrifikovaný realismus.
Stejně jako na vědeckou stránku dohlížel Brian Greene, veškeré scény týkající se hasičského sboru měl na starosti Thomas Ryan, hasič, který působil v prestižní manhattanské jednotce. Díky němu nejenom že ve filmu nedochází k technickým nepřesnostem (proti požárům se v roce 1969 bojovalo jinak než dnes), ale jeho návrh, aby v požárních scénách nevystupovali normální komparsisté, ale opravdoví hasiči, navíc přidal filmu na autentičnosti.

Ocenění:
Golden Globes
2001 - Nejlepší originální píseň (nominace)

DABING
V českém znění: Jiří Prager - Dennis Quaid (Frank Sullivan), Tomáš Juřička - James Caviezel (John Sullivan), Simona Postlerová - Elizabeth Mitchell (Julia Sullivanová), Petr Oliva - Andre Braugher (Satch DeLeon), Jiří Ptáčník - Shawn Doyle (Jack Shepard), Jaroslav Kaňkovský - Rocco Sisto (Daryl Simpson), Bedřich Šetena - Nesbitt Blaisdell (Fred Shepard), Tereza Chudobová - Melissa Fitzgerald (Linda Herschová), Martin Kolár - Noah Emmerich (Gordo Hersch), Martina Hudečková - Marin Hinkle (Sissy Clarková), Helena Dytrtová - Melissa Errico (Samantha Thomasová), Bohuslav Kalva, Jana Altmannová, Václav Rašilov, Helena Dytrtová, Jiří Kocman, Pavel Dytrt, Tomáš Lipský
Překlad: Petr Zenkl
Produkce: Evelyna Vrbová
Zvuk: Martin Jílek
Dialogy a režie českého znění: Jiří Ptáček
Připravilo: LS Productions Dabing pro Magic Box a Českou televizi, 2001

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.11.2000 Space Films
Premiéra USA: 28.4.2000 New Line Cinema
Premiéra Velká Británie: 16.6.2000
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.10.2001 (VHS) Magic Box
Poprvé na DVD: 1.1.2002 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 11.7.2012 Magic Box

Tržby v ČR - Kč 275 212
Tržby celkem - $ 68 100 000
Návštěvnost v ČR 3 815
Náklady (Rozpočet) - $ 31 000 000 Zajímavost k filmu
- Počas prác na filme si Elizabeth Mitchell (Jules) zlomila nos.
- Film bol natáčaný v New Yorku.
- Původně se měl snímek natočit již v roce 1997, přičemž byl do role Franka Sullivana obsazen Sylvester Stallone. Během sporu o honorář však od projektu odstoupil.
- Režisér Gregory Hoblit byl jedním z výkonných producentů seriálu Poldové z Hill Street. Režíroval epizodu, kterou vidíme v televizi, když John volá své matce.
- Dennis Quaid při sjíždění stavební skluzavkou utržil ránu nad obočím a odnesl si 16 stehů.
- Frankův poznávací kód W2QYV ve skutečnosti patří Niagara Radio Club v Lewinstonu v New Yorku.
- Cameo: Brian Greene (psychologický poradce filmu) si zahraje sám sebe při rozhovoru s Dickem Cavettem.
- Ve scéně s požárem hráli kromě Dennisa Quaida, Petra MacNeilla a Jordana Bridgese opravdoví hasiči.
- Všechny události ze Světové série popisované ve filmu se skutečně staly.
- Elizabeth Mitchell hrála matku Jamese Caviezela. Ve skutečnosti je však Mitchell mladší než Caviezel.
- Julia Sullivan (Elizabeth Mitchell) se málem stane objetí sériového vraha Jacka Sheparda (Shawn Doyle). O 4 roky později si v seriálu Ztraceni (od r. 2004) zahrála postavu Juliet Burke, která později chodí a žije s hlavní postavou seriálu, Dr. Jackem Shepardem (Matthew Fox).

 

Odkazy

www.csfd.cz/film/11359-frekvence/

www.imdb.com/title/tt0186151/combined

www.fdb.cz/film/frekvence-frequency/28759

www.kfilmu.net/film/frekvence/

 

Hrají:

Dennis Quaid, James Caviezel, Shawn Doyle, Elizabeth Mitchell, Andre Braugher, Noah Emmerich, Melissa Errico, Jordan Bridges, Peter MacNeill, Michael Cera, Marin Hinkle, Rocco Sisto, Jennifer Baxter, Barney Cheng, Brian Greene, Riley Jones, Brigitte Kingsley, Stephen Joffe, Robert Nicotra, Terry Serpico, David Huband, Nesbitt Blaisdell, Timothy Brown, Kirsten Bishop, Danny Johnson, John Di Benedetto