Nebohá paní Pomsta / Chinjeolhan geumjassi (2005/115/Jižní Korea/Drama, Krimi) 80% -Originál DVD-
31.01.2019 12:15
JEDNOU VĚTOU
„Nejnapjatěji očekávaný asijský film roku. Po Old Boy-ovi konečně přichází další korejská perla – závěr Parkovy trilogie Pomsty – tentokrát se bude mstít ONA. Nebohá paní Pomsta.“
OBSAH
Poslední část Trilogie pomsty (Sympathy for Mr. Vengeance, Old Boy). Pomstychtivá mladá žena s andělskou tváří po návratu z vězení hledá odplatu – za zločin, který nespáchala, za příkoří, které musela vytrpět, za ztracenou dcerku, kterou musela opustit. Film byl oceněn na festivalu v Benátkách 2005 Malým zlatým lvem.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
„Do You Speak English?“ Nakonec to nejlepší. Černá komedie? Thriller? Rodinné drama? Podobenství? Sympathy for Lady Vengeance nelze nikam zaškatulkovat a je to jenom dobře. Každé její (jejich?) sledování může být zcela odlišným zážitkem. Záleží na náladě, očekáváních, ochotě akceptovat zdánlivě neakceptovatelné. Park Chan-wook nabízí třetí a opět originální pohled na různé podoby pomsty: hlavní hrdinka po třinácti letech opouští vězení, kam byla zavřena pro vraždu malého chlapce. Postupně vychází najevo, proč ho zabila a proč má nyní pádný důvod zabít někoho dalšího. Není snadné propracovat se přes spoustu zbytečných informací, majících během úvodních čtyřiceti minut takřka lavinový charakter. Skutečně jsme museli poznat všechny Geum-ja Leeiny (prosím, nekamenujte mě za to skloňování) spoluvězeňkyně, jakkoliv (ne)důležité pro její plán? Hrdinka, mstitelka, je opravdovou „bohyní“, do kůže oděná, s charakteristickými červenými očními stíny, s obvázaným prstem (který pár minut nebyl součástí zbytku těla), s vymazleným dvojhlavňovým koltem. Jakoby utekla z nějakého komiksu. Vlastně by ani nemusela utíkat, ona se v něm přímo nachází, veškerá podobnost tohoto extrémně stylizovaného světa s realitou by jenom podrývala důležitou nezařaditelnost celého snímku. Kdyby například posledních cca třicet minut bylo pojato s větším důrazem na realističnost, scéna samozvaného rodičovského soudu by ztratila ze své poetiky. Je to právě jedna z těch scén, kdy jsem s němým úžasem a mrazením v zátylku přihlížel ohňostroji morbidního humoru („Táto, nejsme poslední“). Možná to vtipné být nemělo, možná mi to příště ani vtipné připadat nebude, ale na dlouhou dobu si ji v paměti uchovám jako nejneotřelejší pojetí tématu „rodiče, jejich děti a zodpovědnost k nim“. Lady Vengeance má krom zmíněných také spoustu jiných předností. Opět například ukazuje výplody Parkovy nadprůměrné a konkrétním cílům vyhovující imaginace. Opět ale nebude po chuti všem divákům. Těm, kteří neradi experimentují sami se sebou, bych doporučil Tarantinova Kill Billa, především jeho druhou část, která je něčím hodně podobným, ale zároveň mnohem konzumovatelnějším, pardon, konzumnějším. 90% (Matty) 5*
Pomsta nebyla nikdy tak sladká jako v trilogii Chan-wook Parka a hlavně posledním dílu s názvem Nebohá paní Pomsta, který si na nic nehraje, je na něm znát, že se snaží inovovat myšlenku pomsty, ale stejnak se táhne za stejným cílem jako každý díl z trilogie o pomstě, proto mě trošku unavuje stále dokola sledovat to samé, spíš se těším na samotný závěr, který by vždy všecko měl rozlomit, protože za tím se většinou hlavní postava táhne, no prakticky pokaždé. Ten prostředek by měl diváka samotného rozčílit a víc si hlavní postavu znenávidět, jenže tady jsem ani u závěru nebyl příliš spokojený, možná už jsem těma pomstama tolik nacucaný, že mě nedokáže žádná další natolik překvapit jako ty předtím. Film je to určitě slušný, zajímavý, ale o originalitě bych tady už moc nemluvil, spíš bych to viděl jako nutnost natočenou do trilogie z pohledu ženského. (Malarkey) 3*
Obrazově je tento film zvládnut perfektně. Bohužel tak dokonale na tom není příběh a chvílemi naráží na fakt, že neví co přesně divákovi říct. Celá trilogie o pomstě od Chan- wook Parka je obrazově dokonalá, ale příběhově trochu podívaná ne o třech dějistvých, ale o jednom, na který hledí z různých pohledů. Ano nejde o ten samý důvod, o stejný zločin, ale o důsledek všech těchto konání a tou je pomsta samotná. V tom je Paní pomsta asi nejslabší z trilogie a jen ve mě zůstává otázka, není li někdy méně více... (Djkoma) 4*
VELKÁ RECENZE
Park Chan-Wook, pro někoho korejský génius hodný uctívání, pro jiné "jen" zajímavý asijský režisér. Předem se přiznám, že nepatřím k lidem, kteří by jeho filmy vyhlíželi rok předem a malovali si je v růžových obrysech, ale protože jsem dva filmy z jeho trilogie o pomstách viděl a mám v redakci pověst šéfa přes asijské filmy, spadla mi Sympathy for Lady Vengeance rovnou do klína a to i přes fakt, že se nejedná zrovna o žánr, kterému bych holdoval.
Do melodramatu spadají všechny filmy z Parkovy trilogie, ale každý je svým způsobem radikálně odlišný. Depresí nasáklý Sympathy for Mr. Vengeance, nadějí prodchnutý Oldboy a podivně happyendová Lady. Tyhle filmy nemají žádnou vnitřní vazbu z hlediska děje, ale u všech se budete cítit nepohodlně a nebudete schopni odhadnout, jakou past vám režisér připravil v dalším záběru. Hlavní hrdinka Geum-Ja je nejen čarokrásná (což je pro jistotu několikrát připomenuto), ale její charakter se před očima diváků mění jako serpentiny finské rally. A v závěru stejně zjistíte, že jste ji vlastně vůbec neznali. Tohle tahání za nos v Parkově stylu je zas jednou dovedené téměř k dokonalosti a oslazené chytrým koncem, ale recenzent jen těžko může odhalit klady tohoto filmu, aniž by prozradil příliš.
Lady je totiž filmem, který hraje na city a pocity. Necháváte se unášet ladnými záběry, do absurdna protahovanými situacemi a vynalézavými audiovizuálními hrátkami, abyste krok za krokem postupovali hlouběji a hlouběji do duše naší hlavní hrdinky, vražedkyně Geum-Jy. První polovina filmu je dlouhou expozicí, sestávající z těsně navazujících flashbacků, jež líčí její život ve věznici. Je Geum-Ja anděl nebo arcimrcha? Park Chan-Wook nedá divákům šanci na tuhle otázku uspokojivě odpovědět dřív než v závěrečných titulcích a je úplně jedno kolik máte nakoukáno nebo jestli jste vyhráli tři matematické olympiády v řadě. Je tisíc cest jak přechytračit filmového diváka a Park je má poctivě vyšlapané.
Přesto se snímek ve své snaze rozhodit kolem sebe falešné stopy, dostává do vlastní pasti - jeho tempo je až příliš melancholické a proto se jeho brány částečně uzavírají např. fanouškům Oldboye, kteří díky Choi Min-Sikovi s kladivem objevili nového boha a tentokrát si přijdou pro další příděl. Kdo viděl Sympathy for Mr. Vengeance, ten jasně ví, že tohle ospalé budování děje, které se v závěru změní v trumfové eso, je jedním z Parkových trademarků, stejně jako matení diváků pomocí flashbacků a snových sekvencí. Oldboy byl ovšem v tomhle směru poněkud západněji střižený a tak by Lady mohla zanechat na vaší duši pár vrásek. Jestli se na ní těšíte až nezdravě, doporučuji nejprve první díl trilogie - Sympathy for Mr. Vengeance - který vás navede na správné koleje a navíc budete mít zkompletovanou sbírku.
Úmyslně se celou dobu vyhýbám přímému hodnocení děje, protože sobecky požaduji, abyste byli z diváckého hlediska tzv. vhozeni do vody a nevěděli jste, do čeho jdete. Jen tak nebudete nervózně bubnovat na hodinky, během prvních minut a budete se při "pomalé jízdě" opájet technickou brilancí a hereckými výkony. Korejci v tomhle směru zjevně používají doping, protože všichni zúčastnění servírují uvěřitelné postavy, minimálně v momentě, kdy přistoupíte na mírně expresivní asijské herectví a pár vyšinutých figurek. O tenhle dojem se zcela jistě zasadil i Park, nicméně tentokrát lze vypozorovat pár chybiček, které sice lze ignorovat, ale přesto se sluší je zmínit, už proto aby mi zaslepení fanoušci nevyčítali ony srážky ve výsledném hodnocení.
Lady je mííírně roztříštěná. S tímhle hodnocením je třeba zacházet opatrně, protože se to vždycky dá svést na úmysl, ale Park přechází mezi jednotlivými kapitolami trochu zbrkle a některé z postav nechá nedořešené. Ve vězeňské fázi mu jistě prominete zkratkovité podání (je to naopak vítané "zrychlení" ;), ale jakmile jsme v reálu, začne být i ta troška postav, se kterou Park pracuje, trošku nepřehledná. Ne že by herci neměli dost prostoru k vyjádření, ale Park je občas výsledným střihem nechává ustoupit do pozadí. Vždy je to ve prospěch celku a přesně v duchu snahy dokázat divákovi, kdo je tu nejchytřejší, ale i tak to trochu zamrzí.
Těch výtek příliš není, co? U korejských filmů je to už hodně velké klišé, ale prostě jsou jiné a i když jich máte pár nakoukáno, dovedou vás překvapit tím, jakým způsobem zpracují poměrně jednoduchou zápletku. Prosté činy jsou tu zpracovány do nevídané hloubky a oproštěny od západních klišé, což může Hollywoodem zhýčkanému divákovi připadat geniální. Tenhle stav už mám za sebou, ale přesto ve mě Lady vyvolala příjemné mravenčení. Přišlo sice až ve druhé polovině, ale minutu od minuty sílilo a přebilo můj dojem z prvoplánového záměru natočit hitovku za každou cenu. Parkův film byl vyhypeován do neúnosných intencí, ale Park si všechna nej... na plakátech dokázal obhájit a natočil snímek, který opět dokázal překvapit. Já jen doufám, že mu ta forma ještě dlouho vydrží, protože na to, že tohle není můj šálek čaje, mi z něj pokaždé chutná víc než dost.
O FILMU
Korejský autorský režisér Park Chan-wook natočil Nebohou paní Pomstu jako třetí a závěrečný díl své trilogie o různých podobách odplaty, jejímž prvním dílem byl snímek Sympathy for Mr. Vengeance z roku 2002 a druhým i u nás v kinech uvedený Old Boy z roku 2003. Touha po pomstě je podle režisérových slov příznačná pro každého člověka. Většinou se k ní však odhodláme až po nějakém zlomovém a většinou velmi nepříjemném zážitku. Proces, kterým při jejím osnování a následném uskutečnění procházíme, je pro něj ideálně vystavěným dramatickým příběhem, jakýmsi geniálním filmovým scénářem. V Nebohé paní Pomstě je hlavní hrdinkou žena, a tak se i režisér poprvé vydává hlouběji do ženské duše a „technologie“ ženského myšlení. Příběhem proto procházejí krátké dějové linky, jejichž prostřednictvím se seznamujeme s různými dalšími kriminálnicemi. Jejich vina je vždy velmi sporná a na jejich příběhy se můžeme dívat z různých úhlů pohledu. Jako by režisér poukazoval na fakt, že právní systém tváří v tvář obyčejnému lidskému životu selhává. Důležitější než samotný přečin je pro ony ženy i pro režiséra spíše změna jejich emocionálního stavu, dopad jejich uvěznění na jejich vnitřní integritu, na jejich lásky, na jejich místo ve světě. Režisér ke všem příběhům sice přistupuje s nadsázkou (jako když si jedna z žen griluje vlastního manžela a jeho milenku na zahradním grill setu, oblečená do prvotřídního kostýmku pro odložené manželky obchodníků), ale i díky nim hierarchizuje jejich vztahy na cele. I tam se totiž objevují ženy, které neváhají ostatní zneužívat a terorizovat. Geum-ja je dokonce jednu nucena zabít. Tady ovšem její vinu nikdo neřeší, a to dokonce ani spořádaní rodiče mrtvých dětí, když o vraždě mluví. Vztahy mezi jednotlivými ženami jsou upřímné a velmi lidské, protože vznikly v nelidských podmínkách, a také proto, že stojí na opravdovém, hlubokém přátelství a toleranci.
Dalším tématem příběhu je samozřejmě násilí. Jeho různé úrovně od sebepoškozování až po krvavou kolektivní vraždu jako by byly nedílnou součástí lidských životů. Geum-ja se vydává na cestu pomsty lemovanou krví. I kdyby stokrát chtěla, zabíjení se nemůže vyhnout, a to ani před zraky vlastní dcery. Toto jakési „spravedlivé“ násilí, jenž je třeba nedílnou součástí většiny mainstreamových amerických filmů, však u tohoto filmu skutečně ospravedlnitelné je. Hlavním kritériem však není touha nechat hlavní hrdinku zabíjet lidi a donutit diváka, aby jí fandil. Naopak, divák je tváří v tvář například krutým videozáznamům vražd jednotlivých dětí nucen přemýšlet, jak by se na místě rodičů a samotné Geum-ji zachoval on. Jestliže jsme totiž schopní odsuzovat zločin, posílat lidi do vězení, diskutovat o mediálně provařených násilnostech při posezení s přáteli atd., měli bychom se také zamyslet nad tím, jak bychom podobnému tlaku čelili my. Násilí, pomsta, vina a trest jsou totiž pojmy, které lidé zakouší ve zcela mimořádných situacích, kdy se jejich vnitřní svět a životní jistoty mění k nepoznání.
Park Chan-wook je opravdový autorský režisér, a i když se u tohoto filmu zdá, že některé záběry až příliš kopírují mainstremová aranžmá, zůstává jeho rukopis jasně čitelný. Patrné je to především na délce některých záběrů, které nechává doznít, i když se přitom jinak hektický příběh na chvíli „zastaví“. Režisér také diváka nutí k soustředěnému sledování mnoha odboček a flashbacků, které se formálně doslova vpíjí do hlavní linie příběhu. Zdánlivá komplikovanost a nepříjemná ztráta orientace však slouží především samotnému tématu, jehož různé stránky film odkrývá. I když jsou některé scény velmi komické, k čemuž podobně jako Takeshi Kitano režisér využívá především situační humor, střídají se s emočně vypjatými scénami a především s násilnostmi, jejichž stylizace se leckdy nedá vydržet. Fascinující je v tomto směru třeba scéna rekonstrukce vraždy, kdy mladičká Geum-ja úmyslně přehrává, protože vlastně netuší, jak se vražda skutečně odehrála, a přítomní novináři se snaží její gesta zachytit pro čtenáře svých novin. Nebo scéna kolektivní vraždy hlavního padoucha, kdy všichni zúčastnění sedí v igelitových pláštěnkách v řadě na lavici a čekají, kdy na ně dojde řada apod.
Dá se říct, že Nebohá paní Pomsta je režisérovým nejpoetičtějším a místy opravdu velmi lyrickým snímkem. Padající sníh, očišťující hlavní hrdinku na konci filmu, je podobně jako řada dalších významových metafor příznačný pro „ženské“ filmy, s jejichž atmosférou si Park tak výtečně pohrává. Zobrazení násilí se tak dostává také do zcela jiné podoby. Film už není jen přehlídkou nechutných a srdcervoucích scén, jako tomu bylo u Old Boye, ale jakousi vizuální poezií korespondující s hrdinčiným pohledem na svět. Tomu jsou podřízeny i takové detaily jako hrdinčina speciální pistole, kterou manžel její spoluvězeňkyně vyrábí podle starobylého návodu ukrytého v buddhistické knize. Tu hrdince věnovala „sovětská špiónka“, dožívající ve vězení, avšak stále připravená na revoluci.
Ocenění:
European Film Awards
2005 - Chan-wook Park (Cena pro mimoevropský film) (nominace)
Venezia IFF
2005 - Chan-wook Park (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)
Hong Kong Film Awards
2005 - Nejlepší film z východní Ásie (nominace)
DABING
V českém znění: Jitka Ježková - Yeong-ae Lee (Geum-ja Lee), Michal Holán - Shi-hoo Kim (Geun-shik), Ivan Jiřík - Byeong-ok Kim (kazatel), Tereza Chudobová - Yeong-ju Seo (Kim, Yang-hee), Jan Šťastný - Dal-su Oh (pan Chang, cukrář), Jolana Smyčková - Su-hee Go (Ma-nyeo - Bosorka) + Hye-jeong Kang (TV reportérka), Terezie Taberyová - Yea-young Kwon (Jenny), Apolena Veldová - Anne Cordiner (Jennina adoptivní matka) + Bu-seon Kim (lupička So-young Woo), Martin Stránský - Ko Chang-seok (manžel So-young), Jaromír Meduna - Il-woo Nam (detektiv Choi), Jiří Plachý - Min-sik Choi (pan Baek), Jitka Moučková - Mi-ran Ra (Oh, Su-hee) + Su-gyeong Lim (dozorkyně), Jan Vlasák - Tony Barry (Jennin adoptivní otec) + Kim Ik-tae (Won-moův otec), Radana Herrmannová (špionka Ko Sun-sook) + (Won-moova matka) + (babička), Bohdan Tůma (pasák) + (jeden z nájemných vrahů), Nikola Votočková - (manželka detektiva Choie) + (Se-hyunova sestra), Jan Szymik, Dagmar Čárová, Lukáš Hlavica a další
České znění pro Řitka video vyrobil Cinema Casting Kodešová v roce 2008 (závěrečný titulek přečetl Jiří Kodeš)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 31.8.2006 Artcam Films
Premiéra Nižní Korea: 29.7.2005 CJ Entertainment
Premiéra USA: 30.9.2005 (New York Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 14.4.2009 Filmhouse
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 379 732
Tržby celkem - $ 23 800 000
Návštěvnost v ČR 4 488
Náklady (Rozpočet) - $ 4 500 000
„Nejnapjatěji očekávaný asijský film roku. Po Old Boy-ovi konečně přichází další korejská perla – závěr Parkovy trilogie Pomsty – tentokrát se bude mstít ONA. Nebohá paní Pomsta.“
OBSAH
Poslední část Trilogie pomsty (Sympathy for Mr. Vengeance, Old Boy). Pomstychtivá mladá žena s andělskou tváří po návratu z vězení hledá odplatu – za zločin, který nespáchala, za příkoří, které musela vytrpět, za ztracenou dcerku, kterou musela opustit. Film byl oceněn na festivalu v Benátkách 2005 Malým zlatým lvem.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
„Do You Speak English?“ Nakonec to nejlepší. Černá komedie? Thriller? Rodinné drama? Podobenství? Sympathy for Lady Vengeance nelze nikam zaškatulkovat a je to jenom dobře. Každé její (jejich?) sledování může být zcela odlišným zážitkem. Záleží na náladě, očekáváních, ochotě akceptovat zdánlivě neakceptovatelné. Park Chan-wook nabízí třetí a opět originální pohled na různé podoby pomsty: hlavní hrdinka po třinácti letech opouští vězení, kam byla zavřena pro vraždu malého chlapce. Postupně vychází najevo, proč ho zabila a proč má nyní pádný důvod zabít někoho dalšího. Není snadné propracovat se přes spoustu zbytečných informací, majících během úvodních čtyřiceti minut takřka lavinový charakter. Skutečně jsme museli poznat všechny Geum-ja Leeiny (prosím, nekamenujte mě za to skloňování) spoluvězeňkyně, jakkoliv (ne)důležité pro její plán? Hrdinka, mstitelka, je opravdovou „bohyní“, do kůže oděná, s charakteristickými červenými očními stíny, s obvázaným prstem (který pár minut nebyl součástí zbytku těla), s vymazleným dvojhlavňovým koltem. Jakoby utekla z nějakého komiksu. Vlastně by ani nemusela utíkat, ona se v něm přímo nachází, veškerá podobnost tohoto extrémně stylizovaného světa s realitou by jenom podrývala důležitou nezařaditelnost celého snímku. Kdyby například posledních cca třicet minut bylo pojato s větším důrazem na realističnost, scéna samozvaného rodičovského soudu by ztratila ze své poetiky. Je to právě jedna z těch scén, kdy jsem s němým úžasem a mrazením v zátylku přihlížel ohňostroji morbidního humoru („Táto, nejsme poslední“). Možná to vtipné být nemělo, možná mi to příště ani vtipné připadat nebude, ale na dlouhou dobu si ji v paměti uchovám jako nejneotřelejší pojetí tématu „rodiče, jejich děti a zodpovědnost k nim“. Lady Vengeance má krom zmíněných také spoustu jiných předností. Opět například ukazuje výplody Parkovy nadprůměrné a konkrétním cílům vyhovující imaginace. Opět ale nebude po chuti všem divákům. Těm, kteří neradi experimentují sami se sebou, bych doporučil Tarantinova Kill Billa, především jeho druhou část, která je něčím hodně podobným, ale zároveň mnohem konzumovatelnějším, pardon, konzumnějším. 90% (Matty) 5*
Pomsta nebyla nikdy tak sladká jako v trilogii Chan-wook Parka a hlavně posledním dílu s názvem Nebohá paní Pomsta, který si na nic nehraje, je na něm znát, že se snaží inovovat myšlenku pomsty, ale stejnak se táhne za stejným cílem jako každý díl z trilogie o pomstě, proto mě trošku unavuje stále dokola sledovat to samé, spíš se těším na samotný závěr, který by vždy všecko měl rozlomit, protože za tím se většinou hlavní postava táhne, no prakticky pokaždé. Ten prostředek by měl diváka samotného rozčílit a víc si hlavní postavu znenávidět, jenže tady jsem ani u závěru nebyl příliš spokojený, možná už jsem těma pomstama tolik nacucaný, že mě nedokáže žádná další natolik překvapit jako ty předtím. Film je to určitě slušný, zajímavý, ale o originalitě bych tady už moc nemluvil, spíš bych to viděl jako nutnost natočenou do trilogie z pohledu ženského. (Malarkey) 3*
Obrazově je tento film zvládnut perfektně. Bohužel tak dokonale na tom není příběh a chvílemi naráží na fakt, že neví co přesně divákovi říct. Celá trilogie o pomstě od Chan- wook Parka je obrazově dokonalá, ale příběhově trochu podívaná ne o třech dějistvých, ale o jednom, na který hledí z různých pohledů. Ano nejde o ten samý důvod, o stejný zločin, ale o důsledek všech těchto konání a tou je pomsta samotná. V tom je Paní pomsta asi nejslabší z trilogie a jen ve mě zůstává otázka, není li někdy méně více... (Djkoma) 4*
VELKÁ RECENZE
Park Chan-Wook, pro někoho korejský génius hodný uctívání, pro jiné "jen" zajímavý asijský režisér. Předem se přiznám, že nepatřím k lidem, kteří by jeho filmy vyhlíželi rok předem a malovali si je v růžových obrysech, ale protože jsem dva filmy z jeho trilogie o pomstách viděl a mám v redakci pověst šéfa přes asijské filmy, spadla mi Sympathy for Lady Vengeance rovnou do klína a to i přes fakt, že se nejedná zrovna o žánr, kterému bych holdoval.
Do melodramatu spadají všechny filmy z Parkovy trilogie, ale každý je svým způsobem radikálně odlišný. Depresí nasáklý Sympathy for Mr. Vengeance, nadějí prodchnutý Oldboy a podivně happyendová Lady. Tyhle filmy nemají žádnou vnitřní vazbu z hlediska děje, ale u všech se budete cítit nepohodlně a nebudete schopni odhadnout, jakou past vám režisér připravil v dalším záběru. Hlavní hrdinka Geum-Ja je nejen čarokrásná (což je pro jistotu několikrát připomenuto), ale její charakter se před očima diváků mění jako serpentiny finské rally. A v závěru stejně zjistíte, že jste ji vlastně vůbec neznali. Tohle tahání za nos v Parkově stylu je zas jednou dovedené téměř k dokonalosti a oslazené chytrým koncem, ale recenzent jen těžko může odhalit klady tohoto filmu, aniž by prozradil příliš.
Lady je totiž filmem, který hraje na city a pocity. Necháváte se unášet ladnými záběry, do absurdna protahovanými situacemi a vynalézavými audiovizuálními hrátkami, abyste krok za krokem postupovali hlouběji a hlouběji do duše naší hlavní hrdinky, vražedkyně Geum-Jy. První polovina filmu je dlouhou expozicí, sestávající z těsně navazujících flashbacků, jež líčí její život ve věznici. Je Geum-Ja anděl nebo arcimrcha? Park Chan-Wook nedá divákům šanci na tuhle otázku uspokojivě odpovědět dřív než v závěrečných titulcích a je úplně jedno kolik máte nakoukáno nebo jestli jste vyhráli tři matematické olympiády v řadě. Je tisíc cest jak přechytračit filmového diváka a Park je má poctivě vyšlapané.
Přesto se snímek ve své snaze rozhodit kolem sebe falešné stopy, dostává do vlastní pasti - jeho tempo je až příliš melancholické a proto se jeho brány částečně uzavírají např. fanouškům Oldboye, kteří díky Choi Min-Sikovi s kladivem objevili nového boha a tentokrát si přijdou pro další příděl. Kdo viděl Sympathy for Mr. Vengeance, ten jasně ví, že tohle ospalé budování děje, které se v závěru změní v trumfové eso, je jedním z Parkových trademarků, stejně jako matení diváků pomocí flashbacků a snových sekvencí. Oldboy byl ovšem v tomhle směru poněkud západněji střižený a tak by Lady mohla zanechat na vaší duši pár vrásek. Jestli se na ní těšíte až nezdravě, doporučuji nejprve první díl trilogie - Sympathy for Mr. Vengeance - který vás navede na správné koleje a navíc budete mít zkompletovanou sbírku.
Úmyslně se celou dobu vyhýbám přímému hodnocení děje, protože sobecky požaduji, abyste byli z diváckého hlediska tzv. vhozeni do vody a nevěděli jste, do čeho jdete. Jen tak nebudete nervózně bubnovat na hodinky, během prvních minut a budete se při "pomalé jízdě" opájet technickou brilancí a hereckými výkony. Korejci v tomhle směru zjevně používají doping, protože všichni zúčastnění servírují uvěřitelné postavy, minimálně v momentě, kdy přistoupíte na mírně expresivní asijské herectví a pár vyšinutých figurek. O tenhle dojem se zcela jistě zasadil i Park, nicméně tentokrát lze vypozorovat pár chybiček, které sice lze ignorovat, ale přesto se sluší je zmínit, už proto aby mi zaslepení fanoušci nevyčítali ony srážky ve výsledném hodnocení.
Lady je mííírně roztříštěná. S tímhle hodnocením je třeba zacházet opatrně, protože se to vždycky dá svést na úmysl, ale Park přechází mezi jednotlivými kapitolami trochu zbrkle a některé z postav nechá nedořešené. Ve vězeňské fázi mu jistě prominete zkratkovité podání (je to naopak vítané "zrychlení" ;), ale jakmile jsme v reálu, začne být i ta troška postav, se kterou Park pracuje, trošku nepřehledná. Ne že by herci neměli dost prostoru k vyjádření, ale Park je občas výsledným střihem nechává ustoupit do pozadí. Vždy je to ve prospěch celku a přesně v duchu snahy dokázat divákovi, kdo je tu nejchytřejší, ale i tak to trochu zamrzí.
Těch výtek příliš není, co? U korejských filmů je to už hodně velké klišé, ale prostě jsou jiné a i když jich máte pár nakoukáno, dovedou vás překvapit tím, jakým způsobem zpracují poměrně jednoduchou zápletku. Prosté činy jsou tu zpracovány do nevídané hloubky a oproštěny od západních klišé, což může Hollywoodem zhýčkanému divákovi připadat geniální. Tenhle stav už mám za sebou, ale přesto ve mě Lady vyvolala příjemné mravenčení. Přišlo sice až ve druhé polovině, ale minutu od minuty sílilo a přebilo můj dojem z prvoplánového záměru natočit hitovku za každou cenu. Parkův film byl vyhypeován do neúnosných intencí, ale Park si všechna nej... na plakátech dokázal obhájit a natočil snímek, který opět dokázal překvapit. Já jen doufám, že mu ta forma ještě dlouho vydrží, protože na to, že tohle není můj šálek čaje, mi z něj pokaždé chutná víc než dost.
O FILMU
Korejský autorský režisér Park Chan-wook natočil Nebohou paní Pomstu jako třetí a závěrečný díl své trilogie o různých podobách odplaty, jejímž prvním dílem byl snímek Sympathy for Mr. Vengeance z roku 2002 a druhým i u nás v kinech uvedený Old Boy z roku 2003. Touha po pomstě je podle režisérových slov příznačná pro každého člověka. Většinou se k ní však odhodláme až po nějakém zlomovém a většinou velmi nepříjemném zážitku. Proces, kterým při jejím osnování a následném uskutečnění procházíme, je pro něj ideálně vystavěným dramatickým příběhem, jakýmsi geniálním filmovým scénářem. V Nebohé paní Pomstě je hlavní hrdinkou žena, a tak se i režisér poprvé vydává hlouběji do ženské duše a „technologie“ ženského myšlení. Příběhem proto procházejí krátké dějové linky, jejichž prostřednictvím se seznamujeme s různými dalšími kriminálnicemi. Jejich vina je vždy velmi sporná a na jejich příběhy se můžeme dívat z různých úhlů pohledu. Jako by režisér poukazoval na fakt, že právní systém tváří v tvář obyčejnému lidskému životu selhává. Důležitější než samotný přečin je pro ony ženy i pro režiséra spíše změna jejich emocionálního stavu, dopad jejich uvěznění na jejich vnitřní integritu, na jejich lásky, na jejich místo ve světě. Režisér ke všem příběhům sice přistupuje s nadsázkou (jako když si jedna z žen griluje vlastního manžela a jeho milenku na zahradním grill setu, oblečená do prvotřídního kostýmku pro odložené manželky obchodníků), ale i díky nim hierarchizuje jejich vztahy na cele. I tam se totiž objevují ženy, které neváhají ostatní zneužívat a terorizovat. Geum-ja je dokonce jednu nucena zabít. Tady ovšem její vinu nikdo neřeší, a to dokonce ani spořádaní rodiče mrtvých dětí, když o vraždě mluví. Vztahy mezi jednotlivými ženami jsou upřímné a velmi lidské, protože vznikly v nelidských podmínkách, a také proto, že stojí na opravdovém, hlubokém přátelství a toleranci.
Dalším tématem příběhu je samozřejmě násilí. Jeho různé úrovně od sebepoškozování až po krvavou kolektivní vraždu jako by byly nedílnou součástí lidských životů. Geum-ja se vydává na cestu pomsty lemovanou krví. I kdyby stokrát chtěla, zabíjení se nemůže vyhnout, a to ani před zraky vlastní dcery. Toto jakési „spravedlivé“ násilí, jenž je třeba nedílnou součástí většiny mainstreamových amerických filmů, však u tohoto filmu skutečně ospravedlnitelné je. Hlavním kritériem však není touha nechat hlavní hrdinku zabíjet lidi a donutit diváka, aby jí fandil. Naopak, divák je tváří v tvář například krutým videozáznamům vražd jednotlivých dětí nucen přemýšlet, jak by se na místě rodičů a samotné Geum-ji zachoval on. Jestliže jsme totiž schopní odsuzovat zločin, posílat lidi do vězení, diskutovat o mediálně provařených násilnostech při posezení s přáteli atd., měli bychom se také zamyslet nad tím, jak bychom podobnému tlaku čelili my. Násilí, pomsta, vina a trest jsou totiž pojmy, které lidé zakouší ve zcela mimořádných situacích, kdy se jejich vnitřní svět a životní jistoty mění k nepoznání.
Park Chan-wook je opravdový autorský režisér, a i když se u tohoto filmu zdá, že některé záběry až příliš kopírují mainstremová aranžmá, zůstává jeho rukopis jasně čitelný. Patrné je to především na délce některých záběrů, které nechává doznít, i když se přitom jinak hektický příběh na chvíli „zastaví“. Režisér také diváka nutí k soustředěnému sledování mnoha odboček a flashbacků, které se formálně doslova vpíjí do hlavní linie příběhu. Zdánlivá komplikovanost a nepříjemná ztráta orientace však slouží především samotnému tématu, jehož různé stránky film odkrývá. I když jsou některé scény velmi komické, k čemuž podobně jako Takeshi Kitano režisér využívá především situační humor, střídají se s emočně vypjatými scénami a především s násilnostmi, jejichž stylizace se leckdy nedá vydržet. Fascinující je v tomto směru třeba scéna rekonstrukce vraždy, kdy mladičká Geum-ja úmyslně přehrává, protože vlastně netuší, jak se vražda skutečně odehrála, a přítomní novináři se snaží její gesta zachytit pro čtenáře svých novin. Nebo scéna kolektivní vraždy hlavního padoucha, kdy všichni zúčastnění sedí v igelitových pláštěnkách v řadě na lavici a čekají, kdy na ně dojde řada apod.
Dá se říct, že Nebohá paní Pomsta je režisérovým nejpoetičtějším a místy opravdu velmi lyrickým snímkem. Padající sníh, očišťující hlavní hrdinku na konci filmu, je podobně jako řada dalších významových metafor příznačný pro „ženské“ filmy, s jejichž atmosférou si Park tak výtečně pohrává. Zobrazení násilí se tak dostává také do zcela jiné podoby. Film už není jen přehlídkou nechutných a srdcervoucích scén, jako tomu bylo u Old Boye, ale jakousi vizuální poezií korespondující s hrdinčiným pohledem na svět. Tomu jsou podřízeny i takové detaily jako hrdinčina speciální pistole, kterou manžel její spoluvězeňkyně vyrábí podle starobylého návodu ukrytého v buddhistické knize. Tu hrdince věnovala „sovětská špiónka“, dožívající ve vězení, avšak stále připravená na revoluci.
Ocenění:
European Film Awards
2005 - Chan-wook Park (Cena pro mimoevropský film) (nominace)
Venezia IFF
2005 - Chan-wook Park (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)
Hong Kong Film Awards
2005 - Nejlepší film z východní Ásie (nominace)
DABING
V českém znění: Jitka Ježková - Yeong-ae Lee (Geum-ja Lee), Michal Holán - Shi-hoo Kim (Geun-shik), Ivan Jiřík - Byeong-ok Kim (kazatel), Tereza Chudobová - Yeong-ju Seo (Kim, Yang-hee), Jan Šťastný - Dal-su Oh (pan Chang, cukrář), Jolana Smyčková - Su-hee Go (Ma-nyeo - Bosorka) + Hye-jeong Kang (TV reportérka), Terezie Taberyová - Yea-young Kwon (Jenny), Apolena Veldová - Anne Cordiner (Jennina adoptivní matka) + Bu-seon Kim (lupička So-young Woo), Martin Stránský - Ko Chang-seok (manžel So-young), Jaromír Meduna - Il-woo Nam (detektiv Choi), Jiří Plachý - Min-sik Choi (pan Baek), Jitka Moučková - Mi-ran Ra (Oh, Su-hee) + Su-gyeong Lim (dozorkyně), Jan Vlasák - Tony Barry (Jennin adoptivní otec) + Kim Ik-tae (Won-moův otec), Radana Herrmannová (špionka Ko Sun-sook) + (Won-moova matka) + (babička), Bohdan Tůma (pasák) + (jeden z nájemných vrahů), Nikola Votočková - (manželka detektiva Choie) + (Se-hyunova sestra), Jan Szymik, Dagmar Čárová, Lukáš Hlavica a další
České znění pro Řitka video vyrobil Cinema Casting Kodešová v roce 2008 (závěrečný titulek přečetl Jiří Kodeš)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 31.8.2006 Artcam Films
Premiéra Nižní Korea: 29.7.2005 CJ Entertainment
Premiéra USA: 30.9.2005 (New York Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 14.4.2009 Filmhouse
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 379 732
Tržby celkem - $ 23 800 000
Návštěvnost v ČR 4 488
Náklady (Rozpočet) - $ 4 500 000
FILMY V SÉRII
Nebohá paní Pomsta (Originál) gastonrolinc.webnode.cz/news/a0-0227/
Drama / Krimi, Jižní Korea, 2005
Režie: Chan-wook Park, Hrají: Young-ae Lee, Min-sik Choi
Oldboy gastonrolinc.webnode.cz/news/a1102/
Thriller / Akční, USA, 2013
Režie: Spike Lee, Hrají: Josh Brolin, Elizabeth Olsen
Zajímavost k filmu
Old Boy (Originál) gastonrolinc.webnode.cz/news/a1102/
Jižní Korea, Drama / Mysteriózní, 2003
Režie: Chan-wook Park, Hrají: Min-shik Choi, Ji-tae Yoo
Jižní Korea, Drama / Mysteriózní, 2003
Režie: Chan-wook Park, Hrají: Min-shik Choi, Ji-tae Yoo
Drama / Krimi, Jižní Korea, 2005
Režie: Chan-wook Park, Hrají: Young-ae Lee, Min-sik Choi
Oldboy gastonrolinc.webnode.cz/news/a1102/
Thriller / Akční, USA, 2013
Režie: Spike Lee, Hrají: Josh Brolin, Elizabeth Olsen
Tvůrci a herci
Chan-wook Park (Režie), J.J. Harris (Produkce), Yeong-wook Jo (Produkce), Beth Kono (Produkce), Chun-yeong Lee (Produkce), Tae-hun Lee (Produkce), Seung-hyun Choi (Hudba), Yeong-wook Jo (Hudba), Jung-hoon Jung (Kamera), Jae-beom Kim (Střih), Sang-beom Kim (Střih), Ju-yeol Lee (Casting), Hwa-seong Jo (Scénografie), Sang-gyeong Jo (Kostýmy), Chang-seop Kim (Zvuk), Seok-weon Kim (Zvuk), Eun-ju Lee (Masky), Chan-wook Park (Scénář), Seo-kyeong Jeong (Scénář), Young-ae Lee (Herec), Min-sik Choi (Herec), Hye-jeong Kang (Herec), Kang-ho Song (Herec), Jae-yeong Jeong (Herec), Ha-kyun Shin (Herec), Ji-tae Yoo (Herec), Soo-hee Go (Herec), Seung-beom Ryoo (Herec), Dal-soo Oh (Herec), Kwang-rok Oh (Herec), Jin-seo Yoon (Herec), Seung-wan Ryoo (Herec), Byeong-ok Kim (Herec), Boo-seon Kim (Herec), Jeong-woo Choi (Herec), Chang-seok Ko (Herec), Byeong-joon Lee (Herec), Si-hoo Kim (Herec), Mi-ran Ra (Herec), Ji-hee Seo (Herec), Seong-ae Jeon (Herec), Myeong-shin Park (Herec), Mi-won Won (Herec), Yeong-joo Seo (Herec), Il-woo Nam (Herec), Jeong-yong Lee (Herec), Soon-bae Cha (Herec)
2005/115/Jižní Korea/Drama, Krimi
- Sníh na konci filmu není skutečný. Byly přivezeny dva nákladní vozy soli, ta se rozsypala po okolí a zbytek byl dodělán počítačovými efekty.
- Pekařství, kde Geum-ja pracuje se jmenuje Naruse, což je odkaz na japonského režiséra Mikio Naruse.
- Pekařství, kde Geum-ja pracuje se jmenuje Naruse, což je odkaz na japonského režiséra Mikio Naruse.
Odkazy
Hrají:
Yeong-ae Lee, Min-sik Choi, Yea-young Kwon, Si-hoo Kim, Dal-soo Oh, Hye-jeong Kang, Kang-ho Song, Jae-yeong Jeong, Ha-kyun Shin, Ji-tae Yoo, Soo-hee Go, Seung-beom Ryoo, Kwang-rok Oh, Jin-seo Yoon, Seung-wan Ryoo, Byeong-ok Kim, Boo-seon Kim, Jeong-woo Choi, Chang-seok Ko, Byeong-joon Lee, Mi-ran Ra, Ji-hee Seo, Seong-ae Jeon, Myeong-shin Park, Mi-won Won, Yeong-joo Seo, Il-woo Nam, Jeong-yong Lee, Soon-bae Cha, Seung-shin Lee