Prokletí domu slunečnic / The Messengers (2007/84/USA, Kanada/Horor, Thriller) 53%
30.09.2018 10:06
Zajímavost k filmu
- Na vývoji filmu se podílel také Čech. Ota Bareš byl najat pro práci s vránami.
- Postava chlapca Michaela Rollinsa je hraná dievčaťom - Jodelle Ferlandovou.
- Bratři Pangové jsou dvojčata a jejich styl natáčení je jedinečný. Každý den byl na place jen jeden z nich - druhý mezitím seděl ve střižně a pracoval se svými záběry z předešlého dne. Díky tomu, že jsou od sebe k nerozeznání podobní, herci ani štáb netušili, který z nich - Oxide nebo Danny s nimi pracoval.
JEDNOU VĚTOU
„Je prokázáno, že děti jsou k paranormálním jevům víc vnímavé než dospělí. Vidí věci, které jiní nevidí. Věří tomu, co dospělí odmítají. A snaží se nás varovat!"
OBSAH
Rodina Solomonových opustila hektický život Chicaga a přestěhovala se na tiché a odloučené místo - na farmu v Severní Dakotě. Mezi poklidným pohupováním slunečnicových polí Jess brzy zjistí, jak děsivé toto odloučení od světa může být, když ona a její bratr Ben vidí hrozivá zjevení, která nevidí nikdo jiný. Její bouřlivá minulost se střetává s minulostí těch, kteří kdysi žili v tomto domě...
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tak to teda, na horror hodně málo. Nebál jsem se, nesmál jsem se a když už na nějaký koukám, tak doufám, že alespoň smíchu se dočkám. Možná to bude tím, že se autoři opravdu snaží a jak koukám na bratry Pangovi, zjišťuji, že v tom vlastně mají zkušenosti, tak co je na tomto filmu tak špatného? Řekl bych, především to, že nepřináší vůbec nic nového. Opět kombinuje asijskou mythologii a zanáší ji na americký venkov. Neskutečná nuda. Do kina bych na horor nikdy nešel, ale jít na tento, brečel bych sám nad sebou, že jsem se odvážil jít na něco, jako je toto. Nezáživná nudná snaha o něco, co už jsem viděl několikrát a v daleko lepším provedení. (Malarkey) 1*
Hlavní devízou filmu je bezesporu fakt, že se do hlavní role podařilo obsadit talentovanou Kristen Stewart, která jednoznačně táhne celý film!! Snímek, který sází namísto napětí a atmosféry na laciné lekačky, kdy se iracionálně zesílí zvuk, následuje rychlý švenk a před kamerou se projde jakási záhadná osůbka (někoho to uspokojí, mě naopak), totiž navazuje na vlnu hororů, která čerpá z námětu „temný dům na temném opuštěném místě“ (kde se udál nějaký zločin, v drtivé většině nepříliš důvěryhodné vyvraždění rodiny), a, světe, div se, kam přijde jiná rodinka s velmi křehkými vztahy. Dcerka, která začíná jako první pochybovat o správnosti nové adresy, tak navíc táhne břemeno nedůvěry ze strany rodičů, takže jí zprvu nikdo nevěří. Nejdřív ale musíme projít řadou logických lapsů a záhadných okolností, které nám nikdo nehodlá vysvětlit (jeden střih a z nezorané půdy tu máme slunečnicové pole, navíc otec-podnikavec ani nemá žádné zkušenosti s danou plodinou a bez ohledu na vnadnou dospívající dceru-lolitku najímá naprosto neznámého člověka, kterým spadl z nebe, na výpomoc - linie otázek s "proč?" je nekonečná), no, a jak z toho ven – tak dobrá, vrány budou dobrým řešením!! Logiku? Nehledejte.. Vypadá to efektně, někdo si to navíc může spojit s Hitchcockem, to je dobrá volba.. Ale chyba lávky!! Naservírovat nám něco, co se někomu urodilo před spaním v hlavě a nějak se nezaobírat logikou, uvěřitelnými dialogy, to už je vážně na hranici snesitelného. Navíc má příběh nevýrazné vedlejší postavy (zejména Penelope Ann Miller v roli matky i s nápomocí směšných dialogů a antimateřských gest naprosto selhává). Alespoň slušivá výprava zdobí duo bratrů Pangových, kteří si bohužel začali až moc důvěrně tykat s digitálními efekty, odtrhli se od atmosféry a hororovým divákům tak předložili nikterak děsivé, dosti ploché a ZATRACENĚ HLOUPÉ dílko!! (castor) 2*
Je to velmi solidní horor, kterému po většinu času nechybí napětí ani znepokojující atmosféra a svým závěrem, kdy se na první pohled vyloženě z kladné postavy vyloupne záporák jako hrom, dokáže překvapit. Bratři Pangové umí zručně budovat atmosféru napětí a vydatně jim v tom pomáhá i talentovaná Kristen Stewart. Prostě to není žádný krvavý horor, ale spíše poctivá podívaná, u které diváka příjemně mrazí v zádech. (kingik) 4*
VELKÁ RECENZE
Bratři Pangové si mezi asijskou hororovou smetánkou udělali jméno především díky originálnímu hororu Oko, ve kterém si hlavní hrdinka nechá transplantovat kukadla a začne v okolním světě vídat trochu víc, než by chtěla. Bylo to fajn, bylo to neotřelé a bylo to děsivé. Problém je v tom, že pak Pangové trochu usnuli na vavřínech, začali si trochu moc tykat s digitálními efekty a přesídlili do Hollywoodu. Výsledkem těchto trendů je jejich první americký horor jménem Messengers (český překlad je vzácně mizerný, ale význam originálního titulu se stejně ve filmu naprosto ztrácí, takže buďte v klidu). Člověk by se měl skoro bát, co s těmi asijskými torpédoborci udělá studiový systém, ale když se na vás z obalu směje dospívající Kristen Stewart, hodíte všechen strach za hlavu a pak už jen doufat, že se během filmu vrátí zpátky, až na vás vyběhne nějaký ten duch.
Musím přiznat, že mě Messengers celkem zajímal. Po celodigitální masturbaci (jiné slovo mě vážně nenapadá) jménem Re-Cycle se Pangové dali trochu do pořádku a rozhodli se natočit tisícíprvní film o prokletém domě. Můžete tak už od první minuty hádat, jestli to tentokrát svedou na indiánské pohřebiště, mimozemský portál nebo nějakého pošahaného burana s motorovou pilou. Nutno říct, že pointa je neskutečně hloupá a vůbec nesedí do zbytku filmu, ale kvůli ní nehodlám snímek potápět, protože béčkovost na sebe prásknul už v úvodním černobílém flashbacku. Vaše chyba, že jste neutekli už v tu chvíli.
Vás ale určitě zajímala Kristen Stewart. Je to podlé, je to dětinské, ale mladá hvězdička je snad jediným důvodem, proč film dokoukat do konce. Sice to trochu přehnala se stíny pod očima a je tak hubená, že byste se s ní rozdělili o pizzu, resp. jí rovnou dali celou pizzu, ale budete se o ní trochu bát, až na ní vyběhne první digitální "potkan" - duch plazící se po zemi stop-motion způsobem, za vydatného praskání bůhvíčeho. Ve skutečnosti se tihle týpkové (vážně hloupě naanimovaní) objevují jen sporadicky, Pangové totiž duchovizí vybavili malého bratra hlavní hrdinky, který je v batolícím stádiu a nějak se mu nechce mluvit. Většinu času tak ukazuje na prázdná místa a divák má trnout hrůzou, co tam asi ten malý neposeda vidí. Tvůrci vám to totiž neukáží - většina duchařských záběrů je tak už v samotném traileru. Podraz na entou, nad kterým byste ale měli přemýšlet stejně málo jako nad logickými lapsy celého filmu - v ději uplyne sotva pár desítek hodin, ale tatínek farmář stihne osázet tři hektary slunečnicemi. Výkonný chlapík a velmi naivní postava. Ostatně klasické klišé vyplývající z toho, že hlavní hrdinka je médium a všichni ostatní si při vyprávění jejích historek ťukají na čelo, máte jistě pečlivě naposlouchané.
A to je největší problém celého filmu. Nemá čím překvapit. Naštvaní duchové, kteří mají exkluzivní smlouvu s havrany (já na bráchu, brácha na mě), totiž jaksi neoplývají motivací. Sem tam zadupou, vyvrátí schodiště nebo se pokusí někoho stáhnout pod podlahu, ale nikde není vysvětleno proč. Jednoduše je to baví. Pointa pak všechno převrátí tak, že ze zábavných strašidel udělá dokonalé dementy, což je divné, protože nikdo z nich během svého skonu o hlavu nepřišel. A než k tomu dojde (delších devadesát minut abyste pohledali) jezdí tatínek po městě a shání zrní, dcera balí místního teenagera, který by netrefil basketbalový koš, ani kdybyste ho na něj posadili, a bratr-batole chodí po domě a hrozně se baví civěním na bíle natřené duchy. Z fleku bych měl na Pangy-scenáristy tisíc otázek, ale bylo by to zbytečné, většina věcí v tomhle filmu totiž na otázky typu "Proč?" odpovídá bezelstným "Protože to vypadá cool". Pochopíte to, až hlavní hrdinka popáté vleze do místnosti, ve které světlo rýsuje na zdech artistní stíny a všechno je vyumělkovaně poprášené.
Nicméně... Kristen to fakt sluší a technicky se Pangové nemají za co stydět. Jenom je to neuvěřitelně hloupé, ohrané a ploché. Natolik, že to lze doporučit jen jako masovou zábavu na sobotní noc, při které si vy a vaši spoludiváci budete ukazovat na obrazovku, ťukat na čelo a smát se tomu, jak jsou ti rodiče, havrani, duchové a traktory hrozně blbí. Ano, i traktory tu mají duši a zavilí prodavači nemovitostí zásadně používají teleport. Pokud vám nerozesměje tohle, tak už nevím.
O FILMU
Na farmě Solomonových není nic takové, jak se zdá. Co udeří v noci, objeví se i ve dne. Opuštěné místo je přímo rájem pro teror. Proroci zkázy jsou však bohužel podceňováni.
Režiséři Danny a Oxide Pangovi obrátili v Messengers, jejich prvním americkém celovečerním filmu, duchařský žánr vzhůru nohama. Byla to právě jejich celoživotní záliba v paranormálních jevech, která ovlivnila převedení příběhu na plátno. Mark Wheaton, který napsal scénář, a Todd Farmer, který napsal původní příběh, pak ještě více rozvinuli faktor strachu. „Jednou z nejzajímavějších věcí na práci s Pangovými je získání neamerického pohledu na velmi tradiční americkou scénu - rozlehlé pláně, rodinná farma, malá venkovská komunita,“ říká Wheaton.
Režiséři Danny a Oxide Pangovi byli nadšeni z práce v Hollywoodu, zvláště pak ze spolupráce s producentem Samem Raimim. Jejich jedinečný styl z nich činí perfektní režiséry, kteří přenesou svou vizi na plátno. Oni pevně věřili, že dokáží vystupňovat onen teror, a když se setkali s Raimim, „řekli jsme mu, že chceme do filmu vložit větší prvky strachu, ale zároveň ho udělat logickým,“ říká Danny. „Náš styl je vždy o tichu, protože zjišťujeme, že skutečně děsivé prvky vždy vychází z ticha,“ dodává Oxide. „Nemyslíme si, že je děsivé, když je všude moc hluku. Pro nás je děsivé to, když jste sám a pokoj je naprosto tichý. Pro efekt jsme nepotřebovali déšť, ani výpadek elektřiny. Nechtěli jsme vidět všechny tyto efekty, které vídáte v hororových filmech. Nechtěli jsme, aby se to odehrávalo v noci.“
Tento přístup byl pro producenta Williama Sheraka velmi lákavým. „Když se řekne horor, automaticky se vám vybaví noční hodina. Oni však činí děsivou i denní hodinu. V noci, když zhasnete, vystupuje strach na povrch. Ale ve dne je světlo, takže o něčem takovém nemůže být řeč. Když probudíte lidské děsy ve dne… můžete obrátit hororový žánr naruby.“
Zajímavá byla na place také kulturní rozličnost tvůrců a herců. Penelope Ann Millerová, představitelka Denise Solomonové, říká: „My jsme národ, který rád komunikuje, někdy až příliš, a myslím, že oni jsou zvyklí na přísloví ‚méně je více‘. Pamatuji si na scénu, kdy měl Dylan zahrát určitou linii a zeptal se, jestli by se mohl vrátit na začátek a dostat se více do nálady oné scény. Oxide byla ale z toho zmatený a povídá: „Proč to potřebuješ? Já to nepotřebuji.“ Při hraní jsme zvyklí být spontánní a řídit se instinktem, být volní a oni jsou velmi precizní v tom, kde má být vaše hlava a jak má vypadat, jako fotka, ne příliš mnoho pohybů hlavou nebo očima. Protože oni jsou zároveň střihači, stříhají již během natáčení, a přesně vědí, kde jaký záběr skončí. A skutečně neradi plýtvají časem na záběry, které potřebují pouze jednu linku.“
Psychoterapie a mystický způsob vyprávění příběhu mají společnou metaforu - využití strašidelného domu k zobrazení pronásledované mysli. Některé pokoje jsou příliš bolestivé, abyste do nich vstoupili, někteří vnitřní démoni pohřbeni příliš hluboko v podvědomí, abyste je prozkoumali. A často dráždivé, nevyřešené problémy, které stále rachotí kolem v chodbách nevědomí, jsou ty, které si mysl snaží rozumově vysvětlit. To je důvod, proč jsou horory odehrávající se v prokletých domech tak působivé - očekáváte strach.
Toto přesně zažívá Jess, kdy se její duševní trápení odráží ve vnějším světě. „Toto je duchařský příběh o rodině, která se přestěhuje do domu, který je prokletý, a ta dívka je jediným člověkem, který je těmito nadpřirozenými bytostmi ovlivněn, a nikdo jí nevěří,“ říká herečka Kristen Stewartová, která hraje Jess. „Je to bláznivé, protože tyto věci útočí na moji postavu a nikdo jiný je nevidí.“
Nikdo, kromě jejího 3letého bratra Bena, který, jak zjistí, je viděl vždy, ale ještě nemluví, aby to někomu řekl. „Jess se to snaží vyřešit a myslí si asi, že je blázen, možná nic z toho se neděje a je toho na ní moc a tak se to také projevuje,“ vysvětluje Kristen. „Ale ukáže se, že to není jen výplod její fantazie. Když se uprostřed noci něco stane, těžko se to vysvětluje, nemá podporu rodiny, aby je probudila a řekla ‚hele, něco se děje.‘ Problém je, že její rodina by tam pro ni byla ráda, ale právě prochází osudovou fází svého vztahu a důvěra se vytratila.“
Pro Jessinu matku, Denise, tvoří ztráta důvěry ve svou dceru napětí, ve kterém se právě nachází její vztah s manželem Royem. „Nemohu se spolehnout na svou dceru,“ říká Millerová. „V Chicagu se Jess dostala do několika průšvihů a moje postava jí to nemůže odpustit. Podle ní je její dcera přehnaně teatrální a chce se vrátit zpět do Chicaga, a podle mne i Denise částečně cítí, že jako rodič zklamala.“
„Zářivé a velmi uklidňující - slunečnice se houpou v pomalém tempu a nedbají nebezpečí v podobě havranů nebo minulé spoušti, která se doslova zračí v půdě, ze které vyrůstají… je to hrůzostrašné… děsivý rozpor mezi scénou a akcí filmu,“ říká Kristen Stewartová.
Tento rozpor čítal 65 000 stvolů v plném květu na poli o rozloze 4 akrů na fiktivní farmě Solomonových založené blízko Reginy, v Saskatchewanu, v Kanadě.
„Slunečnice byly skutečně prvním úkolem, na který jsme museli myslet, protože ve filmu tvoří ohromný prvek,“ říká vedoucí výpravy Alicia Keywanová. „Tak velký, že jsme museli mít připravené min. 3 plány, protože jsme je mohli natočit pouze v den, který jsme chtěli, a získat vzhled, kterého jsme se snažili dosáhnout. Museli jsme najít pole, osázet ho a to vyžadovalo hodně hledání, zkoumán půdy, zjišťování, jestli to vůbec bude fungovat, nalezení různých druhů slunečnic, zjišťování, do jaké výšky mohou vyrůst v jaké roční době... A samozřejmě kdybychom neuspěli, objednali bychom na poslední chvíli 5 000 umělých slunečnic z Číny a zasázeli je, což se běžně u filmu dělá!“ směje se. „To byla naše poslední varianta. Nikdy by se totiž nemohly srovnávat se skutečnými slunečnicemi. To poznáte.“
Keywanová pokračuje: „Najednou však rozkvetly přesně v den, kdy jsme točili zde v Regině. Pár dní před tím jich kvetlo jen pár. Ale v den, kdy jsme dorazili na natáčení, 60 % z nich ukázalo ty nádherné žluté hlavy vzhlížející k slunci. Ony se za sluncem otáčí. Byl to skutečně úchvatný moment vidět je všechny rozkvétat.“
Slunečnice nebyly pouze barevnou, fantastickou oporou. Ony jsou také druhou šancí pro Solomonovi. Roy nejen opustil v Chicagu své zaměstnání. On se plně spoléhá na farmu a své slunečnicové pole. Ale jeho sny se rozplynou, když se úroda nezdaří, nemůže zaplatit měsíční splátku na farmu, jeho dcera je vyděšená, jeho žena již nechce déle žít v tomto domě a bankovní manager ho pomalu tlačí k prodeji domu.
„V růstu slunečnic je cosi podmanivého, co vám dává tento pocit být šťastný a cítit se v bezpečí…“ říká William B. Davis, představitel bankovního managera. „Ale nejsou to slunečnice, které se vzpírají, jsou to havrani, kteří zaujmou. Nechovají se totiž jako obvykle. Svým způsobem to jsou lidé, hrozivé přízraky. Tím, jak chrání dům proti vetřelcům, působí jako supi, čekající na něco, co bude trpět a zemře, aby se mohli nasytit.“
„Havrani jsou jako signál, druh varování, ale neumí mluvit. Takže musí komunikovat přes své činy,“ říká Oxide Pang. „Oni jsou posli života.“
Havrani, kteří se ve filmu objevují, jsou ve skutečnosti krkavci dovezení z České republiky, které vlastní a trénuje Ota Bareš z Prahy. „Jsou to velmi záhadní ptáci,“ uvádí producent Sherak. „Stále přemýšlíte, jestli Solomonovi chrání nebo ne, varují je nebo je to něco zlověstnějšího. Jsou to velmi chytří ptáci a jsou skutečně působiví.“
Barešovi krkavci se již dříve objevili např. ve filmech Černá Dahlia a Návrat do Cold Mountain. Bareš říká: „Občas je dosti obtížné je přimět dělat to, co chcete, protože prostě příliš přemýšlí.“
Bruce Jones, supervisor vizuálních efektů, jehož prací bylo naklonovat Barešovo hejno 22 krkavců na tisíce, nazývá tyto ptačí herce „‘psycho pumpou‘. Oni žijí mezi zemí života a zemí smrti. Když vidíme krkavce, myslíme si, že jsou posli zla. Ale v jistém smyslu nás vlastně varují, že jiné zlo přichází. My to nevíme, takže si myslíme, že jsou špatní.“
Při natáčení scény, kde několik krkavců útočí na Burwella, souseda Solomonových, měl herec John Corbett obavy. „Byl jsem skutečně nervózní, když kroužili kolem mého obličeje, protože ve filmu je pár scén, kde havrani útočí a mohou vás snadno klovnout do oka,“ říká Corbett. „Nejsem příznivcem ptáků, protože jsem měl papouška a ten mne několikrát klovl do prstu. Takže mi pro tyto scény zajistili dabléra, Petra Straku, který je zvyklí na to, že se kolem něj hemží ptáci.“ Straka je jedním z Barešových asistentů. Corbett dodává: „Ti ptáci mají velké zobáky, které jsou dlouhé a úzké a mají silné krky a drápy… jsou to predátoři, jako orli nebo jestřábi.“
Ačkoliv krkavci nahání strach, Bareš říká, že jsou to oddaní a přátelští ptáci, „pamatují si věci dlouhou dobu a i po 10 letech dokáží rozpoznat svého (dřívějšího) majitele.“ Producent Shuman chválí Barešovu práci s havrany a dodává: „Oni jsou tak dobře trénovaní… mají možná lepší pověst než já!“
„Je to drsné. Je to špinavé. Je to temné a ostré. Nejsou tam jemné hrany. Přesně jako vše na běžné farmě - tvrdé, jako kosy a srpy a starý, nefunkční traktor.“ Takto vidí Stewartová nový Jessin domov a nový svět.
Kulisy interiéru byly uspořádány „do kruhu“, takže se vše otvírá do nějakého dalšího prostoru,“ říká vedoucí výpravy Keywanová. „Nejsou tam žádné mrtvé konce. Pomáhá to vytvořit napětí, pocit, že tam může být vždy někdo za dveřmi, v jiné místnosti… iluze neznáma se stále plíží kolem.“
Poté, co se rodina Solomonových nastěhuje to domu, který měl být jejich vysněným domovem, „začnou pociťovat, že vše je divné a stále více věcí vystupuje z temných koutů na světlo,“ říká Danny Pang. „Vše je o dosažení bodu děsu.“
„Tento bod je podpořen barevně, stejně jako světlem,“ poznamenává kameraman David Geddes. „V čínské mytologii síla ducha závisí na barvě a nejsilnější je zelená.“ Celý dům tak byl navržen do zelených odstínů s prvky dřeva. „Čím temnější osvětlení a odstín zelené, tím lépe,“ říká Geddes.
„Uvnitř toho domu je řada strašidelných věcí a světlo do něj prostupuje pouze skrz malá okna. Získává to na velmi realistickém pocitu staré farmy s malými okny a slabými záblesky světla prostupujícími domem,“ říká Keywanová. „Ty temné prvky velmi podporují náladu onoho prostředí, které dodává scénám auru záhady.“
Film se natáčel cca 100 mil severně od Montany na hranicích Severní Dakoty v oblasti kanadské centrální planiny, u Reginy, hlavního města Saskatchewanu, ve farmářské oblasti, kde jsou hlavními surovinami pšenice, řepkový olej, len a slunečnice. „Potřebovali jsme místo, kde bychom mohli mít slunečnicovou farmu,“ říká producent Shuman. „Saskatchewan je shodou okolností místem, které má rozlehlá pole… mohlo nám tedy nabídnout slunečnice a je přátelské k filmařům.“ Toto místo je také domovem kanadských studií Saskatchewan Production Studios.
Když Keywanová vzala bratry Pangovi na prohlídku farmářské lokace v Qu’Appelle Valley, „byla právě zima a oni přijeli z Hong Kongu. Někdo je nabalil do půjčených kabátů a řekl jim, aby nasedli na sněžné skútry a nepouštěli se,“ uvádí. „V té roční době nebyly žádné z příjezdových cest dostupné běžnými dopravními prostředky, takže jsme jeli 5 mil sněžnou planinou. Po pár minutách Oxide řekl: „V jihovýchodní Asii nic takového nemáme, toto jsem vždy viděl jen ve filmech.“ Já řekla: „No, nyní je to ve tvém filmu.“
Shuman, který se také zúčastnil průzkumné expedice terénem, si pamatuje, jak dorazili na samý vrchol kopce. „Rozhlíželi jsme se po tom rozlehlém, ohromném prostoru a Pangovi přesně věděli, kde chtějí postavit svůj dům. Bylo to fascinující,“ říká, „protože tam nebylo naprosto nic kromě otevřené krajiny a sněhu. Navíc sněžilo. Oni však věděli, že chtějí určitou vzdálenost od domu ke kopci a přesně věděli, kde chtějí mít stodolu, aby byla schovaná za kopcem. Ve scénáři bylo pouze ‚dům na farmě‘, ale Pangovi do toho vložili neskutečně mnoho detailů, měli přesnou vizi toho, jak vytáhnout ono napětí, teror domu v určitý moment. Bylo na co se dívat.“
DABING
1.DABING (DVD)
V českém znění: Terezie Taberyová - Kristen Stewart (Jess), Bohdan Tůma - Dylan McDermott (Roy), Petra Tišnovská - Penelope Ann Miller (Denise), Roman Hájek - John Corbett (Burwell), Jan Maxián - Dustin Milligan (Bobby), Zbyšek Horák - William B. Davis (Colby Price + titulky), Zdeněk Mahdal, Miroslava Součková, Marek Mahdal, Marie Tomsová
Překlad: Robert Hájek
Zvuk: Tomáš Čisárik
Produkce: Simona Probstová
Dialogy a režie: Zbyšek Horák
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska 2007
2.DABING (Prima)
V českém znění: Anežka Pohorská - Kristen Stewart (Jess), Martin Stránský - Dylan McDermott (Roy), Petra Tišnovská - Penelope Ann Miller (Denise), Zbyšek Pantůček - John Corbett (Burwell), Radek Škvor - Dustin Milligan (Bobby), Jaroslav Kaňkovský - William B. Davis (Colby Price), Marek Holý, Lucie Štěpánková, Anna Suchánková, Ivana Korolová, Jindřich Hinke, Daniela Bartáková, Jan Szymik, Zbyšek Horák, Jiří Köhler a další
Překlad: Jana Hrubá Beránková
Zvuk: Svatopluk Cechel
Dialogy: Petra Hamouda
Produkce: Markéta Stegbauerová, Jana Janoušková
Vedoucí dramaturg: Lucie Musílková
Šéfproducent: Jaroslav Richtr
Režie: Martin Velda
Vyrobila: Ve studiu S Pro Alfa CZ a.s. vyrobila FTV Prima s.r.o. 2011
Premiéra ČR: 12.7.2007 SPI Film
Premiéra USA: 2.2.2007 Columbia/Sony
Premiéra Kanada: 2.2.2007
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.11.2007 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 12.11.2007 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 55 000 000
Náklady (Rozpočet) - $ 16 000 000
FILMY NA SPOLEČNÉM DVD
Prokletí domu slunečnic gastonrolinc.webnode.cz/news/a0-022/
Horor / Thriller, USA / Kanada, 2007
Režie: Danny Pang, Oxide Pang Chun, Hrají: Kristen Stewart, Dylan McDermott
Prokletí domu slunečnic 2 gastonrolinc.webnode.cz/news/a0-021/
Horor, USA, 2009
Režie: Martin Barnewitz, Hrají: Norman Reedus, Claire Holt
„Je prokázáno, že děti jsou k paranormálním jevům víc vnímavé než dospělí. Vidí věci, které jiní nevidí. Věří tomu, co dospělí odmítají. A snaží se nás varovat!"
OBSAH
Rodina Solomonových opustila hektický život Chicaga a přestěhovala se na tiché a odloučené místo - na farmu v Severní Dakotě. Mezi poklidným pohupováním slunečnicových polí Jess brzy zjistí, jak děsivé toto odloučení od světa může být, když ona a její bratr Ben vidí hrozivá zjevení, která nevidí nikdo jiný. Její bouřlivá minulost se střetává s minulostí těch, kteří kdysi žili v tomto domě...
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tak to teda, na horror hodně málo. Nebál jsem se, nesmál jsem se a když už na nějaký koukám, tak doufám, že alespoň smíchu se dočkám. Možná to bude tím, že se autoři opravdu snaží a jak koukám na bratry Pangovi, zjišťuji, že v tom vlastně mají zkušenosti, tak co je na tomto filmu tak špatného? Řekl bych, především to, že nepřináší vůbec nic nového. Opět kombinuje asijskou mythologii a zanáší ji na americký venkov. Neskutečná nuda. Do kina bych na horor nikdy nešel, ale jít na tento, brečel bych sám nad sebou, že jsem se odvážil jít na něco, jako je toto. Nezáživná nudná snaha o něco, co už jsem viděl několikrát a v daleko lepším provedení. (Malarkey) 1*
Hlavní devízou filmu je bezesporu fakt, že se do hlavní role podařilo obsadit talentovanou Kristen Stewart, která jednoznačně táhne celý film!! Snímek, který sází namísto napětí a atmosféry na laciné lekačky, kdy se iracionálně zesílí zvuk, následuje rychlý švenk a před kamerou se projde jakási záhadná osůbka (někoho to uspokojí, mě naopak), totiž navazuje na vlnu hororů, která čerpá z námětu „temný dům na temném opuštěném místě“ (kde se udál nějaký zločin, v drtivé většině nepříliš důvěryhodné vyvraždění rodiny), a, světe, div se, kam přijde jiná rodinka s velmi křehkými vztahy. Dcerka, která začíná jako první pochybovat o správnosti nové adresy, tak navíc táhne břemeno nedůvěry ze strany rodičů, takže jí zprvu nikdo nevěří. Nejdřív ale musíme projít řadou logických lapsů a záhadných okolností, které nám nikdo nehodlá vysvětlit (jeden střih a z nezorané půdy tu máme slunečnicové pole, navíc otec-podnikavec ani nemá žádné zkušenosti s danou plodinou a bez ohledu na vnadnou dospívající dceru-lolitku najímá naprosto neznámého člověka, kterým spadl z nebe, na výpomoc - linie otázek s "proč?" je nekonečná), no, a jak z toho ven – tak dobrá, vrány budou dobrým řešením!! Logiku? Nehledejte.. Vypadá to efektně, někdo si to navíc může spojit s Hitchcockem, to je dobrá volba.. Ale chyba lávky!! Naservírovat nám něco, co se někomu urodilo před spaním v hlavě a nějak se nezaobírat logikou, uvěřitelnými dialogy, to už je vážně na hranici snesitelného. Navíc má příběh nevýrazné vedlejší postavy (zejména Penelope Ann Miller v roli matky i s nápomocí směšných dialogů a antimateřských gest naprosto selhává). Alespoň slušivá výprava zdobí duo bratrů Pangových, kteří si bohužel začali až moc důvěrně tykat s digitálními efekty, odtrhli se od atmosféry a hororovým divákům tak předložili nikterak děsivé, dosti ploché a ZATRACENĚ HLOUPÉ dílko!! (castor) 2*
Je to velmi solidní horor, kterému po většinu času nechybí napětí ani znepokojující atmosféra a svým závěrem, kdy se na první pohled vyloženě z kladné postavy vyloupne záporák jako hrom, dokáže překvapit. Bratři Pangové umí zručně budovat atmosféru napětí a vydatně jim v tom pomáhá i talentovaná Kristen Stewart. Prostě to není žádný krvavý horor, ale spíše poctivá podívaná, u které diváka příjemně mrazí v zádech. (kingik) 4*
VELKÁ RECENZE
Bratři Pangové si mezi asijskou hororovou smetánkou udělali jméno především díky originálnímu hororu Oko, ve kterém si hlavní hrdinka nechá transplantovat kukadla a začne v okolním světě vídat trochu víc, než by chtěla. Bylo to fajn, bylo to neotřelé a bylo to děsivé. Problém je v tom, že pak Pangové trochu usnuli na vavřínech, začali si trochu moc tykat s digitálními efekty a přesídlili do Hollywoodu. Výsledkem těchto trendů je jejich první americký horor jménem Messengers (český překlad je vzácně mizerný, ale význam originálního titulu se stejně ve filmu naprosto ztrácí, takže buďte v klidu). Člověk by se měl skoro bát, co s těmi asijskými torpédoborci udělá studiový systém, ale když se na vás z obalu směje dospívající Kristen Stewart, hodíte všechen strach za hlavu a pak už jen doufat, že se během filmu vrátí zpátky, až na vás vyběhne nějaký ten duch.
Musím přiznat, že mě Messengers celkem zajímal. Po celodigitální masturbaci (jiné slovo mě vážně nenapadá) jménem Re-Cycle se Pangové dali trochu do pořádku a rozhodli se natočit tisícíprvní film o prokletém domě. Můžete tak už od první minuty hádat, jestli to tentokrát svedou na indiánské pohřebiště, mimozemský portál nebo nějakého pošahaného burana s motorovou pilou. Nutno říct, že pointa je neskutečně hloupá a vůbec nesedí do zbytku filmu, ale kvůli ní nehodlám snímek potápět, protože béčkovost na sebe prásknul už v úvodním černobílém flashbacku. Vaše chyba, že jste neutekli už v tu chvíli.
Vás ale určitě zajímala Kristen Stewart. Je to podlé, je to dětinské, ale mladá hvězdička je snad jediným důvodem, proč film dokoukat do konce. Sice to trochu přehnala se stíny pod očima a je tak hubená, že byste se s ní rozdělili o pizzu, resp. jí rovnou dali celou pizzu, ale budete se o ní trochu bát, až na ní vyběhne první digitální "potkan" - duch plazící se po zemi stop-motion způsobem, za vydatného praskání bůhvíčeho. Ve skutečnosti se tihle týpkové (vážně hloupě naanimovaní) objevují jen sporadicky, Pangové totiž duchovizí vybavili malého bratra hlavní hrdinky, který je v batolícím stádiu a nějak se mu nechce mluvit. Většinu času tak ukazuje na prázdná místa a divák má trnout hrůzou, co tam asi ten malý neposeda vidí. Tvůrci vám to totiž neukáží - většina duchařských záběrů je tak už v samotném traileru. Podraz na entou, nad kterým byste ale měli přemýšlet stejně málo jako nad logickými lapsy celého filmu - v ději uplyne sotva pár desítek hodin, ale tatínek farmář stihne osázet tři hektary slunečnicemi. Výkonný chlapík a velmi naivní postava. Ostatně klasické klišé vyplývající z toho, že hlavní hrdinka je médium a všichni ostatní si při vyprávění jejích historek ťukají na čelo, máte jistě pečlivě naposlouchané.
A to je největší problém celého filmu. Nemá čím překvapit. Naštvaní duchové, kteří mají exkluzivní smlouvu s havrany (já na bráchu, brácha na mě), totiž jaksi neoplývají motivací. Sem tam zadupou, vyvrátí schodiště nebo se pokusí někoho stáhnout pod podlahu, ale nikde není vysvětleno proč. Jednoduše je to baví. Pointa pak všechno převrátí tak, že ze zábavných strašidel udělá dokonalé dementy, což je divné, protože nikdo z nich během svého skonu o hlavu nepřišel. A než k tomu dojde (delších devadesát minut abyste pohledali) jezdí tatínek po městě a shání zrní, dcera balí místního teenagera, který by netrefil basketbalový koš, ani kdybyste ho na něj posadili, a bratr-batole chodí po domě a hrozně se baví civěním na bíle natřené duchy. Z fleku bych měl na Pangy-scenáristy tisíc otázek, ale bylo by to zbytečné, většina věcí v tomhle filmu totiž na otázky typu "Proč?" odpovídá bezelstným "Protože to vypadá cool". Pochopíte to, až hlavní hrdinka popáté vleze do místnosti, ve které světlo rýsuje na zdech artistní stíny a všechno je vyumělkovaně poprášené.
Nicméně... Kristen to fakt sluší a technicky se Pangové nemají za co stydět. Jenom je to neuvěřitelně hloupé, ohrané a ploché. Natolik, že to lze doporučit jen jako masovou zábavu na sobotní noc, při které si vy a vaši spoludiváci budete ukazovat na obrazovku, ťukat na čelo a smát se tomu, jak jsou ti rodiče, havrani, duchové a traktory hrozně blbí. Ano, i traktory tu mají duši a zavilí prodavači nemovitostí zásadně používají teleport. Pokud vám nerozesměje tohle, tak už nevím.
O FILMU
Na farmě Solomonových není nic takové, jak se zdá. Co udeří v noci, objeví se i ve dne. Opuštěné místo je přímo rájem pro teror. Proroci zkázy jsou však bohužel podceňováni.
Režiséři Danny a Oxide Pangovi obrátili v Messengers, jejich prvním americkém celovečerním filmu, duchařský žánr vzhůru nohama. Byla to právě jejich celoživotní záliba v paranormálních jevech, která ovlivnila převedení příběhu na plátno. Mark Wheaton, který napsal scénář, a Todd Farmer, který napsal původní příběh, pak ještě více rozvinuli faktor strachu. „Jednou z nejzajímavějších věcí na práci s Pangovými je získání neamerického pohledu na velmi tradiční americkou scénu - rozlehlé pláně, rodinná farma, malá venkovská komunita,“ říká Wheaton.
Režiséři Danny a Oxide Pangovi byli nadšeni z práce v Hollywoodu, zvláště pak ze spolupráce s producentem Samem Raimim. Jejich jedinečný styl z nich činí perfektní režiséry, kteří přenesou svou vizi na plátno. Oni pevně věřili, že dokáží vystupňovat onen teror, a když se setkali s Raimim, „řekli jsme mu, že chceme do filmu vložit větší prvky strachu, ale zároveň ho udělat logickým,“ říká Danny. „Náš styl je vždy o tichu, protože zjišťujeme, že skutečně děsivé prvky vždy vychází z ticha,“ dodává Oxide. „Nemyslíme si, že je děsivé, když je všude moc hluku. Pro nás je děsivé to, když jste sám a pokoj je naprosto tichý. Pro efekt jsme nepotřebovali déšť, ani výpadek elektřiny. Nechtěli jsme vidět všechny tyto efekty, které vídáte v hororových filmech. Nechtěli jsme, aby se to odehrávalo v noci.“
Tento přístup byl pro producenta Williama Sheraka velmi lákavým. „Když se řekne horor, automaticky se vám vybaví noční hodina. Oni však činí děsivou i denní hodinu. V noci, když zhasnete, vystupuje strach na povrch. Ale ve dne je světlo, takže o něčem takovém nemůže být řeč. Když probudíte lidské děsy ve dne… můžete obrátit hororový žánr naruby.“
Zajímavá byla na place také kulturní rozličnost tvůrců a herců. Penelope Ann Millerová, představitelka Denise Solomonové, říká: „My jsme národ, který rád komunikuje, někdy až příliš, a myslím, že oni jsou zvyklí na přísloví ‚méně je více‘. Pamatuji si na scénu, kdy měl Dylan zahrát určitou linii a zeptal se, jestli by se mohl vrátit na začátek a dostat se více do nálady oné scény. Oxide byla ale z toho zmatený a povídá: „Proč to potřebuješ? Já to nepotřebuji.“ Při hraní jsme zvyklí být spontánní a řídit se instinktem, být volní a oni jsou velmi precizní v tom, kde má být vaše hlava a jak má vypadat, jako fotka, ne příliš mnoho pohybů hlavou nebo očima. Protože oni jsou zároveň střihači, stříhají již během natáčení, a přesně vědí, kde jaký záběr skončí. A skutečně neradi plýtvají časem na záběry, které potřebují pouze jednu linku.“
Psychoterapie a mystický způsob vyprávění příběhu mají společnou metaforu - využití strašidelného domu k zobrazení pronásledované mysli. Některé pokoje jsou příliš bolestivé, abyste do nich vstoupili, někteří vnitřní démoni pohřbeni příliš hluboko v podvědomí, abyste je prozkoumali. A často dráždivé, nevyřešené problémy, které stále rachotí kolem v chodbách nevědomí, jsou ty, které si mysl snaží rozumově vysvětlit. To je důvod, proč jsou horory odehrávající se v prokletých domech tak působivé - očekáváte strach.
Toto přesně zažívá Jess, kdy se její duševní trápení odráží ve vnějším světě. „Toto je duchařský příběh o rodině, která se přestěhuje do domu, který je prokletý, a ta dívka je jediným člověkem, který je těmito nadpřirozenými bytostmi ovlivněn, a nikdo jí nevěří,“ říká herečka Kristen Stewartová, která hraje Jess. „Je to bláznivé, protože tyto věci útočí na moji postavu a nikdo jiný je nevidí.“
Nikdo, kromě jejího 3letého bratra Bena, který, jak zjistí, je viděl vždy, ale ještě nemluví, aby to někomu řekl. „Jess se to snaží vyřešit a myslí si asi, že je blázen, možná nic z toho se neděje a je toho na ní moc a tak se to také projevuje,“ vysvětluje Kristen. „Ale ukáže se, že to není jen výplod její fantazie. Když se uprostřed noci něco stane, těžko se to vysvětluje, nemá podporu rodiny, aby je probudila a řekla ‚hele, něco se děje.‘ Problém je, že její rodina by tam pro ni byla ráda, ale právě prochází osudovou fází svého vztahu a důvěra se vytratila.“
Pro Jessinu matku, Denise, tvoří ztráta důvěry ve svou dceru napětí, ve kterém se právě nachází její vztah s manželem Royem. „Nemohu se spolehnout na svou dceru,“ říká Millerová. „V Chicagu se Jess dostala do několika průšvihů a moje postava jí to nemůže odpustit. Podle ní je její dcera přehnaně teatrální a chce se vrátit zpět do Chicaga, a podle mne i Denise částečně cítí, že jako rodič zklamala.“
„Zářivé a velmi uklidňující - slunečnice se houpou v pomalém tempu a nedbají nebezpečí v podobě havranů nebo minulé spoušti, která se doslova zračí v půdě, ze které vyrůstají… je to hrůzostrašné… děsivý rozpor mezi scénou a akcí filmu,“ říká Kristen Stewartová.
Tento rozpor čítal 65 000 stvolů v plném květu na poli o rozloze 4 akrů na fiktivní farmě Solomonových založené blízko Reginy, v Saskatchewanu, v Kanadě.
„Slunečnice byly skutečně prvním úkolem, na který jsme museli myslet, protože ve filmu tvoří ohromný prvek,“ říká vedoucí výpravy Alicia Keywanová. „Tak velký, že jsme museli mít připravené min. 3 plány, protože jsme je mohli natočit pouze v den, který jsme chtěli, a získat vzhled, kterého jsme se snažili dosáhnout. Museli jsme najít pole, osázet ho a to vyžadovalo hodně hledání, zkoumán půdy, zjišťování, jestli to vůbec bude fungovat, nalezení různých druhů slunečnic, zjišťování, do jaké výšky mohou vyrůst v jaké roční době... A samozřejmě kdybychom neuspěli, objednali bychom na poslední chvíli 5 000 umělých slunečnic z Číny a zasázeli je, což se běžně u filmu dělá!“ směje se. „To byla naše poslední varianta. Nikdy by se totiž nemohly srovnávat se skutečnými slunečnicemi. To poznáte.“
Keywanová pokračuje: „Najednou však rozkvetly přesně v den, kdy jsme točili zde v Regině. Pár dní před tím jich kvetlo jen pár. Ale v den, kdy jsme dorazili na natáčení, 60 % z nich ukázalo ty nádherné žluté hlavy vzhlížející k slunci. Ony se za sluncem otáčí. Byl to skutečně úchvatný moment vidět je všechny rozkvétat.“
Slunečnice nebyly pouze barevnou, fantastickou oporou. Ony jsou také druhou šancí pro Solomonovi. Roy nejen opustil v Chicagu své zaměstnání. On se plně spoléhá na farmu a své slunečnicové pole. Ale jeho sny se rozplynou, když se úroda nezdaří, nemůže zaplatit měsíční splátku na farmu, jeho dcera je vyděšená, jeho žena již nechce déle žít v tomto domě a bankovní manager ho pomalu tlačí k prodeji domu.
„V růstu slunečnic je cosi podmanivého, co vám dává tento pocit být šťastný a cítit se v bezpečí…“ říká William B. Davis, představitel bankovního managera. „Ale nejsou to slunečnice, které se vzpírají, jsou to havrani, kteří zaujmou. Nechovají se totiž jako obvykle. Svým způsobem to jsou lidé, hrozivé přízraky. Tím, jak chrání dům proti vetřelcům, působí jako supi, čekající na něco, co bude trpět a zemře, aby se mohli nasytit.“
„Havrani jsou jako signál, druh varování, ale neumí mluvit. Takže musí komunikovat přes své činy,“ říká Oxide Pang. „Oni jsou posli života.“
Havrani, kteří se ve filmu objevují, jsou ve skutečnosti krkavci dovezení z České republiky, které vlastní a trénuje Ota Bareš z Prahy. „Jsou to velmi záhadní ptáci,“ uvádí producent Sherak. „Stále přemýšlíte, jestli Solomonovi chrání nebo ne, varují je nebo je to něco zlověstnějšího. Jsou to velmi chytří ptáci a jsou skutečně působiví.“
Barešovi krkavci se již dříve objevili např. ve filmech Černá Dahlia a Návrat do Cold Mountain. Bareš říká: „Občas je dosti obtížné je přimět dělat to, co chcete, protože prostě příliš přemýšlí.“
Bruce Jones, supervisor vizuálních efektů, jehož prací bylo naklonovat Barešovo hejno 22 krkavců na tisíce, nazývá tyto ptačí herce „‘psycho pumpou‘. Oni žijí mezi zemí života a zemí smrti. Když vidíme krkavce, myslíme si, že jsou posli zla. Ale v jistém smyslu nás vlastně varují, že jiné zlo přichází. My to nevíme, takže si myslíme, že jsou špatní.“
Při natáčení scény, kde několik krkavců útočí na Burwella, souseda Solomonových, měl herec John Corbett obavy. „Byl jsem skutečně nervózní, když kroužili kolem mého obličeje, protože ve filmu je pár scén, kde havrani útočí a mohou vás snadno klovnout do oka,“ říká Corbett. „Nejsem příznivcem ptáků, protože jsem měl papouška a ten mne několikrát klovl do prstu. Takže mi pro tyto scény zajistili dabléra, Petra Straku, který je zvyklí na to, že se kolem něj hemží ptáci.“ Straka je jedním z Barešových asistentů. Corbett dodává: „Ti ptáci mají velké zobáky, které jsou dlouhé a úzké a mají silné krky a drápy… jsou to predátoři, jako orli nebo jestřábi.“
Ačkoliv krkavci nahání strach, Bareš říká, že jsou to oddaní a přátelští ptáci, „pamatují si věci dlouhou dobu a i po 10 letech dokáží rozpoznat svého (dřívějšího) majitele.“ Producent Shuman chválí Barešovu práci s havrany a dodává: „Oni jsou tak dobře trénovaní… mají možná lepší pověst než já!“
„Je to drsné. Je to špinavé. Je to temné a ostré. Nejsou tam jemné hrany. Přesně jako vše na běžné farmě - tvrdé, jako kosy a srpy a starý, nefunkční traktor.“ Takto vidí Stewartová nový Jessin domov a nový svět.
Kulisy interiéru byly uspořádány „do kruhu“, takže se vše otvírá do nějakého dalšího prostoru,“ říká vedoucí výpravy Keywanová. „Nejsou tam žádné mrtvé konce. Pomáhá to vytvořit napětí, pocit, že tam může být vždy někdo za dveřmi, v jiné místnosti… iluze neznáma se stále plíží kolem.“
Poté, co se rodina Solomonových nastěhuje to domu, který měl být jejich vysněným domovem, „začnou pociťovat, že vše je divné a stále více věcí vystupuje z temných koutů na světlo,“ říká Danny Pang. „Vše je o dosažení bodu děsu.“
„Tento bod je podpořen barevně, stejně jako světlem,“ poznamenává kameraman David Geddes. „V čínské mytologii síla ducha závisí na barvě a nejsilnější je zelená.“ Celý dům tak byl navržen do zelených odstínů s prvky dřeva. „Čím temnější osvětlení a odstín zelené, tím lépe,“ říká Geddes.
„Uvnitř toho domu je řada strašidelných věcí a světlo do něj prostupuje pouze skrz malá okna. Získává to na velmi realistickém pocitu staré farmy s malými okny a slabými záblesky světla prostupujícími domem,“ říká Keywanová. „Ty temné prvky velmi podporují náladu onoho prostředí, které dodává scénám auru záhady.“
Film se natáčel cca 100 mil severně od Montany na hranicích Severní Dakoty v oblasti kanadské centrální planiny, u Reginy, hlavního města Saskatchewanu, ve farmářské oblasti, kde jsou hlavními surovinami pšenice, řepkový olej, len a slunečnice. „Potřebovali jsme místo, kde bychom mohli mít slunečnicovou farmu,“ říká producent Shuman. „Saskatchewan je shodou okolností místem, které má rozlehlá pole… mohlo nám tedy nabídnout slunečnice a je přátelské k filmařům.“ Toto místo je také domovem kanadských studií Saskatchewan Production Studios.
Když Keywanová vzala bratry Pangovi na prohlídku farmářské lokace v Qu’Appelle Valley, „byla právě zima a oni přijeli z Hong Kongu. Někdo je nabalil do půjčených kabátů a řekl jim, aby nasedli na sněžné skútry a nepouštěli se,“ uvádí. „V té roční době nebyly žádné z příjezdových cest dostupné běžnými dopravními prostředky, takže jsme jeli 5 mil sněžnou planinou. Po pár minutách Oxide řekl: „V jihovýchodní Asii nic takového nemáme, toto jsem vždy viděl jen ve filmech.“ Já řekla: „No, nyní je to ve tvém filmu.“
Shuman, který se také zúčastnil průzkumné expedice terénem, si pamatuje, jak dorazili na samý vrchol kopce. „Rozhlíželi jsme se po tom rozlehlém, ohromném prostoru a Pangovi přesně věděli, kde chtějí postavit svůj dům. Bylo to fascinující,“ říká, „protože tam nebylo naprosto nic kromě otevřené krajiny a sněhu. Navíc sněžilo. Oni však věděli, že chtějí určitou vzdálenost od domu ke kopci a přesně věděli, kde chtějí mít stodolu, aby byla schovaná za kopcem. Ve scénáři bylo pouze ‚dům na farmě‘, ale Pangovi do toho vložili neskutečně mnoho detailů, měli přesnou vizi toho, jak vytáhnout ono napětí, teror domu v určitý moment. Bylo na co se dívat.“
DABING
1.DABING (DVD)
V českém znění: Terezie Taberyová - Kristen Stewart (Jess), Bohdan Tůma - Dylan McDermott (Roy), Petra Tišnovská - Penelope Ann Miller (Denise), Roman Hájek - John Corbett (Burwell), Jan Maxián - Dustin Milligan (Bobby), Zbyšek Horák - William B. Davis (Colby Price + titulky), Zdeněk Mahdal, Miroslava Součková, Marek Mahdal, Marie Tomsová
Překlad: Robert Hájek
Zvuk: Tomáš Čisárik
Produkce: Simona Probstová
Dialogy a režie: Zbyšek Horák
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska 2007
2.DABING (Prima)
V českém znění: Anežka Pohorská - Kristen Stewart (Jess), Martin Stránský - Dylan McDermott (Roy), Petra Tišnovská - Penelope Ann Miller (Denise), Zbyšek Pantůček - John Corbett (Burwell), Radek Škvor - Dustin Milligan (Bobby), Jaroslav Kaňkovský - William B. Davis (Colby Price), Marek Holý, Lucie Štěpánková, Anna Suchánková, Ivana Korolová, Jindřich Hinke, Daniela Bartáková, Jan Szymik, Zbyšek Horák, Jiří Köhler a další
Překlad: Jana Hrubá Beránková
Zvuk: Svatopluk Cechel
Dialogy: Petra Hamouda
Produkce: Markéta Stegbauerová, Jana Janoušková
Vedoucí dramaturg: Lucie Musílková
Šéfproducent: Jaroslav Richtr
Režie: Martin Velda
Vyrobila: Ve studiu S Pro Alfa CZ a.s. vyrobila FTV Prima s.r.o. 2011
Premiéra ČR: 12.7.2007 SPI Film
Premiéra USA: 2.2.2007 Columbia/Sony
Premiéra Kanada: 2.2.2007
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.11.2007 (DVD) H.C.E.
Poprvé na DVD: 12.11.2007 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby celkem - $ 55 000 000
Náklady (Rozpočet) - $ 16 000 000
FILMY NA SPOLEČNÉM DVD
Prokletí domu slunečnic gastonrolinc.webnode.cz/news/a0-022/
Horor / Thriller, USA / Kanada, 2007
Režie: Danny Pang, Oxide Pang Chun, Hrají: Kristen Stewart, Dylan McDermott
Prokletí domu slunečnic 2 gastonrolinc.webnode.cz/news/a0-021/
Horor, USA, 2009
Režie: Martin Barnewitz, Hrají: Norman Reedus, Claire Holt
Tvůrci a herci
Danny Pang (Režie), Oxide Pang Chun (Režie), Sam Raimi (Produkce), William Sherak (Produkce), Jason Shuman (Produkce), Rob Tapert (Produkce), Joseph LoDuca (Hudba), David Geddes (Kamera), John Axelrad (Střih), Armen Minasian (Střih), Tim Mirkovich (Střih), Betia Hovedskov (Casting), Nancy Nayor (Casting), Kelly Wagner (Casting), Alicia Keywan (Scénografie), Mary Hyde-Kerr (Kostýmy), Cathy McComb (Kostýmy), Paul N.J. Ottosson (Zvuk), Lisa Love (Masky), Todd Farmer (Scénář), Kristen Stewart (Herec), Dylan McDermott (Herec), Penelope Ann Miller (Herec), John Corbett (Herec), William B. Davis (Herec), Brent Briscoe (Herec), Jodelle Ferland (Herec), Dustin Milligan (Herec), Tatiana Maslany (Herec)
2007/84/USA, Kanada/Horor, Thriller
- Na vývoji filmu se podílel také Čech. Ota Bareš byl najat pro práci s vránami.
- Postava chlapca Michaela Rollinsa je hraná dievčaťom - Jodelle Ferlandovou.
- Bratři Pangové jsou dvojčata a jejich styl natáčení je jedinečný. Každý den byl na place jen jeden z nich - druhý mezitím seděl ve střižně a pracoval se svými záběry z předešlého dne. Díky tomu, že jsou od sebe k nerozeznání podobní, herci ani štáb netušili, který z nich - Oxide nebo Danny s nimi pracoval.
Odkazy