Kill Bill / Kill Bill: Vol. 1 (2003/111/USA/Akční, Thriller, Krimi) 78% -Blu-ray-

JEDNOU VĚTOU
„Byl to její svatební den a oni se ji pokusili zabít. Po pěti letech kómatu se probrala..."

OBSAH
Bývalá členka špičkového zabijáckého komanda (Uma Thurman) se rozhodne navždy skončit s minulostí a vdát se. Její svatební den se však změní v krvavá jatka v okamžiku, kdy na ni zaútočí její bývalý šéf Bill (David Carradine) a zabije ji. Mladá žena však nezemřela, i když si to všichni myslí: šťastnou náhodou vražedný útok přežila, ale upadla do kómatu. Po pěti mučivě dlouhých letech se vrací z temného zápraží smrti s jedinou myšlenkou: pomstít se všem, kteří jí ublížili, bez ohledu na to, co je k tomu vedlo. Ke všemu odhodlaná hrdinka, která si říká Nevěsta, však teprve musí zjistit, kdo je proti ní - a také to, jestli neexistuje někdo, kdo by mohl stát na její straně... Chladnokrevná pomsta, mrazivá nenávist a vzpomínky na zrazenou lásku vedou elitní vražedkyni po cestě krve, ze které - možná - není návratu.Po pěti letech, která uplynula od světového úspěchu Jackie Brownové, maniak z videopůjčovny Quentin Tarantino stvrzuje svou pověst kultovního autora akčním příběhem o pomstě, lásce a nenávisti. Klíčovou roli v jeho novém autorském opusu hrají klasické asijské filmy ze 70. let využívající prvků wuxia filmů. Chci natočit nejlepší akční film všech dob!, prohlásil Tarantino jen napůl v žertu na loňském MFF v Cannes, kde svůj projekt poprvé představil. Ke slavnostní světové premiéře na nejprestižnějším evropském festivalu letos v květnu také směřoval natáčení filmu, na jehož soubojových a akčních scénách se podílel legendární Woo-Ping Yuen (Matrix, Tygr A Drak). Podobně jako několikrát předtím, i nyní si Tarantino pohrává s chronologií svého příběhu: vyprávění je členěno do deseti kapitol, jejichž časová posloupnost je rafinovaně zpřeházena. Vedle obdivovaných hvězd žánru (Sonnyho Chiby a Gordona Liu) exceluje v v hlavní roli nejnetrpělivěji očekávaného hitu podzimní sezóny Uma Thurman, která se objevila už v režisérově kultovním morytátu Pulp Fiction - Historky Z Podsvětí.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Quentin Tarantino to opět dokázal! A opět úplně jinak než jak by se dalo čekat:) Film osciluje od scén naprosto kýčovitých (původně Buckův pickup), nevěrohodných (vítejte u Vernity Green) až trapných (viz číšník u Hattori Hanza, který má asi být nějakou uvrácenou poctou Yojimbovi atpd., ale je to dost běs) k naprosté poetice jak vizuální tak zvukové. Spojuje nespojitelné a výsledkem je jedinečný zážitek se skvělou atmosférou. Pokud jsem dříve s tímto titulováním váhal, teď už neváhám říct, že Tarantino je génius. Dokáže spojit manga comics s hudbou ze spaghetti westernu takovým způsobem, že se to (alespoň mně) zdá jako ta nejpřirozenější věc na světě, dokáže jednu z nejprofláknutějších sladkých melodií zakomponovat do scény jako vystřižené z béčkového akčňáku tak, že získá jednu z nejemotivnějších scén celého filmu a vše korunuje naprosto nezapomenutelnou a obzvlášť obrazově dokonalou scénou v zimní zahradě. Kill Bill (alespoň jeho první část) je geniální stejně jako jeho autor, jehož výběr hudby na OST ono album už teď předurčuje k tomu, aby se stalo klasikou. Howgh. 90% (Gemini) 5*

dyž jsem vyšel z kina, říikal jsem si, že z tohohle lidi už vážně nemůžou být odvařený. A ono mu to zase vyšlo... Já ten Tarantinův rozvláčnej styl prostě nezvládám a hlavně nechápu jeho výjimečnost. Když by byl celej Kill Bill působivej a svižnej jako animovaná kapitola, neváhal bych nad opusem QT zajásat, ale takhle je to s odřenýma ušima jen nadprůměr. Zejména od akce jsem čekal mnohem víc. Víc než nepřehlednou řežbu rozsekanou do detailů (napotřetí mě to už nudilo vskutku pekelně). Souboj s Lucy sice leccos zachránil, ale...:-( Celkově je rozjezd hodně pomalej, hodinu jsem se poctivě nudil. Problém je, že Kill Bill vol. 1 je v podstatě naprosto prázdná, samoúčelná hovadina, jíž se nedostávají emoce, ani psychologie postav. Nebýt hudby, plynul by Kill Bill jen naprosto nudně a stereotypně kamsi do řiti. Anime, souboj s Lucy a Hattori Hanzo chapter are cool, zbytek shit. (Cival) 3*

Zapomeňte na to, že uvidíte další "tarantinovku". Žádné pro něj typické hlášky, či přehršel absurdních situací. Jednou z mála ozvěn jeho prvních dvou filmů je absurdní scéna z nemocnice, kdy "Buck přijde na fuck" a potom jeho oblíbené řazení děje do kapitol. Místama mně film emočně sejmul, místama jsem si v duchu říkal "To snad Tarantino nemyslí vážně? Tohle mu máme sežrat?" Ale po celou dobu jsem ani nedutal a seděl v křesle jako zařezaný. Jsou tu scény, které mají velmi magickou atmosféru. Zejména závěrečný souboj v zasněžené japonské zahradě. Lucy Liu v bílých šatech a pantoflích, padající vločky a v kontrastu s tím žlutý oblek Umy Thurman. To vše krásně nasvícené a do toho zajímavý zvuk vodní pumpy. Nebo např. moment, kdy se při jednom z bojů náhle změní pozadí na modrou plochu s černými rámečky a před ní pouhé siluety bojovníků je velice působivý. Kill Bill obsahuje tolik audio-vizuálních vjemů, že ta hodina a půl úplně stačila. Dějově je to sice plytké (při závěrečné větě jsem měl pocit, jako bych slyšel útržek z nějaké telenovely), ale forma zde drtivě vítězí nad obsahem. Tarantino dokázal z provařeného žánru a nepříliš originálního námětu udělat velmi působivou podívanou. Uvidíme při Volume 2, jestli mu to vydrželo.....PS: Nutno sledovat v ŠIROKOÚHLÉM formátu!!! S ořezem na TV tenhle film HODNĚ ztrácí (viz. Nova dnes). (Lima) 5*

GOLDIE FILMU
Mým původním plánem bylo přidat na Quentinovy padesátiny Jackie Brown - jeho podle mého nejlepší film. Jenže to by bylo přece jenom moc snadné, moc pochopitelné... Nakonec si tedy zahraju na ďáblova advokáta a jako první v naší sekci uvedu snímek, který se na vrchol jeho tvorby moc často nedosazuje. V USA možná, u nás se ale z nějakého důvodu označuje za jeden z mistrových slabších počinů. Já mám ale prvního Kill Billa opravdu hodně rád. Navíc jde podle Tarantina o jeho nejosobnější počin.
Když šel do kin a mně bylo nějakých třináct, čtrnáct let, jednalo se moje seznámení s šílencem z videopůjčovny. Tudíž to pro mě bylo vážně velké. Tenkrát jsem si Nevěstinu cestu za pomstou užíval samozřejmě pouze coby pestrobarevnou blbost, jíž ostatně z velké části je, a přestože jsem v ní později našel i víc, ono dětské nadšení ze mě doposud nevyprchalo a při sledování se dokážu odpoutat od reálného světa a užívat si zábavu bez omezování se krušnou realitou, jak si představuju, že se to daří nedospělým holkám u Stmívání.
Nejde tu jen o nepřenositelnou nostalgii - naopak jsem si téměř jistý, že právě tím má být Kill Bill především. Vlastně si myslím, že sice v Tarantinově tvorbě často hledáme podtexty a metavýznamy, celá má být především právě tím: Chytrou dětinskou zábavou.
Pokud se Tarantinovi za svou kariéru něco podařilo, tak právě spojit výrazy "dětinský" a "chytrý". Nejen ve svém díle, ale i on coby osobnost reprezentuje představu o moderním nerdství jako o něčem cool. O něčem, co má být uznáváno a posléze oceňováno.
První Kill Bill se však ze všech režisérových děl, a to včetně dvojky, tváří nejméně sofistikovaně. Tkví to i v jisté hře, která prostupuje celou Tarantinovu tvorbu. Všechny jeho filmy se totiž odehrávají v jednom světě, rozděleném do dvou rovin. První rovinou je "realita", to jsou třeba Hanebný Pancharti, Nespoutaný Django, Gauneři, a druhou "filmy natočené pro diváky této reality", to jsou zase Auto zabiják nebo právě Kill Bill.
Vzhledem k tomu, že tarantinovská realita zahrnuje trochu odlišnou historii, v níž černoši fyzicky bojovali proti otrokářům a druhá světová válka skončila akcí židovského komanda ve francouzském kině, je logické, že tato společnost víc tíhne k legitimizaci násilí a kouká se tedy na filmy jako Kill Bill.
Pomsta Beatrix Kiddo tedy nezobrazuje běžný svět v mysli Tarantina, ale film natočený v tom světě. Proto je ještě o stupeň násilnější, hravější, zkratkovitější a ještě víc se v něm blbne.
A že blbnutí je to neskonale zábavné. Jde o typické násilí zbavené bolesti a následků. Odhmotněné, nezávazné. Ještě si pamatuju na poprask vyvolaný do extrému zahnanými bitkami, k němuž bych se nyní rád vrátil.
Osobně si nemyslím, že Kill Bill, Tarantino a takto pojatá kinematografie obecně mohou kazit děti nebo jiné diváky. Filmová hrubost je nadsazená a každé dítě s dostatečným kontaktem s realitou tento rozdíl podvědomě chápe. Bylo by nesmyslné očekávat, že na základě zhlédnutí jakkoliv násilného filmu může být člověk veden k jeho napodobování ve všech důsledcích.
Bylo už o tom napsáno hodně glos i vědeckých analýz, takže nejspíš mnoho nového nevymyslím. Jako jasný důkaz automatického třídění informací vhodných pro náš svět považuju něco, co můžeme pozorovat zcela běžně: Když si děti hraji na poldy, strážce vesmíru (to jsme dělávali my), tak sice předstírají akci, vědí ale, že to může být jen jako. Předstírají rány pěstí i šermování s meči, velmi dobře však chápou rozdíl mezi hrou ve filmu i hrou v realitě a skutečnou bolestí. Uvědomují si, že ránu mohou pouze naznačit gestem, ne ji doopravdy provést, protože každé dítě přece zná bolest a ví, co ji vyvolává. K žádné deformaci vnímání násilí nedochází. Tvrdit, že filmy na tom mohou něco změnit, považuju za hloupost.
Nemá smysl tvrdit, že násilí není zábavné sledovat. Násilí je velmi zábavné sledovat, pokud jde tedy o výše popsané odhmotněné násilí oproštěné od bolesti. Quentin Tarantino to moc dobře chápe a ví, co s může dovolit. Nebojí se však ani navodit pocit pravého ohrožení - třeba výcvik Nevěsty v Kill Billovi, trhání uprchlého otroka psy v Djangovi. Tyto scény pak jen potvrzují ono pozdější nerealistické nebolestivé násilí, odhalují ho jako záměrný podvod a vlastně varují před skutečnou bolestí.
Možná i proto stále platí, že Kill Bill zůstává spíš klučičím filmem, ačkoliv následuje moderní trend silných ženských postav. S tím jako jeden z prvních začal James Cameron, v jehož filmech je krom Pravdivých lží žena vždy nejsilnějším charakterem. V mainstreamu doposud nevídaná věc (hrdinou osmdesátých let byl nepochybně silný muž) se ale rychle chytla a Tarantino ji nejednou rovněž využil. Mužům to imponuje a vyhovuje, ale zdá se, že na divačky to nezapůsobilo a Tarantinovo publikum zůstává v genderovém nepoměru.
Na to, že jsem začínal tvrzením, že Kill Bill je především sympatická dětinská blbost, jsem skončil poměrně vážně, ale Tarantinovy filmy k tomu vždy vybízejí, protože při jejich sledování jako by měl člověk touhu hledat v nich nějaké chytré výklady. Osobně bych si tím během sledování nekazil zážitek, protože jsem přesvědčený o tom, že jsou především zábavou. Někdy méně povedenou (Autu zabijáku, Pulp Fiction a Hanebným panchartům jsem nikdy nepropadl), jindy naopak přesně trefující hřebíček na hlavičku.
Tarantino slaví padesát let a slibuje, že s filmy nekončí. Už sice ztratil pozici kultovního režiséra určujícího trendy - tuto pozici zastával v devadesátých letech a právě Kill Bill ukázal, že v další dekádě bude spíš stát stranou než ve středu všeho dění. Jemu to ale nevadí. A proč by mělo? Fanoušci mu jsou nadále věrní, ve skutečnosti je dál nabaluje. Jeho nejnovější filmy jsou zároveň nejúspěšnější. Už to postrádá to prvotní kouzlo kultu pro vyvolené (jakkoliv se ještě snaží tak tvářit), ale stále stojí za to věnovat mu pozornost.

VELKÁ RECENZE
Tarantino, jak je u něj už vlastně zvykem nezačíná od začátku, ale od prostředka, takže než se nadějeme už se ocitáme uprostřed jedné menší vraždičky. Vůbec neméme tušení proč, kdo zabíjí koho, i když se nás titulky snaží informovat, ale využívají jen krycí jména, která jsou zatím k ničemu. Vše podstatné se dozvíme, až v další kapitole, nebo pomocí krtákých flashbacků, které nám poskytuje hrdinčina paměť.
Bylo to nějak takhle: Bývalá členka špičkového zabijáckého komanda sa rozhodne navždy skončit s minulostí a vdát se. Její svatební den se však změní v krvavá jatka. Bývalý šéf Bill zaútočí a pokusí se ji zabít. Všichni si myslí, že je mrtvá. Mladá žena však šťastnou náhodou vražedný útok prežije, ale upadne do komatu. Po pěti letech se vrací z temného prahu smrti s jedinou myšlenkou: pomstít se všem, kteří jí ublížili, bez ohledu na to, co je k tomu vedlo, vždyť jak se praví hned na začátku filmu, pomsta chutná nejlépe zastudena. Ve flashbacích se mimo výše zmíněné informace dozvíme ještě, že ta slečna byla těhotná a před smrtí (počkat, vždyť vlastně neumřela) řekne Billovi (osoba, co jí zrovna dělá jeden otvor do hlavy navíc), že je těhotná (no tomu neřekne, ale vyplívá to z toho) a že otec je on.
Pěknej maglajz co? A to si k tomu musíte připočítat, že to je první část filmu, takže na některé, pravděpodobně důležité kapitoly (např. proč je Bill tak agresivní) si musíme počkat, až na příště. Vždyť postavu podle které je film pojmenovaný (ano je to Bill, dáváte docela pozor), nevidíme ve filmu vůbec, tedy pokud nepočítáme Billa vraždícího, rozmazanýho, protože flashbacky většinou jsou šedivé rozplizlé, jak už to u flasbacků chodí, popřípadě pokud nepočítáme Billovi ruce, které se sem tam vyskytnout v záběru.
Režisér tedy Quentin Tarantino chtěl Kill Billem složit poctu japonským filmům, a co by to bylo za poctu, kdyby se v Kill Billovi nevyskytovalo anime (pro ty co nevědí, je to styl japonského animovaného žánru, prostě kreslení paňáčci atd., koukněte se někdy na pokémony). Takže jedna kapitola z historie (tentokrát to není flashback) je v tomto stylu natočena. Podle mého názoru je možná jednou z nejbrutálnějších a to je krelená a ještě o malém děvčátku, takže by jste žádné potoky krve nečekali. Jo, ale to by to nesměl napsat Tarantino, nepsaný král Béčkových filmů, kde se kečupem (v anime červenou, nebo spíš temně rudou barvou) nešetří.
Další, krvavou scénou je boj Umy Thurman s ochrankou jedné z jejích vražedkyň. Ten je tak krvavý, že i když je natočen černobíle, tak se slabším náturám může udělat zle, a i proslov po boji nezní špatně: "Zanechte zde své končetiny, nyní patří mě." takže si můžete předstasvit, jak to po boji, ale i při boji vypadá. Efekty jsou udělány vcelku dobře, i když že by krev z lidí vystřikovala, tím způsobem jakým ve filmu vystřikuje, je k neuvěření. Jelikož Quentin donutil Umu Thurman poctivě trénovat 6 měsíců všelijaké možné cviky a bojové umění, vypadá to, že by snad i při troše štěstí mohla vyřídit několikanásobnou přesilu (mužů, už teď mi to připadá jako nesmysl, v Matrixu to mělo vysvětlení, protože Neo byl vyvolený a ještě k tomu chlap.... No i to, že by nejlepší najemní vrazi na světě byli ženský je takový zavádějící, ale když to zvládli Charlieho andílci, tak to zvládne asi každý (teda ne, že by Charlieho andílci byli nájemní vrazi, ale jejich kreace jsou prostě pofidérní).
Takže jaký je Kill Bill film? No s celkovým hodnocením asi bude potřeba počkat, až do premiéry dalšího dílu, ale když se nějak objektivně podívám na díl první, musím říct, že konec který končí jako když v televizi koukáte na Akta X zrovna filmu moc nepřidal. Akční scény nejsou taky zrovna moc úchvatné, protože tam, kde to vypadalo nadějně je kamera černobílá, takže to není ono, a žádný jiný "jatka" ve filmu nebyly. Takže ani po akční stránce Kill Bill není zrovna třída a to reklama tvrdí, že se jedná o nejakčnější film všech dob (no to určitě). Příběh a postavy taky nejsou zrovna na úrovni, za což může samozřejmně rozporcování do dvou částí a neucelené Tarantinovo vyprávění. No uvidíme, třeba Kill Bill vol. 2, vnese do příběhu něco, co ho naprosto změní a my se budeme mlátit do hlavy, proč jsem to už nepochopili ve vol. 1. Doufejme, že ve vol. 2, konečně Uma Thurman will kill Bill.

PODROBNÝ POPIS FILMU
V malém opuštěném kostelíku je pěticí zabijáků zmasakrována probíhající svatba. Zabiják Bill střelí do hlavy těžce zraněnou těhotnou nevěstu, která mu ještě v poslední vteřině před výstřelem stačí říci, že čeká jeho dítě. Žena přezdívaná Nevěsta však přežije a skončí v komatu v nemocnici. Tady ji sice najde jednooká vražednice Elle Driver a v přestrojení za zdravotní sestru pronikne do jejího pokoje, na příkaz Billa ji nechá žít. O čtyři roky později se nečekaně probere z komatu. S hrůzou zjistí, že přišla o dítě a že nemůže hýbat nohama. Přesto se jí podaří zabít chlapa, který ji chtěl zneužít i nemocničního zřízence Bucka, který mu to za peníze chtěl umožnit.
Dostane se do podzemních garáží, kde silou vůle a trpělivostí rozcvičí dlouhými léty ochablé a ztuhlé svalstvo. Plánuje přitom pomstu čtyřem kolegům zabijákům a hlavně jejich šéfovi a svému bývalému milenci Billovi. Na ostrově Okinawa najde bývalého legendárního výrobce mečů Hattoriho Hanzu a přesvědčí ho, aby pro ni vyrobil meč. Mečíř souhlasí jen proto, že jeho zákaznice chce zabít Billa. A pak už se vydává na cestu krvavé a nelítostné pomsty. Jako první si ze svého seznamu vybere královnu tokijského podsvětí O-Ren Ishii, kterou bude nejsnadnější najít. Sleduje její auto až do restaurace nazvané dům Modrých listů , kde nejprve zajme její pravou ruku, francouzsko-japonskou právničku Sofii Fatale a před očima O-Ren jí usekne ruku, potom porazí její ochranku, zabije mladičkou osobní strážkyni Gogo Yubari a v následující krvavé bitvě zmasakruje desítky dalších jejích obránců.
Nakonec se probojuje až k samotné O-Ren, se kterou svede zápas v zimní zahradě. Zabije ji a zmrzačenou Sofii donutí prozradit, kde jsou ostatní členové komanda, které se podílelo na masakru její svatby. Dalším cílem její pomsty se stane Vernity Green, která nyní žije v ústraní jako nenápadná vdaná žena a matka. Jejich boj noži však přeruší příchod malé Vernity dcerky a tak se ženy dohodnou na souboji mimo dům. Když se však Vernity pokusí Nevěstu zákeřně zastřelit, pohotová mstitelka ji zabije. Odškrtne si další jméno ze seznamu a vydá se za dalším zabijákem, který pod vedením Billa zničil její štěstí. Zatím netuší, že její dcera žije.

O FILMU
Po dlouhých šesti letech se kultovní scenárista a režisér Quentin Tarantino vrací, aby milovníkům akčních podívaných nabídl své nové dílo. Netrpělivě očekávaný snímek Kill Bill, který jeho autor provokativně anoncoval jako "nejlepší akční snímek všech dob", je do kin uváděn ve dvou dílech. Akční příběh pomsty s mužským jménem v titulu stojí a padá s ženskou hrdinkou v podání Umy Thurman. Ta excelovala už v režisérově mistrovském morytátu Pulp Fiction - historky z podsvětí, jenž získal před devíti lety sedm oscarových nominací a Tarantinovi Oscara a Zlatý globus za scénář.
Vedle Umy Thurman, jejíž herecký talent a charismatická krása z ní v jejích třiatřiceti letech dělají jednu z nejpřitažlivějších hvězd Hollywoodu, se ve filmu Kill Bill objeví i další herci, se kterými Quentin Tarantino spolupracoval už dříve, např. Michael Madsen v roli Billova bratra Budda a v čestné menší roli i Samuel L. Jackson...
Ve snímku, který spojuje specifický tarantinovský vypravěčský styl s klasickými asijskými kung-fu filmy ze 70. let i s dalšími žánry, které má jeho autor v oblibě, se v titulní roli muže, jehož smrtí se bezejmenná hrdinka, přezdívaná Nevěsta, rozhodne korunovat svou pomstu, objeví David Carradine (který patří k průkopníkům hollywoodských snímků s bojovým uměním).
Rolí Nevěstiných bývalých kolegyň, se kterými se hrdinka utká v boji na život a na smrt, se ujaly Lucy Liu, Daryl Hannah a Vivica A. Fox. V obsazení neschází ani legendární asijská akvizice Sonny Chiba v roli zbrojíře, který Nevěstě pomáhá na její vražedné pouti, či herecký veterán Pai Mei coby 150 let starý mistr kung-fu, u kterého hrdinka tříbí své zabijácké schopnosti. <>Obrázek nenalezen<> Film vznikl podle scénáře samotného Tarantina, který se se svým stálým spolupracovníkem Lawrencem Benderem podílel i na produkci v rámci úzké kooperace amerických produkčních společností A Band Apart a Super Cool ManChu a japonské společnosti Production I. G. zabývající se animovanými filmy. Výrobu filmu zaštítila renomovaná produkční firma Miramax Film, jež je podepsána už pod Tarantinovými předchozími opusy Gauneři, Pulp Fiction - historky z podsvětí a Jackie Brownová i pod povídkovým snímkem Čtyři pokoje, na němž se Tarantino podílel s Robertem Rodriguezem, Allison Anders a Alexandrem Rockwellem.
Vedoucím výroby filmu se stal E. Bennett Walsh, kamery se ujal zkušený Robert Richardson (oblíbený spolupracovník Olivera Stonea, za jehož drama JFK (1991) získal Oscara). Výprava je dílem tandemu David Wasco - Yohei Taneda a výtvarnicí kostýmů se stala Catherine Marie Thomas. Střihu se ujala Tarantinova stálá spolupracovnice Sally Menke a koordinátorem kaskadérů je Keith Adams - Město duchů, Spider-Man. Tento specialista úzce spolupracoval s legendárním Yuenem Woo-pingem, který má na svém kontě vedle řady klasických hongkongských snímků i choreografii bojových scén v sérii Matrix, Matrix Reloaded bratrů Wachowských nebo v oscarovém Tygru a drakovi Anga Leeho. <>Obrázek nenalezen<> Přípravy filmu Kill Bill provázela atmosféra očekávání: Tarantino, považovaný za "první skutečnou rockovou hvězdu mezi režiséry", o sobě svým fanouškům nedal vědět dlouhých šest let. Naposled se představil krimi Jackie Brownová, kterou sice část publika nadchl (a kterou na svou stranu strhl i řadu svých dosavadních kritiků), mnohé své obdivovatele však zklamal, protože od něj očekávali další velmi rychle vyprávěný, cynický a krvavý morytát ve stylu Pulp fiction - historek z podsvětí.
Tarantino však nepatří k autorům, kteří se opakují a touží přebíjet předchozí vlastní projekty. Proto si dal se svým dalším filmem pořádně načas. Scénář filmu Kill Bill psal čtyři roky, paralelně s jiným textem - ambiciózním dramatem z druhé světové války Inglorious Bastards, které nyní čeká na realizaci a které je prý variací na jeho oblíbený spaghetti-western Sergia Leoneho Hodný, zlý a ošklivý, situovaným do okupované Francie. <>Obrázek nenalezen<> Scénář filmu Kill Bill se nejprve objevil na internetu, čímž vyvolal řadu spekulací ohledně podoby hotového filmu. Vyprávění je - jak je Tarantinovým zvykem - členěno do kapitol: tentokrát je jich deset, přičemž každá popisuje jednu část Nevěstiny pomsty odehrávající se v určitém žánrovém stylu a prostředí a směřující k určitému z pětice protivníků ("Chtěl jsem, aby to vypadalo, jako by se má hrdinka pohybovala jakoby v multiplexu, kde se promítají filmy těch žánrů, které mám rád," podotkl k tomu režisér.) Tarantino se zároveň nevzdává své záliby v mísení příčin a následků, vyprávění příběhů uvnitř příběhu i přehazování časových rovin, jež využil už ve svém režijním debutu Gauneři a dovedl k mistrovství v Pulp fiction - historkách z podsvětí.
Tentokrát se Quentinu Tarantinovi povedlo v rámci poklon nejrůznějším žánrovým formám současné populární kultury do svého filmu propašovat i desetiminutovou sekvenci ve stylu japonských "anime", k níž sice napsal námět, ale jejíž definitivní podobu a realizaci svěřil progresivnímu japonskému studiu I.G., které vytvořilo např. mistrovský středometrážní opus Blood: The Last. Malými pozdravy Tarantinovým oblíbeným žánrům je i využití miniaturních modelů Tokia, které hrály klíčovou roli v japonských katastrofických příbězích o Godzille, či scéna, v níž Uma Thurman oblečena ve žluté soupravě s černými pruhy upomíná na průkopníka kung-fu filmů Bruce Leea z kultovním snímku Game of Death.
I tentokrát se Quentin Tarantino, jehož předchozí filmy Gauneři, Pulp Fiction - historky z podsvětí a Jackie Brownová byly některými kritiky spojovány se samoúčelnou estetizací násilí a jejím špatným vlivem na mladé publikum, opírá o násilnou akci jako o důležitý prvek vyprávění. Kill Bill je v tomto smyslu především poctou hongkongské akční škole (s přímým odkazem na produkci tamních žánrových specialistů, bratrů Shawových). Celá asijská akční kinematografie, jak ji Tarantino reflektuje, je nedílně spojena se značnou porcí stylizovaného násilí svázaného jak s estetizovanými souboji pěstmi, tak se střelnými zbraněmi či meči.
"Film budeme uvádět do kin s takovým omezením přístupnosti, kterým ho nasměrujeme k příslušnému publiku," vysvětluje Amanda Lundberg, která se u Miramaxu stará o publicitu Tarantinova filmu. "Násilí je tu stylizované, jako v comicsu. Nejde o realistický film, ale o mýtické vyprávění."
Autenticitu svého pojetí Tarantino, který odjakživa patří k velkým ctitelům tohoto druhu kinematografie, ještě umocnil nápadem natáčet (vedle USA, Mexika a Japonska) přímo ve filmových studiích v Pekingu a s využitím tamních specialistů. Právě zde vznikaly dnes už kultovní bojové snímky a právě zde sídlí největší žánroví odborníci využívající jedinečných kaskadérských a trikových metod. Tarantino si nemohl vynachválit čínské spolupracovníky, pro něž dnes úspěšně završené natáčení představuje příslib dalších podobných projektů, ve kterých mohou demonstrovat své tradiční schopnosti. Zatímco Hollywood využívá v akčních scénách stále častěji digitálních technologií, novému filmu, který se natáčel devět měsíců, mimořádnou dávku opravdovosti zajišťuje podle jeho autora právě čínská "ruční" práce (možná je příznačné, že sám Tarantino nepíše své scénáře na počítači či psacím stroji, ale v ruce).
Pro daný žánr je typická značná dávka krve, jíž se Tarantino rozhodl nešetřit. Ve scénách, v nichž Nevěsta krvavě a nelítostně účtuje se svými protivníky, přitom využil především prostého triku, který v 70. letech propracoval režisér Cheh Chang: herci si vypomáhají kondomy naplněnými umělou krví a skrytými pod šaty, které pak v potřebném okamžiku náležitě využijí. S minimem nákladů tak Tarantino dosáhl skutečně působivých efektů.
Některé navenek snadně působící scény si naopak vyžádaly mimořádné úsilí: podle režiséra byla jednou z nejobtížnějších scén ve filmu ta, v níž meč rozetne baseballový míček.
Skutečnou zárukou kvality a umělecké působivosti bojových scén se stala účast muže, který je ve svém oboru legendou, choreografa Yuena Woo-pinga. Osmapadesátiletý specialista v posledních letech pracuje především v Hollywoodu, který uchvátila možnost využít prvky z asijských filmů wuxia. U Kill Billa se postaral o mimořádně důkladný výcvik jak specializovaných kaskadérů, tak "normálních" herců (včetně těch, kteří dosud neměli s kung-fu žádné větší zkušenosti).
Po tři měsíce, pět dní v týdnu, osm hodin denně, se i hvězda velikosti Umy Thurman podrobovala prakticky stejným procedurám jako řada "bezejmenných" členů hereckého štábu, jen s ještě větší zodpovědností a přísností. Její Nevěsta totiž do vyprávění přichází už jako špičková profesionální vražedkyně, která své schopnosti ještě vytříbí pod dohledem mýtického mistra kung-fu Pai Meiho v podání Gordona Liu. (Drobným gagem je skutečnost, že čínského hereckého veterána do angličtiny nadaboval sám Quentin Tarantino, který tak učinil zadost svému zvyku objevit se osobně v každém svém filmu).
"Chtěl jsem, aby souboje kung-fu vypadaly jako útok vrtulníků v Apokalypse," přirovnává režisér pečlivost, s níž přistupoval ke scénám soubojů, s prací uctívaného kolegy Francise Forda Coppoly během natáčení jeho vietnamského dramatu.
Výsledný efekt multikulturního mixu, v němž ovšem dominuje "násilí po asijsku", ještě umocňuje skutečnost, že středobodem násilné akce spojované obvykle s mužskými hrdiny, je půvabná mladá žena.

O NATÁČENÍ
Přestože scénář byl (jako u Tarantina vždycky) pozoruhodný sám o sobě, o výsledné podobě filmu Kill Bill rozhodla samozřejmě realizace, během níž přibývaly klíčové detaily i celé nové scény. Natáčení bylo podle samotného autora mnohem náročnější než cokoli, co dosud dělal: především akční scény totiž vyžadovaly od režiséra i všech členů štábu nápaditost a absolutní přesnost. Protože Tarantino odmítl berličku digitálních efektů, bylo nutné všechny náročné scény předem pečlivě připravit a pak je maximálně pečlivě realizovat. Napravovat to, co se nepovedlo, ve střižně, nepřipadalo v úvahu, přestože střih hotového materiálu trval celé tři měsíce. Právě zde ovšem došlo k možná největšímu překvapení spojenému se vznikem filmu: zkušený a obávaný Harvey Weinstein, který se svým bratrem Bobem stojí v čele společnosti, patří k producentům uplatňujícím u vznikajících projektů právo veta (např. s Martinem Scorsesem svedl otevřenou válku o konečnou podobu jeho Gangů New Yorku. Po předváděčce nahrubo sestříhaného materiálu filmu Kill Bill však Weinstein Tarantinovi sám nabídl, aby se neomezoval a nezbavoval se některých scén jen proto, aby se vešel do původně naplánované metráže jednoho celovečerního filmu.
Kill Bill se tak v rámci současné mainstreamové kinematografie stal unikátním dvoudílným projektem, který si udržel původní rozpočet 55 milionů dolarů, plánovaným s představou jediného snímku. Tento vývoj událostí zatlačil do pozadí i původní Tarantinův nápad udělat zvláštní sestřih pro japonské publikum, opatřený např. zcela odlišným začátkem. Projekt Kill Bill nabízí dva, po všech stránkách rovnoprávné filmy, napínající trpělivost publika celých pět měsíců, které uplynou mezi premiérami obou částí. Je totiž nejen velkou podívanou, ale i příběhem, který nekalkuluje s přímočarými, očekávanými pointami, ale který v sobě, jako všechny taratinovské příběhy, skrývá tajemství.
O to, aby Kill Bill na plátně naplnil představy Quentina Tarantina o velkolepé podívané, se postaral rozměrný štáb profesionálů. Vizuální stránku, v níž hraje důležitou roli nejen dokonalé nasnímání akčních scén, ale i stylová proměnlivost, měl na starosti kameraman Robert Richardson, jehož práci jsme mohli obdivovat v kostýmním dobrodružství Čtyři pírka - zkouška cti.
Výprava filmu je dílem tandemu David Wasco - Yohei Taneda, přičemž Wasco patří k Tarantinovým spolupracovníkům už od roku 1992, kdy se podílel na jeho debutu Gauneři. Podepsán je i pod filmem Pulp fiction - historky z podsvětí a pod Jackií Brownovou.
Nováčky v tarantinovském týmu jsou naopak kostýmní výtvarnice Catherine Marie Thomas a Kumiko Ogawa, pro něž byla náročná práce na filmu Kill Bill první velkou zkouškou jejich profesionální připravenosti. Oporu našly i v autorovi výpravy Danielu Bradfordovi, který se podílel už na Pulp fiction - historkách z podsvětí a Jackii Brownové. Masky jsou dílem Jakea Garbera, jednoho z nejzkušenějších "comicsových" profesionálů (mj. televizní seriály Povídky z krypty, Akta X, Star Trek: Hluboký vesmír 9, filmy Super Mario Bros. a Hulk). Garber se podílel i na válečném spektáklu Michaela Baye Pearl Harbor nebo na Spielbergově sci-fi Minority Report. Umělecké maskérské detaily ve filmu jsou ovšem dílem Heby Thorisdottirové, která utvářela v televizním seriálu i ve filmu Twin Peaks mystickou atmosféru á la David Lynch. Náročného úkolu utřídit spolu s režisérem natočený materiál a dát mu definitivní podobu se ujala zkušená střihačka Sally Menke, která pracovala už na Gaunerech, Pulp fiction - historkách z podsvětí (za něž získala nominaci na Oscara a cenu BAFTA), Jackie Brownové a Tarantinově povídce z filmu Čtyři pokoje. Na svém kontě má tato profesionálka s mimořádným smyslem pro rytmickou zkratku i drama Nebe a země Olivera Stonea, na němž spolupracoval i kameraman Robert Richardson.

O HERCÍCH
Ještě před uvedením prvního dílu do kin docházelo k nejrůznějším spekulacím i ohledně obsazení, které v Tarantinových filmech vždy tvoří velice důležitou a zajímavou složku hotového díla. Zatímco ve svém předchozím filmu, Jackii Brownové, režisér odkazoval k černošským filmům ze 70. let obsazením tehdejší hvězdy Pam Grier do titulní role, tentokrát bylo zřetelné, že využije stejnou měrou americké i asijské herce, přičemž nebude váhat vrátit do oběhu některé polozapomenuté hvězdy.
"Uma Thurman versus Daryl Hannah - to zní jako z nějakého japonského filmu o monstrech. Jako Godzilla versus Rodan! Je to válka blonďatých obryň!" radoval se Tarantino, když natáčel jeden z velkolepých soubojů filmu.
Obsazení role hrdinčiny smrtonosné jednooké protivnice Elle Driver je ovšem typickým tarantinovským gestem znovuvzkříšení polozapomenuté hvězdy: třiatřicetiletá Hannah v roce 1982 zazářila coby replikantka Pris ve sci-fi Blade Runner Ridleyho Scotta a o dva roky později coby mořská panna v komedii Žbluňk! Rona Howarda, ale pak svůj talent začala rozmělňovat v nevýrazných, především komediálních filmech.
S Umou Thurman však Tarantino počítal do hlavní role už při psaní scénáře (zdá se dokonce, že nápad na film Kill Bill s ní spojoval už při natáčení Pulp fiction - historek z podsvětí). Když se na začátku roku 2001 zjistilo, že Thurman je těhotná (se svým manželem Ethanem Hawkem čekala druhé dítě, syna Roana), začalo se psát o tom, že Quentin Tarantino bude hlavní roli přeobsazovat (mluvilo se dokonce o Lucy Liu, která ve filmu měla hrát jednu z hrdinčiných protivnic, O-Ren Ishi). Tarantino se však nechtěl obejít bez herečky, která za part gangsterské manželky Mii Wallace v jeho Pulp fiction - historkách z podsvětí získala nominaci na Oscara, Zlatý globus a cenu BAFTA. Všechny dohady proto hned razantně popřel: "Kill Bill je můj film ve stylu Josepha von Sternberga. A Uma je moje Marlene Dietrich," prohlásil - a odložil natáčení o rok. Nehodlal se totiž vzdát představy navenek křehce vyhlížející, extrémně štíhlé, dlouhonohé a dlouhovlasé Umy v roli mladé ženy, která samu sebe promění ve vražednou zbraň a která stejně dobře vládne vlastním tělem ve velmi fyzickém kung-fu stylu, jako nejtradičnější smrtonosnou zbraní: samurajským mečem.
S volbou titulního hrdiny, šéfa tajné organizace Deadly Viper Assassination Squad, to však bylo komplikovanější. Tarantino by v roli Billa rád viděl Warrena Beattyho, když mu však řekl, že má hrát "postavu ve stylu Davida Carradinea", Beatty se zeptal, proč neosloví rovnou jeho. Nejstarší aktivní člen hereckého klanu Carradineových, který 8. prosince 2003 oslaví sedmašedesátiny, se v letech 1972-75 uvedl jako shaolinský mnich na americkém západě v televizním seriálu Kung fu (vznikajícím právě v době, kdy v Asii kralovaly filmy, jimž vzdává Kill Bill poctu). Přestože v Carradineově rozsáhlé filmografii nescházejí pozoruhodné umělecké filmy, např. Hadí vejce, celá desetiletí hraje především ve spotřebních akčních filmech (v roce 1986 v režii Richarda Langa přenesl svého bojovného mnicha na stříbrné plátno ve filmu Kung-fu: The Movie, uvedeném i u nás na videu, a v roce 1992 na něj navázal sérií televizních filmů). Carradine je tak po Hannah další hvězdou nižší svítivosti, která díky filmu Kill Bill slaví comeback. Bill, který byl hrdinčiným milencem, ale který nikdy nedává přednost osobním sympatiím před povinností, je tak v jeho podání další výraznou a nejednoznačnou tarantinovskou postavou, která prochází vyprávěním v záři charismatu svého představitele.
Také další členové Billova vražednického komanda, kteří se ocitnou na Nevěstině seznamu smrti, získali svou definitivní podobu díky pečlivě vybraným hereckým představitelům. Jednou z vražedných atrakcí filmu se stává Asiatka O-Ren Ishi v podání Lucy Liu, pětatřicetileté americké Číňanky, která se prosadila postavou právničky Ling v divácky úspěšném seriálu Ally McBealová, za niž byla nominována na cenu Emmy. Dnes je však Liu spojována především s exotickými postavami, jaké představuje např. unesená princezna ve westernové veselohře Tenkrát na východě, hrdinka vražednického thrilleru Tělo na tělo a především agentka Alex v akčním spektáklu Charlieho andílci a v jeho pokračování Charlieho andílci: Na plný pecky, které do kin vstoupilo v roce 2003. Liu v Tarantinově filmu ztělesňuje obávanou vražedkyni, která je hlavou asijského dívčího gangu a která tak do děje přivádí další ženské postavy: právničku Sofii v podání Francouzky Julie Dreyfus a svou tělesnou strážkyni v podání Julie Manase, debutantky, která měla na starosti i bojový výcvik hereček.
Další položku na Nevěstině seznamu představuje Billův bratr Budd, věčně opilý texaský "kovboj", který věří spíš v sílu Jacka Daniela než samurajského meče, v podání Michaela Madsena, který jako sadistický pan Světlý proslavil scénu mučení policisty v Tarantinově debutu Gauneři. Madsen - další typická hvězda nižší svítivosti, má na svém kontě i další padoušské postavy, např. zločince Rudyho, brutálního gangstera Sonnyho či zloducha Falca, ale i pozitivní postavy: dobráckého Jimmyho či tatínka.
Pětici zabijáků odsouzených na smrt doplňuje černá Vernita Green, vražedkyně kdysi přezdívaná Kobra, která se dnes pokouší být počestnou vdanou ženou. Hraje ji Vivica A. Fox, kterou jsme mohli vidět např. v katastrofickém thrilleru Den nezávislosti, comicsovém dobrodružství Batman a Robin, kde si zahrála po boku Umy Thurman, či v komedii Plnou parou vzad!
Dalším z herců, které Tarantino chtěl ve svém filmu mít, je čtyřiašedesátiletý veterán kung-fu filmů Sonny Chiba, který hraje roli Nevěstě nakloněného zbrojíře Hattoriho a kterého režisér obdivoval už v době, kdy pracoval ve videopůjčovně. Tehdy příští režisér miloval televizní seriál Kage No Gundan, v němž hrál Chiba hlavní roli. Jistě není náhoda, že Clarence v podání Christiana Slatera z Pravdivé romance, (k níž Tarantino napsal scénář, ale již v roce 1993 realizoval Tony Scott), své narozeniny oslaví tím, že si dopřeje hned tři "chibovky" v jednom svátečním dni. Chiba se podílel i na choreografii některých bojových scén svázaných s jeho postavou.
Další významnou asijskou akvizici představuje Gordon Liu, který ztvárnil ryzí mýtickou postavu - 150 letého mistra kung-fu, který pochází z Lotosového klanu a přežívá díky svým mimořádným duchovním schopnostem. Navzdory stařeckému vzhledu jsou jeho reflexy vražedně rychlé a jeho technika smrtící, takže není divu, že Nevěsta požádá právě jeho, aby zdokonalil její schopnosti. Stařec však vůbec nemá v oblibě ženy, natož Američany, takže o to, aby byla jeho žákyní, nejdřív vůbec nestojí.

Ocenění:
Golden Globes
2004 - Uma Thurman (Nejlepší herečka - drama) (nominace)

BAFTA
2004 - Uma Thurman (Nejlepší herečka v hlavní roli) (nominace)
2004 - Nejlepší střih (nominace)
2004 - RZA (Hudba) (nominace)
2004 - Zvuk (nominace)
2004 - Vizuální efekty (nominace)

European Film Awards
2003 - Quentin Tarantino (Cena pro mimoevropský film) (nominace)

Cannes IFF
2003 - Quentin Tarantino (Zlatá palma) (nominace)

DABING
1.DABING (DVD, Blu-ray, TV)
V českém znění: Ljuba Krbová - Uma Thurman (Beatrix Kiddo / Nevěsta), Vladimír Brabec - David Carradine (Bill), Nela Boudová - Lucy Liu (O-Ren Ishii), Jaroslav Kaňkovský - Sonny Chiba (Hattori Hanzo), Dagmar Čárová - Daryl Hannah (Elle Driver), Tomáš Juřička - Michael Madsen (Budd) + Kenji Oba (holohlavý muž) + Jonathan Loughran (řidič kamionu), Vlasta Žehrová - Vivica A. Fox (Vernita Green), Bedřich Šetena - Michael Parks (Earl McGraw), Eva Spoustová - Julie Dreyfus (Sofie Fatale), Jiří Hromada - Michael Bowen (Buck), Otakar Brousek ml. - James Parks (Edgar McGraw), Jana Altmannová, Bohuslav Kalva, Jana Riegerová a další
Studio děkuje Ondřejovi Neffovi za zapůjčení helmy.
Překlad: Petr Zenkl
Zvuk: Jiří Moudrý
Jazyková konzultace: Seisuke Tsukuhara
Produkce: Evelyna Vrbová
Dialogy a režie: Petr Sitár
Vyrobil: LS Productions Dabing pro Magic Box 2004

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.10.2003
Premiéra USA: 10.10.2003 Miramax Films
Premiéra Japonsko: 25.10.2003 Gaga
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 7.5.2004 (DVD) Magic Box
Poprvé na DVD: 10.5.2004 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 30.8.2010 Magic Box

Tržby v ČR - Kč 29 206 159
Tržby celkem - $ 180 949 045
Návštěvnost v ČR 294 920
Náklady (Rozpočet) - $ 30 000 000

BONUSY (Blu-ray)
• Ne

 

ROZLIŠENÍ Blu-ray

16:9 / 1920x1080p (FULL HD) / 2.40:1

česky DTS-HD Master 5.1, anglicky DTS-HD Master 5.1

české

 

FILMY V SÉRII
Kill Billl (Blu-ray) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/a0-0166/
USA / Japonsko, Akční / Krimi 2003
Režie: Quentin Tarantino, Hrají: Uma Thurman, Yulíng Liú

Kill Bill 2l (Blu-ray) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/a0-0167/
USA, Akční / Krimi 2004
Režie: Quentin Tarantino, Hrají: Uma Thurman, David Carradine

 

Tvůrci a herci

Quentin Tarantino (Režie), Lawrence Bender (Produkce), RZA (Hudba), Robert Richardson (Kamera), Sally Menke (Střih), Koko Maeda (Casting), Johanna Ray (Casting), Yohei Taneda (Scénografie), David Wasco (Scénografie), Alexander AD (Kostýmy), Kumiko Ogawa (Kostýmy), Catherine Marie Thomas (Kostýmy), Mark Zunino (Kostýmy), Quentin Tarantino (Scénář), Uma Thurman (Herec), Lucy Liu (Herec), Vivica A. Fox (Herec), Daryl Hannah (Herec), David Carradine (Herec), Michael Madsen (Herec), Julie Dreyfus (Herec), Čiaki Kurijama (Herec), Sonny Čiba (Herec), Chia Hui Liu (Herec), Michael Parks (Herec), Michael Bowen (Herec), James Parks (Herec), Jonathan Loughran (Herec), Kazuki Kitamura (Herec), Julie Manase (Herec), Šun Sugata (Herec), Ambrosia Kelley (Herec), Ai Maeda (Herec), Zoë Bell (Herec), Quentin Tarantino (Herec), Jódži Tanaka (Herec), Džun Kunimura (Herec), Sakiči Sató (Herec)

 

2003/111/USA/Akční, Thriller, Krimi