Jiří Kodet /filmový herec/
19.02.2025 20:37
Celé jméno: Jiří Kodet
Datum a místo narození: 6. prosince 1937 Praha Československo
Datum a místo úmrtí: 25. června 2005 (ve věku 67 let) Praha Česko
Místo pohřbení: Olšanské hřbitovy Praha Česko
KARIÉRA STRUČNĚ
Jiří Kodet (6. prosince 1937 Praha – 25. června 2005 Praha) byl český herec.
Pocházel z velmi starého českého divadelnického rodu Steimarů a výtvarnického rodu Kodetů, byl synem české herečky Jiřiny Steimarové a sochaře Jana Kodeta. Po rozvodu rodičů se matka provdala za automobilového závodníka Jaroslava Juhana, který však emigroval. Toto mělo dopady na další studium Jiřího Kodeta, který byl vyloučen z gymnázia a na DAMU byl přijat až napodruhé.
První filmovou roli si zahrál ještě jako chlapec v Krškově životopisném filmu POSEL ÚSVITU (1950), kde představoval malého šlechtice, který pomáhá svému domácímu učiteli Josefu Božkovi topit pod modelem parního stoje. Vlastně ani neměl být hercem - učil se v kladrubském jezdeckém učilišti a teprve po vojně se dostal na DAMU.
Ještě před ukončením DAMU ze školy odešel a svoji divadelní kariéru započal ve Východočeském divadle v Pardubicích (1961–1962). V letech 1962–1964 byl v Uměleckém vojenském souboru, se základnou v Praze na Pohořelci. S tímto souborem sjezdil značnou část tehdejšího Československa. S ním byli v souboru mj. i jeho budoucí kolegové z Činoherního klubu, Jiří Hrzán, Jiří Zahajský a Petr Skoumal. V Pardubicích si jej vyhlédl Jan Kačer, který sestavoval soubor pro ostravské Divadlo Petra Bezruče. V Ostravě Kodet působil v letech 1963–1965, od roku 1966 hrál v pražském Činoherním klubu, kam část členů ostravského souboru přešla. V roce 1991 se stal členem činohry Národního divadla v Praze.
Ve filmu a v televizi si během svého života zahrál celou řadu drobných a epizodních rolí, výraznější byla snad jen role šaramantního a inteligentního vyšetřovatele kapitána Exnera ve filmu Smrt talentovaného ševce, přepisu detektivního románu Václava Erbena (1982, režie Jan Schmidt). Hlavní role se dostavily prakticky až v závěru jeho života zejména díky režiséru Janu Hřebejkovi, který jej obsadil do svého filmu Musíme si pomáhat, dříve také do filmu Pelíšky, což byl nakonec jeho vůbec nejúspěšnější film.
Byl dvakrát ženatý, s první manželkou Renatou (roz. Cihelkovou) měl dceru Karolínu, s druhou manželkou Soňou (roz. Murgašovou) měl dvě děti – syna Iana, který se věnuje rockové hudbě, herectví a dceru Barboru, která je herečkou.
Jeho bratr Kristian Kodet je malíř, sestra Evelyna Steimarová i neteř Anna Polívková jsou herečky.
Životopis
Herec Jiří Kodet byl znám především svojí elegancí, bohémstvím a noblesou, ale také svým cholerickým vystupováním a výbušnou povahou. Se svými rolemi se velmi často ztotožňoval a neváhal křičet a rozčilovat se. Do roku 1989 příliš mnoho velkých hereckých rolí nedostal, většinou hrál vedlejší role vesměs záporných či nedokonalých postav. V devadesátých letech se vše začalo otáčet a především spolupráce s mladšími režiséry mu začala vynášet velký úspěch.
Jiří se narodil 6. prosince 1937 v Praze. Jeho rodiči jsou sochař Jan Kodet a herečka Národního divadla Jiřina Steimarová, která pochází ze slavného hereckého rodu. Jiří je tak pravnukem herce Vendelína Budila a jeho příbuzným zakladatel Národního divadla Josef Jiří Kolár. Jeho matka se později provdala za automobilového jezdce Jaroslava Juhana, kvůli jeho emigraci ale matku vyhodili z Národního divadla a Jiří musel odejít z gymnázia. Vyučil se tak žokejem v kladrubském učilišťi a pokoušel se dostal na DAMU. Několikrát posílal přihlášky, až to na třetí pokus vyšlo a byl přijat. Absolvoval v roce 1961. Začínal v Pardubicích v tamějším Východočeském divadle a po krátké době odešel v roce 1963 do Ostravského divadla Petra Bezruče za Janem Kačerem. Zde si zahrál v inscenaci Cyrano z Bergeracu roli Kristiana.
Po dvou letech celý soubor odchází do Prahy a Jiří je spoluzakladatelem Činoherního klubu. Ztvárnil zde několik postav v různých inscenacích např. Revizor, Tři v tom, Racek či Višňový sad. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1950 v dramatu POSEL ÚSVITU v Krškově životopisném filmu. V 60. letech se objevuje v několika válečných dramatech VYŠŠÍ PRINCIP (1960), ATENTÁT (1964) podle skutečného atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v Praze 8, v komediálním dramatu režiséra Jiřího Menzela oceněného Oscarem OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1966) podle novely Bohumila Hrabala či filmech HOTEL PRO CIZINCE (1967) a VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968).
V 70. letech ztvárnil další dvacítku filmových, televizních či seriálových rolí z nichž za zmínku stojí role Chlestakova v inscenaci režiséra Jana Kačera REVIZOR (1971), v dramatu MORGIANA (1972), role Arnošta v drama komedii režisérky Věry Chytilové HRA O JABLKO (1976) nebo postavu poručíka Munclingera v krimi filmu PAST NA KACHNU (1978). Mnohem větší herecké příležitosti dostává v 80. letech, kdy je obsazen do šedesáti různých rolí. Zahrál si menší role v několika známých seriálech jako ARABELA, NÁVŠTĚVNÍCI, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR nebo CHOBOTNICE Z DRUHÉHO PATRA. Objevuje se v několika komediích, role Rudly ve filmu VRCHNÍ PRCHNI!, malou ale výbornou roli profesora Richardsona v komedii Oldřicha Lipského SRDEČNÝ POZDRAV ZE ZEMĚKOULE, či cholerického režiséra v komedii JAK CHUTNÁ BÁSNÍKŮM ŽIVOT (1987).
Z dramatických nebo kriminálních žánrů si zahrál v televizním drama PLÁŠŤ MARIE TEREZIE (1982), kapitána Exnera v krimi SMRT TALENTOVANÉHO ŠEVCE, kapitána Vaňka ve filmu ZÁTAH, doktora Cholenského v dramatu OPERACE MÉ DCERY nebo hlavní roli inspektora Vrby v televizní detektivce SMRT V KRUHU (1989). V pohádce ČAROVNÉ DĚDICTVÍ (1985) ztvárnil postavu zlého vévody a nebo krále v původní divadelní inscenaci, v komedii Věry Chytilové ŠAŠEK A KRÁLOVNA (1989). Na přelomu roků 1990/91 se stává po několika odmítnutích členem souboru Národního divadla, kde ztvárnil mnoho postav v několika hrách jako Hamlet, Divoká kachna, Romance pro křídlovku nebo Komedie omylů atd. V 90. letech již není tolik obsazován do televizních či jiných rolí ale přeci se začíná blýskat na lepší časy.
V roce 1993 ztvárňuje roli Mikulíka v komedii režiséra Jana Svěráka AKUMULÁTOR a o čtyři roky později dostává příležitost v komedii režiséra Petra Zelenky, která je tvořena ze šesti povídek a to sice ve filmu KNOFLÍKÁŘI. Za tento film také získal první cenu a to Českého lva v kategorii “mužský herecký výkon ve vedlejší roli“. V roce 1998 dostal dalšího Českého lva, tentokráte za hlavní mužskou roli ve filmu PELÍŠKY režiséra Jana Hřebejka. Byla to jeho životní role, za kterou byl po právu oceněn a uznáván. Za cholerického otce Krause dostal například i cenu Novoměstský hrnec smíchu. Poslední filmovou roli ztvárnil v dramatu SENTIMENT z roku 2003, kde si zahrál hlavní roli v životopisném příběhu o režiséru Františku Vláčilovi.
Jiří Kodet byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství s Renatou Cihelkovou má dceru Karolínu. Z druhého manželství, které trvalo 36 let má potom syna Jana a dceru Barboru (*1970), která je rovněž herečkou a v letech 1991 – 96 byla také členkou ND. Žije s houslistou Pavlem Šporclem se kterým má dceru Violetu. V roce 2003 při slavnostní premiéře jedné z her prodělal přímo na jevišti mozkovou mrtvici, i přesto ale představení odehrál až do jeho konce. V roce 2004 dostal významné ocenění z rukou prezidenta Klause za zásluhy 1. stupně v oblasti kultury a umění. V posledních letech jeho života trpěl těžkými zdravotními problémy, kterým nakonec podlehl ve svém domě v obci Točná kousek za Prahou 25. června 2005.
Odešel tak jeden z mnoha českých herců s velkým H, který ztvárnil více než 200 filmových či televizních a divadelních rolí, často aristokratických či plebejských ale i komediálních, člověk s neobyčejným charisma a elegancí. Poslední rozloučení s panem Jiřím Kodetem proběhlo 30. června 2005 na jevišti Národního divadla.
Pocházel z velmi starého českého divadelnického rodu Steimarů a výtvarnického rodu Kodetů, byl synem české herečky Jiřiny Steimarové a sochaře Jana Kodeta. Po rozvodu rodičů se matka provdala za automobilového závodníka Jaroslava Juhana, který však emigroval. Toto mělo dopady na další studium Jiřího Kodeta, který byl vyloučen z gymnázia a na DAMU byl přijat až napodruhé.
První filmovou roli si zahrál ještě jako chlapec v Krškově životopisném filmu POSEL ÚSVITU (1950), kde představoval malého šlechtice, který pomáhá svému domácímu učiteli Josefu Božkovi topit pod modelem parního stoje. Vlastně ani neměl být hercem - učil se v kladrubském jezdeckém učilišti a teprve po vojně se dostal na DAMU.
Ještě před ukončením DAMU ze školy odešel a svoji divadelní kariéru započal ve Východočeském divadle v Pardubicích (1961–1962). V letech 1962–1964 byl v Uměleckém vojenském souboru, se základnou v Praze na Pohořelci. S tímto souborem sjezdil značnou část tehdejšího Československa. S ním byli v souboru mj. i jeho budoucí kolegové z Činoherního klubu, Jiří Hrzán, Jiří Zahajský a Petr Skoumal. V Pardubicích si jej vyhlédl Jan Kačer, který sestavoval soubor pro ostravské Divadlo Petra Bezruče. V Ostravě Kodet působil v letech 1963–1965, od roku 1966 hrál v pražském Činoherním klubu, kam část členů ostravského souboru přešla. V roce 1991 se stal členem činohry Národního divadla v Praze.
Ve filmu a v televizi si během svého života zahrál celou řadu drobných a epizodních rolí, výraznější byla snad jen role šaramantního a inteligentního vyšetřovatele kapitána Exnera ve filmu Smrt talentovaného ševce, přepisu detektivního románu Václava Erbena (1982, režie Jan Schmidt). Hlavní role se dostavily prakticky až v závěru jeho života zejména díky režiséru Janu Hřebejkovi, který jej obsadil do svého filmu Musíme si pomáhat, dříve také do filmu Pelíšky, což byl nakonec jeho vůbec nejúspěšnější film.
Byl dvakrát ženatý, s první manželkou Renatou (roz. Cihelkovou) měl dceru Karolínu, s druhou manželkou Soňou (roz. Murgašovou) měl dvě děti – syna Iana, který se věnuje rockové hudbě, herectví a dceru Barboru, která je herečkou.
Jeho bratr Kristian Kodet je malíř, sestra Evelyna Steimarová i neteř Anna Polívková jsou herečky.
Životopis
Herec Jiří Kodet byl znám především svojí elegancí, bohémstvím a noblesou, ale také svým cholerickým vystupováním a výbušnou povahou. Se svými rolemi se velmi často ztotožňoval a neváhal křičet a rozčilovat se. Do roku 1989 příliš mnoho velkých hereckých rolí nedostal, většinou hrál vedlejší role vesměs záporných či nedokonalých postav. V devadesátých letech se vše začalo otáčet a především spolupráce s mladšími režiséry mu začala vynášet velký úspěch.
Jiří se narodil 6. prosince 1937 v Praze. Jeho rodiči jsou sochař Jan Kodet a herečka Národního divadla Jiřina Steimarová, která pochází ze slavného hereckého rodu. Jiří je tak pravnukem herce Vendelína Budila a jeho příbuzným zakladatel Národního divadla Josef Jiří Kolár. Jeho matka se později provdala za automobilového jezdce Jaroslava Juhana, kvůli jeho emigraci ale matku vyhodili z Národního divadla a Jiří musel odejít z gymnázia. Vyučil se tak žokejem v kladrubském učilišťi a pokoušel se dostal na DAMU. Několikrát posílal přihlášky, až to na třetí pokus vyšlo a byl přijat. Absolvoval v roce 1961. Začínal v Pardubicích v tamějším Východočeském divadle a po krátké době odešel v roce 1963 do Ostravského divadla Petra Bezruče za Janem Kačerem. Zde si zahrál v inscenaci Cyrano z Bergeracu roli Kristiana.
Po dvou letech celý soubor odchází do Prahy a Jiří je spoluzakladatelem Činoherního klubu. Ztvárnil zde několik postav v různých inscenacích např. Revizor, Tři v tom, Racek či Višňový sad. Ve filmu se poprvé objevil v roce 1950 v dramatu POSEL ÚSVITU v Krškově životopisném filmu. V 60. letech se objevuje v několika válečných dramatech VYŠŠÍ PRINCIP (1960), ATENTÁT (1964) podle skutečného atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha v Praze 8, v komediálním dramatu režiséra Jiřího Menzela oceněného Oscarem OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY (1966) podle novely Bohumila Hrabala či filmech HOTEL PRO CIZINCE (1967) a VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI (1968).
V 70. letech ztvárnil další dvacítku filmových, televizních či seriálových rolí z nichž za zmínku stojí role Chlestakova v inscenaci režiséra Jana Kačera REVIZOR (1971), v dramatu MORGIANA (1972), role Arnošta v drama komedii režisérky Věry Chytilové HRA O JABLKO (1976) nebo postavu poručíka Munclingera v krimi filmu PAST NA KACHNU (1978). Mnohem větší herecké příležitosti dostává v 80. letech, kdy je obsazen do šedesáti různých rolí. Zahrál si menší role v několika známých seriálech jako ARABELA, NÁVŠTĚVNÍCI, LÉTAJÍCÍ ČESTMÍR nebo CHOBOTNICE Z DRUHÉHO PATRA. Objevuje se v několika komediích, role Rudly ve filmu VRCHNÍ PRCHNI!, malou ale výbornou roli profesora Richardsona v komedii Oldřicha Lipského SRDEČNÝ POZDRAV ZE ZEMĚKOULE, či cholerického režiséra v komedii JAK CHUTNÁ BÁSNÍKŮM ŽIVOT (1987).
Z dramatických nebo kriminálních žánrů si zahrál v televizním drama PLÁŠŤ MARIE TEREZIE (1982), kapitána Exnera v krimi SMRT TALENTOVANÉHO ŠEVCE, kapitána Vaňka ve filmu ZÁTAH, doktora Cholenského v dramatu OPERACE MÉ DCERY nebo hlavní roli inspektora Vrby v televizní detektivce SMRT V KRUHU (1989). V pohádce ČAROVNÉ DĚDICTVÍ (1985) ztvárnil postavu zlého vévody a nebo krále v původní divadelní inscenaci, v komedii Věry Chytilové ŠAŠEK A KRÁLOVNA (1989). Na přelomu roků 1990/91 se stává po několika odmítnutích členem souboru Národního divadla, kde ztvárnil mnoho postav v několika hrách jako Hamlet, Divoká kachna, Romance pro křídlovku nebo Komedie omylů atd. V 90. letech již není tolik obsazován do televizních či jiných rolí ale přeci se začíná blýskat na lepší časy.
V roce 1993 ztvárňuje roli Mikulíka v komedii režiséra Jana Svěráka AKUMULÁTOR a o čtyři roky později dostává příležitost v komedii režiséra Petra Zelenky, která je tvořena ze šesti povídek a to sice ve filmu KNOFLÍKÁŘI. Za tento film také získal první cenu a to Českého lva v kategorii “mužský herecký výkon ve vedlejší roli“. V roce 1998 dostal dalšího Českého lva, tentokráte za hlavní mužskou roli ve filmu PELÍŠKY režiséra Jana Hřebejka. Byla to jeho životní role, za kterou byl po právu oceněn a uznáván. Za cholerického otce Krause dostal například i cenu Novoměstský hrnec smíchu. Poslední filmovou roli ztvárnil v dramatu SENTIMENT z roku 2003, kde si zahrál hlavní roli v životopisném příběhu o režiséru Františku Vláčilovi.
Jiří Kodet byl dvakrát ženatý. Z prvního manželství s Renatou Cihelkovou má dceru Karolínu. Z druhého manželství, které trvalo 36 let má potom syna Jana a dceru Barboru (*1970), která je rovněž herečkou a v letech 1991 – 96 byla také členkou ND. Žije s houslistou Pavlem Šporclem se kterým má dceru Violetu. V roce 2003 při slavnostní premiéře jedné z her prodělal přímo na jevišti mozkovou mrtvici, i přesto ale představení odehrál až do jeho konce. V roce 2004 dostal významné ocenění z rukou prezidenta Klause za zásluhy 1. stupně v oblasti kultury a umění. V posledních letech jeho života trpěl těžkými zdravotními problémy, kterým nakonec podlehl ve svém domě v obci Točná kousek za Prahou 25. června 2005.
Odešel tak jeden z mnoha českých herců s velkým H, který ztvárnil více než 200 filmových či televizních a divadelních rolí, často aristokratických či plebejských ale i komediálních, člověk s neobyčejným charisma a elegancí. Poslední rozloučení s panem Jiřím Kodetem proběhlo 30. června 2005 na jevišti Národního divadla.
ODKAZY