Václav Postránecký /filmový herec, režisér a scénárista/
19.02.2025 20:37
Celé jméno: Václav Postránecký
Datum a místo narození: 8. září 1943 Praha Protektorát Čechy a Morava
Datum a místo úmrtí: 7. května 2019 (ve věku 75 let) Praha Česko
Místo pohřbení: Krematorium Strašnice Praha Česko
KARIÉRA STRUČNĚ
Václav Postránecký (8. září 1943, Praha – 7. května 2019, Říčany) byl český herec, režisér a divadelní pedagog, známý svým působením v divadle, filmu, televizi a dabingu.
Narodil se v Praze v rodině obchodníka. Již od šesti let byl členem Dismanova rozhlasového dětského souboru, kde získal první herecké zkušenosti. V devíti letech debutoval ve filmu "Konec strašidel" (1952) a následně se objevil v několika dalších dětských rolích, například ve filmech "Punťa a čtyřlístek" (1955) a "Malí medvědáři" (1957). V roce 1960 nastoupil jako elév do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde působil do roku 1962.
Hercem se nikdy stát neměl. Nepřál si to jeho tatínek, který chtěl pro svého syna hlavně dobrý kádrový profil. Takže Václav Postránecký měl být dělníkem, což se za minulého režimu hodnotilo velmi kladně. Otec se však coby vášnivý komunista „sekl“, syna totiž přihlásil do učení v Tesle Strašnice, kde se mladý Václav v dílně setkal s Vladimírem Pucholtem, který pocházel z ryze buržoazní rodiny. Jeho otec coby doktor práv nejprve seděl v kriminále, později dělal topiče v tehdejším Realistickém divadle. Postránecký se tedy vyučil, k hraní ho to ale vždycky táhlo. Vyzkoušel si řadu menších rolí a když se v sedmnácti letech potkal s Františkem Petterkou a ten si všiml jeho modřin, bylo rozhodnuto. Legendárnímu herci došlo, že to mladík doma nemá snadné a nabídl mu, aby nastoupil jako kulisák v Liberci.
Velmi brzy putoval z Liberce do Uherského Hradiště, kde už ale získal opravdové herecké angažmá. Měl obrovský talent, což bylo všem kolem jasné. A vůbec nevadilo, že neudělal přijímačky na DAMU, protože měl jen velmi krátký čas na přípravu.
V letech 1962–1969 byl členem Státního divadla v Brně, kde ztvárnil řadu významných rolí, například Puka ve "Snu noci svatojánské". Poté působil v Městských divadlech pražských (1969–1978) a následně se stal členem Činohry Národního divadla v Praze, kde setrval až do své smrti. Na prknech Národního divadla exceloval v inscenacích jako "Naši furianti", "Král Lear", "Idiot", "Romeo a Julie", "Ze života hmyzu", "Čaj pana senátora" či "Být či nebýt".
Postránecký zanechal výraznou stopu i ve filmu a televizi. Diváci si ho pamatují z komedie "S tebou mě baví svět" (1982), kde ztvárnil jednu z hlavních rolí. Objevil se také ve filmech "Smrt krásných srnců" (1986), "Černí baroni" (1992) či "Bobule" (2007). Na televizních obrazovkách se pravidelně objevoval v seriálech jako "Cirkus Humberto" (1988), "Četnické humoresky" (1997–2007) či "Vinaři" (2014–2015).
Věnoval se také dabingu, kde propůjčil svůj hlas mnoha zahraničním hercům. Kromě herecké činnosti působil jako pedagog na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU), kde předával své zkušenosti mladým adeptům herectví.
Byl ženatý s Helenou Postráneckou, se kterou měl dvě děti, syna Viléma a dceru Lucii. V letech 2005 až 2011 zastával funkci prezidenta Herecké asociace. Václav Postránecký zemřel 7. května 2019 ve věku 75 let v Říčanech u Prahy.
Jeho bohatá kariéra a přínos české kultuře zanechaly trvalý odkaz, který dodnes inspiruje nové generace herců a umělců.
Životopis
Václav Postránecký pocházel z obchodnické rodiny, od dětství byl členem Dismanova rozhlasového dětského sboru a jako devítiletý se poprvé postavil před filmovou kameru (KONEC STRAŠIDEL, 1952). Následně si zahrál v několika dalších filmech dětské role, větší klukovské úlohy dostal ve filmech PUNŤA A ČTYŘLÍSTEK (1955) nebo MALÍ MEDVĚDÁŘI (1957). Postupně se začal přehrávat do rolí mladíků, objevil se také na prknech Vinohradského divadla; kulturní zájmy a herecká praxe pak vedly jeho kroky na DAMU, neuspěl ale u zkoušek a vyučil se zámečníkem. Jako jevištní technik začal v roce 1959 pracovat v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v letech 1960-1962 začal hrát ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (zde například zaujal ve hře Příliš štědrý večer). Dalším hereckým vývojem prošel ve Státním divadle v Brně (1962-1969), jeho angažmá mimo Prahu v té době také zapříčinilo omezení práce pro film. V roce 1968 zvítězil v soutěži Divadelních novin v kategorii herců do třiceti let a absolvoval roční studijní pobyt ve Velké Británii.
Koncem 60. let se pak Postránecký vrátil do Prahy a v l. 1969-1978 působil v Městských divadlech pražských. Tady již vynikal jako osobnost mimořádných hereckých schopností, kromě her Zapomeňte na Hérostrata nebo Malované na skle zaujal hlavní rolí v představení Čtrnáctý hrabě Gurney. Od roku 1979 je Václav Postránecký členem činohry Národního divadla. Na naší první scéně vyniká jako charakterní herec civilního, ale zároveň psychologicky hlubokého projevu s příklonem ke komice a tragikomice. Jeho doménou byly hry klasického repertoáru (Naši furianti, Král Lear, Paličova dcera, Rok na vsi, Oidipús vladař nebo Idiot). Mezi jeho nejlepší role se řadí postava Podkolatova ve hře Ženitba, za kterou v roce 1995 obdržel Cenu Thálie.
Po příchodu do Prahy se Postránecký vrátil také k častější práci pro film, objevila jej také televize (inscenace ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ, 1969; NÁVRAT PANA RYŠÁNKA, 1971). První polovina sedmdesátých let byla pro Postráneckého ve znamení velkých rolí v kriminálních filmech různých kvalit (PO STOPÁCH KRVE, 1969; SMRT SI VYBÍRÁ, 1972; TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY, 1973; MOTIV PRO VRAŽDU, 1974), začal se také objevovat v televizních seriálech. Ačkoli před filmovou či televizní kameru předstupoval Postránecký poměrně často, skutečnou a nadčasovou popularitu mu přinesla až role dirigenta Michala Adámka v dnes již kultovní komedii S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT (1982). Z televizní tvorby 80. let je pak na místě vzpomenout postavu Kerholce v seriálu CIRKUS HUMBERTO (1988).
Postupem doby význam a počet filmových rolí klesal, Postránecký se přehrál do nevelkých úloh převážně komediálního ražení (ČERNÍ BARONI, 1992; JEDNA KOČKA ZA DRUHOU, 1993; ANDĚLSKÉ OČI, 1994). Po dlouhé době se pak dostal k hlavní roli; slibné ambice projektu KONTO SEPARATO (1996), kde hrál podvodníka Karla Zajíčka, však vyzněly do ztracena a filmu se dostalo rozpačitého přijetí. Těžiště svého působení přesunul Postránecký postupně do televize, hraje často v seriálech a můžeme jej vidět ročně v několika inscenacích (MUŽ V POZADÍ, 1994; GENERÁL ELIÁŠ, 1995; ORTEL, 1999; BANKROTÁŘI, 2003; VŠICHNI MUSÍ ZEMŘÍT, 2005). V televizi se výjimečně uplatnil i jako režisér (horrorový příběh TRAVIS, 1994). Sporadicky se ale vrací i k filmování, dvakrát jej například angažovala po letech Marie Poledňáková (JAK SE KROTÍ KROKODÝLI, 2006; LÍBÁŠ JAKO BŮH, 2009), za zmínku stojí také připomenout jeho účast ve filmech ROCK PODVRAŤÁKŮ (2006) nebo BOBULE (2008).
Václav Postránecký se také bohatě uplatnil v práci s hlasem, pro televizi například namluvil několik večerníčků (O KUBOVI A STÁZINĚ, 1988) a dlouhodobě se věnoval také dabingu. Svůj hlas propůjčil duchovi Martymu Hopkirkovi ze seriálu Randall a Hopkirk (nadaboval 18 dílů, i když původně se odvysílalo jen 17 dílů: jeden z prvních „západních“ seriálů vysílaných na počátku 70. let v Československé televizi) nebo Timu Allenovi v seriálu Kutil Tim (90. léta) či Bennymu Hillovi v pořadu Show Bennyho Hilla (2000). Nnamlouval například Dustina Hoffmana nebo Anthonyho Hopkinse, za namluvení filmu Zločin v ráji obdržel v roce 2005 Cenu Františka Filipovského. Svůj záběr aktivit rozšířil navíc o moderování zábavných televizních pořadů, v poslední době se věnuje také divadelní režii v Praze i na oblastních scénách. Václav Postránecký je byl pedagogem na FAMU.
Vedle hraní také režíroval, a to jak v divadle (např. veselohru se zpěvy Švejk uvedenou v Divadle Hybernia roku 2008), tak i v televizi (televizní horor Travis z roku 1996). Od 90. let také působil jako funkcionář Herecké asociace, jež uděluje Ceny Thálie, v letech 2005–2011 byl jejím prezidentem.
Manželkou Václava Postráneckého byla tanečnice Helena Postránecká (*1947), která se také objevila v několika filmech; mají spolu syna a dceru. Na jaře 2018 kvůli onkologickému onemocnění podstoupil operaci dutiny břišní a chemoterapii. Zemřel ve věku 75 let v rodinném kruhu 7. května 2019
Narodil se v Praze v rodině obchodníka. Již od šesti let byl členem Dismanova rozhlasového dětského souboru, kde získal první herecké zkušenosti. V devíti letech debutoval ve filmu "Konec strašidel" (1952) a následně se objevil v několika dalších dětských rolích, například ve filmech "Punťa a čtyřlístek" (1955) a "Malí medvědáři" (1957). V roce 1960 nastoupil jako elév do Slováckého divadla v Uherském Hradišti, kde působil do roku 1962.
Hercem se nikdy stát neměl. Nepřál si to jeho tatínek, který chtěl pro svého syna hlavně dobrý kádrový profil. Takže Václav Postránecký měl být dělníkem, což se za minulého režimu hodnotilo velmi kladně. Otec se však coby vášnivý komunista „sekl“, syna totiž přihlásil do učení v Tesle Strašnice, kde se mladý Václav v dílně setkal s Vladimírem Pucholtem, který pocházel z ryze buržoazní rodiny. Jeho otec coby doktor práv nejprve seděl v kriminále, později dělal topiče v tehdejším Realistickém divadle. Postránecký se tedy vyučil, k hraní ho to ale vždycky táhlo. Vyzkoušel si řadu menších rolí a když se v sedmnácti letech potkal s Františkem Petterkou a ten si všiml jeho modřin, bylo rozhodnuto. Legendárnímu herci došlo, že to mladík doma nemá snadné a nabídl mu, aby nastoupil jako kulisák v Liberci.
Velmi brzy putoval z Liberce do Uherského Hradiště, kde už ale získal opravdové herecké angažmá. Měl obrovský talent, což bylo všem kolem jasné. A vůbec nevadilo, že neudělal přijímačky na DAMU, protože měl jen velmi krátký čas na přípravu.
V letech 1962–1969 byl členem Státního divadla v Brně, kde ztvárnil řadu významných rolí, například Puka ve "Snu noci svatojánské". Poté působil v Městských divadlech pražských (1969–1978) a následně se stal členem Činohry Národního divadla v Praze, kde setrval až do své smrti. Na prknech Národního divadla exceloval v inscenacích jako "Naši furianti", "Král Lear", "Idiot", "Romeo a Julie", "Ze života hmyzu", "Čaj pana senátora" či "Být či nebýt".
Postránecký zanechal výraznou stopu i ve filmu a televizi. Diváci si ho pamatují z komedie "S tebou mě baví svět" (1982), kde ztvárnil jednu z hlavních rolí. Objevil se také ve filmech "Smrt krásných srnců" (1986), "Černí baroni" (1992) či "Bobule" (2007). Na televizních obrazovkách se pravidelně objevoval v seriálech jako "Cirkus Humberto" (1988), "Četnické humoresky" (1997–2007) či "Vinaři" (2014–2015).
Věnoval se také dabingu, kde propůjčil svůj hlas mnoha zahraničním hercům. Kromě herecké činnosti působil jako pedagog na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze (FAMU), kde předával své zkušenosti mladým adeptům herectví.
Byl ženatý s Helenou Postráneckou, se kterou měl dvě děti, syna Viléma a dceru Lucii. V letech 2005 až 2011 zastával funkci prezidenta Herecké asociace. Václav Postránecký zemřel 7. května 2019 ve věku 75 let v Říčanech u Prahy.
Jeho bohatá kariéra a přínos české kultuře zanechaly trvalý odkaz, který dodnes inspiruje nové generace herců a umělců.
Životopis
Václav Postránecký pocházel z obchodnické rodiny, od dětství byl členem Dismanova rozhlasového dětského sboru a jako devítiletý se poprvé postavil před filmovou kameru (KONEC STRAŠIDEL, 1952). Následně si zahrál v několika dalších filmech dětské role, větší klukovské úlohy dostal ve filmech PUNŤA A ČTYŘLÍSTEK (1955) nebo MALÍ MEDVĚDÁŘI (1957). Postupně se začal přehrávat do rolí mladíků, objevil se také na prknech Vinohradského divadla; kulturní zájmy a herecká praxe pak vedly jeho kroky na DAMU, neuspěl ale u zkoušek a vyučil se zámečníkem. Jako jevištní technik začal v roce 1959 pracovat v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, v letech 1960-1962 začal hrát ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti (zde například zaujal ve hře Příliš štědrý večer). Dalším hereckým vývojem prošel ve Státním divadle v Brně (1962-1969), jeho angažmá mimo Prahu v té době také zapříčinilo omezení práce pro film. V roce 1968 zvítězil v soutěži Divadelních novin v kategorii herců do třiceti let a absolvoval roční studijní pobyt ve Velké Británii.
Koncem 60. let se pak Postránecký vrátil do Prahy a v l. 1969-1978 působil v Městských divadlech pražských. Tady již vynikal jako osobnost mimořádných hereckých schopností, kromě her Zapomeňte na Hérostrata nebo Malované na skle zaujal hlavní rolí v představení Čtrnáctý hrabě Gurney. Od roku 1979 je Václav Postránecký členem činohry Národního divadla. Na naší první scéně vyniká jako charakterní herec civilního, ale zároveň psychologicky hlubokého projevu s příklonem ke komice a tragikomice. Jeho doménou byly hry klasického repertoáru (Naši furianti, Král Lear, Paličova dcera, Rok na vsi, Oidipús vladař nebo Idiot). Mezi jeho nejlepší role se řadí postava Podkolatova ve hře Ženitba, za kterou v roce 1995 obdržel Cenu Thálie.
Po příchodu do Prahy se Postránecký vrátil také k častější práci pro film, objevila jej také televize (inscenace ZA RANNÍCH ČERVÁNKŮ, 1969; NÁVRAT PANA RYŠÁNKA, 1971). První polovina sedmdesátých let byla pro Postráneckého ve znamení velkých rolí v kriminálních filmech různých kvalit (PO STOPÁCH KRVE, 1969; SMRT SI VYBÍRÁ, 1972; TAJEMSTVÍ ZLATÉHO BUDDHY, 1973; MOTIV PRO VRAŽDU, 1974), začal se také objevovat v televizních seriálech. Ačkoli před filmovou či televizní kameru předstupoval Postránecký poměrně často, skutečnou a nadčasovou popularitu mu přinesla až role dirigenta Michala Adámka v dnes již kultovní komedii S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT (1982). Z televizní tvorby 80. let je pak na místě vzpomenout postavu Kerholce v seriálu CIRKUS HUMBERTO (1988).
Postupem doby význam a počet filmových rolí klesal, Postránecký se přehrál do nevelkých úloh převážně komediálního ražení (ČERNÍ BARONI, 1992; JEDNA KOČKA ZA DRUHOU, 1993; ANDĚLSKÉ OČI, 1994). Po dlouhé době se pak dostal k hlavní roli; slibné ambice projektu KONTO SEPARATO (1996), kde hrál podvodníka Karla Zajíčka, však vyzněly do ztracena a filmu se dostalo rozpačitého přijetí. Těžiště svého působení přesunul Postránecký postupně do televize, hraje často v seriálech a můžeme jej vidět ročně v několika inscenacích (MUŽ V POZADÍ, 1994; GENERÁL ELIÁŠ, 1995; ORTEL, 1999; BANKROTÁŘI, 2003; VŠICHNI MUSÍ ZEMŘÍT, 2005). V televizi se výjimečně uplatnil i jako režisér (horrorový příběh TRAVIS, 1994). Sporadicky se ale vrací i k filmování, dvakrát jej například angažovala po letech Marie Poledňáková (JAK SE KROTÍ KROKODÝLI, 2006; LÍBÁŠ JAKO BŮH, 2009), za zmínku stojí také připomenout jeho účast ve filmech ROCK PODVRAŤÁKŮ (2006) nebo BOBULE (2008).
Václav Postránecký se také bohatě uplatnil v práci s hlasem, pro televizi například namluvil několik večerníčků (O KUBOVI A STÁZINĚ, 1988) a dlouhodobě se věnoval také dabingu. Svůj hlas propůjčil duchovi Martymu Hopkirkovi ze seriálu Randall a Hopkirk (nadaboval 18 dílů, i když původně se odvysílalo jen 17 dílů: jeden z prvních „západních“ seriálů vysílaných na počátku 70. let v Československé televizi) nebo Timu Allenovi v seriálu Kutil Tim (90. léta) či Bennymu Hillovi v pořadu Show Bennyho Hilla (2000). Nnamlouval například Dustina Hoffmana nebo Anthonyho Hopkinse, za namluvení filmu Zločin v ráji obdržel v roce 2005 Cenu Františka Filipovského. Svůj záběr aktivit rozšířil navíc o moderování zábavných televizních pořadů, v poslední době se věnuje také divadelní režii v Praze i na oblastních scénách. Václav Postránecký je byl pedagogem na FAMU.
Vedle hraní také režíroval, a to jak v divadle (např. veselohru se zpěvy Švejk uvedenou v Divadle Hybernia roku 2008), tak i v televizi (televizní horor Travis z roku 1996). Od 90. let také působil jako funkcionář Herecké asociace, jež uděluje Ceny Thálie, v letech 2005–2011 byl jejím prezidentem.
Manželkou Václava Postráneckého byla tanečnice Helena Postránecká (*1947), která se také objevila v několika filmech; mají spolu syna a dceru. Na jaře 2018 kvůli onkologickému onemocnění podstoupil operaci dutiny břišní a chemoterapii. Zemřel ve věku 75 let v rodinném kruhu 7. května 2019
FILMOVÝ PŘEHLED
VÁCLAV POSTRÁNECKÝ (nar. 8.9.1943, Praha – zem. 7.5.2019, Říčany u Prahy, na rakovinu) pocházel z rodiny obchodníka a již od šesti let navštěvoval Dismanův rozhlasový dětský soubor. Vyučil se zámečníkem, a když nebyl přijat na DAMU, nastoupil v roce 1959 jako jevištní technik do libereckého Divadla F. X. Šaldy a o rok později jako elév do Slováckého divadla v Uherském Hradišti. V letech 1962–69 působil v brněnském Státním divadle (mimo jiné Sen noci svatojánské), pak přešel do Městských divadel pražských (1969–78; Zapomeňte na Herostrata, Malované na skle, Čtrnáctý hrabě Guerney a jiné) a nakonec zakotvil v pražském Národním divadle, kde se stal jednou z hereckých opor a kde hrál řadu významných rolí mimo jiné v inscenacích Naši furianti, Král Lear, Vévodkyně valdštejnských vojsk, Oidipús vladař, Rok na vsi, Paličova dcera, Věc Makropulos, Být či nebýt, Nosorožec, 1914, Pán z Prasečkova, Audience u královny, Modrý pták, Tři sestry a Mlynářova opička. V roce 1968 byl jako vítěz soutěže Divadelních novin na studijním pobytu ve Velké Británii. Ve filmu se nejdříve objevil v několika dětských rolích a později získal větší příležitosti až v 70. letech, například jako řidič Honza Marek v detektivce Smrt si vybírá, televizní reportér Cyril Dadák v milostném příběhu Jakou barvu má láska, ženatý traktorista Valeš v komedii Dva muži hlásí příchod, vysloužilec Martin v Pohádce svatojánské noci, krutý Vůdce v temném podobenství Masseba nebo jako podvodníček JUDr. Karel Zajíček v retrokomedii Konto separato. Největší popularitu mu nepochybně přinesla role jednoho ze tří otců, dirigenta Michala Adámka, v blockbusteru S tebou mě baví svět a později postavy v televizních seriálech Doktoři z Počátků, Vinaři nebo Krejzovi. Od 90. let vytvářel ve filmu spíše vedlejší postavy z rodu komických bonvivánů, bodrých a někdy i trochu potrhlých mužů či sukničkářů (Černí baroni, Jedna kočka za druhou, Andělské oči, Nebát se a nakrást, Jak se krotí krokodýli, Ro(c)k podvraťáků, Bobule, 2Bobule, Líbáš jako Bůh, Přijde letos Ježíšek? Bezva ženská na krku, Bajkeři nebo Ten, kdo tě miloval). Samozřejmě se uplatnil také v televizi, v řadě inscenací, pohádek, televizních filmů a v cyklech či seriálech Hostinec „U koťátek“ (1971), Byl jednou jeden dům (1974), Nejmladší z rodu Hamrů (1975), Matka (1975), Muž na radnici (1976), 30 případů majora Zemana (1978), Ve znamení Merkura (1978), Tři spory (1981), Létající Čestmír (1983), Povídky malostranské (1984), Na dosah ruky (1984), Bakaláři (1985), Hvězdy nad Syslím údolím (1986), Zlá krev (1986) Rodáci (1988), Cirkus Humberto (1988), Poslední drak (1989), Dobrodružství kriminalistiky (1989, 1990), Přísahám a slibuji (1990), Pražský student (1991), Třída jako řemen (1992), Náhrdelník (1992), Hříchy pro pátera Knoxe (1992), Z hříček o královnách (1994), Bylo nás pět (1994), Muž v pozadí (1995), Hříchy pro diváky detektivek (1995), Arrowsmith (1997), Četnické humoresky (2000), Případy detektivní kanceláře Ostrozrak (2000), Pra pra pra (2000), Duch český (2001), Nadměrné maličkosti (2004, 2005), Náves (2006), Trapasy (2007), Příkopy (2007), 3 + 1 s Miroslavem Donutilem (2008), Cukrárna (2010, Ach, ty vraždy! (2010), Čapkovy kapsy (2011), Doktoři z Počátků (2013, 2014), Vinaři (2014, 2015), Škoda lásky (2015), Krejzovi (2018). Díky tvárnému hlasovému projevu namluvil večerníčky Vodník Čepeček (1983), O Kubovi a Stázině (1988), Jája a Pája (1997), Štuclinka a Zachumlánek (1999) a řadu animovaných filmů. Působil také v rozhlase a v dabingu (propůjčoval hlas mimo jiné Dustinu Hoffmanovi, Paolu Villaggiovi a Anthonymu Hopkinsovi, v televizi pak Timu Allenovi či Bennymu Hillovi). Moderoval zábavní televizní pořady Zlatíčka či To byl... i některé přenosy a v mnoha zábavních pořadech vystupoval. Věnoval se též divadelní režii v pražských i oblastních divadlech či v agenturních představeních a režíroval televizní horor Travis. Působil jako pedagog na FAMU a v letech 2005–2011 byl prezidentem Herecké asociace. Získal Cenu Thálie 1994 za roli Podkolatova v Gogolově Ženitbě a Ceny Františka Filipovského 2005 za dabing v komedii Zločin v ráji (2001, Un crime au paradis; r. Jean Becker) a za celoživotní mistrovství v dabingu 2019 (in memoriam). Byl mu věnován díl z cyklu Osudy hvězd nazvaný Stáří už mám za sebou... Václav Postránecký (1999; r. Jana Dvořáková-Hádková). Jeho manželkou byla balerína Helena Postránecká (nar. 1947), s níž měl dceru Lucii Postráneckou (nar. 1974) a syna Viléma Postráneckého (nar. 1986). – Filmografie: (herec, není–li uvedeno jinak) Konec strašidel (1952; r. Jan Matějovský, Jiří Slavíček), Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955; r. Oldřich Lipský), Punťa a čtyřlístek (1955; r. Jiří Weiss), Hra o život (1956; r. Jiří Weiss), Nezlob, Kristino (1956; r. Vladimír Čech), Malí medvědáři (1957; r. Jindřich Puš, Jiří Jungwirth), Zkouška pokračuje (1959; r. Jaroslav Balík), Mstitel (1959; r. Karel Steklý), Chlap jak hora (1960; r. Miloš Makovec), školní etuda Praxe (1961; r. Jiří Menzel) uvedená v Žurnálu FAMU První občasník, Poslední etapa (1962; r. Miroslav Ondráček), Bylo nás deset (1963; r. Antonín Kachlík), Den velkého hněvu (TV–1967; r. Ernest Stredňanský), Irkutská historie (TV–1967; r. Jaroslav Novotný), Po stopách krve (1969; r. Petr Schulhoff), My tři a pes z Pětipes (1971; r. Ota Koval), Princ a chuďas (1971; r. Ludvík Ráža), Návrat pana Ryšánka (TV–1971; r. Ludvík Ráža), Půlnoční kolona (1972; r. Ivo Novák), Smrt si vybírá (1972; r. Václav Vorlíček), Tajemství zlatého Buddhy (1973; r. Dušan Klein), Jakou barvu má láska (1973; r. Zbyněk Brynych), Povídka Víkend (r. Julius Matula) z triptychu Motiv pro vraždu (1974), Spodní proud (TV–1975; r. Miroslava Valová), Nevěsta s nejkrásnějšíma očima (1975; r. Jan Schmidt), střm. f. Smrt krásných srnců (1975; r. Vladimír Merta; vypravěč), Dva muži hlásí příchod (1975; r. Václav Vorlíček), Jak se budí princezny (1977; r. Václav Vorlíček), Der Mädchenkrieg (1977, Dívčí válka; r. Alf Brustellin, Bernhard Sinkel), Rukojmí v Bella Vista (1980; r. Jiří Sequens), Pohádka svatojánské noci (1981; r. Zdeněk Zydroň), S tebou mě baví svět (1982; r. Marie Poledňáková), Tranzit (TV–1983; r. Jan Matějovský, Jaroslav Dudek), Barrandovské nokturno aneb Jak film tančil a zpíval (1984; r. Vladimír Sís), Bandité (TV–1984; r. František Filip), Velká filmová loupež (1986; r. Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský), Zkrocení zlého muže (1986; r. Marie Poledňáková), anim. série Osudy dobrého vojáka Švejka (1986; r. Stanislav Látal, Josef Henke; hlas), střm. f. Řetězová reakce (TV–1989; r. Petr Šícha), Na dvoře je kůň, šéfe! (TV–1989; r. Hynek Bočan), Masseba (1989; r. Miloš Zábranský), Černí baroni (1992; r. Zdenek Sirový), Andělské oči (1993; r. Dušan Klein), Jedna kočka za druhou (1993; r. František Filip), anim. f. Tisíc a jedna noc (1993; r. Garik Seko; hlas), povídky Buldoček (r. Zdeněk Gawlik), Poslední štísko pana Žorže (r. Jan Pecha) a Garden–party s vernisáží (r. Jaromír Polišenský) z filmu Malostranské humoresky (1995), Zlatník Ondra (TV–1995; r. Zdeněk Havlíček), Kean (TV–1995; r. Zdeněk Zelenka), Bubáci pro všední den (TV–1995; r. Václav Vorlíček), Travis (TV–1996; režie, sc.), Konto separato (1997; r. Dušan Klein), Romeo, Julie a tma (TV–1997; r. Karel Smyczek), studentský kr. f. To je Balkán (1997; r. Alice Nellis, Janja Glogovacová), Polojasno (TV–1999; r. Filip Renč), Nebát se a nakrást (1999; r. František Filip), střm. f. O víle Arnoštce (TV–2001; r. Dušan Klein), Muž, který vycházel z hrobu (TV–2001; r. Dušan Klein), Falešné obvinění (TV–2003; r. Zdeněk Zelenka), Bankrotáři (TV–2003; r. Zdeněk Zelenka), Všichni musí zemřít (TV–2005; r. Miroslav Sobota), Boháč a chudák (TV–2005; r. Zdeněk Zelenka), Slečna Guru (TV–2006; r. Zdeněk Zelenka), Ro(c)k podvraťáků (2006; r. Karel Janák), Jak se krotí krokodýli (2006; r. Marie Poledňáková), Muž a stín (TV–2007; r. Dušan Klein), Hodina klavíru (TV–2007; r. Zdeněk Zelenka), Bobule (2007; r. Tomáš Bařina), Peklo s princeznou (2008; r. Miloslav Šmídmajer), Líbáš jako Bůh (2009; r. Marie Poledňáková), Veni, Vidi, Vici (2009; r. Pavel Göbl), Klub osamělých srdcí (TV–2009; r. Petr Nikolaev), 2Bobule (2009; r. Vlad Lanné), anim. f. Kuky se vrací (2010; r. Jan Svěrák; hlas), studentský střm. f. Vesnice roku (2011; r. Vojtěch Moravec), Hranaři (2011; r. Tomáš Zelenka), Zmizení herce Bendy (TV–2011; r. Vojtěch Moravec) z cyklu Čapkovy kapsy, Dvanáct měsíčků (TV–2012; r. Karel Janák), kr. f. Jirka a bílé myšky (TV–2013; r. Karel Janák), anim. f. Husiti (2013; r. Pavel Koutský; hlas), anim. f. Čtyřlístek ve službách krále (2013; r. Michal Žabka; hlas), Přijde letos Ježíšek? (2013; r. Lenka Kny), Zamilovaná (TV–2015; r. Jan Pachl) z cyklu Škoda lásky, Strašidla (2016; r. Zdeněk Troška), Bezva ženská na krku (2016; r. Tomáš Hoffman), Bajkeři (2017; r. Martin Kopp), Když draka bolí hlava (2018; r. Dušan Rapoš), Ten, kdo tě miloval (2018; r. Jan Pachl). -tbk-
ODKAZY