Dny zrady / Dny zrady (1973/227/Československo/Drama, Válečný, Historický) 56% -Originál DVD-
09.08.2023 14:12
JEDNOU VĚTOU
„Drama roku 1938 ve dvoudílné historické rekonstrukci Otakara Vávry."
OBSAH
Tento velkofilm Otakara Vávry předkládá podrobný záznam událostí, vedoucích k přijetí osudné, ponižující smlouvy, rozmluvy státních představitelů prý vycházejí ze zachovaných stenografických zápasů. Avšak zdánlivě objektivní pojetí je zcela poplatné ideologickým požadavkům - jedinou silou, která odmítala podřízení nacistickému Německu, se licoměrně stávají českoslovenští a sovětští komunisté. Dopad mnichovských událostí je sledován jak ve vládních kruzích (zvláště v protikladném přístupu poraženeckého Beneše a rozvážně bojovného Gottwalda), tak v osudech dělnických rodin a též u vojenských jednotek v příhraničních oblastech. Lid vedený komunistickou stranou se chtěl bránit, ale ničemná buržoazie jej zradila. Postižení vzhledu historických postav je přesvědčivé stejně jako napodobení způsobu mluvy, v gestech i chůzi, jen jazyková rovina není zcela domyšlena: zatímco Hitler vyřvává německy, francouzští a angličtí diplomaté mluví česky.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
I.díl - Jediné, co bych tomuto filmu skutečně vytknul, je nejednotnost v mluvě, když tu Němci povětšinou mluví německy, avšak ve Sněmovně lordů či na schůzi francouzské vlády se mluví česky. Trochu to kazí dojem jinak slušné historické rekonstrukce, která je řemeslně i ideologicky na úrovni. Jakékoliv nebezpečí fabulace dějin samozřejmě nehrozí, většina z nás se rozesměje už při vyslovení onoho krásného názvu...Dny zrady - jak to zní, takřka jako starostlivý hlas taťky Gottwalda zachraňujícího republiku nebo komisaře Litvinova, který, buše do řečnického bultku, zuřivě prskaje a teatrálně mávaje rukama, horuje za zachování suverenity samostatného státu (rok před sovětským obsazením východního Polska a napadením Finska, dva roky před obsazením Litvy, Lotyšska, Estonska a Besarábie). No, nádhera. Slintající továrníci a agrárníci - umaštěný, přežvykující Beran a podlý kapitalista Preiss zrazují republiku, ruku v ruce s ubátými polovičatými politiky sladké Francie a hrdého Albionu. Styďte se, vy zachovatelé míru, vy vyslanci civilizace!
II.díl - Neštěstí se dovršilo. Pátá kolona sudeťáků se projevila jako bídná čeládka, Beneš jako nerozhodný padavka, agrárnící jako z neštěstí vlasti tyjící prasata - občas to tak vypadá i doslova. Naši vojáci zhrzeně opouštějí moderní pevnosti, zatnuvše dlaně v pěst a slibujíce rozhodnou odplatu. Ne, ten odchod je opravdu moc hezká scéna. Ještě k Dolfimu - Gunnar Möller není žádná máčka, ale zkušený německý herec, a tady, ač hrál jenom psychopatického paňďuláčka, se předvedl dost slušně a člověk se u toho i pěkně nasmál. Mussolini byl ovšem zprzněn neskonale, podobal se více praseti než ducemu. Každopádně i tenhle film se počítá a pan Vávra je režisér první třídy. (Pohrobek) 3*
Viděl jsem to v celku, takže toto je i za druhý díl. Škoda. Dějová linie je samozřejmě držena, nicméně doba si k tomu řekla své, takže ti nejhodnější jsou Kléma, Rudé právo, dělníci a Sovětský svaz se svojí připravenou pomocí na hranicích.... Skutečně nezávidím Dr. Benešovi, čím si tenkrát musel projít.... To bylo nejmíň na deset infarktů.... Kdyby se dílo od tendenčních vlivů oprostilo, mohl to být perfektní historický velkofilm o dnech, kdy i dnešní generace narozená dávno po válce bezmocně svírá pěsti a zkouší domýšlet jaké by to bylo, kdyby naši dědové alespoň první dny nakopali skopčákům prdel....Samozřejmě by velká města byla srovnána Luftwaffe a časem bychom dopadli jako Polsko, ale neztratili bychom hrdost a lev v našem znaku by dál mohl napřahovat drápy... A hlavně by se ukázalo, že nám Sověti nepomohli... Když si vyfiltrujete ty bludy ( a ono to jde) budete osud mladé republiky prožívat stejně intenzivně jako naši prarodiče. (Big Bear) 2*
První polovina startu do Vávrovi válečné trilogie si získala moji plnou pozornost. Vykreslení těchto pro naši zemi dost neradostných událostí, před druhou světovou válkou je podle mě dost realistické a ve velké míře odpovídá historickým skutečnostem. Nehledal bych v tom rozhodně žádnou propagandistickou agitku, prostě nás podělali ve velkým to je fakt a co si tu dovolila ta pakáž Sudetoněmecká je neskutečné a dobře, že jsme je po válce hnali. Jsem zatím v polovině, očekávám, že druhý díl ještě vygraduje. Ten první hodnotím za 85% (Wacoslav1) 4*
VELKÁ RECENZE
Už dívat se na tento film je těžké, hodnotit jej, je však ještě těžší.Ale pěkně popořadě.Na Otakara Vávru mám již udělaný svůj názor, který mi už nevyvrátí nikdo.Dokáže se perfektně zaprodat.Točil za Masaryka, Beneše.Protektorát také nebyl viditelný problém.Svou úspěšnou spolupráci s každým, kdo převzali želízko moci v naší zemi, ukončil s komunisty.Natočil jim dodnes velice úspěšnou husitskou trilogii, kde nám prozradil, že už Jan Hus věděl, že socialismus zvítězí nad církví.Bez této trilogie by se zřejmě nedostal ani Jan Žižka mezi desítku největších Čechů(viz. Největší Čech).Už zde se mu podařilo na dlouhá léta dopředu ovlivnit generace diváků (a to i ty polistopadové) prokázal tak straně své kvality.Poté přišlo několik víceméně zapomenutelných děl.A vtom nastal zvrat: zakázané, do trezoru na dlouhá léta uložené Kladivo na čarodějnice.Trochu zvláštní ve filmografii takového filmaře.Vávra přišel o možnost točit, vyučovat na FAMU a jediná šance jak se vrátit k filmu byla opět přes ideologickou zakázku.Vtom mu pomohl spoluautor scénáře k této novodobé trilogii Miroslav Fábera (tehdejší ředitel barrandovských studií).Ten mu předložil námět na velkolepé výpravné filmy, které by měly posílit vliv a moc KSČ a Sovětů po roce ´68.Tedy ta pravá politická zakázka! Vávra mu scénáře přepracoval, doplnil několik masových scén(o nich později), dodal bojové scény a vůbec celé to pojal jako největší projekt v dějinách československé a později i české kinematografie.Tyto tři dvojdílné historické eposy o celkové délce skoro 9 hodin nám vylhaným způsobem představují zásadní postavení komunistů v Československu za 2.SV.
1. film tedy logicky musí být o zradě západních mocností.Vávra zde dokazuje svou zručnost a hlavně režijní nadání a ani já ani nikdo jiný nemůže zpochybnit, že je jedním z nejlepších režisérů u nás co se týče technického zpracování díla.Rozzuřený Hitler se chystá na Čechy, pošle je do rezervace, do toho prostřihy pražských soch „Češi musí ze střední Evropy pryč!“.Střih.Titulky.na pozadí běží panoramata Prahy.A do toho nejgeniálnější prvek celé této normalizační trilogie – hudba.A koho? Génia!Génia české filmové hudby, který opět stvrzuje své neotřesitelné dominantní postavení, Zdeňka Lišky.Ten svými chorály a strhující hudbou vytváří celou atmosféru filmu.Člověk neví, zda má být rád, že alespoň něco zde funguje nebo má naopak smutnit, že někdo takový mrhá svými partiturami nad něčím takovým jako jsou Dny zrady.
Jediný kdo alespoň vzdáleně připomíná některou historickou postavu je jak jinak Bohuš Pastorek, který jako by Klementovi z oka vypadl.Ostatní byli viditelně vybráni jen kvůli typu postavy.Z Hitlera je zde udělána zuřící prskající psychicky labilní karikatura diktátora, jehož nemoc režisér ukazuje prostřihy na neustálé Hitlerovy tiky končetin(třesoucí se noha, ruka v pěsti, nervózní prsty).Ostatní jako Göring (tlustý chlap v těsné uniformě), Goebbels(trapně se usmívající člověk s myším obličejem), Beneš (no, tak ten je ještě trochu podobný, ale).Nejhůře s podobností dopadl Mussolini.To je pouze holohlavý chlap se kterým bych si Duceho nespletl ani kdybych pravého nikdy neviděl.
Masové scény: Vávrova libůstka, hojně využívaná v každém jeho větším filmu.Zde dosahuje podle mně vrcholu.Poprvé, když si to tisíce dělníků šinou za strhující Liškovy hudby na Hrad.Tohle už se v dnešních podmínkách natočit nemůže.Další jsou např. plné náměstí před Rudolfinem zpívající hymnu, Hitlerjugend v Aši, wehrmacht u hranic a další.Divák je opět zmaten.Neví zda má být patriot a podporovat je nebo se tomu návalu kýče smát.
Dalším velice výstižným aspektem Dnů zrady je zabrání Hebersberku henleinovci.Někdo by se mohl mylně domnívat, že taková scéna vznikne max. v polovině 50. let ve filmu o důvodu odsunu sudetských Němců a ne o takřka 30 let později.Němci zabíjející bezbranné Čechy, kopající do mrtvol, zabíjející spoutané ženy jsou podle skutečnosti, to nepopírám.Ovšem stylem jakým je tato scéna natočena, jednání postav a vyznění se vyrovná dokonce i ideologickým filmům od Kopeckého.Je vidět, že i zde zapracovalo vysvětlení Strany na otázky „Proč tak tvrdě vůči sudetským Němcům?“ I já jsem se nachytal v duševním rozpoložení, během této scény, kdy jsem chtěl ty němčoury povraždit.Ale pak jsem si uvědomil, že právě TOHLE Vávra chtěl.Abychom je nenáviděli, abychom si z této sugestivní scény odnesli, nenávist k sudetským Němcům a schvalovali tak jejich odsun, za to co nám provedli.Těch 20 minut je podle mně hnusnějších a zavrženíhodných, než celý major Zeman!!A neříkejte mi, že člověk, který by tomu nevěřil by to takhle natočil.To jeho použití hudby, výběr herců a další detaily...A tykový člověk dostane vyznamenání vedle politických vězňů a válečných veteránů...
Poselství celého filmu: SSSR bylo připraveno nám pomoci.Stalin a Beneš se v oblibě příliš neměli.Stalin by určitě nepřislíbil ČSR takovou bezplatnou pomoc jak se nám snaží nakukat.Naši komunisté zde ještě nebyli tak silně upevněni aby se z našeho státu stal nový sovětský satelit, takže by s vojenskou pomocí váhal. Nesmíme zapomenout zmínit se o buržoazní vládě, která to vše měla připravena dopředu.Krásný pak byl výrok mladého komunisty(stále ještě ministr kultury Jandák, listopad ´05) „To je ten hrdina od Zborova?“ na adresu gen. Syrového po jeho trapném zdůvodnění kapitulace.Přesně tak, mýty 1. republiky se musí bořit!
Hodnocení je těžké.Na jedné straně nádherná hudba, úžasná výprava a pevné režijní vedení.Na druhé straně hnus, humus, špína, dogma, demagogie a další cizí slova vyjadřující podstatu vlády bolševiků a podobných sviňáren.i tak dávám odpad a mrzí mě to jen kvůli panu Liškovi! Úplně stejný komentář platí i pro druhý díl.nechápu proč je to OP a Sok jako jeden film a tenhle je tu dvakrát. (woody)
PODROBNÝ POPIS FILMU
Hraná rekonstrukce událostí roku 1938 je kronikou marného úsilí československého prezidenta Edvarda Beneše, politiků i obyčejných občanů zachránit před hitlerovským Německem samostatnost a územní celistvost země.
I. 29. března 1938 navštívil vůdce sudetských Němců Henlein Hitlera. Hitler mu nařizuje stupňování požadavků na československou vládu. 24. dubna se Sudetendeutsche Partei v Karlových Varech usnesla na osmi požadavcích, které byly pro prezidenta nepřijatelné. Znamenaly by rozbití republiky. Přesto Beneš projevil určitou vstřícnost, ale to se Henleinovi nelíbilo. Němci se totiž rozhodli znemožnit další jednání incidenty a násilnostmi. Politbyro KSČ se usneslo upevňovat jednotu národa k obraně před fašismem. Hitlerovy štvavé projevy vyvolaly otevřené útoky proti československé státní moci, které si vyžádaly mrtvé. V pohraničních okresech muselo být vyhlášeno stanné právo. V dalších měsících jednají britští a francouzští politici, jejichž vlády nechtějí riskovat válku pro nějakou malou zemičku, a proto nakonec tvrdě nutí prezidenta, aby pohraniční prostor postoupil Německu. Beneš hořce konstatuje zradu dosavadních spojenců, ale Sovětský svaz o pomoc nepožádá, ačkoliv mu to doporučují komunisté.
II. 22. září zastaví dělníci práci a manifestují před sněmovnou, kde ve své řeči Gottwald vyzývá k odporu. Chamberlain znovu jedná s Hitlerem, který žádá okamžitě připojení Sudet k Říši. Velení čs. armády vysílá do ohrožených území obrněné jednotky. Britský vyslanec doporučuje Benešovi mobilizaci. Mobilizace proběhne za všeobecného nadšení. Anglie a Francie neustále jedná s Hitlerem a ustupuje před jeho požadavky. Hitler si na pomoc pozve Mussoliniho. A tak 30. září podepisuje Chamberlain, Daladier a oba fašističtí vůdci mnichovský diktát. Téhož dne na mimořádné schůzi vlády navrhuje prezident Beneš přijmout spojenecké ultimátum. Po schválení tlumočí ministr zahraničí Krofta vyslancům bývalých spojenců rozhodnutí československé vlády podrobit se. Komunisté jsou stále odhodláni bránit republiku. Občané se s touto kapitulací nesmířili.
„Drama roku 1938 ve dvoudílné historické rekonstrukci Otakara Vávry."
OBSAH
Tento velkofilm Otakara Vávry předkládá podrobný záznam událostí, vedoucích k přijetí osudné, ponižující smlouvy, rozmluvy státních představitelů prý vycházejí ze zachovaných stenografických zápasů. Avšak zdánlivě objektivní pojetí je zcela poplatné ideologickým požadavkům - jedinou silou, která odmítala podřízení nacistickému Německu, se licoměrně stávají českoslovenští a sovětští komunisté. Dopad mnichovských událostí je sledován jak ve vládních kruzích (zvláště v protikladném přístupu poraženeckého Beneše a rozvážně bojovného Gottwalda), tak v osudech dělnických rodin a též u vojenských jednotek v příhraničních oblastech. Lid vedený komunistickou stranou se chtěl bránit, ale ničemná buržoazie jej zradila. Postižení vzhledu historických postav je přesvědčivé stejně jako napodobení způsobu mluvy, v gestech i chůzi, jen jazyková rovina není zcela domyšlena: zatímco Hitler vyřvává německy, francouzští a angličtí diplomaté mluví česky.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
I.díl - Jediné, co bych tomuto filmu skutečně vytknul, je nejednotnost v mluvě, když tu Němci povětšinou mluví německy, avšak ve Sněmovně lordů či na schůzi francouzské vlády se mluví česky. Trochu to kazí dojem jinak slušné historické rekonstrukce, která je řemeslně i ideologicky na úrovni. Jakékoliv nebezpečí fabulace dějin samozřejmě nehrozí, většina z nás se rozesměje už při vyslovení onoho krásného názvu...Dny zrady - jak to zní, takřka jako starostlivý hlas taťky Gottwalda zachraňujícího republiku nebo komisaře Litvinova, který, buše do řečnického bultku, zuřivě prskaje a teatrálně mávaje rukama, horuje za zachování suverenity samostatného státu (rok před sovětským obsazením východního Polska a napadením Finska, dva roky před obsazením Litvy, Lotyšska, Estonska a Besarábie). No, nádhera. Slintající továrníci a agrárníci - umaštěný, přežvykující Beran a podlý kapitalista Preiss zrazují republiku, ruku v ruce s ubátými polovičatými politiky sladké Francie a hrdého Albionu. Styďte se, vy zachovatelé míru, vy vyslanci civilizace!
II.díl - Neštěstí se dovršilo. Pátá kolona sudeťáků se projevila jako bídná čeládka, Beneš jako nerozhodný padavka, agrárnící jako z neštěstí vlasti tyjící prasata - občas to tak vypadá i doslova. Naši vojáci zhrzeně opouštějí moderní pevnosti, zatnuvše dlaně v pěst a slibujíce rozhodnou odplatu. Ne, ten odchod je opravdu moc hezká scéna. Ještě k Dolfimu - Gunnar Möller není žádná máčka, ale zkušený německý herec, a tady, ač hrál jenom psychopatického paňďuláčka, se předvedl dost slušně a člověk se u toho i pěkně nasmál. Mussolini byl ovšem zprzněn neskonale, podobal se více praseti než ducemu. Každopádně i tenhle film se počítá a pan Vávra je režisér první třídy. (Pohrobek) 3*
Viděl jsem to v celku, takže toto je i za druhý díl. Škoda. Dějová linie je samozřejmě držena, nicméně doba si k tomu řekla své, takže ti nejhodnější jsou Kléma, Rudé právo, dělníci a Sovětský svaz se svojí připravenou pomocí na hranicích.... Skutečně nezávidím Dr. Benešovi, čím si tenkrát musel projít.... To bylo nejmíň na deset infarktů.... Kdyby se dílo od tendenčních vlivů oprostilo, mohl to být perfektní historický velkofilm o dnech, kdy i dnešní generace narozená dávno po válce bezmocně svírá pěsti a zkouší domýšlet jaké by to bylo, kdyby naši dědové alespoň první dny nakopali skopčákům prdel....Samozřejmě by velká města byla srovnána Luftwaffe a časem bychom dopadli jako Polsko, ale neztratili bychom hrdost a lev v našem znaku by dál mohl napřahovat drápy... A hlavně by se ukázalo, že nám Sověti nepomohli... Když si vyfiltrujete ty bludy ( a ono to jde) budete osud mladé republiky prožívat stejně intenzivně jako naši prarodiče. (Big Bear) 2*
První polovina startu do Vávrovi válečné trilogie si získala moji plnou pozornost. Vykreslení těchto pro naši zemi dost neradostných událostí, před druhou světovou válkou je podle mě dost realistické a ve velké míře odpovídá historickým skutečnostem. Nehledal bych v tom rozhodně žádnou propagandistickou agitku, prostě nás podělali ve velkým to je fakt a co si tu dovolila ta pakáž Sudetoněmecká je neskutečné a dobře, že jsme je po válce hnali. Jsem zatím v polovině, očekávám, že druhý díl ještě vygraduje. Ten první hodnotím za 85% (Wacoslav1) 4*
VELKÁ RECENZE
Už dívat se na tento film je těžké, hodnotit jej, je však ještě těžší.Ale pěkně popořadě.Na Otakara Vávru mám již udělaný svůj názor, který mi už nevyvrátí nikdo.Dokáže se perfektně zaprodat.Točil za Masaryka, Beneše.Protektorát také nebyl viditelný problém.Svou úspěšnou spolupráci s každým, kdo převzali želízko moci v naší zemi, ukončil s komunisty.Natočil jim dodnes velice úspěšnou husitskou trilogii, kde nám prozradil, že už Jan Hus věděl, že socialismus zvítězí nad církví.Bez této trilogie by se zřejmě nedostal ani Jan Žižka mezi desítku největších Čechů(viz. Největší Čech).Už zde se mu podařilo na dlouhá léta dopředu ovlivnit generace diváků (a to i ty polistopadové) prokázal tak straně své kvality.Poté přišlo několik víceméně zapomenutelných děl.A vtom nastal zvrat: zakázané, do trezoru na dlouhá léta uložené Kladivo na čarodějnice.Trochu zvláštní ve filmografii takového filmaře.Vávra přišel o možnost točit, vyučovat na FAMU a jediná šance jak se vrátit k filmu byla opět přes ideologickou zakázku.Vtom mu pomohl spoluautor scénáře k této novodobé trilogii Miroslav Fábera (tehdejší ředitel barrandovských studií).Ten mu předložil námět na velkolepé výpravné filmy, které by měly posílit vliv a moc KSČ a Sovětů po roce ´68.Tedy ta pravá politická zakázka! Vávra mu scénáře přepracoval, doplnil několik masových scén(o nich později), dodal bojové scény a vůbec celé to pojal jako největší projekt v dějinách československé a později i české kinematografie.Tyto tři dvojdílné historické eposy o celkové délce skoro 9 hodin nám vylhaným způsobem představují zásadní postavení komunistů v Československu za 2.SV.
1. film tedy logicky musí být o zradě západních mocností.Vávra zde dokazuje svou zručnost a hlavně režijní nadání a ani já ani nikdo jiný nemůže zpochybnit, že je jedním z nejlepších režisérů u nás co se týče technického zpracování díla.Rozzuřený Hitler se chystá na Čechy, pošle je do rezervace, do toho prostřihy pražských soch „Češi musí ze střední Evropy pryč!“.Střih.Titulky.na pozadí běží panoramata Prahy.A do toho nejgeniálnější prvek celé této normalizační trilogie – hudba.A koho? Génia!Génia české filmové hudby, který opět stvrzuje své neotřesitelné dominantní postavení, Zdeňka Lišky.Ten svými chorály a strhující hudbou vytváří celou atmosféru filmu.Člověk neví, zda má být rád, že alespoň něco zde funguje nebo má naopak smutnit, že někdo takový mrhá svými partiturami nad něčím takovým jako jsou Dny zrady.
Jediný kdo alespoň vzdáleně připomíná některou historickou postavu je jak jinak Bohuš Pastorek, který jako by Klementovi z oka vypadl.Ostatní byli viditelně vybráni jen kvůli typu postavy.Z Hitlera je zde udělána zuřící prskající psychicky labilní karikatura diktátora, jehož nemoc režisér ukazuje prostřihy na neustálé Hitlerovy tiky končetin(třesoucí se noha, ruka v pěsti, nervózní prsty).Ostatní jako Göring (tlustý chlap v těsné uniformě), Goebbels(trapně se usmívající člověk s myším obličejem), Beneš (no, tak ten je ještě trochu podobný, ale).Nejhůře s podobností dopadl Mussolini.To je pouze holohlavý chlap se kterým bych si Duceho nespletl ani kdybych pravého nikdy neviděl.
Masové scény: Vávrova libůstka, hojně využívaná v každém jeho větším filmu.Zde dosahuje podle mně vrcholu.Poprvé, když si to tisíce dělníků šinou za strhující Liškovy hudby na Hrad.Tohle už se v dnešních podmínkách natočit nemůže.Další jsou např. plné náměstí před Rudolfinem zpívající hymnu, Hitlerjugend v Aši, wehrmacht u hranic a další.Divák je opět zmaten.Neví zda má být patriot a podporovat je nebo se tomu návalu kýče smát.
Dalším velice výstižným aspektem Dnů zrady je zabrání Hebersberku henleinovci.Někdo by se mohl mylně domnívat, že taková scéna vznikne max. v polovině 50. let ve filmu o důvodu odsunu sudetských Němců a ne o takřka 30 let později.Němci zabíjející bezbranné Čechy, kopající do mrtvol, zabíjející spoutané ženy jsou podle skutečnosti, to nepopírám.Ovšem stylem jakým je tato scéna natočena, jednání postav a vyznění se vyrovná dokonce i ideologickým filmům od Kopeckého.Je vidět, že i zde zapracovalo vysvětlení Strany na otázky „Proč tak tvrdě vůči sudetským Němcům?“ I já jsem se nachytal v duševním rozpoložení, během této scény, kdy jsem chtěl ty němčoury povraždit.Ale pak jsem si uvědomil, že právě TOHLE Vávra chtěl.Abychom je nenáviděli, abychom si z této sugestivní scény odnesli, nenávist k sudetským Němcům a schvalovali tak jejich odsun, za to co nám provedli.Těch 20 minut je podle mně hnusnějších a zavrženíhodných, než celý major Zeman!!A neříkejte mi, že člověk, který by tomu nevěřil by to takhle natočil.To jeho použití hudby, výběr herců a další detaily...A tykový člověk dostane vyznamenání vedle politických vězňů a válečných veteránů...
Poselství celého filmu: SSSR bylo připraveno nám pomoci.Stalin a Beneš se v oblibě příliš neměli.Stalin by určitě nepřislíbil ČSR takovou bezplatnou pomoc jak se nám snaží nakukat.Naši komunisté zde ještě nebyli tak silně upevněni aby se z našeho státu stal nový sovětský satelit, takže by s vojenskou pomocí váhal. Nesmíme zapomenout zmínit se o buržoazní vládě, která to vše měla připravena dopředu.Krásný pak byl výrok mladého komunisty(stále ještě ministr kultury Jandák, listopad ´05) „To je ten hrdina od Zborova?“ na adresu gen. Syrového po jeho trapném zdůvodnění kapitulace.Přesně tak, mýty 1. republiky se musí bořit!
Hodnocení je těžké.Na jedné straně nádherná hudba, úžasná výprava a pevné režijní vedení.Na druhé straně hnus, humus, špína, dogma, demagogie a další cizí slova vyjadřující podstatu vlády bolševiků a podobných sviňáren.i tak dávám odpad a mrzí mě to jen kvůli panu Liškovi! Úplně stejný komentář platí i pro druhý díl.nechápu proč je to OP a Sok jako jeden film a tenhle je tu dvakrát. (woody)
PODROBNÝ POPIS FILMU
Hraná rekonstrukce událostí roku 1938 je kronikou marného úsilí československého prezidenta Edvarda Beneše, politiků i obyčejných občanů zachránit před hitlerovským Německem samostatnost a územní celistvost země.
I. 29. března 1938 navštívil vůdce sudetských Němců Henlein Hitlera. Hitler mu nařizuje stupňování požadavků na československou vládu. 24. dubna se Sudetendeutsche Partei v Karlových Varech usnesla na osmi požadavcích, které byly pro prezidenta nepřijatelné. Znamenaly by rozbití republiky. Přesto Beneš projevil určitou vstřícnost, ale to se Henleinovi nelíbilo. Němci se totiž rozhodli znemožnit další jednání incidenty a násilnostmi. Politbyro KSČ se usneslo upevňovat jednotu národa k obraně před fašismem. Hitlerovy štvavé projevy vyvolaly otevřené útoky proti československé státní moci, které si vyžádaly mrtvé. V pohraničních okresech muselo být vyhlášeno stanné právo. V dalších měsících jednají britští a francouzští politici, jejichž vlády nechtějí riskovat válku pro nějakou malou zemičku, a proto nakonec tvrdě nutí prezidenta, aby pohraniční prostor postoupil Německu. Beneš hořce konstatuje zradu dosavadních spojenců, ale Sovětský svaz o pomoc nepožádá, ačkoliv mu to doporučují komunisté.
II. 22. září zastaví dělníci práci a manifestují před sněmovnou, kde ve své řeči Gottwald vyzývá k odporu. Chamberlain znovu jedná s Hitlerem, který žádá okamžitě připojení Sudet k Říši. Velení čs. armády vysílá do ohrožených území obrněné jednotky. Britský vyslanec doporučuje Benešovi mobilizaci. Mobilizace proběhne za všeobecného nadšení. Anglie a Francie neustále jedná s Hitlerem a ustupuje před jeho požadavky. Hitler si na pomoc pozve Mussoliniho. A tak 30. září podepisuje Chamberlain, Daladier a oba fašističtí vůdci mnichovský diktát. Téhož dne na mimořádné schůzi vlády navrhuje prezident Beneš přijmout spojenecké ultimátum. Po schválení tlumočí ministr zahraničí Krofta vyslancům bývalých spojenců rozhodnutí československé vlády podrobit se. Komunisté jsou stále odhodláni bránit republiku. Občané se s touto kapitulací nesmířili.
Postavy a obsazení
• Jiří Pleskot - Edvard Beneš
• Bohumil Pastorek - Klement Gottwald
• Gunnar Möller - Adolf Hitler
• Jaroslav Radimecký - Neville Chamberlain
• Martin Gregor - Édouard Daladier
• Bořivoj Navrátil - Sergej Sergejevič Alexandrovskij
• Otakar Brousek - Georges Bonnet
• Josef Langmiler - Duff Cooper
• Jiří Holý - plk. Fiala
• Günter Zschieschow - Karl Hermann Frank
• Alexander Fred - Joseph Goebbels
• Jiří Pleskot - Edvard Beneš
• Bohumil Pastorek - Klement Gottwald
• Gunnar Möller - Adolf Hitler
• Jaroslav Radimecký - Neville Chamberlain
• Martin Gregor - Édouard Daladier
• Bořivoj Navrátil - Sergej Sergejevič Alexandrovskij
• Otakar Brousek - Georges Bonnet
• Josef Langmiler - Duff Cooper
• Jiří Holý - plk. Fiala
• Günter Zschieschow - Karl Hermann Frank
• Alexander Fred - Joseph Goebbels
Ocenění:
Moscow IFF
1973 - Otakar Vávra (Zvláštní zmínka hlavní poroty)
Premiéra ČSSR: 27.4.1973
Premiéra Sovětský svaz: 1.7.1973 (Moscow Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 30.4.2007 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Moscow IFF
1973 - Otakar Vávra (Zvláštní zmínka hlavní poroty)
Premiéra ČSSR: 27.4.1973
Premiéra Sovětský svaz: 1.7.1973 (Moscow Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 30.4.2007 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Otakar Vávra (Režie), Ladislav Kalas (Produkce), Zdeněk Liška (Hudba), Jaromír Šofr (Kamera), Antonín Zelenka (Střih), Karel Lier (Scénografie), Jan Kropáček (Kostýmy), Adolf Böhm (Zvuk), Milan Novák (Masky), Jiří Budín (Masky), Rudolf Hammer (Masky), Otakar Košťál (Masky), Miloslav Jandera (Masky), Otakar Vávra (Scénář), Miloslav Fábera (Scénář), Jiří Pleskot (Herec), Bohuš Pastorek (Herec), Gunnar Möller (Herec), Jaroslav Radimecký (Herec), Martin Gregor (Herec), Bořivoj Navrátil (Herec), Otakar Brousek st. (Herec), Josef Langmiler (Herec), Rudolf Krátký (Herec), Günther Zschieschow (Herec), Fred Alexander (Herec), Rudolf Jurda (Herec), Čestmír Řanda st. (Herec), Werner Ehrlicher (Herec), Vladimír Šmeral (Herec), Jaroslav Rozsíval (Herec), Jiří Krampol (Herec), Vítězslav Jandák (Herec), Jaroslava Tichá (Herec), Renáta Doleželová (Herec), Wilhelm Koch-Hooge (Herec), Gustav Nezval (Herec), Jiří Dušek (Herec), Vladimír Pavlar (Herec), Vladislav Strželčik (Herec), Ota Sklenčka (Herec), Vladimír Stach (Herec), Svatopluk Beneš (Herec), Jaroslav Raušer (Herec), Vladimír Salač (Herec), Michal Dočolomanský (Herec), Ladislav Lakomý (Herec), Milan Riehs (Herec), Vladimír Hlavatý (Herec), Gerhard Rachold (Herec), Werner Wieland (Herec), Jan Schánilec (Herec), František Vicena (Herec), Ilja Prachař (Herec), Jiří Holý (Herec), Josef Němeček (Herec), František Zvarík (Herec), Ladislav Kazda (Herec), Milan Holubář (Herec), Erich Brauer (Herec), Emma Černá (Herec), Jaroslav Dufek (Herec), Pavel Spálený (Herec), Martin Štěpánek (Herec), Karel Vlček (Herec), Josef Větrovec (Herec), Rudolf Velický (Herec), Stanislav Zindulka (Herec), Miloš Nedbal (Herec), Gustav Opočenský (Herec), Karel Peyr (Herec), Bohumil Šmída (Herec), Josef Somr (Herec), Rudolf Chromek (Herec), Miroslav Saic (Herec), Iva Hüttnerová (Herec), Martin Linda (Herec), Siegfried Loyda (Herec), Jaroslav Satoranský (Herec), Raoul Schránil (Herec), Josef Vorel (Herec), Jaroslav Esop (Herec), Emil Horváth ml. (Herec), Petr Oliva (Herec), Karel Hábl (Herec), Miroslav Zounar (Herec), Michal Pavlata (Herec), Václav Kotva (Herec), Jan Teplý st. (Herec), Svatopluk Skládal (Herec), Vladimír Ptáček (Herec), Štěpán Bulejko (Herec), Oldřich Velen (Herec), Ivo Kubečka (Herec), Otakar Wimmer (Herec), Karel Karas (Herec), Václav Jandl (Herec), Jan Bartoš (Herec), Alois Trojan (Herec), Bohuslav Ličman (Herec), Oldřich Janovský (Herec), Vítězslav Bartoš (Herec), Bohumil Švarc st. (Herec), Josef Lébr (Herec), Vlasta Jelínková (Herec), Radko Choc (Herec), Václav Brtna (Herec), Kamil Bešťák (Herec), Břetislav Tetera (Herec), Miroslav Prokeš (Herec), Zdeněk Dohnal (Herec), Jiří Adamec (Herec), Bert Schneider (Herec), Roman Hemala (Herec), Jan Vítek (Herec), Jiří Joran (Herec), Otto Ohnesorg (Herec), Magda Dolejšová (Herec), Marie Štrampachová (Herec), Hana Opršalová (Herec), Václav Procházka (Herec), Jiří Vocetka (Herec), Vladimír Navrátil (Herec), Ladislav Novák (Herec), Jan Zetek (Herec), Rudolf Čížek (Herec), Vladimír Bičík (Herec), Milan Vyskočil (Herec), Antonín Zavoral (Herec), Josef Hrbek (Herec), Otakar Horký (Herec), Jiří Koudelka (Herec), Josef Rektor (Herec), Jaroslav Kubricht (Herec), Josef Sluka (Herec), Pavel Osif (Herec), Karel Zikmund (Herec), Vladimír Fürst (Herec), Miloš Švarc (Herec), Dobroslav Čech (Herec), Jan Prokeš (Herec), Jiří Pokora (Herec), Vladimír Kotrlík (Herec), Walter Steiner (Herec), Arnošt Chira (Herec), Elena Strupková (Herec), Bohumil Slezáček (Herec), Zdeněk Forejt (Herec), Karel Šebesta (Herec), Otto Ševčík (Herec), Václav Vávrovský (Herec), Vlastimil Čaněk (Herec), Emanuel Glombíček (Herec), Bohumír Hájek (Herec), Tomáš Novák (Herec), Vít Pešina (Herec), Oldřich Strouhal (Herec), Václav Vondráček (Herec), Antonín David (Herec), Zdeněk Landa (Herec), Josef Mašek (Herec), Jiří Urbanec (Herec), František Kotík (Herec), Bohumír Nušl (Herec), Čestmír Černý (Herec), Josef Himmel (Herec), František Velíšek (Herec), Jan Jirát (Herec), Josef Jandovský (Herec), Miroslav Janeček (Herec), Josef Syřiště (Herec), Karel Roubík (Herec), Zdeněk Svoboda (Herec), Václav Mleziva (Herec), Miloslav Kasalý (Herec), Vladislav Šimčík (Herec), Jan Bulla (Herec), Celestýn Mrázek (Herec), Jan Nekarda (Herec), Antonín Šimon (Herec), Miloslav Novák (Herec), Miroslav Rous (Herec), Jiří Hübsch (Herec), Prokop Jílek (Herec), Zdeněk Nehlič (Herec), Karel Zikán (Herec), Ladislav Frej st. (Herec), Alois Plocek (Herec), Pavel Raban (Herec), Vladimír Otáhal (Herec), Stanislav Němec (Herec), Vincenc Koblitz (Herec), Jan Janků (Herec), Jan Sieber (Herec), Vladimír Štros (Herec), Ludvík Pozník (Herec), Jaroslav Kovář (Herec), František Dohnal (Herec), Rudolf Široký (Herec), Josef Kalena (Herec), František Marek (Herec), Václav Černý (Herec), Jaroslav Andrýsek (Herec), Oldřich Cerha (Herec), Svatopluk Říčánek (Herec), Zdeněk Plaček (Herec), Vladimír Kovář (Herec), Jiří Pichler (Herec), Eva Lorenzová (Herec), Oldřich Kapr (Herec), František Hruška (Herec), Helena Matoušková (Herec), Emil Hora (Herec), Viktor Watzel (Herec), Jiří Valenta (Herec), Karel Urbanovský (Herec), Alexandr Ovčarič (Herec), Bedřich Smrčka (Herec), Karel Schilhab (Herec), Ladislav Holub (Herec), Julius Novák (Herec), Vladimír Gregora (Herec), Karel Novotný (Herec), Antonín Rosenauer (Herec), Otakar Matějček (Herec), Vasil Maliňák (Herec), Petr Maděra (Herec), Karel Vondrák (Herec), Jiří Divecký (Herec), Ladislav Fallada (Herec), Ahmed Hamimou (Herec), Miroslav Krejča (Herec), Emil Lenz (Herec), Ladislav Ott (Herec), Felipe Popoca (Herec), Halim Shatat (Herec), Shyam Shrestha (Herec), Jaroslav Balzer (Herec), Rudolf Dvořák (Herec), Josef Goldbach (Herec), Karel Texel (Herec), Ismail Hennawi (Herec), Josef Holý (Herec), Jaroslav Rada (Herec), Jaroslava Semrádová (Herec), Nikolaj Stamenov (Herec), Bohumil Svoboda (Herec), Antonín Žemlička (Herec), Jaroslav Drbohlav (Herec), Jiří Wohanka (Herec), Václav Knop (Herec), Zdeněk Mucha (Herec), Jan Schaffer (Herec), Jiří Bím (Herec), František Čadil (Herec), Karel Hajn (Herec), Jiří Hlaváček (Herec), Bohuslav Homolka (Herec), František Hradil (Herec), Antonín Hubáček (Herec), Jaroslav Chadim (Herec), Antonín Kozel (Herec), Václav Kužel (Herec), Václav Lexa (Herec), Vlastimil Lupínek (Herec), Jaroslav Menšík (Herec), Jiří Myslivec (Herec), Miroslav Nováček (Herec), Theodor Osvald (Herec), Taras Petrenko (Herec), Oldřich Runštuk (Herec), Jaroslav Rychtera (Herec), Miloš Shrbený (Herec), Ladislav Šauer (Herec), Karel Šébl (Herec), Jaroslav Šmatlák (Herec), František Šrajer (Herec), Josef Štěpánek (Herec), Václav Záhora (Herec), Michal Čuška (Herec), Zlatomil Fabinyi (Herec), František Jákl (Herec), Miroslav Jíra (Herec), Jiří Kasík (Herec), Jaroslav Klenot (Herec), Jiří Klenot (Herec), Jiří Sládek (Herec), Zdeněk Srstka (Herec), Jaroslav Tomsa (Herec), Karel Vítek st. (Herec), Ludvík Wolf (Herec), Arnošt Böhm (Herec), Josef Engel (Herec), Karel Engel (Herec), Ladislav Horáček (Herec), Petr Jákl st. (Herec), Václav Jánský (Herec), Jiří Kalenský (Herec), Milan Kindl (Herec), Ladislav Lahoda (Herec), Jiří Mašín (Herec), Jiří Plachý (Herec), Jindřich Sejk (Herec), Oldřich Semerák (Herec), Jiří Smejkal (Herec), Stanislav Šedivý (Herec), Stanislav Tůma (Herec), Michal Vachun (Herec), Jan Váňa (Herec), Karel Hlušička (Herec)
1973/227/Československo/Drama, Válečný, Historický
Zajímavost k filmu
- Film byl vybrán jako zástupce československého filmu, který se ucházel o Oscara v sekci cizojazyčný film za rok 1973.
- Otakar Vávra při natáčení masových scén použil 60 000 komparzistů. Tento rekord v české a československé kinematografii zatím nebyl překonán.
- Na verzi vydané na VHS od společnosti Centrum českého videa není závěrečná scéna s bitvou o celnici.
- Eduard Cupák odmietol stvárniť prezidenta Edvarda Beneša.
- Všeobecná mobilizace československé armády v září 1938 byla vyhlášena na základě schůzky anglického a francouzského velvyslance s prezidentem Benešem, kde padla okřídlená věta „vlády Francie a Velké Británie již nadále nemohou nésti riziko, aby radili Československu nemobilizovat“ a snaha o objektivitu spočívající v odhodlání části představitelů Anglie a Francie pomoci ČSR, viz první lord admirality Sir Duff Cooper (Josef Langmiler) a nabídka demise dvou členů francouzské vlády.
- Ve filmu nejsou vyobrazeny československé tanky, protože bylo zachováno jen několik málo kusů.
- V závěrečných titulkách se v obsazení filmu objevuje ve své době rekordních 260 účinkujících.
- Otakar Vávra se dostal do sporu se Sověty kvůli vyobrazení sovětského velvyslance. Nepůsobil prý dost důstojně na to, že symbolizuje největší velmoc světa. Vávra řekl, že SSSR v roce 1938 nebyl velmocí a velvyslancovy "pochybné" dialogy doložil písemně.
- Vávra vyobrazil mobilizaci na základě svých vlastních zážitků.
- Natáčení probíhalo v Praze, Chebu, Liberci, Abertamech, Rokytnici a v pevnostech Dobrošov a Hanička. Natáčelo se také v Karlových Varech, obci Prnink a Červeném Hrádku.
- První česká věta zazní až v jedenácté minutě filmu.
- Otakar Vávra při natáčení masových scén použil 60 000 komparzistů. Tento rekord v české a československé kinematografii zatím nebyl překonán.
- Na verzi vydané na VHS od společnosti Centrum českého videa není závěrečná scéna s bitvou o celnici.
- Eduard Cupák odmietol stvárniť prezidenta Edvarda Beneša.
- Všeobecná mobilizace československé armády v září 1938 byla vyhlášena na základě schůzky anglického a francouzského velvyslance s prezidentem Benešem, kde padla okřídlená věta „vlády Francie a Velké Británie již nadále nemohou nésti riziko, aby radili Československu nemobilizovat“ a snaha o objektivitu spočívající v odhodlání části představitelů Anglie a Francie pomoci ČSR, viz první lord admirality Sir Duff Cooper (Josef Langmiler) a nabídka demise dvou členů francouzské vlády.
- Ve filmu nejsou vyobrazeny československé tanky, protože bylo zachováno jen několik málo kusů.
- V závěrečných titulkách se v obsazení filmu objevuje ve své době rekordních 260 účinkujících.
- Otakar Vávra se dostal do sporu se Sověty kvůli vyobrazení sovětského velvyslance. Nepůsobil prý dost důstojně na to, že symbolizuje největší velmoc světa. Vávra řekl, že SSSR v roce 1938 nebyl velmocí a velvyslancovy "pochybné" dialogy doložil písemně.
- Vávra vyobrazil mobilizaci na základě svých vlastních zážitků.
- Natáčení probíhalo v Praze, Chebu, Liberci, Abertamech, Rokytnici a v pevnostech Dobrošov a Hanička. Natáčelo se také v Karlových Varech, obci Prnink a Červeném Hrádku.
- První česká věta zazní až v jedenácté minutě filmu.
Odkazy
Hrají:
Jiří Pleskot, Bohuš Pastorek, Gunnar Möller, Jaroslav Radimecký, Martin Gregor, Bořivoj Navrátil, Otakar Brousek st., Josef Langmiler, Rudolf Krátký, Günther Zschieschow, Fred Alexander, Rudolf Jurda, Čestmír Řanda st., Werner Ehrlicher, Vladimír Šmeral, Jaroslav Rozsíval, Jiří Krampol, Vítězslav Jandák, Jaroslava Tichá, Renáta Doleželová, Wilhelm Koch-Hooge, Gustav Nezval, Jiří Dušek, Vladimír Pavlar, Vladislav Strželčik, Ota Sklenčka, Vladimír Stach, Svatopluk Beneš, Jaroslav Raušer, Vladimír Salač, Michal Dočolomanský, Ladislav Lakomý, Milan Riehs, Vladimír Hlavatý, Gerhard Rachold, Werner Wieland, Jan Schánilec, František Vicena, Ilja Prachař, Jiří Holý, Josef Němeček, František Zvarík, Ladislav Kazda, Milan Holubář, Erich Brauer, Emma Černá, Jaroslav Dufek, Pavel Spálený, Martin Štěpánek, Karel Vlček, Josef Větrovec, Rudolf Velický, Stanislav Zindulka, Miloš Nedbal, Gustav Opočenský, Karel Peyr, Bohumil Šmída, Josef Somr, Rudolf Chromek, Miroslav Saic, Iva Hüttnerová, Martin Linda, Siegfried Loyda, Jaroslav Satoranský, Raoul Schránil, Josef Vorel, Jaroslav Esop, Emil Horváth ml., Petr Oliva, Karel Hábl, Miroslav Zounar, Michal Pavlata, Václav Kotva, Jan Teplý st., Svatopluk Skládal, Vladimír Ptáček, Štěpán Bulejko, Oldřich Velen, Ivo Kubečka, Otakar Wimmer, Karel Karas, Václav Jandl, Jan Bartoš, Alois Trojan, Bohuslav Ličman, Oldřich Janovský, Vítězslav Bartoš, Bohumil Švarc st., Josef Lébr, Vlasta Jelínková, Radko Choc, Václav Brtna, Kamil Bešťák, Břetislav Tetera, Miroslav Prokeš, Zdeněk Dohnal, Jiří Adamec, Bert Schneider, Roman Hemala, Jan Vítek, Jiří Joran, Otto Ohnesorg, Magda Dolejšová, Marie Štrampachová, Hana Opršalová, Václav Procházka, Jiří Vocetka, Vladimír Navrátil, Ladislav Novák, Jan Zetek, Rudolf Čížek, Vladimír Bičík, Milan Vyskočil, Antonín Zavoral, Josef Hrbek, Otakar Horký, Jiří Koudelka, Josef Rektor, Jaroslav Kubricht, Josef Sluka, Pavel Osif, Karel Zikmund, Vladimír Fürst, Miloš Švarc, Dobroslav Čech, Jan Prokeš, Jiří Pokora, Vladimír Kotrlík, Walter Steiner, Arnošt Chira, Elena Strupková, Bohumil Slezáček, Zdeněk Forejt, Karel Šebesta, Oto Ševčík, Václav Vávrovský, Vlastimil Čaněk, Emanuel Glombíček, Bohumír Hájek, Tomáš Novák, Vít Pešina, Oldřich Strouhal, Václav Vondráček, Antonín David, Zdeněk Landa, Josef Mašek, Jiří Urbanec, František Kotík, Bohumír Nušl, Čestmír Černý, Josef Himmel, František Velíšek, Jan Jirát, Josef Jandovský, Miroslav Janeček, Josef Syřiště, Karel Roubík, Zdeněk Svoboda, Václav Mleziva, Miloslav Kasalý, Vladislav Šimčík, Jan Bulla, Celestýn Mrázek, Jan Nekarda, Antonín Šimon, Miloslav Novák, Miroslav Rous, Jiří Hübsch, Prokop Jílek, Zdeněk Nehlič, Karel Zikán, Ladislav Frej st., Alois Plocek, Pavel Raban, Vladimír Otáhal, Stanislav Němec, Vincenc Koblitz, Jan Janků, Jan Sieber, Vladimír Štros, Ludvík Pozník, Jaroslav Kovář, František Dohnal, Rudolf Široký, Josef Kalena, František Marek, Václav Černý, Jaroslav Andrýsek, Oldřich Cerha, Svatopluk Říčánek, Zdeněk Plaček, Vladimír Kovář, Jiří Pichler, Eva Lorenzová, Oldřich Kapr, František Hruška, Helena Matoušková, Emil Hora, Viktor Watzel, Jiří Valenta, Karel Urbanovský, Alexandr Ovčarič, Bedřich Smrčka, Karel Schilhab, Ladislav Holub, Julius Novák, Vladimír Gregora, Karel Novotný, Antonín Rosenauer, Otakar Matějček, Vasil Maliňák, Petr Maděra, Karel Vondrák, Jiří Divecký, Ladislav Fallada, Ahmed Hamimou, Miroslav Krejča, Emil Lenz, Ladislav Ott, Felipe Popoca, Halim Shatat, Shyam Shrestha, Jaroslav Balzer, Rudolf Dvořák, Josef Goldbach, Karel Texel, Ismail Hennawi, Josef Holý, Jaroslav Rada, Jaroslava Semrádová, Nikolaj Stamenov, Bohumil Svoboda, Antonín Žemlička, Jaroslav Drbohlav, Jiří Wohanka, Václav Knop, Zdeněk Mucha, Jan Schaffer, Jiří Bím, František Čadil, Karel Hajn, Jiří Hlaváček, Bohuslav Homolka, František Hradil, Antonín Hubáček, Jaroslav Chadim, Antonín Kozel, Václav Kužel, Václav Lexa, Vlastimil Lupínek, Jaroslav Menšík, Jiří Myslivec, Miroslav Nováček, Theodor Osvald, Taras Petrenko, Oldřich Runštuk, Jaroslav Rychtera, Miloš Shrbený, Ladislav Šauer, Karel Šébl, Jaroslav Šmatlák, František Šrajer, Josef Štěpánek, Václav Záhora, Michal Čuška, Zlatomil Fabinyi, František Jákl, Miroslav Jíra, Jiří Kasík, Jaroslav Klenot, Jiří Klenot, Jiří Sládek, Zdeněk Srstka, Jaroslav Tomsa, Karel Vítek st., Ludvík Wolf, Arnošt Böhm, Josef Engel, Karel Engel, Ladislav Horáček, Petr Jákl st., Václav Jánský, Jiří Kalenský, Milan Kindl, Ladislav Lahoda, Jiří Mašín, Jiří Plachý, Jindřich Sejk, Oldřich Semerák, Jiří Smejkal, Stanislav Šedivý, Stanislav Tůma, Michal Vachun, Jan Váňa, Karel Hlušička