Já, Olga Hepnarová / Já, Olga Hepnarová (2016/105/Česko, Polsko, Francie, Slovensko/Životopisný, Drama, Historický, Psychologický) %
27.08.2023 14:25
JEDNOU VĚTOU
„Já, Olga Hepnarová, oběť Vaší bestiality, odsuzuji Vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život plný utrpení je X lidí málo."“
OBSAH
Film Já, Olga Hepnarová je příběhem mladé ženy, která v roce 1973 nasedla do nákladního auta a v centru Prahy zabila 8 lidí. Svůj čin považovala za akt pomsty společnosti, která jí podle ní celý život ubližovala, a v roce 1975 byla jako poslední žena na území Československa popravena. Snímek je existenciálním dramatem Olgy Hepnarové, je příběhem osamělého člověka vymezujícího se proti většinové společnosti, příběhem, který vyústí v tragédii a nemá vítěze ani poraženého. Film nabízí pohled na traumatický život i čin hlavní hrdinky z určitého odstupu tak, aby se emotivně na stranu Olgy Hepnarové neklonil. Film je současně i dramatem lidí z okolí Olgy Hepnarové a snaží se najít příčiny jejího strašného agresivního aktu.(Bontonfilm CZ)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Olga Hepnarová a pokroucení lidské mysli v té nejtěžší možné podobě. Michalina Olszańska zahrála tak neuvěřitelně přesvědčivě a působivě, že na její recitaci dopisů Olgy pravděpodobně nikdy nezapomenu. Tvůrci se chopili nesmírně těžké látky a zvládli ji vysloveně na jedničku. Vědomá černobílá kamera v kombinaci s atmosférou sedmdesátých let perfektně vystihuje nemohoucnost doby něco řešit a tak se Olga odkazuje stále na sebe, svoje nitro, své myšlenky a my, jakožto divák, máme možnost přihlížet a přemýšlet nad tím, co se jí asi honí hlavou. Ve výsledku to stejně jako diváci nevymyslíme, ale mám pocit, že s takovou osobností by měl opravdu co dělat i renomovaný psychiatr. Nicméně bylo zajímavé takovou postavu dvě hodiny sledovat. A ve spojení s některými scénami, na které patrně nikdy nezapomenu, si myslím, že lépe tento film nemohl být odvedený. Jsem moc rád, že se tato herecká spolupráce mezi Čechy a Poláky povedla. A teď jsem zvědavý, za jak dlouho se někdo pustí do Horákové nebo bratrů Mašínových… (Malarkey) 5*
Když postavíš příběh na hlavní hrdince, můžeš být sebelepší filmař, ale pokud ti herečka nezahraje, jsi v prdeli. To ale není tento případ, protože hereckýmu výkonu, který předvádí Michalina Olszanska by zatleskala ve stoje i Meryl Streep. Viděl jsem už mnoho výborných hereckých projevů a tak s klidným svědomím můžu říci, aby si už Michalina pomalu připravovala děkovnou řeč na Českýho lva, protože tohle bylo ukázkově bezchybné splynutí s postavou. Michalina, přestala být před kamerou Michalinou a začala být Olgou. Film je po filmařský i emotivní stránce jak uragán valící na tebe super kvalitu ze všech stran, který sice po 105 minutách končí, ale ten masakr co ti způsobil v hlavě, budeš urovnávát ještě douho po skončení. Rád bych už přestal s chválou, ale ještě si neodpustím adorovat obrazovou složku, to jsou vymazlený kompozice v každým záběru, zkrátka každej posranej detail má svůj smysl. Kostýmy vynikajcí, rekvizity dokonale přesný, vedlejší role skvělý, hlavně Klára Melíšková by mohla mít za rok lví společnost. Ne, je prostě vidět, že Tomáš s Petrem věděli co chtějí a jejich výsledná práce rozhodně patří mezi to nejlepší co u nás od revoluce kdy vzniklo. (Enšpígl) 5*
Já, Hepnarová silná... a fotogenická. Strašně neujasněný film co do přístupu k hlavní hrdince, ale i v hereckém pojetí a scenáristicky. Film, který vynechává a fragmentarizuje, přitom se ale pořád místy zbytečně opakuje a místy zase přeskakováním detailů spíše mate, než posiluje dojem chladu. Kombinace velmi filmového a fotogenického vizuálu, lehce divadelního zcizeného pojetí některých scén a dobových dokumentů je spíš kostrbatá než organická. Olga funguje v rámci jednotlivých scén, především, když se v nich nemluví a odněkud stoupá dým. Pak má díky netuctové tváři a podivnému držení těla Michaliny Olszańské zneklidňující sex appeal. Stejně tak bych vyzdvihl volnou práci s dobovostí, nestavění normalizačních kulis na odiv a potlačení jakýchkoli "systémových" rysů. Film si všímá postav ve velmi konkrétním prostorovém výseku, neomlouvá je dobou a zkažeností systému. V tomhle ohledu je velmi sugestivní. Bohužel když ho mám brát jako významový celek, který pracuje s distancovanou studií monstra a procedurální zprávou o jedné masové vražedkyni, nemůžu se bránit rozpakům. Ano, už je to dílo lidí, kteří se vyhýbají mnoha otravným českým konvencím a jsou poučení současným festivalovým filmem, ale to samo o sobě není vůbec garantem soudržnosti a působivosti. Musím se přiklonit na stranu těch, kteří říkají, že Hepnarová je sázka na jistotu. Sice ne na jistotu, které jsme tu léty přivykli, ale to na věc nic nemění. Ve všech ohledech nakonec zdánlivě provokativní a morálně ambivalentní snímek končí při zdi. (Marigold) 3*
VELKÁ RECENZE
Olga (Michalina Olszańská) na první pohled vypadá jako normální tichá dvaadvacetiletá dívka. Žije ve spořádané pražské rodině a chodí do práce. Jenže Olga není normální, sama přiznává, že je psychopat. Okolí ji šikanuje, stala se podle jejích slov „obětí dospělých a hračkou školních dětí“. Proto se distancuje od společnosti, odstěhuje se na chatu a zanevře na svět. Nadále pracuje jako řidička, navazuje pár známostí s kolegy. S nikým však nedokáže nebo ani nechce vycházet.
Žije v paranoidním přesvědčení, že se jí snaží všichni ublížit. A tak se rozhodne za napůl prožité, napůl vsugerované trápení pomstít. Žádnou sebevraždou v ústraní, ale činem, který se vryje československé společnosti do paměti. To se jí v létě roku 1973, kdy vjede na Strossmayerově náměstí náklaďákem na chodník a zabije osm lidí, daří. Olga následně popírá jakoukoliv duševní chorobu a požaduje pro sebe nejvyšší trest – trest smrti. Sebeobětováním chce poukázat na bestialitu společnosti, ve které vyrůstala a existenci tzv. „otloukánků“, lidí, jako je ona. Ale opravdu netrpí psychickou poruchou a přijme oprátku s hrdostí?
Není Čech ani Slovák, který by jméno Olgy Hepnarové neznal. Režisérské duo Tomáš Weinreb a Petr Kazda se jako první odvážili ztvárnit tento pohnutý životní příběh v celovečerním filmu. Drama nám dovolí nahlédnout hlouběji do dívčina soukromí. Mapuje Olžin život po dobu asi pěti let. Prožíváme její složitý vztah s matkou (Klára Melíšková), detailně zabrané lesbické hrátky i pocit zadostiučinění v závěrečném proslovu před soudem. Zčásti snímek pomůže pochopit, jak se cítí jedinec vymezující se proti většině. Přesto je důležité říct, že se režiséři nesnaží zobrazit Olgu jako oběť a jakkoliv její zrůdné chování ospravedlnit.
Autentičnost a depresivní náladu podtrhuje fakt, že je historické drama natočeno černobíle. Velmi dobře si tvůrci poradili i s prostředím a dobovým oblečením ze 70. let. Kamera v podání Adama Sikory využívá dlouhé záběry (nejen) na Olžin pronikavý pohled, který diváky donutí nervózně sklopit zrak. Místy se někomu můžou zdát scény poněkud zdlouhavé, ale do celkového konceptu filmu se to hodí. Stejně jako minimální použití hudby, vše se zdá ponuré, tiché, až dekadentní.
Já, Olga Hepnarová není film pro slabé povahy. Příběh založený na skutečných událostech věrně zobrazuje život a myšlení mladé dívky, která má pocit, že stojí sama proti zbytku světa. Jelikož sledujeme Olžin způsob života po několik let, můžeme její jednání lépe pochopit. Pro několikanásobnou vraždu však neexistuje omluva. Drama s tragickým koncem zanechá v člověku, jak se dá předpokládat, sklíčené pocity a nutnost zamyšlení. Bravurní herecké výkony a zajímavé zpracování tak složitého a kontroverzního tématu si zaslouží uznání.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Lékařka Hepnarová ráno budí své dvě dcery. Mladší Olga odmítá jít do školy, protože ji tam šikanují. Spolyká proto deset tablet meprobamatu. V nemocnici tvrdí, že je chtěla pouze ochutnat. Přesto ji matka, která se k dceři chová chladně, odveze do léčebny v Opařanech. Olga se tu vyhýbá ostatním. Spolubydlící ji zmlátí ve sprchách. Dívka odmítá s kýmkoliv komunikovat, věnuje se pouze náročné četbě a stane se z ní silná kuřačka. Napíše dopis psychiatrovi, v němž mu sdělí své pocity a vypráví o složitých vztazích v rodině. Rodiče ji prý v dětství mlátili, nyní se cítí osaměle a nedokáže se zařadit do společnosti. Jako dárek k narozeninám si v roce 1971 Olga přeje odejít z domova. S matkou, otcem, babičkou i se sestrou se těžko snáší. Opustí Prahu a začne pracovat mezi muži jako pomocná síla v garážích pošt a telekomunikací. Její podivné chování tam budí posměch. Žádá matku o peníze na dostavbu chaty u obce Oleško, v níž bydlí. Když jí tam matka přiveze kamna a požaduje, aby se na zimu vrátila domů, Olga to rezolutně odmítne. Přátelí se s mladíkem Františkem z chatové kolonie a sblíží se s atraktivní kolegyní z podniku Jitkou. Začne jezdit jako řidička. Obě dívky se na zábavě při tanci chovají nekonformně a líbají se. František vytkne kamarádce, že se vyhýbá společnosti, že nezdraví a provokuje okolí. Dívka za deště věší vyprané prádlo. Při setkání s Františkovými přáteli u ohně se s ostatními nebaví. Hepnarová vozí inkasistky, jezdí přitom dost riskantně a při řízení stále kouří. Pozve Jitku k sobě do chaty na večeři a pomiluje se s ní. Olga začne při zaměstnání opět studovat. Chatu chce věnovat své milence. Jitka má však známost s matkou malého dítěte Janou, Olga byla pro ni jen chvilkový flirt. Navíc jí vadí, že milenka nemluví, nosí stále jen kalhoty a je cítit motorovým olejem. Olga vyhrožuje, že spáchá sebevraždu, přesto se rozejdou. Po stížnostech kolegyň dostane Hepnarová na poště výpověď. V zimě v chatce mrzne a současně si uvědomí, že je psychopatka; slibuje lidem pomstu. V hospodě se sblíží s cikánkou Marikou a prožije s ní milostný románek. Olga dělá řidičku u Pražských komunikací. Seznámí se s ní postarší a svérázný Míra. Ten jí v hospodě vypráví, jak jej jako chlapce rodiče mlátili. Olga se svěří lékaři se svými pocity a s nepřátelským vztahem k lidem. Přizná se mu, že je lesba a chce, aby jí pomohl najít nějakou dívku. Dále ho žádá, aby jí zajistil hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Lobči. Na přijetí do léčení se však musí čekat několik měsíců. Matka nadále Olgu přezírá, napíše jí však neschopenku a dá jí peníze. Na dívčinu otázku, kdo je její skutečný otec, neodpoví. Olga prodá chatu, kde žila půldruhého roku, a od začátku roku 1973 bydlí v podnikové ubytovně v Malešicích. Koupí si trabanta, v němž se miluje s dalšími dívkami. Jako dobrá řidička dostane v práci od mistra lepší vůz. Míra zajde s Hepnarovou ke svému známému psychologovi, ten ji však odbude. Míra a Olga vyrazí do přírody. Stanují v dešti. - Matka dívce předepíše Dormiphen na uklidnění a opět jí dá peníze. Míra s Olgou si chtějí pořídit chatu v severních Čechách. Muž proto odjede do Mostu, po dívce chce, aby prodala trabanta. Olga napíše dopis, v němž se zpovídá z celého svého života a zmiňuje se o tom, jak se k ní lidé chovali a nenáviděli ji. Má prý dvě možnosti, buď zabít sebe nebo zabít jiné. Rozhodne se „odsoudit společnost k trestu smrti“. Zajede se podívat na chatu v Olešce, spálí osobní deníky a shodí trabanta ze stráně nad Slapskou přehradou. 10. července 1973 si mladá žena půjčí nákladní vůz Praga RN a vhodí do schránky dopis adresovaný novinám. S náklaďákem vjede na chodník s tramvajovou zastávkou; zabije osm lidí, další těžce zraní. Příslušníkovi VB ihned po činu přizná, že jej provedla schválně. Ve vězení matka navštíví dceru a dá jí balíček. Ani jedna z žen nepromluví, matka se rozpláče. Olgu zastupuje slovenský obhájce. Ona se mu marně snaží dokázat, že na svůj čin měla právo. Žádá pro sebe trest smrti, ví, že jej dostane a její „gesto“ tak získá na ceně. Podle dívčiných slov nikomu nic neudělala, a přesto se k ní lidé chovali špatně. Současně advokáta žádá, aby z ní před soudem nedělal duševně nemocnou. Soud nejprve probere žádosti obětí na odškodnění. I před tribunálem chce Olga pro sebe trest smrti, svého činu nelituje, je na něj hrdá. Tvrdí, že od dětství byla „Prügelknabe“ (tedy otloukánek). Obhájce se snaží dokázat, že je nemocná. Za pokus o žhářství na otcovu hospodářskou usedlost ze srpna 1970 a za smrt osmi lidí je 6. dubna 1974 odsouzena k trestu smrti. Po více než roce stráveném ve vězení je Olga vyšetřena lékaři. Tvrdí jako schizofrenička, že není Hepnarová, ale dcera jakéhosi Winifera. Je popravena v Pankrácké věznici 12. března 1975. Na popraviště ji musejí odvléct. Otec, matka a sestra mlčky zasednou k obědu...
Ocenění:
Český lev
2016 - Michalina Olszańska (Nejlepší herečka)
2016 - Klára Melíšková (Nejlepší vedlejší herečka)
2016 - Nejlepší filmový plakát
2016 - Marcin Kurek, Marian Urban, Petr Kazda, Sylwester Banaszkiewicz, Tomáš Weinreb, Vojtěch Frič (Nejlepší film) (nominace)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Nejlepší režie) (nominace)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Nejlepší scénář) (nominace)
2016 - Adam Sikora (Nejlepší kamera) (nominace)
2016 - Aneta Grňáková (Nejlepší kostýmy) (nominace)
2016 - Alina Janerka (Nejlepší masky) (nominace)
Slnko v sieti
2017 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Najlepšia filmová réžia)
2017 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Najlepší hraný film) (nominace)
2017 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Najlepší filmový scenár) (nominace)
2017 - Michalina Olszańska (Najlepší ženský herecký výkon v hlavnej úlohe) (nominace)
2017 - Klára Melíšková (Najlepší ženský herecký výkon vo vedľajšej úlohe) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Nejlepší režie)
2016 - Michalina Olszańska (Nejlepší herečka)
2016 - Adam Sikora (Nejlepší audiovizuální počin)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Cena Innogy pro objev roku)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb, Vojtěch Frič (Nejlepší film) (nominace)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Nejlepší scénář) (nominace)
Hong Kong International Film Festival (HKIFF)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Zlatý pták ohnivák - mladé kino) (nominace)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Cena FIPRESCI) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 24.03.2016 Bontonfilm
Premiéra Polsko: 13.01.2017 Żółty Szalik
Premiéra Francie: 6.7.2016 Arizona Films
Premiéra: Slovensko: 14.4.2016 ASFK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: -
Poprvé na DVD: 15.6.2016 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 5 125 399
Návštěvnost v ČR 42 394
„Já, Olga Hepnarová, oběť Vaší bestiality, odsuzuji Vás k trestu smrti přejetím a prohlašuji, že za můj život plný utrpení je X lidí málo."“
OBSAH
Film Já, Olga Hepnarová je příběhem mladé ženy, která v roce 1973 nasedla do nákladního auta a v centru Prahy zabila 8 lidí. Svůj čin považovala za akt pomsty společnosti, která jí podle ní celý život ubližovala, a v roce 1975 byla jako poslední žena na území Československa popravena. Snímek je existenciálním dramatem Olgy Hepnarové, je příběhem osamělého člověka vymezujícího se proti většinové společnosti, příběhem, který vyústí v tragédii a nemá vítěze ani poraženého. Film nabízí pohled na traumatický život i čin hlavní hrdinky z určitého odstupu tak, aby se emotivně na stranu Olgy Hepnarové neklonil. Film je současně i dramatem lidí z okolí Olgy Hepnarové a snaží se najít příčiny jejího strašného agresivního aktu.(Bontonfilm CZ)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Olga Hepnarová a pokroucení lidské mysli v té nejtěžší možné podobě. Michalina Olszańska zahrála tak neuvěřitelně přesvědčivě a působivě, že na její recitaci dopisů Olgy pravděpodobně nikdy nezapomenu. Tvůrci se chopili nesmírně těžké látky a zvládli ji vysloveně na jedničku. Vědomá černobílá kamera v kombinaci s atmosférou sedmdesátých let perfektně vystihuje nemohoucnost doby něco řešit a tak se Olga odkazuje stále na sebe, svoje nitro, své myšlenky a my, jakožto divák, máme možnost přihlížet a přemýšlet nad tím, co se jí asi honí hlavou. Ve výsledku to stejně jako diváci nevymyslíme, ale mám pocit, že s takovou osobností by měl opravdu co dělat i renomovaný psychiatr. Nicméně bylo zajímavé takovou postavu dvě hodiny sledovat. A ve spojení s některými scénami, na které patrně nikdy nezapomenu, si myslím, že lépe tento film nemohl být odvedený. Jsem moc rád, že se tato herecká spolupráce mezi Čechy a Poláky povedla. A teď jsem zvědavý, za jak dlouho se někdo pustí do Horákové nebo bratrů Mašínových… (Malarkey) 5*
Když postavíš příběh na hlavní hrdince, můžeš být sebelepší filmař, ale pokud ti herečka nezahraje, jsi v prdeli. To ale není tento případ, protože hereckýmu výkonu, který předvádí Michalina Olszanska by zatleskala ve stoje i Meryl Streep. Viděl jsem už mnoho výborných hereckých projevů a tak s klidným svědomím můžu říci, aby si už Michalina pomalu připravovala děkovnou řeč na Českýho lva, protože tohle bylo ukázkově bezchybné splynutí s postavou. Michalina, přestala být před kamerou Michalinou a začala být Olgou. Film je po filmařský i emotivní stránce jak uragán valící na tebe super kvalitu ze všech stran, který sice po 105 minutách končí, ale ten masakr co ti způsobil v hlavě, budeš urovnávát ještě douho po skončení. Rád bych už přestal s chválou, ale ještě si neodpustím adorovat obrazovou složku, to jsou vymazlený kompozice v každým záběru, zkrátka každej posranej detail má svůj smysl. Kostýmy vynikajcí, rekvizity dokonale přesný, vedlejší role skvělý, hlavně Klára Melíšková by mohla mít za rok lví společnost. Ne, je prostě vidět, že Tomáš s Petrem věděli co chtějí a jejich výsledná práce rozhodně patří mezi to nejlepší co u nás od revoluce kdy vzniklo. (Enšpígl) 5*
Já, Hepnarová silná... a fotogenická. Strašně neujasněný film co do přístupu k hlavní hrdince, ale i v hereckém pojetí a scenáristicky. Film, který vynechává a fragmentarizuje, přitom se ale pořád místy zbytečně opakuje a místy zase přeskakováním detailů spíše mate, než posiluje dojem chladu. Kombinace velmi filmového a fotogenického vizuálu, lehce divadelního zcizeného pojetí některých scén a dobových dokumentů je spíš kostrbatá než organická. Olga funguje v rámci jednotlivých scén, především, když se v nich nemluví a odněkud stoupá dým. Pak má díky netuctové tváři a podivnému držení těla Michaliny Olszańské zneklidňující sex appeal. Stejně tak bych vyzdvihl volnou práci s dobovostí, nestavění normalizačních kulis na odiv a potlačení jakýchkoli "systémových" rysů. Film si všímá postav ve velmi konkrétním prostorovém výseku, neomlouvá je dobou a zkažeností systému. V tomhle ohledu je velmi sugestivní. Bohužel když ho mám brát jako významový celek, který pracuje s distancovanou studií monstra a procedurální zprávou o jedné masové vražedkyni, nemůžu se bránit rozpakům. Ano, už je to dílo lidí, kteří se vyhýbají mnoha otravným českým konvencím a jsou poučení současným festivalovým filmem, ale to samo o sobě není vůbec garantem soudržnosti a působivosti. Musím se přiklonit na stranu těch, kteří říkají, že Hepnarová je sázka na jistotu. Sice ne na jistotu, které jsme tu léty přivykli, ale to na věc nic nemění. Ve všech ohledech nakonec zdánlivě provokativní a morálně ambivalentní snímek končí při zdi. (Marigold) 3*
VELKÁ RECENZE
Olga (Michalina Olszańská) na první pohled vypadá jako normální tichá dvaadvacetiletá dívka. Žije ve spořádané pražské rodině a chodí do práce. Jenže Olga není normální, sama přiznává, že je psychopat. Okolí ji šikanuje, stala se podle jejích slov „obětí dospělých a hračkou školních dětí“. Proto se distancuje od společnosti, odstěhuje se na chatu a zanevře na svět. Nadále pracuje jako řidička, navazuje pár známostí s kolegy. S nikým však nedokáže nebo ani nechce vycházet.
Žije v paranoidním přesvědčení, že se jí snaží všichni ublížit. A tak se rozhodne za napůl prožité, napůl vsugerované trápení pomstít. Žádnou sebevraždou v ústraní, ale činem, který se vryje československé společnosti do paměti. To se jí v létě roku 1973, kdy vjede na Strossmayerově náměstí náklaďákem na chodník a zabije osm lidí, daří. Olga následně popírá jakoukoliv duševní chorobu a požaduje pro sebe nejvyšší trest – trest smrti. Sebeobětováním chce poukázat na bestialitu společnosti, ve které vyrůstala a existenci tzv. „otloukánků“, lidí, jako je ona. Ale opravdu netrpí psychickou poruchou a přijme oprátku s hrdostí?
Není Čech ani Slovák, který by jméno Olgy Hepnarové neznal. Režisérské duo Tomáš Weinreb a Petr Kazda se jako první odvážili ztvárnit tento pohnutý životní příběh v celovečerním filmu. Drama nám dovolí nahlédnout hlouběji do dívčina soukromí. Mapuje Olžin život po dobu asi pěti let. Prožíváme její složitý vztah s matkou (Klára Melíšková), detailně zabrané lesbické hrátky i pocit zadostiučinění v závěrečném proslovu před soudem. Zčásti snímek pomůže pochopit, jak se cítí jedinec vymezující se proti většině. Přesto je důležité říct, že se režiséři nesnaží zobrazit Olgu jako oběť a jakkoliv její zrůdné chování ospravedlnit.
Autentičnost a depresivní náladu podtrhuje fakt, že je historické drama natočeno černobíle. Velmi dobře si tvůrci poradili i s prostředím a dobovým oblečením ze 70. let. Kamera v podání Adama Sikory využívá dlouhé záběry (nejen) na Olžin pronikavý pohled, který diváky donutí nervózně sklopit zrak. Místy se někomu můžou zdát scény poněkud zdlouhavé, ale do celkového konceptu filmu se to hodí. Stejně jako minimální použití hudby, vše se zdá ponuré, tiché, až dekadentní.
Já, Olga Hepnarová není film pro slabé povahy. Příběh založený na skutečných událostech věrně zobrazuje život a myšlení mladé dívky, která má pocit, že stojí sama proti zbytku světa. Jelikož sledujeme Olžin způsob života po několik let, můžeme její jednání lépe pochopit. Pro několikanásobnou vraždu však neexistuje omluva. Drama s tragickým koncem zanechá v člověku, jak se dá předpokládat, sklíčené pocity a nutnost zamyšlení. Bravurní herecké výkony a zajímavé zpracování tak složitého a kontroverzního tématu si zaslouží uznání.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Lékařka Hepnarová ráno budí své dvě dcery. Mladší Olga odmítá jít do školy, protože ji tam šikanují. Spolyká proto deset tablet meprobamatu. V nemocnici tvrdí, že je chtěla pouze ochutnat. Přesto ji matka, která se k dceři chová chladně, odveze do léčebny v Opařanech. Olga se tu vyhýbá ostatním. Spolubydlící ji zmlátí ve sprchách. Dívka odmítá s kýmkoliv komunikovat, věnuje se pouze náročné četbě a stane se z ní silná kuřačka. Napíše dopis psychiatrovi, v němž mu sdělí své pocity a vypráví o složitých vztazích v rodině. Rodiče ji prý v dětství mlátili, nyní se cítí osaměle a nedokáže se zařadit do společnosti. Jako dárek k narozeninám si v roce 1971 Olga přeje odejít z domova. S matkou, otcem, babičkou i se sestrou se těžko snáší. Opustí Prahu a začne pracovat mezi muži jako pomocná síla v garážích pošt a telekomunikací. Její podivné chování tam budí posměch. Žádá matku o peníze na dostavbu chaty u obce Oleško, v níž bydlí. Když jí tam matka přiveze kamna a požaduje, aby se na zimu vrátila domů, Olga to rezolutně odmítne. Přátelí se s mladíkem Františkem z chatové kolonie a sblíží se s atraktivní kolegyní z podniku Jitkou. Začne jezdit jako řidička. Obě dívky se na zábavě při tanci chovají nekonformně a líbají se. František vytkne kamarádce, že se vyhýbá společnosti, že nezdraví a provokuje okolí. Dívka za deště věší vyprané prádlo. Při setkání s Františkovými přáteli u ohně se s ostatními nebaví. Hepnarová vozí inkasistky, jezdí přitom dost riskantně a při řízení stále kouří. Pozve Jitku k sobě do chaty na večeři a pomiluje se s ní. Olga začne při zaměstnání opět studovat. Chatu chce věnovat své milence. Jitka má však známost s matkou malého dítěte Janou, Olga byla pro ni jen chvilkový flirt. Navíc jí vadí, že milenka nemluví, nosí stále jen kalhoty a je cítit motorovým olejem. Olga vyhrožuje, že spáchá sebevraždu, přesto se rozejdou. Po stížnostech kolegyň dostane Hepnarová na poště výpověď. V zimě v chatce mrzne a současně si uvědomí, že je psychopatka; slibuje lidem pomstu. V hospodě se sblíží s cikánkou Marikou a prožije s ní milostný románek. Olga dělá řidičku u Pražských komunikací. Seznámí se s ní postarší a svérázný Míra. Ten jí v hospodě vypráví, jak jej jako chlapce rodiče mlátili. Olga se svěří lékaři se svými pocity a s nepřátelským vztahem k lidem. Přizná se mu, že je lesba a chce, aby jí pomohl najít nějakou dívku. Dále ho žádá, aby jí zajistil hospitalizaci v psychiatrické léčebně v Lobči. Na přijetí do léčení se však musí čekat několik měsíců. Matka nadále Olgu přezírá, napíše jí však neschopenku a dá jí peníze. Na dívčinu otázku, kdo je její skutečný otec, neodpoví. Olga prodá chatu, kde žila půldruhého roku, a od začátku roku 1973 bydlí v podnikové ubytovně v Malešicích. Koupí si trabanta, v němž se miluje s dalšími dívkami. Jako dobrá řidička dostane v práci od mistra lepší vůz. Míra zajde s Hepnarovou ke svému známému psychologovi, ten ji však odbude. Míra a Olga vyrazí do přírody. Stanují v dešti. - Matka dívce předepíše Dormiphen na uklidnění a opět jí dá peníze. Míra s Olgou si chtějí pořídit chatu v severních Čechách. Muž proto odjede do Mostu, po dívce chce, aby prodala trabanta. Olga napíše dopis, v němž se zpovídá z celého svého života a zmiňuje se o tom, jak se k ní lidé chovali a nenáviděli ji. Má prý dvě možnosti, buď zabít sebe nebo zabít jiné. Rozhodne se „odsoudit společnost k trestu smrti“. Zajede se podívat na chatu v Olešce, spálí osobní deníky a shodí trabanta ze stráně nad Slapskou přehradou. 10. července 1973 si mladá žena půjčí nákladní vůz Praga RN a vhodí do schránky dopis adresovaný novinám. S náklaďákem vjede na chodník s tramvajovou zastávkou; zabije osm lidí, další těžce zraní. Příslušníkovi VB ihned po činu přizná, že jej provedla schválně. Ve vězení matka navštíví dceru a dá jí balíček. Ani jedna z žen nepromluví, matka se rozpláče. Olgu zastupuje slovenský obhájce. Ona se mu marně snaží dokázat, že na svůj čin měla právo. Žádá pro sebe trest smrti, ví, že jej dostane a její „gesto“ tak získá na ceně. Podle dívčiných slov nikomu nic neudělala, a přesto se k ní lidé chovali špatně. Současně advokáta žádá, aby z ní před soudem nedělal duševně nemocnou. Soud nejprve probere žádosti obětí na odškodnění. I před tribunálem chce Olga pro sebe trest smrti, svého činu nelituje, je na něj hrdá. Tvrdí, že od dětství byla „Prügelknabe“ (tedy otloukánek). Obhájce se snaží dokázat, že je nemocná. Za pokus o žhářství na otcovu hospodářskou usedlost ze srpna 1970 a za smrt osmi lidí je 6. dubna 1974 odsouzena k trestu smrti. Po více než roce stráveném ve vězení je Olga vyšetřena lékaři. Tvrdí jako schizofrenička, že není Hepnarová, ale dcera jakéhosi Winifera. Je popravena v Pankrácké věznici 12. března 1975. Na popraviště ji musejí odvléct. Otec, matka a sestra mlčky zasednou k obědu...
Ocenění:
Český lev
2016 - Michalina Olszańska (Nejlepší herečka)
2016 - Klára Melíšková (Nejlepší vedlejší herečka)
2016 - Nejlepší filmový plakát
2016 - Marcin Kurek, Marian Urban, Petr Kazda, Sylwester Banaszkiewicz, Tomáš Weinreb, Vojtěch Frič (Nejlepší film) (nominace)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Nejlepší režie) (nominace)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Nejlepší scénář) (nominace)
2016 - Adam Sikora (Nejlepší kamera) (nominace)
2016 - Aneta Grňáková (Nejlepší kostýmy) (nominace)
2016 - Alina Janerka (Nejlepší masky) (nominace)
Slnko v sieti
2017 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Najlepšia filmová réžia)
2017 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Najlepší hraný film) (nominace)
2017 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Najlepší filmový scenár) (nominace)
2017 - Michalina Olszańska (Najlepší ženský herecký výkon v hlavnej úlohe) (nominace)
2017 - Klára Melíšková (Najlepší ženský herecký výkon vo vedľajšej úlohe) (nominace)
Ceny české filmové kritiky
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Nejlepší režie)
2016 - Michalina Olszańska (Nejlepší herečka)
2016 - Adam Sikora (Nejlepší audiovizuální počin)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Cena Innogy pro objev roku)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb, Vojtěch Frič (Nejlepší film) (nominace)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Nejlepší scénář) (nominace)
Hong Kong International Film Festival (HKIFF)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Zlatý pták ohnivák - mladé kino) (nominace)
2016 - Petr Kazda, Tomáš Weinreb (Cena FIPRESCI) (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 24.03.2016 Bontonfilm
Premiéra Polsko: 13.01.2017 Żółty Szalik
Premiéra Francie: 6.7.2016 Arizona Films
Premiéra: Slovensko: 14.4.2016 ASFK
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: -
Poprvé na VHS: -
Poprvé na DVD: 15.6.2016 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 5 125 399
Návštěvnost v ČR 42 394
Tvůrci a herci
Tomáš Weinreb (Režie), Petr Kazda (Režie), Sylwester Banaszkiewicz (Produkce), Marcin Kurek (Produkce), Tomáš Weinreb (Produkce), Marian Urban (Produkce), Petr Kazda (Produkce), Vojtěch Frič (Produkce), - (Hudba), Adam Sikora (Kamera), Vojtěch Frič (Střih), - (Casting), Alexandr Kozák (Scénografie), Aneta Grňáková (Kostýmy), Petr Kapeller (Zvuk), Richard Müller (Zvuk), Alina Janerka (Masky), Petr Kazda (Scénář), Tomáš Weinreb (Scénář), Michalina Olszańska (Herec), Marika Šoposká (Herec), Klára Melíšková (Herec), Petra Nesvačilová (Herec), Jan Novotný (Herec), Lukáš Bech (Herec), Juraj Nvota (Herec), Pavel Neškudla (Herec), Gabriela Míčová (Herec), Marta Mazurek (Herec), Roman Zach (Herec), Ondřej Malý (Herec), Martin Pechlát (Herec), Malwina Turek (Herec), Magdaléna Borová (Herec), Zuzana Stavná (Herec), Martin Finger (Herec), Martina Eliášová (Herec), Viktor Vrabec (Herec), Tereza Blažková (Herec), Kostas Zerdaloglu (Herec)
2016/105/Česko, Polsko, Francie, Slovensko/Životopisný, Drama, Historický, Psychologický
Zajímavost k filmu
- Střih filmu trval rok.
- Do role Olgy (Michalina Olszańska) byla původně zvažována zpěvačka kapely Crystal Castles Alice Glass.
- Trabant, kterým jezdí ve filmu Olga (Michalina Olszańska) je dle detailů z konce 80. let (odlišná přední světla, širší boční sloupek, samonavíjecí pásy), zatímco film se odehrává v roce 1973.
- Svého trabanta se v reálu Hepnarová (Michalina Olszańska) pokusila svrhnout do Slapské přehrady, ale to se jí nepovedlo a auto uvízlo mezi stromy. Ve snímku jej ale pouze shodila z kopce do lesa.
- Ve filmu je chata Olgy (Michalina Olszańska) zděná, ve skutečnosti se však jednalo o pouhou montovanou chatku mnohem menší velikosti.
- Některé postavy byly ve filmu přejmenovány. Například milenka Hepnarové, Jitka (Marika Šoposká), se v reálu jmenovala Alžběta. A její spolubydlící Alena (Marta Mazurek) se zakládá na mixu dvou reálných osob - Boženy a Pavlíny. Změněno bylo i jméno sestry Hepnarové (Zuzana Stavná) z Evy na Ivetu.
- Na začátku ani na konci filmu autoři záměrně neozobrazili text: "Natočeno podle skutečné události"
- Autoři filmu původně v úplném začtku uvažovali o hudbě od Crystal Castles a byli už s kapelou v kontaktu, ale nakonec se rozhodli, že filmu bude bez jakékoliv hudby (vyjma scény na zábavě).
- Film měl v únoru roku 2016 světovou premiéru na filmovém festivalu Berlinale (Berlínský mezinárodní filmový festival), kde zahajoval sekci Panorama (sekce autorských filmů s kontroverzním tématem). Byl zde uveden v devíti projekcích.
- Badatel Čestmír Kozár, který se případem zabývá třicet let, je přesvědčen, že Olga Hepnarová trpěla duševní nemocí hebefrenní schizofrenií.
- Před činem zaslala Olga Hepnarová do Mladého světa a Svobodného slova dopis znění: "Já,Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím."
- Olga Hepnarová projížděla kolem zastávky nějakou dobu před činem, ale zdálo se jí tam málo lidí.
- Polská herečka Michalina Olszańska, ztvárňující Olgu Hepnarovou, neovládá češtinu. Z tohoto důvodu ji při postsynchronech nadabovala Berenika Kohoutová.
- Olga Hepnarová neprojevila sebemenší lítost nad svým činem a dokonce litovala, že se jí nepovedlo zabít víc lidí. Její odvaha však vzala za své při popravě. Smrti se bála a její chování v popravčí místnosti bylo prý více než nedůstojné.
- Natáčení probíhalo na jaře v roce 2014 v Ústí nad Orlicí, především v tamním areálu podniku Perla. Dále se natáčelo v Polsku ve městech Nowa Ruda, Kladsko a Vratislav.
- Česká punková kapela Zputnik vydala v roku 2011 album "Bohyně pomsty", v ktorom si za hlavný motív zvolila Hepnarovej zločin. Na obale sa skvie onen slávny nákladiak.
- Olga Hepnarová plánovala původně vykolejit vlak nebo střílet do lidí na nějakém frekventovanějším místě, např. na náměstí.
- V rámci prípravy na natáčanie snímky filmári vykupovali staré oblečenie z čias tragédie. Oblečenie prinieslo asi päťdesiat ľudí, pričom tvorcom ponúkli napríklad kabelky, klobúky alebo spodné prádlo. Nedostatkovým tovarom boli ale podprsenky. „Robili totiž špecifický tvar pŕs a tak ich zháňame, kde sa dá," podotkol režisér Tomáš Weinreb.
- Olga Hepnarová si na svoj vražedný čin vybrala typ auta Praga RN (tzv. Erena) z roku 1946 s poznávacou značkou AD-19-95.
- O zrežírovanie filmovej látky o osude Olgy Hepnarovej roky prejavovali záujem najväčšie osobnosti českej filmovej tvorby, medzi nimi aj Věra Chytilová.
- Do role Olgy (Michalina Olszańska) byla původně zvažována zpěvačka kapely Crystal Castles Alice Glass.
- Trabant, kterým jezdí ve filmu Olga (Michalina Olszańska) je dle detailů z konce 80. let (odlišná přední světla, širší boční sloupek, samonavíjecí pásy), zatímco film se odehrává v roce 1973.
- Svého trabanta se v reálu Hepnarová (Michalina Olszańska) pokusila svrhnout do Slapské přehrady, ale to se jí nepovedlo a auto uvízlo mezi stromy. Ve snímku jej ale pouze shodila z kopce do lesa.
- Ve filmu je chata Olgy (Michalina Olszańska) zděná, ve skutečnosti se však jednalo o pouhou montovanou chatku mnohem menší velikosti.
- Některé postavy byly ve filmu přejmenovány. Například milenka Hepnarové, Jitka (Marika Šoposká), se v reálu jmenovala Alžběta. A její spolubydlící Alena (Marta Mazurek) se zakládá na mixu dvou reálných osob - Boženy a Pavlíny. Změněno bylo i jméno sestry Hepnarové (Zuzana Stavná) z Evy na Ivetu.
- Na začátku ani na konci filmu autoři záměrně neozobrazili text: "Natočeno podle skutečné události"
- Autoři filmu původně v úplném začtku uvažovali o hudbě od Crystal Castles a byli už s kapelou v kontaktu, ale nakonec se rozhodli, že filmu bude bez jakékoliv hudby (vyjma scény na zábavě).
- Film měl v únoru roku 2016 světovou premiéru na filmovém festivalu Berlinale (Berlínský mezinárodní filmový festival), kde zahajoval sekci Panorama (sekce autorských filmů s kontroverzním tématem). Byl zde uveden v devíti projekcích.
- Badatel Čestmír Kozár, který se případem zabývá třicet let, je přesvědčen, že Olga Hepnarová trpěla duševní nemocí hebefrenní schizofrenií.
- Před činem zaslala Olga Hepnarová do Mladého světa a Svobodného slova dopis znění: "Já,Olga Hepnarová, oběť vaší bestiality, odsuzuji vás k trestu smrti přejetím."
- Olga Hepnarová projížděla kolem zastávky nějakou dobu před činem, ale zdálo se jí tam málo lidí.
- Polská herečka Michalina Olszańska, ztvárňující Olgu Hepnarovou, neovládá češtinu. Z tohoto důvodu ji při postsynchronech nadabovala Berenika Kohoutová.
- Olga Hepnarová neprojevila sebemenší lítost nad svým činem a dokonce litovala, že se jí nepovedlo zabít víc lidí. Její odvaha však vzala za své při popravě. Smrti se bála a její chování v popravčí místnosti bylo prý více než nedůstojné.
- Natáčení probíhalo na jaře v roce 2014 v Ústí nad Orlicí, především v tamním areálu podniku Perla. Dále se natáčelo v Polsku ve městech Nowa Ruda, Kladsko a Vratislav.
- Česká punková kapela Zputnik vydala v roku 2011 album "Bohyně pomsty", v ktorom si za hlavný motív zvolila Hepnarovej zločin. Na obale sa skvie onen slávny nákladiak.
- Olga Hepnarová plánovala původně vykolejit vlak nebo střílet do lidí na nějakém frekventovanějším místě, např. na náměstí.
- V rámci prípravy na natáčanie snímky filmári vykupovali staré oblečenie z čias tragédie. Oblečenie prinieslo asi päťdesiat ľudí, pričom tvorcom ponúkli napríklad kabelky, klobúky alebo spodné prádlo. Nedostatkovým tovarom boli ale podprsenky. „Robili totiž špecifický tvar pŕs a tak ich zháňame, kde sa dá," podotkol režisér Tomáš Weinreb.
- Olga Hepnarová si na svoj vražedný čin vybrala typ auta Praga RN (tzv. Erena) z roku 1946 s poznávacou značkou AD-19-95.
- O zrežírovanie filmovej látky o osude Olgy Hepnarovej roky prejavovali záujem najväčšie osobnosti českej filmovej tvorby, medzi nimi aj Věra Chytilová.
Odkazy