Panoptikum města pražského (TV seriál) / Panoptikum města pražského (TV seriál) (Krimi / Komedie Československo, 1987, 10 h 13 min (Minutáž: 52–68 min)) 80%
27.08.2023 14:23
JEDNOU VĚTOU
„Seriál kriminálních příběhů s oblíbenými pány detektivy z pražské "čtyřky" volně navazuje na Hříšné lidi Města pražského“
OBSAH
Desetidílný seriál kriminálních příběhů spisovatele Jiřího Marka a režiséra Antonína Moskalyka, který volně navazuje na oblíbené Hříšné lidi Města pražského, se vrací na obrazovky. Opět se tedy budeme setkávat s pány detektivy ze "čtyřky", jen pana radu Vacátka nahradil nový policejní rada Korejs (Jiří Adamíra). Jeho muži, pánové Bouše a Brůžek (Josef Vinklář a Josef Bláha), budou s pomocí již penzionovaného detektiva Mrázka (František Filipovský) a snaživého policejního koncipisty dr. Součka (Ondřej Havelka) řešit kriminální případy, které přinesla doba hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Jakkoli to byla těžká doba, lidé hřešili stále. Neboť hřešit je tak sladké... S humorem a lidskou shovívavostí se podíváme na příběhy hříšných a nehříšných pražských občanů, nahlédneme s nimi do prostředí, která bychom v našem hlavním městě již těžko hledali, prožijeme situace, které se rovněž nemohou opakovat...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jiří Adamíra je důstojná náhrada za pana radu Vacátka, namísto dobromyslného policajta staré školy je tu náhle ostrý a na první pohled nepřístupný štramák s laskavou duší. Trochu mě mrzí, že Bouše i Brůžek vypadají najednou jako "obecní policajti" s nedostatkem schopností (člověk by po těch letech čekal spíš nárůst zkušeností než senilitu :o)), ale celkově to zachovává příjemnou obstarožní atmosféru staré Prahy, které ani barva neuškodí. Moskalykovi se podařilo navázat na sequencovskou notu a vytvořit příjemnou a koukatelnou kramářskou píseň o mordýřích, lupičích a lehkých slečnách pro ospalá nedělní odpoledne. Ale Hříšní lidé byli jen jednou... (Marigold) 4*
Není to sice pan rada Vacátko, ale není to zas taková katastrofa. A co se barevnosti týče - filmy jako Partie Krásného Dragouna přece taky byly barevné. Pravda, už tu nejde o výjimečné příběhy a lidské osudy, žije se už jen z té dobové atmosféry, a tak seriál jako celek nemůže ve srovnání se svým černobílým předchůdcem obstát. To ale neznamená, že nejde o kus dobře odvedené práce - třeba pohraniční díl s henlajnovskými špacírkami je vyloženě libový. A Panoptikum jako takové si svých 80% zaslouží. (Gemini) 4*
Antonín Moskalyk přebírá štafetu po ve svém oboru nedostižném Jiřím Sequensovi a pohříchu ji nepouští, ba naopak, nese ji hrdě a důstojně, co ale naplat, když s panem radou Vacátkem je pryč i to nejdůležitější - ona neopakovatelná atmosféra Sequensových snímků a seriálu... Pan Moskalyk ovšem na své trati několikrát povážlivě zaškobrtl, poprvé tím, že z ryze vážně míněných detektivek s výrazně sociálním rozměrem udělal humorně laděný seriál bez větší míry sociálního ponoru, podruhé tím, že na uvolněné místo pana rady Vacátka dosadil policejního radu Korejse, tedy Jiřího Adamíru, a při vší úctě k němu, není to plnohodnotná náhrada, a potřetí tím, že točil svůj seriál na barevný materiál, černobílý obraz totiž dával tomuto výjimečnému seriálu mimořádně sugestivní patinu. Mohl bych ještě želet ztráty Liškovy nezaměnitelné hudby atd. atd., ale dál hořekovat nemá cenu. Pan rada je mrtev. Česká detektivní škola umírá s ním... (Radek99) 3*
VELKÁ RECENZE
Od premiéry v roce 1969 se kriminální seriál Hříšní lidé města pražského stal stálicí na českých obrazovkách. Při každé repríze získává nové a nové diváky a ti, kteří už jej měli možnost vidět, se k Hříšným lidem rádi vrací, přičemž nezáleží na tom, kolikrát je viděli. Naposledy se seriál objevil na obrazovkách v polovině roku 2010 (od dubna), kdy jej Česká televize nasadila do vysílání ve vyčištěné verzi a v HD rozlišení, byť je jeho použití u tohoto seriálu poněkud diskutabilní a ne vždy byla očekávání vyšší obrazové kvality naplněna.
Kniha spisovatele, scenáristy a pedagoga Jiřího Marka Panoptikum starých kriminálních příběhů vyšla poprvé v roce 1968. Obsahovala 17 kriminálních povídek, které se nostalgicky vrací do doby první republiky. Podle posledních výzkumů se příběhy zakládají na skutečných případech, tak jak je ve svých soudničkách zaznamenal novinář František Gel. Na základě úspěšných Markových povídek, které jsou někdy přirovnávány k Povídkám z jedné a druhé kapsy Karla Čapka (snad je to tak díky podobnému spojování detektivního žánru s jemným humorem a pečlivým vykreslení všech postav), sepsal jejich autor společně se zkušeným scenáristou a režisérem Jiřím Sequensem úspěšný seriál. Ten se časem svého vzniku trefil do období těsně před nástupem tvrdé normalizace. Přes všechnu nostalgii po masarykovské první republice prošel seriál sítem cenzorů a stal se jedním z divácky nejoblíbenějších pořadů tehdejší Československé televize.
Jiří Marek později vydal další dva soubory svých kriminálních povídek (Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum města pražského) a scenáristicky se podílel na čtveřici celovečerních filmů se stejnými hrdiny. Ty opět režíroval Jiří Sequens, neblaze proslulý prací na tendenčním prorežimním seriálu 30 případů majora Zemana. Na původní černobílý seriál pak v osmdesátých letech navázal Antonín Moskalyk desetidílným, tentokrát již barevným, Panoptikem města pražského, kde zesnulého radu Vacátka ztvárněného Jaroslavem Marvanem nahradil policejní rada Korejs v podání Jiřího Adamíry.
Každá z epizod se soustředí na jeden kriminální čin, případně situaci, která ale nutně nemusí být vyloženě kriminálního typu, ale vyžaduje zásah detektivů z pražské čtyřky. Některé příběhy jsou vážnější – vraždy, krádež přísně tajných dokumentů, jiné spíše staví na atmosféře (Lady Macbeth z Vinohrad, kde lze za jednoho z hrdinů označit i Loretu na Malostranském náměstí v Praze a její okolí) nebo jsou vtipnou anekdotou, jako díl se skříní a domnělou mrtvolou.
Ve středu jednotlivých epizod stojí vždy jeden z vyšetřovatelů, který čelí charismatickému protihráči (či charismatické protihráčce) z pražského podsvětí. Je dědictvím stylu televizní inscenace, že se děj odehrává pouze v omezeném okruhu postav. Přehledně je tak rozděleno, kdo je na straně zákona a kdo proti němu. Zároveň se dají vyčlenit tři kategorie postav (samozřejmě mimo vyšetřovatele a četnictvo). První z nich jsou postavy z okruhu pražské galerky. Není ale možné označit všechny postavy patřící do tohoto okruhu (zlodějíčky, kapsáře, překupníky, prostitutky) za vyloženě špatné, zločinné. Mnozí jsou nešťastnými osobami, které jen zůstaly vězet v soukolí „zločinecké“ organizace (lze-li to tak nazvat). A navíc: galerka s policií poměrně ochotně spolupracuje, pokud jde o ni samou. V případě, že někdo poruší nepsaná pravidla, je společností vyvržen. Zejména vrazi nejsou tolerováni.
Někteří z pachatelů stojí mimo zločineckou organizaci (defraudant Sepekowský, syn továrníka Kozáka), ale svými činy se k zločincům řadí. Jako každá jiná vyvážená struktura však galerka dokáže vycítit nerovnováhu způsobenou prvkem stojícím mimo tuto strukturu a policii navést na správnou stopu. Vyrovná tak nerovnováhu a zároveň si připíše kladný bod u policie a ten se může vždycky hodit.
Poslední kategorií jsou osoby, které stojí mimo svět zločinu. Obyčejní dělníci, taxikáři, drožkáři, tuláci nebo jen kolemjdoucí jsou důležitými svědky, kteří posunují vyšetřování zase o krok blíže k dopadení pachatele. I ta nejméně podstatná postava je ale v seriálu velmi pečlivě vykreslená a ztvárněna předními českými herci. Obsazení i menších rolí známými tvářemi zvyšuje diváckou atraktivnost seriálu, který díky tomu působí mnohem prestižnějším dojmem. Namátkou jmenujme Jiřího Kodeta, Miloše Kopeckého, Jiřího Sováka, Pavla Landovského, Květu Fialovou, Helenu Růžičkovou a mnohé další. Známé obličeje i v menších rolích také vedou ke snadné rozlišitelnosti postav. Na kostýmy nelze v případě černobílého seriálu příliš spoléhat, zbývají proto jen obličeje a nezbytná schopnost herců vdechnout hrdinům/antihrdinůmi na tak malém prostoru osobní charakteristiku a životnost. Díky důrazu na postavy tak mohou Hříšní lidé města pražského připomínat až „poláčkovskou“ snahu co nejlépe postihnout duše a příběhy „malých lidí“, příslušníků všech možných vrstev obyvatelstva.
Proti skupině lidí, pro něž není zákon ničím víc než jednou z mnoha knih, notabene ještě pořádně silnou a tudíž nevhodnou k zevrubnějšímu průzkumu, stojí tým vyšetřovatelů. V jeho čele stojí policejní rada Vacátko. Na první pohled „taťkovský“, zavalitý a dobromyslný typ, který ale umí v pravé chvíli na vyslýchaného přitlačit. Většinou jej zastihneme v kanceláři, i když jeho povinnosti občas vyžadují radovu přítomnost i v terénu.
Ne vždy se ale věnuje práci: Občas krmí rybičky, čte si noviny, svačí. Do seriálu je v první epizodě uveden jako spící za novinami (viz série obrázků za tímto odstavcem). To, že bývá svými podřízenými i podezřelými zastižen v těchto, řekněme, lidských situacích, jej v očích postav více přibližuje na jejich úroveň a alespoň psychologicky boří hráz, která mezi nimi stojí. V podání hvězdy prvorepublikových filmů, Jaroslava Marvana, je pan rada Vacátko ztělesněním moudrosti a zkušenosti. Přirozená autorita z něj přímo čiší, působí důvěryhodně, není „podrazácký“ typ. Dokonalý člověk „své doby“, člověk realizující ideály první republiky.
Na svoje encyklopedické znalosti pražské galerky spoléhá při práci inspektor Bouše. Josef Vinklář jej vybavil charakteristickým pohledem, z něhož vyskakují čertovské plamínky, když se mu vyšetřování daří. Je neúnavný, ochotný vyptávat se mnoha lidí a prošlapat nejedny boty při pochůzkách po pražské dlažbě. Nejčastěji funguje jako spojka mezi policií a podsvětím, vždy ví, na koho se v nepřeberném množství lidí obrátit. Zároveň má vynikající paměť na tváře a jména. V mnoha situacích tak dokáže určit podezřelého jen podle několika údajů, vzpomenout si na jméno, přezdívku, specializaci pachatele i jeho adresu. Zároveň je také jediným z vyšetřovatelů, který má v seriálu propracované rodinné zázemí, i když o životě postavy „mimo práci“ se nedá mluvit ani v jeho případě, ani v případech ostatních inspektorů.
Nejstarším z vyšetřovatelů je inspektor Mrázek. Ten je v podání Františka Filipovského spíše typem nenápadného, staršího gentlemana, který, jak sám říká, „chodí po putykách, jezdí tramvají, ale velké případy se mu vyhýbají“ (Ep. 11 – Hra). Nakonec se, těsně před penzí, dočká svého případu. Mrázek je jakousi mini-studií osamělosti starších lidí, kteří strávili svůj život prací a na osobní život už nezbyl čas. Nejpatrnější je to ve chvíli, kdy přespává přímo na služebně a kromě práce a jeho věrného (a neodbytného) psa Kokyho mu nic jiného nezbývá.
Posledním ze základního týmu je scenáristy poněkud méně využívaný inspektor Brůžek (Josef Bláha). Radou Vacátkem bývá nasazován zejména při těžší práci – výslechy, sledování, zadržování pachatelů apod. Schází mu však pro policistu důležitá schopnost empatie. Bláha Brůžka portrétuje jako meziválečného „šviháka“, vždy pečlivě upraveného, ve světlém saku, s buřinkou a s hůlkou, který i přes tento výraznější zjev dokáže splynout s davem.
Tým vyšetřovatelů v některých epizodách doplňuje soudní lékař Vejvoda, zkušený kriminalista, který už dlouholetou prací na oddělení soudního lékařství poněkud zcyničtěl. Jeho funkce však není omezena jen na lékařskou vědu. Má totiž schopnost popostrčit radu Vacátka v momentech, kdy on sám váhá.
Jedním ze základních stavebních kamenů Hříšných lidí města pražského je i pečlivé vykreslení Prahy 20. let, její podoby, ale také atmosféry. Tu vytváří zejména poctivá práce s drobnostmi, které dělají svět seriálu mnohem realističtějšía uvěřitelnější: trafiky s mnoha výtisky novin, prázdné dlážděné ulice, po nichž jen občas projede automobil (a způsobí menší pozdvižení), učňové roznášející zboží svých mistrů, pohledy do krámků zaplněných dobovým zbožím. Klid občanů stráží četníci, v seriálu většinou vylíčení jako podlézavá a neschopná banda zavalitých mužů (Menšík, Libíček), která si bez pomoci zkušených inspektorů ze čtyřky ani neškrtne.
Většina epizod se odehrává v ulicích staré Prahy, jen v několika málo dílech se podíváme do okrajových městských čtvrtí. Tyto části stojí v kontrastu se zobrazením města jako šedivého místa plného oprýskaných pavlačových domů. Okraj Prahy je v seriálu prosluněný a kriminální činy společně s jejich následným vyšetřováním se odehrávají v plenéru (sluneční lázně, les, nádraží).
Samostatnou zmínku si zaslouží „Jedová chýše“, putyka (omluvte mi ten výraz, ale jinak se to skutečně nazvat nedá), která je centrem pražského podsvětí. V několika epizodách se stává místem konspiračních setkání zločinců, prostorem pro prodej kradeného zboží nebo výslech podezřelých přímo v terénu bez jejich zatčení a odvádění do neznámého prostředí policejní budovy.
Obvyklý televizní styl krimi seriálů daného období je zachován. Převážně se užívají polocelky a celky, kterým čas od času vypomůže detail (např. vrah v páté epizodě je charakterizován detailem svých černých rukavic). Často užívaným stylotvorným prvkem je zoom, klasická jízda se nepoužívá. Kamera je, s ohledem na dobu vzniku a produkční podmínky, černobílá. Lépe tak vyniknou promyšlené kompozice postavené na kontrastu černé a bílé, nebo hra světla a stínu. Scény jsou často stavěné do hloubky, za všechny bych jmenoval finální záběr Lady Macbeth z Vinohrad (3. epizoda), kdy na návštěvu za vražedkyní, toho času umístěnou v sanatoriu pro duševně choré, přichází tři její milenci, aniž by se vzájemně znali. Díky hloubkové kompozici přichází k nemocnici v jednom jediném záběru.
Hudbu k Hříšným lidem napsal nekorunovaný král české filmové hudby Zdeněk Liška. Jeho úvodní melodie, odkazující svým pojetím k písním z dobových orchestrionů, patří k nejznámějším českým filmovým hudebním tématům vůbec. Zbývající hudební podkreslení se skládá z poměrně jednoduchých melodií, které na sebe nijak zvlášť nepoutají pozornost. Nástrojové složení se většinou pohybuje v intencích menšího symfonického, jen občas můžeme zaslechnout v hudbě nádechy zvuku orchestrionu, případně jiných, méně často slyšených nástrojů, např. akordeonu. V průběhu seriálu zazní též několik písní. Některé jsou součástí děje (barová píseň, kterou se zalíbením poslouchá defraudant Sepekovský v tatranském hotelu), jiné jen zvýrazňují probíhající děj. Za poněkud samoúčelné považuji ale zařazení písně, kterou v Jedové chýši zpívá (tehdy) populární Josef Zíma. Byť se jedná o typickou „mordýřskou baladu“, s dějem tato „muzikálová“ vložka nemá společného nic. Celá scéna jako by svým stylem vypadla z dobových televizních estrád.
Hříšní lidé města pražského patří k těm seriálům, k nimž se budou diváci při každé repríze vracet. Pokud by se někdy seřazoval žebříček českých kriminálních filmů a seriálů, rada Vacátko a případy jím vyřešené by dozajista stály na předních pozicích. Diváky přitahuje, kromě řady známých jmen, i funkční spojení humoru s tvrdou životní realitou, to vše zabalené do lákavé podoby retro seriálu z období první republiky. Je jen pár skutečně nestárnoucích kousků z archivu České televize. Hříšní lidé jsou bezesporu jedním z nich. Na perly tohoto druhu prach nepadá.
Obsah dílů
1.série
DÍL 1: Funus (Funus) - V prvním díle se setkáváme s pány Boušem a Brůžkem, kteří, budou s pomocí již penzionovaného detektiva Mrázka a snaživého policejního koncipisty Dr. Součka řešit kriminální případy, které přinesla doba hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Jak název napovídá středem všeho dění bude pohřeb, a to nikoho jiného než starého pana rady Vacátka. Smutek obchází nejen četnictvo, ale též celou pražskou galérku, protože odešel velký člověk. Kdo ho zastoupí? Do Prahy přijíždí z Francie neznámý elegán. Jakmile se v Praze zabydlí ihned se kontaktuje s místním podsvětím s nabídkou kradeného zboží. Dostane se i do hledáčku pražské mordparty, ale nakonec bude odhalení jeho pravé totožnosti pro všechny velkým překvapením...
DÍL 2: Děvče od vody (Děvče od vody) - Druhý díl z volného cyklu Panoptikum Města pražského nás zavede do Podskalí, které kdysi ke koloritu našeho hlavního města neodmyslitelně patřilo. Po Vltavě se tenkrát ještě plavily vory a povolání vorařů sice patřilo k nejnebezpečnějším, ale zato chlapským a ženami a dívkami obdivovaným. Mezi obdivované patřila i Lída Válová, všichni jí ale říkali jenom Liduška. Bylo jí třiadvacet, měla světlé vlasy, modré oči a červené tváře, na nose krásné pihy, jež mužským pletly hlavu. Jednoho dne však Liduška byla nalezena mrtvá. Pan rada Korejs pověřil vyšetřováním mladého koncipistu Dr. Součka, který "je ještě na lásku dělanej". Pan koncipista ve vyšetřování nadělá víc škody než užitku, ale zkušenější kolegové ze "čtyřky" ho nenechají ve štychu...
DÍL 3: Atentát na ministerského předsedu (Atentát na ministerského předsedu) - Novinová zpráva s tímto titulkem nepochybně připoutá pozornost čtenáře v jakékoli době. Znamená radikální zvrat v dějinách země, mnohdy otřese situací v zemích dalších, občas pak ovlivní vývoj světové historie vůbec. A tak se jednoho dne v třicátých letech minulého století objevil podobný titulek i v českých novinách. Příběh, inspirovaný skutečnou událostí na ministra Kramáře, se snaží ukázat politické intriky tehdejších stran. Strana ministerského předsedy si přeje atentát, který by se nezdařil, aby pošramocená pověst tohoto politika dostala aureolu mučednictví, druhá strana si přeje, aby atentát byl zdařilý a ona by se dostala do významného křesla. Dodejme jen, že v politické aféře, která se nemalou měrou dotkla i pánů detektivů z Bartolomějské, sehrála značnou roli - jako kolikrát již ve světové historii - žena.
DÍL 4: Letní přeháňka (Letní přeháňka) - V parném letním dni uprostřed okurkové sezony, kdy se podle názoru detektivů nedá očekávat žádný zločin kromě násilného smilstva, je na oddělení hlášena vražda mladé dívky, jak se později ukáže - dělnice z textilní továrny. Podezřelí jsou celkem tři: vojín Vondra, který dívku miloval a měl taky důvod k žárlivosti, mladý básník svobodník aspirant Boháček a konečně ženáč Hnízdo. Všichni měli k dívce vztah a psychologický motiv. Určit pachatele je těžké: navíc je záhadou, jakým způsobem byla dívka usmrcena. K rozřešení tentokrát přispěje penzista Mrázek, který sleduje, co se kolem něho děje.
DÍL 5: Potkat Anděla (Potkat Anděla) - Na ten den bývalý lupič Vendelín Kuba dozajista nezapomene. Nejenže vstoupil do posvátného stavu manželského, ale měl na svatbě hosty, jejichž sestava by ho nikdy ani ve snu nenapadla. Pány inspektory Brůžka a Bouše a dokonce i samotného pana radu. Neočekávaní hosté sice svou přítomností udělali největší radost strýčkovi ze strany nevěsty, který v nich posléze našel partnery pro svůj demižónek hruškovice, ale nutno říci, že svatební veselí vlastně ani nepokazili, byť počátek událostí vyzněl silně ve Vendelínův neprospěch. A od ženichovy maminky se jim dokonce dostalo tak lichotivého vyjádření, že ani pan Bouše nevyšel z údivu.
DÍL 6: V tom starém domě (V tom starém domě) - V příběhu, který se odehrává v půvabných zákoutích malostranské Kampy, se opět setkáme s penzionovaným inspektorem Mrázkem, který nevydržel setrvat v zaslouženém odpočinku a otevřel si soukromou detektivní kancelář. Jednoho dne je pan Mrázek pověřen sledováním mladé a krásné paničky. O tuto službu ho požádá starší manžel, na jehož navštívence stojí pouhé A. V. Meerkatz. Mrázek brzy zjistí, že i manželka dala manžela sledovat. Běžný, takřka banální případ. Nikdo nemůže tušit, jaké je jeho pozadí, a ani pan Mrázek netuší, že stopy povedou k největšímu pokladu bývalého Rakouska-Uherska.
DÍL 7: Hokynářská balada (Hokynářská balada) - Staré hokynářské krámky nebývaly nijak bohaté - ale bylo v nich k dostání všechno. Od cukrátek přes mouku a krupici po mýdlo, košťata a petrolej, ráno čerstvé rohlíky a mléko, pro stálé štamgasty se i štamprlička na zahřátí našla. Mezi drobnými hokynáři však kvetla patřičná konkurence, a proto se každý snažil uspokojovat svůj okruh zákazníků co nejširším sortimentem. V popředí dnešního případu stojí vražda právě jednoho takového hokynáře z pražského předměstí, ošklivý krvavý mord, na jehož vyřešení se podílí i sám pan rada z Bartolomějské.
DÍL 8: Pan rada v Paříži (Pan rada v Paříži) - Žádné agenturní zpravodajství asi nezaznamenalo průběh dvou kongresů, které se konaly bezprostředně po sobě - v hodinovém žižkovském hotelu Tichý a v elegantním prostředí pařížských hotelů a nóbl restaurací. V Paříži se sešla mezinárodní společnost policejních pánů radů, aby se poradili, jak dál v boji proti zločinu; to se ovšem mezinárodnímu podsvětí silně znelíbilo, a tak se na svém rovněž bohatě zastupovaném antikongresu usneslo, že pánům policajtům je třeba provést něco, z čeho budou mít parádní ostudu, a to rovnou po celém světě. Paříž se tedy stala cílem cesty nejvyšších špiček mužů zákona i mužů zločinu - a jaksi se do toho všeho zamíchala i paní radová Korejsová.
DÍL 9: Příběh z dovolené (Příběh z dovolené) - Pan Bouše považoval každou dovolenou za pitomost, na rozdíl od své paní, která si usmyslela, že je třeba zavařit brusinky, zdokonalit syna v němčině a svého chotě na čas odpoutat od kriminalistických starostí. A tak uprostřed léta roku 1937 je pan Bouše rodinou přinucen odjet na dovolenou do Sudet, někam k německé hranici. Jako pozornost chce panu radovi přivézt pěknou hůl a při této příležitosti vzbudí jeho pozornost záhadné zchátralé stavení...
DÍL 10: Laková krabička na čaj (Laková krabička na čaj) - Malá lakovaná krabička na čaj, zvaná čaire, věcička, která se málem vejde do dlaně, ale která má v očích znalců takřka závratnou cenu, zmizela ze vzácných japonských sbírek pražského muzea. Což o to, z každého muzea občas zmizí nějaký exponát, každá taková krádež vzbudí pozornost kriminalistů - ale jenom málokdy se případem zabývá i mordparta. V našem případě tomu ovšem tak je, protože pod oknem muzea je nalezena mrtvola muže...
Postavy a obsazení
• Jiří Adamíra- policejní rada Korejs
• Josef Vinklář- inspektor Josef Bouše
• Josef Bláha- inspektor Josef Brůžek
• Ondřej Havelka - policejní koncipista Souček
• František Filipovský- detektiv Václav Mrázek
• Bedřich Prokoš- policejní prezident
• Dalimil Klapka - policejní lékař
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 2.dubna 1988 - 4.června 1988
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 1.09.2010 Česká televize
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Seriál kriminálních příběhů s oblíbenými pány detektivy z pražské "čtyřky" volně navazuje na Hříšné lidi Města pražského“
OBSAH
Desetidílný seriál kriminálních příběhů spisovatele Jiřího Marka a režiséra Antonína Moskalyka, který volně navazuje na oblíbené Hříšné lidi Města pražského, se vrací na obrazovky. Opět se tedy budeme setkávat s pány detektivy ze "čtyřky", jen pana radu Vacátka nahradil nový policejní rada Korejs (Jiří Adamíra). Jeho muži, pánové Bouše a Brůžek (Josef Vinklář a Josef Bláha), budou s pomocí již penzionovaného detektiva Mrázka (František Filipovský) a snaživého policejního koncipisty dr. Součka (Ondřej Havelka) řešit kriminální případy, které přinesla doba hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Jakkoli to byla těžká doba, lidé hřešili stále. Neboť hřešit je tak sladké... S humorem a lidskou shovívavostí se podíváme na příběhy hříšných a nehříšných pražských občanů, nahlédneme s nimi do prostředí, která bychom v našem hlavním městě již těžko hledali, prožijeme situace, které se rovněž nemohou opakovat...(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Jiří Adamíra je důstojná náhrada za pana radu Vacátka, namísto dobromyslného policajta staré školy je tu náhle ostrý a na první pohled nepřístupný štramák s laskavou duší. Trochu mě mrzí, že Bouše i Brůžek vypadají najednou jako "obecní policajti" s nedostatkem schopností (člověk by po těch letech čekal spíš nárůst zkušeností než senilitu :o)), ale celkově to zachovává příjemnou obstarožní atmosféru staré Prahy, které ani barva neuškodí. Moskalykovi se podařilo navázat na sequencovskou notu a vytvořit příjemnou a koukatelnou kramářskou píseň o mordýřích, lupičích a lehkých slečnách pro ospalá nedělní odpoledne. Ale Hříšní lidé byli jen jednou... (Marigold) 4*
Není to sice pan rada Vacátko, ale není to zas taková katastrofa. A co se barevnosti týče - filmy jako Partie Krásného Dragouna přece taky byly barevné. Pravda, už tu nejde o výjimečné příběhy a lidské osudy, žije se už jen z té dobové atmosféry, a tak seriál jako celek nemůže ve srovnání se svým černobílým předchůdcem obstát. To ale neznamená, že nejde o kus dobře odvedené práce - třeba pohraniční díl s henlajnovskými špacírkami je vyloženě libový. A Panoptikum jako takové si svých 80% zaslouží. (Gemini) 4*
Antonín Moskalyk přebírá štafetu po ve svém oboru nedostižném Jiřím Sequensovi a pohříchu ji nepouští, ba naopak, nese ji hrdě a důstojně, co ale naplat, když s panem radou Vacátkem je pryč i to nejdůležitější - ona neopakovatelná atmosféra Sequensových snímků a seriálu... Pan Moskalyk ovšem na své trati několikrát povážlivě zaškobrtl, poprvé tím, že z ryze vážně míněných detektivek s výrazně sociálním rozměrem udělal humorně laděný seriál bez větší míry sociálního ponoru, podruhé tím, že na uvolněné místo pana rady Vacátka dosadil policejního radu Korejse, tedy Jiřího Adamíru, a při vší úctě k němu, není to plnohodnotná náhrada, a potřetí tím, že točil svůj seriál na barevný materiál, černobílý obraz totiž dával tomuto výjimečnému seriálu mimořádně sugestivní patinu. Mohl bych ještě želet ztráty Liškovy nezaměnitelné hudby atd. atd., ale dál hořekovat nemá cenu. Pan rada je mrtev. Česká detektivní škola umírá s ním... (Radek99) 3*
VELKÁ RECENZE
Od premiéry v roce 1969 se kriminální seriál Hříšní lidé města pražského stal stálicí na českých obrazovkách. Při každé repríze získává nové a nové diváky a ti, kteří už jej měli možnost vidět, se k Hříšným lidem rádi vrací, přičemž nezáleží na tom, kolikrát je viděli. Naposledy se seriál objevil na obrazovkách v polovině roku 2010 (od dubna), kdy jej Česká televize nasadila do vysílání ve vyčištěné verzi a v HD rozlišení, byť je jeho použití u tohoto seriálu poněkud diskutabilní a ne vždy byla očekávání vyšší obrazové kvality naplněna.
Kniha spisovatele, scenáristy a pedagoga Jiřího Marka Panoptikum starých kriminálních příběhů vyšla poprvé v roce 1968. Obsahovala 17 kriminálních povídek, které se nostalgicky vrací do doby první republiky. Podle posledních výzkumů se příběhy zakládají na skutečných případech, tak jak je ve svých soudničkách zaznamenal novinář František Gel. Na základě úspěšných Markových povídek, které jsou někdy přirovnávány k Povídkám z jedné a druhé kapsy Karla Čapka (snad je to tak díky podobnému spojování detektivního žánru s jemným humorem a pečlivým vykreslení všech postav), sepsal jejich autor společně se zkušeným scenáristou a režisérem Jiřím Sequensem úspěšný seriál. Ten se časem svého vzniku trefil do období těsně před nástupem tvrdé normalizace. Přes všechnu nostalgii po masarykovské první republice prošel seriál sítem cenzorů a stal se jedním z divácky nejoblíbenějších pořadů tehdejší Československé televize.
Jiří Marek později vydal další dva soubory svých kriminálních povídek (Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum města pražského) a scenáristicky se podílel na čtveřici celovečerních filmů se stejnými hrdiny. Ty opět režíroval Jiří Sequens, neblaze proslulý prací na tendenčním prorežimním seriálu 30 případů majora Zemana. Na původní černobílý seriál pak v osmdesátých letech navázal Antonín Moskalyk desetidílným, tentokrát již barevným, Panoptikem města pražského, kde zesnulého radu Vacátka ztvárněného Jaroslavem Marvanem nahradil policejní rada Korejs v podání Jiřího Adamíry.
Každá z epizod se soustředí na jeden kriminální čin, případně situaci, která ale nutně nemusí být vyloženě kriminálního typu, ale vyžaduje zásah detektivů z pražské čtyřky. Některé příběhy jsou vážnější – vraždy, krádež přísně tajných dokumentů, jiné spíše staví na atmosféře (Lady Macbeth z Vinohrad, kde lze za jednoho z hrdinů označit i Loretu na Malostranském náměstí v Praze a její okolí) nebo jsou vtipnou anekdotou, jako díl se skříní a domnělou mrtvolou.
Ve středu jednotlivých epizod stojí vždy jeden z vyšetřovatelů, který čelí charismatickému protihráči (či charismatické protihráčce) z pražského podsvětí. Je dědictvím stylu televizní inscenace, že se děj odehrává pouze v omezeném okruhu postav. Přehledně je tak rozděleno, kdo je na straně zákona a kdo proti němu. Zároveň se dají vyčlenit tři kategorie postav (samozřejmě mimo vyšetřovatele a četnictvo). První z nich jsou postavy z okruhu pražské galerky. Není ale možné označit všechny postavy patřící do tohoto okruhu (zlodějíčky, kapsáře, překupníky, prostitutky) za vyloženě špatné, zločinné. Mnozí jsou nešťastnými osobami, které jen zůstaly vězet v soukolí „zločinecké“ organizace (lze-li to tak nazvat). A navíc: galerka s policií poměrně ochotně spolupracuje, pokud jde o ni samou. V případě, že někdo poruší nepsaná pravidla, je společností vyvržen. Zejména vrazi nejsou tolerováni.
Někteří z pachatelů stojí mimo zločineckou organizaci (defraudant Sepekowský, syn továrníka Kozáka), ale svými činy se k zločincům řadí. Jako každá jiná vyvážená struktura však galerka dokáže vycítit nerovnováhu způsobenou prvkem stojícím mimo tuto strukturu a policii navést na správnou stopu. Vyrovná tak nerovnováhu a zároveň si připíše kladný bod u policie a ten se může vždycky hodit.
Poslední kategorií jsou osoby, které stojí mimo svět zločinu. Obyčejní dělníci, taxikáři, drožkáři, tuláci nebo jen kolemjdoucí jsou důležitými svědky, kteří posunují vyšetřování zase o krok blíže k dopadení pachatele. I ta nejméně podstatná postava je ale v seriálu velmi pečlivě vykreslená a ztvárněna předními českými herci. Obsazení i menších rolí známými tvářemi zvyšuje diváckou atraktivnost seriálu, který díky tomu působí mnohem prestižnějším dojmem. Namátkou jmenujme Jiřího Kodeta, Miloše Kopeckého, Jiřího Sováka, Pavla Landovského, Květu Fialovou, Helenu Růžičkovou a mnohé další. Známé obličeje i v menších rolích také vedou ke snadné rozlišitelnosti postav. Na kostýmy nelze v případě černobílého seriálu příliš spoléhat, zbývají proto jen obličeje a nezbytná schopnost herců vdechnout hrdinům/antihrdinůmi na tak malém prostoru osobní charakteristiku a životnost. Díky důrazu na postavy tak mohou Hříšní lidé města pražského připomínat až „poláčkovskou“ snahu co nejlépe postihnout duše a příběhy „malých lidí“, příslušníků všech možných vrstev obyvatelstva.
Proti skupině lidí, pro něž není zákon ničím víc než jednou z mnoha knih, notabene ještě pořádně silnou a tudíž nevhodnou k zevrubnějšímu průzkumu, stojí tým vyšetřovatelů. V jeho čele stojí policejní rada Vacátko. Na první pohled „taťkovský“, zavalitý a dobromyslný typ, který ale umí v pravé chvíli na vyslýchaného přitlačit. Většinou jej zastihneme v kanceláři, i když jeho povinnosti občas vyžadují radovu přítomnost i v terénu.
Ne vždy se ale věnuje práci: Občas krmí rybičky, čte si noviny, svačí. Do seriálu je v první epizodě uveden jako spící za novinami (viz série obrázků za tímto odstavcem). To, že bývá svými podřízenými i podezřelými zastižen v těchto, řekněme, lidských situacích, jej v očích postav více přibližuje na jejich úroveň a alespoň psychologicky boří hráz, která mezi nimi stojí. V podání hvězdy prvorepublikových filmů, Jaroslava Marvana, je pan rada Vacátko ztělesněním moudrosti a zkušenosti. Přirozená autorita z něj přímo čiší, působí důvěryhodně, není „podrazácký“ typ. Dokonalý člověk „své doby“, člověk realizující ideály první republiky.
Na svoje encyklopedické znalosti pražské galerky spoléhá při práci inspektor Bouše. Josef Vinklář jej vybavil charakteristickým pohledem, z něhož vyskakují čertovské plamínky, když se mu vyšetřování daří. Je neúnavný, ochotný vyptávat se mnoha lidí a prošlapat nejedny boty při pochůzkách po pražské dlažbě. Nejčastěji funguje jako spojka mezi policií a podsvětím, vždy ví, na koho se v nepřeberném množství lidí obrátit. Zároveň má vynikající paměť na tváře a jména. V mnoha situacích tak dokáže určit podezřelého jen podle několika údajů, vzpomenout si na jméno, přezdívku, specializaci pachatele i jeho adresu. Zároveň je také jediným z vyšetřovatelů, který má v seriálu propracované rodinné zázemí, i když o životě postavy „mimo práci“ se nedá mluvit ani v jeho případě, ani v případech ostatních inspektorů.
Nejstarším z vyšetřovatelů je inspektor Mrázek. Ten je v podání Františka Filipovského spíše typem nenápadného, staršího gentlemana, který, jak sám říká, „chodí po putykách, jezdí tramvají, ale velké případy se mu vyhýbají“ (Ep. 11 – Hra). Nakonec se, těsně před penzí, dočká svého případu. Mrázek je jakousi mini-studií osamělosti starších lidí, kteří strávili svůj život prací a na osobní život už nezbyl čas. Nejpatrnější je to ve chvíli, kdy přespává přímo na služebně a kromě práce a jeho věrného (a neodbytného) psa Kokyho mu nic jiného nezbývá.
Posledním ze základního týmu je scenáristy poněkud méně využívaný inspektor Brůžek (Josef Bláha). Radou Vacátkem bývá nasazován zejména při těžší práci – výslechy, sledování, zadržování pachatelů apod. Schází mu však pro policistu důležitá schopnost empatie. Bláha Brůžka portrétuje jako meziválečného „šviháka“, vždy pečlivě upraveného, ve světlém saku, s buřinkou a s hůlkou, který i přes tento výraznější zjev dokáže splynout s davem.
Tým vyšetřovatelů v některých epizodách doplňuje soudní lékař Vejvoda, zkušený kriminalista, který už dlouholetou prací na oddělení soudního lékařství poněkud zcyničtěl. Jeho funkce však není omezena jen na lékařskou vědu. Má totiž schopnost popostrčit radu Vacátka v momentech, kdy on sám váhá.
Jedním ze základních stavebních kamenů Hříšných lidí města pražského je i pečlivé vykreslení Prahy 20. let, její podoby, ale také atmosféry. Tu vytváří zejména poctivá práce s drobnostmi, které dělají svět seriálu mnohem realističtějšía uvěřitelnější: trafiky s mnoha výtisky novin, prázdné dlážděné ulice, po nichž jen občas projede automobil (a způsobí menší pozdvižení), učňové roznášející zboží svých mistrů, pohledy do krámků zaplněných dobovým zbožím. Klid občanů stráží četníci, v seriálu většinou vylíčení jako podlézavá a neschopná banda zavalitých mužů (Menšík, Libíček), která si bez pomoci zkušených inspektorů ze čtyřky ani neškrtne.
Většina epizod se odehrává v ulicích staré Prahy, jen v několika málo dílech se podíváme do okrajových městských čtvrtí. Tyto části stojí v kontrastu se zobrazením města jako šedivého místa plného oprýskaných pavlačových domů. Okraj Prahy je v seriálu prosluněný a kriminální činy společně s jejich následným vyšetřováním se odehrávají v plenéru (sluneční lázně, les, nádraží).
Samostatnou zmínku si zaslouží „Jedová chýše“, putyka (omluvte mi ten výraz, ale jinak se to skutečně nazvat nedá), která je centrem pražského podsvětí. V několika epizodách se stává místem konspiračních setkání zločinců, prostorem pro prodej kradeného zboží nebo výslech podezřelých přímo v terénu bez jejich zatčení a odvádění do neznámého prostředí policejní budovy.
Obvyklý televizní styl krimi seriálů daného období je zachován. Převážně se užívají polocelky a celky, kterým čas od času vypomůže detail (např. vrah v páté epizodě je charakterizován detailem svých černých rukavic). Často užívaným stylotvorným prvkem je zoom, klasická jízda se nepoužívá. Kamera je, s ohledem na dobu vzniku a produkční podmínky, černobílá. Lépe tak vyniknou promyšlené kompozice postavené na kontrastu černé a bílé, nebo hra světla a stínu. Scény jsou často stavěné do hloubky, za všechny bych jmenoval finální záběr Lady Macbeth z Vinohrad (3. epizoda), kdy na návštěvu za vražedkyní, toho času umístěnou v sanatoriu pro duševně choré, přichází tři její milenci, aniž by se vzájemně znali. Díky hloubkové kompozici přichází k nemocnici v jednom jediném záběru.
Hudbu k Hříšným lidem napsal nekorunovaný král české filmové hudby Zdeněk Liška. Jeho úvodní melodie, odkazující svým pojetím k písním z dobových orchestrionů, patří k nejznámějším českým filmovým hudebním tématům vůbec. Zbývající hudební podkreslení se skládá z poměrně jednoduchých melodií, které na sebe nijak zvlášť nepoutají pozornost. Nástrojové složení se většinou pohybuje v intencích menšího symfonického, jen občas můžeme zaslechnout v hudbě nádechy zvuku orchestrionu, případně jiných, méně často slyšených nástrojů, např. akordeonu. V průběhu seriálu zazní též několik písní. Některé jsou součástí děje (barová píseň, kterou se zalíbením poslouchá defraudant Sepekovský v tatranském hotelu), jiné jen zvýrazňují probíhající děj. Za poněkud samoúčelné považuji ale zařazení písně, kterou v Jedové chýši zpívá (tehdy) populární Josef Zíma. Byť se jedná o typickou „mordýřskou baladu“, s dějem tato „muzikálová“ vložka nemá společného nic. Celá scéna jako by svým stylem vypadla z dobových televizních estrád.
Hříšní lidé města pražského patří k těm seriálům, k nimž se budou diváci při každé repríze vracet. Pokud by se někdy seřazoval žebříček českých kriminálních filmů a seriálů, rada Vacátko a případy jím vyřešené by dozajista stály na předních pozicích. Diváky přitahuje, kromě řady známých jmen, i funkční spojení humoru s tvrdou životní realitou, to vše zabalené do lákavé podoby retro seriálu z období první republiky. Je jen pár skutečně nestárnoucích kousků z archivu České televize. Hříšní lidé jsou bezesporu jedním z nich. Na perly tohoto druhu prach nepadá.
Obsah dílů
1.série
DÍL 1: Funus (Funus) - V prvním díle se setkáváme s pány Boušem a Brůžkem, kteří, budou s pomocí již penzionovaného detektiva Mrázka a snaživého policejního koncipisty Dr. Součka řešit kriminální případy, které přinesla doba hospodářské krize na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Jak název napovídá středem všeho dění bude pohřeb, a to nikoho jiného než starého pana rady Vacátka. Smutek obchází nejen četnictvo, ale též celou pražskou galérku, protože odešel velký člověk. Kdo ho zastoupí? Do Prahy přijíždí z Francie neznámý elegán. Jakmile se v Praze zabydlí ihned se kontaktuje s místním podsvětím s nabídkou kradeného zboží. Dostane se i do hledáčku pražské mordparty, ale nakonec bude odhalení jeho pravé totožnosti pro všechny velkým překvapením...
DÍL 2: Děvče od vody (Děvče od vody) - Druhý díl z volného cyklu Panoptikum Města pražského nás zavede do Podskalí, které kdysi ke koloritu našeho hlavního města neodmyslitelně patřilo. Po Vltavě se tenkrát ještě plavily vory a povolání vorařů sice patřilo k nejnebezpečnějším, ale zato chlapským a ženami a dívkami obdivovaným. Mezi obdivované patřila i Lída Válová, všichni jí ale říkali jenom Liduška. Bylo jí třiadvacet, měla světlé vlasy, modré oči a červené tváře, na nose krásné pihy, jež mužským pletly hlavu. Jednoho dne však Liduška byla nalezena mrtvá. Pan rada Korejs pověřil vyšetřováním mladého koncipistu Dr. Součka, který "je ještě na lásku dělanej". Pan koncipista ve vyšetřování nadělá víc škody než užitku, ale zkušenější kolegové ze "čtyřky" ho nenechají ve štychu...
DÍL 3: Atentát na ministerského předsedu (Atentát na ministerského předsedu) - Novinová zpráva s tímto titulkem nepochybně připoutá pozornost čtenáře v jakékoli době. Znamená radikální zvrat v dějinách země, mnohdy otřese situací v zemích dalších, občas pak ovlivní vývoj světové historie vůbec. A tak se jednoho dne v třicátých letech minulého století objevil podobný titulek i v českých novinách. Příběh, inspirovaný skutečnou událostí na ministra Kramáře, se snaží ukázat politické intriky tehdejších stran. Strana ministerského předsedy si přeje atentát, který by se nezdařil, aby pošramocená pověst tohoto politika dostala aureolu mučednictví, druhá strana si přeje, aby atentát byl zdařilý a ona by se dostala do významného křesla. Dodejme jen, že v politické aféře, která se nemalou měrou dotkla i pánů detektivů z Bartolomějské, sehrála značnou roli - jako kolikrát již ve světové historii - žena.
DÍL 4: Letní přeháňka (Letní přeháňka) - V parném letním dni uprostřed okurkové sezony, kdy se podle názoru detektivů nedá očekávat žádný zločin kromě násilného smilstva, je na oddělení hlášena vražda mladé dívky, jak se později ukáže - dělnice z textilní továrny. Podezřelí jsou celkem tři: vojín Vondra, který dívku miloval a měl taky důvod k žárlivosti, mladý básník svobodník aspirant Boháček a konečně ženáč Hnízdo. Všichni měli k dívce vztah a psychologický motiv. Určit pachatele je těžké: navíc je záhadou, jakým způsobem byla dívka usmrcena. K rozřešení tentokrát přispěje penzista Mrázek, který sleduje, co se kolem něho děje.
DÍL 5: Potkat Anděla (Potkat Anděla) - Na ten den bývalý lupič Vendelín Kuba dozajista nezapomene. Nejenže vstoupil do posvátného stavu manželského, ale měl na svatbě hosty, jejichž sestava by ho nikdy ani ve snu nenapadla. Pány inspektory Brůžka a Bouše a dokonce i samotného pana radu. Neočekávaní hosté sice svou přítomností udělali největší radost strýčkovi ze strany nevěsty, který v nich posléze našel partnery pro svůj demižónek hruškovice, ale nutno říci, že svatební veselí vlastně ani nepokazili, byť počátek událostí vyzněl silně ve Vendelínův neprospěch. A od ženichovy maminky se jim dokonce dostalo tak lichotivého vyjádření, že ani pan Bouše nevyšel z údivu.
DÍL 6: V tom starém domě (V tom starém domě) - V příběhu, který se odehrává v půvabných zákoutích malostranské Kampy, se opět setkáme s penzionovaným inspektorem Mrázkem, který nevydržel setrvat v zaslouženém odpočinku a otevřel si soukromou detektivní kancelář. Jednoho dne je pan Mrázek pověřen sledováním mladé a krásné paničky. O tuto službu ho požádá starší manžel, na jehož navštívence stojí pouhé A. V. Meerkatz. Mrázek brzy zjistí, že i manželka dala manžela sledovat. Běžný, takřka banální případ. Nikdo nemůže tušit, jaké je jeho pozadí, a ani pan Mrázek netuší, že stopy povedou k největšímu pokladu bývalého Rakouska-Uherska.
DÍL 7: Hokynářská balada (Hokynářská balada) - Staré hokynářské krámky nebývaly nijak bohaté - ale bylo v nich k dostání všechno. Od cukrátek přes mouku a krupici po mýdlo, košťata a petrolej, ráno čerstvé rohlíky a mléko, pro stálé štamgasty se i štamprlička na zahřátí našla. Mezi drobnými hokynáři však kvetla patřičná konkurence, a proto se každý snažil uspokojovat svůj okruh zákazníků co nejširším sortimentem. V popředí dnešního případu stojí vražda právě jednoho takového hokynáře z pražského předměstí, ošklivý krvavý mord, na jehož vyřešení se podílí i sám pan rada z Bartolomějské.
DÍL 8: Pan rada v Paříži (Pan rada v Paříži) - Žádné agenturní zpravodajství asi nezaznamenalo průběh dvou kongresů, které se konaly bezprostředně po sobě - v hodinovém žižkovském hotelu Tichý a v elegantním prostředí pařížských hotelů a nóbl restaurací. V Paříži se sešla mezinárodní společnost policejních pánů radů, aby se poradili, jak dál v boji proti zločinu; to se ovšem mezinárodnímu podsvětí silně znelíbilo, a tak se na svém rovněž bohatě zastupovaném antikongresu usneslo, že pánům policajtům je třeba provést něco, z čeho budou mít parádní ostudu, a to rovnou po celém světě. Paříž se tedy stala cílem cesty nejvyšších špiček mužů zákona i mužů zločinu - a jaksi se do toho všeho zamíchala i paní radová Korejsová.
DÍL 9: Příběh z dovolené (Příběh z dovolené) - Pan Bouše považoval každou dovolenou za pitomost, na rozdíl od své paní, která si usmyslela, že je třeba zavařit brusinky, zdokonalit syna v němčině a svého chotě na čas odpoutat od kriminalistických starostí. A tak uprostřed léta roku 1937 je pan Bouše rodinou přinucen odjet na dovolenou do Sudet, někam k německé hranici. Jako pozornost chce panu radovi přivézt pěknou hůl a při této příležitosti vzbudí jeho pozornost záhadné zchátralé stavení...
DÍL 10: Laková krabička na čaj (Laková krabička na čaj) - Malá lakovaná krabička na čaj, zvaná čaire, věcička, která se málem vejde do dlaně, ale která má v očích znalců takřka závratnou cenu, zmizela ze vzácných japonských sbírek pražského muzea. Což o to, z každého muzea občas zmizí nějaký exponát, každá taková krádež vzbudí pozornost kriminalistů - ale jenom málokdy se případem zabývá i mordparta. V našem případě tomu ovšem tak je, protože pod oknem muzea je nalezena mrtvola muže...
Postavy a obsazení
• Jiří Adamíra- policejní rada Korejs
• Josef Vinklář- inspektor Josef Bouše
• Josef Bláha- inspektor Josef Brůžek
• Ondřej Havelka - policejní koncipista Souček
• František Filipovský- detektiv Václav Mrázek
• Bedřich Prokoš- policejní prezident
• Dalimil Klapka - policejní lékař
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 2.dubna 1988 - 4.června 1988
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 1.09.2010 Česká televize
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
FILMY V SÉRII
Partie krásného dragouna (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/168/
Československo, Krimi / Komedie, 1970
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Vinklář
Pěnička a Paraplíčko (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/169/
Československo, Krimi / Komedie, 1970
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Vinklář
Vražda v hotelu Excelsior (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/171/
Československo, Krimi / Komedie, 1971
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, František Filipovský
Smrt černého krále (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/170/
Československo, Krimi / Komedie, 1971
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Bláha
SERIÁLY V SÉRII
Hříšní lidé města pražského (seriál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/167/
Československo, Krimi / Komedie / Drama, 1968
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Bláha
Panoptikum Města pražského (seriál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/172/
Československo, Krimi / Komedie, 1987
Režie: Antonín Moskalyk, Hrají: Jiří Adamíra, Josef Vinklář
Partie krásného dragouna (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/168/
Československo, Krimi / Komedie, 1970
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Vinklář
Pěnička a Paraplíčko (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/169/
Československo, Krimi / Komedie, 1970
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Vinklář
Vražda v hotelu Excelsior (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/171/
Československo, Krimi / Komedie, 1971
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, František Filipovský
Smrt černého krále (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/170/
Československo, Krimi / Komedie, 1971
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Bláha
SERIÁLY V SÉRII
Hříšní lidé města pražského (seriál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/167/
Československo, Krimi / Komedie / Drama, 1968
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Bláha
Panoptikum Města pražského (seriál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/172/
Československo, Krimi / Komedie, 1987
Režie: Antonín Moskalyk, Hrají: Jiří Adamíra, Josef Vinklář
Tvůrci a herci
Antonín Moskalyk (Režie), Jaroslav Solnička (Produkce), Ivan Kurz (Hudba), Jiří Šámal (Kamera), Josef Valušiak (Střih), Jaroslav Krška (Scénografie), Bohumil Pokorný (Scénografie), Jaroslava Veselá (Kostýmy), Libuše Pražáková (Kostýmy), Jiří Hora (Zvuk), František Havlíček (Masky), Libuše Beranová (Masky), Jaroslav Dietl (Scénář), Jiří Adamíra (Herec), Josef Vinklář (Herec), Josef Bláha (Herec), Ondřej Havelka (Herec), Karel Koloušek (Herec), Bedřich Prokoš (Herec), Dalimil Klapka (Herec), František Filipovský (Herec), Karel Augusta (Herec), Naďa Konvalinková (Herec), Ladislav Mrkvička (Herec), Ilja Racek (Herec), Ota Sklenčka (Herec), Jiří Krampol (Herec), Václav Vydra nejml. (Herec), Jarmila Švehlová (Herec), Zdeněk Martínek (Herec), Lubomír Kostelka (Herec), Ladislav Kazda (Herec), Zdeněk Ornest (Herec), Martin Růžek (Herec), Jiří Bartoška (Herec), Simona Stašová (Herec), Jiří Klem (Herec), Jiří Holý (Herec), Pavel Trávníček (Herec), Rudolf Hrušínský (Herec), Věra Vlčková (Herec), Jiří Vala (Herec), Blažena Holišová (Herec), Vladimír Huber (Herec), Zuzana Skalická (Herec), Eduard Cupák (Herec), Veronika Jeníková (Herec), Miroslav Vladyka (Herec), Libuše Havelková (Herec), Alois Švehlík (Herec), Svatopluk Beneš (Herec), Věra Kubánková (Herec), Karel Chromík (Herec), Zdeněk Buchvaldek (Herec), Regina Rázlová (Herec), Bronislav Poloczek (Herec), Soběslav Sejk (Herec), Lubor Tokoš (Herec), Míla Myslíková (Herec), Miroslav Moravec (Herec), Jan Přeučil (Herec), Michal Kocourek (Herec), Hana Maciuchová (Herec), Karel Heřmánek (Herec), Petr Kostka (Herec), Michal Pešek (Herec), Robert Vrchota (Herec), Josef Větrovec (Herec), Karel Houska (Herec), Pavel Zedníček (Herec), Jaroslava Obermaierová (Herec), Jaroslav Moučka (Herec), Oldřich Vlach (Herec), Marek Vašut (Herec), Marcel Vašinka (Herec), Otakar Brousek ml. (Herec), Igor Smržík (Herec), Viktor Preiss (Herec), Jiří Bruder (Herec), Valentina Thielová (Herec), Daniel Netušil (Herec), Zdeněk Srstka (Herec), Luděk Kopřiva (Herec), Helena Růžičková (Herec), Stanislav Junek (Herec), Vladimír Krška (Herec), Josef Kubíček (Herec), Zdeněk Dítě (Herec), Hugo Kaminský (Herec), Jaroslav Cmíral (Herec), Václav Mareš (Herec), Alena Konopíková (Herec), Eugen Jegorov (Herec), Antonín Navrátil (Herec), Josef Velda (Herec), Oldřich Velen (Herec), Antonín Brtoun (Herec), Jaroslav Mareš (Herec), Karel Bělohradský (Herec), Vladimír Bičík (Herec), Lena Birková (Herec), Božena Böhmová (Herec), Bohuslav Čáp (Herec), Josef Dvořák (Herec), Jan Faltýnek (Herec), Adolf Filip (Herec), Michaela Gebertová (Herec), Jana Hlaváčová (Herec), Zbyněk Honzík (Herec), Svatava Hubeňáková (Herec), Rudolf Jelínek (Herec), Milan Klásek (Herec), Bohumil Koška (Herec), Miroslav Krejča (Herec), Zdeněk Kutil (Herec), Jan Kuželka (Herec), Jiří Lír (Herec), Kateřina Lírová (Herec), Monika Kvasničková (Herec), Růžena Lysenková (Herec), Jiří Mikota (Herec), Pavlína Mourková (Herec), Vladimír Navrátil (Herec), Ivo Niederle (Herec), Miroslav Nohýnek (Herec), Michal Pavlata (Herec), Eduard Pavlíček (Herec), Vladimír Pospíšil (Herec), Čestmír Řanda st. (Herec), Čestmír Řanda ml. (Herec), Zdena Sajfertová (Herec), Raoul Schránil (Herec), Jiří Smutný (Herec), Ladislav Trojan (Herec), Jan Víšek (Herec), Rudolf Vodrážka (Herec), Regina Řandová (Herec), Igor Chaun (Herec), Jaroslav Kepka (Herec), Jiří Krytinář (Herec), Alena Jánská (Herec), Jiřina Bílá (Herec), Anna Konopíková (Herec)
1986/640/Československo/Krimi, Komedie
Zajímavost k filmu
- Titulní píseň seriálu s refrénem "Copak ale... inu co...", která zní během titulků každého dílu, nazpíval herec Pavel Zedníček, který si v tomto seriálu také zahrál, v 5. epizodě "Potkat anděla".
- Agnes (Naďa Konvalinková) zpívá v závěru prvního dílu hlasem Hany Talpové.
- Ve 4. díle Ivan Kurz použil jako hudební motiv nálezu mrtvoly a třešňového sadu osmý žalm "Vstříc Tobě, Bože, celá země plesá", složený v Kalvínově Ženevě roku 1542.
- V prvním díle seriálu Panoptikum Města pražského zní v Jedové chýši stejná melodie, jako ústřední melodie seriálu Četnické humoresky.
- Agnes (Naďa Konvalinková) zpívá v závěru prvního dílu hlasem Hany Talpové.
- Ve 4. díle Ivan Kurz použil jako hudební motiv nálezu mrtvoly a třešňového sadu osmý žalm "Vstříc Tobě, Bože, celá země plesá", složený v Kalvínově Ženevě roku 1542.
- V prvním díle seriálu Panoptikum Města pražského zní v Jedové chýši stejná melodie, jako ústřední melodie seriálu Četnické humoresky.
Odkazy
Hrají:
Jiří Adamíra, Josef Vinklář, Josef Bláha, Ondřej Havelka, Karel Koloušek, Bedřich Prokoš, Dalimil Klapka, František Filipovský, Karel Augusta, Naďa Konvalinková, Ladislav Mrkvička, Ilja Racek, Ota Sklenčka, Jiří Krampol, Václav Vydra nejml., Jarmila Švehlová, Zdeněk Martínek, Lubomír Kostelka, Ladislav Kazda, Zdeněk Ornest, Martin Růžek, Jiří Bartoška, Simona Stašová, Jiří Klem, Jiří Holý, Pavel Trávníček, Rudolf Hrušínský, Věra Vlčková, Jiří Vala, Blažena Holišová, Vladimír Huber, Zuzana Skalická, Eduard Cupák, Veronika Jeníková, Miroslav Vladyka, Libuše Havelková, Alois Švehlík, Svatopluk Beneš, Věra Kubánková, Karel Chromík, Zdeněk Buchvaldek, Regina Rázlová, Bronislav Poloczek, Soběslav Sejk, Lubor Tokoš, Míla Myslíková, Miroslav Moravec, Jan Přeučil, Michal Kocourek, Hana Maciuchová, Karel Heřmánek, Petr Kostka, Michal Pešek, Robert Vrchota, Josef Větrovec, Karel Houska, Pavel Zedníček, Jaroslava Obermaierová, Jaroslav Moučka, Oldřich Vlach, Marek Vašut, Marcel Vašinka, Otakar Brousek ml., Igor Smržík, Viktor Preiss, Jiří Bruder, Valentina Thielová, Daniel Netušil, Zdeněk Srstka, Luděk Kopřiva, Helena Růžičková, Stanislav Junek, Vladimír Krška, Josef Kubíček, Zdeněk Dítě, Hugo Kaminský, Jaroslav Cmíral, Václav Mareš, Alena Konopíková, Eugen Jegorov, Antonín Navrátil, Josef Velda, Oldřich Velen, Antonín Brtoun, Jaroslav Mareš, Karel Bělohradský, Vladimír Bičík, Lena Birková, Božena Böhmová, Bohuslav Čáp, Josef Dvořák, Jan Faltýnek, Adolf Filip, Michaela Gebertová, Jana Hlaváčová, Zbyněk Honzík, Svatava Hubeňáková, Rudolf Jelínek, Milan Klásek, Bohumil Koška, Miroslav Krejča, Zdeněk Kutil, Jan Kuželka, Jiří Lír, Kateřina Lírová, Monika Foris Kvasničková, Růžena Lysenková, Jiří Mikota, Pavlína Mourková, Vladimír Navrátil, Ivo Niederle, Miroslav Nohýnek, Michal Pavlata, Eduard Pavlíček, Vladimír Pospíšil, Čestmír Řanda st., Čestmír Řanda ml., Zdeňka Sajfertová, Raoul Schránil, Jiří Smutný, Ladislav Trojan, Jan Víšek, Rudolf Vodrážka, Regina Řandová, Igor Chaun, Jaroslav Kepka, Jiří Krytinář, Alena Jánská, Jiřina Bílá, Miloslav Dočekal, Petr Jákl st.