Hříšní lidé města pražského (TV seriál) / Hříšní lidé města pražského (TV seriál) (Krimi / Komedie / Drama Československo, (1968–1969), 10 h 25 min (Minutáž: 38–54 min)) 87%
27.08.2023 14:22
JEDNOU VĚTOU
„Mordparta policejního rady Vacátka z pražské "čtyřky" bojuje proti malým i velkým zločincům.“
OBSAH
Třináctidílný seriál kriminálních případů ze třicátých let 20. století podle povídek Jiřího Marka. Pražská "mordparta" policejního rady Vacátka bojuje s podsvětím. Ani ten nejrafinovanější zločinec nemá šanci uniknout dedukčním schopnostem inspektorů Mrázka (František Filipovský), Brůžka (Josef Bláha) a Boušeho (Josef Vinklář). Jejich práci si ze svého postu kriminálního rady hlídá Karel Vacátko (Jaroslav Marvan). Se stejným obsazením vznikly v letech 1970 - 71 čtyři celovečerní filmy - Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Vražda v hotelu Excelsior a Smrt černého krále. V roce 1986 byl jako volné pokračování natočen seriál Panoptikum Města pražského.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
V naší krásné vlasti už klasický detektivní seriál z doby první republiky. Byly to krásné časy, kdy páni z kriminálky znali všechny kasaře a kapsáře ze svého rajónu jménem... Kam se hrabou všichni Komisařovi Rexové, Kobra 11, ale i drtivá většina epizod všech CSI a podobných kusů. Zde platí - co příběh, to unikát. Co role, to kus herectví. Úžasná dobová atmosféra, stejně jako tu veselá, tu zas tísnivá nálada dýchající na diváka z obrazovky. Díl s Jiřím Sovákem a daktyloskopickým skandálem jako vystřiženým z Čapkových povídek nikdy nevynechám. 100% a nikdy jinak. (Gemini) 5*
Vacátko, Bouše, Mrázek a Brůžek - skvadra ostřílených mazáků, za které by se nemuselo stydět ani dnešní MV. Dotoho všeho skvěle a vtipně napsané dialogy, brilantní zápletky a finální vyústění, srdcervoucí atmosféra, perfektní herecké výkony a především nezapomenutelné hlášky a scény, jakotřeba ta s údajně mrtvým a poté obživlým hercem Janem Skopečkem. Ale byli zde vidět i jiní, viz. třeba Pavel Landovský v jedné epizodě právě s Janem Skopečkem, anebo krásná, smyslná Květa Fialová v charakterní roli nějaké vychytralé, ale na druhou stranu i tak trochu bláznivé pražské dámičky z lepších kruhů, která otrávila svého muže. Velmi kvalitní seriál, společně třeba s pozdějším "Panoptikem města pražského", jedem z nejlepších ve svém druhu, zde navíc s geniální a lehce zapamatovatelnou Liškovou hudbou (která se s oblibou v jednom nejmenovaném disk. pořadu, pouští politikům, všichni asi víme proč.. (Karlos80) 5*
Zajímavé na tomto seriálu je především to, že je to nejspíš to první, co vás napadne, když se řekne poctivá česká detektivka, ale přitom některé díly tak ryze detektivkové nejsou. Zrovna ten s tím olovem. Nebylo žádné mrtvoly, detektivové toho moc nevyšetřili, v podstatě mohli jít najisto, ale aby tento díl neměl deset minut, nějak se to prostě natáhlo a tak vlastně vznikl docela humorný film, který v prvé řadě zcela brilantně vykresloval nedávnou naší historii a především lidi. A vlastně takové jsou všechny díly. Jedná se spíš o takové televizní humoresky z policejního prostředí. A to mě rozhodně baví. Jednak mám rád tu dobu, ten citlivý humor v nuancích společenské korektnosti a především ony proklamované detektivní metody, totiž ty, kdy místo nějakých osvědčených forenzních praktik, přijde na paškál osobní znalost celé galerky. Jo, kruhový výřez do sklepních oken dělal vždycky ten Božetěch z Košíř, ale ten si zase s sebou nebral žebřík. To máme novou krysu v rajónu anebo pustili starýho Houžvičku z pankrácký věznice. Vy se jdou podívat na toho Božetěcha, ověřej, kde byli a co dělali v době inkriminované a vy jdou s sebou prověřit toho Houžvičku. Pánové, do oběda chci nějaké výsledky. A vsaďte se, že do oběda ho měli a nebyl to ani Houžvička ani Božetěch, byl to nějaký Franta Jetel z Kobylis. Byl spatřen jedním z detektivů, jak si nese žebřík a náčiní na vyřezávání kruhových otvorů. Přiznal se až na separaci. (Segrestor) 5*
VELKÁ RECENZE
Od premiéry v roce 1969 se kriminální seriál Hříšní lidé města pražského stal stálicí na českých obrazovkách. Při každé repríze získává nové a nové diváky a ti, kteří už jej měli možnost vidět, se k Hříšným lidem rádi vrací, přičemž nezáleží na tom, kolikrát je viděli. Naposledy se seriál objevil na obrazovkách v polovině roku 2010 (od dubna), kdy jej Česká televize nasadila do vysílání ve vyčištěné verzi a v HD rozlišení, byť je jeho použití u tohoto seriálu poněkud diskutabilní a ne vždy byla očekávání vyšší obrazové kvality naplněna.
Kniha spisovatele, scenáristy a pedagoga Jiřího Marka Panoptikum starých kriminálních příběhů vyšla poprvé v roce 1968. Obsahovala 17 kriminálních povídek, které se nostalgicky vrací do doby první republiky. Podle posledních výzkumů se příběhy zakládají na skutečných případech, tak jak je ve svých soudničkách zaznamenal novinář František Gel. Na základě úspěšných Markových povídek, které jsou někdy přirovnávány k Povídkám z jedné a druhé kapsy Karla Čapka (snad je to tak díky podobnému spojování detektivního žánru s jemným humorem a pečlivým vykreslení všech postav), sepsal jejich autor společně se zkušeným scenáristou a režisérem Jiřím Sequensem úspěšný seriál. Ten se časem svého vzniku trefil do období těsně před nástupem tvrdé normalizace. Přes všechnu nostalgii po masarykovské první republice prošel seriál sítem cenzorů a stal se jedním z divácky nejoblíbenějších pořadů tehdejší Československé televize.
Jiří Marek později vydal další dva soubory svých kriminálních povídek (Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum města pražského) a scenáristicky se podílel na čtveřici celovečerních filmů se stejnými hrdiny. Ty opět režíroval Jiří Sequens, neblaze proslulý prací na tendenčním prorežimním seriálu 30 případů majora Zemana. Na původní černobílý seriál pak v osmdesátých letech navázal Antonín Moskalyk desetidílným, tentokrát již barevným, Panoptikem města pražského, kde zesnulého radu Vacátka ztvárněného Jaroslavem Marvanem nahradil policejní rada Korejs v podání Jiřího Adamíry.
Každá z epizod se soustředí na jeden kriminální čin, případně situaci, která ale nutně nemusí být vyloženě kriminálního typu, ale vyžaduje zásah detektivů z pražské čtyřky. Některé příběhy jsou vážnější – vraždy, krádež přísně tajných dokumentů, jiné spíše staví na atmosféře (Lady Macbeth z Vinohrad, kde lze za jednoho z hrdinů označit i Loretu na Malostranském náměstí v Praze a její okolí) nebo jsou vtipnou anekdotou, jako díl se skříní a domnělou mrtvolou.
Ve středu jednotlivých epizod stojí vždy jeden z vyšetřovatelů, který čelí charismatickému protihráči (či charismatické protihráčce) z pražského podsvětí. Je dědictvím stylu televizní inscenace, že se děj odehrává pouze v omezeném okruhu postav. Přehledně je tak rozděleno, kdo je na straně zákona a kdo proti němu. Zároveň se dají vyčlenit tři kategorie postav (samozřejmě mimo vyšetřovatele a četnictvo). První z nich jsou postavy z okruhu pražské galerky. Není ale možné označit všechny postavy patřící do tohoto okruhu (zlodějíčky, kapsáře, překupníky, prostitutky) za vyloženě špatné, zločinné. Mnozí jsou nešťastnými osobami, které jen zůstaly vězet v soukolí „zločinecké“ organizace (lze-li to tak nazvat). A navíc: galerka s policií poměrně ochotně spolupracuje, pokud jde o ni samou. V případě, že někdo poruší nepsaná pravidla, je společností vyvržen. Zejména vrazi nejsou tolerováni.
Někteří z pachatelů stojí mimo zločineckou organizaci (defraudant Sepekowský, syn továrníka Kozáka), ale svými činy se k zločincům řadí. Jako každá jiná vyvážená struktura však galerka dokáže vycítit nerovnováhu způsobenou prvkem stojícím mimo tuto strukturu a policii navést na správnou stopu. Vyrovná tak nerovnováhu a zároveň si připíše kladný bod u policie a ten se může vždycky hodit.
Poslední kategorií jsou osoby, které stojí mimo svět zločinu. Obyčejní dělníci, taxikáři, drožkáři, tuláci nebo jen kolemjdoucí jsou důležitými svědky, kteří posunují vyšetřování zase o krok blíže k dopadení pachatele. I ta nejméně podstatná postava je ale v seriálu velmi pečlivě vykreslená a ztvárněna předními českými herci. Obsazení i menších rolí známými tvářemi zvyšuje diváckou atraktivnost seriálu, který díky tomu působí mnohem prestižnějším dojmem. Namátkou jmenujme Jiřího Kodeta, Miloše Kopeckého, Jiřího Sováka, Pavla Landovského, Květu Fialovou, Helenu Růžičkovou a mnohé další. Známé obličeje i v menších rolích také vedou ke snadné rozlišitelnosti postav. Na kostýmy nelze v případě černobílého seriálu příliš spoléhat, zbývají proto jen obličeje a nezbytná schopnost herců vdechnout hrdinům/antihrdinůmi na tak malém prostoru osobní charakteristiku a životnost. Díky důrazu na postavy tak mohou Hříšní lidé města pražského připomínat až „poláčkovskou“ snahu co nejlépe postihnout duše a příběhy „malých lidí“, příslušníků všech možných vrstev obyvatelstva.
Proti skupině lidí, pro něž není zákon ničím víc než jednou z mnoha knih, notabene ještě pořádně silnou a tudíž nevhodnou k zevrubnějšímu průzkumu, stojí tým vyšetřovatelů. V jeho čele stojí policejní rada Vacátko. Na první pohled „taťkovský“, zavalitý a dobromyslný typ, který ale umí v pravé chvíli na vyslýchaného přitlačit. Většinou jej zastihneme v kanceláři, i když jeho povinnosti občas vyžadují radovu přítomnost i v terénu.
Ne vždy se ale věnuje práci: Občas krmí rybičky, čte si noviny, svačí. Do seriálu je v první epizodě uveden jako spící za novinami (viz série obrázků za tímto odstavcem). To, že bývá svými podřízenými i podezřelými zastižen v těchto, řekněme, lidských situacích, jej v očích postav více přibližuje na jejich úroveň a alespoň psychologicky boří hráz, která mezi nimi stojí. V podání hvězdy prvorepublikových filmů, Jaroslava Marvana, je pan rada Vacátko ztělesněním moudrosti a zkušenosti. Přirozená autorita z něj přímo čiší, působí důvěryhodně, není „podrazácký“ typ. Dokonalý člověk „své doby“, člověk realizující ideály první republiky.
Na svoje encyklopedické znalosti pražské galerky spoléhá při práci inspektor Bouše. Josef Vinklář jej vybavil charakteristickým pohledem, z něhož vyskakují čertovské plamínky, když se mu vyšetřování daří. Je neúnavný, ochotný vyptávat se mnoha lidí a prošlapat nejedny boty při pochůzkách po pražské dlažbě. Nejčastěji funguje jako spojka mezi policií a podsvětím, vždy ví, na koho se v nepřeberném množství lidí obrátit. Zároveň má vynikající paměť na tváře a jména. V mnoha situacích tak dokáže určit podezřelého jen podle několika údajů, vzpomenout si na jméno, přezdívku, specializaci pachatele i jeho adresu. Zároveň je také jediným z vyšetřovatelů, který má v seriálu propracované rodinné zázemí, i když o životě postavy „mimo práci“ se nedá mluvit ani v jeho případě, ani v případech ostatních inspektorů.
Nejstarším z vyšetřovatelů je inspektor Mrázek. Ten je v podání Františka Filipovského spíše typem nenápadného, staršího gentlemana, který, jak sám říká, „chodí po putykách, jezdí tramvají, ale velké případy se mu vyhýbají“ (Ep. 11 – Hra). Nakonec se, těsně před penzí, dočká svého případu. Mrázek je jakousi mini-studií osamělosti starších lidí, kteří strávili svůj život prací a na osobní život už nezbyl čas. Nejpatrnější je to ve chvíli, kdy přespává přímo na služebně a kromě práce a jeho věrného (a neodbytného) psa Kokyho mu nic jiného nezbývá.
Posledním ze základního týmu je scenáristy poněkud méně využívaný inspektor Brůžek (Josef Bláha). Radou Vacátkem bývá nasazován zejména při těžší práci – výslechy, sledování, zadržování pachatelů apod. Schází mu však pro policistu důležitá schopnost empatie. Bláha Brůžka portrétuje jako meziválečného „šviháka“, vždy pečlivě upraveného, ve světlém saku, s buřinkou a s hůlkou, který i přes tento výraznější zjev dokáže splynout s davem.
Tým vyšetřovatelů v některých epizodách doplňuje soudní lékař Vejvoda, zkušený kriminalista, který už dlouholetou prací na oddělení soudního lékařství poněkud zcyničtěl. Jeho funkce však není omezena jen na lékařskou vědu. Má totiž schopnost popostrčit radu Vacátka v momentech, kdy on sám váhá.
Jedním ze základních stavebních kamenů Hříšných lidí města pražského je i pečlivé vykreslení Prahy 20. let, její podoby, ale také atmosféry. Tu vytváří zejména poctivá práce s drobnostmi, které dělají svět seriálu mnohem realističtějšía uvěřitelnější: trafiky s mnoha výtisky novin, prázdné dlážděné ulice, po nichž jen občas projede automobil (a způsobí menší pozdvižení), učňové roznášející zboží svých mistrů, pohledy do krámků zaplněných dobovým zbožím. Klid občanů stráží četníci, v seriálu většinou vylíčení jako podlézavá a neschopná banda zavalitých mužů (Menšík, Libíček), která si bez pomoci zkušených inspektorů ze čtyřky ani neškrtne.
Většina epizod se odehrává v ulicích staré Prahy, jen v několika málo dílech se podíváme do okrajových městských čtvrtí. Tyto části stojí v kontrastu se zobrazením města jako šedivého místa plného oprýskaných pavlačových domů. Okraj Prahy je v seriálu prosluněný a kriminální činy společně s jejich následným vyšetřováním se odehrávají v plenéru (sluneční lázně, les, nádraží).
Samostatnou zmínku si zaslouží „Jedová chýše“, putyka (omluvte mi ten výraz, ale jinak se to skutečně nazvat nedá), která je centrem pražského podsvětí. V několika epizodách se stává místem konspiračních setkání zločinců, prostorem pro prodej kradeného zboží nebo výslech podezřelých přímo v terénu bez jejich zatčení a odvádění do neznámého prostředí policejní budovy.
Obvyklý televizní styl krimi seriálů daného období je zachován. Převážně se užívají polocelky a celky, kterým čas od času vypomůže detail (např. vrah v páté epizodě je charakterizován detailem svých černých rukavic). Často užívaným stylotvorným prvkem je zoom, klasická jízda se nepoužívá. Kamera je, s ohledem na dobu vzniku a produkční podmínky, černobílá. Lépe tak vyniknou promyšlené kompozice postavené na kontrastu černé a bílé, nebo hra světla a stínu. Scény jsou často stavěné do hloubky, za všechny bych jmenoval finální záběr Lady Macbeth z Vinohrad (3. epizoda), kdy na návštěvu za vražedkyní, toho času umístěnou v sanatoriu pro duševně choré, přichází tři její milenci, aniž by se vzájemně znali. Díky hloubkové kompozici přichází k nemocnici v jednom jediném záběru.
Hudbu k Hříšným lidem napsal nekorunovaný král české filmové hudby Zdeněk Liška. Jeho úvodní melodie, odkazující svým pojetím k písním z dobových orchestrionů, patří k nejznámějším českým filmovým hudebním tématům vůbec. Zbývající hudební podkreslení se skládá z poměrně jednoduchých melodií, které na sebe nijak zvlášť nepoutají pozornost. Nástrojové složení se většinou pohybuje v intencích menšího symfonického, jen občas můžeme zaslechnout v hudbě nádechy zvuku orchestrionu, případně jiných, méně často slyšených nástrojů, např. akordeonu. V průběhu seriálu zazní též několik písní. Některé jsou součástí děje (barová píseň, kterou se zalíbením poslouchá defraudant Sepekovský v tatranském hotelu), jiné jen zvýrazňují probíhající děj. Za poněkud samoúčelné považuji ale zařazení písně, kterou v Jedové chýši zpívá (tehdy) populární Josef Zíma. Byť se jedná o typickou „mordýřskou baladu“, s dějem tato „muzikálová“ vložka nemá společného nic. Celá scéna jako by svým stylem vypadla z dobových televizních estrád.
Hříšní lidé města pražského patří k těm seriálům, k nimž se budou diváci při každé repríze vracet. Pokud by se někdy seřazoval žebříček českých kriminálních filmů a seriálů, rada Vacátko a případy jím vyřešené by dozajista stály na předních pozicích. Diváky přitahuje, kromě řady známých jmen, i funkční spojení humoru s tvrdou životní realitou, to vše zabalené do lákavé podoby retro seriálu z období první republiky. Je jen pár skutečně nestárnoucích kousků z archivu České televize. Hříšní lidé jsou bezesporu jedním z nich. Na perly tohoto druhu prach nepadá.
Obsah dílů
1.série (1968)
DÍL 1: Přísaha (Přísaha) - Parta kriminálního rady Vacátka (Jaroslav Marvan, Josef Bláha, František Filipovský, Josef Vinklář) řeší nejrůznější lidská selhání. V prvním dílu budou řešit případ těžko objasnitelné vraždy. V jednom pražském bytě je objevena mrtvola Adolfa Zemana a jeho psa. Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že byla spáchána vražda. Zastlaná postel ukazovala na ženskou ruku...
DÍL 2: Malý a velký vrah (Malý a velký vrah) - Ze zlatnického krámu vybíhá zákazník a na ulici omdlí. Zlatník je posléze nalezen ve svém krámku mrtvý. Cenné svědectví přináší zaměstnanec soudu, který si všiml, jak z krámu odcházejí dva muži - jeden hodně malý, druhý hodně velký. Díky zprávě v novinách se policii přihlásí taxikář, který ty dva vezl do Berouna. Inspektorům Brůžkovi a Mrázkovi je okamžitě jasné, kdo ti dva byli. Zbývá ovšem nelehký úkol je dopadnout a usvědčit. Pochvalu za vyřešení případu dostane od rady Vacátka inspektor Mrázek. Pachatelé byli zatčeni za pouhých jedenáct hodin.
DÍL 3: Lady Macbeth z Vinohrad (Lady Macbeth z Vinohrad) - Na jedné z pražských ulic je stižen náhlou nevolností muž středních let. V nemocnici laborant zjistí, že v těle pacienta se nachází olovo. Tedy žádná mozková mrtvice, ale dlouhodobá otrava. Vyšetřování případu vede inspektor Brůžek. Záhy odhalí, že manželka postiženého paní Ulrychová má poměr s účetním Josefem Soumarem. Při otravě olovem se jedná o dlouhodobější záležitost, a tak se celá parta rady Vacátka snaží vypátrat, jak se jed do těla sekčního šéfa Ulrycha dostal.
DÍL 4: Otisky prstů (Otisky prstů) - V Liberci byla udělána kasa podnikatele Ješkeho. Při obhlídce místa činu jeden ze strážmistrů najde na skle otisk prstu. Podle něho je indentifikován pachatel. Měl by jím být Fanouš Pecháček. Jenomže tento známý kasař sedí již šest let ve věznici Na Borech. Vyvstává otázka, zda daktyloskopie je skutečně důvěryhodnou metodou a zda přece jen nemohou existovat dva lidé se stejnými otisky prstů...
DÍL 5: Černé rukavice (Černé rukavice) - Uprostřed přírody je nalezena zavražděná dívka. Nebohá švadlenka nebyla ani znásilněna, ani okradena a vyšetřování kromě několika domněnek nezjistilo téměř nic. Zakrátko objevil lesní dělník další oběť: houbaře... Smutný příběh má tentokrát naprosto netypické vyústění a skvělým způsobem ho odlehčuje Vladimír Menšík v roli velitele četníků.
DÍL 6: Případ lichého střevíce (Případ lichého střevíce) - Jednou ráno zastavil před vchodem do soukromého sanatoria automobil. Řidič předal k lékařskému ošetření mladou dámu a než se personál vzpamatoval, beze stopy zmizel. Prohlídka pacientky vyvolala zděšení - žena byla mrtvá. A pan rada Vacátko se svou partou "ze čtyřky" má tentokrát před sebou případ z takzvané lepší společnosti.
DÍL 7: Lodní uzel (Lodní uzel) - Problémy s dětmi se nevyhýbají ani policejním úředníkům. Pan Bouše dostal obsílku s upozorněním, že jeho syn nevalně prospívá v jazyce latinském. Prohlídka pokoje nezdárného potomka odhalila příčinu - mezi učebnicemi byla nalezena tábornická příručka. Ta se však dostala ke slovu při vyšetřování jedné vraždy...
DÍL 8: Telegram z Neapole (Telegram z Neapole) - Nejmazanější podvodníci a defraudanti nikdy zbytečně nespěchají. Po dlouhou dobu, někdy celé roky budují pověst seriózních, poctivých lidí, aby v nejpříhodnějším okamžiku zneužili důvěry svých obětí a poté elegantně zmizeli s nemalou částkou v kapse. O tom se přesvědčí i rada Vacátko se svou "mordpartou".
DÍL 9: Turecké náušnice (Turecké náušnice) - Bývá nepsaným pravidlem, že ty na pohled nejsložitější kriminalistické případy mají nakonec jednoduché až banální řešení. Také okolnosti smrti paní Winterové se na začátku vymykaly běžné policejní praxi. Situaci navíc zkomplikovala balistická expertiza a při vyšetřování se přišlo ještě na další zajímavou okolnost...
DÍL 10: Kaprova smrt (Kaprova smrt) - Alkohol nebývá při řešení sporů dobrým rádcem. Jinak by také po zbytečné hádce tří nezaměstnaných kamarádů nezůstal jeden z nich ležet bezvládně na zemi. Zbývající kumpáni okamžitě vystřízliví a začnou přemýšlet, jak ze zapeklité situace ven. Usoudí, že nejdůležitější bude zbavit se mrtvoly...
DÍL 11: Hra (Hra) - Případ násilné smrti osamělé ženy z venkovského domku si pan Mrázek vybral vlastně jen pro ukrácení dlouhé chvíle. Zajel si na místo činu, pohovořil se sousedy a k velkému překvapení získal nová svědectví. Jeden nevyřešený případ, který bývá noční můrou kriminalistů, se podařilo inspektorovi na penzi nakonec přece jen dokončit.
DÍL 12: Špion přijede v sedm (Špion přijede v sedm) - Mobilizační plány patří k nejutajovanějším dokumentům armád celého světa. K velkému zděšení ministerských úředníků se několik složek přísně tajných spisů našlo v nenápadné aktovce, ukradené z odbavovací kanceláře kbelského letiště. Pan rada Vacátko, pozvaný ke spolupráci jen formálně, si však zachovává chladnou hlavu...
DÍL 13: Svědomí (Svědomí) - Na pověstné židli v pracovně pana rady Vacátka se vystřídaly stovky delikventů. Přestože spáchali závažné zločiny, posuzoval je shovívavě. Závěrečný případ se idylickému pohledu vymyká. Cynismus, s jakým byla spáchána loupežná vražda, je šokující. Příběh, napsaný a natočený podle skutečné události, je situován do roku 1928.
Postavy a obsazení
• Jaroslav Marvan - vrchní policejní rada Karel Vacátko
• František Filipovský - inspektor Václav Mrázek
• Josef Vinklář - inspektor Josef Bouše
• Josef Bláha - inspektor Josef Brůžek
• Gustav Nezval - Vejvoda, soudní lékař
• Ljuba Skořepová - Mařka, prostitutka v Jedové chýši
• Helena Růžičková - Barbora, prostitutka v Jedové chýši
• Jaroslav Mareš - Cyril Pařízek zvaný Evžen, hospodský v Jedové chýši
• Jiří Smutný - strážmistr
• Oldřich Velen - hospodský v Jedové chýši, zvaný Evžen
• Jaroslav Raušer - policejní prezident
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 27.září 1969 - 20.prosince 1969 Československá televize
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 1.09.2010 Česká televize
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
FILMY V SÉRII
Partie krásného dragouna (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/168/
Československo, Krimi / Komedie, 1970
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Vinklář
Pěnička a Paraplíčko (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/169/
Československo, Krimi / Komedie, 1970
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Vinklář
Vražda v hotelu Excelsior (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/171/
Československo, Krimi / Komedie, 1971
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, František Filipovský
Smrt černého krále (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/170/
Československo, Krimi / Komedie, 1971
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Bláha
SERIÁLY V SÉRII
Hříšní lidé města pražského (seriál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/167/
Československo, Krimi / Komedie / Drama, 1968
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Bláha
Panoptikum Města pražského (seriál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/172/
Československo, Krimi / Komedie, 1987
Režie: Antonín Moskalyk, Hrají: Jiří Adamíra, Josef Vinklář
„Mordparta policejního rady Vacátka z pražské "čtyřky" bojuje proti malým i velkým zločincům.“
OBSAH
Třináctidílný seriál kriminálních případů ze třicátých let 20. století podle povídek Jiřího Marka. Pražská "mordparta" policejního rady Vacátka bojuje s podsvětím. Ani ten nejrafinovanější zločinec nemá šanci uniknout dedukčním schopnostem inspektorů Mrázka (František Filipovský), Brůžka (Josef Bláha) a Boušeho (Josef Vinklář). Jejich práci si ze svého postu kriminálního rady hlídá Karel Vacátko (Jaroslav Marvan). Se stejným obsazením vznikly v letech 1970 - 71 čtyři celovečerní filmy - Pěnička a Paraplíčko, Partie krásného dragouna, Vražda v hotelu Excelsior a Smrt černého krále. V roce 1986 byl jako volné pokračování natočen seriál Panoptikum Města pražského.
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
V naší krásné vlasti už klasický detektivní seriál z doby první republiky. Byly to krásné časy, kdy páni z kriminálky znali všechny kasaře a kapsáře ze svého rajónu jménem... Kam se hrabou všichni Komisařovi Rexové, Kobra 11, ale i drtivá většina epizod všech CSI a podobných kusů. Zde platí - co příběh, to unikát. Co role, to kus herectví. Úžasná dobová atmosféra, stejně jako tu veselá, tu zas tísnivá nálada dýchající na diváka z obrazovky. Díl s Jiřím Sovákem a daktyloskopickým skandálem jako vystřiženým z Čapkových povídek nikdy nevynechám. 100% a nikdy jinak. (Gemini) 5*
Vacátko, Bouše, Mrázek a Brůžek - skvadra ostřílených mazáků, za které by se nemuselo stydět ani dnešní MV. Dotoho všeho skvěle a vtipně napsané dialogy, brilantní zápletky a finální vyústění, srdcervoucí atmosféra, perfektní herecké výkony a především nezapomenutelné hlášky a scény, jakotřeba ta s údajně mrtvým a poté obživlým hercem Janem Skopečkem. Ale byli zde vidět i jiní, viz. třeba Pavel Landovský v jedné epizodě právě s Janem Skopečkem, anebo krásná, smyslná Květa Fialová v charakterní roli nějaké vychytralé, ale na druhou stranu i tak trochu bláznivé pražské dámičky z lepších kruhů, která otrávila svého muže. Velmi kvalitní seriál, společně třeba s pozdějším "Panoptikem města pražského", jedem z nejlepších ve svém druhu, zde navíc s geniální a lehce zapamatovatelnou Liškovou hudbou (která se s oblibou v jednom nejmenovaném disk. pořadu, pouští politikům, všichni asi víme proč.. (Karlos80) 5*
Zajímavé na tomto seriálu je především to, že je to nejspíš to první, co vás napadne, když se řekne poctivá česká detektivka, ale přitom některé díly tak ryze detektivkové nejsou. Zrovna ten s tím olovem. Nebylo žádné mrtvoly, detektivové toho moc nevyšetřili, v podstatě mohli jít najisto, ale aby tento díl neměl deset minut, nějak se to prostě natáhlo a tak vlastně vznikl docela humorný film, který v prvé řadě zcela brilantně vykresloval nedávnou naší historii a především lidi. A vlastně takové jsou všechny díly. Jedná se spíš o takové televizní humoresky z policejního prostředí. A to mě rozhodně baví. Jednak mám rád tu dobu, ten citlivý humor v nuancích společenské korektnosti a především ony proklamované detektivní metody, totiž ty, kdy místo nějakých osvědčených forenzních praktik, přijde na paškál osobní znalost celé galerky. Jo, kruhový výřez do sklepních oken dělal vždycky ten Božetěch z Košíř, ale ten si zase s sebou nebral žebřík. To máme novou krysu v rajónu anebo pustili starýho Houžvičku z pankrácký věznice. Vy se jdou podívat na toho Božetěcha, ověřej, kde byli a co dělali v době inkriminované a vy jdou s sebou prověřit toho Houžvičku. Pánové, do oběda chci nějaké výsledky. A vsaďte se, že do oběda ho měli a nebyl to ani Houžvička ani Božetěch, byl to nějaký Franta Jetel z Kobylis. Byl spatřen jedním z detektivů, jak si nese žebřík a náčiní na vyřezávání kruhových otvorů. Přiznal se až na separaci. (Segrestor) 5*
VELKÁ RECENZE
Od premiéry v roce 1969 se kriminální seriál Hříšní lidé města pražského stal stálicí na českých obrazovkách. Při každé repríze získává nové a nové diváky a ti, kteří už jej měli možnost vidět, se k Hříšným lidem rádi vrací, přičemž nezáleží na tom, kolikrát je viděli. Naposledy se seriál objevil na obrazovkách v polovině roku 2010 (od dubna), kdy jej Česká televize nasadila do vysílání ve vyčištěné verzi a v HD rozlišení, byť je jeho použití u tohoto seriálu poněkud diskutabilní a ne vždy byla očekávání vyšší obrazové kvality naplněna.
Kniha spisovatele, scenáristy a pedagoga Jiřího Marka Panoptikum starých kriminálních příběhů vyšla poprvé v roce 1968. Obsahovala 17 kriminálních povídek, které se nostalgicky vrací do doby první republiky. Podle posledních výzkumů se příběhy zakládají na skutečných případech, tak jak je ve svých soudničkách zaznamenal novinář František Gel. Na základě úspěšných Markových povídek, které jsou někdy přirovnávány k Povídkám z jedné a druhé kapsy Karla Čapka (snad je to tak díky podobnému spojování detektivního žánru s jemným humorem a pečlivým vykreslení všech postav), sepsal jejich autor společně se zkušeným scenáristou a režisérem Jiřím Sequensem úspěšný seriál. Ten se časem svého vzniku trefil do období těsně před nástupem tvrdé normalizace. Přes všechnu nostalgii po masarykovské první republice prošel seriál sítem cenzorů a stal se jedním z divácky nejoblíbenějších pořadů tehdejší Československé televize.
Jiří Marek později vydal další dva soubory svých kriminálních povídek (Panoptikum hříšných lidí a Panoptikum města pražského) a scenáristicky se podílel na čtveřici celovečerních filmů se stejnými hrdiny. Ty opět režíroval Jiří Sequens, neblaze proslulý prací na tendenčním prorežimním seriálu 30 případů majora Zemana. Na původní černobílý seriál pak v osmdesátých letech navázal Antonín Moskalyk desetidílným, tentokrát již barevným, Panoptikem města pražského, kde zesnulého radu Vacátka ztvárněného Jaroslavem Marvanem nahradil policejní rada Korejs v podání Jiřího Adamíry.
Každá z epizod se soustředí na jeden kriminální čin, případně situaci, která ale nutně nemusí být vyloženě kriminálního typu, ale vyžaduje zásah detektivů z pražské čtyřky. Některé příběhy jsou vážnější – vraždy, krádež přísně tajných dokumentů, jiné spíše staví na atmosféře (Lady Macbeth z Vinohrad, kde lze za jednoho z hrdinů označit i Loretu na Malostranském náměstí v Praze a její okolí) nebo jsou vtipnou anekdotou, jako díl se skříní a domnělou mrtvolou.
Ve středu jednotlivých epizod stojí vždy jeden z vyšetřovatelů, který čelí charismatickému protihráči (či charismatické protihráčce) z pražského podsvětí. Je dědictvím stylu televizní inscenace, že se děj odehrává pouze v omezeném okruhu postav. Přehledně je tak rozděleno, kdo je na straně zákona a kdo proti němu. Zároveň se dají vyčlenit tři kategorie postav (samozřejmě mimo vyšetřovatele a četnictvo). První z nich jsou postavy z okruhu pražské galerky. Není ale možné označit všechny postavy patřící do tohoto okruhu (zlodějíčky, kapsáře, překupníky, prostitutky) za vyloženě špatné, zločinné. Mnozí jsou nešťastnými osobami, které jen zůstaly vězet v soukolí „zločinecké“ organizace (lze-li to tak nazvat). A navíc: galerka s policií poměrně ochotně spolupracuje, pokud jde o ni samou. V případě, že někdo poruší nepsaná pravidla, je společností vyvržen. Zejména vrazi nejsou tolerováni.
Někteří z pachatelů stojí mimo zločineckou organizaci (defraudant Sepekowský, syn továrníka Kozáka), ale svými činy se k zločincům řadí. Jako každá jiná vyvážená struktura však galerka dokáže vycítit nerovnováhu způsobenou prvkem stojícím mimo tuto strukturu a policii navést na správnou stopu. Vyrovná tak nerovnováhu a zároveň si připíše kladný bod u policie a ten se může vždycky hodit.
Poslední kategorií jsou osoby, které stojí mimo svět zločinu. Obyčejní dělníci, taxikáři, drožkáři, tuláci nebo jen kolemjdoucí jsou důležitými svědky, kteří posunují vyšetřování zase o krok blíže k dopadení pachatele. I ta nejméně podstatná postava je ale v seriálu velmi pečlivě vykreslená a ztvárněna předními českými herci. Obsazení i menších rolí známými tvářemi zvyšuje diváckou atraktivnost seriálu, který díky tomu působí mnohem prestižnějším dojmem. Namátkou jmenujme Jiřího Kodeta, Miloše Kopeckého, Jiřího Sováka, Pavla Landovského, Květu Fialovou, Helenu Růžičkovou a mnohé další. Známé obličeje i v menších rolích také vedou ke snadné rozlišitelnosti postav. Na kostýmy nelze v případě černobílého seriálu příliš spoléhat, zbývají proto jen obličeje a nezbytná schopnost herců vdechnout hrdinům/antihrdinůmi na tak malém prostoru osobní charakteristiku a životnost. Díky důrazu na postavy tak mohou Hříšní lidé města pražského připomínat až „poláčkovskou“ snahu co nejlépe postihnout duše a příběhy „malých lidí“, příslušníků všech možných vrstev obyvatelstva.
Proti skupině lidí, pro něž není zákon ničím víc než jednou z mnoha knih, notabene ještě pořádně silnou a tudíž nevhodnou k zevrubnějšímu průzkumu, stojí tým vyšetřovatelů. V jeho čele stojí policejní rada Vacátko. Na první pohled „taťkovský“, zavalitý a dobromyslný typ, který ale umí v pravé chvíli na vyslýchaného přitlačit. Většinou jej zastihneme v kanceláři, i když jeho povinnosti občas vyžadují radovu přítomnost i v terénu.
Ne vždy se ale věnuje práci: Občas krmí rybičky, čte si noviny, svačí. Do seriálu je v první epizodě uveden jako spící za novinami (viz série obrázků za tímto odstavcem). To, že bývá svými podřízenými i podezřelými zastižen v těchto, řekněme, lidských situacích, jej v očích postav více přibližuje na jejich úroveň a alespoň psychologicky boří hráz, která mezi nimi stojí. V podání hvězdy prvorepublikových filmů, Jaroslava Marvana, je pan rada Vacátko ztělesněním moudrosti a zkušenosti. Přirozená autorita z něj přímo čiší, působí důvěryhodně, není „podrazácký“ typ. Dokonalý člověk „své doby“, člověk realizující ideály první republiky.
Na svoje encyklopedické znalosti pražské galerky spoléhá při práci inspektor Bouše. Josef Vinklář jej vybavil charakteristickým pohledem, z něhož vyskakují čertovské plamínky, když se mu vyšetřování daří. Je neúnavný, ochotný vyptávat se mnoha lidí a prošlapat nejedny boty při pochůzkách po pražské dlažbě. Nejčastěji funguje jako spojka mezi policií a podsvětím, vždy ví, na koho se v nepřeberném množství lidí obrátit. Zároveň má vynikající paměť na tváře a jména. V mnoha situacích tak dokáže určit podezřelého jen podle několika údajů, vzpomenout si na jméno, přezdívku, specializaci pachatele i jeho adresu. Zároveň je také jediným z vyšetřovatelů, který má v seriálu propracované rodinné zázemí, i když o životě postavy „mimo práci“ se nedá mluvit ani v jeho případě, ani v případech ostatních inspektorů.
Nejstarším z vyšetřovatelů je inspektor Mrázek. Ten je v podání Františka Filipovského spíše typem nenápadného, staršího gentlemana, který, jak sám říká, „chodí po putykách, jezdí tramvají, ale velké případy se mu vyhýbají“ (Ep. 11 – Hra). Nakonec se, těsně před penzí, dočká svého případu. Mrázek je jakousi mini-studií osamělosti starších lidí, kteří strávili svůj život prací a na osobní život už nezbyl čas. Nejpatrnější je to ve chvíli, kdy přespává přímo na služebně a kromě práce a jeho věrného (a neodbytného) psa Kokyho mu nic jiného nezbývá.
Posledním ze základního týmu je scenáristy poněkud méně využívaný inspektor Brůžek (Josef Bláha). Radou Vacátkem bývá nasazován zejména při těžší práci – výslechy, sledování, zadržování pachatelů apod. Schází mu však pro policistu důležitá schopnost empatie. Bláha Brůžka portrétuje jako meziválečného „šviháka“, vždy pečlivě upraveného, ve světlém saku, s buřinkou a s hůlkou, který i přes tento výraznější zjev dokáže splynout s davem.
Tým vyšetřovatelů v některých epizodách doplňuje soudní lékař Vejvoda, zkušený kriminalista, který už dlouholetou prací na oddělení soudního lékařství poněkud zcyničtěl. Jeho funkce však není omezena jen na lékařskou vědu. Má totiž schopnost popostrčit radu Vacátka v momentech, kdy on sám váhá.
Jedním ze základních stavebních kamenů Hříšných lidí města pražského je i pečlivé vykreslení Prahy 20. let, její podoby, ale také atmosféry. Tu vytváří zejména poctivá práce s drobnostmi, které dělají svět seriálu mnohem realističtějšía uvěřitelnější: trafiky s mnoha výtisky novin, prázdné dlážděné ulice, po nichž jen občas projede automobil (a způsobí menší pozdvižení), učňové roznášející zboží svých mistrů, pohledy do krámků zaplněných dobovým zbožím. Klid občanů stráží četníci, v seriálu většinou vylíčení jako podlézavá a neschopná banda zavalitých mužů (Menšík, Libíček), která si bez pomoci zkušených inspektorů ze čtyřky ani neškrtne.
Většina epizod se odehrává v ulicích staré Prahy, jen v několika málo dílech se podíváme do okrajových městských čtvrtí. Tyto části stojí v kontrastu se zobrazením města jako šedivého místa plného oprýskaných pavlačových domů. Okraj Prahy je v seriálu prosluněný a kriminální činy společně s jejich následným vyšetřováním se odehrávají v plenéru (sluneční lázně, les, nádraží).
Samostatnou zmínku si zaslouží „Jedová chýše“, putyka (omluvte mi ten výraz, ale jinak se to skutečně nazvat nedá), která je centrem pražského podsvětí. V několika epizodách se stává místem konspiračních setkání zločinců, prostorem pro prodej kradeného zboží nebo výslech podezřelých přímo v terénu bez jejich zatčení a odvádění do neznámého prostředí policejní budovy.
Obvyklý televizní styl krimi seriálů daného období je zachován. Převážně se užívají polocelky a celky, kterým čas od času vypomůže detail (např. vrah v páté epizodě je charakterizován detailem svých černých rukavic). Často užívaným stylotvorným prvkem je zoom, klasická jízda se nepoužívá. Kamera je, s ohledem na dobu vzniku a produkční podmínky, černobílá. Lépe tak vyniknou promyšlené kompozice postavené na kontrastu černé a bílé, nebo hra světla a stínu. Scény jsou často stavěné do hloubky, za všechny bych jmenoval finální záběr Lady Macbeth z Vinohrad (3. epizoda), kdy na návštěvu za vražedkyní, toho času umístěnou v sanatoriu pro duševně choré, přichází tři její milenci, aniž by se vzájemně znali. Díky hloubkové kompozici přichází k nemocnici v jednom jediném záběru.
Hudbu k Hříšným lidem napsal nekorunovaný král české filmové hudby Zdeněk Liška. Jeho úvodní melodie, odkazující svým pojetím k písním z dobových orchestrionů, patří k nejznámějším českým filmovým hudebním tématům vůbec. Zbývající hudební podkreslení se skládá z poměrně jednoduchých melodií, které na sebe nijak zvlášť nepoutají pozornost. Nástrojové složení se většinou pohybuje v intencích menšího symfonického, jen občas můžeme zaslechnout v hudbě nádechy zvuku orchestrionu, případně jiných, méně často slyšených nástrojů, např. akordeonu. V průběhu seriálu zazní též několik písní. Některé jsou součástí děje (barová píseň, kterou se zalíbením poslouchá defraudant Sepekovský v tatranském hotelu), jiné jen zvýrazňují probíhající děj. Za poněkud samoúčelné považuji ale zařazení písně, kterou v Jedové chýši zpívá (tehdy) populární Josef Zíma. Byť se jedná o typickou „mordýřskou baladu“, s dějem tato „muzikálová“ vložka nemá společného nic. Celá scéna jako by svým stylem vypadla z dobových televizních estrád.
Hříšní lidé města pražského patří k těm seriálům, k nimž se budou diváci při každé repríze vracet. Pokud by se někdy seřazoval žebříček českých kriminálních filmů a seriálů, rada Vacátko a případy jím vyřešené by dozajista stály na předních pozicích. Diváky přitahuje, kromě řady známých jmen, i funkční spojení humoru s tvrdou životní realitou, to vše zabalené do lákavé podoby retro seriálu z období první republiky. Je jen pár skutečně nestárnoucích kousků z archivu České televize. Hříšní lidé jsou bezesporu jedním z nich. Na perly tohoto druhu prach nepadá.
Obsah dílů
1.série (1968)
DÍL 1: Přísaha (Přísaha) - Parta kriminálního rady Vacátka (Jaroslav Marvan, Josef Bláha, František Filipovský, Josef Vinklář) řeší nejrůznější lidská selhání. V prvním dílu budou řešit případ těžko objasnitelné vraždy. V jednom pražském bytě je objevena mrtvola Adolfa Zemana a jeho psa. Všechny okolnosti nasvědčují tomu, že byla spáchána vražda. Zastlaná postel ukazovala na ženskou ruku...
DÍL 2: Malý a velký vrah (Malý a velký vrah) - Ze zlatnického krámu vybíhá zákazník a na ulici omdlí. Zlatník je posléze nalezen ve svém krámku mrtvý. Cenné svědectví přináší zaměstnanec soudu, který si všiml, jak z krámu odcházejí dva muži - jeden hodně malý, druhý hodně velký. Díky zprávě v novinách se policii přihlásí taxikář, který ty dva vezl do Berouna. Inspektorům Brůžkovi a Mrázkovi je okamžitě jasné, kdo ti dva byli. Zbývá ovšem nelehký úkol je dopadnout a usvědčit. Pochvalu za vyřešení případu dostane od rady Vacátka inspektor Mrázek. Pachatelé byli zatčeni za pouhých jedenáct hodin.
DÍL 3: Lady Macbeth z Vinohrad (Lady Macbeth z Vinohrad) - Na jedné z pražských ulic je stižen náhlou nevolností muž středních let. V nemocnici laborant zjistí, že v těle pacienta se nachází olovo. Tedy žádná mozková mrtvice, ale dlouhodobá otrava. Vyšetřování případu vede inspektor Brůžek. Záhy odhalí, že manželka postiženého paní Ulrychová má poměr s účetním Josefem Soumarem. Při otravě olovem se jedná o dlouhodobější záležitost, a tak se celá parta rady Vacátka snaží vypátrat, jak se jed do těla sekčního šéfa Ulrycha dostal.
DÍL 4: Otisky prstů (Otisky prstů) - V Liberci byla udělána kasa podnikatele Ješkeho. Při obhlídce místa činu jeden ze strážmistrů najde na skle otisk prstu. Podle něho je indentifikován pachatel. Měl by jím být Fanouš Pecháček. Jenomže tento známý kasař sedí již šest let ve věznici Na Borech. Vyvstává otázka, zda daktyloskopie je skutečně důvěryhodnou metodou a zda přece jen nemohou existovat dva lidé se stejnými otisky prstů...
DÍL 5: Černé rukavice (Černé rukavice) - Uprostřed přírody je nalezena zavražděná dívka. Nebohá švadlenka nebyla ani znásilněna, ani okradena a vyšetřování kromě několika domněnek nezjistilo téměř nic. Zakrátko objevil lesní dělník další oběť: houbaře... Smutný příběh má tentokrát naprosto netypické vyústění a skvělým způsobem ho odlehčuje Vladimír Menšík v roli velitele četníků.
DÍL 6: Případ lichého střevíce (Případ lichého střevíce) - Jednou ráno zastavil před vchodem do soukromého sanatoria automobil. Řidič předal k lékařskému ošetření mladou dámu a než se personál vzpamatoval, beze stopy zmizel. Prohlídka pacientky vyvolala zděšení - žena byla mrtvá. A pan rada Vacátko se svou partou "ze čtyřky" má tentokrát před sebou případ z takzvané lepší společnosti.
DÍL 7: Lodní uzel (Lodní uzel) - Problémy s dětmi se nevyhýbají ani policejním úředníkům. Pan Bouše dostal obsílku s upozorněním, že jeho syn nevalně prospívá v jazyce latinském. Prohlídka pokoje nezdárného potomka odhalila příčinu - mezi učebnicemi byla nalezena tábornická příručka. Ta se však dostala ke slovu při vyšetřování jedné vraždy...
DÍL 8: Telegram z Neapole (Telegram z Neapole) - Nejmazanější podvodníci a defraudanti nikdy zbytečně nespěchají. Po dlouhou dobu, někdy celé roky budují pověst seriózních, poctivých lidí, aby v nejpříhodnějším okamžiku zneužili důvěry svých obětí a poté elegantně zmizeli s nemalou částkou v kapse. O tom se přesvědčí i rada Vacátko se svou "mordpartou".
DÍL 9: Turecké náušnice (Turecké náušnice) - Bývá nepsaným pravidlem, že ty na pohled nejsložitější kriminalistické případy mají nakonec jednoduché až banální řešení. Také okolnosti smrti paní Winterové se na začátku vymykaly běžné policejní praxi. Situaci navíc zkomplikovala balistická expertiza a při vyšetřování se přišlo ještě na další zajímavou okolnost...
DÍL 10: Kaprova smrt (Kaprova smrt) - Alkohol nebývá při řešení sporů dobrým rádcem. Jinak by také po zbytečné hádce tří nezaměstnaných kamarádů nezůstal jeden z nich ležet bezvládně na zemi. Zbývající kumpáni okamžitě vystřízliví a začnou přemýšlet, jak ze zapeklité situace ven. Usoudí, že nejdůležitější bude zbavit se mrtvoly...
DÍL 11: Hra (Hra) - Případ násilné smrti osamělé ženy z venkovského domku si pan Mrázek vybral vlastně jen pro ukrácení dlouhé chvíle. Zajel si na místo činu, pohovořil se sousedy a k velkému překvapení získal nová svědectví. Jeden nevyřešený případ, který bývá noční můrou kriminalistů, se podařilo inspektorovi na penzi nakonec přece jen dokončit.
DÍL 12: Špion přijede v sedm (Špion přijede v sedm) - Mobilizační plány patří k nejutajovanějším dokumentům armád celého světa. K velkému zděšení ministerských úředníků se několik složek přísně tajných spisů našlo v nenápadné aktovce, ukradené z odbavovací kanceláře kbelského letiště. Pan rada Vacátko, pozvaný ke spolupráci jen formálně, si však zachovává chladnou hlavu...
DÍL 13: Svědomí (Svědomí) - Na pověstné židli v pracovně pana rady Vacátka se vystřídaly stovky delikventů. Přestože spáchali závažné zločiny, posuzoval je shovívavě. Závěrečný případ se idylickému pohledu vymyká. Cynismus, s jakým byla spáchána loupežná vražda, je šokující. Příběh, napsaný a natočený podle skutečné události, je situován do roku 1928.
Postavy a obsazení
• Jaroslav Marvan - vrchní policejní rada Karel Vacátko
• František Filipovský - inspektor Václav Mrázek
• Josef Vinklář - inspektor Josef Bouše
• Josef Bláha - inspektor Josef Brůžek
• Gustav Nezval - Vejvoda, soudní lékař
• Ljuba Skořepová - Mařka, prostitutka v Jedové chýši
• Helena Růžičková - Barbora, prostitutka v Jedové chýši
• Jaroslav Mareš - Cyril Pařízek zvaný Evžen, hospodský v Jedové chýši
• Jiří Smutný - strážmistr
• Oldřich Velen - hospodský v Jedové chýši, zvaný Evžen
• Jaroslav Raušer - policejní prezident
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 27.září 1969 - 20.prosince 1969 Československá televize
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 1.09.2010 Česká televize
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
FILMY V SÉRII
Partie krásného dragouna (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/168/
Československo, Krimi / Komedie, 1970
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Vinklář
Pěnička a Paraplíčko (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/169/
Československo, Krimi / Komedie, 1970
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Vinklář
Vražda v hotelu Excelsior (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/171/
Československo, Krimi / Komedie, 1971
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, František Filipovský
Smrt černého krále (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/170/
Československo, Krimi / Komedie, 1971
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Bláha
SERIÁLY V SÉRII
Hříšní lidé města pražského (seriál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/167/
Československo, Krimi / Komedie / Drama, 1968
Režie: Jiří Sequens st., Hrají: Jaroslav Marvan, Josef Bláha
Panoptikum Města pražského (seriál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/172/
Československo, Krimi / Komedie, 1987
Režie: Antonín Moskalyk, Hrají: Jiří Adamíra, Josef Vinklář
Tvůrci a herci
Jiří Sequens st. (Režie), - (Produkce), Zdeněk Liška (Hudba), Miloslav Harvan (Kamera), Ján Chaloupek (Střih), Karel Černý (Scénografie), Přemysl Longa (Scénografie), Zdena Kadrnožková (Kostýmy), Svata Sophová (Kostýmy), Zdena Mannová (Kostýmy), Vlastimil Hasala (Kostýmy), Adolf Nacházel (Zvuk), František Novotný (Masky), Jiří Marek (Scénář), Jiří Sequens st. (Scénář), Jaroslav Marvan (Herec), Josef Bláha (Herec), Josef Vinklář (Herec), František Filipovský (Herec), Gustav Nezval (Herec), Helena Růžičková (Herec), Luba Skořepová (Herec), Jaroslav Mareš (Herec), Jaroslav Raušer (Herec), Oldřich Velen (Herec), Jiří Smutný (Herec), Josef Beyvl (Herec), Eduard Dubský (Herec), Jan Libíček (Herec), Helga Čočková (Herec), Zdeněk Dítě (Herec), Ladislav Gzela (Herec), František Hanus (Herec), Vlastimil Hašek (Herec), Karel Houska (Herec), Václav Kaňkovský (Herec), Lubomír Kostelka (Herec), Zdeněk Kryzánek (Herec), Oldřich Lukeš (Herec), Jiří Lír (Herec), Rudolf Macharovský (Herec), Vladimír Menšík (Herec), Míla Myslíková (Herec), Jindřich Narenta (Herec), Petr Oliva (Herec), Karel Pavlík (Herec), Jaroslav Satoranský (Herec), Blažena Slavíčková (Herec), Jiří Sovák (Herec), Otto Šimánek (Herec), Věra Tichánková (Herec), Miloš Vavruška (Herec), Josef Větrovec (Herec), Miloš Willig (Herec), Stella Zázvorková (Herec), Svatopluk Beneš (Herec), Ladislav Boháč (Herec), Zdeněk Braunschläger (Herec), Květa Fialová (Herec), Hana Kreihanslová (Herec), Ladislav Potměšil (Herec), Jan Šmíd (Herec), Jana Šulcová (Herec), Jitka Zelenohorská (Herec), Josef Bek (Herec), Kamil Blahovec (Herec), Zdeněk Blažek (Herec), Božena Böhmová (Herec), Jiří Bruder (Herec), Radoslav Brzobohatý (Herec), Jaroslav Cmíral (Herec), Bohuslav Čáp (Herec), Jana Drbohlavová (Herec), Josef Elsner (Herec), Stanislav Fišer (Herec), Nataša Gollová (Herec), Libuše Havelková (Herec), Gustav Heverle (Herec), Jaroslav Heyduk (Herec), Jana Hlaváčová (Herec), Jiří Holý (Herec), Josef Kemr (Herec), Jiří Kodet (Herec), Miloš Kopecký (Herec), Václav Kotva (Herec), Ferdinand Krůta (Herec), Otto Lackovič (Herec), Pavel Landovský (Herec), Václav Lohniský (Herec), Růžena Lysenková (Herec), Marie Marešová (Herec), Pavla Maršálková (Herec), Adolf Minský (Herec), Jaroslav Moučka (Herec), Milan Neděla (Herec), Miloš Nesvadba (Herec), Stanislav Neumann (Herec), Ivo Niederle (Herec), Miroslav Nohýnek (Herec), Jiří Novotný (Herec), Viktor Očásek (Herec), Jiří Plachý ml. (Herec), Nina Popelíková (Herec), Ilja Prachař (Herec), Zdeněk Procházka (Herec), Ilja Racek (Herec), Vladimír Ráž (Herec), Martin Růžek (Herec), Zdeněk Řehoř (Herec), Jan Skopeček (Herec), Jiřina Steimarová (Herec), Lubomír Lipský st. (Herec), Pavel Spálený (Herec), František Svačina (Herec), Martin Štěpánek (Herec), Hana Talpová (Herec), Václav Trégl (Herec), Ladislav Trojan (Herec), Robert Vrchota (Herec), Jiří Zahajský (Herec), Bohuš Záhorský (Herec), Josef Zíma (Herec), Pavel Kvasnička (Herec), Věra Nerušilová (Herec), Otakar Brousek st. (Herec), Evelyna Steimarová (Herec), Jana Sedlmajerová (Herec), Hermína Vojtová (Herec), Bohumil Švarc st. (Herec), Josef Hlinomaz (Herec), Otto Budín (Herec), Ivo Gübel (Herec), Ludmila Roubíková (Herec), Jarmila Beránková (Herec), Štěpán Bulejko (Herec), Jiří Cimický (Herec), Ivanka Devátá (Herec), Pavlína Filipovská (Herec), Darja Hajská (Herec), Miroslav Homola (Herec), Ladislav Kazda (Herec), Milan Kindl (Herec), Vladimír Krška (Herec), Jiří Mikota (Herec), Mirko Musil (Herec), Oldřich Musil (Herec), Zora Polanová (Herec), Čestmír Řanda st. (Herec), Svatopluk Skládal (Herec), Judita Čeřovská (Herec), Jiří Datel Novotný (Herec), Oldřich Hoblík (Herec), Rudolf Jelínek (Herec), Petr Kopřiva (Herec), Milan Mach (Herec), Carmen Mayerová (Herec), Karel Peyr (Herec), Karel Smyczek (Herec), Ela Šilarová (Herec)
1968/650/Československo/Krimi, Komedie, Drama
Zajímavost k filmu
Zajímavost k filmu
- V 10.dílu "Kaprova smrt" zazní hned dvě písničky. První "Ruka zákona" (někde uváděno také jako "Tři fleky krve") zpívá Josef Zíma, který je i ve filmu. Druhá má název "Šáhla jsem mu na zoubek" a nazpívala ji Věra Nerušilová, kterou ale v obrazu není vidět.
- Jednu ze tří píseň, která v seriálu zazní, má název "Maruko" a v osmém dílu "Telegram z Neapole" ji zpívá Judita Čeřovská.
- Jednalo se o první kriminalistický seriál Československé televize a zároveň první seriálu, který byl vysílán v tzv. "týdnovém" režimu. Prvního uvedení na obrazovkách se dočkal v roce 1969 od září do prosince.
- V seriálu si zahrál i známý bernardýn z mikrokomedie Bohouš (1968).
- V oddělení barrandovského fundusu se dá najít ledacos z garderóby pánů detektivů, ale také lehkých slečen a dalších postav ze seriálu o hříšných lidech. Jen s buřinkami je trochu problém - mají jich moc a neví se přesně, kterou nosil rada Vacátko (Jaroslav Marvan). Ve skutečnosti si je detektivové nechávali u kloboučníků označovat iniciálami, aby si je mezi sebou nemohli poplést.
- Jedová chýše stála ještě v roce 1926, protože si “zahrála” ve filmu Karla Lamače Dobrý voják Švejk (1926).
- Osud Jedové chýše byl zpečetěn někdy na přelomu 19. a 20. století, kdy ji okupoval německý Burschenschaft. Vznikl zde i nevěstinec. Stavení začalo chátrat. Před svou smrtí v roce 1927 ho zakoupil Antonín Heveroch, český psychiatr a neurolog, aby po jejím zbourání mohl rozšířit sanatorium pro duševně choré. (Zdroj: Jaroslav Šerák)
- Jedová chýše, která kdysi stávala na Albertově, byla postavená v ateliéru architektem Karlem Černým, ale v hojné míře bylo koncem 60. let filmovat také v exteriérech. Praha nabízela bezpočet zákoutí, která vypadala téměř stejně jako za první republiky. Filmovalo se ještě před tím, než se začalo budovat metro, kvůli kterému se bouraly staré Holešovice i další periferie. Právě tam vznikla řada scén, podobně jako ve starém Podolí u Vltavy či na Břevnově, v Záběhlicích a v Hostivaři.
- Pan rada Josef Vaňásek, předobraz hlavní postavy, měl ve skutečnosti k dispozici osobní automobil Praga se šoférem, který měl SPZ N III-811. Shodnou značku můžeme vidět i v seriálu.
- Jedná se o první českoslovencký seriál, který má předepsaných 13 epizod, jak velela tehdejší celosvětová norma.
- Architektonicky zajímavá stavba v díle Turecké náušnice nejsou sluneční lázně Čimicích, jak zazní v seriálu, ale Sanatorium Pronatal v Praze Hodkovičkách.
- Epizóda s názvom "Vražda v hoteli Excelsior" sa točila v hoteli Gráf na námestí I.P. Pavlova.
- Honorár Jaroslava Marvana (Vacátko) bol 50 000 Kčs.
- Lubomíra Kostelku do seriálu doporučil a prosadil jeho dlouholetý kamarád Vladimír Menšík.
- Předlohou 4. dílu s názvem „Otisky prstů“ se stal skutečný případ z 20. let 20. století. Dne 19. října 1927 se neznámý pachatel vloupal oknem do spořitelny ve Smolnici, kde vyloupil pokladnu. Pod rozbitým oknem se našly střepy skla s otisky prstů Aloise Košťála. Ten v té době ovšem seděl v pankrácké věznici, odkud byl propuštěn až 27. 11. 1927. Při dalším šetření kriminalisté zjistili, že úlomky skla zajištěné na místě činu nepocházejí z rozbitého okna, ale donesl je tam Košťálův spolutrestanec, který byl před touto loupeží propuštěn na svobodu. Alois Košťál se tímto způsobem snažil obelstít daktyloskopii. Právě kvůli otisku svého prstu byl totiž odsouzen za vyloupení pokladny, které provedl v dubnu 1924.
- Během promítání seriálu přišlo do ČST několik dopisů, které nařklo radu Vaňáska z vystupování proti židům za okupace. To ale není možné, protože zemřel v roce 1938.
- Reálná mordparta rady Vaňáska sídlila na Bartolomějské ulici na Starém Městě.
- Syn skutečného rady Vacátka (jmenoval se Josef Vaňásek) pravidelně chodil na natáčení a pozoroval práci filmařů. Vacátko mu prý připomínal otce gestikulací a intonací.
- Díl Lady Macbeth z Vinohrad obdržel televizní cenu a definitivně rozhodl o natáčení dalších dílů.
- V 10.dílu "Kaprova smrt" zazní hned dvě písničky. První "Ruka zákona" (někde uváděno také jako "Tři fleky krve") zpívá Josef Zíma, který je i ve filmu. Druhá má název "Šáhla jsem mu na zoubek" a nazpívala ji Věra Nerušilová, kterou ale v obrazu není vidět.
- Jednu ze tří píseň, která v seriálu zazní, má název "Maruko" a v osmém dílu "Telegram z Neapole" ji zpívá Judita Čeřovská.
- Jednalo se o první kriminalistický seriál Československé televize a zároveň první seriálu, který byl vysílán v tzv. "týdnovém" režimu. Prvního uvedení na obrazovkách se dočkal v roce 1969 od září do prosince.
- V seriálu si zahrál i známý bernardýn z mikrokomedie Bohouš (1968).
- V oddělení barrandovského fundusu se dá najít ledacos z garderóby pánů detektivů, ale také lehkých slečen a dalších postav ze seriálu o hříšných lidech. Jen s buřinkami je trochu problém - mají jich moc a neví se přesně, kterou nosil rada Vacátko (Jaroslav Marvan). Ve skutečnosti si je detektivové nechávali u kloboučníků označovat iniciálami, aby si je mezi sebou nemohli poplést.
- Jedová chýše stála ještě v roce 1926, protože si “zahrála” ve filmu Karla Lamače Dobrý voják Švejk (1926).
- Osud Jedové chýše byl zpečetěn někdy na přelomu 19. a 20. století, kdy ji okupoval německý Burschenschaft. Vznikl zde i nevěstinec. Stavení začalo chátrat. Před svou smrtí v roce 1927 ho zakoupil Antonín Heveroch, český psychiatr a neurolog, aby po jejím zbourání mohl rozšířit sanatorium pro duševně choré. (Zdroj: Jaroslav Šerák)
- Jedová chýše, která kdysi stávala na Albertově, byla postavená v ateliéru architektem Karlem Černým, ale v hojné míře bylo koncem 60. let filmovat také v exteriérech. Praha nabízela bezpočet zákoutí, která vypadala téměř stejně jako za první republiky. Filmovalo se ještě před tím, než se začalo budovat metro, kvůli kterému se bouraly staré Holešovice i další periferie. Právě tam vznikla řada scén, podobně jako ve starém Podolí u Vltavy či na Břevnově, v Záběhlicích a v Hostivaři.
- Pan rada Josef Vaňásek, předobraz hlavní postavy, měl ve skutečnosti k dispozici osobní automobil Praga se šoférem, který měl SPZ N III-811. Shodnou značku můžeme vidět i v seriálu.
- Jedná se o první českoslovencký seriál, který má předepsaných 13 epizod, jak velela tehdejší celosvětová norma.
- Architektonicky zajímavá stavba v díle Turecké náušnice nejsou sluneční lázně Čimicích, jak zazní v seriálu, ale Sanatorium Pronatal v Praze Hodkovičkách.
- Epizóda s názvom "Vražda v hoteli Excelsior" sa točila v hoteli Gráf na námestí I.P. Pavlova.
- Honorár Jaroslava Marvana (Vacátko) bol 50 000 Kčs.
- Lubomíra Kostelku do seriálu doporučil a prosadil jeho dlouholetý kamarád Vladimír Menšík.
- Předlohou 4. dílu s názvem „Otisky prstů“ se stal skutečný případ z 20. let 20. století. Dne 19. října 1927 se neznámý pachatel vloupal oknem do spořitelny ve Smolnici, kde vyloupil pokladnu. Pod rozbitým oknem se našly střepy skla s otisky prstů Aloise Košťála. Ten v té době ovšem seděl v pankrácké věznici, odkud byl propuštěn až 27. 11. 1927. Při dalším šetření kriminalisté zjistili, že úlomky skla zajištěné na místě činu nepocházejí z rozbitého okna, ale donesl je tam Košťálův spolutrestanec, který byl před touto loupeží propuštěn na svobodu. Alois Košťál se tímto způsobem snažil obelstít daktyloskopii. Právě kvůli otisku svého prstu byl totiž odsouzen za vyloupení pokladny, které provedl v dubnu 1924.
- Během promítání seriálu přišlo do ČST několik dopisů, které nařklo radu Vaňáska z vystupování proti židům za okupace. To ale není možné, protože zemřel v roce 1938.
- Reálná mordparta rady Vaňáska sídlila na Bartolomějské ulici na Starém Městě.
- Syn skutečného rady Vacátka (jmenoval se Josef Vaňásek) pravidelně chodil na natáčení a pozoroval práci filmařů. Vacátko mu prý připomínal otce gestikulací a intonací.
- Díl Lady Macbeth z Vinohrad obdržel televizní cenu a definitivně rozhodl o natáčení dalších dílů.
Odkazy
Hrají:
Jaroslav Marvan, Josef Bláha, Josef Vinklář, František Filipovský, Gustav Nezval, Helena Růžičková, Luba Skořepová, Jaroslav Mareš, Jaroslav Raušer, Oldřich Velen, Jiří Smutný, Josef Beyvl, Eduard Dubský, Jan Libíček, Helga Čočková, Zdeněk Dítě, Ladislav Gzela, František Hanus, Vlastimil Hašek, Karel Houska, Václav Kaňkovský, Lubomír Kostelka, Zdeněk Kryzánek, Oldřich Lukeš, Jiří Lír, Rudolf Macharovský, Vladimír Menšík, Míla Myslíková, Jindřich Narenta, Petr Oliva, Karel Pavlík, Jaroslav Satoranský, Blažena Slavíčková, Jiří Sovák, Otto Šimánek, Věra Tichánková, Miloš Vavruška, Josef Větrovec, Miloš Willig, Stella Zázvorková, Svatopluk Beneš, Ladislav Boháč, Zdeněk Braunschläger, Květa Fialová, Hana Kreihanslová, Ladislav Potměšil, Jan Šmíd, Jana Šulcová, Jitka Zelenohorská, Josef Bek, Kamil Blahovec, Zdeněk Blažek, Božena Böhmová, Jiří Bruder, Radoslav Brzobohatý, Jaroslav Cmíral, Bohuslav Čáp, Jana Drbohlavová, Josef Elsner, Stanislav Fišer, Nataša Gollová, Libuše Havelková, Gustav Heverle, Jaroslav Heyduk, Jana Hlaváčová, Jiří Holý, Josef Kemr, Jiří Kodet, Miloš Kopecký, Václav Kotva, Ferdinand Krůta, Otto Lackovič, Pavel Landovský, Václav Lohniský, Růžena Lysenková, Marie Marešová, Pavla Maršálková, Adolf Minský, Jaroslav Moučka, Milan Neděla, Miloš Nesvadba, Stanislav Neumann, Ivo Niederle, Miroslav Nohýnek, Jiří Novotný, Viktor Očásek, Jiří Plachý ml., Nina Popelíková, Ilja Prachař, Zdeněk Procházka, Ilja Racek, Vladimír Ráž, Martin Růžek, Zdeněk Řehoř, Jan Skopeček, Jiřina Steimarová, Lubomír Lipský st., Pavel Spálený, František Svačina, Martin Štěpánek, Hana Talpová, Václav Trégl, Ladislav Trojan, Robert Vrchota, Jiří Zahajský, Bohuš Záhorský, Josef Zíma, Pavel Kvasnička, Věra Nerušilová, Otakar Brousek st., Evelyna Steimarová, Jana Sedlmajerová, Hermína Vojtová, Bohumil Švarc st., Josef Hlinomaz, Otto Budín, Ivo Gübel, Lída Roubíková, Jarmila Beránková, Štěpán Bulejko, Jiří Cimický, Ivanka Devátá, Darja Hajská, Miroslav Homola, Ladislav Kazda, Milan Kindl, Vladimír Krška, Jiří Mikota, Mirko Musil, Oldřich Musil, Zora Polanová, Čestmír Řanda st., Svatopluk Skládal, Judita Čeřovská, Oldřich Hoblík, Rudolf Jelínek, Petr Kopřiva, Milan Mach, Carmen Mayerová, Karel Peyr, Karel Smyczek, Ela Šilarová