Hudba z Marsu / Hudba z Marsu (1955/105/Československo/Komedie, Hudební) 50% -Originál DVD-
27.08.2023 14:22
JEDNOU VĚTOU
„Dobré jméno závodu nedělá jen výroba.“
OBSAH
Zaměstnanci nábytkářského podniku MARS uvítají vzácnou návštěvu najatou hudbou. Jejich vychloubání, jaký by oni sestavili orchestr, je bráno vážně, proto dostanou malý dárek - hudební nástroje pro třicet muzikantů. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Hodit tenhle film do odpadu k takovým sračkám, jako je třeba cokoliv od Dolpha Lundgrena apod. mi přijde jako hodně nefér nejen vůči hercům, ale i snímku jako takovýmu. Příběh je sice proošpikovanej promluvama za skvělý komunismus, dobovými reáliemi v podobě skorosvazáků charakterově i mravně na výši (Bek) a bývalých špatných kapitalistů, kteří si však uvědomují novou krásnou dobu (Nový), ale když si tohle všechno člověk odmyslí a uvědomí si, že každé dílo je pramenem o době svého vzniku a že je tam taková kopa skvělých českých herců a lidskosti, že musí uznat, že to až tak špatnej film není. Sranda tam je, občas je to trochu nadnesený (viz finální cesta na soutěž), ale pobaví to. A navíc jsem osobně strašně rád za každou jednu další roli Oldřicha Novýho, kterou po válce získal. Strašlivá škoda, že nebyl podporovaným hercem i v padesátých letech. Myslím, že náš filmový fond by byl velmi obohacen. A taky strašná škoda, že mu nenechali divadlo. Co já bych dal za to, vidět některou z jeho předválečných i okupačních inscenací. Vlastně jen díky němu vypadá dnešní muzikál (tehdy komedie s hudbou) jak vypadá. A ta písnička Z pekla štěstí, tak ta je absolulně neuvěřitelně nádherná. (monolog) 4*
Gottwaldovské noviny Naše pravda v dobové kritice napsaly: "Je jen potěšující, že vzdor tomu, oč se film Hudba z Marsu snaží, ctitelů jazzové hudby typu ´z Marsu´ u nás vůčihledně ubývá (ve prospěch takových souborů, jako je Lúčnica) a že předsedové našich závodních výborů nejsou takoví ztřeštěnci, jak se autoři nepovedené satiry asi domnívají..." :-) No, to jen tak pro obveselení a ilustraci dobových reakcí. Tehdejší kritika se totiž jednohlasně zděsila, protože to byla v tuhých padesáctých letech snad první filmová satira. Z dnešního pohledu neskutečně mírná a shovívavá. No nic. Já bych se chtěl věnovat jiné věci - Vratislav Blažek napsal postavu hudebního skladatele Karase přímo pro Oldřicha Nového. "Jsem jako zrnko kávy - doba mne rozemlela." pronáší zde svým typickým hobojovým hlasem. A je v tom reálná zkušenost člověka, který přežil koncentrační tábor, zažil oslnivý comeback s Pytlákovou schovankou, ale vzápětí mu režim znárodnil divadlo, které vlastní pílí vydupal ze země, šmahem odsoudil žánr i charakterový typ, který byl jeho doménou, a přinutil ho obléknout montérky pro film Slovo dělá ženu. Postava pana Karase nese tolik podobných znaků s Novým, že má skoro dokumentární charakter a už kvůli němu stojí za to ten film vidět. Protože je tam všechno, co sám prožíval - ústy pana Karase si nový nesměle a trochu ustrašeně zoufá nad svou situací, zároveň se s nadějí chápe příležitosti uplatnit se jinde a jinak, sám sebe přesvědčuje, že snad časem bude všechno při starém. 40% (Oskar) 2*
Argumenty, uváděné jednoznačnou většinou komentátorů tohoto filmu, nemá smysl vyvracet. Jsou totiž věcné a jednoznačně průkazné. Jedna skutečnost tu však přesto zarazí. Jsou jí jména tvůrců i herců, kteří ve filmu vystupují. Herecký koncert Oldřicha Nového i Jaroslava Marvana, k nimž se v mnoha ohledech připojuje tehdy zenit svého půvabu prožívající krásná Alena Vránová právě tak jako skvělá režisérská dvojice Kadár-Klos, začínající tímto dílem svou sice krátkou, ale mimořádně úspěšnou tvůrčí éru, i neméně proslulý hlavní scénárista STARCŮ NA CHMELU či DÁMY NA KOLEJÍCH Vratislav Blažek naznačují, že jednoznačnost pádných charakteristik má i svůj rub. Pohádka o socialistickém člověku nové doby, jak ji v mnohem schematičtějším podání nabízí o něco starší film ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE je zasazena do přehodné doby mezi Stalinovou smrtí a Chruščovovým projevem na XX. sjezdu KSSS, kterou symbolizuje i Kopeckého projev o potřebě renesance lidové zábavy. Byť i krotká forma satiry v roli kulturního všežvanila, ztělesněného Lubomírem Lipským stejně tak jako Stalina připomínající namaskování nedávno zesnulého Otomara Krejči ve své době mohly - a patrně také působily - jako průlomový čin otevírající nové obzory. Prvky budovatelského optimismu, notně zředěné a nemálo zkarikované, najdeme i v dalších již zmíněných Blažkových muzikálech, kde jednoznačně předjímají nejen dobu PRAŽSKÉHO JARA, ale i vnitřní krize komunistického režimu. A tak pochopíme-li HUDBU jako byť nesmělý počátek návratu z budovatelského třeštění k věcnosti a střzlivosti všedního dne té doby, který musel být na tehdejší stále ždanovovské cenzuře nesporně vyvzdorován, muzikálové kvality tohoto hudebního filmu, jež se příliš neliší od STA DUKÁTŮ PRO JUANA či CÍSAŘOVA PEKAŘE A PEKAŘOVA CÍSAŘE, i podobně - byť v liberálním duchu - idylizujících amerických muzikálů té doby, objevíme nejen krásu našeho hlavního města, ale i melodií zpívaných tehdy stále v plné tvůrčí síle působícího nezapomenutelného Oldřicha Nového a v roli dirigenta docela věrohodného Josefa Beka. Krása melodií i většiny textů - ne děje samého, jak jsem již upozornil - se pak v této souvislosti stává skutečně nadčasovou. (sportovec) 4*
VELKÁ RECENZE
Budovatelská komedie Hudba z Marsu, ve které hrají hlavní roli tehdejší Československé hvězdy, jako Jaroslav Marvan nebo Oldřich Nový, nabízí možnost podívat se na povahu tehdejší společnosti.
V roce 1955 se u nás děly zvláštní věci. Protože nebyli tehdy lidé napojení na internet a nenosili sebou chytré telefony k ukrácení dlouhé chvíle, sdružovali se ve skupinách, bavili spolu jenom z očí do očí a žili pohromadě trochu jako jedna velká rodina. Nic jiného jim ani vlastně nezbývalo.
Film začíná scénou, kde předáci nábytkářského podniku MARS, projíždí náměstím plným mávajících a nadšených lidí. Úspěch takové firmy je úspěchem celého města a vedení se snaží, aby jejich úspěchy byly i společenskou záležitostí.
Podsaditý výkonný ředitel podniku Řehák, tak musí řešit nejen agendu okolo výroby nábytku, ale hlavně se má starat o kulturní a společenské zázemí svých zaměstnanců. Vládní inspektor je však se situací v MARSu ne příliš spokojený. Třeba v podnikovém sále ještě nebyla ani jedna svatba, přitom ve Škodovce jich měli už čtyřicet. A ten jejich závodní orchestr, to je hrůza!
Divák si tak dovede poměrně snadno představit, že lidé měli v minulém století úplně jiné starosti, než jaké máme dnes. Řehák je zvyklý řešit věci po svém. Plánuje svatbu mladému páru ještě dřív, než si to sami stihnou říct. Před inspektorem se ještě vychloubá, že by pro orchestr mohlo být v podniku hudebníků… klidně 30! Netrvá tak dlouho a přichází k nim darem od vlády náklaďák, plný hudebních nástrojů.
Jak už to tak bývá, je realita mnohem komplikovanější než jak by si ji kdokoliv představoval. V podniku neumí nikdo pořádně hrát. On každý umí rozdávat rozumy a kecat ostatním do práce, ale pozvednout kulturní úroveň orchestru, to už chce aktivní ženskou ruku. Mladá nastávající nevěsta Marie (Alena Vránová), se tedy angažuje a píše o pomoc slavnému kapelníkovi.
Naučit se hrát vyžaduje spoustu úsilí, dřiny, ale hlavně citu k hudbě a radosti z ní. Hudba však dokáže být taky pěkně hlasitá, a když ve třiceti bytových jednotkách začnou všichni dělníci vyhrávat a cvičit, jsou z toho jejich ženy pěkně vytočené. Naštěstí dostává celý „orchestr“ povolení k podnikovému výjezdu, aby si jejich ženy mohly odpočinout. A štěstí přeje všem připraveným. Na výletě mají čirou náhodou zaskočit za jednu chybějící kapelu a i když ještě neumějí hrát, je Hudba z Marsu rázem v celorepublikovém vysílání.
Film Hudba z Marsu byl natočen v době, kdy bylo v plánu budovat nejen republiku, ale také ji nějakým způsobem sociálně a kulturně pozvednout. Nejhorší pro člověka je, když se nudí, ale nastartovat tak velký projekt jako orchestr, vyžaduje především ochotu lidí angažovat se v práci, která je připraví o jejich volný čas. Hudba z Marsu nese své ovoce úspěchu velmi brzy a jakoby zázrakem, ovšem kdyby orchestr nezačali, neměli by ani nejmenší naději pracovat jinak než právě v nábytkářském podniku.
„Dobré jméno závodu nedělá jen výroba.“
OBSAH
Zaměstnanci nábytkářského podniku MARS uvítají vzácnou návštěvu najatou hudbou. Jejich vychloubání, jaký by oni sestavili orchestr, je bráno vážně, proto dostanou malý dárek - hudební nástroje pro třicet muzikantů. (oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Hodit tenhle film do odpadu k takovým sračkám, jako je třeba cokoliv od Dolpha Lundgrena apod. mi přijde jako hodně nefér nejen vůči hercům, ale i snímku jako takovýmu. Příběh je sice proošpikovanej promluvama za skvělý komunismus, dobovými reáliemi v podobě skorosvazáků charakterově i mravně na výši (Bek) a bývalých špatných kapitalistů, kteří si však uvědomují novou krásnou dobu (Nový), ale když si tohle všechno člověk odmyslí a uvědomí si, že každé dílo je pramenem o době svého vzniku a že je tam taková kopa skvělých českých herců a lidskosti, že musí uznat, že to až tak špatnej film není. Sranda tam je, občas je to trochu nadnesený (viz finální cesta na soutěž), ale pobaví to. A navíc jsem osobně strašně rád za každou jednu další roli Oldřicha Novýho, kterou po válce získal. Strašlivá škoda, že nebyl podporovaným hercem i v padesátých letech. Myslím, že náš filmový fond by byl velmi obohacen. A taky strašná škoda, že mu nenechali divadlo. Co já bych dal za to, vidět některou z jeho předválečných i okupačních inscenací. Vlastně jen díky němu vypadá dnešní muzikál (tehdy komedie s hudbou) jak vypadá. A ta písnička Z pekla štěstí, tak ta je absolulně neuvěřitelně nádherná. (monolog) 4*
Gottwaldovské noviny Naše pravda v dobové kritice napsaly: "Je jen potěšující, že vzdor tomu, oč se film Hudba z Marsu snaží, ctitelů jazzové hudby typu ´z Marsu´ u nás vůčihledně ubývá (ve prospěch takových souborů, jako je Lúčnica) a že předsedové našich závodních výborů nejsou takoví ztřeštěnci, jak se autoři nepovedené satiry asi domnívají..." :-) No, to jen tak pro obveselení a ilustraci dobových reakcí. Tehdejší kritika se totiž jednohlasně zděsila, protože to byla v tuhých padesáctých letech snad první filmová satira. Z dnešního pohledu neskutečně mírná a shovívavá. No nic. Já bych se chtěl věnovat jiné věci - Vratislav Blažek napsal postavu hudebního skladatele Karase přímo pro Oldřicha Nového. "Jsem jako zrnko kávy - doba mne rozemlela." pronáší zde svým typickým hobojovým hlasem. A je v tom reálná zkušenost člověka, který přežil koncentrační tábor, zažil oslnivý comeback s Pytlákovou schovankou, ale vzápětí mu režim znárodnil divadlo, které vlastní pílí vydupal ze země, šmahem odsoudil žánr i charakterový typ, který byl jeho doménou, a přinutil ho obléknout montérky pro film Slovo dělá ženu. Postava pana Karase nese tolik podobných znaků s Novým, že má skoro dokumentární charakter a už kvůli němu stojí za to ten film vidět. Protože je tam všechno, co sám prožíval - ústy pana Karase si nový nesměle a trochu ustrašeně zoufá nad svou situací, zároveň se s nadějí chápe příležitosti uplatnit se jinde a jinak, sám sebe přesvědčuje, že snad časem bude všechno při starém. 40% (Oskar) 2*
Argumenty, uváděné jednoznačnou většinou komentátorů tohoto filmu, nemá smysl vyvracet. Jsou totiž věcné a jednoznačně průkazné. Jedna skutečnost tu však přesto zarazí. Jsou jí jména tvůrců i herců, kteří ve filmu vystupují. Herecký koncert Oldřicha Nového i Jaroslava Marvana, k nimž se v mnoha ohledech připojuje tehdy zenit svého půvabu prožívající krásná Alena Vránová právě tak jako skvělá režisérská dvojice Kadár-Klos, začínající tímto dílem svou sice krátkou, ale mimořádně úspěšnou tvůrčí éru, i neméně proslulý hlavní scénárista STARCŮ NA CHMELU či DÁMY NA KOLEJÍCH Vratislav Blažek naznačují, že jednoznačnost pádných charakteristik má i svůj rub. Pohádka o socialistickém člověku nové doby, jak ji v mnohem schematičtějším podání nabízí o něco starší film ZÍTRA SE BUDE TANČIT VŠUDE je zasazena do přehodné doby mezi Stalinovou smrtí a Chruščovovým projevem na XX. sjezdu KSSS, kterou symbolizuje i Kopeckého projev o potřebě renesance lidové zábavy. Byť i krotká forma satiry v roli kulturního všežvanila, ztělesněného Lubomírem Lipským stejně tak jako Stalina připomínající namaskování nedávno zesnulého Otomara Krejči ve své době mohly - a patrně také působily - jako průlomový čin otevírající nové obzory. Prvky budovatelského optimismu, notně zředěné a nemálo zkarikované, najdeme i v dalších již zmíněných Blažkových muzikálech, kde jednoznačně předjímají nejen dobu PRAŽSKÉHO JARA, ale i vnitřní krize komunistického režimu. A tak pochopíme-li HUDBU jako byť nesmělý počátek návratu z budovatelského třeštění k věcnosti a střzlivosti všedního dne té doby, který musel být na tehdejší stále ždanovovské cenzuře nesporně vyvzdorován, muzikálové kvality tohoto hudebního filmu, jež se příliš neliší od STA DUKÁTŮ PRO JUANA či CÍSAŘOVA PEKAŘE A PEKAŘOVA CÍSAŘE, i podobně - byť v liberálním duchu - idylizujících amerických muzikálů té doby, objevíme nejen krásu našeho hlavního města, ale i melodií zpívaných tehdy stále v plné tvůrčí síle působícího nezapomenutelného Oldřicha Nového a v roli dirigenta docela věrohodného Josefa Beka. Krása melodií i většiny textů - ne děje samého, jak jsem již upozornil - se pak v této souvislosti stává skutečně nadčasovou. (sportovec) 4*
VELKÁ RECENZE
Budovatelská komedie Hudba z Marsu, ve které hrají hlavní roli tehdejší Československé hvězdy, jako Jaroslav Marvan nebo Oldřich Nový, nabízí možnost podívat se na povahu tehdejší společnosti.
V roce 1955 se u nás děly zvláštní věci. Protože nebyli tehdy lidé napojení na internet a nenosili sebou chytré telefony k ukrácení dlouhé chvíle, sdružovali se ve skupinách, bavili spolu jenom z očí do očí a žili pohromadě trochu jako jedna velká rodina. Nic jiného jim ani vlastně nezbývalo.
Film začíná scénou, kde předáci nábytkářského podniku MARS, projíždí náměstím plným mávajících a nadšených lidí. Úspěch takové firmy je úspěchem celého města a vedení se snaží, aby jejich úspěchy byly i společenskou záležitostí.
Podsaditý výkonný ředitel podniku Řehák, tak musí řešit nejen agendu okolo výroby nábytku, ale hlavně se má starat o kulturní a společenské zázemí svých zaměstnanců. Vládní inspektor je však se situací v MARSu ne příliš spokojený. Třeba v podnikovém sále ještě nebyla ani jedna svatba, přitom ve Škodovce jich měli už čtyřicet. A ten jejich závodní orchestr, to je hrůza!
Divák si tak dovede poměrně snadno představit, že lidé měli v minulém století úplně jiné starosti, než jaké máme dnes. Řehák je zvyklý řešit věci po svém. Plánuje svatbu mladému páru ještě dřív, než si to sami stihnou říct. Před inspektorem se ještě vychloubá, že by pro orchestr mohlo být v podniku hudebníků… klidně 30! Netrvá tak dlouho a přichází k nim darem od vlády náklaďák, plný hudebních nástrojů.
Jak už to tak bývá, je realita mnohem komplikovanější než jak by si ji kdokoliv představoval. V podniku neumí nikdo pořádně hrát. On každý umí rozdávat rozumy a kecat ostatním do práce, ale pozvednout kulturní úroveň orchestru, to už chce aktivní ženskou ruku. Mladá nastávající nevěsta Marie (Alena Vránová), se tedy angažuje a píše o pomoc slavnému kapelníkovi.
Naučit se hrát vyžaduje spoustu úsilí, dřiny, ale hlavně citu k hudbě a radosti z ní. Hudba však dokáže být taky pěkně hlasitá, a když ve třiceti bytových jednotkách začnou všichni dělníci vyhrávat a cvičit, jsou z toho jejich ženy pěkně vytočené. Naštěstí dostává celý „orchestr“ povolení k podnikovému výjezdu, aby si jejich ženy mohly odpočinout. A štěstí přeje všem připraveným. Na výletě mají čirou náhodou zaskočit za jednu chybějící kapelu a i když ještě neumějí hrát, je Hudba z Marsu rázem v celorepublikovém vysílání.
Film Hudba z Marsu byl natočen v době, kdy bylo v plánu budovat nejen republiku, ale také ji nějakým způsobem sociálně a kulturně pozvednout. Nejhorší pro člověka je, když se nudí, ale nastartovat tak velký projekt jako orchestr, vyžaduje především ochotu lidí angažovat se v práci, která je připraví o jejich volný čas. Hudba z Marsu nese své ovoce úspěchu velmi brzy a jakoby zázrakem, ovšem kdyby orchestr nezačali, neměli by ani nejmenší naději pracovat jinak než právě v nábytkářském podniku.
Postavy a obsazení
• Jaroslav Marvan - Václav Řehák (předseda závodní rady, suzafon)
• Josef Bek - Jan Toman (novátor, kapelník)
• Oldřich Nový - Jiří (Hary) Karas (skladatel, patron)
• Alena Vránová - Hana Jelínková (kulturní referentka)
• František Kovářík - Jindřich Kebort (dědeček Hany, trubka)
• Otomar Krejča - náměstek ministra
• Bohuš Záhorský - ředitel Marsu
• Stanislav Neumann - malostranský dědeček
• Jaroslav Vojta - předseda JZD
• Lubomír Lipský - Holoubek (referent SPKPL)
• Eman Fiala - Březina (vedoucí dílny, flétna)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 27.5.1955
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 16.9.2007 Aha!
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
• Jaroslav Marvan - Václav Řehák (předseda závodní rady, suzafon)
• Josef Bek - Jan Toman (novátor, kapelník)
• Oldřich Nový - Jiří (Hary) Karas (skladatel, patron)
• Alena Vránová - Hana Jelínková (kulturní referentka)
• František Kovářík - Jindřich Kebort (dědeček Hany, trubka)
• Otomar Krejča - náměstek ministra
• Bohuš Záhorský - ředitel Marsu
• Stanislav Neumann - malostranský dědeček
• Jaroslav Vojta - předseda JZD
• Lubomír Lipský - Holoubek (referent SPKPL)
• Eman Fiala - Březina (vedoucí dílny, flétna)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 27.5.1955
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 16.9.2007 Aha!
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Ján Kadár (Režie), Elmar Klos (Režie), Zdeněk Reimann (Produkce/Vedoucí výroby), Jan Rychlík (Hudba), Tibor Andrašovan (Hudba), Rudolf Milič (Kamera), Josef Dobřichovský (Střih), Karel Lier (Scénografie), Fernand Vácha (Kostýmy), Marie Malá (Kostýmy), Josef Vlček (Zvuk), Vladimír Černý (Masky), Vratislav Blažek (Scénář), Elmar Klos (Scénář), Jaroslav Marvan (Herec), Oldřich Nový (Herec), Josef Bek (Herec), Alena Vránová (Herec), František Kovářík (Herec), Otomar Krejča st. (Herec), Bohuš Záhorský (Herec), Stanislav Neumann (Herec), Jaroslav Vojta (Herec), Lubomír Lipský st. (Herec), Eman Fiala (Herec), Josef Pehr (Herec), Karel Effa (Herec), Josef Hlinomaz (Herec), Oldřich Dědek (Herec), Antonín Jedlička (Herec), Stella Zázvorková (Herec), Božena Obrová (Herec), Jaroslav Cmíral (Herec), Rudolf Pellar (Herec), Rudolf Princ (Herec), Josef Kemr (Herec), Jaroslav Štercl (Herec), Václav Trégl (Herec), Vladimír Svitáček (Herec), Blažena Slavíčková (Herec), Jiří Suk (Herec), Jan Werich (Herec), Vladimír Dvořák (Herec), Jiří Štuchal (Herec), Vladimír Klemens (Herec), Vladimír Linka (Herec), Jan Maška (Herec), Emilie Hráská (Herec), Ladislav Baláž (Herec), Inocenc Březina (Herec), Antonín Kubový (Herec), Vratislav Blažek (Herec), Sylvie Daníčková (Herec), Vlasta Jelínková (Herec), Wiliam Bukový (Herec), B. Řepík (Herec), Blahoslav Penz (Herec), Ferdinand Krůta (Herec), Miloš Patočka (Herec), Oldřich Musil (Herec), Jarmila Turnovská (Herec), Ružena Struhárová (Herec), Gustav Semerák (Herec), Čeněk Rábl (Herec), Marta Májová (Herec)
1955/105/Československo/Komedie, Hudební
Zajímavost k filmu
- V souvislosti se skutečnou svatbou Aleny Vránové a Vladimíra Ráže během natáčení snímku proběhla celá akce tak, že ráno herečka požádala režiséra Jána Kadára o přibližně hodinu a půl trvající polední pauzu, přičemž ho poprosila, jestli by s ní někam nezajel. Kádár vyhověl, aniž by věděl, k čemu herečka potřebuje tak dlouhou pauzu. Teprve až v autě se dozvěděl o svatbě a že má jít Aleně Vránové za svědka. Svatba proběhla přibližně během deseti minut a herečka si na ni vzala šaty, ve kterých hrála v tomto filmu. Společně s režisérem se ještě během mimořádné polední pauzy vrátili na plac. Režisér Kádár se z akce podle slov Vránové ještě dlouho nemohl vzpamatovat.
- První část se natáčela v Karlových Varech, druhá v Telči, konkrétně na telčském náměstí, v zámeckém parku a na Štěpnickém ostrově. Natáčelo se také v Mariánských lázních nebo ve Velkých Žernosekách. V polovině filmu tak můžeme obdivovat hotel Kolonáda nebo kolonádu Rudolfova pramene. Vinice pak byla natáčena v obci Kamýk u Litoměřic.
- Ve filmu se mihne i devítiletá budoucí herečka Alena Procházková, která v roce 2013 oslavila již 40 let účinkování v divadle na Vinohradech.
- Skladba, jíž hraje Karas (Oldřich Nový) při vyučování dirigování, je předehra "Marinarella" od Julia Fučíka
- Film se během let 1955 až 1958 objevila na plátnech kin jedenadvacet zemí světa, mj. také v USA, Belgii, Rumunsku, Maďarsku, SSSR, Egyptě, Sýrii, NDR, Polsku, Mongolsku, Kypru nebo Jugoslávii.
- Režiséři tohoto nepříliš úspěšného pokusu o muzikál, Elmar Klos a Ján Kadár, natočili později (1965) Obchod na korze a dostali za něj o rok později pro Československo prvního Oscara.
- Přihlášení statisté dostávali denně 25 Kčs, což si velmi chválili a rádi se k práci hlásili.
- Hlavní masové natáčení probíhalo ve dnech 25.-27. června 1955.
- Zahrálo si na 600 komparzistů.
- Nielen názvom snímky sa v 90. rokoch inšpirovala kapela z Trnavy Hudba z Marsu. Piesne na ich debutovom albume Supervýlet (1998) sú poprepájané vynikajúcimi hláškami z filmu.
- První část se natáčela v Karlových Varech, druhá v Telči, konkrétně na telčském náměstí, v zámeckém parku a na Štěpnickém ostrově. Natáčelo se také v Mariánských lázních nebo ve Velkých Žernosekách. V polovině filmu tak můžeme obdivovat hotel Kolonáda nebo kolonádu Rudolfova pramene. Vinice pak byla natáčena v obci Kamýk u Litoměřic.
- Ve filmu se mihne i devítiletá budoucí herečka Alena Procházková, která v roce 2013 oslavila již 40 let účinkování v divadle na Vinohradech.
- Skladba, jíž hraje Karas (Oldřich Nový) při vyučování dirigování, je předehra "Marinarella" od Julia Fučíka
- Film se během let 1955 až 1958 objevila na plátnech kin jedenadvacet zemí světa, mj. také v USA, Belgii, Rumunsku, Maďarsku, SSSR, Egyptě, Sýrii, NDR, Polsku, Mongolsku, Kypru nebo Jugoslávii.
- Režiséři tohoto nepříliš úspěšného pokusu o muzikál, Elmar Klos a Ján Kadár, natočili později (1965) Obchod na korze a dostali za něj o rok později pro Československo prvního Oscara.
- Přihlášení statisté dostávali denně 25 Kčs, což si velmi chválili a rádi se k práci hlásili.
- Hlavní masové natáčení probíhalo ve dnech 25.-27. června 1955.
- Zahrálo si na 600 komparzistů.
- Nielen názvom snímky sa v 90. rokoch inšpirovala kapela z Trnavy Hudba z Marsu. Piesne na ich debutovom albume Supervýlet (1998) sú poprepájané vynikajúcimi hláškami z filmu.
Odkazy
Hrají:
Jaroslav Marvan, Oldřich Nový, Josef Bek, Alena Vránová, František Kovářík, Otomar Krejča st., Bohuš Záhorský, Stanislav Neumann, Jaroslav Vojta, Lubomír Lipský st., Eman Fiala, Josef Pehr, Karel Effa, Josef Hlinomaz, Oldřich Dědek, Antonín Jedlička, Stella Zázvorková, Božena Obrová, Jaroslav Cmíral, Rudolf Pellar, Rudolf Princ, Josef Kemr, Jaroslav Štercl, Václav Trégl, Vladimír Svitáček, Blažena Slavíčková, Jiří Suk, Jan Werich, Vladimír Dvořák, Jiří Štuchal, Vladimír Klemens, Vladimír Linka, Jan Maška, Emilie Hráská, Ladislav Baláž, Inocenc Březina, Antonín Kubový, Vratislav Blažek, Sylvie Daníčková, Vlasta Jelínková, Wiliam Bukový, B. Řepík, Blahoslav Penz, Ferdinand Krůta, Miloš Patočka, Oldřich Musil, Jarmila Turnovská, Ružena Struhárová, Gustav Semerák, Čeněk Rábl, Marta Májová