Hotel Modrá hvězda / Hotel Modrá hvězda (1941/89/Československo/Komedie) 84% -Originál DVD-
27.08.2023 14:21
JEDNOU VĚTOU
„Bezstarostná dívka se stane dědičkou zchátralého hotýlku...“
OBSAH
Zuzanka konečně může přestat mýt nádobí v hotelu "Merkur". Po vzdálené tetě zdědila sama hotel - "Modrou hvězdu". Pyšně nakráčí do luxusního hotelu v centru města a začne hned s personálními změnami. Protože jde o zařízení patřící akciové společnosti, které nemůže nikdo zdědit, je považována za blázna. Ukáže se, že jejím dědictvím je ve skutečnosti malý omšelý hotýlek stejného jména ve IV. městském okrese. Personálem se stanou tři nezaměstnaní mládenci, kteří dosud tajně v hotelu přespávali, a odpracují si tak dlužné nájemné. Prvním skutečným hostem je bohatý Vladimír Rychta Rohan, jehož rodiče strávili své líbánky právě v tomto hotelu. Chce tam oslavit svatbu, s čímž nesouhlasí snoubenka Milada, která na něj čeká v luxusní "Modré hvězdě". Vzhledem k tomu, že šlo o sňatek domluvený rodiči, ani Vladimíra a ani Miladu následný rozchod nemrzí...(NFA.cz)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Zdánlivě barvotiskový příběh byl režií i s očividnou chutí hrajícími herci rozehrán do bravurní veselohry, která sice nedosahuje kvalit KRISTIÁNA, ale ani za nimi příliš nezaostává. Ponuré prostředí chátrajícího hotelu se tak mění v takřka shakespearovské jeviště a nenudí ani salonní paralela skvěle zastávaná především nedoceňovanou Adinou Mandlovou. I trio Novotný-Pešek-Pivec, trio rázných, rozverných i dynamických mladíků, svou profesí se stále vracejících do neuspořádaných hospodářských a sociálních poměrů třicátých let, rázně tvrdí muziku. Přímo logem filmu je SLUNEČNICE Inky Zemánkové a ji doprovázejícího souboru Jaroslava Maliny, jednoho z nejproslulejších kapelníků a hitmakerů své doby. Rozvernost této veselohry nevychladla ani po desetiletích. Nevychládá ani divák všech generací, který ji zhlíží či již zhlédl. (Sportovec) 4*
Historie naší domácí tvorby je velice pestrá a bohatá. Když přeskočím počáteční éru němých filmů, je mým koníčkem sledování filmů od 30. let až zhruba po první polovinu 90. let (ovšem zde shledávám světlá místa jen skutečně mimořádně). Tzv. filmy pro pamětníky, ve kterých zářily herecké hvězdy tehdejší doby jako Vlasta Burian, Oldřich Nový, Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk, Hugo Haas, Čeněk Šlégl a spousta dalších, považuji za absolutní vrchol naší tvorby, který doposud nebyl (a předpokládám, že už nikdy nebude) překonán. A Hotel Modrá hvězda patří na pověstný piedestal hned vedle těch nejlepších Burianových filmů. (ClintEastwood) 5*
Nestárnoucí klenot českého filmu zrozený v těžkých časech okupace. Razantní rozjezd sice po propuštění z psychiatrie trošku ztrácí tempo, ale jen proto, aby ho více než plnohodnotně nahradil jiskřivými dialogy a zábavně netradiční romancí. Co role, to nezapomenutelný herecký klenot, ať už jde o hlavní trojici Gollová–Nový–Mandlová nebo epizodky, jaké si střihnul třeba skvělý Ferenc Futurista. Stejně zapomenutelní jsou i Jan Pivec s Ladislavem Peškem v jejichž stínu zůstává méně výrazný Antonín Novotný. Jeden z těch filmů, které nestárnou a i po sedmdesáti letech jsou stále stejně svěží, zábavné a milé. (nash.) 5*
VELKÁ RECENZE
Zuzana (Nataša Gollová) pracuje v kuchyni hotelu Merkur. Její neuspokojivý život změní nejen náhlá výpověď, částečně zaviněná její impulzivitou, ale také závěť tety Barbory, podle níž zdědila hotel Modrá hvězda. Jak však brzy zjistí, dědictvím není míněn slavný honosný řetězec, nýbrž neudržovaný a nějakou dobu nevyužívaný hotel stejného jména, obývaný třemi neúspěšnými muzikanty. Zuzana se po „zaměstnání“ trojice vyvrhelů pustí do práce na zkrášlování hotelu a brzy má také prvního hosta – zámožného Vladimíra Rychmana (Oldřich Nový), jehož čeká sňatek z rozumu.
Snímek z roku 1941 naplňuje ideologickou stránku komedie podle Třetí říše – byť se vyhýbá přímému politickému přesvědčování, pracuje s určitým poselstvím, proklamovaným přístupem k životu a společnosti. Ten spočívá v přizpůsobení se danému systému, konformitě a respektování požadavků společnosti a poctivé práci. Jen tak se dá dosáhnout štěstí.
Na tomto principu koneckonců stály komedie Heinze Rühmanna – postavy vždy našly štěstí v konformitě se systémem na konci filmu. Nalezly pozitivní vztah k hodnotám, jaké tehdejší systém vyznával. Jeho filmy obsahovaly vtipy a jiné verbální a vizuální stereotypy, na něž publikum podle očekávaní reagovalo. Poháněly je hvězdy a časově se nedaly přesně zařadit. Týkaly se většinou střední třídy a zaměřovaly se na dlouhodobá přání, touhy, které byly zřídkakdy uskutečnitelné.
Hvězdami filmu Hotel Modrá hvězda jsou Oldřich Nový a Nataša Gollová, kteří představují postavy, s nimiž se divák, žijící v protektorátu, bez problémů identifikuje. Konkrétně to platí pro postavu Gollové. Protagonisté se nacházejí v nepohodlném stavu věcí, z něhož chtějí uniknout. Štěstí, jehož se snaží dosáhnout, je od nich vzdálené, což film projevuje formální stránkou. Hrdinové se jej snaží dosáhnout co nejvíce pohodlným způsobem, zajišťující co nejméně (poctivé) práce. Nakonec však musí projevit snahu či být potrestáni za „nepoctivost“, s níž postupovali. Stejně tak musí přijmout něco, s čím dosud bojovali – konformitu, splynutí s určeným systémem. Mohou učinit kompromis, ale ve výsledku musí dostát tomu, co po nich společnost vyžaduje. To se projevuje nejen na vyústění příběhu, ale i na jeho kauzalitě.
V první řadě snímek jasně odděluje světy postav na dvě skupiny – bohaté, kteří (alespoň zdánlivě) žijí v proklamovaném štěstí, a chudé, kteří se štěstí snaží dosáhnout. S touhou postav po životě druhé skupiny koresponduje téma záměny, která film provází na několika úrovních – záměna hotelu, omylné považování postav za postavy jiné. Divák má ovšem jasný přehled, která postava patří ke které skupině, a to nejen stran kostýmů, ale i s ohledem na pohybu a vzdálenosti kamery a práci s plány. V hotelu Merkur na začátku filmu vidíme tančící hosty v celku; je logické, že bohatí nejsou skupinou, s níž se má divák identifikovat, a proto jsou nám tímto způsobem vzdáleni. Nemáme se zde s kým identifikovat, vidíme pouze skupinu dobře oblečených lidí, kteří se baví za zvuku příjemné hudby. Prolínačkou nás film zavádí do kuchyně, kde pracuje druhá skupina – chudí. Zblízka poznáváme hlavní postavu, pomocnou sílu Zuzanu. Vzdálenost obou skupin je také dána ve scéně odchodu Zuzany ze zaměstnání, která vytváří paralelismus mezi Zuzanou a její vedoucí. V nové scéně je obě zastihneme v jejich pokojích, kam za nimi přijde zaměstnanec Rejsek. Zuzanu v této scéně vidíme poprvé přímo v místnosti. Dveře, jimiž Rejsek vejde, aby jí donesl propouštěcí dokumenty, jsou v druhém plánu.
Následně jde Rejsek za vedoucí, aby se za vzpurnou Zuzanu přimluvil. Tentokrát je však v druhém plánu vedoucí a celkově její kancelář, zatímco Rejsek ve dveřích setrvává v prvním plánu. Dovnitř do kanceláře se kamera ani nedostane.
Následující paralelismus toho, s čím se má divák identifikovat a toho, po čem divák touží, se týká samotných hotelů. Když Zuzana vejde do honosného hotelu (jenž jí, jak se ukáže, nepatří), vidíme jeho hosty i personál v celku. Je nám představen stran haly, recepce, předkanceláře i kanceláře ředitele, kam Zuzana poté sebevědomě vejde, aby věc s dědictvím vyjednala. Její jednání s ředitelem sledujeme přes prosklené dveře, teprve poté, co kauzalita vyžaduje pohyb, do kanceláře vidíme. Oproti tomu titulní Modrou hvězdu nejprve vidíme pouze zvenčí a bez ustavujících záběrů vnitřního uspořádání poznáme rovnou její obyvatele – tři muzikanty, kteří se zde snaží přežít. Až poté, co poznáme tyto charaktery, je nám prostřednictvím Zuzany představeno vnitřní uspořádání hotelu. A konečně večeře Zuzany a Vladimíra ukazuje rozdílné snímání skupiny bohatých, nebo těch, co jsou blízko štěstí (zámožný Vladimír a zamilovaná Zuzana) a tří muzikantů, kteří po štěstí víceméně nečinně touží.
Vzdálenost skupiny bohatých od diváka je zdůrazněna i prostřednictvím rozdílnosti mezi vnímáním dvou ústředních a paralelně se proměňujících postav Zuzany a Vladimíra. Zuzana s námi sdílí veškeré své vědění – víme, že nemá ráda svou práci, že zdědila hotel a jaké s ním má plány. U Vladimíra se dovídáme o jeho chystaném sňatku, ovšem o jeho motivech se dovídáme prostřednictvím jeho snoubenky, hovořící se svým otcem a poté Vladimírovým strýcem.
Co obě postavy (vyjma vzájemného citu) spojuje, je jejich touha uniknout nebo se vzepřít stávajícímu systému. Zuzana se snaží dosáhnout života na vysoké noze, zatímco Vladimírovi se příliš nezamlouvá domluvený sňatek s Miladou (a nezamlouvá se mu o to víc, když se zamiluje do Zuzany) a svázání konvencemi bohatých. Pobyt v opuštěném hotelu je pro něho vítaným únikem. Zuzana, Vladimír i tři muzikanti se snaží své štěstí najít pomocí určitých zkratek nebo jednoduchých námahu nevyžadujících řešení. Tato řešení ovšem nikdy nejsou trvalá, navíc ze zásady selhávají a přinášejí další překážky, se kterými se postavy musí vypořádat. Tuto zákonitost poznáváme hned na začátku, když Zuzana věnuje více práce studiu italštiny než skládání talířů, což vede k jejich zničení a následně (díky Zuzanině revoltě proti stávajícímu řádu – hrazení vzniklé škody) k vyhazovu. Opačné póly nabytí štěstí – dosažení již hotového oklikou a dosažení prací a přizpůsobením systému – poté reprezentují oba hotely. Když se Zuzana snaží zavést pořádky v prosperujícím a dobře organizovaném hotelu, skončí v blázinci. V hotelu, jenž jí patří (tedy na němž je nejvíce práce), musí vynaložit námahu, organizační schopnosti a úsilí, aby hotel vypadal jako luxusní zařízení. Stejně tak vychází naprázdno i její rychlé zasnoubení s Vladimírem, který už tak trochu zasnoubený je. Její následný únik na večírek bohatých ji štěstí také blíže nepřivede – večírek stráví v depresi a nakonec se opije téměř do bezvědomí. Únik do uvolněnějšího světa chudých se nepovede ani Vladimírovi.
Postavy musí učinit kompromis, aby štěstí dosáhli, což spočívá v podřízení se systému – a to jak prací, tak i celkovým přizpůsobením se systému. Film přitom implikuje, že systém, nebo třeba jen většina má vždy pravdu. Řetězení událostí je vedeno na základě určitých institucí nebo nějakého kolektivu. Hrdina sám málokdy ovlivní svůj osud. Samotná podstata zápletky, získání hotelu, je podmíněno dědictvím po mrtvé tetě. O pravé poloze svého dědictví se Zuzana dovídá od psychiatra v ústavu coby autority, která za Zuzanu zodpovídá. Následně donutí trojici muzikantů z pozice majitelky pracovat a podílet se na svém štěstí. Vladimír, který se snaží dosáhnout svého štěstí se Zuzanou, musí dostát určitému kompromisu. Film tak přesvědčivě sleduje určitou tezi, že štěstí je dosažitelné pouze skrze práci pro společnost a podřizování se autoritám, na několika úrovních, což z něho činí narativně i formálně komplexní dílo. Nakolik je tato teze ideologicky přitažlivá a odpudivá, si musí divák ujasnit sám.
„Bezstarostná dívka se stane dědičkou zchátralého hotýlku...“
OBSAH
Zuzanka konečně může přestat mýt nádobí v hotelu "Merkur". Po vzdálené tetě zdědila sama hotel - "Modrou hvězdu". Pyšně nakráčí do luxusního hotelu v centru města a začne hned s personálními změnami. Protože jde o zařízení patřící akciové společnosti, které nemůže nikdo zdědit, je považována za blázna. Ukáže se, že jejím dědictvím je ve skutečnosti malý omšelý hotýlek stejného jména ve IV. městském okrese. Personálem se stanou tři nezaměstnaní mládenci, kteří dosud tajně v hotelu přespávali, a odpracují si tak dlužné nájemné. Prvním skutečným hostem je bohatý Vladimír Rychta Rohan, jehož rodiče strávili své líbánky právě v tomto hotelu. Chce tam oslavit svatbu, s čímž nesouhlasí snoubenka Milada, která na něj čeká v luxusní "Modré hvězdě". Vzhledem k tomu, že šlo o sňatek domluvený rodiči, ani Vladimíra a ani Miladu následný rozchod nemrzí...(NFA.cz)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Zdánlivě barvotiskový příběh byl režií i s očividnou chutí hrajícími herci rozehrán do bravurní veselohry, která sice nedosahuje kvalit KRISTIÁNA, ale ani za nimi příliš nezaostává. Ponuré prostředí chátrajícího hotelu se tak mění v takřka shakespearovské jeviště a nenudí ani salonní paralela skvěle zastávaná především nedoceňovanou Adinou Mandlovou. I trio Novotný-Pešek-Pivec, trio rázných, rozverných i dynamických mladíků, svou profesí se stále vracejících do neuspořádaných hospodářských a sociálních poměrů třicátých let, rázně tvrdí muziku. Přímo logem filmu je SLUNEČNICE Inky Zemánkové a ji doprovázejícího souboru Jaroslava Maliny, jednoho z nejproslulejších kapelníků a hitmakerů své doby. Rozvernost této veselohry nevychladla ani po desetiletích. Nevychládá ani divák všech generací, který ji zhlíží či již zhlédl. (Sportovec) 4*
Historie naší domácí tvorby je velice pestrá a bohatá. Když přeskočím počáteční éru němých filmů, je mým koníčkem sledování filmů od 30. let až zhruba po první polovinu 90. let (ovšem zde shledávám světlá místa jen skutečně mimořádně). Tzv. filmy pro pamětníky, ve kterých zářily herecké hvězdy tehdejší doby jako Vlasta Burian, Oldřich Nový, Jaroslav Marvan, Theodor Pištěk, Hugo Haas, Čeněk Šlégl a spousta dalších, považuji za absolutní vrchol naší tvorby, který doposud nebyl (a předpokládám, že už nikdy nebude) překonán. A Hotel Modrá hvězda patří na pověstný piedestal hned vedle těch nejlepších Burianových filmů. (ClintEastwood) 5*
Nestárnoucí klenot českého filmu zrozený v těžkých časech okupace. Razantní rozjezd sice po propuštění z psychiatrie trošku ztrácí tempo, ale jen proto, aby ho více než plnohodnotně nahradil jiskřivými dialogy a zábavně netradiční romancí. Co role, to nezapomenutelný herecký klenot, ať už jde o hlavní trojici Gollová–Nový–Mandlová nebo epizodky, jaké si střihnul třeba skvělý Ferenc Futurista. Stejně zapomenutelní jsou i Jan Pivec s Ladislavem Peškem v jejichž stínu zůstává méně výrazný Antonín Novotný. Jeden z těch filmů, které nestárnou a i po sedmdesáti letech jsou stále stejně svěží, zábavné a milé. (nash.) 5*
VELKÁ RECENZE
Zuzana (Nataša Gollová) pracuje v kuchyni hotelu Merkur. Její neuspokojivý život změní nejen náhlá výpověď, částečně zaviněná její impulzivitou, ale také závěť tety Barbory, podle níž zdědila hotel Modrá hvězda. Jak však brzy zjistí, dědictvím není míněn slavný honosný řetězec, nýbrž neudržovaný a nějakou dobu nevyužívaný hotel stejného jména, obývaný třemi neúspěšnými muzikanty. Zuzana se po „zaměstnání“ trojice vyvrhelů pustí do práce na zkrášlování hotelu a brzy má také prvního hosta – zámožného Vladimíra Rychmana (Oldřich Nový), jehož čeká sňatek z rozumu.
Snímek z roku 1941 naplňuje ideologickou stránku komedie podle Třetí říše – byť se vyhýbá přímému politickému přesvědčování, pracuje s určitým poselstvím, proklamovaným přístupem k životu a společnosti. Ten spočívá v přizpůsobení se danému systému, konformitě a respektování požadavků společnosti a poctivé práci. Jen tak se dá dosáhnout štěstí.
Na tomto principu koneckonců stály komedie Heinze Rühmanna – postavy vždy našly štěstí v konformitě se systémem na konci filmu. Nalezly pozitivní vztah k hodnotám, jaké tehdejší systém vyznával. Jeho filmy obsahovaly vtipy a jiné verbální a vizuální stereotypy, na něž publikum podle očekávaní reagovalo. Poháněly je hvězdy a časově se nedaly přesně zařadit. Týkaly se většinou střední třídy a zaměřovaly se na dlouhodobá přání, touhy, které byly zřídkakdy uskutečnitelné.
Hvězdami filmu Hotel Modrá hvězda jsou Oldřich Nový a Nataša Gollová, kteří představují postavy, s nimiž se divák, žijící v protektorátu, bez problémů identifikuje. Konkrétně to platí pro postavu Gollové. Protagonisté se nacházejí v nepohodlném stavu věcí, z něhož chtějí uniknout. Štěstí, jehož se snaží dosáhnout, je od nich vzdálené, což film projevuje formální stránkou. Hrdinové se jej snaží dosáhnout co nejvíce pohodlným způsobem, zajišťující co nejméně (poctivé) práce. Nakonec však musí projevit snahu či být potrestáni za „nepoctivost“, s níž postupovali. Stejně tak musí přijmout něco, s čím dosud bojovali – konformitu, splynutí s určeným systémem. Mohou učinit kompromis, ale ve výsledku musí dostát tomu, co po nich společnost vyžaduje. To se projevuje nejen na vyústění příběhu, ale i na jeho kauzalitě.
V první řadě snímek jasně odděluje světy postav na dvě skupiny – bohaté, kteří (alespoň zdánlivě) žijí v proklamovaném štěstí, a chudé, kteří se štěstí snaží dosáhnout. S touhou postav po životě druhé skupiny koresponduje téma záměny, která film provází na několika úrovních – záměna hotelu, omylné považování postav za postavy jiné. Divák má ovšem jasný přehled, která postava patří ke které skupině, a to nejen stran kostýmů, ale i s ohledem na pohybu a vzdálenosti kamery a práci s plány. V hotelu Merkur na začátku filmu vidíme tančící hosty v celku; je logické, že bohatí nejsou skupinou, s níž se má divák identifikovat, a proto jsou nám tímto způsobem vzdáleni. Nemáme se zde s kým identifikovat, vidíme pouze skupinu dobře oblečených lidí, kteří se baví za zvuku příjemné hudby. Prolínačkou nás film zavádí do kuchyně, kde pracuje druhá skupina – chudí. Zblízka poznáváme hlavní postavu, pomocnou sílu Zuzanu. Vzdálenost obou skupin je také dána ve scéně odchodu Zuzany ze zaměstnání, která vytváří paralelismus mezi Zuzanou a její vedoucí. V nové scéně je obě zastihneme v jejich pokojích, kam za nimi přijde zaměstnanec Rejsek. Zuzanu v této scéně vidíme poprvé přímo v místnosti. Dveře, jimiž Rejsek vejde, aby jí donesl propouštěcí dokumenty, jsou v druhém plánu.
Následně jde Rejsek za vedoucí, aby se za vzpurnou Zuzanu přimluvil. Tentokrát je však v druhém plánu vedoucí a celkově její kancelář, zatímco Rejsek ve dveřích setrvává v prvním plánu. Dovnitř do kanceláře se kamera ani nedostane.
Následující paralelismus toho, s čím se má divák identifikovat a toho, po čem divák touží, se týká samotných hotelů. Když Zuzana vejde do honosného hotelu (jenž jí, jak se ukáže, nepatří), vidíme jeho hosty i personál v celku. Je nám představen stran haly, recepce, předkanceláře i kanceláře ředitele, kam Zuzana poté sebevědomě vejde, aby věc s dědictvím vyjednala. Její jednání s ředitelem sledujeme přes prosklené dveře, teprve poté, co kauzalita vyžaduje pohyb, do kanceláře vidíme. Oproti tomu titulní Modrou hvězdu nejprve vidíme pouze zvenčí a bez ustavujících záběrů vnitřního uspořádání poznáme rovnou její obyvatele – tři muzikanty, kteří se zde snaží přežít. Až poté, co poznáme tyto charaktery, je nám prostřednictvím Zuzany představeno vnitřní uspořádání hotelu. A konečně večeře Zuzany a Vladimíra ukazuje rozdílné snímání skupiny bohatých, nebo těch, co jsou blízko štěstí (zámožný Vladimír a zamilovaná Zuzana) a tří muzikantů, kteří po štěstí víceméně nečinně touží.
Vzdálenost skupiny bohatých od diváka je zdůrazněna i prostřednictvím rozdílnosti mezi vnímáním dvou ústředních a paralelně se proměňujících postav Zuzany a Vladimíra. Zuzana s námi sdílí veškeré své vědění – víme, že nemá ráda svou práci, že zdědila hotel a jaké s ním má plány. U Vladimíra se dovídáme o jeho chystaném sňatku, ovšem o jeho motivech se dovídáme prostřednictvím jeho snoubenky, hovořící se svým otcem a poté Vladimírovým strýcem.
Co obě postavy (vyjma vzájemného citu) spojuje, je jejich touha uniknout nebo se vzepřít stávajícímu systému. Zuzana se snaží dosáhnout života na vysoké noze, zatímco Vladimírovi se příliš nezamlouvá domluvený sňatek s Miladou (a nezamlouvá se mu o to víc, když se zamiluje do Zuzany) a svázání konvencemi bohatých. Pobyt v opuštěném hotelu je pro něho vítaným únikem. Zuzana, Vladimír i tři muzikanti se snaží své štěstí najít pomocí určitých zkratek nebo jednoduchých námahu nevyžadujících řešení. Tato řešení ovšem nikdy nejsou trvalá, navíc ze zásady selhávají a přinášejí další překážky, se kterými se postavy musí vypořádat. Tuto zákonitost poznáváme hned na začátku, když Zuzana věnuje více práce studiu italštiny než skládání talířů, což vede k jejich zničení a následně (díky Zuzanině revoltě proti stávajícímu řádu – hrazení vzniklé škody) k vyhazovu. Opačné póly nabytí štěstí – dosažení již hotového oklikou a dosažení prací a přizpůsobením systému – poté reprezentují oba hotely. Když se Zuzana snaží zavést pořádky v prosperujícím a dobře organizovaném hotelu, skončí v blázinci. V hotelu, jenž jí patří (tedy na němž je nejvíce práce), musí vynaložit námahu, organizační schopnosti a úsilí, aby hotel vypadal jako luxusní zařízení. Stejně tak vychází naprázdno i její rychlé zasnoubení s Vladimírem, který už tak trochu zasnoubený je. Její následný únik na večírek bohatých ji štěstí také blíže nepřivede – večírek stráví v depresi a nakonec se opije téměř do bezvědomí. Únik do uvolněnějšího světa chudých se nepovede ani Vladimírovi.
Postavy musí učinit kompromis, aby štěstí dosáhli, což spočívá v podřízení se systému – a to jak prací, tak i celkovým přizpůsobením se systému. Film přitom implikuje, že systém, nebo třeba jen většina má vždy pravdu. Řetězení událostí je vedeno na základě určitých institucí nebo nějakého kolektivu. Hrdina sám málokdy ovlivní svůj osud. Samotná podstata zápletky, získání hotelu, je podmíněno dědictvím po mrtvé tetě. O pravé poloze svého dědictví se Zuzana dovídá od psychiatra v ústavu coby autority, která za Zuzanu zodpovídá. Následně donutí trojici muzikantů z pozice majitelky pracovat a podílet se na svém štěstí. Vladimír, který se snaží dosáhnout svého štěstí se Zuzanou, musí dostát určitému kompromisu. Film tak přesvědčivě sleduje určitou tezi, že štěstí je dosažitelné pouze skrze práci pro společnost a podřizování se autoritám, na několika úrovních, což z něho činí narativně i formálně komplexní dílo. Nakolik je tato teze ideologicky přitažlivá a odpudivá, si musí divák ujasnit sám.
Postavy a obsazení
• Nataša Gollová - Zuzana
• Oldřich Nový - Vladimír Rychta Rohan
• Adina Mandlová - Milada
• Theodor Pištěk - strýc Tobiáš Rychta Rohan
• Jan Pivec - hudebník Jirka Tůma
• Ladislav Pešek - kuchař Zdeněk Junek
• Ferenc Futurista - opilec
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 29.8.1941
Premiéra ČR: 16.9.2021 NFA
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.3.1996 (DVd) Bonton Home Video, Filmexport
Poprvé na VHS: 1.3.1996 Bonton Home Video, Filmexport
Poprvé na DVD: 1.3.2006 Filmexport
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
• Nataša Gollová - Zuzana
• Oldřich Nový - Vladimír Rychta Rohan
• Adina Mandlová - Milada
• Theodor Pištěk - strýc Tobiáš Rychta Rohan
• Jan Pivec - hudebník Jirka Tůma
• Ladislav Pešek - kuchař Zdeněk Junek
• Ferenc Futurista - opilec
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 29.8.1941
Premiéra ČR: 16.9.2021 NFA
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.3.1996 (DVd) Bonton Home Video, Filmexport
Poprvé na VHS: 1.3.1996 Bonton Home Video, Filmexport
Poprvé na DVD: 1.3.2006 Filmexport
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
Martin Frič (Režie), Oldřich Papež (Produkce/Vedoucí výroby), Vilém Brož (Produkce/Vedoucí výroby), Sláva Eman Nováček (Hudba), Ferdinand Pečenka (Kamera), Jan Kohout (Střih), Alois Mecera (Scénografie), Ina Žáková (Kostýmy), František Šindelář (Zvuk), Josef Kobík (Masky), František Rous (Masky), Václav Wasserman (Scénář), Martin Frič (Scénář), Nataša Gollová (Herec), Oldřich Nový (Herec), Adina Mandlová (Herec), Karel Černý (Herec), Theodor Pištěk (Herec), Ladislav Pešek (Herec), Jan Pivec (Herec), Antonín Novotný (Herec), Ferenc Futurista (Herec), Jára Kohout (Herec), Karel Dostal (Herec), Čeněk Šlégl (Herec), František Filipovský (Herec), František Roland (Herec), Vojta Novák (Herec), Marie Nademlejnská (Herec), Gustav Hilmar (Herec), Karel Postranecký (Herec), Doďa Pražský (Herec), Jaroslav Orlický (Herec), Miloš Šubrt (Herec), Viktor Socha (Herec), Vladimír Štros (Herec), Josef Bělský (Herec), Jan W. Speerger (Herec), Josef Dvorský (Herec), Olga Augustová (Herec), Ada Karlovský (Herec), Emanuel Hříbal (Herec), Ferdinand Jarkovský (Herec), Jiří Vondrovič (Herec), Eman Fiala (Herec), Jaroslav Malina (Herec), Antonín Zacpal (Herec), Vladimír Řepa (Herec), Ella Nollová (Herec), František Paul (Herec), Inka Zemánková (Herec), Marie Hodrová (Herec)
1941/89/Československo/Komedie
Zajímavost k filmu
- 1941 - národní cena Nataše Gollové (spolu s rolemi ve filmech Pohádka máje, Roztomilý člověk a Rukavička).
- 1941 - cena města Zlín (Filmové žně 1941, Zlín).
- Film byl poprvé uveden na Filmových žních ve Zlíně 31. 7. 1941. Zdroj: Český hraný film 1930-1945, NFA 1998.
- Poslední film Čeňka Šlégla.
- Písničku "Slunečnice", která proslavila Inku Zemánkovou, napsal herec Josef Gruss.
- Antonín Novotný se v tomto snímku objevil před kamerou naposledy. Škoda! Po válce nastoupil kariéru úspěšného chemika.
- Dům, který představoval Hotel Modrá hvězda se nachází v Praze v Charvátově ulici č. 6.
- 1941 - cena města Zlín (Filmové žně 1941, Zlín).
- Film byl poprvé uveden na Filmových žních ve Zlíně 31. 7. 1941. Zdroj: Český hraný film 1930-1945, NFA 1998.
- Poslední film Čeňka Šlégla.
- Písničku "Slunečnice", která proslavila Inku Zemánkovou, napsal herec Josef Gruss.
- Antonín Novotný se v tomto snímku objevil před kamerou naposledy. Škoda! Po válce nastoupil kariéru úspěšného chemika.
- Dům, který představoval Hotel Modrá hvězda se nachází v Praze v Charvátově ulici č. 6.
Odkazy
Hrají:
Nataša Gollová, Oldřich Nový, Adina Mandlová, Karel Černý, Theodor Pištěk, Ladislav Pešek, Jan Pivec, Antonín Novotný, Ferenc Futurista, Jára Kohout, Karel Dostal, Čeněk Šlégl, František Filipovský, František Roland, Vojta Novák, Marie Nademlejnská, Gustav Hilmar, Karel Postranecký, Doďa Pražský, Jaroslav Orlický, Miloš Šubrt, Viktor Socha, Vladimír Štros, Josef Bělský, Jan W. Speerger, Josef Dvorský, Olga Augustová, Ada Karlovský, Emanuel Hříbal, Ferdinand Jarkovský, Jiří Vondrovič, Eman Fiala, Jaroslav Malina, Antonín Zacpal, Vladimír Řepa, Ella Nollová, František Paul, Inka Zemánková, Marie Hodrová, František Haller, Ladislav Janeček, Bolek Prchal, František V. Kučera, Nina Strnadová-Jarková, Růžena Kurelová