Hoří, má panenko / Hoří, má panenko (1967/71/Československo, Itálie/Komedie) 85% -Originál DVD-
27.08.2023 14:14
JEDNOU VĚTOU
„Slavná komedie, v níž se tancuje, krade a hasí.“
OBSAH
Autorem námětu a scénáře je známá a osvědčená trojka Miloš Forman, Jaroslav Papoušek a Ivan Passer. Modelový průzkum českého maloměšťáctví ve vypouklém zrcadle zvýrazňujícím hospodské vztahy, prázdné hlavy, dlouhé prsty a plytké svědomí, se odehrává na pozadí hasičského bálu. V karikování a pranýřování české národní povahy jsou režisér Forman a kameraman Miroslav Ondříček doslova nelítostní. Komedie se brzy mění v tragickou frašku s citem pro detail, gesto a dialog. V zobrazení požárnického plesu se spojují groteskní gagy s nekompromisním odhalením lidské přízemnosti a tuposti. Mravní stav společnosti se tu zrcadlí především v postavách starých lidí, obětí organizačních zmatků, živelných katastrof a hlouposti svých bližních, kteří svoji nekulturnost a nesvobodu považují za normální.
První Formanův barevný film byl opět obsazen neherci známými z předcházejících filmů (za všechny jmenujme Jana Vostrčila v roli předsedy plesového výboru a Miladu Ježkovou jako ženu hlídající tombolu). Upocenou atmosféru vesnické tancovačky podtrhují dechovkové coververze soudobých beatových hitů, např. Hvězdy na vrbě či From Me To You od Beatles. Hovorová řeč představuje katalog komunikačních defektů, zvlášť když se postavy snaží být oficiální. Pamflet o společnosti, ve které přestávají fungovat kamufláže, ale není si schopná přiznat pravý stav věcí, se tehdy stal synonymem společensky podvratného filmového cynismu - proti filmu například zcela oficiálně protestovali čeští hasiči. Italský koproducent snímku Carlo Ponti se dokonce díla zřekl a žádal zpět vložený kapitál. Finanční trn z režisérovy paty nakonec vytrhl francouzský producent Claude Berri, který uhradil chybějící částku. Ponti ale udělal chybu, neboť film byl nakonec nominován na Oscara v kategorii cizojazyčný film.
Text k písni "Hoří!", jejíž refrém dal jméno filmu, napsal Fanda Mrázek, ale zde je skladba uvedena pouze v orchestrální podobě. Mimopražská premiéra se uskutečnila ve Vrchlabí v říjnu 1967.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tohle je panečku film, když to tak řeknu na plnou hubu. Málokdy se to podaří, ale i když má pouhých 71 minut, dokáže svým příběhem opravdu nevídané kusy. Česká povaha, dost záhadný a z okolních zemí nepochopitelný úkaz je tady naprosto dokonale ztvárněn. I když se to celý film nezdá, nakonci jsem pochopil a byl překvapen až možná ke konci zděšen tím, jací vlastně jsme. A nejhorší na tom všem je, že se nemůžeme ani bránit, protože to tak skutečně je. Takže soudruzi a soudružky rok před okupací, tenhle film nás skutečně ukazuje v tom pravém slova smyslu, který bychom rádi neznali, ale protože je tak krásně a černohumorně natočen, nemůžu jinak než za pět hvězdiček. Takovéhle filmy mám prostě rád. Ty nikdy neztratí svojí kvalitu, ani za tisíc let. (Malarkey) 5*
Svůj výtečný pozorovací talent uplatnil Miloš Forman pomocí reflektivního zachycení soudobé politické atmosféry. Závěrečná hasičská porada na téma „ti, co si nakradli, se mají dobře“ je toho nejlepším důkazem. Nevázaný satirický pohled na typickou českou malost, která slepě pokukuje po vysokých cílech – volba královny krásy, pak následně zkombinovaná s lidovým humorem – hádka starých manželů o hlídání tomboly. Na první pohled naivně jednoduché, ale v jádru hluboce inteligentní a neskutečně pravdivé na tolik, že trezor byl ve své době naprosto „oprávněný“. (Isherwood) 4*
Portrét české (v jádru zřejmě mezinárodní) malosti vměstnaný na malé plátno hasičského bálu. Výborné herecké výkony, přesvědčivá atmosféra, humor, u kterého se smějete, ale pak vás zaskočí podivné zamrazení... Závěrečný dialog o těch, co kradou a těch, co nekradou, by se měl promítat jako obdoba státní hymny ČR. Forman využil stejných prostředků jako v Láskách, výbornou dokumentární Ondříčkovu kameru, dechovkový podklad, dialogy jako by náhodně odezírané in medias res. Gagy jsou ještě vybroušenější a vypointovanější než v předchozím filmu, z některých se člověk trhá smíchy, z jiných mu úsměv tuhne. Jak říkával Vladislav Vančura: humor není smáti se, ale lépe věděti. A po shlédnutí Hoří má panenko divák skutečně lépe ví a není to vědění vůbec radostné. Aktuálnost bohužel film neztrácí, ba naopak. (Marigold) 5*
VELKÁ RECENZE
Digitalizace význačných českých filmů, která divákům slibuje intenzivnější umělecký zážitek jak díky vyčištěnému obrazu, tak zásluhou sytějších barev, pokračuje sice hlemýždím tempem, ale přece jen s prokazatelnými výsledky - po úhelném historickém dramatu Marketa Lazarová a groteskně stylizovaném podobenství Sedmikrásky přišla na řadu kousavá tragikomedie Hoří, má panenko (1967).
Když jsem pročítal novinové ohlasy, zaujala mě snaha všude hledat trezorovou mánii tuzemských cenzorů. Tak prý i tento Formanův snímek, jak tvrdí Alena Prokopová v Lidových novinách z konce září, měl být po třech týdnech stažen z distribuce, aby se do ní vrátil teprve po pádu komunistického režimu. Ve skutečnosti se neocitl nikdy mezi díly, která byla označena za politicky nejškodlivější (jako třeba Všichni dobří rodáci nebo Žert, nemluvě o několika doopravdy trezorových titulech, které byly okamžitě zakázány a na svou premiéru čekaly celá dvě desetiletí - jako Ucho nebo Skřivánci na niti). Soupis československých filmů, vydaný ještě za komunistického režimu koncem 80. let, a tudíž sotva podezíratelný z nějakého "nadržování", uvádí až duben roku 1973 jako datum konečného stažení z kin.¨
Mezitím Hoří, má panenko stihlo spatřit na třičtvrtě milionu lidí a v květnu 1969 se dočkali i televizní diváci. Také není pravda, že by se tento snímek vrátil k divákům až po pádu komunistického režimu. V skutečnosti se začal, provázen dalšími filmy ze 60. let, promítat ještě za jeho trvání. Ani Miloš Forman nepatřil mezi tvůrce režimem vnímané jako politicky nežádoucí - vždyť i proslulý normalizační, v Rudém právu sedící kritik Jan Kliment s ním roku 1979 zveřejnil rozhovor, kde si pochvaloval, jak i jeho americká tvorba pomáhá věci pokroku. Ostatně první dva Formanovy filmy, Černý Petr a Lásky jedné plavovlásky, zůstaly v distribuci po celá 70. a 80. léta, koncem 80. let je přestavbově odvysílala i (tehdejší) Československá televize.
Pokud k Formanovu poslednímu českému filmu Hoří, má panenko mířily nějaké výtky, pohybovaly se ve sféře mravních výhrad. Zesměšňování prostých lidí a škodolibý důraz na ošklivost mu shodně vyčítali jak tuzemští ideologové, tak italský koproducent, jenž dokonce požadoval vrácení svého vkladu. Miloš Forman zjevně vyhmátl tvář nejen české maloměšťácké zatuchlosti - její duchovní ubohost, vychytralost i zlodějnu, jakkoli skrývané za vnější bodrost a zemitost, za vzhled dobrosrdečného tatíka. Zbývá doplnitt, že podobné postřehy nalezneme také v zahraničí, třeba ve francouzské (rovněž "venkovské") satiře Pirátova nevěsta, kterou jen o málo později debutovala Nelly Kaplanová.
Zvolené prostředí jedné venkovské tancovačky, kdy se má dokonce konat volba místní královny krásy, dovoluje Formanovi a jeho týmu (Ivan Passer, Jaroslav Papoušek) se podařilo v jakémsi kolektivním portrétu rozehrát směšné i dojemné pinožení početných postav, prožívajících řetězec banálních událostí. Důležitým nositelem významů jsou samozřejmě rozmluvy, skvěle postihující běžné řečové vycpávky, opakující se fráze, jejichž užívání se stalo neuvědomovanou normou. Nápaditě je rozehrán i jízlivý situační humor, okořeněný spontánním (ne)herectvím Formanových neškolených hvězd - Jana Vostrčila, Josefa Šebánka, Josefa Kolba...
Některé situace dávno vstoupily do povědomí: stačí aspoň připomenout rozmluvu o zhoubné chorobě ("i kdybys měl rakovinu jak řemen, doktor ti to nesmí říct"), na etapy členěně rozkrádání tomboly, rozpravy kolem volby královny krásy nebo mrazivě směšný výjev se starcem, jemuž za zády hoří chalupa. Ačkoli se nikoli prostí hasiči, na jejichž plese se celý příběh odehrává, nýbrž jejich náčelnictvo cítilo být dotčeno (dokonce byl do filmu včleněn vysvětlující mezititulek, že autoři je nehodlali urážet), vyprávění se jich vlastně nedotýká: film totiž glosuje samu mentalitu českého národa bez ohledu na to, kdo mu právě vládne. A nic přívětivého na ní nenachází. Právě dnes více než kdykoli jindy se tato Formanova zneklidňující jasnozřivost znovu potvrzuje.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Před požárnickým plesem se dohadují členové plesového výboru o vhodnosti předání dárku (pozlacené hasičské sekerky v kazetě) dlouholetému předsedovi, šestaosmedesátiletému Aloisu Vránovi, který možná neví, že má rakovinu. V prázdném sále zatím požárník Josef zjistí, že z tomboly, kterou hlídá, zmizel dort. Podezírá kolegu Václava, který se hájí tím, že celou dobu jistí pana Balcara, jenž na žebříku zdobně opaluje nápis. Při hádce obou požárníků se žebřík zřítí a dílo začne hořet. Hasiči se jej i s panem Vránou, který se dostavil k předání dárku s patřičnou rezervou, marně snaží hasit minimaxem. Vůbec si nevšímají úpění visícího pana Balcara... Ples je v plném proudu. Nešťastný Josef zjistí ztrátu lahve koňaku a vynadá manželce, že špatně hlídala, když si šel pro pivo. Informuje o krádeži Václava a ten si všimne i zmizení tlačenky. Tři členové plesového výboru rejdí po sále s důležitým úkolem: vybrat aspoň osm dívek pro volbu královny krásy. Manželka jednoho z nich autoritativně zasáhne do jejich výběru, právě tak jako Ludva Metelka, který je nutí, aby zapsali jeho korpuletní dceru Růženu. Té se zatím na parketu přetrhne náhrdelník a ona při hledání perlí vleze i se svým tanečníkem pod stůl s tombolou. Mladík využije nabízející se příležitost. Josef dvojici objeví pod hýbajícím se stolem a marně hádá, kdo tam s kým je. Výboři při hledání dívek narážejí na různé potíže. Když se milenci vyplíží zpod stolu, objeví Josef v manželčině zastrčené tašce tlačenku. Je z toho další rodinná rozmíška. Kandidátky (včetně Růženy) se postupně dostaví do kanceláře plesového výboru. Matka jedné z nich chce na dcerku dohlédnout, dokud ji neodvede tančit jeden z výborů. Jiná dívka tvrdí, že ani nebyla vybraná, nýbrž přivedena pod nátlakem. Další přiběhne s tím, že si byla doma pro plavky, a vcelku ochotně se v nich předvede. Výborům se to líbí... Samotná volba ovšem skončí fiaskem, když kandidátky uprchnou z parketu na dámskou toaletu, kam se výboři marně dobývají. V sále se mladíci vrhnou na další dívky, ale korunu si nakonec nasadí jedna starší paní. Další zábavu přeruší siréna. Ve sněhu hoří chalupa starého pana Havelky. Požárníci obětavě hasí, ostatní účastníci plesu přihlížejí. Podnikavý hospodský tu začne nabízet pivo a víno. Hasiči posadí dědu Havelku, vyvedeného z chalupy jen v podvlékačkách na židli před požár, aby mu nebyla zima, a pak ho raději otočí, aby neviděl zkázu. Starý muž tiše odříkává otčenáš. Z chalupy zbydou jen ohořelé trámy a pár kusů vyneseného nábytku. Všichni se vracejí do sálu. Komisní Václav tam zprvu nechce pustit dědu Havelku v podvlékačkách. Lidé spontánně udělají sbírku a vyhořelec dostane lístky z tomboly. Marně tvrdí, že nepotřebuje papírky, nýbrž peníze. Navíc se zjistí, že tombola byla rozkradena. Předseda výboru navrhne zhasnout, aby lidé dostali šanci věci vrátit. Zhasne se však předčasně a z tomboly nezbyde vůbec nic. Po druhém zhasnutí a následném rozsvícení je přistižen Josef, který chtěl vrátit tlačenku z manželčiny tašky. Nebohý požárník hanbou omdlí. Kolegové ho odnesou do kanceláře. Když se Josef vzpamatuje, musí poslouchat hádku na téma, zda měl tlačenku vracet nebo ne. Při další debatě o řešení prekérní situace konstatuje předseda, že když si lidé tombolu rozkradli, nemohou z ní nic dostat. Zároveň předpokládá, že si všichni koupili aspoň lístek do ní. Požárníci si všimnou zvláštního ticha. Zjistí, že v sále je už jenom jejich bývalý předseda Vrána. Odevzdají mu tedy dárek, jenže stařík zjistí, že kazeta je prázdná: zmizela i ozdobná sekyrka... Děda Havelka se vrací k ohořelým troskám. Vleze si venku do postele, kde už spí požárník, pověřený hlídáním požářiště.
„Slavná komedie, v níž se tancuje, krade a hasí.“
OBSAH
Autorem námětu a scénáře je známá a osvědčená trojka Miloš Forman, Jaroslav Papoušek a Ivan Passer. Modelový průzkum českého maloměšťáctví ve vypouklém zrcadle zvýrazňujícím hospodské vztahy, prázdné hlavy, dlouhé prsty a plytké svědomí, se odehrává na pozadí hasičského bálu. V karikování a pranýřování české národní povahy jsou režisér Forman a kameraman Miroslav Ondříček doslova nelítostní. Komedie se brzy mění v tragickou frašku s citem pro detail, gesto a dialog. V zobrazení požárnického plesu se spojují groteskní gagy s nekompromisním odhalením lidské přízemnosti a tuposti. Mravní stav společnosti se tu zrcadlí především v postavách starých lidí, obětí organizačních zmatků, živelných katastrof a hlouposti svých bližních, kteří svoji nekulturnost a nesvobodu považují za normální.
První Formanův barevný film byl opět obsazen neherci známými z předcházejících filmů (za všechny jmenujme Jana Vostrčila v roli předsedy plesového výboru a Miladu Ježkovou jako ženu hlídající tombolu). Upocenou atmosféru vesnické tancovačky podtrhují dechovkové coververze soudobých beatových hitů, např. Hvězdy na vrbě či From Me To You od Beatles. Hovorová řeč představuje katalog komunikačních defektů, zvlášť když se postavy snaží být oficiální. Pamflet o společnosti, ve které přestávají fungovat kamufláže, ale není si schopná přiznat pravý stav věcí, se tehdy stal synonymem společensky podvratného filmového cynismu - proti filmu například zcela oficiálně protestovali čeští hasiči. Italský koproducent snímku Carlo Ponti se dokonce díla zřekl a žádal zpět vložený kapitál. Finanční trn z režisérovy paty nakonec vytrhl francouzský producent Claude Berri, který uhradil chybějící částku. Ponti ale udělal chybu, neboť film byl nakonec nominován na Oscara v kategorii cizojazyčný film.
Text k písni "Hoří!", jejíž refrém dal jméno filmu, napsal Fanda Mrázek, ale zde je skladba uvedena pouze v orchestrální podobě. Mimopražská premiéra se uskutečnila ve Vrchlabí v říjnu 1967.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Tohle je panečku film, když to tak řeknu na plnou hubu. Málokdy se to podaří, ale i když má pouhých 71 minut, dokáže svým příběhem opravdu nevídané kusy. Česká povaha, dost záhadný a z okolních zemí nepochopitelný úkaz je tady naprosto dokonale ztvárněn. I když se to celý film nezdá, nakonci jsem pochopil a byl překvapen až možná ke konci zděšen tím, jací vlastně jsme. A nejhorší na tom všem je, že se nemůžeme ani bránit, protože to tak skutečně je. Takže soudruzi a soudružky rok před okupací, tenhle film nás skutečně ukazuje v tom pravém slova smyslu, který bychom rádi neznali, ale protože je tak krásně a černohumorně natočen, nemůžu jinak než za pět hvězdiček. Takovéhle filmy mám prostě rád. Ty nikdy neztratí svojí kvalitu, ani za tisíc let. (Malarkey) 5*
Svůj výtečný pozorovací talent uplatnil Miloš Forman pomocí reflektivního zachycení soudobé politické atmosféry. Závěrečná hasičská porada na téma „ti, co si nakradli, se mají dobře“ je toho nejlepším důkazem. Nevázaný satirický pohled na typickou českou malost, která slepě pokukuje po vysokých cílech – volba královny krásy, pak následně zkombinovaná s lidovým humorem – hádka starých manželů o hlídání tomboly. Na první pohled naivně jednoduché, ale v jádru hluboce inteligentní a neskutečně pravdivé na tolik, že trezor byl ve své době naprosto „oprávněný“. (Isherwood) 4*
Portrét české (v jádru zřejmě mezinárodní) malosti vměstnaný na malé plátno hasičského bálu. Výborné herecké výkony, přesvědčivá atmosféra, humor, u kterého se smějete, ale pak vás zaskočí podivné zamrazení... Závěrečný dialog o těch, co kradou a těch, co nekradou, by se měl promítat jako obdoba státní hymny ČR. Forman využil stejných prostředků jako v Láskách, výbornou dokumentární Ondříčkovu kameru, dechovkový podklad, dialogy jako by náhodně odezírané in medias res. Gagy jsou ještě vybroušenější a vypointovanější než v předchozím filmu, z některých se člověk trhá smíchy, z jiných mu úsměv tuhne. Jak říkával Vladislav Vančura: humor není smáti se, ale lépe věděti. A po shlédnutí Hoří má panenko divák skutečně lépe ví a není to vědění vůbec radostné. Aktuálnost bohužel film neztrácí, ba naopak. (Marigold) 5*
VELKÁ RECENZE
Digitalizace význačných českých filmů, která divákům slibuje intenzivnější umělecký zážitek jak díky vyčištěnému obrazu, tak zásluhou sytějších barev, pokračuje sice hlemýždím tempem, ale přece jen s prokazatelnými výsledky - po úhelném historickém dramatu Marketa Lazarová a groteskně stylizovaném podobenství Sedmikrásky přišla na řadu kousavá tragikomedie Hoří, má panenko (1967).
Když jsem pročítal novinové ohlasy, zaujala mě snaha všude hledat trezorovou mánii tuzemských cenzorů. Tak prý i tento Formanův snímek, jak tvrdí Alena Prokopová v Lidových novinách z konce září, měl být po třech týdnech stažen z distribuce, aby se do ní vrátil teprve po pádu komunistického režimu. Ve skutečnosti se neocitl nikdy mezi díly, která byla označena za politicky nejškodlivější (jako třeba Všichni dobří rodáci nebo Žert, nemluvě o několika doopravdy trezorových titulech, které byly okamžitě zakázány a na svou premiéru čekaly celá dvě desetiletí - jako Ucho nebo Skřivánci na niti). Soupis československých filmů, vydaný ještě za komunistického režimu koncem 80. let, a tudíž sotva podezíratelný z nějakého "nadržování", uvádí až duben roku 1973 jako datum konečného stažení z kin.¨
Mezitím Hoří, má panenko stihlo spatřit na třičtvrtě milionu lidí a v květnu 1969 se dočkali i televizní diváci. Také není pravda, že by se tento snímek vrátil k divákům až po pádu komunistického režimu. V skutečnosti se začal, provázen dalšími filmy ze 60. let, promítat ještě za jeho trvání. Ani Miloš Forman nepatřil mezi tvůrce režimem vnímané jako politicky nežádoucí - vždyť i proslulý normalizační, v Rudém právu sedící kritik Jan Kliment s ním roku 1979 zveřejnil rozhovor, kde si pochvaloval, jak i jeho americká tvorba pomáhá věci pokroku. Ostatně první dva Formanovy filmy, Černý Petr a Lásky jedné plavovlásky, zůstaly v distribuci po celá 70. a 80. léta, koncem 80. let je přestavbově odvysílala i (tehdejší) Československá televize.
Pokud k Formanovu poslednímu českému filmu Hoří, má panenko mířily nějaké výtky, pohybovaly se ve sféře mravních výhrad. Zesměšňování prostých lidí a škodolibý důraz na ošklivost mu shodně vyčítali jak tuzemští ideologové, tak italský koproducent, jenž dokonce požadoval vrácení svého vkladu. Miloš Forman zjevně vyhmátl tvář nejen české maloměšťácké zatuchlosti - její duchovní ubohost, vychytralost i zlodějnu, jakkoli skrývané za vnější bodrost a zemitost, za vzhled dobrosrdečného tatíka. Zbývá doplnitt, že podobné postřehy nalezneme také v zahraničí, třeba ve francouzské (rovněž "venkovské") satiře Pirátova nevěsta, kterou jen o málo později debutovala Nelly Kaplanová.
Zvolené prostředí jedné venkovské tancovačky, kdy se má dokonce konat volba místní královny krásy, dovoluje Formanovi a jeho týmu (Ivan Passer, Jaroslav Papoušek) se podařilo v jakémsi kolektivním portrétu rozehrát směšné i dojemné pinožení početných postav, prožívajících řetězec banálních událostí. Důležitým nositelem významů jsou samozřejmě rozmluvy, skvěle postihující běžné řečové vycpávky, opakující se fráze, jejichž užívání se stalo neuvědomovanou normou. Nápaditě je rozehrán i jízlivý situační humor, okořeněný spontánním (ne)herectvím Formanových neškolených hvězd - Jana Vostrčila, Josefa Šebánka, Josefa Kolba...
Některé situace dávno vstoupily do povědomí: stačí aspoň připomenout rozmluvu o zhoubné chorobě ("i kdybys měl rakovinu jak řemen, doktor ti to nesmí říct"), na etapy členěně rozkrádání tomboly, rozpravy kolem volby královny krásy nebo mrazivě směšný výjev se starcem, jemuž za zády hoří chalupa. Ačkoli se nikoli prostí hasiči, na jejichž plese se celý příběh odehrává, nýbrž jejich náčelnictvo cítilo být dotčeno (dokonce byl do filmu včleněn vysvětlující mezititulek, že autoři je nehodlali urážet), vyprávění se jich vlastně nedotýká: film totiž glosuje samu mentalitu českého národa bez ohledu na to, kdo mu právě vládne. A nic přívětivého na ní nenachází. Právě dnes více než kdykoli jindy se tato Formanova zneklidňující jasnozřivost znovu potvrzuje.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Před požárnickým plesem se dohadují členové plesového výboru o vhodnosti předání dárku (pozlacené hasičské sekerky v kazetě) dlouholetému předsedovi, šestaosmedesátiletému Aloisu Vránovi, který možná neví, že má rakovinu. V prázdném sále zatím požárník Josef zjistí, že z tomboly, kterou hlídá, zmizel dort. Podezírá kolegu Václava, který se hájí tím, že celou dobu jistí pana Balcara, jenž na žebříku zdobně opaluje nápis. Při hádce obou požárníků se žebřík zřítí a dílo začne hořet. Hasiči se jej i s panem Vránou, který se dostavil k předání dárku s patřičnou rezervou, marně snaží hasit minimaxem. Vůbec si nevšímají úpění visícího pana Balcara... Ples je v plném proudu. Nešťastný Josef zjistí ztrátu lahve koňaku a vynadá manželce, že špatně hlídala, když si šel pro pivo. Informuje o krádeži Václava a ten si všimne i zmizení tlačenky. Tři členové plesového výboru rejdí po sále s důležitým úkolem: vybrat aspoň osm dívek pro volbu královny krásy. Manželka jednoho z nich autoritativně zasáhne do jejich výběru, právě tak jako Ludva Metelka, který je nutí, aby zapsali jeho korpuletní dceru Růženu. Té se zatím na parketu přetrhne náhrdelník a ona při hledání perlí vleze i se svým tanečníkem pod stůl s tombolou. Mladík využije nabízející se příležitost. Josef dvojici objeví pod hýbajícím se stolem a marně hádá, kdo tam s kým je. Výboři při hledání dívek narážejí na různé potíže. Když se milenci vyplíží zpod stolu, objeví Josef v manželčině zastrčené tašce tlačenku. Je z toho další rodinná rozmíška. Kandidátky (včetně Růženy) se postupně dostaví do kanceláře plesového výboru. Matka jedné z nich chce na dcerku dohlédnout, dokud ji neodvede tančit jeden z výborů. Jiná dívka tvrdí, že ani nebyla vybraná, nýbrž přivedena pod nátlakem. Další přiběhne s tím, že si byla doma pro plavky, a vcelku ochotně se v nich předvede. Výborům se to líbí... Samotná volba ovšem skončí fiaskem, když kandidátky uprchnou z parketu na dámskou toaletu, kam se výboři marně dobývají. V sále se mladíci vrhnou na další dívky, ale korunu si nakonec nasadí jedna starší paní. Další zábavu přeruší siréna. Ve sněhu hoří chalupa starého pana Havelky. Požárníci obětavě hasí, ostatní účastníci plesu přihlížejí. Podnikavý hospodský tu začne nabízet pivo a víno. Hasiči posadí dědu Havelku, vyvedeného z chalupy jen v podvlékačkách na židli před požár, aby mu nebyla zima, a pak ho raději otočí, aby neviděl zkázu. Starý muž tiše odříkává otčenáš. Z chalupy zbydou jen ohořelé trámy a pár kusů vyneseného nábytku. Všichni se vracejí do sálu. Komisní Václav tam zprvu nechce pustit dědu Havelku v podvlékačkách. Lidé spontánně udělají sbírku a vyhořelec dostane lístky z tomboly. Marně tvrdí, že nepotřebuje papírky, nýbrž peníze. Navíc se zjistí, že tombola byla rozkradena. Předseda výboru navrhne zhasnout, aby lidé dostali šanci věci vrátit. Zhasne se však předčasně a z tomboly nezbyde vůbec nic. Po druhém zhasnutí a následném rozsvícení je přistižen Josef, který chtěl vrátit tlačenku z manželčiny tašky. Nebohý požárník hanbou omdlí. Kolegové ho odnesou do kanceláře. Když se Josef vzpamatuje, musí poslouchat hádku na téma, zda měl tlačenku vracet nebo ne. Při další debatě o řešení prekérní situace konstatuje předseda, že když si lidé tombolu rozkradli, nemohou z ní nic dostat. Zároveň předpokládá, že si všichni koupili aspoň lístek do ní. Požárníci si všimnou zvláštního ticha. Zjistí, že v sále je už jenom jejich bývalý předseda Vrána. Odevzdají mu tedy dárek, jenže stařík zjistí, že kazeta je prázdná: zmizela i ozdobná sekyrka... Děda Havelka se vrací k ohořelým troskám. Vleze si venku do postele, kde už spí požárník, pověřený hlídáním požářiště.
Postavy a obsazení
• Jan Vostrčil - předseda plesového výboru
• Josef Kolb - Josef
• Josef Valnoha - člen plesového výboru
• Josef Šebánek - člen plesového výboru
• František Debelka - člen plesového výboru
• Milada Ježková - Josefova žena
• Olga Blechová - nevybraná kandidátka na titul královny krásy
• Antonín Blažejovský - Standa
Ocenění:
Academy Awards
1969 - Miloš Forman (Zahraniční film) (nominace)
Cannes IFF
1968 - Miloš Forman (Velká mezinárodní cena festivalu) (nominace)
Premiéra ČR: 15.12.1967
27.09.2012 Bontonfilm
Premiéra Itálie: 23.10.1969 (Sorrento Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 24.2.2005 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na VHS: 1.10.1996 Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 1.2.2005 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 14.11.2012 Bontonfilm
• Jan Vostrčil - předseda plesového výboru
• Josef Kolb - Josef
• Josef Valnoha - člen plesového výboru
• Josef Šebánek - člen plesového výboru
• František Debelka - člen plesového výboru
• Milada Ježková - Josefova žena
• Olga Blechová - nevybraná kandidátka na titul královny krásy
• Antonín Blažejovský - Standa
Ocenění:
Academy Awards
1969 - Miloš Forman (Zahraniční film) (nominace)
Cannes IFF
1968 - Miloš Forman (Velká mezinárodní cena festivalu) (nominace)
Premiéra ČR: 15.12.1967
27.09.2012 Bontonfilm
Premiéra Itálie: 23.10.1969 (Sorrento Film Festival)
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 24.2.2005 (DVD) Bontonfilm
Poprvé na VHS: 1.10.1996 Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 1.2.2005 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 14.11.2012 Bontonfilm
Tvůrci a herci
Miloš Forman (Režie), Rudolf Hájek (Produkce), Carlo Ponti (Produkce), Karel Mareš (Hudba), Miroslav Ondříček (Kamera), Miroslav Hájek (Střih), Karel Černý (Scénografie), Zdena Šnajdarová (Kostýmy), Adolf Böhm (Zvuk), Rudolf Hammer (Masky), Miloš Forman (Scénář), Jaroslav Papoušek (Scénář), Ivan Passer (Scénář), Jan Vostrčil (Herec), Josef Šebánek (Herec), Ladislav Adam (Herec), Vratislav Čermák (Herec), František Debelka (Herec), Václav Novotný (Herec), František Paska (Herec), František Reinstein (Herec), Josef Řehořek (Herec), Josef Valnoha (Herec), J. Řeháček (Herec), Josef Kolb (Herec), Milada Ježková (Herec), František Svět (Herec), Jan Stöckl (Herec), Antonín Blažejovský (Herec), Josef Kutálek (Herec), Stanislav Holubec (Herec), Alena Květová (Herec), Olga Blechová-Matušková (Herec), Alena Freiburgová (Herec), Marie Slívová (Herec), V. Bartošová (Herec), V. Janusová (Herec), E. Šnajdrová (Herec), Hana Kuberová (Herec), Miluše Zelená (Herec), Jiří Líbal (Herec), Anna Liepoldová (Herec), Miloslav Balcar (Herec), Marie Kovářová (Herec), Jarmila Kuchařová (Herec), Vlastimila Vlková (Herec), Hana Hanusová (Herec), Stanislav Dytrich (Herec), F. Řehořková (Herec), M. Mejsnarová (Herec)
1967/71/Československo, Itálie/Komedie
Zajímavost k filmu
- Film byl v Československu zavřen do trezoru i s poznámkou, že nesmí být nikdy promítán.
- Natáčení probíhalo ve večerních hodinách, jelikož komparzisté chodili přes den do práce. Plat komparzistů činil 29 korun československých za den.
- Ve scéně, kdy se Josef (Josef Kolb) dohaduje se svojí manželkou (Milada Ježková) o tom, kdo měl hlídat tombolu, zní v pozadí skladba „Strahováček“ od Karla Hašlera.
- Italského producenta Carla Pontiho ve filmu nejvíc rozčílila scéna volby královny krásy. „Když jsem si to četl ve scénáři, myslel jsem, že tam obsadíte krásné dívky a ne takové panoptikum,“ křičel na Miloše Formana.
- Režisér Miloš Forman údajně nedal hercům scénář, aby tak podpořil jejich spontaneitu a věrohodnost. Nejprve jim řekl, o co ve scéně jde, a oni to poté zahráli svými slovy.
- Film byl v anketě „Filmové dědictví 2007“ zvolen nejlepším československým filmem všech dob.
- Po české premiéře byl uměle vyvolán protest ze strany údajně zdiskreditovaných hasičů, aby mohl být film zakázán. Až po letech režisér Miloš Forman zveřejnil jejich opačnou reakci: film hasiče nejen pobavil, ale i zaujal pravdivostí skutečného stavu jejich činnosti.
- Text k písni „Hoří!“, jejíž refrén dal jméno filmu, napsal Fanda Mrázek, ale zde je skladba uvedena pouze v orchestrální podobě. Mimopražská premiéra se uskutečnila ve Vrchlabí v říjnu 1967.
- Na přání kameramana Miroslava Ondříčka nikdo nesměl nosit modrou, aby film nepůsobil studeným dojmem.
- Prodavač piva u hořícího domu je pan Stanislav Dytrich, původním povoláním číšník, který byl zaměstnanec rekreačního domu Dukla v Praze. Tam se s ním seznámila a objevila ho filmová parta Miloš Forman s kolegy Ivanem Passerem, Jaroslavem Papouškem a Miroslavem Ondříčkem. Pan Dytrich poté zazářil ve filmu Homolka a Tobolka (1972) jako vedoucí zotavovny Radost.
- Při vzpomínání na natáčení Miloš Forman prohlásil, že scénář byl perfektně připravený, kameraman Miroslav Ondříček naopak, že se z veliké části jednalo o improvizaci vzniklou až na místě.
- Jedněmi z písní, které hraje orchestr, jsou „From Me to You“ od skupiny The Beatles, „U Kokořína“ od Milana Chladila a „Hvězda na vrbě“ od skupiny Olympic.
- Film vznikal v československo-italské koprodukci s účastí slavného italského producenta Carla Pontiho. Rozpočet ve výši 80 tisíc amerických dolarů byl na české poměry velmi vysoký a mimo jiné umožnil natáčení v barvě. Pontimu se však nelíbil Formanův sarkastický tón, z projektu se stáhl a žádal své peníze od Československého státního filmu zpět, oficiálně kvůli nedodržení smlouvy. Objednal si prý film dlouhý 75 minut a obdržel film dlouhý 73 minuty. Formanovi proto hrozilo soudní obvinění s možným desetiletým trestem za „poškozování socialistického majetku“. Situaci zachránil nákupem zahraničních práv francouzský producent Claude Berri. Uhradil tak Formanův dluh vůči Československému státnímu filmu a navíc zajistil promítání filmu po celém světě.
- Film byl spolu s tituly Všichni dobří rodáci (1968) a O slavnosti a hostech (1966) jedním ze tří československých titulů zařazených do oficiální soutěže festivalu v Cannes v roce 1968. Jednalo se o historicky nejsilnější zastoupení československé kinematografie na tomto festivalu. Konání celé akce však nakonec zabránily studentské bouře a květnová stávka francouzských filmařů.
- Miloš Forman nechal interiér kulturního domu třikrát přemalovat, než byl s odstínem hnědé barvy plně spokojený.
- Sekyrka vysloužilého hasiče i korunka královny krásy musely být na pokyn Miloše Formana vyrobeny z kovu naprosto stejné barvy.
- K příležitosti výročí 45 let od premiéry byl film digitálně restaurován. Digitální restaurování zaštítil Národní filmový archiv a Nadace české bijáky. Samotné restaurátorské práce se prováděli ve spolupráci se společnostmi Universal Production Partners a Soundsquare. K výročí byl natočen i krátký dokument, který se natáčel ve Vrchlabí a USA. Mj. se v něm objevili i režisér Miloš Forman a kameraman Miroslav Ondříček. Světová premiéra digitálně restaurované kopie se uskutečnila 30. června 2012 na karlovarském filmovém festivalu ve Velkém sále hotelu Thermal.
- Jedná se o poslední film scenáristického týmu Miloš Forman – Jaroslav Papoušek – Ivan Passer.
- Ve filmu zaznívá několikrát v různých úpravách trio z pochodu "Castaldo". Nejdříve od ústřední hudby ČSLA jako originál a později od Filmového orchestru.
- Scénář byl psán v hotelu Labuť ve Vrchlabí v Krkonoších. Později se natáčelo právě ve Vrchlabí a okolí.
- Natáčení probíhalo ve večerních hodinách, jelikož komparzisté chodili přes den do práce. Plat komparzistů činil 29 korun československých za den.
- Ve scéně, kdy se Josef (Josef Kolb) dohaduje se svojí manželkou (Milada Ježková) o tom, kdo měl hlídat tombolu, zní v pozadí skladba „Strahováček“ od Karla Hašlera.
- Italského producenta Carla Pontiho ve filmu nejvíc rozčílila scéna volby královny krásy. „Když jsem si to četl ve scénáři, myslel jsem, že tam obsadíte krásné dívky a ne takové panoptikum,“ křičel na Miloše Formana.
- Režisér Miloš Forman údajně nedal hercům scénář, aby tak podpořil jejich spontaneitu a věrohodnost. Nejprve jim řekl, o co ve scéně jde, a oni to poté zahráli svými slovy.
- Film byl v anketě „Filmové dědictví 2007“ zvolen nejlepším československým filmem všech dob.
- Po české premiéře byl uměle vyvolán protest ze strany údajně zdiskreditovaných hasičů, aby mohl být film zakázán. Až po letech režisér Miloš Forman zveřejnil jejich opačnou reakci: film hasiče nejen pobavil, ale i zaujal pravdivostí skutečného stavu jejich činnosti.
- Text k písni „Hoří!“, jejíž refrén dal jméno filmu, napsal Fanda Mrázek, ale zde je skladba uvedena pouze v orchestrální podobě. Mimopražská premiéra se uskutečnila ve Vrchlabí v říjnu 1967.
- Na přání kameramana Miroslava Ondříčka nikdo nesměl nosit modrou, aby film nepůsobil studeným dojmem.
- Prodavač piva u hořícího domu je pan Stanislav Dytrich, původním povoláním číšník, který byl zaměstnanec rekreačního domu Dukla v Praze. Tam se s ním seznámila a objevila ho filmová parta Miloš Forman s kolegy Ivanem Passerem, Jaroslavem Papouškem a Miroslavem Ondříčkem. Pan Dytrich poté zazářil ve filmu Homolka a Tobolka (1972) jako vedoucí zotavovny Radost.
- Při vzpomínání na natáčení Miloš Forman prohlásil, že scénář byl perfektně připravený, kameraman Miroslav Ondříček naopak, že se z veliké části jednalo o improvizaci vzniklou až na místě.
- Jedněmi z písní, které hraje orchestr, jsou „From Me to You“ od skupiny The Beatles, „U Kokořína“ od Milana Chladila a „Hvězda na vrbě“ od skupiny Olympic.
- Film vznikal v československo-italské koprodukci s účastí slavného italského producenta Carla Pontiho. Rozpočet ve výši 80 tisíc amerických dolarů byl na české poměry velmi vysoký a mimo jiné umožnil natáčení v barvě. Pontimu se však nelíbil Formanův sarkastický tón, z projektu se stáhl a žádal své peníze od Československého státního filmu zpět, oficiálně kvůli nedodržení smlouvy. Objednal si prý film dlouhý 75 minut a obdržel film dlouhý 73 minuty. Formanovi proto hrozilo soudní obvinění s možným desetiletým trestem za „poškozování socialistického majetku“. Situaci zachránil nákupem zahraničních práv francouzský producent Claude Berri. Uhradil tak Formanův dluh vůči Československému státnímu filmu a navíc zajistil promítání filmu po celém světě.
- Film byl spolu s tituly Všichni dobří rodáci (1968) a O slavnosti a hostech (1966) jedním ze tří československých titulů zařazených do oficiální soutěže festivalu v Cannes v roce 1968. Jednalo se o historicky nejsilnější zastoupení československé kinematografie na tomto festivalu. Konání celé akce však nakonec zabránily studentské bouře a květnová stávka francouzských filmařů.
- Miloš Forman nechal interiér kulturního domu třikrát přemalovat, než byl s odstínem hnědé barvy plně spokojený.
- Sekyrka vysloužilého hasiče i korunka královny krásy musely být na pokyn Miloše Formana vyrobeny z kovu naprosto stejné barvy.
- K příležitosti výročí 45 let od premiéry byl film digitálně restaurován. Digitální restaurování zaštítil Národní filmový archiv a Nadace české bijáky. Samotné restaurátorské práce se prováděli ve spolupráci se společnostmi Universal Production Partners a Soundsquare. K výročí byl natočen i krátký dokument, který se natáčel ve Vrchlabí a USA. Mj. se v něm objevili i režisér Miloš Forman a kameraman Miroslav Ondříček. Světová premiéra digitálně restaurované kopie se uskutečnila 30. června 2012 na karlovarském filmovém festivalu ve Velkém sále hotelu Thermal.
- Jedná se o poslední film scenáristického týmu Miloš Forman – Jaroslav Papoušek – Ivan Passer.
- Ve filmu zaznívá několikrát v různých úpravách trio z pochodu "Castaldo". Nejdříve od ústřední hudby ČSLA jako originál a později od Filmového orchestru.
- Scénář byl psán v hotelu Labuť ve Vrchlabí v Krkonoších. Později se natáčelo právě ve Vrchlabí a okolí.
Odkazy
Hrají:
Jan Vostrčil, Josef Šebánek, Ladislav Adam, Vratislav Čermák, František Debelka, Václav Novotný, František Paska, František Reinstein, Josef Řehořek, Josef Valnoha, J. Řeháček, Josef Kolb, Milada Ježková, František Svět, Jan Stöckl, Antonín Blažejovský, Josef Kutálek, Stanislav Holubec, Alena Květová, Olga Blechová-Matušková, Alena Freiburgová, Marie Slívová, V. Bartošová, V. Janusová, E. Šnajdrová, Hana Kuberová, Miluše Zelená, Jiří Líbal, Anna Liepoldová, Miloslav Balcar, Marie Kovářová, Jarmila Kuchařová, Vlastimila Vlková, Hana Hanusová, Stanislav Dytrich, F. Řehořková, M. Mejsnarová