Hlídač č. 47 / Hlídač č. 47 (2008/108/Česko/Drama, Thriller) 67% -Blu-ray-
27.08.2023 14:12
JEDNOU VĚTOU
„Karel Roden v milostném příběhu o lásce, vášni, smrti a trestu.“
OBSAH
Distribuční film České televize, který vznikl na motivy románu Josefa Kopty. Scénář k filmu Hlídač č. 47 je poslední scenáristická práce známého televizního autora Eduarda Vernera, který zemřel v roce 2003. Eduard Verner ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, který, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Josef Douša je železniční hlídač, který jednoho dne zachrání mladého muže před skokem pod vlak. Zachráněný muž se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. K tomu všemu ztrácí hlídač Douša načas sluch. Ačkoliv se mu sluch za určitý čas vrátí, předstírá Douša i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády... Velký lidský příběh oslovil i zkušeného a talentovaného režiséra Filipa Renče, kterému se scénář Eduarda Vernera dostal do rukou před několika lety. Režijní scénář Filipa Renče a Zdeňka Zelenky podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů.(MFF Karlovy Vary)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nechápu jediný důvod, proč by tenhle film měl mít tak (průměrné) hodnocení. Já jsem z kina odešel maximálně spokojený, a měl jsem radost, že jsem mohl podpořit právě takový film jako je právě tento, protože si to minimálně zaslouží, na úkor toho co slýchávám, že návštěvnost na něj je vcelku průměrná. Trošku to připomíná Je třeba zabít Sekala, ale jinak je to naprosto jinačí příběh, i když podstata je obdobná. Krajina je velmi věrně ztvárněná a hezky se na to kouká. Klidně bych si v té vesničce představil příběh odehrávající se jako zajímavý historický seriál na pokračování, což nakonec není, ale i tak musím chválit, chválit, chválit. Jsem rád, že Karel Roden se občas objeví i v nějaké české produkci, protože takové herce jako je on, český film rozhodně potřebuje. Dále bych rád pochválil Vladimíra Dlouhého. Dlouho jsem ho nikde neviděl, ale hrozně příjemně se mi na něj koukalo, až překvapivě hezky. Jsem rád, že ve filmu se objevili celkově herci, které ve filmech jen tak neuvidím, je to zase trošku něco jiného. Jen škoda, že to Renč nedokázal dotáhnout opravdu až do konce, až do dokonalosti. Vždyť ty záchvěvy války, těch mohlo být daleko míň, ke konci už mě neskutečně otravovali, čekal jsem vlastně na závěr a musel jsem si to všecko protrpět. Nakonec jsem se do konce dokodrcal a vše dopadlo tak jak jsem si představoval. Takových filmů, jako je Hlídač č. 47 bych si přál víc, škoda jen, že jich je právě tak málo. Rozhodně nelituji, že jsem na něm byl v kině, kdybych mohl, klidně bych na něj šel znova. (Malarkey) 4*
Filip Renč dal dohromady řemeslně velmi profesionálně zvládnutý film, a k tomu dal skvělou hereckou příležitost Karlu Rodenovi. Ten nezaváhal a jelikož už mám dost "hereckých koncertů" a "životních výkonů", řeknu jen, že se stal nosníkem celého snímku a obdařil diváka zážitkem skvělého herectví. Bude to ode mě ovšem dost nefér, protože nevyzdvihnu emoce cloumající divákem při větě "...jenom ruce si umýt." nebo při samomluvných scénkách určených právě jen pro diváka, a to stejně nebude zdaleka vše, co by se z tohoto zaslouženě Lvem oceněného představení Pana Herce slušelo připomenout. Renč tentokrát vyčaroval skvělou atmosféru, budiž mu za to chvála. A když jsme u chvály, byl by hřích nevzpomenout číhosi Pána, nepozvednout kalich a nepřipít panu kostelníkovi Vladimíra Dlouhého na zdraví a též mu nepogratulovat ke krásně vybroušené zarážce na knížky. Pokud jde o zbytek herecké sestavy, už to tak slavné není. Václav Jiráček sice perfektně zvládá svou úlohu a je divákovi (no dobře, tak mně) sympatický jako program jisté echt české Arbeitspartei, ale bohužel to není výsledek jeho hereckého umu. Lucia Siposová to pak odnáší ze všech nejhůř, až by jí bylo jednomu líto...kdyby opravdu nebyla tak marná. Je to možná smůla, ale obzvláště v konrastu s excelujícím Rodenem vypadá jako Ivan Trojan v ligovém mači za Bohemku. To vás ovšem nesmí od Hlídače odradit - pozitiva velmi výrazně převažují. A i kdyby tomu tak nebylo, stál by film za zhlédnutí kvůli samotnému Josefu Doušovi Karla Rodena. 80% (Gemini) 4*
Píše se rok 1920 a na české straně Krušných hor se píše jeden na první pohled zajímavý příběh. Jenže to by Filip Renč nemohl v některých momentech zklamat. Třeba v otravné doslovnosti, podivně zvolené hudbě nebo ve výběru herců. Zatímco výborní a poctiví Vladimír Dlouhý a Karel Roden coby těžce zkoušený člověk jsou svými zarputilými výkony jednoznačnou ozdobou režisérova asi dosud nejambicióznějšího snímku, další herce nedokáže vyburcovat k zajímavějšímu podání. Přitom Lucia Siposová a Václav Jiráček hrají tak důležité role, důvěru nejen divákovu ale jednoznačně zklamali. Samotné postavy někdy jednají zcela nepochopitelně, což by v celkovém vyznění nemuselo tak vadit, kdyby.. Kdyby Renč dokázal pořádně dramatizovat a poskládat příběh do srozumitelné formy. Nosnost příběhu pak jednoznačně ruší válečné epizodky, kterých měl režisér zřejmě dostatek a chtěl je jakkoliv do příběhu napasovat. Ono celé je to tak trochu nevyvážené. Je sice hezké okouzlovat se padajícími vločkami a nebát se balancování na hraně patosu, jenže to by se nemohlo kašlat na příběh. Nicméně je potřeba zmínit, že právě výborná výtvarná stránka ovládá většinu filmu a veškerá ladění do zimních barev je moc příjemné na oko. (castor) 3*
VELKÁ RECENZE
Je hlídačem vlaků a zároveň hlídačem vlastní ženy. Oboje se dá v kontextu filmu postavit na stejnou kolej – není to v tomhle zapomenutém kusu země, na kterou si Bůh zřejmě zasedl, o nic větší zábava než sledovat padání sněhu. Josef Douša to ale dělá, protože mu nic jiného nezbývá. A pokud se s ním rozhodnete strávit celých sto minut času, skončíte úplně stejně. Tedy budete hlídat vlaky i jeho ženu a bude to docela nuda.
Renčův poslední film je plný zvláštních protikladů. Režisér měl k dispozici dobré téma, v hlavní roli Karla Rodena, po ruce zkušeného scenáristu (plus sebe sama ve stejné úloze) a skvělý film z roku 1937, který stojí Hlídačovi předlohou. Výsledek pro rok 2008? Smutný obrázek neumětelství se s tím jakkoliv poprat, ba co víc, smutný příklad toho, jak se další nadějný režisér definitivně řítí do pekel. Kde jsou tyhle časy? Má to bohužel desetkrát větší atmosféru než celý Hlídač, který má mnohem více času si ji pečlivě budovat.
Hlavní problém Renčova filmu tkví v malé schopnosti poskládat příběh do srozumitelné formy, správným způsobem ho dramatizovat a učinit ho pochopitelným v širším kontextu a ne pouze jednotlivých fragmentech (a ani tam to není žádná sláva). Motivace postav jsou načrtnuté zcela zběžně, konané skutky tedy často nepochopitelné. Úmysly konat dobro či zlo nemá ve výrazu vepsáno skoro nikdo, přesto se všichni tváří, jako byste je měli dávno znát a vědět, co od nich očekávat. Vyprávění začíná rychle, pak se přestane odvíjet a najednou jedním úderem končí. Rozvleklé momentky chtějí vyvolat pocit sounáležitosti s krajinou i tamějšími obyvateli, ale s prvním špatně nasazeným postsynchronem všechno padá pod stůl. Zpožděné nalévání tekutiny, zvuk ťapání po schodech posunutý o celou vteřinu – vážně jsem takový puntíčkář nebo je normální, aby takové detaily byly v pořádku a nevytrhávaly diváka z děje?
Jedním z hlavních kamenů úrazu je i diskutabilní časová posloupnost. Film skáče z přítomnosti do minulosti bez zjevných pravidel a takřka náhodně; Renč měl zjevně dobrý nápad a v rukávu natočených spoustu válečných scén, které hodlal efektivně zúročit, ale najednou nějak nevěděl, kam je navěsit do samotného nosného příběhu. Výsledkem je poněkud zmatená koláž náhodných výletů do minulosti v zákopech i mimo něj, které se nedají přesně chronologicky seřadit a vlastně nevíte, co mají v tom daném okamžiku říci (že má Douša válečná traumata, to už přece dávno víme). Mnohem závažnější logické zádrhely však spočívají i v rovině přítomnosti. Po jednom vyhroceném konfliktu Douša versus hrobník, který příběh správným způsobem nastartuje a přirozeně se poté očekává, že nás Renč nechá nahlédnout do každého dalšího dne, jestli nebude mít nějaký dozvuk, přichází najednou skok o 8 měsíců dopředu a jistá jiná událost. Přitom se jasně nabízí otázka, jak mladý hrobník vydržel 8 měsíců neprovokovat a nedráždit (Doušu i jeho ženu), přestože to dělá celý zbytek filmu před i po rvačce i přes mnohem závažnější pohrůžky. V tomhle ohledu Renč absolutně nezvládá vcítit se do diváka. Vidí scénu, na ní herce, přečte si scénář a prostě točí. Bohužel zjevně strávil s látkou tolik času, že mu jisté věci přijdou normální a pochopitelné, zatímco divákovi vůbec.
Když už jsme u těch herců, Karel Roden do tohohle filmu jednoznačně nepatří. Resp. lépe – tenhle film nepatří ke Karlu Rodenovi. Josef Douša je postavou v psychologickém rozkladu niterních rozměrů a Karel Roden ho hraje přesně tak, jak by měl, kdyby mu Filip Renč připravil odpovídající žánrový film. Uvěřitelný a pochopitelný charakter, který se smaží ve vlastní šťávě, je zhrzený, ale jede dál, protože to přece nevzdá, smutně kontrastuje s ochotnickým divadlem, jehož hraní se zhostili všichni zbylí obyvatelé depresivní vesničky. U herců ve vedlejších rolích tahle situace tolik nepálí a dá se nad nimi mávnout rukou, ale u jednoho z vrcholů milostného trojúhleníku je to rána podpás. Může být mladý hrobník Ferda někdy Doušovi důstojným soupeřem, přestože je viditelně na mnohem nižší intelektuální úrovni (čím zaujal Doušovu ženu už první (!) den po příjezdu natolik, že se s ním vyspala?), napsané má úplně nesmyslné dialogy a přehrává jako na pódiu? Hlídač je pěknou ukázkou toho, co všechno se vejde pod teoretickou střechu dramatu – na rozdíl od tragédie tu však komedie nemá co dělat. A Renč k ní bohužel se zbytkem ansámblu inklinuje. Roden si o to víc zasluhuje Českého lva – tuhle hereckou frašku překoná jedním mávnutím ruky a dvěma charakterními výrazy.
A tak tu máme dva filmy. Jeden, kde se Roden snaží vypořádat se svými traumaty a vychytrale i poníženě předstupuje před tu podivnou skvadru, která hraje druhý film – televizní epizodu o útrpném životě na venkově, který vlastně není na pohled tak útrpný, ale hezky to zní a je tu přece spousta „depresivního“ sněhu. První film trvá deset minut a je kvalitní povídkou, kterou bych si kdykoliv dal znovu. Druhý film je – zdržme se jakýchkoliv sofistikovaných popisů – špatně natočená nuda, kde selhává vše od vedení herců po hudební složku (ve chvílích největšího dramatu nastupuje hudební motiv velmi podobný úvodu Spěváčkových Hodně Divných Příběhů, posuďte sami, jestli je to dobrá vizitka). Spolu to nedrží ani omylem a obávám se, že kdyby někdo vzal prvních deset a posledních patnáct, vznikl po všech stránkách kvalitnější film, který by si to kino zasloužil. Hlídač v současné podobě měl jít rovnou tam, kam si ho Česká Televize svou většinovou produkční účastí sama s předstihem pozvala – do televize. Tam bude Doušovi vždycky líp, dejte na mě.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Krušné hory, 1920. Josef Douša a jeho žena Anna se stěhují do strážního domku u zapadlé krušnohorské vesnice. Kočí je tam odmítne vyvézt, a tak Douša sám usedne na kozlík. Nový hlídač č. 47 salutuje projíždějícímu vlaku. Vracejí se mu vzpomínky na boje v první světové válce. Železničář zachrání mladého hrobníka Ferdu, který si lehl na koleje. V domku se Ferda seznámí s Annou. Josef byl dříve zasnoubený s její sestrou Františkou. Když odešel do války, dívka se postavila před vlak. Doušu pronásledují výčitky vůči ní i vůči padlým vojákům. V kostele Annu upřeně pozoruje Ferda. Všimne si toho kostelník Bártík. Douša se v hostinci představí štamgastům. Kostelník ho varuje před hrobníkem, muž však své ženě věří. Zatímco je Josef v hospodě, Ferda zajde za Annou, ale ona ho vyhodí. Douša přijde domů opilý. Anna se k němu má, ale on ji jemně odmítne. Po pohřbu hostinského se Anna s Ferdou pomilují v márnici. Bártík je pozoruje oknem a masturbuje při tom. Douša má noční můru o válce a smrti. Ferda se na Annu vrhne proti její vůli v kurníku u vechtrovny. Vyruší ho Josef. Hrobník uteče a muž ženu obdivuje, že se sama ubránila. Manželé se večer pomilují. Josef věří, že jejich život zase bude mít smysl, až se jim narodí syn. Za zvuků umíráčku Anna porodí holčičku. Douša je zklamaný. Kostelník řekne Ferdovi o dítěti. Hrobník se chce podívat oknem do domku. Prozradí se však. Douša ho dostihne. Vyhrožuje mu, že ho zabije, a zmlátí ho. Vracejí se mu vzpomínky, jak ve válce zabil nepřátelského vojáka, a náhle zjistí, že neslyší. Anna posílá hluchého manžela na nákup. Ve vesnici se hrobník invalidovi vysmívá. Anna vyčítá neslyšícímu, že zničil život její sestře i jí. Hlídač se chce v tunelu nechat přejet vlakem. Nakonec však uhne. Vrátí se mu sluch. Muž si vzpomene na kostelníkova slova a rozhodne se předstírat, že je pořád hluchý. Douša odjíždí do Prahy před lékařskou komisi kvůli nároku na invalidní penzi. Neskočí na trik předsedy komise a dostane potvrzení. Manželé se přestěhují do vesnice a koupí zavřenou hospodu. Josef pořád hraje hluchého, i když ho zákazníci okrádají, vysmívají se mu a pomlouvají ho. Kostelník falešným vzkazem od Ferdy vyláká Annu do kostelní věže. Doušu opět pronásledují vzpomínky na válku. V prázdné hospodě se objeví jeho dvojník, s rukama od krve. Prohlásí, že je jeho osud a že je Douša hlupák, když proti němu bojuje. Posléze se přelud rozplyne. Druhý den jde Anna na kostelní věž, kam ji vylákal kostelník. Vydírá ji, že pokud mu nebude po vůli, řekne o její nevěře manželovi. Hrobník jí v předtuše přiběhne na pomoc a zkope Bártíka ze schodů. Doma Annu manžel obviní z nevěry. Po zavírací hodině vejde opilý Ferda do hospody. Nadává Doušovi a mluví o tom, že ho Anna nenávidí a že mu byla nevěrná. Hostinský mu přizná, že slyší, zmlátí ho a vyhodí. Ponížený mladík se později vrátí a bodne Doušu do břicha. Postava osudu odchází. Anna najde umírajícího manžela v šenku. Vzájemně se usmíří. Žena objeví u mrtvého utržený Ferdův přívěsek. Při pohřbu si pro Ferdu přijdou četníci. Smutná Anna mu ukáže přívěšek. Pak s dcerkou opouští vesnici.
Ocenění:
Český lev
2008 - Karel Roden (Nejlepší herec)
2008 - Vladimír Dlouhý (Nejlepší vedlejší herec)
2008 - Nejlepší střih
2008 - Karel Fairaisl (Nejlepší kamera) (nominace)
2008 - Nejlepší zvuk (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 27.11.2008 Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 1.12.2009 Česká televize
Poprvé na Blu-ray: 7.10.2015 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 11 616 190
„Karel Roden v milostném příběhu o lásce, vášni, smrti a trestu.“
OBSAH
Distribuční film České televize, který vznikl na motivy románu Josefa Kopty. Scénář k filmu Hlídač č. 47 je poslední scenáristická práce známého televizního autora Eduarda Vernera, který zemřel v roce 2003. Eduard Verner ve svém textu vyzdvihl téma bolestného údělu člověka, který, ovlivněn a poznamenán hrůznými válečnými zážitky, doufá, že ve svém dalším životě najde díky lásce, přátelství, práci a rodinnému štěstí ztracenou rovnováhu. Josef Douša je železniční hlídač, který jednoho dne zachrání mladého muže před skokem pod vlak. Zachráněný muž se ovšem po incidentu zamiluje do Doušovy manželky. K tomu všemu ztrácí hlídač Douša načas sluch. Ačkoliv se mu sluch za určitý čas vrátí, předstírá Douša i nadále svoji hluchotu, aby zjistil, co si o něm, i o tušeném vztahu jeho ženy k Ferdovi, lidé říkají za jeho zády... Velký lidský příběh oslovil i zkušeného a talentovaného režiséra Filipa Renče, kterému se scénář Eduarda Vernera dostal do rukou před několika lety. Režijní scénář Filipa Renče a Zdeňka Zelenky podtrhuje dramatičnost předlohy a posiluje i domýšlí osobní vazby všech hrdinů.(MFF Karlovy Vary)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Nechápu jediný důvod, proč by tenhle film měl mít tak (průměrné) hodnocení. Já jsem z kina odešel maximálně spokojený, a měl jsem radost, že jsem mohl podpořit právě takový film jako je právě tento, protože si to minimálně zaslouží, na úkor toho co slýchávám, že návštěvnost na něj je vcelku průměrná. Trošku to připomíná Je třeba zabít Sekala, ale jinak je to naprosto jinačí příběh, i když podstata je obdobná. Krajina je velmi věrně ztvárněná a hezky se na to kouká. Klidně bych si v té vesničce představil příběh odehrávající se jako zajímavý historický seriál na pokračování, což nakonec není, ale i tak musím chválit, chválit, chválit. Jsem rád, že Karel Roden se občas objeví i v nějaké české produkci, protože takové herce jako je on, český film rozhodně potřebuje. Dále bych rád pochválil Vladimíra Dlouhého. Dlouho jsem ho nikde neviděl, ale hrozně příjemně se mi na něj koukalo, až překvapivě hezky. Jsem rád, že ve filmu se objevili celkově herci, které ve filmech jen tak neuvidím, je to zase trošku něco jiného. Jen škoda, že to Renč nedokázal dotáhnout opravdu až do konce, až do dokonalosti. Vždyť ty záchvěvy války, těch mohlo být daleko míň, ke konci už mě neskutečně otravovali, čekal jsem vlastně na závěr a musel jsem si to všecko protrpět. Nakonec jsem se do konce dokodrcal a vše dopadlo tak jak jsem si představoval. Takových filmů, jako je Hlídač č. 47 bych si přál víc, škoda jen, že jich je právě tak málo. Rozhodně nelituji, že jsem na něm byl v kině, kdybych mohl, klidně bych na něj šel znova. (Malarkey) 4*
Filip Renč dal dohromady řemeslně velmi profesionálně zvládnutý film, a k tomu dal skvělou hereckou příležitost Karlu Rodenovi. Ten nezaváhal a jelikož už mám dost "hereckých koncertů" a "životních výkonů", řeknu jen, že se stal nosníkem celého snímku a obdařil diváka zážitkem skvělého herectví. Bude to ode mě ovšem dost nefér, protože nevyzdvihnu emoce cloumající divákem při větě "...jenom ruce si umýt." nebo při samomluvných scénkách určených právě jen pro diváka, a to stejně nebude zdaleka vše, co by se z tohoto zaslouženě Lvem oceněného představení Pana Herce slušelo připomenout. Renč tentokrát vyčaroval skvělou atmosféru, budiž mu za to chvála. A když jsme u chvály, byl by hřích nevzpomenout číhosi Pána, nepozvednout kalich a nepřipít panu kostelníkovi Vladimíra Dlouhého na zdraví a též mu nepogratulovat ke krásně vybroušené zarážce na knížky. Pokud jde o zbytek herecké sestavy, už to tak slavné není. Václav Jiráček sice perfektně zvládá svou úlohu a je divákovi (no dobře, tak mně) sympatický jako program jisté echt české Arbeitspartei, ale bohužel to není výsledek jeho hereckého umu. Lucia Siposová to pak odnáší ze všech nejhůř, až by jí bylo jednomu líto...kdyby opravdu nebyla tak marná. Je to možná smůla, ale obzvláště v konrastu s excelujícím Rodenem vypadá jako Ivan Trojan v ligovém mači za Bohemku. To vás ovšem nesmí od Hlídače odradit - pozitiva velmi výrazně převažují. A i kdyby tomu tak nebylo, stál by film za zhlédnutí kvůli samotnému Josefu Doušovi Karla Rodena. 80% (Gemini) 4*
Píše se rok 1920 a na české straně Krušných hor se píše jeden na první pohled zajímavý příběh. Jenže to by Filip Renč nemohl v některých momentech zklamat. Třeba v otravné doslovnosti, podivně zvolené hudbě nebo ve výběru herců. Zatímco výborní a poctiví Vladimír Dlouhý a Karel Roden coby těžce zkoušený člověk jsou svými zarputilými výkony jednoznačnou ozdobou režisérova asi dosud nejambicióznějšího snímku, další herce nedokáže vyburcovat k zajímavějšímu podání. Přitom Lucia Siposová a Václav Jiráček hrají tak důležité role, důvěru nejen divákovu ale jednoznačně zklamali. Samotné postavy někdy jednají zcela nepochopitelně, což by v celkovém vyznění nemuselo tak vadit, kdyby.. Kdyby Renč dokázal pořádně dramatizovat a poskládat příběh do srozumitelné formy. Nosnost příběhu pak jednoznačně ruší válečné epizodky, kterých měl režisér zřejmě dostatek a chtěl je jakkoliv do příběhu napasovat. Ono celé je to tak trochu nevyvážené. Je sice hezké okouzlovat se padajícími vločkami a nebát se balancování na hraně patosu, jenže to by se nemohlo kašlat na příběh. Nicméně je potřeba zmínit, že právě výborná výtvarná stránka ovládá většinu filmu a veškerá ladění do zimních barev je moc příjemné na oko. (castor) 3*
VELKÁ RECENZE
Je hlídačem vlaků a zároveň hlídačem vlastní ženy. Oboje se dá v kontextu filmu postavit na stejnou kolej – není to v tomhle zapomenutém kusu země, na kterou si Bůh zřejmě zasedl, o nic větší zábava než sledovat padání sněhu. Josef Douša to ale dělá, protože mu nic jiného nezbývá. A pokud se s ním rozhodnete strávit celých sto minut času, skončíte úplně stejně. Tedy budete hlídat vlaky i jeho ženu a bude to docela nuda.
Renčův poslední film je plný zvláštních protikladů. Režisér měl k dispozici dobré téma, v hlavní roli Karla Rodena, po ruce zkušeného scenáristu (plus sebe sama ve stejné úloze) a skvělý film z roku 1937, který stojí Hlídačovi předlohou. Výsledek pro rok 2008? Smutný obrázek neumětelství se s tím jakkoliv poprat, ba co víc, smutný příklad toho, jak se další nadějný režisér definitivně řítí do pekel. Kde jsou tyhle časy? Má to bohužel desetkrát větší atmosféru než celý Hlídač, který má mnohem více času si ji pečlivě budovat.
Hlavní problém Renčova filmu tkví v malé schopnosti poskládat příběh do srozumitelné formy, správným způsobem ho dramatizovat a učinit ho pochopitelným v širším kontextu a ne pouze jednotlivých fragmentech (a ani tam to není žádná sláva). Motivace postav jsou načrtnuté zcela zběžně, konané skutky tedy často nepochopitelné. Úmysly konat dobro či zlo nemá ve výrazu vepsáno skoro nikdo, přesto se všichni tváří, jako byste je měli dávno znát a vědět, co od nich očekávat. Vyprávění začíná rychle, pak se přestane odvíjet a najednou jedním úderem končí. Rozvleklé momentky chtějí vyvolat pocit sounáležitosti s krajinou i tamějšími obyvateli, ale s prvním špatně nasazeným postsynchronem všechno padá pod stůl. Zpožděné nalévání tekutiny, zvuk ťapání po schodech posunutý o celou vteřinu – vážně jsem takový puntíčkář nebo je normální, aby takové detaily byly v pořádku a nevytrhávaly diváka z děje?
Jedním z hlavních kamenů úrazu je i diskutabilní časová posloupnost. Film skáče z přítomnosti do minulosti bez zjevných pravidel a takřka náhodně; Renč měl zjevně dobrý nápad a v rukávu natočených spoustu válečných scén, které hodlal efektivně zúročit, ale najednou nějak nevěděl, kam je navěsit do samotného nosného příběhu. Výsledkem je poněkud zmatená koláž náhodných výletů do minulosti v zákopech i mimo něj, které se nedají přesně chronologicky seřadit a vlastně nevíte, co mají v tom daném okamžiku říci (že má Douša válečná traumata, to už přece dávno víme). Mnohem závažnější logické zádrhely však spočívají i v rovině přítomnosti. Po jednom vyhroceném konfliktu Douša versus hrobník, který příběh správným způsobem nastartuje a přirozeně se poté očekává, že nás Renč nechá nahlédnout do každého dalšího dne, jestli nebude mít nějaký dozvuk, přichází najednou skok o 8 měsíců dopředu a jistá jiná událost. Přitom se jasně nabízí otázka, jak mladý hrobník vydržel 8 měsíců neprovokovat a nedráždit (Doušu i jeho ženu), přestože to dělá celý zbytek filmu před i po rvačce i přes mnohem závažnější pohrůžky. V tomhle ohledu Renč absolutně nezvládá vcítit se do diváka. Vidí scénu, na ní herce, přečte si scénář a prostě točí. Bohužel zjevně strávil s látkou tolik času, že mu jisté věci přijdou normální a pochopitelné, zatímco divákovi vůbec.
Když už jsme u těch herců, Karel Roden do tohohle filmu jednoznačně nepatří. Resp. lépe – tenhle film nepatří ke Karlu Rodenovi. Josef Douša je postavou v psychologickém rozkladu niterních rozměrů a Karel Roden ho hraje přesně tak, jak by měl, kdyby mu Filip Renč připravil odpovídající žánrový film. Uvěřitelný a pochopitelný charakter, který se smaží ve vlastní šťávě, je zhrzený, ale jede dál, protože to přece nevzdá, smutně kontrastuje s ochotnickým divadlem, jehož hraní se zhostili všichni zbylí obyvatelé depresivní vesničky. U herců ve vedlejších rolích tahle situace tolik nepálí a dá se nad nimi mávnout rukou, ale u jednoho z vrcholů milostného trojúhleníku je to rána podpás. Může být mladý hrobník Ferda někdy Doušovi důstojným soupeřem, přestože je viditelně na mnohem nižší intelektuální úrovni (čím zaujal Doušovu ženu už první (!) den po příjezdu natolik, že se s ním vyspala?), napsané má úplně nesmyslné dialogy a přehrává jako na pódiu? Hlídač je pěknou ukázkou toho, co všechno se vejde pod teoretickou střechu dramatu – na rozdíl od tragédie tu však komedie nemá co dělat. A Renč k ní bohužel se zbytkem ansámblu inklinuje. Roden si o to víc zasluhuje Českého lva – tuhle hereckou frašku překoná jedním mávnutím ruky a dvěma charakterními výrazy.
A tak tu máme dva filmy. Jeden, kde se Roden snaží vypořádat se svými traumaty a vychytrale i poníženě předstupuje před tu podivnou skvadru, která hraje druhý film – televizní epizodu o útrpném životě na venkově, který vlastně není na pohled tak útrpný, ale hezky to zní a je tu přece spousta „depresivního“ sněhu. První film trvá deset minut a je kvalitní povídkou, kterou bych si kdykoliv dal znovu. Druhý film je – zdržme se jakýchkoliv sofistikovaných popisů – špatně natočená nuda, kde selhává vše od vedení herců po hudební složku (ve chvílích největšího dramatu nastupuje hudební motiv velmi podobný úvodu Spěváčkových Hodně Divných Příběhů, posuďte sami, jestli je to dobrá vizitka). Spolu to nedrží ani omylem a obávám se, že kdyby někdo vzal prvních deset a posledních patnáct, vznikl po všech stránkách kvalitnější film, který by si to kino zasloužil. Hlídač v současné podobě měl jít rovnou tam, kam si ho Česká Televize svou většinovou produkční účastí sama s předstihem pozvala – do televize. Tam bude Doušovi vždycky líp, dejte na mě.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Krušné hory, 1920. Josef Douša a jeho žena Anna se stěhují do strážního domku u zapadlé krušnohorské vesnice. Kočí je tam odmítne vyvézt, a tak Douša sám usedne na kozlík. Nový hlídač č. 47 salutuje projíždějícímu vlaku. Vracejí se mu vzpomínky na boje v první světové válce. Železničář zachrání mladého hrobníka Ferdu, který si lehl na koleje. V domku se Ferda seznámí s Annou. Josef byl dříve zasnoubený s její sestrou Františkou. Když odešel do války, dívka se postavila před vlak. Doušu pronásledují výčitky vůči ní i vůči padlým vojákům. V kostele Annu upřeně pozoruje Ferda. Všimne si toho kostelník Bártík. Douša se v hostinci představí štamgastům. Kostelník ho varuje před hrobníkem, muž však své ženě věří. Zatímco je Josef v hospodě, Ferda zajde za Annou, ale ona ho vyhodí. Douša přijde domů opilý. Anna se k němu má, ale on ji jemně odmítne. Po pohřbu hostinského se Anna s Ferdou pomilují v márnici. Bártík je pozoruje oknem a masturbuje při tom. Douša má noční můru o válce a smrti. Ferda se na Annu vrhne proti její vůli v kurníku u vechtrovny. Vyruší ho Josef. Hrobník uteče a muž ženu obdivuje, že se sama ubránila. Manželé se večer pomilují. Josef věří, že jejich život zase bude mít smysl, až se jim narodí syn. Za zvuků umíráčku Anna porodí holčičku. Douša je zklamaný. Kostelník řekne Ferdovi o dítěti. Hrobník se chce podívat oknem do domku. Prozradí se však. Douša ho dostihne. Vyhrožuje mu, že ho zabije, a zmlátí ho. Vracejí se mu vzpomínky, jak ve válce zabil nepřátelského vojáka, a náhle zjistí, že neslyší. Anna posílá hluchého manžela na nákup. Ve vesnici se hrobník invalidovi vysmívá. Anna vyčítá neslyšícímu, že zničil život její sestře i jí. Hlídač se chce v tunelu nechat přejet vlakem. Nakonec však uhne. Vrátí se mu sluch. Muž si vzpomene na kostelníkova slova a rozhodne se předstírat, že je pořád hluchý. Douša odjíždí do Prahy před lékařskou komisi kvůli nároku na invalidní penzi. Neskočí na trik předsedy komise a dostane potvrzení. Manželé se přestěhují do vesnice a koupí zavřenou hospodu. Josef pořád hraje hluchého, i když ho zákazníci okrádají, vysmívají se mu a pomlouvají ho. Kostelník falešným vzkazem od Ferdy vyláká Annu do kostelní věže. Doušu opět pronásledují vzpomínky na válku. V prázdné hospodě se objeví jeho dvojník, s rukama od krve. Prohlásí, že je jeho osud a že je Douša hlupák, když proti němu bojuje. Posléze se přelud rozplyne. Druhý den jde Anna na kostelní věž, kam ji vylákal kostelník. Vydírá ji, že pokud mu nebude po vůli, řekne o její nevěře manželovi. Hrobník jí v předtuše přiběhne na pomoc a zkope Bártíka ze schodů. Doma Annu manžel obviní z nevěry. Po zavírací hodině vejde opilý Ferda do hospody. Nadává Doušovi a mluví o tom, že ho Anna nenávidí a že mu byla nevěrná. Hostinský mu přizná, že slyší, zmlátí ho a vyhodí. Ponížený mladík se později vrátí a bodne Doušu do břicha. Postava osudu odchází. Anna najde umírajícího manžela v šenku. Vzájemně se usmíří. Žena objeví u mrtvého utržený Ferdův přívěsek. Při pohřbu si pro Ferdu přijdou četníci. Smutná Anna mu ukáže přívěšek. Pak s dcerkou opouští vesnici.
Ocenění:
Český lev
2008 - Karel Roden (Nejlepší herec)
2008 - Vladimír Dlouhý (Nejlepší vedlejší herec)
2008 - Nejlepší střih
2008 - Karel Fairaisl (Nejlepší kamera) (nominace)
2008 - Nejlepší zvuk (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 27.11.2008 Falcon
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 1.12.2009 Česká televize
Poprvé na Blu-ray: 7.10.2015 Magic Box
Tržby v ČR - Kč 11 616 190
Tvůrci a herci
Filip Renč (Režie), Jaroslav Kučera (Produkce), Jiří Škorpík (Hudba), Karel Fairaisl (Kamera), Petr Kozák (Střih), Jan Mattlach (Střih), Soňa Ticháčková (Casting), Ivan Vorlíček (Casting), Zdeněk Flemming (Scénografie), Roman Šolc (Kostýmy), Zdeněk Taubler (Zvuk), Lukáš Král (Masky), Helena Petřinová (Masky), Filip Renč (Scénář), Zdeněk Zelenka (Scénář), Eduard Verner (Scénář), Barbora Seidlová (Herec), Martin Stropnický (Herec), Jan Potměšil (Herec), Jiří Bartoška (Herec), Anna Polívková (Herec), David Kraus (Herec), Jan Kačer (Herec), Marta Vančurová (Herec), Vlastimil Harapes (Herec), Evelyna Steimarová (Herec), Jana Pehrová-Krausová (Herec), Bolek Polívka (Herec), Alois Švehlík (Herec), Gabriela Osvaldová (Herec), Nina Divíšková (Herec), Eva Decastelo (Herec), Daniel Bambas (Herec), Ondřej Brousek (Herec), Pavel Šimčík (Herec), Jaromíra Mílová (Herec), Ladislav Hampl (Herec), Eva Salzmannová (Herec), Jana Štefánková (Herec), David Švehlík (Herec), Miroslav Hrabě (Herec), Jana Fabiánová (Herec), Magdaléna Bianka Ištoková (Herec), Johana Rezková (Herec), Tomáš Racek (Herec), Kristína Filipová (Herec)
2008/108/Česko/Drama, Thriller
Zajímavost k filmu
- Jedná se již o třetí filmovou adaptaci románu Josefa Kopty.
- Železničné závory v Kovářské postavili filmári ako rekvizitu.
- Karel Roden (František Douša) získal roku 2009 za svou roli cenu diváků na festivalu českých filmů Finále v Plzni v kategorii nejlepší herecký výkon.
- Film získal roku 2009 cenu diváků na festivalu českých filmů Finále v Plzni v kategorii nejlepší film.
- O obsazení Karla Rodena režisér Renč uvažoval ještě před natáčením, ostatní herce vybral až během castingů.
- Renč chtěl původně natočit film v podzimní sychravé atmosféře. Druhý natáčecí den v polovině listopadu však začalo sněžit, a tak štáb riskoval pokračováním natáčení na sněhu.
- Filip Renč čekal sedm let, než se na něj v programové skladbě České televize našlo místo.
- První, kdo zfilmoval román Josefa Kopty „Hlídač č. 47“, byl Josef Rovenský v roce 1937. Další zpracování natočil Hugo Haas. Ten si ve filmu Pickup kromě režírování i zahrál hlavní roli. Příběh zasadil do Spojených států, kde se film také natáčel.
- Ještě před uvedením do kin v ČR o film projevily zájem filmové festivaly Toronto, Sundance a Berlín.
- Scény kolem Doušovy vechtrovny vznikaly v Krušných horách na nádraží Kovářská, které leží na železniční trati mezi Chomutovem a Vejprty. Záběry z městečka zase Filip Renč pořídil v malebném severočeském Úštěku, kde už před sedmi lety natáčel romantický muzikál Rebelové (2001). Tamní Mírové náměstí s kostelem sv. Petra a Pavla uprostřed si zahrálo i v Koljovi (1996) Jana Svěráka: bydlela tady filmová maminka Františka Louky. V Hlídači č. 47 využil Renč i nedaleké poutní místo v Ostré.
- Český lev 2008: Střih (Jan Mattlacha), Vedlejší mužský herecký výkon (Vladimír Dlouhý) a Hlavní mužský herecký výkon (Karel Roden)
- Režisér Filip Renč o snímku řekl, že ´tento film považuje za to nejlepší, co kdy natočil.´
- Karel Roden jakožto válečný vysloužilec, jenž ztratil sluch, neměl k ruce žádného odborného poradce a ani se s nikým, kdo neslyší, neradil.
- Snímek je poslední prací scenáristy Eduarda Vernera, jenž zemřel v roce 2003.
- Film vznikl výhradně v produkci České televize. Jde tak o první snímek ČT po dlouhých 10 letech, jdoucí do kin. Ta byla naposledy hlavním producentem v případě baladického dramatu Hanele Karla Kachyni.
- Když pomineme muzikál Rebelové (2001), pro Filipa Renče se jedná o teprve první adaptaci historické látky, kterou natočil.
- Rozpočet nepřesáhl 30 milionů korun.
- Filip Renč pořídil záběry z městečka malebném severočeském Úštěku, kde se už před sedmi lety natáčel romantický muzikál Rebelové.
- Tento film je remakem stejnojmenného snímku (1937).
- Původně se počítalo s televizním scénářem, ale později bylo rozhodnuto připravit scénář pro kina, Filip Renč a Zdeněk Zelenka ho upravili do filmové podoby.
- Železničné závory v Kovářské postavili filmári ako rekvizitu.
- Karel Roden (František Douša) získal roku 2009 za svou roli cenu diváků na festivalu českých filmů Finále v Plzni v kategorii nejlepší herecký výkon.
- Film získal roku 2009 cenu diváků na festivalu českých filmů Finále v Plzni v kategorii nejlepší film.
- O obsazení Karla Rodena režisér Renč uvažoval ještě před natáčením, ostatní herce vybral až během castingů.
- Renč chtěl původně natočit film v podzimní sychravé atmosféře. Druhý natáčecí den v polovině listopadu však začalo sněžit, a tak štáb riskoval pokračováním natáčení na sněhu.
- Filip Renč čekal sedm let, než se na něj v programové skladbě České televize našlo místo.
- První, kdo zfilmoval román Josefa Kopty „Hlídač č. 47“, byl Josef Rovenský v roce 1937. Další zpracování natočil Hugo Haas. Ten si ve filmu Pickup kromě režírování i zahrál hlavní roli. Příběh zasadil do Spojených států, kde se film také natáčel.
- Ještě před uvedením do kin v ČR o film projevily zájem filmové festivaly Toronto, Sundance a Berlín.
- Scény kolem Doušovy vechtrovny vznikaly v Krušných horách na nádraží Kovářská, které leží na železniční trati mezi Chomutovem a Vejprty. Záběry z městečka zase Filip Renč pořídil v malebném severočeském Úštěku, kde už před sedmi lety natáčel romantický muzikál Rebelové (2001). Tamní Mírové náměstí s kostelem sv. Petra a Pavla uprostřed si zahrálo i v Koljovi (1996) Jana Svěráka: bydlela tady filmová maminka Františka Louky. V Hlídači č. 47 využil Renč i nedaleké poutní místo v Ostré.
- Český lev 2008: Střih (Jan Mattlacha), Vedlejší mužský herecký výkon (Vladimír Dlouhý) a Hlavní mužský herecký výkon (Karel Roden)
- Režisér Filip Renč o snímku řekl, že ´tento film považuje za to nejlepší, co kdy natočil.´
- Karel Roden jakožto válečný vysloužilec, jenž ztratil sluch, neměl k ruce žádného odborného poradce a ani se s nikým, kdo neslyší, neradil.
- Snímek je poslední prací scenáristy Eduarda Vernera, jenž zemřel v roce 2003.
- Film vznikl výhradně v produkci České televize. Jde tak o první snímek ČT po dlouhých 10 letech, jdoucí do kin. Ta byla naposledy hlavním producentem v případě baladického dramatu Hanele Karla Kachyni.
- Když pomineme muzikál Rebelové (2001), pro Filipa Renče se jedná o teprve první adaptaci historické látky, kterou natočil.
- Rozpočet nepřesáhl 30 milionů korun.
- Filip Renč pořídil záběry z městečka malebném severočeském Úštěku, kde se už před sedmi lety natáčel romantický muzikál Rebelové.
- Tento film je remakem stejnojmenného snímku (1937).
- Původně se počítalo s televizním scénářem, ale později bylo rozhodnuto připravit scénář pro kina, Filip Renč a Zdeněk Zelenka ho upravili do filmové podoby.
Odkazy
Hrají:
Karel Roden, Lucia Siposová, Václav Jiráček, Vladimír Dlouhý, Norbert Lichý, Zdeněk Dušek, Vladimír Kulhavý, Luboš Veselý, Zuzana Šavrdová, Radka Fidlerová, Veronika Forejtová, Veronika Teplá, Emma Černá, Martin Myšička, Jiří Zapletal, Jan Holík, Tomáš Šolc, Jindřich Bonaventura, Milan Riehs, Petr Pelzer, Michal Slaný, Rudolf Kubík, Petr Bláha Nejedlý, Miroslav Babuský, Ester Honysová, Ján Sedal, Jakub Kohák, Jiří Chlumský, Jurij Galin, Vladimír Čapka, Jiří Bábek, Jan Svěrák, Martina Michalcová, Zuzana Maxa