Grandhotel / Grandhotel (2006/100/Česko/Komedie) 60% -Originál DVD-
27.08.2023 14:12
JEDNOU VĚTOU
„Lidi jsou jako mraky, nikdy neví, kdy se srazí a zase roztrhnou, taky je něco žene..."
OBSAH
Asi třicetiletý portýr v hotelu Ještěd, v městečku na česko-německo-polských hranicích, vede samotářský život plný frustrací a podivných rituálů. To je Fleischman, nesmělý introvert a vášnivý amatérský meteorolog. Přehled o počasí v minulosti i budoucnosti je také tím, o co se v životě může opravdu opřít. Fleischman taky miluje novou hotelovou servírku Ilju, která však chodí s Patkou - číšníkem, který prodává HappyLife, americký prostředek na všechno. Aby překonal nudu, pomáhá starému sudetskému Němci vrátit popel jeho spolužáků na místo, kde se narodili a tajně staví balon, který ho konečně odnese za hranice města, kde v životě nikdy nebyl... Grandhotel je příběhem o lásce, samotě, nejistotě, frustracích a touze splnit si své sny, ale i o obavách z toho, co se stane, až se to podaří.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
První a přesto nádherné záběry na Ještědskou věž jsou opravdu hezké, ale na nich se to bohužel také zasekne a jestli to je komedie nebo ne si nechám na potom. Hlavní je, že poetika samotného příběhu je patrná už od začátku a namísto lyriky se všecko odsápe do vod epiky a já jen sleduju obrázky a krajinu a čekám, kdy už bude samotný konec. Sice to není nikterak špatné, ale věřím, že české filmy dokáží být zajímavější a svým způsobem plnohodnotnější než právě Grandhotel i když jsem se na něj docela těšil. Každopádně nejsem zklamán. Není to žádný zázrak, ale stále je to český film a takovýchto českých filmů je u nás pomálu a i když se pokusil o něco neobvyklého povedlo se mu to. Já spokojen nebyl, ale přesto jsem se zájmem sledoval okolí. I když znuděn a s očekáváním samotného zdlouhavého konce. (Malarkey) 2*
I přes velmi slabé ohlasy jsem byl s Ondříčkovým dítkem vesměs spokojený. Na naše poměry to bylo vizuálně bohaté, mimořádně čisté dílko, čisté ve smyslu asijsky jednoduché. Outsider, hotelový poskok, sušenkář a amatérský meteorolog Fleischman se vyhýbá lidem a raději v hliníkovo-laminátovém hotelu nad Libercem sleduje mraky a zapisuje stav počasí. Marek Taclík se ho zhostil výtečně, skloubil podivínství s chcípáckým vystupováním, kterým si možná získá diváka. Stejně jako další ztroskotanci, rozuměj zaměstnanci, hotelu, kteří si ale i přes odbyté psychologické vykreslení svoji beznaděj oproti Fleischmanovi relativně uvědomují. Tady potěší nemalý herecký talent Kláry Issové, která coby servírka Ilja snad jako jediná dokázala vybruslit z figurkaření, které ostatní setřást nedokázali. Věkově jde o třicátníky, mentálně ovšem o nevyzrálé losery, kteří přešlapují na místě – ne proto, že se bojí změny, ale proto, že nic jiného by ani nesvedli. Vadí tu víc věcí: žánrová nevyhraněnost, absence umělecké vize, vykonstruované motivace, nepřirozené reakce většiny zúčastněných.. a našlo by se toho víc. Prostě čím víc se mluví, tím je to horší. Ostatně dialogová nemohoucnost je asi největším problémem celého ještědského vyprávění. Právě Ondříčkova poetika by mi s přispěním skvělé hudby Jana P. Muchowa bohatě stačila, škoda, že se na plátno neustále snaží tlačit vtipné momenty, které ne vždy fungují. Protože jistá tajemná magičnost tu z plátna bezesporu čiší.. (castor) 3*
Vizuálně okouzlující (a v českých podmínkách) stylotvorný film (urban art). Doslova obrazová pastva pro oči, ne nadarmo David Ondříček nosí příjmení možná nejlepšího českého kameramana české filmové historie... Ondříček se zajímavou obrátkou ve své tvůrčí evoluci přehoupl od moderních městských komedií pro mladé k osobitě meditativnímu evropskému městskému velkofilmu, něco na způsob Tykwerova snímku Princezna a bojovník... A jestli měla česká Nová vlna jako příznakový rys civilnost, pak typický Ondříčkovův hrdina je freak, nějak vyšinutý, něčím nenormální... Pakliže ale Grandhotel má nějaké slabiny, tak je to jeho estetika modelového světa reklamního prostoru, až videoklipový (pseudo-indie) charakter, koncepční absence nosné dějové linky a (do této chvíle bych nevěřil, že to někdy vyslovím) místy hodně rušivé (myšleny ony industriálně-elektronické zvukové experimentální předěly) hudby Jana P. Muchowa, která ovšem v jiných pasážích (zejména těch romantických) byla nádherná.... Naopak potěšil comeback Ladislava Mrkvičky, stejně jako typově přesně obsazení dalších rolí... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si tahle moderní romantika vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... (Radek99) 4*
VELKÁ RECENZE
O tom, že výrostci na MovieZone nemají rádi český film se otevřeně mluví i v akademických kruzích. Proto to už nebudeme zapírat. Jenže stále jsme kluci mladí, plní ideálů, takže když si David Ondříček vytáhne pro svůj nový film látku Jaroslava Rudiše, někde uvnitř věříme v obrazově vyvoněnou látku, která má víc než jednu nasládlou vrstvu, a dokonce i lásku pro místo, na němž se odehrává. Pak už jen stačí, aby si kolega Shushika zašel do kina, zapěl ódy na znovuoživený český film a my pozvedli číši na Ondříčkovu počest...
Sny mají jednu negativní vlastnost. Vždycky se z nich probudíte. Ani klip, který jsem před časem zahlédl v Kinoboxu, v němž česká herecká elita mluví tak šroubovanými dialogy, až z toho praskají blány u ušních bubínků, mě dostatečně nevaroval. Ani účast dobrého půltuctu scenáristů mě nenaočkovala zdravou skepsí, a proto bylo prvních deset minut poměrně drsným úderem na ledviny. David Ondříček totiž vláčí na svých ramenech po celou kariéru jeden těžký šutr – točí o mladých lidech, navíc pro publikum, které je stejně tak věkem neošoupané, jenže scénáře, které probouzí z papírové hibernace, nejsou schopny jakýkoliv mládežnický dialog ani trochu připomenout, natož imitovat. Tahle bolístka pálila už u Samotářů, Zelenkova vytříbená kombinatorika a ostrovtip však dokázaly místy neživotnou sbírku úchylů a samožerů proměnit v povedený a dostatečně „cool“ film (se vší jednoduchostí, která k tomu přídavnému jménu patří).
Vynecháme-li zběsilost jménem Jedna ruka netleská, která svým polytematickou nevtipností místy připomíná až lépe natočené Doblba, dostáváme se ke Grandhotelu, který ještě úporněji předvádí postavy jak z katalogu psychických poruch. Každá postava, od Fleischmana až po Patku, připomíná „freaka“, jehož psychologické vykreslení se odbývá jedním rysem, anebo ještě hůř jednou politováníhodnou výstředností. Pokud se potom scéna zalidní horkokrevným dealerem čistících prostředků, hodnou slečnou, která nedokáže opustit svýho kluka ani nikomu říct, že ho miluje, vrátným, jenž si ujíždí na meteorologii a nikdy nepřekročil hranice svého rodného města, turistou s „nacifikovaným“ slovníkem, krásnou dívkou, která žere prášky na potrat kvůli tomu, aby zhubla, nebo sexuálně frustrovaným šovinistickým prasetem, člověk znalý svých spoluobčanů si připadá jak na návštěvě obludária než v hotelu na Ještědu.
Ondříček nás sice elegantně uvede do dění, s prvním „jako prostě“ Marka Taclíka se ale dere na plátno obrovská trapnost a všeobjímajícího dialogová nemohoucnost, při níž by bylo úlevné i polykání střepů ze žárovky. Ptám se sám sebe: To na place opravdu nikdo neslyší tu kostrbatost? Nikdo si nevšímá krkolomnosti, s níž je „jako prostě“, verbální trademark Taclíkovy postavy nastrkáván do filmu? Takovou nemoc přeci nemusí diagnostikovat ostřílený dramaturg (v českých podmínkách by nejspíš neměl!), ale normální člověk, který chodí radši mezi lidi než do malého krámku psychologických hrůz made in scenáristé Grandhotelu.
Původně měl tuhle recenzi psát kolega Shushika, který by neoddiskutovatelné nedostatky Ondříčkova Grandhotelu sečetl, plivl na něj cca za čtyři hvězdičky a nezkazil nám pověst. Bohužel jej povinnosti na projekci nevpustily, čímž mě uvrtal do nepříjemného přiznání, že se mi Grandhotel nakonec líbil víc než většina českých filmů poslední doby. Na postavy jsem si za hodinu a půl navykl, slovní šroubovanost se s časem podařilo omezit a já ji v pozici diváka přijal „za svou“. Za relativní spokojenost ale může zejména, ostatně tak jako obvykle, jemná romantika, kterou Ondříček a spol. do svého Grandhotelu nadávkovali a nechali tím vzniknout mému oblíbenému subžánru „maloměstských romantických komedií“. Možná právě obecná neohrabanost dodává celému milostnému vrávorání na funkčnosti, jinak si náhlou působivost Ondříčkových formálních fíglů v kombinaci s opatrně načrtnutým „upřímným“ vztahem a dobrými herci neumím vysvětlit. Nevím nakolik se tvůrci inspirovali u západních vzorů, ale nebýt jejich film z libereckých lokací, vypadal by jen jako další prefabrikát z americké „nezávislé“ pásové produkce. Všechny důležité motivy jsme ve filmech rodu Garden State viděli milionkrát, Grandhotel je pouze variuje s vyšinutějšími postavami, podivnějšími rozhovory a více „sexy“ obrázky.
Bohužel danou kombinací ztrácí leccos ze své potenciální podmanivosti a nebýt hudby Jana P. Muchowa (nijak originální, ale opravdu náladotvorné) i toho, že jsem momentálně značně emocionálně nevyrovnaný :-), tedy faktorů, které umožnily, aby mě klišovitá romantika doopravdy zahákla a bezbolestně protáhla melodramatickým příběhem, musel bych Ondříčkovi vyčinit ještě o pár hvězdiček níž. Jenže Grandhotel mi právě díky těmhle nepokrytě osobním faktorům zůstal v hlavě přes celé odpoledne, čímž se logicky otupuje většina výtek. Ano, scénář směšuje nejohranější klišé s dialogovou i psychologickou nemotorností. Ano, Ondříček nezvládl zhmotnit okolo ještědského hotelu genia loci, ač na něj utrácí spoustu záběrů. Ano, kamerové kroužení nad Libercem plní pouze funkci levné a vnitřně prázdné atmosférické vaty (asi jako záběry na ovce ve Zkrocené hoře). Jenže za určité vnitřní konstelace vám i kodrcavá žánrovka může svědčit líp než vychtěná umělecká výpověď. A když mě taková nehoda postihla, nebylo by fér to zapírat...
PODROBNÝ POPIS FILMU
Asi třicetiletý podivín Fleischman pracuje jako údržbář v Grandhotelu na vrcholu Ještědu nad Libercem. Je vášnivým meteorologem, provádí pravidelná měření z ochozu vysoké věže a vede si podrobné zápisy. V malé místnosti u ochozu si šije létací stroj podle vlastního nákresu. Fleischman je příbuzným majitele podniku Jégra. Ten věčně vysedává v recepci, tváří se světácky a neustále vulgárně vykládá údržbáři (jehož právem pokládá za panice a onanistu) o svých sexuálních dobrodružstvích. Jejich hovory končí pravidelně hádkou a hrozbou vyhazovu. K personálu patří pokojská Zuzana, řídící se testy v bulvárních časopisech a momentálně toužící po Fleischmanovi, dále číšník Patka, jenž byl rok v Americe a dává to patřičně najevo, a nová servírka, kterou její milenec Patka oslovuje po americku "hany" (honey). Fleischmanovi se dívka (Ilja) líbí, ale ona ho považuje za blázna, zvlášť když ho náhodou najde v kontejneru na odpadky. Ilja touží po dítěti a vede si kvůli početí záznamy. - Patka neustále přemlouvá Fleischmana, aby se stal jako on dealerem univerzálního přípravku Happy Life, což mu prý zaručeně změní život. Častým hostem hotelu je invalidní sudeťák Franz, liberecký rodák a válečný pilot. Jezdí sem plnit slib, který si dali s kamarády. Vezme Fleischmana do obchodního domu, kde mu předá plechovku od kávy s popelem jednoho přítele. Čech musí popel nasypat do vystaveného zboží, protože v místech obchoďáku kdysi kamarád bydlel a člověk má být podle Franze pohřben tam, kde se narodil. - Při odchodu ze supermarketu se před ochrankou k Fleischmanovi přitočí Ilja. Mladý muž ví, že tam něco ukradla. Dá jí venku pláštěnku. A opravdu začne náhle pršet. Jégr radí příbuznému: když bude chtít, aby se do něho nějaká ženská zamilovala, má jí hodit do jídla tři chlupy ze svého ohanbí. Fleischman se tím řídí a hodí chlupy Ilje do polévky. Tu však sní Patka. Číšník dohazuje údržbáři pokojskou Zuzanu. Vyrazí si ve čtyřech na koupaliště. V autě Patka změní záměr navzdory slibu, který dal Fleischmanovi; chce jet místo na koupaliště na přehradu za městem. Jenže podivínský muž má fobii a nedokáže opustit hranice Liberce. Také teď chce z auta vyskočit a Patka lehce nabourá. Vynadá kvůli tomu Ilje, na kterou je ostatně často zlý. Dívka zůstane s vyděšeným Fleischmanem a milenec odjede se Zuzanou. Opuštěná dvojice se sbližuje. Zuzana čeká pod dekou ve Fleischmanově pokoji. Ten sem však vejde s Iljou. Servírka pak kamarádku utěšuje. Svěří se jí, že nedokáže nikomu říct: "Miluju tě." Ráno dá Patka milence kytku, omluví se a usmíří se s ní. Zuzana ví, že údržbář něco šije v dílně, ale on to popře. Franz zavede Fleischmana do domu, kde žil a kde je teď herna. Ztropí tu výtržnost a oba jsou nevybíravě vyhozeni. Jégr se před televizí zase pohádá s podřízeným. Fleischman se odhodlá k činu. Koupí si lístek do Jablonce a připoutá se v motoráčku k sedadlu želízky, jež dostal Jégr od jedné vášnivé Maďarky. Ale nevydrží to a vyskočí z vlaku i se sedačkou. U řeky se náhodou potká s Iljou, která si tu představovala, jak je těhotná. Opět se sbližují. Až nahoře před hotelem mu Ilja sponkou otevře želízka, nabídne mu tykání a řekne mu své jméno, jež je podle něj spíše mužské. V hotelu se objeví atraktivní moderátorka počasí Rákosová, kterou Jégr i Fleischman zbožňují, každý ovšem kvůli něčemu jinému. Když kráska dotěrného recepčního usadí a on natruc prohlásí, že mají obsazeno, nabídne jí Fleischman svůj pokoj. Chce se tam s ní bavit o svých záznamech počasí. Ona však má zájem o něco jiného, ale když to Fleischman nepochopí, usne. Ráno se Ilja nepohodne s Patkou: chce, aby mladík šel na vyšetření, na němž ona už byla. Jégr a Zuzana jsou ráno překvapeni, jak se odjíždějící moderátorka, po níž se večer marně sháněl její milenec a kolega, sportovní moderátor Milan Lisý, má k Fleischmanovi. U lékaře se Patka potká s Jégrem, oba však předstírají, že tu jsou kvůli něčemu úplně jinému. Doktor sdělí Patkovi (který se jmenuje Luděk Nekvasil), že má mimořádně málo spermií. Ilja čeká na Fleischmana v jeho dílně. Vyptává se ho na Rákosovou a nabídne mu pomoc s balonem. Dá mu k jeho došití spoustu hedvábných kalhotek, jež krade, protože Patka ji nutí, aby si každé vzala jen jednou. Spolu ukradnou u obchoďáku propanbutanové bomby. Dívka přizná, že v Americe byla ona a ne Patka, který rok seděl za vykrádání aut. Zahlédne je žárlící milenec, který pak dívce ztropí velkou scénu v hotelové kuchyni. Sám se přitom řízne nožem do paže. Ilja s Fleischmanem ho dopraví do nemocnice. Pak se spolu baví na ochozu. Muž se jmenuje Vlasta, což je docela ženské jméno. Rodiče utekli do Německa a nechali ho tady. Ilja zase přizná, že chce co nejdříve otěhotnět, protože ženy v jejich rodu umírají mladé. Dívka se svlékne. Nepřeje si, aby Fleischman umřel jako panic, než se zabije ve svém slátaném balonu. Nešťastná Zuzana se opije, spolyká prášky a zapije je Happy Lifem. Když vidí v televizi Rákosovou, sebevraždu si rozmyslí a zavolá sanitku. Ilja nedokáže říct Fleischmanovi, že ho miluje, a on ji obviní, že s ním spala jen kvůli dítěti. Když dívka dotčeně odejde, uvažuje muž o skoku dolů, ale zahlédne opilého Franze. Seběhne k němu. Němec se mu přizná, že ve skutečnosti jako mrzák nikdy nebyl na vojně. Pak vytáhne pistoli a chce, aby Fleischman slíbil, že všechno dotáhne do konce. Rozzlobený údržbář mu začne nadávat a Franz se před ním zastřelí se slovy: "Takhle se mi líbíš." Patka se v nemocnici potká se Zuzanou. Oba předstírají, že tu jsou jen na návštěvě. Vzápětí se dají dohromady. Zaměstnanec krematoria nasype Fleischmanovi Němcův popel do plechovky od kávy. Mladý muž konečně vzlétne balonem. Jégr zuří, když vidí, že balon je sešitý i z jeho věcí (prostěradel, ubrusů apod.), a naskočí k příbuznému do gondoly, tedy vlastně kontejneru. Balon letí nad městem. Fleischman rozhodí do vzduchu Franzův popel. Ilja sleduje let v ulicích na kole. Žárlící Zuzana však předchozí noci balon nastřihla a ten se teď kvůli tomu zřítí do stromů těsně za koncovou značkou Liberce. Dorazí sem Ilja a řekne potlučenému Fleischmanovi, že ho miluje. Fleischman je na pláži v Thajsku. Zuzana dá na terase Grandhotelu těhotné Ilje jeho dopis, ten však ve větru uletí. Fleischman psal, že na dovolené měří počasí a že se těší na návrat. Když se jim narodí kluk, bude se prý jmenovat Ilja, a když holka, pak to bude Vlasta...
„Lidi jsou jako mraky, nikdy neví, kdy se srazí a zase roztrhnou, taky je něco žene..."
OBSAH
Asi třicetiletý portýr v hotelu Ještěd, v městečku na česko-německo-polských hranicích, vede samotářský život plný frustrací a podivných rituálů. To je Fleischman, nesmělý introvert a vášnivý amatérský meteorolog. Přehled o počasí v minulosti i budoucnosti je také tím, o co se v životě může opravdu opřít. Fleischman taky miluje novou hotelovou servírku Ilju, která však chodí s Patkou - číšníkem, který prodává HappyLife, americký prostředek na všechno. Aby překonal nudu, pomáhá starému sudetskému Němci vrátit popel jeho spolužáků na místo, kde se narodili a tajně staví balon, který ho konečně odnese za hranice města, kde v životě nikdy nebyl... Grandhotel je příběhem o lásce, samotě, nejistotě, frustracích a touze splnit si své sny, ale i o obavách z toho, co se stane, až se to podaří.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
První a přesto nádherné záběry na Ještědskou věž jsou opravdu hezké, ale na nich se to bohužel také zasekne a jestli to je komedie nebo ne si nechám na potom. Hlavní je, že poetika samotného příběhu je patrná už od začátku a namísto lyriky se všecko odsápe do vod epiky a já jen sleduju obrázky a krajinu a čekám, kdy už bude samotný konec. Sice to není nikterak špatné, ale věřím, že české filmy dokáží být zajímavější a svým způsobem plnohodnotnější než právě Grandhotel i když jsem se na něj docela těšil. Každopádně nejsem zklamán. Není to žádný zázrak, ale stále je to český film a takovýchto českých filmů je u nás pomálu a i když se pokusil o něco neobvyklého povedlo se mu to. Já spokojen nebyl, ale přesto jsem se zájmem sledoval okolí. I když znuděn a s očekáváním samotného zdlouhavého konce. (Malarkey) 2*
I přes velmi slabé ohlasy jsem byl s Ondříčkovým dítkem vesměs spokojený. Na naše poměry to bylo vizuálně bohaté, mimořádně čisté dílko, čisté ve smyslu asijsky jednoduché. Outsider, hotelový poskok, sušenkář a amatérský meteorolog Fleischman se vyhýbá lidem a raději v hliníkovo-laminátovém hotelu nad Libercem sleduje mraky a zapisuje stav počasí. Marek Taclík se ho zhostil výtečně, skloubil podivínství s chcípáckým vystupováním, kterým si možná získá diváka. Stejně jako další ztroskotanci, rozuměj zaměstnanci, hotelu, kteří si ale i přes odbyté psychologické vykreslení svoji beznaděj oproti Fleischmanovi relativně uvědomují. Tady potěší nemalý herecký talent Kláry Issové, která coby servírka Ilja snad jako jediná dokázala vybruslit z figurkaření, které ostatní setřást nedokázali. Věkově jde o třicátníky, mentálně ovšem o nevyzrálé losery, kteří přešlapují na místě – ne proto, že se bojí změny, ale proto, že nic jiného by ani nesvedli. Vadí tu víc věcí: žánrová nevyhraněnost, absence umělecké vize, vykonstruované motivace, nepřirozené reakce většiny zúčastněných.. a našlo by se toho víc. Prostě čím víc se mluví, tím je to horší. Ostatně dialogová nemohoucnost je asi největším problémem celého ještědského vyprávění. Právě Ondříčkova poetika by mi s přispěním skvělé hudby Jana P. Muchowa bohatě stačila, škoda, že se na plátno neustále snaží tlačit vtipné momenty, které ne vždy fungují. Protože jistá tajemná magičnost tu z plátna bezesporu čiší.. (castor) 3*
Vizuálně okouzlující (a v českých podmínkách) stylotvorný film (urban art). Doslova obrazová pastva pro oči, ne nadarmo David Ondříček nosí příjmení možná nejlepšího českého kameramana české filmové historie... Ondříček se zajímavou obrátkou ve své tvůrčí evoluci přehoupl od moderních městských komedií pro mladé k osobitě meditativnímu evropskému městskému velkofilmu, něco na způsob Tykwerova snímku Princezna a bojovník... A jestli měla česká Nová vlna jako příznakový rys civilnost, pak typický Ondříčkovův hrdina je freak, nějak vyšinutý, něčím nenormální... Pakliže ale Grandhotel má nějaké slabiny, tak je to jeho estetika modelového světa reklamního prostoru, až videoklipový (pseudo-indie) charakter, koncepční absence nosné dějové linky a (do této chvíle bych nevěřil, že to někdy vyslovím) místy hodně rušivé (myšleny ony industriálně-elektronické zvukové experimentální předěly) hudby Jana P. Muchowa, která ovšem v jiných pasážích (zejména těch romantických) byla nádherná.... Naopak potěšil comeback Ladislava Mrkvičky, stejně jako typově přesně obsazení dalších rolí... Každopádně za to krásné vizuálno a vysoce sofistikovanou formální stránku si tahle moderní romantika vysoké hodnocení bezesporu zaslouží... (Radek99) 4*
VELKÁ RECENZE
O tom, že výrostci na MovieZone nemají rádi český film se otevřeně mluví i v akademických kruzích. Proto to už nebudeme zapírat. Jenže stále jsme kluci mladí, plní ideálů, takže když si David Ondříček vytáhne pro svůj nový film látku Jaroslava Rudiše, někde uvnitř věříme v obrazově vyvoněnou látku, která má víc než jednu nasládlou vrstvu, a dokonce i lásku pro místo, na němž se odehrává. Pak už jen stačí, aby si kolega Shushika zašel do kina, zapěl ódy na znovuoživený český film a my pozvedli číši na Ondříčkovu počest...
Sny mají jednu negativní vlastnost. Vždycky se z nich probudíte. Ani klip, který jsem před časem zahlédl v Kinoboxu, v němž česká herecká elita mluví tak šroubovanými dialogy, až z toho praskají blány u ušních bubínků, mě dostatečně nevaroval. Ani účast dobrého půltuctu scenáristů mě nenaočkovala zdravou skepsí, a proto bylo prvních deset minut poměrně drsným úderem na ledviny. David Ondříček totiž vláčí na svých ramenech po celou kariéru jeden těžký šutr – točí o mladých lidech, navíc pro publikum, které je stejně tak věkem neošoupané, jenže scénáře, které probouzí z papírové hibernace, nejsou schopny jakýkoliv mládežnický dialog ani trochu připomenout, natož imitovat. Tahle bolístka pálila už u Samotářů, Zelenkova vytříbená kombinatorika a ostrovtip však dokázaly místy neživotnou sbírku úchylů a samožerů proměnit v povedený a dostatečně „cool“ film (se vší jednoduchostí, která k tomu přídavnému jménu patří).
Vynecháme-li zběsilost jménem Jedna ruka netleská, která svým polytematickou nevtipností místy připomíná až lépe natočené Doblba, dostáváme se ke Grandhotelu, který ještě úporněji předvádí postavy jak z katalogu psychických poruch. Každá postava, od Fleischmana až po Patku, připomíná „freaka“, jehož psychologické vykreslení se odbývá jedním rysem, anebo ještě hůř jednou politováníhodnou výstředností. Pokud se potom scéna zalidní horkokrevným dealerem čistících prostředků, hodnou slečnou, která nedokáže opustit svýho kluka ani nikomu říct, že ho miluje, vrátným, jenž si ujíždí na meteorologii a nikdy nepřekročil hranice svého rodného města, turistou s „nacifikovaným“ slovníkem, krásnou dívkou, která žere prášky na potrat kvůli tomu, aby zhubla, nebo sexuálně frustrovaným šovinistickým prasetem, člověk znalý svých spoluobčanů si připadá jak na návštěvě obludária než v hotelu na Ještědu.
Ondříček nás sice elegantně uvede do dění, s prvním „jako prostě“ Marka Taclíka se ale dere na plátno obrovská trapnost a všeobjímajícího dialogová nemohoucnost, při níž by bylo úlevné i polykání střepů ze žárovky. Ptám se sám sebe: To na place opravdu nikdo neslyší tu kostrbatost? Nikdo si nevšímá krkolomnosti, s níž je „jako prostě“, verbální trademark Taclíkovy postavy nastrkáván do filmu? Takovou nemoc přeci nemusí diagnostikovat ostřílený dramaturg (v českých podmínkách by nejspíš neměl!), ale normální člověk, který chodí radši mezi lidi než do malého krámku psychologických hrůz made in scenáristé Grandhotelu.
Původně měl tuhle recenzi psát kolega Shushika, který by neoddiskutovatelné nedostatky Ondříčkova Grandhotelu sečetl, plivl na něj cca za čtyři hvězdičky a nezkazil nám pověst. Bohužel jej povinnosti na projekci nevpustily, čímž mě uvrtal do nepříjemného přiznání, že se mi Grandhotel nakonec líbil víc než většina českých filmů poslední doby. Na postavy jsem si za hodinu a půl navykl, slovní šroubovanost se s časem podařilo omezit a já ji v pozici diváka přijal „za svou“. Za relativní spokojenost ale může zejména, ostatně tak jako obvykle, jemná romantika, kterou Ondříček a spol. do svého Grandhotelu nadávkovali a nechali tím vzniknout mému oblíbenému subžánru „maloměstských romantických komedií“. Možná právě obecná neohrabanost dodává celému milostnému vrávorání na funkčnosti, jinak si náhlou působivost Ondříčkových formálních fíglů v kombinaci s opatrně načrtnutým „upřímným“ vztahem a dobrými herci neumím vysvětlit. Nevím nakolik se tvůrci inspirovali u západních vzorů, ale nebýt jejich film z libereckých lokací, vypadal by jen jako další prefabrikát z americké „nezávislé“ pásové produkce. Všechny důležité motivy jsme ve filmech rodu Garden State viděli milionkrát, Grandhotel je pouze variuje s vyšinutějšími postavami, podivnějšími rozhovory a více „sexy“ obrázky.
Bohužel danou kombinací ztrácí leccos ze své potenciální podmanivosti a nebýt hudby Jana P. Muchowa (nijak originální, ale opravdu náladotvorné) i toho, že jsem momentálně značně emocionálně nevyrovnaný :-), tedy faktorů, které umožnily, aby mě klišovitá romantika doopravdy zahákla a bezbolestně protáhla melodramatickým příběhem, musel bych Ondříčkovi vyčinit ještě o pár hvězdiček níž. Jenže Grandhotel mi právě díky těmhle nepokrytě osobním faktorům zůstal v hlavě přes celé odpoledne, čímž se logicky otupuje většina výtek. Ano, scénář směšuje nejohranější klišé s dialogovou i psychologickou nemotorností. Ano, Ondříček nezvládl zhmotnit okolo ještědského hotelu genia loci, ač na něj utrácí spoustu záběrů. Ano, kamerové kroužení nad Libercem plní pouze funkci levné a vnitřně prázdné atmosférické vaty (asi jako záběry na ovce ve Zkrocené hoře). Jenže za určité vnitřní konstelace vám i kodrcavá žánrovka může svědčit líp než vychtěná umělecká výpověď. A když mě taková nehoda postihla, nebylo by fér to zapírat...
PODROBNÝ POPIS FILMU
Asi třicetiletý podivín Fleischman pracuje jako údržbář v Grandhotelu na vrcholu Ještědu nad Libercem. Je vášnivým meteorologem, provádí pravidelná měření z ochozu vysoké věže a vede si podrobné zápisy. V malé místnosti u ochozu si šije létací stroj podle vlastního nákresu. Fleischman je příbuzným majitele podniku Jégra. Ten věčně vysedává v recepci, tváří se světácky a neustále vulgárně vykládá údržbáři (jehož právem pokládá za panice a onanistu) o svých sexuálních dobrodružstvích. Jejich hovory končí pravidelně hádkou a hrozbou vyhazovu. K personálu patří pokojská Zuzana, řídící se testy v bulvárních časopisech a momentálně toužící po Fleischmanovi, dále číšník Patka, jenž byl rok v Americe a dává to patřičně najevo, a nová servírka, kterou její milenec Patka oslovuje po americku "hany" (honey). Fleischmanovi se dívka (Ilja) líbí, ale ona ho považuje za blázna, zvlášť když ho náhodou najde v kontejneru na odpadky. Ilja touží po dítěti a vede si kvůli početí záznamy. - Patka neustále přemlouvá Fleischmana, aby se stal jako on dealerem univerzálního přípravku Happy Life, což mu prý zaručeně změní život. Častým hostem hotelu je invalidní sudeťák Franz, liberecký rodák a válečný pilot. Jezdí sem plnit slib, který si dali s kamarády. Vezme Fleischmana do obchodního domu, kde mu předá plechovku od kávy s popelem jednoho přítele. Čech musí popel nasypat do vystaveného zboží, protože v místech obchoďáku kdysi kamarád bydlel a člověk má být podle Franze pohřben tam, kde se narodil. - Při odchodu ze supermarketu se před ochrankou k Fleischmanovi přitočí Ilja. Mladý muž ví, že tam něco ukradla. Dá jí venku pláštěnku. A opravdu začne náhle pršet. Jégr radí příbuznému: když bude chtít, aby se do něho nějaká ženská zamilovala, má jí hodit do jídla tři chlupy ze svého ohanbí. Fleischman se tím řídí a hodí chlupy Ilje do polévky. Tu však sní Patka. Číšník dohazuje údržbáři pokojskou Zuzanu. Vyrazí si ve čtyřech na koupaliště. V autě Patka změní záměr navzdory slibu, který dal Fleischmanovi; chce jet místo na koupaliště na přehradu za městem. Jenže podivínský muž má fobii a nedokáže opustit hranice Liberce. Také teď chce z auta vyskočit a Patka lehce nabourá. Vynadá kvůli tomu Ilje, na kterou je ostatně často zlý. Dívka zůstane s vyděšeným Fleischmanem a milenec odjede se Zuzanou. Opuštěná dvojice se sbližuje. Zuzana čeká pod dekou ve Fleischmanově pokoji. Ten sem však vejde s Iljou. Servírka pak kamarádku utěšuje. Svěří se jí, že nedokáže nikomu říct: "Miluju tě." Ráno dá Patka milence kytku, omluví se a usmíří se s ní. Zuzana ví, že údržbář něco šije v dílně, ale on to popře. Franz zavede Fleischmana do domu, kde žil a kde je teď herna. Ztropí tu výtržnost a oba jsou nevybíravě vyhozeni. Jégr se před televizí zase pohádá s podřízeným. Fleischman se odhodlá k činu. Koupí si lístek do Jablonce a připoutá se v motoráčku k sedadlu želízky, jež dostal Jégr od jedné vášnivé Maďarky. Ale nevydrží to a vyskočí z vlaku i se sedačkou. U řeky se náhodou potká s Iljou, která si tu představovala, jak je těhotná. Opět se sbližují. Až nahoře před hotelem mu Ilja sponkou otevře želízka, nabídne mu tykání a řekne mu své jméno, jež je podle něj spíše mužské. V hotelu se objeví atraktivní moderátorka počasí Rákosová, kterou Jégr i Fleischman zbožňují, každý ovšem kvůli něčemu jinému. Když kráska dotěrného recepčního usadí a on natruc prohlásí, že mají obsazeno, nabídne jí Fleischman svůj pokoj. Chce se tam s ní bavit o svých záznamech počasí. Ona však má zájem o něco jiného, ale když to Fleischman nepochopí, usne. Ráno se Ilja nepohodne s Patkou: chce, aby mladík šel na vyšetření, na němž ona už byla. Jégr a Zuzana jsou ráno překvapeni, jak se odjíždějící moderátorka, po níž se večer marně sháněl její milenec a kolega, sportovní moderátor Milan Lisý, má k Fleischmanovi. U lékaře se Patka potká s Jégrem, oba však předstírají, že tu jsou kvůli něčemu úplně jinému. Doktor sdělí Patkovi (který se jmenuje Luděk Nekvasil), že má mimořádně málo spermií. Ilja čeká na Fleischmana v jeho dílně. Vyptává se ho na Rákosovou a nabídne mu pomoc s balonem. Dá mu k jeho došití spoustu hedvábných kalhotek, jež krade, protože Patka ji nutí, aby si každé vzala jen jednou. Spolu ukradnou u obchoďáku propanbutanové bomby. Dívka přizná, že v Americe byla ona a ne Patka, který rok seděl za vykrádání aut. Zahlédne je žárlící milenec, který pak dívce ztropí velkou scénu v hotelové kuchyni. Sám se přitom řízne nožem do paže. Ilja s Fleischmanem ho dopraví do nemocnice. Pak se spolu baví na ochozu. Muž se jmenuje Vlasta, což je docela ženské jméno. Rodiče utekli do Německa a nechali ho tady. Ilja zase přizná, že chce co nejdříve otěhotnět, protože ženy v jejich rodu umírají mladé. Dívka se svlékne. Nepřeje si, aby Fleischman umřel jako panic, než se zabije ve svém slátaném balonu. Nešťastná Zuzana se opije, spolyká prášky a zapije je Happy Lifem. Když vidí v televizi Rákosovou, sebevraždu si rozmyslí a zavolá sanitku. Ilja nedokáže říct Fleischmanovi, že ho miluje, a on ji obviní, že s ním spala jen kvůli dítěti. Když dívka dotčeně odejde, uvažuje muž o skoku dolů, ale zahlédne opilého Franze. Seběhne k němu. Němec se mu přizná, že ve skutečnosti jako mrzák nikdy nebyl na vojně. Pak vytáhne pistoli a chce, aby Fleischman slíbil, že všechno dotáhne do konce. Rozzlobený údržbář mu začne nadávat a Franz se před ním zastřelí se slovy: "Takhle se mi líbíš." Patka se v nemocnici potká se Zuzanou. Oba předstírají, že tu jsou jen na návštěvě. Vzápětí se dají dohromady. Zaměstnanec krematoria nasype Fleischmanovi Němcův popel do plechovky od kávy. Mladý muž konečně vzlétne balonem. Jégr zuří, když vidí, že balon je sešitý i z jeho věcí (prostěradel, ubrusů apod.), a naskočí k příbuznému do gondoly, tedy vlastně kontejneru. Balon letí nad městem. Fleischman rozhodí do vzduchu Franzův popel. Ilja sleduje let v ulicích na kole. Žárlící Zuzana však předchozí noci balon nastřihla a ten se teď kvůli tomu zřítí do stromů těsně za koncovou značkou Liberce. Dorazí sem Ilja a řekne potlučenému Fleischmanovi, že ho miluje. Fleischman je na pláži v Thajsku. Zuzana dá na terase Grandhotelu těhotné Ilje jeho dopis, ten však ve větru uletí. Fleischman psal, že na dovolené měří počasí a že se těší na návrat. Když se jim narodí kluk, bude se prý jmenovat Ilja, a když holka, pak to bude Vlasta...
Postavy a obsazení
• Marek Taclík - Fleischman
• Klára Issová - Ilja
• Jaroslav Plesl - Patka
• Jaromír Dulava - recepční Jégr
• Ladislav Mrkvička - Franz
• Dita Zábranská - Zuzana
• Věra Havelková - moderátorka počasí Helena Rákosová
• Kryštof Mucha - sportovní moderátor Milan Lisý
• Kamil Halbich - doktor
• Tatiana Vilhelmová - zdravotní sestřička
• Igor Chmela - barman
Ocenění:
Český lev
2006 - Nejlepší zvuk
2006 - Jan P. Muchow (Nejlepší hudba)
2006 - Nejlepší film
2006 - David Ondříček (Nejlepší režie)
2006 - Klára Issová (Nejlepší herečka)
2006 - Jaroslav Plesl (Nejlepší vedlejší herec)
2006 - Richard Řeřicha (Nejlepší kamera)
2006 - Nejlepší filmový plakát
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 12.10.2006
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 21.5.2007 (DVD) Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 23.4.2007 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 67 023 386
Návštěvnost v ČR 74 329
• Marek Taclík - Fleischman
• Klára Issová - Ilja
• Jaroslav Plesl - Patka
• Jaromír Dulava - recepční Jégr
• Ladislav Mrkvička - Franz
• Dita Zábranská - Zuzana
• Věra Havelková - moderátorka počasí Helena Rákosová
• Kryštof Mucha - sportovní moderátor Milan Lisý
• Kamil Halbich - doktor
• Tatiana Vilhelmová - zdravotní sestřička
• Igor Chmela - barman
Ocenění:
Český lev
2006 - Nejlepší zvuk
2006 - Jan P. Muchow (Nejlepší hudba)
2006 - Nejlepší film
2006 - David Ondříček (Nejlepší režie)
2006 - Klára Issová (Nejlepší herečka)
2006 - Jaroslav Plesl (Nejlepší vedlejší herec)
2006 - Richard Řeřicha (Nejlepší kamera)
2006 - Nejlepší filmový plakát
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 12.10.2006
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 21.5.2007 (DVD) Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 23.4.2007 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 67 023 386
Návštěvnost v ČR 74 329
Tvůrci a herci
David Ondříček (Režie), Lukáš Kaplan (Produkce), David Ondříček (Produkce), Kryštof Mucha (Produkce), Jan P. Muchow (Hudba), Richard Řeřicha (Kamera), Michal Lánský (Střih), Marcel Hána (Scénografie), Jan Vlasák (Scénografie), Josef Čechota (Kostýmy), Pavel Rejholec (Zvuk), Jakub Čech (Zvuk), Linda Eisenhamerova (Masky), Ivo Strangmüller (Masky), Jaroslav Rudiš (Scénář), Marek Epstein (Scénář), Marek Taclík (Herec), Klára Issová (Herec), Ladislav Mrkvička (Herec), Jaromír Dulava (Herec), Jaroslav Plesl (Herec), Dita Zábranská (Herec), Jaroslav Rudiš (Herec), Kamil Halbich (Herec), Igor Chmela (Herec), Tatiana Vilhelmová (Herec), Matěj Hádek (Herec), Jan Španbauer (Herec), Zuzana Stivínová ml. (Herec), Oldřich Mach (Herec), Ladislav Dušek (Herec), Věra Havelková (Herec)
2006/100/Česko/Komedie
Zajímavost k filmu
- Film byl podpořen Státním fondem České republiky pro podporu a rozvoj české kinematografie.
- Filmovalo se také na mostě přes Jizeru u Mladé Boleslavi.
- Autor knižní předlohy i scénáře Jaroslav Rudiš si zahrál jednoho z promočených německých turistů.
- Na natáčení tohoto filmu spolupracoval i režisérův otec, kameraman Miroslav Ondříček, který natáčel oscarový snímek Amadeus.
- Při natáčení noční scény v centru museli filmaři více nasvítit hotel Ješted, aby v pozadí vynikl.
- Snímek se natáčel přibližně tři měsíce v Liberci. Po dotočení scén se filmaři přesunuli do Pražských filmových laboratoří Barrandov dotočit některé akce.
- Scénárista snímku Pavel Jech si zahrál malé cameo jako jeden z promočených německých turistů.
- Filmovalo se také na mostě přes Jizeru u Mladé Boleslavi.
- Autor knižní předlohy i scénáře Jaroslav Rudiš si zahrál jednoho z promočených německých turistů.
- Na natáčení tohoto filmu spolupracoval i režisérův otec, kameraman Miroslav Ondříček, který natáčel oscarový snímek Amadeus.
- Při natáčení noční scény v centru museli filmaři více nasvítit hotel Ješted, aby v pozadí vynikl.
- Snímek se natáčel přibližně tři měsíce v Liberci. Po dotočení scén se filmaři přesunuli do Pražských filmových laboratoří Barrandov dotočit některé akce.
- Scénárista snímku Pavel Jech si zahrál malé cameo jako jeden z promočených německých turistů.
Odkazy
Hrají:
Marek Taclík, Klára Issová, Ladislav Mrkvička, Jaromír Dulava, Jaroslav Plesl, Dita Zábranská, Jaroslav Rudiš, Kamil Halbich, Igor Chmela, Tatiana Dyková, Matěj Hádek, Jan Španbauer, Zuzana Stivínová, Oldřich Mach, Ladislav Dušek, Věra Havelková