Fany / Fany (1995/99/Česko/Drama) 69% -Originál DVD-
27.08.2023 14:10
JEDNOU VĚTOU
„Jiřina Bohdalová a Jiřina Jirásková v českém filmu o veselém i strastiplném soužití dvou sester."
OBSAH
Již potřetí v krátké době se na filmovém plátně objevuje látka známého dramatika a TV scenáristy Jiřího Hubače. Snímek FANY následuje po filmech JEDNA KOČKA ZA DRUHOU a UČITEL TANCE. I v něm najdeme charakteristické rysy Hubačova rukopisu: propracované charaktery, pochopení pro lidské osudy, melodramatický nádech a hořkosmutný humor. Titulní hrdinka je slaboduchá padesátiletá žena, která se po letech, strávených v bezpečí u svých starších příbuzných, dostává do péče své starší sestry, energické a nepřístupné primářky. Soužití obou osamělých žen provázejí četné drobné rozmíšky, ale také chvíle vzájemného porozumění a prostého lidského štěstí. Lékařka pod vlivem sestry ztrácí svou ochrannou vrstvu a stává se citlivější k událostem i lidem okolo sebe. Fany zase žije ve svém vlastním světě, v němž jí ke spokojenosti stačí televizní reklamy, práce v domácnosti a blízkém kostele a velká láska ke zvířatům.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ani nepravděpodobně pojatý oligofrenik Jiřiny Bohdalové nedokáže film vymanit z jeho podprůměrnosti. Postrádal jsem vybroušenou "osudovost", tolik příznačnou pro většinu Kachyňových filmů. Zde nebyla ani naznačena, a pokud ano, bylo to jen tlačení do citového vydírání diváka, kterému se ovšem klidně dalo podlehnout. Herecky totiž film celkem obstál. Vedle přehrávající Bohdalové, je Jiřina Jirásková jako její sestra velmi ucházející, anebo Martin Huba ve vedlejší roli zahrál svého lékaře správně nesympaticky. Vedle toho se film svým zpracováním blíží spíše televiznímu formátu a na plátně se ničím výrazně obrazovým neblýskne. Téma mentálně postiženého jedince zapracujícího se do běžného života je z pohledu české kinematografie dost neprobádané a skýtá nejedno úskalí, se kterým se ani mistr režisér nedokázal dost dobře popasovat. Až příliš podlehl svodům mít z filmu citově opírající se drama namísto, aby film natočil nezkresleně a více uvěřitelně. Vybral dobré herce, ale nedokázal filmu vtisknout autentickou osudovost, jakou ve svých filmech nezlomně vládl. Fany navzdory všemu působí až příliš fádně, mnohdy zcela rutině, dokonce někdy až sklesle utahaně. 40% (kingik) 2*
Asi nejpopulárnější z mnoha lyrických příběhů matadora československé režie Karla Kachyni, který staví především na tom lidském a humánním v nás - každý člověk má cenu, každý je jedinečný, důležitý, pro někoho nepostradatelný, nezbytný... Kachyňův režijní rukopis vykazuje jako obvykle své nesporné kvality, spornější je tentokrát scénář Jiřího Hubače, z něhož se dalo dostat nepoměrně více, standardně dobrá hudební složka osvědčeného Petra Hapky, vše ale zastiňuje doslova fenomenální herecký koncert Jiřiny Bohdalové v roli Fanynky... (Karlu Kachyňovi se povedl skutečně intuitivní casting) Jednoznačně její nejlepší role poslední doby, která staví na jejím zažitém hereckém infantilismu, jímž se nesmazatelně vryla do srdcí generací československých dětských posluchačů a diváků - jeho metamorfózou dosáhla Jiřina Bohdalová herecké polohy hraničící s dokonalostí... Dospělá nedospělá, infantilní seniorka, mentálně retardovaný prosťáček boží...zdaleka nejlidštější z panoptika postav...krásný film, kterému ale cosi chybí k dokonalosti... Možná z něho ční až přílišný scenáristický konstrukt a prvoplánovost, možná už Kachyňa ztratil tu špetku geniality, která dělala jeho někdejší filmy jedinečné... (Radek99) 4*
Čím jsem starší, tím více se utvrzuji ve zkušenosti, že úspěšné prezentování kladných stránek života je v současném umění činem, který se pohybuje někde mezi psychickou úchylkou a protiprávním aktem; v každém případě je to vykládáno jakon epřípustná výstřednost. Nositelům těchto názorů nic nevyčítám; jsou jen zobecněním všeobecného marasmu, v němž žijeme všichni bez rozdílu. Zápory, vytýkané FANY, lze plně vztáhnout i na RAINMANA. Jiří Hubač je jedním z našich nejlepších dramatiků a před časem napsal jinou prvoplánovou inscenaci-drama: NEZRALÉ MALINY, v nichž starý Pešek dokonce vzpomíná s něhou na revoluční levicové mládí své postavy (obdobné založení má i Procházkova a Kachyňova skvělá KRÁVA). Komorní drama, rozpoutané Kachyňou, je pochopitelně neseno sluncem mimořádného výkonu Jiřiny Bohdalové, která tu nad jiné výrazně prokázala univerzálnost svého hereckého rozměru. Není však zdaleka osamělá: skvělou protihráčkou je jí složitým vývojem své sebeneúprosné postavy Jiřina Jirásková, svou blazeovaností nepřehlédnutelný je také její milenec a poněkud líný podřízený Martina Huby a zapomenout není možné ani na Donutilův herecký koncert v roli sytě spokojeného samolibého kostelníka, který svou hloupostí zaviní jeho vykradení za bílého dne. Výborný je i čtyřnohý "pan divoký". Skvěle vystavěný závěr s Faninou smrtí i strmá, paralelní vzestupná křivka vnitřního sestřina vývoje vhánějí slzy do očí. Karel Čapek kdysi napsal, že každý slušný člověk je sentimentální; z tohoto pravidla se vymyká jedině darebák. Současný člověk posledních dvou století však v drtivé většině případů darebákem není; je jen chronicky nemocný a pro neustálá civilizační traumata všedního dne zapomněl, co to je skutečná bolest a skutečný cit. Být chuďáčkem automaticky neznamená být vždy a všude a priori hlupákem a blbečkem. Je to složitější a lidská duše je zranitelnější i silnější, než si zpravidla myslíme a dokážeme představit. Doufám v jedno: že prvoplánových přístupů jako je i tento Kachyňův, nebude v našich životech nikdy dost. Tak krásných, tak nadčasových, tak nezapomenutelně působivých. (sportovec) 5*
VELKÁ RECENZE
Již potřetí v krátké době se na filmovém plátně objevuje látka známého dramatika a televizního scenáristy Jiřího Hubače. Snímek režiséra Karla Kachyni s lakonickým názvem Fany následuje po filmech Jedna kočka za druhou (1993) a Učitel tance (1994). I v něm najdeme charakteristické rysy Hubačova rukopisu: propracované charaktery, pochopení pro lidské osudy, melodramatický nádech a hořkosmutný humor.
Titulní hrdinka je slabomyslná padesátiletá žena, která se po letech, strávených v bezpečí u svých starších příbuzných, dostává do péče své sestry, energické a nepřístupné primářky. Soužití obou osamělých žen provázejí četné drobné rozmíšky, ale také chvíle vzájemného porozumění a prostého lidského štěstí. Lékařka pod vlivem sestry ztrácí svou ochrannou vrstvu a stává se citlivější k událostem i k lidem okolo sebe. Fany žije ve svém vlastním světě, v němž jí ke spokojenosti stačí televizní reklamy, práce v domácnosti i v blízkém kostele a hlavně velká láska ke všemu živému (od psů až po rybičky v akváriu). I ona má však chvilky trucovitosti a dětinského vzdoru.
Tragické vyústění jejího osudu je vlastně v „řádu věcí“. – Film je postaven na hereckých výkonech obou protagonistek (které se mj. setkaly také v Jedné kočce za druhou). Jiřina Bohdalová ve výborné masce tu hraje jednu ze svých životních filmových rolí, Jiřina Jirásková zase naplňuje roli zkušené energické ženy, která své kariéře obětovala soukromí a která si náhle uvědomuje, o co všechno v životě možná přišla. Karel Kachyňa drží příběh v civilní rovině realistického vyprávění a zdařile se vyhýbá nabízející se sentimentální či melodramatické poloze. Svým komorním charakterem se snímek ovšem patrně více uplatní na televizní obrazovce.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Primářka Jiřina Venclovská z interny navštíví svého kolegu psychiatra kvůli své padesátileté sestře. Fany je oligofrenička, žila u matky a po její smrti se o ni starala devět let teta. Ta se však rozhodla ve svých třiasedmdesáti letech odjet za synem do Ameriky. O sestru se teď musí postarat její jediná další příbuzná. Psychiatr kolegyni radí, aby dala Fany do ústavu. Sama těžko může zvládnout jak práci, tak péči o mentálně postiženou. Primářka stráví večer se svým kolegou a příležitostným milencem, doktorem Malíkem. Ten zbohatl díky restitucím. V neděli se lékařka vydá za tetou. Stará paní rozhodně nesouhlasí s tím, aby Fany skončila v ústavu. Podle ní je povinností neteře se o vlastní sestru postarat. Fany se s Jiřinkou vřele přivítá a daruje jí neumělou kresbu psa; miluje totiž zvířata. Primářka jí dá vybrat; Fany chce bydlet s ní. Prý se umí postarat o domácnost a dokonce dovede uvařit knedlíky. Ve městě Fany málem přejede auto, když převádí přes ulici opuštěného vlčáka. Lékařka ve svém velkém bytě zahrne sestru instrukcemi. Učí ji, jak zacházet s poplašným zařízením u dveří. Ale slabomyslná má mnohem větší zájem o rybičky v akváriu. Poslušně však po Jiřince opakuje pokyny. Primářka vyčte v práci doktoru Malíkovi, že odešel ze služby. Ale je ochotná jako obvykle celou věc zahrát do autu. Ctitel jí vyčítá její přílišnou tvrdost. Sestra odvede Fany do kostela, kde jí domluvila výpomoc. Kostelník Homolka se před novou pracovní silou chová důležitě a vykládá, kolik umí modliteb. Kolega Malík flirtuje s novou sestřičkou Evou Martinovou. Dá do primářčiny kanceláře přivézt spoustu vzrostlých květin. Opět své milence vyčítá nedostatek citu. Tvrdí, že si počká, až ji jednou uvidí plakat. Sestra se pohádá u večeře se zatvrzelou Fany. Oligofrenička chce totiž umýt nádobí a nemůže pochopit, že primářka má myčku. Do toho přijde doktor Malík. Ten se s Fany chápavě baví. Maminky v parku chtějí přivolat policii na vlčáka, který zůstal po smrti svého pána sám. Fany se k psovi odvážně vydá pro míček malého chlapce. Oslovuje psa jako Pana Divokého. Pes pak jde s ní a čeká na ni před kostelem. Objeví se tu jakýsi muž, který se vydává za odborníka z památkové péče. Fotografuje si v kostele různé věci. Primářka řekne doktoru Malíkovi, aby za ní už nechodil domů. Pro ni je teď přednější povinnost postarat se o sestru. Kostelník dá Fany prosebnou modlitbičku ke svatému Františkovi; byl to přece také prosťáček boží a miloval zvířata. Jiřinka najde doma nepořádek a vynadá Fany. Ta si ji udobří „písničkou“, kterou pro ni napsala. Jenže na dveře zazvoní vlčák. Jiřinka ho nechce mít v bytě a Fany se rozpláče. Sestra jí vysvětlí, proč to nejde, a pošle ji se zvířetem do Spolku pro ochranu zvířat. Paní Marečková ze zmíněného spolku se však stará především o kočky, a tak se Fany vrací domů nejen s Panem Divokým, ale i s kočkou Mařenkou. Po odemknutí zapomene vypnout alarm a ve zmatku uteče za Jiřinkou do nemocnice. Primářka právě oživuje pacienta. Později najde sestru na pokoji u nemocných. Vyhubuje jí. Z nezamčeného bytu právě odcházejí policisté, přivolaní sousedkou Langrovou. Když Jiřinka objeví doma kočku, už se neudrží. Jenže Fany po jejích výčitkách dostane záchvat zuřivosti a při potyčce obou žen se rozbije akvárium. Později se sestry usmíří. Primářka marně telefonuje domů. Fany vždy předčasně položí telefon. Doktor Malík nabízí milence dovolenou v zahraničí, ovšem samozřejmě bez Fany. Lékařka najde svou sestru v blízkém krematoriu. Zjistí, že se tady Fany často vmísí mezi pozůstalé a přijímá kondolence; zakáže jí to. V nemocnici se primářka pohádá s Malíkem; při volbě mezi ním a sestrou si vybere Fany. Později ho zahlédne flirtovat se sestřičkou Evou a omluví se mu. Kostelník nechá Fany hlídat v kostele. Během jeho nepřítomnosti sem přijede „pan doktor“ z památkové péče, který tu před časem fotografoval. S kolegou naloží do auta sošky, svícny a další věci, prý kvůli restaurování. Fany jim pomáhá. Kostelníkovi je po návratu jasné, že kostel byl vykraden. Ve vzteku vyhodí Fany. Ta se ukryje se svým žalem na zvonici. Potom uteče ven. Děti se jí posmívají. Pomatená žena chce odjet za tetičkou. Vydá se s vlčákem na nádraží. Protože nemá na lístek, začne u plotu žebrat. Později ji najdou policisté s kostelníkem, zatímco sestra ji hledá v krematoriu. Policie přivede Fany domů. Primářka si s psychiatrem prohlíží léčebnu, do níž chce odvézt sestru. Doma potom vypráví Fany, jaké to tam bude mít hezké. Fany se vydá ven. Když chce převést přes ulici vlčáka, přejede ji náklaďák. Řidič na okamžik věnoval pozornost místo řízení svému psíkovi. Smutná primářka si doma prohlíží fotografie; rozpláče se. Telefonuje do nemocnice a dozví se, že doktor Malík právě odjel se sestřičkou Evou. Když se v bytě ozve zvonek, žena se domnívá, že je to její ctitel. Za dveřmi je však opět opuštěný vlčák, Pan Divoký. Lékařka ho vezme dovnitř...
Ocenění:
Český lev
1995 - Jiřina Bohdalová (Nejlepší herečka)
1995 - Nejlepší film (nominace)
1995 - Jiří Hubač (Nejlepší scénář) (nominace)
1995 - Nejlepší střih (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.11.1995 Gemini Film
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 30.11.1995 (VHS) Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 1.2.2006 Biják
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 2 084 925
Návštěvnost v ČR 71 653
„Jiřina Bohdalová a Jiřina Jirásková v českém filmu o veselém i strastiplném soužití dvou sester."
OBSAH
Již potřetí v krátké době se na filmovém plátně objevuje látka známého dramatika a TV scenáristy Jiřího Hubače. Snímek FANY následuje po filmech JEDNA KOČKA ZA DRUHOU a UČITEL TANCE. I v něm najdeme charakteristické rysy Hubačova rukopisu: propracované charaktery, pochopení pro lidské osudy, melodramatický nádech a hořkosmutný humor. Titulní hrdinka je slaboduchá padesátiletá žena, která se po letech, strávených v bezpečí u svých starších příbuzných, dostává do péče své starší sestry, energické a nepřístupné primářky. Soužití obou osamělých žen provázejí četné drobné rozmíšky, ale také chvíle vzájemného porozumění a prostého lidského štěstí. Lékařka pod vlivem sestry ztrácí svou ochrannou vrstvu a stává se citlivější k událostem i lidem okolo sebe. Fany zase žije ve svém vlastním světě, v němž jí ke spokojenosti stačí televizní reklamy, práce v domácnosti a blízkém kostele a velká láska ke zvířatům.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Ani nepravděpodobně pojatý oligofrenik Jiřiny Bohdalové nedokáže film vymanit z jeho podprůměrnosti. Postrádal jsem vybroušenou "osudovost", tolik příznačnou pro většinu Kachyňových filmů. Zde nebyla ani naznačena, a pokud ano, bylo to jen tlačení do citového vydírání diváka, kterému se ovšem klidně dalo podlehnout. Herecky totiž film celkem obstál. Vedle přehrávající Bohdalové, je Jiřina Jirásková jako její sestra velmi ucházející, anebo Martin Huba ve vedlejší roli zahrál svého lékaře správně nesympaticky. Vedle toho se film svým zpracováním blíží spíše televiznímu formátu a na plátně se ničím výrazně obrazovým neblýskne. Téma mentálně postiženého jedince zapracujícího se do běžného života je z pohledu české kinematografie dost neprobádané a skýtá nejedno úskalí, se kterým se ani mistr režisér nedokázal dost dobře popasovat. Až příliš podlehl svodům mít z filmu citově opírající se drama namísto, aby film natočil nezkresleně a více uvěřitelně. Vybral dobré herce, ale nedokázal filmu vtisknout autentickou osudovost, jakou ve svých filmech nezlomně vládl. Fany navzdory všemu působí až příliš fádně, mnohdy zcela rutině, dokonce někdy až sklesle utahaně. 40% (kingik) 2*
Asi nejpopulárnější z mnoha lyrických příběhů matadora československé režie Karla Kachyni, který staví především na tom lidském a humánním v nás - každý člověk má cenu, každý je jedinečný, důležitý, pro někoho nepostradatelný, nezbytný... Kachyňův režijní rukopis vykazuje jako obvykle své nesporné kvality, spornější je tentokrát scénář Jiřího Hubače, z něhož se dalo dostat nepoměrně více, standardně dobrá hudební složka osvědčeného Petra Hapky, vše ale zastiňuje doslova fenomenální herecký koncert Jiřiny Bohdalové v roli Fanynky... (Karlu Kachyňovi se povedl skutečně intuitivní casting) Jednoznačně její nejlepší role poslední doby, která staví na jejím zažitém hereckém infantilismu, jímž se nesmazatelně vryla do srdcí generací československých dětských posluchačů a diváků - jeho metamorfózou dosáhla Jiřina Bohdalová herecké polohy hraničící s dokonalostí... Dospělá nedospělá, infantilní seniorka, mentálně retardovaný prosťáček boží...zdaleka nejlidštější z panoptika postav...krásný film, kterému ale cosi chybí k dokonalosti... Možná z něho ční až přílišný scenáristický konstrukt a prvoplánovost, možná už Kachyňa ztratil tu špetku geniality, která dělala jeho někdejší filmy jedinečné... (Radek99) 4*
Čím jsem starší, tím více se utvrzuji ve zkušenosti, že úspěšné prezentování kladných stránek života je v současném umění činem, který se pohybuje někde mezi psychickou úchylkou a protiprávním aktem; v každém případě je to vykládáno jakon epřípustná výstřednost. Nositelům těchto názorů nic nevyčítám; jsou jen zobecněním všeobecného marasmu, v němž žijeme všichni bez rozdílu. Zápory, vytýkané FANY, lze plně vztáhnout i na RAINMANA. Jiří Hubač je jedním z našich nejlepších dramatiků a před časem napsal jinou prvoplánovou inscenaci-drama: NEZRALÉ MALINY, v nichž starý Pešek dokonce vzpomíná s něhou na revoluční levicové mládí své postavy (obdobné založení má i Procházkova a Kachyňova skvělá KRÁVA). Komorní drama, rozpoutané Kachyňou, je pochopitelně neseno sluncem mimořádného výkonu Jiřiny Bohdalové, která tu nad jiné výrazně prokázala univerzálnost svého hereckého rozměru. Není však zdaleka osamělá: skvělou protihráčkou je jí složitým vývojem své sebeneúprosné postavy Jiřina Jirásková, svou blazeovaností nepřehlédnutelný je také její milenec a poněkud líný podřízený Martina Huby a zapomenout není možné ani na Donutilův herecký koncert v roli sytě spokojeného samolibého kostelníka, který svou hloupostí zaviní jeho vykradení za bílého dne. Výborný je i čtyřnohý "pan divoký". Skvěle vystavěný závěr s Faninou smrtí i strmá, paralelní vzestupná křivka vnitřního sestřina vývoje vhánějí slzy do očí. Karel Čapek kdysi napsal, že každý slušný člověk je sentimentální; z tohoto pravidla se vymyká jedině darebák. Současný člověk posledních dvou století však v drtivé většině případů darebákem není; je jen chronicky nemocný a pro neustálá civilizační traumata všedního dne zapomněl, co to je skutečná bolest a skutečný cit. Být chuďáčkem automaticky neznamená být vždy a všude a priori hlupákem a blbečkem. Je to složitější a lidská duše je zranitelnější i silnější, než si zpravidla myslíme a dokážeme představit. Doufám v jedno: že prvoplánových přístupů jako je i tento Kachyňův, nebude v našich životech nikdy dost. Tak krásných, tak nadčasových, tak nezapomenutelně působivých. (sportovec) 5*
VELKÁ RECENZE
Již potřetí v krátké době se na filmovém plátně objevuje látka známého dramatika a televizního scenáristy Jiřího Hubače. Snímek režiséra Karla Kachyni s lakonickým názvem Fany následuje po filmech Jedna kočka za druhou (1993) a Učitel tance (1994). I v něm najdeme charakteristické rysy Hubačova rukopisu: propracované charaktery, pochopení pro lidské osudy, melodramatický nádech a hořkosmutný humor.
Titulní hrdinka je slabomyslná padesátiletá žena, která se po letech, strávených v bezpečí u svých starších příbuzných, dostává do péče své sestry, energické a nepřístupné primářky. Soužití obou osamělých žen provázejí četné drobné rozmíšky, ale také chvíle vzájemného porozumění a prostého lidského štěstí. Lékařka pod vlivem sestry ztrácí svou ochrannou vrstvu a stává se citlivější k událostem i k lidem okolo sebe. Fany žije ve svém vlastním světě, v němž jí ke spokojenosti stačí televizní reklamy, práce v domácnosti i v blízkém kostele a hlavně velká láska ke všemu živému (od psů až po rybičky v akváriu). I ona má však chvilky trucovitosti a dětinského vzdoru.
Tragické vyústění jejího osudu je vlastně v „řádu věcí“. – Film je postaven na hereckých výkonech obou protagonistek (které se mj. setkaly také v Jedné kočce za druhou). Jiřina Bohdalová ve výborné masce tu hraje jednu ze svých životních filmových rolí, Jiřina Jirásková zase naplňuje roli zkušené energické ženy, která své kariéře obětovala soukromí a která si náhle uvědomuje, o co všechno v životě možná přišla. Karel Kachyňa drží příběh v civilní rovině realistického vyprávění a zdařile se vyhýbá nabízející se sentimentální či melodramatické poloze. Svým komorním charakterem se snímek ovšem patrně více uplatní na televizní obrazovce.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Primářka Jiřina Venclovská z interny navštíví svého kolegu psychiatra kvůli své padesátileté sestře. Fany je oligofrenička, žila u matky a po její smrti se o ni starala devět let teta. Ta se však rozhodla ve svých třiasedmdesáti letech odjet za synem do Ameriky. O sestru se teď musí postarat její jediná další příbuzná. Psychiatr kolegyni radí, aby dala Fany do ústavu. Sama těžko může zvládnout jak práci, tak péči o mentálně postiženou. Primářka stráví večer se svým kolegou a příležitostným milencem, doktorem Malíkem. Ten zbohatl díky restitucím. V neděli se lékařka vydá za tetou. Stará paní rozhodně nesouhlasí s tím, aby Fany skončila v ústavu. Podle ní je povinností neteře se o vlastní sestru postarat. Fany se s Jiřinkou vřele přivítá a daruje jí neumělou kresbu psa; miluje totiž zvířata. Primářka jí dá vybrat; Fany chce bydlet s ní. Prý se umí postarat o domácnost a dokonce dovede uvařit knedlíky. Ve městě Fany málem přejede auto, když převádí přes ulici opuštěného vlčáka. Lékařka ve svém velkém bytě zahrne sestru instrukcemi. Učí ji, jak zacházet s poplašným zařízením u dveří. Ale slabomyslná má mnohem větší zájem o rybičky v akváriu. Poslušně však po Jiřince opakuje pokyny. Primářka vyčte v práci doktoru Malíkovi, že odešel ze služby. Ale je ochotná jako obvykle celou věc zahrát do autu. Ctitel jí vyčítá její přílišnou tvrdost. Sestra odvede Fany do kostela, kde jí domluvila výpomoc. Kostelník Homolka se před novou pracovní silou chová důležitě a vykládá, kolik umí modliteb. Kolega Malík flirtuje s novou sestřičkou Evou Martinovou. Dá do primářčiny kanceláře přivézt spoustu vzrostlých květin. Opět své milence vyčítá nedostatek citu. Tvrdí, že si počká, až ji jednou uvidí plakat. Sestra se pohádá u večeře se zatvrzelou Fany. Oligofrenička chce totiž umýt nádobí a nemůže pochopit, že primářka má myčku. Do toho přijde doktor Malík. Ten se s Fany chápavě baví. Maminky v parku chtějí přivolat policii na vlčáka, který zůstal po smrti svého pána sám. Fany se k psovi odvážně vydá pro míček malého chlapce. Oslovuje psa jako Pana Divokého. Pes pak jde s ní a čeká na ni před kostelem. Objeví se tu jakýsi muž, který se vydává za odborníka z památkové péče. Fotografuje si v kostele různé věci. Primářka řekne doktoru Malíkovi, aby za ní už nechodil domů. Pro ni je teď přednější povinnost postarat se o sestru. Kostelník dá Fany prosebnou modlitbičku ke svatému Františkovi; byl to přece také prosťáček boží a miloval zvířata. Jiřinka najde doma nepořádek a vynadá Fany. Ta si ji udobří „písničkou“, kterou pro ni napsala. Jenže na dveře zazvoní vlčák. Jiřinka ho nechce mít v bytě a Fany se rozpláče. Sestra jí vysvětlí, proč to nejde, a pošle ji se zvířetem do Spolku pro ochranu zvířat. Paní Marečková ze zmíněného spolku se však stará především o kočky, a tak se Fany vrací domů nejen s Panem Divokým, ale i s kočkou Mařenkou. Po odemknutí zapomene vypnout alarm a ve zmatku uteče za Jiřinkou do nemocnice. Primářka právě oživuje pacienta. Později najde sestru na pokoji u nemocných. Vyhubuje jí. Z nezamčeného bytu právě odcházejí policisté, přivolaní sousedkou Langrovou. Když Jiřinka objeví doma kočku, už se neudrží. Jenže Fany po jejích výčitkách dostane záchvat zuřivosti a při potyčce obou žen se rozbije akvárium. Později se sestry usmíří. Primářka marně telefonuje domů. Fany vždy předčasně položí telefon. Doktor Malík nabízí milence dovolenou v zahraničí, ovšem samozřejmě bez Fany. Lékařka najde svou sestru v blízkém krematoriu. Zjistí, že se tady Fany často vmísí mezi pozůstalé a přijímá kondolence; zakáže jí to. V nemocnici se primářka pohádá s Malíkem; při volbě mezi ním a sestrou si vybere Fany. Později ho zahlédne flirtovat se sestřičkou Evou a omluví se mu. Kostelník nechá Fany hlídat v kostele. Během jeho nepřítomnosti sem přijede „pan doktor“ z památkové péče, který tu před časem fotografoval. S kolegou naloží do auta sošky, svícny a další věci, prý kvůli restaurování. Fany jim pomáhá. Kostelníkovi je po návratu jasné, že kostel byl vykraden. Ve vzteku vyhodí Fany. Ta se ukryje se svým žalem na zvonici. Potom uteče ven. Děti se jí posmívají. Pomatená žena chce odjet za tetičkou. Vydá se s vlčákem na nádraží. Protože nemá na lístek, začne u plotu žebrat. Později ji najdou policisté s kostelníkem, zatímco sestra ji hledá v krematoriu. Policie přivede Fany domů. Primářka si s psychiatrem prohlíží léčebnu, do níž chce odvézt sestru. Doma potom vypráví Fany, jaké to tam bude mít hezké. Fany se vydá ven. Když chce převést přes ulici vlčáka, přejede ji náklaďák. Řidič na okamžik věnoval pozornost místo řízení svému psíkovi. Smutná primářka si doma prohlíží fotografie; rozpláče se. Telefonuje do nemocnice a dozví se, že doktor Malík právě odjel se sestřičkou Evou. Když se v bytě ozve zvonek, žena se domnívá, že je to její ctitel. Za dveřmi je však opět opuštěný vlčák, Pan Divoký. Lékařka ho vezme dovnitř...
Ocenění:
Český lev
1995 - Jiřina Bohdalová (Nejlepší herečka)
1995 - Nejlepší film (nominace)
1995 - Jiří Hubač (Nejlepší scénář) (nominace)
1995 - Nejlepší střih (nominace)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 30.11.1995 Gemini Film
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 30.11.1995 (VHS) Centrum českého videa
Poprvé na DVD: 1.2.2006 Biják
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 2 084 925
Návštěvnost v ČR 71 653
Tvůrci a herci
Karel Kachyňa (Režie), Jan Kadlec (Produkce), Petr Hapka (Hudba), Jiří Macháně (Kamera), Dalibor Lipský (Střih), Karel Vacek (Scénografie), Eliška Nová (Kostýmy), Jiří Moudrý (Zvuk), Josef Lojík (Masky), Jiří Hubač (Scénář), Jiřina Bohdalová (Herec), Jiřina Jirásková (Herec), Miroslav Donutil (Herec), Martin Huba (Herec), Arnošt Goldflam (Herec), Oldřich Vlach (Herec), Antonie Hegerlíková (Herec), Andrea Elsnerová (Herec), Jiřina Třebická (Herec), Běla Jurdová (Herec), Stanislava Jachnická (Herec), Eva Jiroušková (Herec), Olga Schmidtová (Herec), Petr Čtvrtníček (Herec), Milena Šajdková (Herec), Ivo Novák (Herec), Hana Středová (Herec), Zdeněk Palusga (Herec), Jan Kuželka (Herec), Jan Hraběta (Herec)
1995/99/Česko/Drama
Zajímavost k filmu
- Krematorium ve filmu se nachází v Nymburce. Dále se filmovalo převážně v Kutné Hoře.
- V roku 1995 získala Jiřina Bohdalová Českého leva za najlepší ženský herecký výkon.
- Jiřina Bohdalová se před natáčením kvůli roli Fany nechala zavřít na jeden den do ústavu pro duševně choré. Učinila tak po vzoru Dustina Hoffmana, který strávil v rámci přípravy na film Rain man (1988) s autisty více než půl roku.
- V roku 1995 získala Jiřina Bohdalová Českého leva za najlepší ženský herecký výkon.
- Jiřina Bohdalová se před natáčením kvůli roli Fany nechala zavřít na jeden den do ústavu pro duševně choré. Učinila tak po vzoru Dustina Hoffmana, který strávil v rámci přípravy na film Rain man (1988) s autisty více než půl roku.
Odkazy
Hrají:
Jiřina Bohdalová, Jiřina Jirásková, Miroslav Donutil, Martin Huba, Arnošt Goldflam, Oldřich Vlach, Jiřina Třebická, Antonie Hegerlíková, Andrea Elsnerová, Eva Jiroušková, Milena Šajdková, Zdeněk Palusga, Olga Schmidtová, Běla Jurdová, Jan Kuželka, Petr Čtvrtníček, Jan Hraběta, Stanislava Jachnická, Hana Středová, Ivo Novák, Hanuš Bor, Luděk Munzar