Dým bramborové natě / Dým bramborové natě (1976/95/Československo/Drama, Psychologický) 78% -Originál DVD-
27.08.2023 14:05
JEDNOU VĚTOU
„O moudrém lékaři a dobrém člověku, který v kraji svého dětství hledal nový smysl života.“
OBSAH
Rudolf Hrušínský v roli doktora Meluzina. Stárnoucí pražský specialista přijme po rozchodu se ženou, která zůstala v zahraničí, místo obvodního lékaře ve venkovském zdravotním středisku, kde chce opět najít duševní klid a rovnováhu. Hledá ji v atmosféře dětství, v kraji, který je v jeho vzpomínkách spjat s vůní říjnových ohníčků a pečených brambor. Zprvu naráží na nedůvěru, nepochopení i pomluvy místních obyvatel. Jeho odborné znalosti, chápání lidských hodnot i slabostí a moudrý klid však jeho okolí přesvědčí, že je nejen dobrý lékař, ale i člověk. Lidé k němu najdou cestu a on sám získá novou náplň života. Pozn. Ačkoli byl v době natáčení tohoto filmu Rudolf Hrušínský tzv. "odstaven", režisér František Vláčil si ho do role dr. Meluzina na tehdejším vedení studia vyvzdoroval. Jedinečný výkon R. Hrušínského tak napomohl ke vzniku díla plného citu, moudrosti a zájmu o lidský osud.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Dnes neprávem trochu opomíjený film, který solitér československého filmu František Vláčil vytvořil v jinak hluchém období let sedmdesátých a jednu ze svých životních rolí tu ztvárnil jiný velikán našeho filmu, v hlavní roli excelující Rudolf Hrušínský. V době, kdy k velkým a nosným tématům nebylo skrze normalizační intelektuální poušť možno ani dohlédnout, natož nějaká realizovat v podobě celovečerního filmu, sáhl František Vláčil k adaptaci knihy ,,režimního" autora Bohumila Říhy (Vláčil však použil k volné adaptaci jen poslední část románu) a výsledek, na svou dobu nesporně šokující, mu nomenklaturní vládci překvapivě povolili realizovat. Stárnoucí a svůj život rekapitulující intelektuál doktor Meluzín tak poprvé v českém potažmo československém filmu přemítá nad tím, zda má či nemá z naší ,,krásné" socialistické vlasti EMIGROVAT!!! (s vědomím ,,schváleného" snímku samozřejmě volí možnost zůstat) Jeho bilancování se svým životem je ale zajímavé i pro dnešního diváka. František Vláčil na kombinaci metafory o podzimu jakožto ekvivalentu konce lidského života a zasazení filmu do až depresivně nostalgické chladné podzimní české krajiny, vymezené z jedné strany venkovským hřbitovem a z druhé neustále se přibližující silniční tepnou-dálnici, vytváří baladické filmové vypravování o ryze lidském ,,bloudění" (odkaz na jiného solitéra českého umění Jaroslava Durycha) od narození ke smrti... ,,Něčeho jsem se dotknul a nevím čeho..." (Radek99) 5*
Cožpak o to, František Vláčil a jeho kouzlení s kamerou a vytváření atmosféry je z filmu zřetelně cítit, nicméně přes všechno jeho mistrovství a přítomnost Rudolfa Hrušínského, který téměř nezmizí z hledáčku kamery, se jedná o film, který se ani vzdáleně neblíží kvalitám Vláčilových filmů z předchozího desetiletí. Vláčil sice z problematické předlohy získal, co mohl, ale 70. léta se skrytou cenzurou a autocenzurou ve spojení s celkově pokřivenou dobou nejrůznějšími dohlížecími komisemi a zákazy zkrátka udělaly svoje. Za vidění tenhle kousek stojí, ale nemůžu si pomoct, oproti nedávno zhlédnuté Adelheid je to jen poloviční zážitek. Celkový dojem: 60 %. (gudaulin) 3*
V kontextu Vláčilovy tvorby patří tento film k tém méně zdařilým; to je ovšem zase vláčilovské konstatování; v řadě jiných režisérských filmografií ne zanedbatelných by naopak patřil k jejich ozdobám. Vlastní etické téma je uchopeno ústrojně, rozvíjeno věcně, spoluneseno řadou kvalitních hereckých výkonů a nevyznívá špatně. Nelze však také napsat, že vrcholně. Normalizace - dílo vznikalo v její nejtvrdší fázi a nemohlo být nepoznamenáno její stále silnou a razantní cenzurou - se projevuje určitou rozlomeností hlavního konfliktu hry kolem Galatíkové a pro Vláčila neobvykle pomalu uplývajícím dějem, v jehož scénáři se ke konci poznenáhlu vytrácí i potřebné napětí. DÝM jakoby se měnil v mlhu. Mlhu, která však ve svém souhrnu nevydá ani na proslulý opar; poněkud rozporuplnou látku totiž do ruky dostal jeden z největších českých herců vůbec. Ohlasy dosvědčují, že v této konstataci ani nepředbíhám dobu, ani neznásilňuji skutečnost. I za Františka Vláčila - jakkoliv troufale to může znít - jsem tomu rád. (sportovec) 4*
VELKÁ RECENZE
Sedmdesátá léta byla pro režiséra Františka Vláčila těžkým obdobím: umělec, který obtiskl do předchozího desetiletí svou nezaměnitelnou pečeť v podobě historických snímků Marketa Lazarová, Údolí včel (oba 1967) a Adelheid (1969), získal možnost realizovat celovečerní film teprve v roce 1976. „Doporučenou“ knižní předlohu Bohumila Říhy Doktor Meluzín ovšem Vláčil se scenáristou Václavem Nývltem dokázali posunout natolik, že vzniklo dílo kvalitativně přesahující dobovou produkci. Autoři využili jen závěrečnou část adaptovaného románu, který je typickou ukázkou tendenční literatury. První Vláčilův celovečerní opus odehrávající se v současnosti navíc nese baladické rysy příznačné pro režisérovy historické opusy. Protagonista vyprávění – ceněný stárnoucí pražský lékař Meluzín – se po manželčině emigraci musí spokojit s místem „venkovského doktora“. V lokálním zdravotním středisku se setkává s odmítnutím i nepochopením, jeho odborné znalosti i lidský přístup mu však zjednají úctu nových, pochybovačných kolegů i nedůvěřivých pacientů… Ideologické vyznění knižní předlohy ustoupilo introspektivnímu ladění příběhu úspěšného, stárnoucího specialisty, který musí přehodnotit dosavadní život a přimknout se k přírodě a primárnímu, humanistickému aspektu své profese. V hlavní roli filmu exceluje tehdy politicky nepohodlný Rudolf Hrušínský, kterého si František Vláčil důsledně prosadil do hlavní role. I v obsazení dalších partů režisér osvědčil cit pro herce, kteří svým postavám dovedou vdechnout niternou autenticitu. Dobrým příkladem je Věra Galatíková (Pavla Kodetová), která se objevila už ve Vláčilově Údolí včel. Téma melancholického, ale plodného podzimu života zvýrazňují vizuálně působivá kamera Františka Uldricha a hudba zkušeného skladatele Zdeňka Lišky.
V letištní hale se klidně a zřejmě navždy rozcházejí manželé. Na rozdíl od ženy Emy se MUDr. Meluzin vrací do vlasti. Stává se obvodním lékařem v kraji, který mu připomíná dětství. V budově zdravotního střediska dostává pokoj vedle bytu bezdětných manželů Kodetových. Předsedovi MNV Vlachovi vrtá hlavou, proč Meluzin opustil prestižní místo na klinice, ale časem si rozvážný lékař získá důvěru jeho i pacientů. I zdravotní sestra Šimonová je zaskočena Meluzinovou precizností a je nucena uvést do pořádku ledabyle vedenou kartotéku. Lékař je pečlivý, a když se mu soused Petr Kodet svěří, že nemají dítě kvůli manželčině neschopnosti otěhotnět, pošle je na odborné vyšetření oba. Učitelka Pavla Kodetová je však v pořádku. Horkokrevný Petr neunese výsledek - vlastní neplodnost - a od ženy se odstěhuje. Doktor pozná mladou a divokou Markétu, žijící na chátrajícím statku se zarputilou matkou. Markéta čeká dítě - asi se synem Šimonové saniťákem Otou. Meluzin jí rozmluví potrat, a když ji matka vyhodí z domu, nastěhuje ji k Pavle. Dívka má velké zdravotní komplikace a musí do nemocnice. Odtud ale po čase uteče a ve vážném stavu ji Pavla najde ve svém bytě. Dívka porodí v sanitce zdravou dceru, ale sama zemře. Meluzin vyhledá Petra a přiměje ho, aby se vrátil k Pavle, která se s láskou ujala osiřelé Markétky.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.4.1977
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na VHS: 1.6.2000 Centrum českého videa, Bonton Home Video
Poprvé na DVD: 24.3.2008 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„O moudrém lékaři a dobrém člověku, který v kraji svého dětství hledal nový smysl života.“
OBSAH
Rudolf Hrušínský v roli doktora Meluzina. Stárnoucí pražský specialista přijme po rozchodu se ženou, která zůstala v zahraničí, místo obvodního lékaře ve venkovském zdravotním středisku, kde chce opět najít duševní klid a rovnováhu. Hledá ji v atmosféře dětství, v kraji, který je v jeho vzpomínkách spjat s vůní říjnových ohníčků a pečených brambor. Zprvu naráží na nedůvěru, nepochopení i pomluvy místních obyvatel. Jeho odborné znalosti, chápání lidských hodnot i slabostí a moudrý klid však jeho okolí přesvědčí, že je nejen dobrý lékař, ale i člověk. Lidé k němu najdou cestu a on sám získá novou náplň života. Pozn. Ačkoli byl v době natáčení tohoto filmu Rudolf Hrušínský tzv. "odstaven", režisér František Vláčil si ho do role dr. Meluzina na tehdejším vedení studia vyvzdoroval. Jedinečný výkon R. Hrušínského tak napomohl ke vzniku díla plného citu, moudrosti a zájmu o lidský osud.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Dnes neprávem trochu opomíjený film, který solitér československého filmu František Vláčil vytvořil v jinak hluchém období let sedmdesátých a jednu ze svých životních rolí tu ztvárnil jiný velikán našeho filmu, v hlavní roli excelující Rudolf Hrušínský. V době, kdy k velkým a nosným tématům nebylo skrze normalizační intelektuální poušť možno ani dohlédnout, natož nějaká realizovat v podobě celovečerního filmu, sáhl František Vláčil k adaptaci knihy ,,režimního" autora Bohumila Říhy (Vláčil však použil k volné adaptaci jen poslední část románu) a výsledek, na svou dobu nesporně šokující, mu nomenklaturní vládci překvapivě povolili realizovat. Stárnoucí a svůj život rekapitulující intelektuál doktor Meluzín tak poprvé v českém potažmo československém filmu přemítá nad tím, zda má či nemá z naší ,,krásné" socialistické vlasti EMIGROVAT!!! (s vědomím ,,schváleného" snímku samozřejmě volí možnost zůstat) Jeho bilancování se svým životem je ale zajímavé i pro dnešního diváka. František Vláčil na kombinaci metafory o podzimu jakožto ekvivalentu konce lidského života a zasazení filmu do až depresivně nostalgické chladné podzimní české krajiny, vymezené z jedné strany venkovským hřbitovem a z druhé neustále se přibližující silniční tepnou-dálnici, vytváří baladické filmové vypravování o ryze lidském ,,bloudění" (odkaz na jiného solitéra českého umění Jaroslava Durycha) od narození ke smrti... ,,Něčeho jsem se dotknul a nevím čeho..." (Radek99) 5*
Cožpak o to, František Vláčil a jeho kouzlení s kamerou a vytváření atmosféry je z filmu zřetelně cítit, nicméně přes všechno jeho mistrovství a přítomnost Rudolfa Hrušínského, který téměř nezmizí z hledáčku kamery, se jedná o film, který se ani vzdáleně neblíží kvalitám Vláčilových filmů z předchozího desetiletí. Vláčil sice z problematické předlohy získal, co mohl, ale 70. léta se skrytou cenzurou a autocenzurou ve spojení s celkově pokřivenou dobou nejrůznějšími dohlížecími komisemi a zákazy zkrátka udělaly svoje. Za vidění tenhle kousek stojí, ale nemůžu si pomoct, oproti nedávno zhlédnuté Adelheid je to jen poloviční zážitek. Celkový dojem: 60 %. (gudaulin) 3*
V kontextu Vláčilovy tvorby patří tento film k tém méně zdařilým; to je ovšem zase vláčilovské konstatování; v řadě jiných režisérských filmografií ne zanedbatelných by naopak patřil k jejich ozdobám. Vlastní etické téma je uchopeno ústrojně, rozvíjeno věcně, spoluneseno řadou kvalitních hereckých výkonů a nevyznívá špatně. Nelze však také napsat, že vrcholně. Normalizace - dílo vznikalo v její nejtvrdší fázi a nemohlo být nepoznamenáno její stále silnou a razantní cenzurou - se projevuje určitou rozlomeností hlavního konfliktu hry kolem Galatíkové a pro Vláčila neobvykle pomalu uplývajícím dějem, v jehož scénáři se ke konci poznenáhlu vytrácí i potřebné napětí. DÝM jakoby se měnil v mlhu. Mlhu, která však ve svém souhrnu nevydá ani na proslulý opar; poněkud rozporuplnou látku totiž do ruky dostal jeden z největších českých herců vůbec. Ohlasy dosvědčují, že v této konstataci ani nepředbíhám dobu, ani neznásilňuji skutečnost. I za Františka Vláčila - jakkoliv troufale to může znít - jsem tomu rád. (sportovec) 4*
VELKÁ RECENZE
Sedmdesátá léta byla pro režiséra Františka Vláčila těžkým obdobím: umělec, který obtiskl do předchozího desetiletí svou nezaměnitelnou pečeť v podobě historických snímků Marketa Lazarová, Údolí včel (oba 1967) a Adelheid (1969), získal možnost realizovat celovečerní film teprve v roce 1976. „Doporučenou“ knižní předlohu Bohumila Říhy Doktor Meluzín ovšem Vláčil se scenáristou Václavem Nývltem dokázali posunout natolik, že vzniklo dílo kvalitativně přesahující dobovou produkci. Autoři využili jen závěrečnou část adaptovaného románu, který je typickou ukázkou tendenční literatury. První Vláčilův celovečerní opus odehrávající se v současnosti navíc nese baladické rysy příznačné pro režisérovy historické opusy. Protagonista vyprávění – ceněný stárnoucí pražský lékař Meluzín – se po manželčině emigraci musí spokojit s místem „venkovského doktora“. V lokálním zdravotním středisku se setkává s odmítnutím i nepochopením, jeho odborné znalosti i lidský přístup mu však zjednají úctu nových, pochybovačných kolegů i nedůvěřivých pacientů… Ideologické vyznění knižní předlohy ustoupilo introspektivnímu ladění příběhu úspěšného, stárnoucího specialisty, který musí přehodnotit dosavadní život a přimknout se k přírodě a primárnímu, humanistickému aspektu své profese. V hlavní roli filmu exceluje tehdy politicky nepohodlný Rudolf Hrušínský, kterého si František Vláčil důsledně prosadil do hlavní role. I v obsazení dalších partů režisér osvědčil cit pro herce, kteří svým postavám dovedou vdechnout niternou autenticitu. Dobrým příkladem je Věra Galatíková (Pavla Kodetová), která se objevila už ve Vláčilově Údolí včel. Téma melancholického, ale plodného podzimu života zvýrazňují vizuálně působivá kamera Františka Uldricha a hudba zkušeného skladatele Zdeňka Lišky.
V letištní hale se klidně a zřejmě navždy rozcházejí manželé. Na rozdíl od ženy Emy se MUDr. Meluzin vrací do vlasti. Stává se obvodním lékařem v kraji, který mu připomíná dětství. V budově zdravotního střediska dostává pokoj vedle bytu bezdětných manželů Kodetových. Předsedovi MNV Vlachovi vrtá hlavou, proč Meluzin opustil prestižní místo na klinice, ale časem si rozvážný lékař získá důvěru jeho i pacientů. I zdravotní sestra Šimonová je zaskočena Meluzinovou precizností a je nucena uvést do pořádku ledabyle vedenou kartotéku. Lékař je pečlivý, a když se mu soused Petr Kodet svěří, že nemají dítě kvůli manželčině neschopnosti otěhotnět, pošle je na odborné vyšetření oba. Učitelka Pavla Kodetová je však v pořádku. Horkokrevný Petr neunese výsledek - vlastní neplodnost - a od ženy se odstěhuje. Doktor pozná mladou a divokou Markétu, žijící na chátrajícím statku se zarputilou matkou. Markéta čeká dítě - asi se synem Šimonové saniťákem Otou. Meluzin jí rozmluví potrat, a když ji matka vyhodí z domu, nastěhuje ji k Pavle. Dívka má velké zdravotní komplikace a musí do nemocnice. Odtud ale po čase uteče a ve vážném stavu ji Pavla najde ve svém bytě. Dívka porodí v sanitce zdravou dceru, ale sama zemře. Meluzin vyhledá Petra a přiměje ho, aby se vrátil k Pavle, která se s láskou ujala osiřelé Markétky.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČSSR: 1.4.1977
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na VHS: 1.6.2000 Centrum českého videa, Bonton Home Video
Poprvé na DVD: 24.3.2008 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tvůrci a herci
František Vláčil (Režie), Ladislav Novotný (Produkce/Vedoucí výroby), Zdeněk Liška (Hudba), František Uldrich (Kamera), Miloslav Hájek (Střih), Jan Oliva (Scénografie), František Zapletal (Kostýmy), František Fabián (Zvuk), František Čížek (Masky), František Vláčil (Scénář), Václav Nývlt (Scénář), Bohumil Říha (kniha) (Předloha), Rudolf Hrušínský (Herec), Věra Galatíková (Herec), Alois Švehlík (Herec), Jana Dítětová (Herec), Marie Logojdová (Herec), Nina Popelíková (Herec), Josef Somr (Herec), Jaroslava Obermaierová (Herec), Václav Lohniský (Herec), Jan Faltýnek (Herec), Vítězslav Jandák (Herec), Věra Tichánková (Herec), Václav Trégl (Herec), Jaroslava Tichá (Herec), Claudio Niubo (Herec), Eduard Pavlíček (Herec), Tomáš Novák (Herec), Josef Střecha (Herec), Vlastimila Vlková (Herec)
1976/95/Československo/Drama, Psychologický
Zajímavost k filmu
- Do hlavní role dokázal režisér František Vláčil prosadit Rudolfa Hrušínského, ačkoli ten byl od roku 1972 v nemilosti režimu a nesměl točit filmy.
- Na scénáři se podílel též v titulcích neuvedený Vladimír Körner, který je také autorem názvu filmu.
- Film byl natočen na motivy románu Bohumila Říhy "Doktor Meluzin" z roku 1973.
- Most, který v dešti přejíždí Ota (Vítezslav Jandák), je Stádlecký řetězový most přes Lužnici. Jedná se o poslední empírový řetězový most na našem území, tehdy čerstvě přestěhovaný z Vltavy u Podolska.
- Točilo se v Týně nad Vltavou a Albrechticích nad Vltavou. Několik záběrů z konce filmu bylo natočeno v prostorech dnešního Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově namocnici v Praze. Ordinace, kde doktor Meluzín (Rudolf Hrušínský) ordinuje, se nachází v Bechyni. Později se z ní stala budova České pošty, na jejíž fasádě jsou vyobrazená roční období pomocí lidských řemesel.
- Na scénáři se podílel též v titulcích neuvedený Vladimír Körner, který je také autorem názvu filmu.
- Film byl natočen na motivy románu Bohumila Říhy "Doktor Meluzin" z roku 1973.
- Most, který v dešti přejíždí Ota (Vítezslav Jandák), je Stádlecký řetězový most přes Lužnici. Jedná se o poslední empírový řetězový most na našem území, tehdy čerstvě přestěhovaný z Vltavy u Podolska.
- Točilo se v Týně nad Vltavou a Albrechticích nad Vltavou. Několik záběrů z konce filmu bylo natočeno v prostorech dnešního Kojeneckého ústavu při Fakultní Thomayerově namocnici v Praze. Ordinace, kde doktor Meluzín (Rudolf Hrušínský) ordinuje, se nachází v Bechyni. Později se z ní stala budova České pošty, na jejíž fasádě jsou vyobrazená roční období pomocí lidských řemesel.
Odkazy
Hrají:
Rudolf Hrušínský, Věra Galatíková, Jana Dítětová, Marie Logojdová, Vítězslav Jandák, Josef Somr, Alois Švehlík, Nina Popelíková, Václav Lohniský, Jan Faltýnek, Jaroslava Obermaierová, Věra Tichánková, Václav Trégl, Jaroslava Tichá, Claudi Niubó, Tomáš Novák, Eduard Pavlíček, Josef Střecha, Vlastimila Vlková