Černá kniha / Zwartboek (2006/145/Nizozemsko, Belgie, Německo, Velká Británie/Thriller, Válečný, Drama) 82%

31.10.2022 20:35
JEDNOU VĚTOU
„O židovské dívce, pracující v odboji, o lásce, chamtivosti a zradě.“

OBSAH
Děj filmu je zasazený do let 1944–1945 a vypráví příběh židovské dívky Rachel, jež se ukrývá v okupovaném Holandsku. Potom, co je svědkem masakru celé své rodiny, se připojí k domácímu hnutí odboje. Dostane za úkol napojit se na velitelství gestapa tím, že svede šarmantního německého kapitána. Verhoeven staví svůj film jako velkolepou akční podívanou, na kterou ale zároveň pohlíží s ironickým odstupem. Scénář filmu vychází ze skutečných událostí a staví na hlavní ženské hrdince, která ve filmu představuje jediný záchytný bod. Film totiž dobu i hrdiny popisuje v neustálé ambivalenci. Pohrává si s tradičním pohledem na odboj i nacisty, jejichž zažité obrazy často převrací.Černá kniha je válečný thriller, který byl inspirován skutečnými událostmi. Gerardu Soetemanovi a režiséru Paulu Verhoevenovi trvalo přes dvacet let než se jim podařilo dokončit scénář k tomuto filmu, s nímž se Verhoeven vrací do Holandska. Hlavní postavy  této evropské koprodukce ztvárnili Carice van Houten, Sebastian Koch, Thom Hoffman, Halina Reijn, Christian Berkel a Waldemar Kabus. Dále v něm také hrají Michiel Huisman, Derek De Lint, Peter Blok, Dolf de Vries a Diana Dobbelman a další. Ve filmu se mluví převážně holandsky, ale též německy, anglicky a hebrejsky. Rozpočet filmu je 17 miliónů Euro. Film se natáčel v Haagu, Giethoornu, Biesboschu, v Berlíně a Izraeli.(oficiální text distributora)

FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Verhoeven opět ve formě, tentokráte budující národní pomník historický i kinematografický. Minimálně do té doby nejdražší film ze země oranžových tulipánů (nebo tak nějak) na ty peníze opravdu vypadá, a to je u válečného filmu vždycky plus - i když tohle je vlastně film špionážní, bez ohledu na to, kolik střel tady vychrlí všechny ty MP-40 a MG 42;) Bohužel ani půvaby Carice van Houten (pokud pravé, tak mám novou bohyni) a naopak dokonale hnusný Waldemar Kobus (Franken) nedokáží zamaskovat přehnanost akce, přílišnou podivnost krom upřeného pohledu ničím nevysvětleného Müntzeho chování, a hlavně úděsnou natahovanost zápletky. Carice sice dokonale hysterčí, když nepříčetně řve: "Copak to nikdy neskončí?!", ale i kdybych přistoupil na to, že je to symbolická obžaloba neutuchající lidské krvežíznivé vygumovanosti - na což poukazuje i finální záběr, ve kterém se počítá s tím, že vám dojde, že jste v první minutě (před dvěma a půl hodinami) viděli titulek Izrael, 1956, a že tudíž začíná Sinajská válka - pořád mě to nezbavuje pocitu, že je to přiléhavé z prostého důvodu chabé práce s nůžkami. Ale to už se dlouhé roky sepisovaným scénářům stává... A kde jinde by si měl Verhoeven dát záležet na svých rukopisných "chuťovkách", než právě tady, kdy mu navíc celá holandská filmová byrokracie líbala řiť za to, že se rozhodl vrátit domů a ukázat světu, zač je toho kolaborace. Jenže tentokrát zkrátka přetáhl strunu, a poslední půlhodina je jeden obrovský tyjátr pro tyjátr. Jenže když on je to prostě řemeslně tak parádní pokuk, a hlavní hrdinka je opravdu jako panenka z plakátu, kvůli kterým si naši dědečkové a pradědečkové mysleli, že stojí za to umírat (kromě svobody, královny, a tak). Prostě budu asi chtě nechtě muset dát osmdesátku, i když nebudu mít úplně čisté svědomí kvůli tomu scénáři.(Gemini) 4*

Dejme tomu, že většina lidí se do kina vypraví na válečný film. Fajn, dostanou napínavý příběh z druhé světové války s několika nepříliš okázalými válečnými scénami, zajímavý hlavně zasazením děje do Holandska. Když odhlédneme od válečného pozadí, zůstane nám dobrodružný příběh s nečekaně hojným výskytem humorných situací, kapku béčkovým nádechem a předvídatelným dějem. No a to celé stojí na solidním myšlenkovém základu, který je dostatečně hutný, aby si z něj každý něco odnesl. Často hloupoučké dialogy, laciné scénáristické berličky („podařilo se nám získat mapu“… „podařilo se nám získat klíče“) a vysokou nepravděpodobnost mnohých situací (neprůstřelný ostrostřelec) jistí záchranná síť tak složitě utkaná, že vás její rozplétání bude zaměstnávat ještě dlouhé hodiny po opuštění kinosálu. Navzdory délce film uplynul celkem svižně. Pořád je na co koukat, nad čím přemýšlet. Náznaky, kterak chápat jeho filozofii (pakliže to lze nazývat filozofii), možno nalézt v hojném zastoupení, ať už jsou vyjádřeny slovem („copak to nikdy neskončí?“) či obrazem (na anglický inzulín je nejlepší anglická čokoláda). Opět nechybí ani drsné násilí, nějaká ta erotika nebo (a dokonce) válení se ve výkalech – lhostejnost pojetí těchto sekvencí a jejich zábavnost v kontrastu se závažností válečné tématiky jakoby říkala „svět je v hajzlu, tak proč se alespoň nepobavit“. To je asi trochu extrémní tvrzení, ale kdoví, jak to Verhoeven vlastně celé zamýšlel (podezřívám ho, že jako komedii). Peníze do projektu vložené jsou vidět, k nejlepším v tomto ohledu patří okázalá scéna s letadlem shazujícím bombu na domov křesťanské rodinky, dočasný úkryt židovské dívky Rachel. Ta se již zde projeví jako cynická potvora („alespoň nebudu muset před každým jídlem odříkávat otčenáš“) a její morální úpadek se v následujících minutách jenom prohlubuje. Režisérova manipulace je však natolik důsledná a křivky Carice van Houten natolik svůdné, že jsem jí navzdory všem záporným vlastnostem držel palce až do dechberoucího posledního záběru, kdy vyjde najevo, jak relativním pojmem je „šťastný konec“. 90% P.S.: Po zhlédnutí Černé knihy působí námitky českých odbojářů proti jejich nelichotivému vykreslení v dramatu Operace Silver A skoro směšně. Zajímavé komentáře: Marigold, liuk, Desperado. (Matty) 5*

Druhá světová válka zase trochu jinýma očima, trochu z jiného pohledu a hlavně trochu jinak natočená, než jsme tak nějak všichni zvyklí. Černá kniha je dvou a půl hodinový příběh ženy, která si za války prožila svoje a rozhodně sen a to nechá koukat. Paul Verhoeven natočil efektivní podívanou do válkou opředené Evropy a je to na ní hodně znát. Ta zaneřáděná Evropa nácky je hodně znát a k tomu dopomáhá solidní atmosféra, ale na konci filmu jsem z toho měl tak zvláštní pocit, že jsem si z toho filmu nic neodnesl. Je to vlastně příběh špionky, ale průběh filmu naznačuje právě tak nějak normálně, jak bych asi čekal a nic mě tam nedokáže překvapit. Natočené je to rozhodně pěkně, a Carice van Houten je solidní kost, která s náckem dokáže udělat divy, ale prostě mi tam chybělo něco, čím bych si tento film nadosmrti zapamatoval. To zpracování, ty kulisy, to je všecko opravdu fantastické, co do efektivnosti filmu se týče, ale nemůžu si pomoci, ten film měl rozhodně na víc. Tak nějak se snažil přijít s něčím novým, a vlastně mi ukázal to všecko, co jsem už měl možnost někde vidět, nebo ne vidět, ale ten příběh se žádnou zvláštností nezkrášluje, a to mě trošičku zamzrelo. Dvě a půl hodiny koukám na něco, přičemž vlastně v průběhu filmu tuším, že to tak dopadne a nakonec to všecko tak nějak dopadne. Na pět hvězdiček bych v tom musel vidět něco šokujícího, a to mi v tomto filmu chybělo. (Malarkey) 4*

VELKÁ RECENZE
Hollywoodský režisér Paul Verhoeven má na kontě řadu filmů, které si získaly přízvisko kultovní - ať to byly propadáky jako Showgirls a Hvězdná pěchota nebo komerční trháky Základní instinkt a Robocop.
S válečným thrillerem Černá kniha se vrátil do rodného Holandska i na rodný kontinent; zeměpisně i autorsky. Natočil ho v nizozemské produkci jako nejdražší místní film vůbec a snaží se v něm předestřít skutečností inspirovaný holandský příběh z 2. světové války pojednávající o hrdinství, vině a kolaboraci. Jenže si k tomu ponechal tradiční výpravnost, se kterou umí vyprávět o čemkoliv i skoro o ničem. Černá kniha je křížencem mezi velkolepou podívanou plnou sytých a sugestivních obrazů a evropským filmem o zásadních okamžicích dějin. Ale ve výsledku nebude spokojen ani jeden z táborů.
Verhoeven z Hollywoodu přenesl důraz na velkolepý dojem a snahu epický příběh zpřehlednit, ale vměstnal tím onu "nejednoznačnost" do šablonek tak dokonale, až je z toho spíš parodie a navzdory reálnému základu působí silně nerealisticky. Asi jako kdyby v Karlíně udělali muzikál ze Smrti v Benátkách.
Hrdinkou příběhu je Židovka Rachel, která se na sklonku války schovává v okupovaném Holandsku. Její úkryt je ale prozrazen, následně jsou vybiti členové její rodiny a Rachel se dává k domácímu odboji. Ten jí uloží velký úkol: svést šarmantního nacistu, a proniknout tak do struktur okupantů. Jenže Rachel se do sličného kapitána Müntzeho zamiluje. Základní linii na důkaz relativizace prokládají intriky v řadách nacistů i odbojářů plus několik podpásovek od zrádců na obou stranách.  Jenže zase jsou to nejednoznačnosti příliš jednoznačné, okaté, spektakulární.
To všechno vyprávěné pomocí šokujících, typicky verhoevenských obrazů, ve kterých sledujeme Rachel při holení rozkroku nebo tlustého nacistu a jeho přirození. Příběh plný obdobných atraktivních scén ale spěje ke konci dlouho (po evropsku?) a vcelku předvídatelně, navíc s pomocí scenáristických i režijních naschválů. Řadu tajemství odhalí diváci dřív než postavy - pozornějším záhy dojde, kdo je hlavním zrádcem a záporákem.
Přes spoustu honiček a akcí to ubírá na napínavosti a téměř tříhodinová stopáž ten problém jen násobí.  Poválečný závěr z doby všeobecného honu na čarodějnice se snaží rozmlžit další postavy. Ale spíš z hlavní hrdinky definitivně učiní ubohou oběť dějin; tak ubohou, že divákům místo lítosti začne spíš lézt na nervy.
Rachel je něčím na způsob Supermanky a bez šrámů hrdinně proplouvá dějinnými masakry. Zatímco všichni umírají, ona přežívá a znovu se zaťatým výrazem vstává z popela, případně z hromady fekálií, čehož nás pochopitelně režisér neušetří. S touhou po pomstě zpívá nacistům německé písně, ale když předtím slyší jednu z nich, udělá se jí tak mdlo, že se okamžitě běží vyzvracet.  A ten "zvrat" je tak náhlý, jako když se převléká Clark Kent. Postavě navíc nepřidá ani herectví Carice von Houtenové. Rozporuplnost až komiksově karikaturní nabízí hlavní skopčák Müntze. Je šarmantní a citlivý gentleman, který sbírá známky zemí, kde sloužil, nesnáší násilné řešení konfliktů a ve vhodném okamžiku vytáhne fotografii mrtvé manželky a mrtvých blonďatých dětiček.
Nejen při těch až průhledně prostoduchých scénách se vkrádá na mysl myšlenka: Myslel to celé Paul Verhoeven vážně? Jsou totiž v zásadě jen dvě krajní možnosti. Buď se v Hollywoodu definitivně zbláznil, nebo je to geniální ironická reakce na vlastní tvorbu, na evropské dějiny a na pohled "všechnno je to složitější, všichni jsme v tom byli trochu namočení a ukázat jen na někoho je nefér". Přestože se tato recenze kloní k první odpovědi, stojí za to si pro vlastní rozhodnutí dojít do kina.

GOLDIE FILM
Že k tomu dojde, se vědělo už ve chvílích, kdy světlo světla spatřovaly hity jako Hvězdná pěchota, Total Recall, RoboCop nebo Základní instinkt. A roku 2006 to bylo tady! Paul Verhoeven povýšil béčko a brak na umění. Nizozemský megafilm Černá kniha totiž opět obsahuje prvky nejpokleslejších žánrů, přesto jde o úžasný divácký zážitek, jenž předběhl (a překonal) srovnatelné Tarantinovi Hanebné pancharty, kteří se o něco podobného pokoušeli s američtějším rozpočtem a přece jenom lepšími podmínkami o tři roky později.
Verhoevenův multikulturní spektákl (zkuste někdo spočítat, kolik jazyků se dostane ke slovu) navíc nabízí jeden z nejkomplexnějších pohledů na druhou světovou válku, jaký jsem viděl. Samozřejmě není možné ono pochmurné období shrnout ve dvou a půl hodinách naprosto se vším všudy, to by bylo naivní tvrdit, ale Paul se k tomu nebezpečně přibližuje. V Černé knize splétá velkou škálu motivů, tedy nacisty, židy, zrádce, kolaboranty, špióny i šílenou poválečnou atmosféru, která je mezi sebou neuměla moc dobře odlišit, tak pro jistotu lynčovala úplně všechny.
Paulovi se skutečně daří chrlit na nás skrze jednoduchý příběh o mstící se špiónce překvapivé množství informací, které se nezastavují na hranicích běžné korektnosti a etiky, proto dokáží velmi rychle navodit potřebnou atmosféru. Verhoeven se například jako jeden z mála nebojí ukázat, že Židé byly ve skutečnosti bráni jako tak trochu vedlejší větev lidstva zdaleka nejen nacisty, nebo že poválečné nadšení, hraničící s fanatismem, bylo pro mnohé spíš hrou na schovku se svou minulostí a slepou pomstou než budováním lepších zítřků.
I díky své obsáhlosti Černá kniha skutečně rychle ubíhá. Režisér navíc nezapomíná na svou pověst a nešetří náboji, krví ani nahotou a přesně na hranici samoúčelnosti a velmi dobrého důvodu je dávkuje a kombinuje. Přesto mu zbývá čas na emoce a vývoj postav.
Kdybych si poslední věty přečetl u jakéhokoliv jiného filmu, myslel bych si, že pisatel si neustále protiřečí. Jenže Verhoeven skutečně dokáže smíchat olej a vodu.
Dělal to vždy, jenže ve svých amerických produkcích musel dát přednost hlavně oné akční stránce svého brakového přístupu. Černá kniha, jakožto film vznikající v jeho domovině, Holandsku, se může opřít o nezávislejší evropskou kinematografii. A jakkoli mám někdy pocit, že nezávislost zůstala tím jediným, co evropské kinematografii zbývá, tak se jí raději drží zuby nehty (čímž se vlastně trochu ztrácí smysl slovo "nezávislost"), zde dovoluje Paulovi míchat žánry a styly tak neatraktivně a podivně, že jí za to můžeme být vděční.
Co Verhoevenovi naopak moc neprospívá, je evropský rozpočet. Paul naštěstí není Michael Bay, který rozhazuje dolary jak zrní slepicím, umí s penězi moc dobře nakládat. Pro Nizozemsko (a vlastně většinu evropských zemí) astronomických 17 milionů eur, za které byste si v USA pořídili zhruba úvodní titulky, se v jeho rukou mění ve zlato. Černá kniha je podobný zázrak, jako když Danny Boyle vykouzlil Sunshine za necelých 50 milionů dolarů. Je sice vidět, že nejde o vysokorozpočtovou produkci, vizuální stránce to ale skutečně neškodí natolik, aby si divák nemohl výsledek užít. Look tu navíc samozřejmě není hlavním lákadlem, takže jeho mírně (ale vážně jen "mírně") televizní vzezření nemůže zbytku filmu podrazit nohy.
Obrovské štěstí má Černá kniha na obsazení. Všichni herci díky svému umu (a samozřejmě pevné režisérově ruce) balancují na hranici karikatury a vrstevnatosti, někteří z nich ony hranice záměrně překračují. Ostatně bez alespoň jednoho ultrazlého SSáka by se žádný pořádný brak neobešel. Oproti tomu hrdinka, ochotná svému cíli se maximálně podřídit (o tom, jestli se důstojníkovi tělesně podvolí, moc dlouho nepřemýšlí), nám nabízí slušnou dávku "normální" lidskosti.
I tím, jako vším ostatním, Verhoeven pouze dovádí k obsahové dokonalosti svůj mnoho let pěstovaný styl, který se v kinematografii tak vyjímá. Nevím o žádném dalším áčkovém režisérovi (krom zmíněného Tarantina), který by si tak důsledně hrál s brakem a využíval ho k navození jedinečné atmosféry.
Na rozdíl od Tarantina ale Verhoeven brak netransformuje na vyšší, inteligentní umění, ale vystačuje si s ním v jeho původních mantinelech. Nevyužívá "prvky braku", ale celý brak. Není mu "blbé" hrát si chvíli jako malý kluk kvůli hře samotné, nevadí mu kupit někdy samoúčelné prostředky, když ví, že se mu hodí,. Hlavně se nesnaží, aby ty situace vypadaly jako něco víc, než co skutečně jsou.
Když jsem na začátku psal, že "povyšuje brak na umění", nemyslel jsem tím, že by k "béčkovosti" něco přidával, naopak, využívá ji právě tak, jak byla definována během mnohaleté a bohaté historie B movies. Jistě po zásluze, protože je to historie zajímavá a jedinečná.

Postavy a obsazení
• Carice van Houtenová - Rachel Stein/Ellis de Vries
• Sebastian Koch - Ludwig Müntze
• Thom Hoffman - Hans Akkermans
• Halina Reijn - Ronnie
• Waldemar Kobus - Günther Franken
• Derek De Lint - Gerben Kuipers
• Christian Berkel - Generál Käutner
• Dolf de Vries - Wim B. Smaal
• Peter Blok - Van Gein
• Michiel Huisman - Rob

Ocenění
Venice Film Festival
2006 - Paul Verhoeven (Zlatý lev za nejlepší film) (nominace)

European Film Awards
2007 - Carice van Houten (Nejlepší herečka) (nominace)
2007 - Paul Verhoeven (Cena diváků) (nominace)

British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2007 - Neanglicky mluvený film (nominace)

British Independent Film Awards (BIFA)
2007 - Nejlepší zahraniční nezávislý film (nominace)

German Film Awards
2008 - Carice van Houten (Nejlepší herečka v hlavní roli) (nominace)
2008 - Yan Tax (Nejlepší kostýmy) (nominace)

The Saturn Awards
2008 - Nejlepší mezinárodní film (nominace)
2008 - Carice van Houten (Nejlepší herečka) (nominace)

další ocenění
Film
- Nizozemsko: Zlatý film (100 000 návštěvníků)
- Nizozemsko: Platinový film (400 000 návštěvníků)
- Nizozemsko: Diamantový film (1 000 000 návštěvníků)
- The Hague Public Award - jako poděkování za pozitivní image Haagu
- Young Cinema Award - nejlepší mezinárodní film
Jednotlivci
- Carice van Houtenová - Zlaté Tele za nejlepší ženský herecký výkon
 - Paul Verhoeven - Zlaté Tele za nejlepšího režiséra
 - San Fu Maltha - Zlaté Tele za nejlepší film
- Johnny de Mol - Zlatá Cibule za nejhorší mužský herecký výkon

DABING
1.DABING (DVD)
V českém znění: Jitka Moučková - Carice van Houten (Rachel Steinová / Ellis de Vriesová), Zdeněk Mahdal - Thom Hoffman (Hans Akkermans), Luděk Čtvrtlík - Sebastian Koch (Ludwig Müntze), Zdeněk Maryška - Derek de Lint (Gerben Kuipers), Sabina Laurinová - Halina Reijn, Rixt Leddy (Ronnie, Anna), Libor Terš - Waldemar Kobus (Günther Franken), Filip Švarc - Ronald Armbrust (Tim Kuipers), Karel Richter - Dolf de Vries (notář Wim Smaal), Zbyšek Pantůček - Peter Blok (Van Gein), Zbyšek Horák - Frank Lammers (Kees), Miloš Vávra - Christian Berkel (generál Käutner), Bohdan Tůma - Johnny de Mol, Seth Kamphuijs (Theo, Max), Radana Herrmannová - Diana Dobbelman (Paní Smaalová), Petr Burian - Michiel Huisman (Rob), Ladislav Cigánek, Jaroslav Horák, Jiří Fidler, Barbora Munzarová, Petra Jindrová, Antonín Navrátil, Jan Rimbala, Kristýna Valová a další
Překlad: Iveta Pavlovičová
Zvuk: Tomáš Čisárik
Produkce: Simona Probstová
Dialogy a režie: Jiří Balcárek
Vyrobila: Tvůrčí skupina Josefa Petráska v roce 2007

2.DABING (Prima)
V českém znění: René Slováčková - Carice van Houten (Rachel Steinová / Ellis de Vriesová), Filip Jančík - Thom Hoffman (Hans Akkermans), Zdeněk Mahdal - Sebastian Koch (Ludwig Müntze), Marcel Vašinka - Derek de Lint (Gerben Kuipers), Petra Tišnovská - Halina Reijn (Ronnie), Ladislav Cigánek - Waldemar Kobus (Günther Franken), Zdeněk Maryška - Dolf de Vries (Wim Smaal), Otto Rošetzký - Peter Blok (Van Gein), Petr Gelnar - Johnny de Mol (Theo), Radka Malá - Diana Dobbelman (Paní Smaalová), Michal Michálek - Michiel Huisman (Rob), Pavel Vondrák - Johnny de Mol (Theo), Petr Neskusil - Matthias Schoenaerts (Joop), Martina Kechnerová, Ivo Novák, Radovan Vaculík, Svatopluk Schuller, Pavel Šrom, Bohdan Tůma, Pavel Vondra, Klára Nováková a další
Překlad: Iveta Kristek Pavlovičová
Zvuk: Petr Kočík
Produkce: Libuše Witzová
Vedoucí výroby: Kristýna Pavlíková
Vedoucí dramaturg: Olga Potužáková
Šéfproducent: Jaroslav Richtr
Dialogy a režie: Michal Michálek
Vyrobilo: Studio Audiotech pro FTV Prima s.r.o. 2016

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 31.5.2007 H.C.E./Falcon
Premiéra Nizozemí: 14.9.2006 A-Film Benelux
Premiéra Velká Británie: 23.10.2006 (BFI London Film Festival)
Premiéra Belgie: 29.11.2006
Premiéra Německo: 10.5.2007     
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: 1.10.2007 H.C.E. (DVD)
Poprvé na DVD: 8.10.2007 H.C.E.
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)

DVD, KINA  a NÁVŠTĚVNOST
Tržby v ČR - Kč 647 033
Tržby celkem - $ 27 000 00
Návštěvnost v ČR - 7 960
Náklady (Rozpočet) - $ 21 000 000
 
Tvůrci a herci
Paul Verhoeven (Režie), Jeroen Beker (Produkce), Teun Hilte (Produkce), San Fu Maltha (Produkce), Jens Meurer (Produkce), Jos van der Linden (Produkce), Frans van Gestel (Produkce), Anne Dudley (Hudba), Karl Walter Lindenlaub (Kamera), James Herbert (Střih), Job ter Burg (Střih), Job Gosschalk (Casting), Hans Kemna (Casting), Risa Kes (Casting), Wilbert Van Dorp (Scénografie), Yan Tax (Kostýmy), James Harrison (Zvuk), Eddy Joseph (Zvuk), Georges Bossaers (Zvuk), Winnie Gallis (Masky), Dick Naastepad (Masky), Paul Verhoeven (Scénář), Carice van Houten (Herec), Sebastian Koch (Herec), Thom Hoffman (Herec), Derek de Lint (Herec), Halina Reijn (Herec), Waldemar Kobus (Herec), Christian Berkel (Herec), Dolf de Vries (Herec), Frank Lammers (Herec), Matthias Schoenaerts (Herec), Garrick Hagon (Herec), Theo Maassen (Herec), Gijs Naber (Herec), Michiel Huisman (Herec), Susan Visser (Herec)
 
2006/145/Nizozemsko, Belgie, Německo, Velká Británie/Thriller, Válečný, Drama
 
Zajímavost k filmu
- Podle filmového scénáře vznikla i stejnojmenná kniha.
 -Nepřehlédnutelný odkaz na kibuc z období podzimu 1956 má zajímavý poválečný přesah. Tehdy se Izrael nechal zaplést do konfliktu, který se stal známým jako Suezská krize. Poprvé od doby boje o vlastní existenci byl tento stát naopak vnímán jako agresor.
 -Carice van Houten si později v roce 2008 zahrála ve filmu Valkýra (2008) po boku Toma Cruise Ninu von Stauffenberg, manželku Clause von Stauffenberga (Tom Cruise), který je hlavní strůjce atenrátu. Sebastian Koch hrál v roce 2004 Clause von Stauffenberga vedle Niny Kunzendorf, která ztvárnila Ninu von Stauffenberg, ve filmu Stauffenberg (2004).
- Exkrementy, které byly vylity na Rachel Stein (Carice van Houten), byly tvořeny hlavně z rozmačkaných brambor, zázvorové buchty, arašídového másla a barviv. Scéna však i přesto byla pro herečku úmorná, hlavně když se musela kvůli chycení správného záběru natáčet víckrát. A tak Carice vyzvala režiséra Verhoevena na souboj, aby si těch "exkrementů" také užil. Po natáčecím dni pak její výzvu opravdu vyslyšel.
- Film je rámován scénami z Izraele, kde zrovna začíná tzv. Suezská krize z roku 1956. Právě to je důvodem, proč bylo možné v závěru vidět vojáky běžící v pohotovosti.
- Carice van Houten ve filmu plynule mluví čtyřmi jazyky: holandsky, anglicky, německy a hebrejsky a dokonce sama zvládla i všechny pěvecké party.
- Při natáčení v Haagu filmaři zakryli moderní objekty, jako jsou vjezdy do podzemních parkovišť, tím, že přes ně vztyčili bunkry.
- Paul Verhoeven pracoval na scénáři celých patnáct let, ale pořád s ním nebyl spokojený. Problémy zmizely až ve chvíli, kdy hlavního hrdinu změnil v krásnou dívku.
- Když chtěl producent seškrtat rozpočet ve výši 17 milionů eur, Verhoeven to odmítl s tím, že tedy raději od projektu upustí. Dosáhl tak svého, a Černá kniha se stala historicky nejdražším nizozemským filmem.
- Přestože se v příběhu o holocaustu objevují i otevřeně sexuální scény, Verhoeven vyrazil točit část filmu do Izraele a odmítl náhradní lokace.
 
Odkazy
 

 

Štítky:

| | | | | | | | | | | | |

Zpět