Nymfomanka, část II. / Nymph()maniac: Volume II (2013/124/Dánsko, Německo, Francie, Belgie, Velká Británie/Drama, Mysteriózní, Komedie, Erotický, Povídkový) 65%
19.12.2022 03:19
JEDNOU VĚTOU
„Otevřená studie ženské sexuality podle kontroverzního režiséra Larse von Triera pokračuje.“
OBSAH
Nymfomanka Joe pokračuje v líčení svých životních osudů v bytě svého zachránce Seligmana. Pomůže jí vzpomínání na hledání orgasmu, vztah se sadistou, potrat či kriminální minulost najít konečně klid? A jak její otevřená zpověď ovlivní chování jejího posluchače, stárnoucího panice? Druhá část posledního příběhu z Trierovy „trilogie deprese“ opět mísí provokativní témata, explicitní záběry a odkazy na vysoké umění. (Aerofilms)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Druhý díl Nymfomanky je ze začátku nudnější, aby na konci udeřil. Shia zde předvádí absolutní herecký výkon a Stellan si jede stále svůj klasický poctivý výkon. Vlastně v rámci herců se nedá vytknout vůbec nic. Dokonce i Charlotte zde začíná hrát více než její mladší já v podobě Stacy Martin. Charlotte také způsobí patřičný dojem svými bradavkami, které pravděpodobně už nikdy nezapomenu. Tak vystouplé bradavky totiž neuvidíte každý den ve filmu, jestli vůbec. Horší už bylo jen to, že Lars von Trier pokračoval ve svém epizodickém, nic neříkajícím, vyprávění, který je jednou nudný, po druhý zajímavější no a po třetí zbytečně filozofický. A tohle všechno se opakuje do té doby, dokud Vás Stellan nepřesvědčí o něčem, o čem byste snad radši ani nevěděli. Závěr je totiž po těch čtyř hodinách ránou do duše snad každého diváka. Jednu hvězdičku filmu dávám jenom proto, že to Lars natočil hodně dobře. Režisérský výkon se mu upřít nedá, to všechno ostatní ale už jo. (Malarkey) 1*
Mám dojem, že Lars se soustředil především na co největší kontroverznost svého díla na úkor propracovanějšího scénaře a z toho pro mě vyplývá jediný - neupřimnost. Ty dlouhý záběry na dvě černošský péra, zbytečně dlouhé saditsické scény to všechno nemělo z hlediska sdělnosti příběhu žádný význam, ale Lars moc dobře věděl, čím vzbudí zájem medií. ženská sexualita ? Tohle byla fakt její studie ? V místech kde měl bejt dialog žádnej nebyl a tam kde stačilo pár vět, byla vykecávka. Hlavní hrdnka sice byla Charlotte zahraná docela dobře, ale její postava mě po chvíli začala se svou sexualitou těžce nudit a to se teda snad ještě žádný holce nepovedlo. (Enšpígl) 1*
Viděl jsem a komentuji pouze režisérské verze obou částí. Divácky neuspokojivé vyprávění o rozličných způsobem tělesného (sebe)uspokojování pět a půl hodiny konfrontuje dvě největší témata všech freudiánských režisérů – sex a smrt. K nejvýraznějšímu prolnutí obojího dochází během drastického autopotratu, na jehož konci se Joe zachvěje vzrušením, a v kapitole s umírajícím otcem, jejíž černobílý obraz a citově vyděračský tón působí tak (pseudo)artově, že jde nejspíš o jednu z mnoha Trierových taktik, jak divákovi upřít to, co by si přál. V průběhu obou filmů k navození pocitu nepohody, která znemožňuje nerušeně konstruovat fabuli, používá rušivě mnoho odboček, pomyslných závorek, skoků v čase nebo změn ve stylu vyprávění. Hypermediální encyklopedické vrstvení informací může připomenout Zanussiho, tematizace fetišů a nestálé identity Bunuela, komorní partnerská soda Bergmana a spirituální vzruchy zas Tarkovského (včetně přímé citace Zrcadla). Tato eklektická a intermediální kompilace stylů je sice semknutá rámcovým vyprávěním, ale koherentním tvarem bych ji nenazýval. Jak by taky mohl být koherentní film, který je vystavěný jako dialog dvou zdánlivě neslučitelných světonázorů (asexuál a nymfomanka), do něhož se Trier navíc neustále snaží zapojit i diváka. Ať prolomováním vizuálních tabu (názornější potrat jsem zatím ve filmu neviděl) nebo bouráním čtvrté zdi mezi fikcí a realitou (záběr kamery v zrcadle, zřetelné paralely mezi provokativně svobodomyslnými názory Joe a samotného Triera). Přes všechnu sexuální explicitnost a do extrému dovedenou kalvárii protagonistky mi nakládání s ženským tělem přišlo méně vykořisťovatelské než třeba v Životě Adele. Ačkoli se žena zejména v první části několikrát mění v sexuální objekt a její štěstí je po většinu filmu závislé na výdrži, dostupnosti a schopnostech muže, její zobrazování častěji než příjemné pocity vyvolává bolest, soucit nebo znechucení. V tomto kontextu je možná nejpřínosnější scénou režisérské verze již zmíněný potrat, demonstrující s otevřeností, která bude, domnívám se, nepříjemná zejména mužům, jak vyhrocených podob může nabýt napříč oběma filmy hájené právo ženy nakládat s vlastním tělem dle uvážení. Ukazování toho, co nechceme vidět, je zde úzce spjato s úvahami nad tím, o čem nechceme přemýšlet. Taková provokace má podle mne smysl. Stejně jako celá Nymfomanka. (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Vyznění recenze na první díl Nymfomanky druhá část nezmění. Jen smaže její nadějné vyhlídky. Druhá polovina tu první nijak zásadně nepřetváří, oba filmy je vlastně možno konzumovat odděleně, s jistým odstupem, tak vratce na sebe (ne)navazují. Tentokrát ovšem dochází na přímou konfrontaci s celkovým výsledkem, jenž je… až nepříjemně slabý.
Druhá polovina Nymfomanky je rozhodně míň divácky vděčná, protože hormonální rozpuk mladé Joe nahrazují různé formy utrpení a tápání starší Joe. Už to sexuální dovádění není sexy ani v náznacích, marná touha po trvalejším uspokojení drásá nejen tělo hlavní hrdinky, ale i duše diváků. Bohužel ale nikterak intenzivně - vlastně jsem se poprvé za dlouhé roky u Trierova filmu regulérně nudil, v podvědomí s (marnou) naději, že dánský provokatér přeci jen vyloží aspoň ještě jeden trumf. Nevyložil.
Samozřejmě že trampoty staré Joe nejsou zdaleka tak fotogenické. Svobodného sexu ubývá, bezmoc se naopak stupňuje. O rozkroku častěji slyšíme jako o zdevastované oblasti, sklíčené bolestí, než že bychom si mohli „užívat“ jeho rozkoše. Bohužel ale ubývá i Trierovy vynalézavosti – nové kapitoly jsou výrazně strnulejší, hravosti v nich ubývá a jejich významové přesahy, které ještě Trier občas zkouší přisypávat skrze postavu knihomolského Stellana Skarsgarda, jsou čím dál tím prázdnější a místy až vyloženě retardující (což sama postava alibisticky přiznává).
Jednotlivé kapitoly přitom odtahují Nymfomanku od primárního tématu a snaží se sloužit celkové dramatické klenbě, která je jednak dost vychtěná a nevěrohodná (i nevěrohodně realizovaná – skokové stárnutí postav je přinejmenším nešťastné), navíc ústí v až bolestivě předvídatelné peripetie a pointy. V peripetie a pointy, které jsme už u samotného Triera dříve v lehkých obměnách a variacích víděli. I finálová obžaloba mužského světa je tváří v tvář maskulinnímu jménu Joe hlavní hrdinky až příliš prvoplánová, předtitulková pointa pak představuje naprosto ohraný obrat, který by možná vyzněl úsměvně před patnácti lety a ve dvouhodinovém filmu, ale ne v takhle nabubřelém projektu.
Tepat do vyústění ale není otázkou zklamaných očekávání, že na závěr přijde velké zjevení. Je to mnohem spíš odraz nepříliš poutavého materiálu, jenž v těch dvou hodinách už nezvládá příliš stimulovat – je smutné vědět, že i repetitivní pasáže s výprasky jsou o řád zajímavější než veškeré tahy posouvající Nymfomanku k rodinné tragédii. Ano, tady možná jde najít návaznost na realitu a „to zničující“ v běhu nymfomanky na celoživotní trati. Podáno je to však tak ospale a neinvenčně, že se zasteskne i po nikterak úžasné, ale pořád vcelku úsměvné sendvičové scénce s dvěma ztopořenými černými hadicemi. Málo toho je, trestuhodně málo.
Trier je samozřejmě skvostný „artový řemeslník“ a i tentokrát budou jeho diváci po lokálech vypočítávat blowjoby, detaily na penisy a množství prezentovaného poševního sekretu. Jeho čtyřhodinový opus se ale bohužel opusem nestal – je spíš přetaženým a přefouklým výronem, který neobhájí ani svou stopáž a rozhodně tedy neobstojí v konfrontaci s Dánovými nejlepšími díly. Přestože se o Nymfomance mluvilo a navždy bude mluvit víc než o jakémkoliv jiném Trierově filmu.
Ocenění:
European Film Awards
2014 - Lars von Trier (Nejlepší film) (nominace)
2014 - Stellan Skarsgard (Nejlepší herec) (nominace)
2014 - Charlotte Gainsbourg (Nejlepší herečka) (nominace)
2014 - Lars von Trier (Cena diváků) (nominace)
DABING
Vyšlo v původním zněním.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 9.1.2014 Aerofilms
15.9.2014 Aerofilms
24.11.2022 Aerofilms
Premiéra USA: 20.3.2014 (internet)
Premiéra Dánsko: 25.12.2013
Premiéra Německo: 3.4.2014
Premiéra Francie: 29.1.2014
Premiéra Belgie: 20.10.2014 (Director's cut) (Gent International Film Festival)
Premiéra Velká Británie: 22.2.2014
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.6.2014 Aerofilms
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Náklady (Rozpočet) - $ 4 900 000
FILMY V SÉRII
Nymfomanka, část I. gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0262/
Dánsko / Německo, Drama / Mysteriózní, 2013
Režie: Lars von Trier, Hrají: Charlotte Gainsbourg, Stellan Skarsgard
Nymfomanka, část II. gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0269/
Dánsko / Německo, Drama / Mysteriózní, 2013
Režie: Lars von Trier, Hrají: Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf
„Otevřená studie ženské sexuality podle kontroverzního režiséra Larse von Triera pokračuje.“
OBSAH
Nymfomanka Joe pokračuje v líčení svých životních osudů v bytě svého zachránce Seligmana. Pomůže jí vzpomínání na hledání orgasmu, vztah se sadistou, potrat či kriminální minulost najít konečně klid? A jak její otevřená zpověď ovlivní chování jejího posluchače, stárnoucího panice? Druhá část posledního příběhu z Trierovy „trilogie deprese“ opět mísí provokativní témata, explicitní záběry a odkazy na vysoké umění. (Aerofilms)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Druhý díl Nymfomanky je ze začátku nudnější, aby na konci udeřil. Shia zde předvádí absolutní herecký výkon a Stellan si jede stále svůj klasický poctivý výkon. Vlastně v rámci herců se nedá vytknout vůbec nic. Dokonce i Charlotte zde začíná hrát více než její mladší já v podobě Stacy Martin. Charlotte také způsobí patřičný dojem svými bradavkami, které pravděpodobně už nikdy nezapomenu. Tak vystouplé bradavky totiž neuvidíte každý den ve filmu, jestli vůbec. Horší už bylo jen to, že Lars von Trier pokračoval ve svém epizodickém, nic neříkajícím, vyprávění, který je jednou nudný, po druhý zajímavější no a po třetí zbytečně filozofický. A tohle všechno se opakuje do té doby, dokud Vás Stellan nepřesvědčí o něčem, o čem byste snad radši ani nevěděli. Závěr je totiž po těch čtyř hodinách ránou do duše snad každého diváka. Jednu hvězdičku filmu dávám jenom proto, že to Lars natočil hodně dobře. Režisérský výkon se mu upřít nedá, to všechno ostatní ale už jo. (Malarkey) 1*
Mám dojem, že Lars se soustředil především na co největší kontroverznost svého díla na úkor propracovanějšího scénaře a z toho pro mě vyplývá jediný - neupřimnost. Ty dlouhý záběry na dvě černošský péra, zbytečně dlouhé saditsické scény to všechno nemělo z hlediska sdělnosti příběhu žádný význam, ale Lars moc dobře věděl, čím vzbudí zájem medií. ženská sexualita ? Tohle byla fakt její studie ? V místech kde měl bejt dialog žádnej nebyl a tam kde stačilo pár vět, byla vykecávka. Hlavní hrdnka sice byla Charlotte zahraná docela dobře, ale její postava mě po chvíli začala se svou sexualitou těžce nudit a to se teda snad ještě žádný holce nepovedlo. (Enšpígl) 1*
Viděl jsem a komentuji pouze režisérské verze obou částí. Divácky neuspokojivé vyprávění o rozličných způsobem tělesného (sebe)uspokojování pět a půl hodiny konfrontuje dvě největší témata všech freudiánských režisérů – sex a smrt. K nejvýraznějšímu prolnutí obojího dochází během drastického autopotratu, na jehož konci se Joe zachvěje vzrušením, a v kapitole s umírajícím otcem, jejíž černobílý obraz a citově vyděračský tón působí tak (pseudo)artově, že jde nejspíš o jednu z mnoha Trierových taktik, jak divákovi upřít to, co by si přál. V průběhu obou filmů k navození pocitu nepohody, která znemožňuje nerušeně konstruovat fabuli, používá rušivě mnoho odboček, pomyslných závorek, skoků v čase nebo změn ve stylu vyprávění. Hypermediální encyklopedické vrstvení informací může připomenout Zanussiho, tematizace fetišů a nestálé identity Bunuela, komorní partnerská soda Bergmana a spirituální vzruchy zas Tarkovského (včetně přímé citace Zrcadla). Tato eklektická a intermediální kompilace stylů je sice semknutá rámcovým vyprávěním, ale koherentním tvarem bych ji nenazýval. Jak by taky mohl být koherentní film, který je vystavěný jako dialog dvou zdánlivě neslučitelných světonázorů (asexuál a nymfomanka), do něhož se Trier navíc neustále snaží zapojit i diváka. Ať prolomováním vizuálních tabu (názornější potrat jsem zatím ve filmu neviděl) nebo bouráním čtvrté zdi mezi fikcí a realitou (záběr kamery v zrcadle, zřetelné paralely mezi provokativně svobodomyslnými názory Joe a samotného Triera). Přes všechnu sexuální explicitnost a do extrému dovedenou kalvárii protagonistky mi nakládání s ženským tělem přišlo méně vykořisťovatelské než třeba v Životě Adele. Ačkoli se žena zejména v první části několikrát mění v sexuální objekt a její štěstí je po většinu filmu závislé na výdrži, dostupnosti a schopnostech muže, její zobrazování častěji než příjemné pocity vyvolává bolest, soucit nebo znechucení. V tomto kontextu je možná nejpřínosnější scénou režisérské verze již zmíněný potrat, demonstrující s otevřeností, která bude, domnívám se, nepříjemná zejména mužům, jak vyhrocených podob může nabýt napříč oběma filmy hájené právo ženy nakládat s vlastním tělem dle uvážení. Ukazování toho, co nechceme vidět, je zde úzce spjato s úvahami nad tím, o čem nechceme přemýšlet. Taková provokace má podle mne smysl. Stejně jako celá Nymfomanka. (Matty) 4*
VELKÁ RECENZE
Vyznění recenze na první díl Nymfomanky druhá část nezmění. Jen smaže její nadějné vyhlídky. Druhá polovina tu první nijak zásadně nepřetváří, oba filmy je vlastně možno konzumovat odděleně, s jistým odstupem, tak vratce na sebe (ne)navazují. Tentokrát ovšem dochází na přímou konfrontaci s celkovým výsledkem, jenž je… až nepříjemně slabý.
Druhá polovina Nymfomanky je rozhodně míň divácky vděčná, protože hormonální rozpuk mladé Joe nahrazují různé formy utrpení a tápání starší Joe. Už to sexuální dovádění není sexy ani v náznacích, marná touha po trvalejším uspokojení drásá nejen tělo hlavní hrdinky, ale i duše diváků. Bohužel ale nikterak intenzivně - vlastně jsem se poprvé za dlouhé roky u Trierova filmu regulérně nudil, v podvědomí s (marnou) naději, že dánský provokatér přeci jen vyloží aspoň ještě jeden trumf. Nevyložil.
Samozřejmě že trampoty staré Joe nejsou zdaleka tak fotogenické. Svobodného sexu ubývá, bezmoc se naopak stupňuje. O rozkroku častěji slyšíme jako o zdevastované oblasti, sklíčené bolestí, než že bychom si mohli „užívat“ jeho rozkoše. Bohužel ale ubývá i Trierovy vynalézavosti – nové kapitoly jsou výrazně strnulejší, hravosti v nich ubývá a jejich významové přesahy, které ještě Trier občas zkouší přisypávat skrze postavu knihomolského Stellana Skarsgarda, jsou čím dál tím prázdnější a místy až vyloženě retardující (což sama postava alibisticky přiznává).
Jednotlivé kapitoly přitom odtahují Nymfomanku od primárního tématu a snaží se sloužit celkové dramatické klenbě, která je jednak dost vychtěná a nevěrohodná (i nevěrohodně realizovaná – skokové stárnutí postav je přinejmenším nešťastné), navíc ústí v až bolestivě předvídatelné peripetie a pointy. V peripetie a pointy, které jsme už u samotného Triera dříve v lehkých obměnách a variacích víděli. I finálová obžaloba mužského světa je tváří v tvář maskulinnímu jménu Joe hlavní hrdinky až příliš prvoplánová, předtitulková pointa pak představuje naprosto ohraný obrat, který by možná vyzněl úsměvně před patnácti lety a ve dvouhodinovém filmu, ale ne v takhle nabubřelém projektu.
Tepat do vyústění ale není otázkou zklamaných očekávání, že na závěr přijde velké zjevení. Je to mnohem spíš odraz nepříliš poutavého materiálu, jenž v těch dvou hodinách už nezvládá příliš stimulovat – je smutné vědět, že i repetitivní pasáže s výprasky jsou o řád zajímavější než veškeré tahy posouvající Nymfomanku k rodinné tragédii. Ano, tady možná jde najít návaznost na realitu a „to zničující“ v běhu nymfomanky na celoživotní trati. Podáno je to však tak ospale a neinvenčně, že se zasteskne i po nikterak úžasné, ale pořád vcelku úsměvné sendvičové scénce s dvěma ztopořenými černými hadicemi. Málo toho je, trestuhodně málo.
Trier je samozřejmě skvostný „artový řemeslník“ a i tentokrát budou jeho diváci po lokálech vypočítávat blowjoby, detaily na penisy a množství prezentovaného poševního sekretu. Jeho čtyřhodinový opus se ale bohužel opusem nestal – je spíš přetaženým a přefouklým výronem, který neobhájí ani svou stopáž a rozhodně tedy neobstojí v konfrontaci s Dánovými nejlepšími díly. Přestože se o Nymfomance mluvilo a navždy bude mluvit víc než o jakémkoliv jiném Trierově filmu.
Ocenění:
European Film Awards
2014 - Lars von Trier (Nejlepší film) (nominace)
2014 - Stellan Skarsgard (Nejlepší herec) (nominace)
2014 - Charlotte Gainsbourg (Nejlepší herečka) (nominace)
2014 - Lars von Trier (Cena diváků) (nominace)
DABING
Vyšlo v původním zněním.
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 9.1.2014 Aerofilms
15.9.2014 Aerofilms
24.11.2022 Aerofilms
Premiéra USA: 20.3.2014 (internet)
Premiéra Dánsko: 25.12.2013
Premiéra Německo: 3.4.2014
Premiéra Francie: 29.1.2014
Premiéra Belgie: 20.10.2014 (Director's cut) (Gent International Film Festival)
Premiéra Velká Británie: 22.2.2014
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 17.6.2014 Aerofilms
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Náklady (Rozpočet) - $ 4 900 000
FILMY V SÉRII
Nymfomanka, část I. gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0262/
Dánsko / Německo, Drama / Mysteriózní, 2013
Režie: Lars von Trier, Hrají: Charlotte Gainsbourg, Stellan Skarsgard
Nymfomanka, část II. gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0269/
Dánsko / Německo, Drama / Mysteriózní, 2013
Režie: Lars von Trier, Hrají: Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf
Tvůrci a herci
Lars von Trier (Režie), Louise Vesth (Produkce), - (Hudba), Manuel Alberto Claro (Kamera), Molly Marlene Stensgaard (Střih), Morten Hojbjerg (Střih), Des Hamilton (Casting), Simone Grau Roney (Scenografie), Thorsten Sabel (Scénografie), Manon Rasmussen (Kostýmy), Kristian Eidnes Andersen (Zvuk), Morten Jacobsen (Masky), Astrid Weber (Masky), Lars von Trier (Scénář), Charlotte Gainsbourg (Hrerec), Stellan Skarsgard (Hrerec), Shia LaBeouf (Hrerec), Stacy Martin (Hrerec), Jamie Bell (Hrerec), Connie Nielsen (Hrerec), Mia Goth (Hrerec), Sophie Kennedy Clark (Hrerec), Christian Slater (Hrerec), Uma Thurman (Hrerec), Udo Kier (Hrerec), Jesper Christensen (Hrerec), Jens Albinus (Hrerec), Caroline Goodall (Hrerec), Jean-Marc Barr (Hrerec), Kate Ashfield (Hrerec), Nicolas Bro (Hrerec), Saskia Reeves (Hrerec), Michael Pas (Hrerec), Felicity Gilbert (Hrerec), Hugo Speer (Hrerec), Johannes Kienast (Hrerec), Christoph Schechinger (Hrerec), Jeff Burrell (Hrerec), Tomas Spencer (Hrerec), Katharina Rübertus (Hrerec), Clayton Nemrow (Hrerec), Thomas Eickhoff (Hrerec), Christoph Jöde (Hrerec), Markus Tomczyk (Hrerec), Anders Hove (Hrerec), Peter Gilbert Cotton (Hrerec), Christian Gade Bjerrum (Hrerec), Jesse Inman (Hrerec), Andreas Grötzinger (Hrerec), James Northcote (Hrerec), David Halina (Hrerec)
2013/124/Dánsko, Německo, Francie, Belgie, Velká Británie/Drama, Mysteriózní, Komedie, Erotický, Povídkový
Zajímavost k filmu
- V záverečných titulkoch spieva cover "Hey Joe!" samotná predstaviteľka Joe, Charlotte Gainsbourg.
- Udo Kier mal obdobnú scénu s lyžičkami aj v predošlom filme Larsa von Triera Melancholia (2011).
- Shia LaBeouf prišiel na premiéru počas Berlínskeho filmového festivalu s papierovým vrecom na hlave.
- Udo Kier mal obdobnú scénu s lyžičkami aj v predošlom filme Larsa von Triera Melancholia (2011).
- Shia LaBeouf prišiel na premiéru počas Berlínskeho filmového festivalu s papierovým vrecom na hlave.
Odkazy
Hrají:
Charlotte Gainsbourg, Shia LaBeouf, Stellan Skarsgård, Stacy Martin, Willem Dafoe, Jamie Bell, Connie Nielsen, Mia Goth, Sophie Kennedy Clark, Christian Slater, Uma Thurman, Udo Kier, Jesper Christensen, Jens Albinus, Caroline Goodall, Jean-Marc Barr, Kate Ashfield, Nicolas Bro, Saskia Reeves, Michael Pas, Shanti Roney, Christine Urspruch, Sami Loris, Tabea Tarbiat, Marcus Jakovljevic, Daniela Lebang, Tania Carlin, Christopher Craig, Ivan Pecnik, Lien Van de Kelder, Lawrence Sheldon, Jonathon Sawdon, Severin von Hoensbroech