Šmoulové / Smurfs, The (2011/99/USA/Animovaný, Komedie, Rodinný, Dobrodružný) 58% -Originál DVD-
17.12.2022 19:12
JEDNOU VĚTOU
„Šmoulové se náhle ocitnou v newyorském Central Parku...“
OBSAH
Rodinná komedie, ve které se pojí animovaný i hraný film, uvádí na plátna kin všem dobře známé modré hrdiny, Šmouly. Zlý čaroděj Gargamel vyžene Šmouly z jejich vesničky a během následného pronásledování všichni společně projdou kouzelným portálem, který je zavede do našeho světa, přímo doprostřed newyorského Central Parku. Malí modří Šmoulové musejí dát hlavy dohromady a najít způsob, jak se dostat zpátky domů do vesničky dříve, než je Gargamel znovu vystopuje.(oficiální text distributora)
RECENZE ČSFD
Mně se na Šmouly nechce házet špína. Jako malej jsem je měl docela rád. Takže i z toho důvodu jsem na zfilmovanou podobu byl docela zvědavej. A musím říct, že mi nevadila. Dětem podle mě udělá velkou radost, dospělej si u ní alespoň odpočine. Co víc chtít? Mimochodem, taky jste přemýšleli nad tím, jak to Šmoulinka musí mít v tý partě sakra těžký? No co, hlavně když umí vařit makarony a ví, kdy má být řádně voda osolena.... (Malarkey) 3*
Taťkovi Šmoulovi by měl někdo co nejdříve vysvětlit, na co se používá prezervativ.. Jak jsem poznal vaše modré, přiměřená dávka klišé, vliv New Yorku na šmoulí architekturu a známá odrhovačka, co se vytratí z hlavy do deseti minut. Nebo nikdy? „Nemám rád 3D!“ Já taky, Mrzoute, já taky.. (Gilmour93) 3*
Jednou to přijít muselo, a ačkoliv si Šmoulové svůj boom odbyli už před drahnými léty, teprve letos se dostali do filmu a jsou hned trojrozměrní, ale tihle Šmoulové svoji rodnou Belgii snad nikdy neviděli. "Poamerikanizovaní" modří trpaslíci zamířili magickým portálem ze své středověké vesnice uprostřed lesů rovnou do víru velkoměsta. Konfrontace s New Yorkem probíhá podle očekávání standardně. Ujme se jich sympatický návrhář reklam Patrick s jeho milou, těhotnou ženou Grace, nahánět je v ulicích a obchodácích bude spolu se svým kocourem Azraelem i zlý čaroděj Gargamel, který za nimi také prolezl portálem. Stále je nenávidí a stále je potřebuje jako přísadu do svého zázračného lektvaru, děti si užijí pestrobarevné legrace a dospělí to s nimi přežijí, protože pro většinu z nich jsou roztomilí trpaslíci vzpomínkou na jejich dětství. Nedá se říct, že by příběh oplýval nějakou přehnanou nápaditostí. Jde jen o jakousi kostru, na kterou jsou postupně navlékány jednotlivě zábavné, ale i poučně výchovné příhody, ve kterých Šmoulové většinou zběsile někam prchají, někam padají, nebo případně někam letí, jsou otravní, hyperaktivní a vymýšlejí, jak se dostat zpátky ze světa lidí do své milované vesnice. Čtveřice scénáristů se s větším vykreslením šmoulích charakterů moc nezaobírala, ale naštěstí je zachovala, a asi spoléhala více na to, že to Raja Gosnell nějak přijatelně pospojuje a trikoví kouzelníci vdechnou Šmoulům život. A to se skutečně podařilo a Šmoulinka dokonce vypadá lépe než kreslená, a dokonce se dozvíme i něco o jejím původu. Rovněž Gargamel je lepší, než ve své animované podobě, a může za to hlavně zábavný herecký výkon Hanka Azarii, ale oproti tomu Azrael vypadá jako docela obyčejná digitální kočka. Škoda, že příběh je moc předvídatelný, a občas se dostaví nudné pasáže, které jsou blízké spíše americkým divákům a celé to vyznívá jako oslava New Yorku, než náhlednutí do kouzelného šmoulího světa. Vyšmoulených 60% (kingik) 3*
VELKÁ RECENZE
Čekali jsme peklo. Dokonce jsem se i domníval, že na ně máme předepsaný nějaký vydatný recenzní hate, který stačí jen uhladit a publikovat. Ale v redakčním systému jsem nic nenašel… a Šmoulové si ho kupodivu ani nezaslouží. Modří drobečci, pro něž se stala otravnost definičním znakem, se totiž dočkali vcelku příznivého zhmotnění na plátně.
Tahle uřvaná pakáž se vrací do první popkulturní ligy trochu zvláštní cestou. Nehraje se tu ani tak na nostalgii. Šmoulové prostě jsou reliktem minulosti, na který už většina diváků zapomněla. A když už si je z paměti někdo vyhrabe, bývá často průvodním znamením silný despekt (v Česku k tomu obohacený o sytou nenávist kvůli vražedným šmoulím songům, které znectily nejednu hitparádu). Film zkouší letitý fenomén vrátit do oběhu - a to hlavně z hlediska obchodního – uvolněnějším způsobem hrané a vcelku hravé reimaginace. A daří se mu, to lze vyčíst nejen z amerických tržeb.
Modří špunti se předvádí jako docela roztomilá stvoření, u nichž lze těžit z různorodosti charakterů i z náchylnosti k poměrně akčním řešení problémů. Zasazení 3D plastelíňáků do reálného prostředí je po trikové stránce velmi fajn a nepřestane překvapovat ani po vděčném „avatarovském“ úvodu okolo rodné vesnice. I v New Yorku se mají malí piškuntálové čile k světu (viz etuda v koupelně), takže i když většinou provádí věci veskrze dementní (tedy věci imponující šestiletým dětem), jejich vylomeniny, popkulturní narážky a ironické sebereflexivní poznámky, v nichž se sami Šmoulové děsí svých písniček a vzpírají popisu z Wikipedie, umí naplnit střídmou stopáž akceptovatelným materiálem.
Jasně, Neil Patrick Harris tu ztratil auru komediálního génia, protože najednou umí být trapný (a mezi trikovými panáky i nemotorný), Sofia Vergara z Modern Family byla zredukována na nesnesitelnou sirénu a Hank Azaria ve své gargamelovské kreaci přehrává tak zuřivě, že to občas zavání nějakou novou show Petra Novotného.
Ale zásadní bolesti můžou Šmoulové přinést jen těm, kdo se stále pohoršují nad faktem, že se dnes filmové rodinné taškařice vyrábí jen jako merchandisingový trumf. Jako obchodní artikl, na který se dají donekonečna zavěšovat další obchodní artikly. Andrej Tarkovskij a Federico Fellini tohle pro kinematografii určitě nechtěli. Ale sem jsme to prostě dopracovali.
O FILMU
V roce 1958 stvořil belgický kreslíř jménem Pierre „Peyo“ Culliford Šmouly pro jeden ze svých comicsů. „Schtroumpfs“, jak se jmenovali, se okamžitě proslavili - vydavatel byl zavalen lavinou dopisů od čtenářů, dožadujících se přídavku - a v průběhu následujících padesáti let se stali nepopiratelným fenoménem na stránkách comicsů, knih, na televizních obrazovkách, ve filmech, ve videohrách, hraných seriálech a také na pultech obchodů s hračkami (prodalo se přes 300 milionů figurek). Zájem o Šmouly dále stoupá, protože děti, které se Šmouly vyrůstali, se nyní sami stávají rodiči a seznamují se Šmouly i své potomky.
Podle producenta Jordana Kernera je snadné pochopit, proč Šmoulové baví generace lidí po celém světě. Nejde jenom o to, že jsou roztomilí - současně představují to nejlepší z lidské povahy. „Šmoulové jsou analogií národa,“ míní Kerner. „Zdůrazňují rodinu a důležitost spolupráce. A především za každých podmínek vidí v lidech vždycky to nejlepší. Šmoulům na sobě opravdu záleží.“
Nyní se Šmoulové poprvé vydávají mimo svou vesničku a objevují se na filmových plátnech ve filmu společností Columbia Pictures a Sony Pictures Animation Šmoulové 3D. „V podstatě se jedná o klasický film o tom, jak to vypadá, když se Šmoula ocitne mimo své přirozené prostředí,“ říká Raja Gosnell, který film režíroval. „Vzali jsme šmoulí způsob života a stavíme ho do kontrastu se současným New Yorkem.“
Kernerův příběh vzniku filmové verze Šmoulů sahá až ke snídani s legendárním manažerem společnosti NBC Brandonem Tartikoffem v roce 1980. Tartikoff Kernerovi navrhl, aby si přečetl knižní sérii o Šmoulech, jejíž adaptaci v té době zvažoval. Kernera to okamžitě velice zaujalo. Tartikoff posléze vytvořil klasický televizní seriál ve spolupráci se společností Hanna-Barbera, vysílaný v neděli dopoledne, kterého se za osm let odvysílalo 256 dílů.
V roce 1997 Kerner poslal první z celé řady dopisů Lafigovi, správci licence na Šmouly, ve kterém vyjádřil svůj zájem natočit s nimi celovečerní film. A v roce 2002, poté, co na základě Kernerovy adaptace klasické knihy Šarlotina pavučinka vznikl také scénář, měl Kerner pro Peyovy dědice také hmatatelný důkaz, že by se jejich postavy ocitly v dobrých rukou.
Veronique Culliford, Peyova dcera, prohlašuje, že její otec svému výtvoru dodal jisté obecné kouzlo. „Šmoulové jsou si všichni velice podobní, ale současně je každý jedinečný,“ míní. „Každý se s nějakým z nich dokáže identifikovat. Existuje Šmoula pro každou povahu. Jsou velice milí, velice společenští. Mají vlastnosti, po kterých lidé touží.“
Jak Culliford poznamenává, některé věci se mění, ale Šmoulové jsou jakýmsi záchytným bodem. „Příběhy jsou mezi lidmi stále populární proto, že lidé jsou zkrátka lidé. Jsme takoví, jací jsme, a Šmoulové odrážejí naše životy. Můžeme se během let měnit, může nás ovlivnit technologie, ale v zásadě jsme pořád stejní.“
Culliford a její rodina touží po natočení celovečerního filmu už řadu let. Když začalo být evidentní, že Kerner s nimi sdílí nadšení a vizi, vnímala to sama jako „něco kouzelného. Jordan byl první, s kým jsme se setkali, kdo toužil natočit přesně takový šmoulí film, jaký jsme si představovali sami,“ říká.
Pro Culliford je jeho vznik splněním dlouholetého snu. Vyrostla obklopena dílem svého otce. „Šmoulové vznikli v roce 1958, kdy jsem se narodila,“ vysvětluje. „Takže jsou od samého počátku součástí mého života. Odjakživa žiji se Šmouly. Můj otec pracoval doma a když jsem přišla ze školy, byli všude Šmoulové a mluvili jsme na sebe šmoulovsky. Pro mě je přítomnost Šmoulů naprosto přirozená.“
Kerner se domníval, že tento film poskytuje dokonalou formu pro další pokračování šmoulích dobrodružství. Celý se natáčel v New Yorku na slavných místech, jakými jsou Central Park a Belvedere Castle, ale také FAO Schwarz, Ruská čajovna, Rockefeller Center a brooklynský Prospect Park.
Kerner dodává, že zkušenosti a citlivý přístup režiséra Raje Gosnella - nemluvě o jeho zkušenostech s kombinováním živých a počítačově animovaných hrdinů ve filmech jako Scooby Doo či Čivava z Beverly Hills - jsou důvodem, proč se pro natáčení tohoto snímku dokonale hodil. „Musím říct, že Raja je jedním z nejchytřejších, nejintuitivnějších, nejmilejších a nejskvělejších lidí, se kterými můžete chtít spolupracovat,“ prohlašuje. „Každý den byl kouzelný. Všichni jsme chtěli natočit film, na který bychom byli hrdí, a pomoci mu s realizováním jeho vize.“
Rodina tvůrce Šmoulů toužila zachovat šmoulí odkaz v co nejvěrnější podobě - stejně jako Kerner. „Nejdůležitější ze všeho,“ dodává Culliford, „je to, aby Šmoulové zůstali Šmouly. Poprvé v životě opouštějí svou vesničku, což je vzrušující koncept.“
V mytologii Šmoulů je třeba zodpovědět celou řadu otázek a Kerner se domnívá, že na ně existují odpovědi. Kdo jsou vlastně Šmoulové a odkud se vzali? Jak se k nim dostal Gargamel a proč je takový protiva? Proč stvořil Šmoulinku?
Jednou z mnoha tradic je také představování nových Šmoulů. Tvůrci filmu měli možnost vymyslet si tři zcela nové Šmouly - Panikáře, Šílence a Nebojsu, přičemž posledně jmenovaný hraje ve filmu významnější roli.
Vzhledem k tomu, že ve Šmoulí vesničce žije zhruba stovka Šmoulů, plus mínus Šmoula, není jednoduché uspokojit každého z fanoušků. Musíte na to mít trpělivost, mozek, chovat se dospěle...a možná k tomu potřebujete i vousy. Něco jako moudrý vůdce Šmoulů, Taťka Šmoula, který ví, jak si se Šmouly nejlépe poradit. Taťku můžete velice často najít v jeho houbovém domečku u kouzelného knihy, jak vaří lektvary na ochranu před zlým čarodějem Gargamelem. Když Taťkova kouzla předpovědí nadcházející katastrofu, je postaven před zatím největší úkol vůbec: musí se postavit Gargamelovi a provést Šmouly bezpečně New Yorkem!
Na Šmoulince je něco výjimečného. Ať už je to její krása, milý hlas, okouzlující osobnost či prostá skutečnost, že se jedná o JEDINOU dívku mezi stovkou kluků, prostě dokáže ostatním Šmoulům naprosto zamotat hlavu. Původně ji stvořil Gargamel, aby s její pomocí polapil ostatní Šmouly, ale Taťka ji svými kouzly zachránil a proměnil ji ve skutečného Šmoulu. A když je nucena se postavit tváří v tvář svému původnímu stvořiteli, dokáže mu dát až překvapivě jasně najevo, co si o něm myslí.
Neexistovat na světě neštěstí, neměl by Nešika možnost poznat nic, co v sobě obsahuje slovo „štěstí“. Jeho levá ruka neví, co dělá pravá a čepice mu věčně padá do očí. Nešikovy původně jen ty nejlepší úmysly jsou opět zdrojem velkých problémů - a tentokrát ostatní zavede na podivné cizí místo, do New Yorku. Ale v každém z nás se ukrývá hrdina a když ho ostatní Šmoulové potřebují, dokáže Nešika, že je možné překonat vlastní osud.
Pokud má každá obec svého blázna, má každá vesnička také svého Koumáka. Je trochu příliš horlivý a až přehnaně sečtělý, což z něj dělá „vševěda“, který ale tak docela všechno neví. Koumák je z vlastní iniciativy pravou rukou Taťky Šmouly, a i když je se svým encyklopedickým poučováním občas protivný, je to dost možná ten pravý Šmoula, na kterého se obrátíte s žádostí o kouzlo, když zrovna není po ruce Taťka Šmoula.
Nebojsu poznáte velice snadno podle jeho kiltu, zrzavých kotlet, mužně pohledného obličeje a skotského přízvuku. Bez obav se postaví jakémukoliv riziku. Je to Šmoula, který nejdříve šmouluje a teprve potom pokládá otázky, a pro své šmoulí kamarády je ochoten vrhnout se okamžitě po hlavě do jakéhokoliv dobrodružství.
Nebojsa byl stvořen speciálně pro tento film. „Je to náš akční hrdina,“ vysvětluje Gosnell. „Je to nezdolný optimista a má kuráž, je to náš drsňák, který se první řítí do jakékoliv situace.“ Pokud byste si mysleli, že je každý Šmoula šťastný, veselý a veskrze sluníčkový, ještě jste se nesetkali s Mrzoutem. Každé ráno z postele vyšmouluje špatnou nohou. Nesnáší slunce, z veselí je mu zle a ze štěstí je nešťastný. Pod vším tím mračením a brbláním se ale kdesi hluboko ukrývá srdce ze zlata...i když on pravděpodobně nesnáší i zlato.
Pokud byste hledali nějaké pojmenování pro ošklivého člověka, bylo by to Gargamel. A kdyby posedlost měla tělo, vypadala by jako Gargamel. Tenhle zlý čaroděj je posedlý vším, co se týká Šmoulů: na nic jiného nemyslí, o ničem jiném nemluví, po ničem jiném netouží. Co se kouzel týče, je to nula, a na stupnici čistotnosti je hodnocený stupněm -100. Gargamel ale neustále vymýšlí nové a komplikované způsoby, jak polapit legendární Šmouly a zbavit je jejich „podstaty“ - klíčové ingredience těch nejmocnějších kouzel! Gargamel je pro vidinu polapení Šmouly schopen udělat cokoliv, třeba se vrhnout do víru New Yorku, jen aby se stal nejmocnějším čarodějem na světě.
Role Gargamela se ujal Hank Azaria. „Gargamel je zlý a je na to dost hrdý,“ míní Azaria. „Touží po tom přestat být mizerným čarodějem a stát se čarodějem skvělým. Proto je posedlý Šmouly - potřebuje jejich kouzelnou modrou podstatu, aby s její pomocí získal větší moc.“
Ale Gargamelův vztah ke Šmoulům nejde vysvětlit takhle jednoduše. „Myslím, že je prostě jenom nesnáší - jsou tak šťastní a on je úplně sám, jen se svým kocourem. Pohání ho prostá a obyčejná nenávist. Je to na mnoha úrovních velice pozoruhodná postava.“
Azaria se samozřejmě nemohl odporně jenom chovat - musel tak také vypadat. Tato transformace si vyžadovala řadu hodin v maskérském křesle. „Nejdřív přijdou na řadu uši,“ vysvětluje. „Pak se pracuje na Gargamelových podivných a kněžsky vyhlížejících vlasech, poté na obočí a nakonec dostanu obrovské křivé zuby.“
Ty mu během některých scén doslova vyletěly z úst. „Zpočátku to s nimi bylo dost náročné,“ vzpomíná. „Výslovně jsem se s nimi musel učit mluvit. A občas mi během nějakých obzvláště ukřičených záběrů prostě vyletěly z pusy.“
Gargamelovým spojencem je Azrael, jeho kocour. A Azaria zjistil, že si musí k Azraelovi vybudovat vztah nejen v rámci příběhu, ale že si musí stejně tak zvyknout i na svého živého hereckého zvířecího kolegu. „Chtěl jsem, aby jejich vztah připomínal starý rozhádaný manželský pár,“ popisuje Azaria. „Když si povídáte s kočkou, dává to smysl. A pokud to ta kočka bere dost znuděně, je to ještě zábavnější.“
Roli Azraela si zahráli dohromady čtyři kocouři a v některých scénách se tvůrci rozhodli použít počítačově animovaného Azraela. Azaria říká, že práce s živými zvířaty vyžaduje trpělivost, ale výhody za každých okolností hravě převažují nevýhody. Když Gargamel se Šmouly projdou portálem do New Yorku, vstoupí současně do života Patricka Winslowa a jeho ženy Grace.
Patrick Winslow je mladý marketingový manažer kosmetické společnosti Anjelou a chystá se založit rodinu. Je to doslova uzlíček nervů - cokoliv ho dokáže vyvést z míry, v neposlední míře jeho brzké otcovství a nové práce, a když se mu v životě objeví ještě Šmoulové, nebude to mít rozhodně jednoduché!
Roli Patricka si zahrál Neil Patrick Harris. „Patrick je ženatý a se svou ženou očekává dítě - snaží se prosadit v manažerském světě a neustále se obává, že přijde o práci. Takže je to spíš obchodník a z toho důvodu se společně se svou ženou tak trochu obávají, že nebude dobrým rodičem nebo že nebude přítomen narození jejich dítěte - nejen fyzicky, ale citově.“
„Když se v jeho životě objeví Šmoulové, musí s nimi jednat velice trpělivě, téměř otcovsky, a díky tomu si postupně uvědomí svůj potenciál k tomu stát se skvělým otcem,“ pokračuje Harris. „Neil je nejenom ohromně zábavný a okouzlující, ale hodně svou roli obohatil,“ míní Gosnell. „Jeho postava má ve filmu několik klidných scén s Taťkou Šmoulou a díky němu jsou až překvapivě emotivní. A když si uvědomíte, že Neil při natáčení vedl rozhovor jen s kusem drátu, je to jasným důkazem jeho schopností. Nezanedbatelnou část herectví tvoří interakce s hereckými kolegy, takže pracovat s postavami, které nejsou přítomny, je ohromně náročné. Ale Neil se do toho pustil s odhodláním a dokonale vše zvládl.“
Grace Winslowová je návrhářka nábytku a Patrickova milující a chápavá manželka v pátém měsíci těhotenství. Její manžel na tom není úplně nejlépe, s ohledem na dítě, novou práci a šest tajemných postaviček, které mu život převrátí vzhůru nohama... ale optimistická Grace je mu věrně po boku, aby mu pomohla se se vším vypořádat.
Jayma Mays, která Grace představuje, na kreslených Šmoulech vyrostla - i když možná trochu neplánovaně. „Moje matka je měla moc ráda, takže jsem se s ní na ně musela dívat,“ směje se Mays. „Abych ji provokovala, schválně jsem říkala, že fandím Gargamelovi s Azraelem! Měli jsme šmoulí povlečení, šmoulí skleničky, hrnečky, všechno možné. Ale potají jsem byla velkou fanynkou - zbožňovala jsem ten seriál, jenom jsem byla ve věku, kdy nemůžete přiznat, že se vám líbí něco, co chce vaše matka, aby se vám líbilo.“
„Pro Grace je ohromně vzrušující, že jí do života vstoupila tahle drobná stvoření,“ vysvětluje Mays. „Zbožňuje je a líbí se jí jejich spontánnost a bezstarostný přístup k životu - nevadí jí, že jí trochu nabourají plány. O tom se právě snaží přesvědčit i Patricka - že je v pořádku si trochu užívat legrace a nemít všechno pečlivě naplánované. A protože očekávají dítě, tak na plánování na nějakou dobu rozhodně mohou zapomenout - a Šmoulové mu pomohou se na to připravit.“
Gosnell prohlašuje, že Grace je překvapivě náročná role. „Musíte být legrační, ale současně velice citliví,“ míní Gosnell. „Byla to jediná herečka, která nás přesvědčila, že umí zahrát obě tyto polohy. Její komediální dovednosti jsou ohromující a současně je plná nadšení, takže nás přesvědčila, že to, co sledujeme, je skutečné.“
Odile je odhodlaná, krásná a neústupná majitelka kosmetické společnosti Anjelou. Je velice náladová a je příčinou Patrickovy nejistoty, protože ho povýší do pozice vedoucího reklamní kampaně pro novou produktovou řadu...která se na trh chystá za dva dny. Celebritní vedoucí firmy udělá cokoliv pro to, aby na trhu uspěla, třeba i věnuje trochu času jistému pomatenému kouzelníkovi, který by mohl mít v ruce klíč k nové revoluci v oblasti péče o pleť.
Sofie Vergara se v roli Odile snažila nalézt rovnováhu, aby její postava nepůsobila přehnaně. „Chtěla jsem, aby Odile byla uvěřitelná, ale také zábavná, silná a velice cílevědomá,“ vysvětluje Vergara. „Jedná se o ženu, která svou práci dělá s opravdu velkým nasazením a dává to všem ve svém okolí najevo.“
Než vznikl tento celovečerní film, existovali doposud Šmoulové vždy pouze ve dvou rozměrech. Jejich proměna do trojrozměrné, počítačově animované podoby, navíc v 3D filmu, nebyla pro tvůrce filmu jednoduchá.
Vše začalo na natáčení, kde kameraman Phil Méheux a výtvarník Bill Boes koordinovali svou práci s vedoucím týmu vizuálních efektů Richardem R. Hooverem, vedoucím animátorem Troyem Salibou a odbornicí na vizuální efekty ze společnosti Sony Pictures Imageworks Lydií Bottegoni tak, aby stavba kulis, jejich nasvícení i natáčení v nich probíhaly za podmínek, které budou ideální pro další zpracování záběrů s pomocí počítačové techniky.
„V tomhle filmu se objevuje obrovské množství pohyblivých složek,“ říká Gosnell. „Už na prvních hodinách filmové režie vás naučí, jak se vaše postavy mají pohybovat, jak uspořádat scénu. Pro tento film jsme museli pracovat se scénami, v nichž chybí celkem šest postav. Herci mluvili do prázdna a někdy dokonce docházelo k tomu, že kamera složitě sledovala pohyb něčeho, co tam nebylo. Mým hlavním úkolem v roli režiséra bylo zajistit, aby všichni podali odpovídající výkony - aby se snažili dosáhnout stejného cíle. Všichni se nechali strhnout humorem a náročností celého filmu a někdy v polovině už nám šlo všechno naprosto samo.“
Boesův tým byl zodpovědný za reálné kulisy, mimo jiné i za byt Grace a Patricka, dvoutřetinovou kopii Belvedere Castle a Gargamelovo sklepení v něm. Pod hradem ve skutečnosti žádné sklepení není, takže tvůrci filmu to své vysněné vybudovali v ateliéru.
Hlavním prvkem Gargamelova sklepení je Šmoulátor - stroj, který dokáže (pokud Gargamel někdy nějakého Šmoulu chytí) extrahovat podstatu chyceného Šmouly. „Nemá vůbec nic, takže Šmoulátor postaví z věcí, které našel,“ vysvětluje Boes.
O vrcholné bitevní scéně říká Boes následující: „Hrad má několik pater. Chtěli jsme s Rajou, aby Gargamel přistál na jednom z nich a poté sešel dolů a bojoval se Šmouly. Je to jako útok na středověký hrad, ze všech stran se objevují Šmoulové a bojují s Gargamelem, který stojí uprostřed. Muselo to působit jako středověká bitva.“
Pro Méheuxe bylo náročným úkolem nasvícení a natáčení v Boesových kulisách, protože šest hvězd filmu existovalo jenom v jejich hlavách (a posléze v počítačích). „Protože tam s námi Šmoulové pochopitelně fyzicky nebyli přítomni, stálo nás obrovské úsilí představovat si, co dělají a jak,“ vysvětluje Méheux. „Museli jsme se rozhodovat o tom, jak bychom je měli nasvítit a jak by se měla pohybovat kamera.“ A nestačilo udělat to vše jen jednou. „Šmoulové se ocitají v nejrůznějších patáliích a odlišných situacích: od rána do večera, v interiérech i exteriérech.“ To vše bylo po kamerové stránce velice zajímavé, ale současně velmi náročné.
Aby si vypomáhal s rozhodováním ohledně nasvícení scén, používal Méheux se svým týmem modely v „životní velikosti“ (tedy 20 centimetrů velké), které při přípravách záběrů a zkouškách Šmouly nahrazovaly. „Pak jsme byli schopni světla umístit tak, aby naše hrdiny osvětlovala správně. Herci věděli, kde se Šmoulové budou později pohybovat, takže se dívali na správná místa. Pak model odstraníme a natočíme celou scénu, a ve finále to vše vypadá velice reálně. Šmoulové působí dojmem, že jsou součástí svého filmového prostředí.“ Během těchto postupů používal tým společnosti Imageworks nový kamerový systém, který velice přesně zaznamenával světelné podmínky na scéně a umožňoval jejich pozdější rekonstrukci přímo v počítači.
Jedním zajímavým vedlejším efektem umístění dvaceticentimetrových postaviček do skutečného světa je to, že ho najednou vidíte zcela novým způsobem. „Ve většině filmů se málokdy objevuje strop. Ale pokud si lehnete na zem a podíváte se vzhůru, získáte poměrně dobrou představu o tom, jaké to je být Šmoulou - všichni jsou obří a vy strop vidíte neustále.“ Tento šmoulí pohled na svět kameramani vytvořili prostřednictvím zařízení, podobajícího se periskopu, které jim umožnilo zaznamenávat svět z perspektivy 20 cm vysoké postavy.
Když byl film nasnímaný, bylo žezlo předáno Hooverovi, Salibovi a Bottegoni. Během měsíců přípravných prací umělci ze společnosti Sony Pictures Animation a Imageworks vytvářeli spousty výtvarných návrhů, konceptů a 3D modelů, potřebných k tomu, aby bylo možné natočit scény s živými herci a připravit Peyovy jednoduše kreslené hrdiny na přerod do tří rozměrů a přesvědčivou interakci s živými herci. Animátoři společnosti Sony připravili testovací scénu, ve které zkombinovali počítačového Šmoulu s živým hercem. Tento test potvrdil funkčnost celého systému a proměnu Šmoulů na počítačově generované modely. Návrhář postav Allen Battino poté tyto prvotní experimenty modifikoval tak, aby odpovídaly aktuálním úpravám, ke kterým ve filmu došlo.
Většina lidí zná Šmouly buď z Peyových kreseb nebo z televizního seriálu z osmdesátých let, soudí Battino. Oba tyto světy se od sebe vizuálně velice liší a ani jeden z nich nebylo možné pro film použít. „Peyovy kresby jsou nádherné - obsahují rovné linie i křivky a kompozice každého panelu comicsu je překrásná. Ale formy a jejich prvky jsou současně nadsazené“ - například pokud Šmoula musel něco zvednout nad hlavu, mohl mu Peyo prostě prodloužit ruce. Naproti tomu televizní Šmoulové byli upraveni tak, aby vyhověli krátkým produkčním termínům televizních seriálů. „Museli jsme vymyslet návrhy, které byly umírněné, ale přesto stále šmoulí,“ pokračuje Battino.
Přepracování Šmoulů pro 3D svět a vypracování návrhů zcela nových postav zabralo měsíce práce, ale výsledek udělal každému radost, od tvůrců filmu až po členy Peyovy rodiny. Dost možná největší změnou bylo to, že ve filmu postavičky působí dojmem, jako by měly skutečně kosti i svaly, jako by skutečně měly funkční těla.
„Když tenhle film sledujete, máte na postavy odlišné nároky,“ konstatuje Hoover. „Pokud chcete, aby něco působilo reálně a uvěřitelně, musíte zvažovat celou řadu aspektů. Máte tu povahu dané postavy, to, jak chodí a pohybuje se. Musíte myslet na fyzikální logiku jejího těla a její hmotnost a na to, jak přesně její pokožka odráží světlo.“
Ze všeho nejdůležitější pak byly herecké výkony těchto postav. „Raja toužil po určité míře upřímnosti a přirozenosti,“ říká Saliba. „Takže to bylo hlavním úkolem: zajistit, aby postavy stále působily jako figurky z kresleného seriálu - takové všichni znají - ale současně aby podávaly herecké výkony srovnatelné s výkony živých herců.“
„Nejdůležitější bylo to, že postavy měly srdce - že dokázaly předvést výkony na úrovni výkonů skutečných herců,“ říká Battino, který postavičky Šmoulů přepracoval. „To byla jediná možnost, jak diváka přimět, aby mu na nich záleželo, aby ho zajímalo, co s nimi bude dál.“ „Jsem ohromně pyšný na to, co naši animátoři dokázali - ve spojení s dabingem těm malým skřítkům vdechli duši,“ pochvaluje si Gosnell.
Hoover vysvětluje, že klíčem k přesvědčení diváka o tom, že by Šmoulové skutečně mohli být součástí našeho světa, je textura jejich pokožky. Ačkoliv je modrá, říká, může vám prozradit, že lidé a Šmoulové se od sebe vlastně zas tak moc neliší. „Naše oči tyto drobnosti posuzují na základě toho, jak se od povrchu těla odráží světlo. To vás ve velké míře informuje o tom, z čeho předmět nebo stvoření je a co je uvnitř. Naši Šmoulové mají póry, pihy a chloupky. Taťka Šmoula má pochopitelně vousy a Šmoulinka má dlouhé husté vlasy. To všechno využíváme k tomu, abychom postavám dali další rozměr a přesvědčili diváka o tom, že jsou skutečné.“
Přesto jsou ale Šmoulové zcela ojedinělým druhem. „Lidská postava má obvyklou výšku zhruba sedmi až devítinásobku výšky hlavy. U Šmoulů je to zhruba dvouapůlnásobek. Mají ohromně velká chodidla - stejně dlouhá nebo i delší než jsou dlouhé celé jejich nohy. Kdybyste byli Šmoulové, měli byste hlavu širokou 90 centimetrů a vaše ruce by připomínaly baseballové chytačské rukavice. To znamenalo, že jsme museli vymyslet způsob, jak se Šmoulové pohybují - protože nemají proporce člověka, nemohou se jako lidé ani pohybovat.“
Jako příklad Saliba, hlavní animátor, dává scénu, ve které Šmoulové utečou Gargamelovi. „Jedná se o dvaceticentimetrové skřítky, jak by dokázali předběhnout 180 cm vysokého muže?“ ptá se Saliba. „Vymysleli jsme to, že se díky svým velkým nohám jsou schopni lépe odrážet a pohybovat se tak rychleji. Raja na internetu našel videa s jakýmsi člověkem, který měl k nohám připevněné jakési obří boty s pružinami, a ta jsme použili jako referenční materiál. Dokázali jsme Šmouly rozpohybovat rychlostí něco přes tři metry za sekundu. Pokud by šlo o klasický běh, Gargamel by je dohnal, ale přijde-li řada na krátký sprint, působí uvěřitelně, že by Šmoula dokázal uniknout. Nemluvě o tom, že by mohl využívat svých malých rozměrů k tomu, aby kličkoval mezi překážkami, mezi které se normální člověk nevejde.“
Hoover a Saliba byli také přítomni natáčení a pomáhali Méheuxovi a hercům s vnímáním toho, kde by se asi Šmoulové právě nacházeli a co budou dělat, až bude jejich animace hotová. „Snažíte se hercům dát co nejvíce informací o příběhu, o tom, jak se chovají, kde jsou, kam se dívají. Využívali jsme k tomu nejrůznějších triků, ať už se jednalo o malé tečky na stole nebo drátěné náznaky obličejů,“ popisuje Hoover. „Pak měli herci lepší představu, kde v trojrozměrném prostoru Šmoulové jsou a kdy se dívají na to správné místo. Pro diváky je opravdu důležité, aby si živí herci a animované postavy hleděli přímo do očí, jako by spolu skutečně mluvili. Měli jsme k dispozici malé modely všech našich Šmoulů, které jsme používali k nacvičování scén a měli jsme k dispozici i dabéry, kteří četli jejich dialogy, aby je herci a režisér slyšeli, protože to všechno pomáhá zlepšit načasování celé scény.“
„Měli jsme po ruce malé silikonové modely našich postav s drátěnými kostrami, které jsme mohli různě polohovat,“ vysvětluje Saliba. „Vytvořili jsme scénu, aby si ji Phil mohl správně nasvítit, pak jsme přizvali herce a třikrát nebo čtyřikrát si ji zkusili, přičemž já jsem se Šmouly různě pohyboval tak, aby si herci zvykli na to, kde Šmoulové v daný okamžik budou. A jakmile s tím byli všichni dobře obeznámeni, natočili jsme celou scénu bez těchto pomůcek.“
Saliba podotýká, že proces animace je neuvěřitelně technický - figurují v něm digitální modely scény včetně jednotlivých povrchů, a dokonce i digitální modely živých herců, což je vše snímek po snímku namapováno na scénu, která byla natočena, a to celé ještě předtím, než do ní vůbec může být zasazen a následně v ní animován Šmoula. I tak je ale třeba, aby animátoři bedlivě dohlíželi na proces samotného natáčení. „Ptáme se sami sebe na to, jaké má přesně být tempo celé sekvence? Co je v ní za gagy? Kdy má působit emotivně? Animační proces vyžaduje člověka, který si dokáže poradit s technickými aspekty, ale současně má cit pro tvůrčí proces.“
Tvořivost animátorů také pomohla vyřešit zapeklitý technický problém: když budou diváci sledovat širokoúhlý záběr, musejí být schopni od sebe bez problémů jednotlivé Šmouly rozeznat. Někteří z nich, například Taťka (bílé vousy, červené oblečení) nebo Šmoulinka (blonďaté dlouhé vlasy) na sebe upozorní snadno, ale, jak připomíná Gosnell, „Mrzout a Nešika nejsou na pohled ničím zvláštní.“ Nešika vypadá trochu jinak než Mrzout - má větší uši a nohy a čepice mu víc plandá - „ale současně tu jde také o herecký výkon,“ říká režisér. „Jaký má daná postava charakteristický postoj? Jaké má držení těla?“ V tomto ohledu animátoři museli být nejenom talentovanými umělci, ale také nadanými herci, kteří dokáží tyto drobnosti podtrhnout.
Tým vizuálních efektů měl také tu čest přetvořit propracované návrhy kouzlené šmoulí vesničky od výtvarníka Billa Boese na počítačový model. „Vyzkoušeli jsme řadu různých návrhů,“ říká Boes. „Ale ve finále jsme skončili u takového, který víceméně všichni známe, byť v realistickém pojetí. Stálo nás spoustu zkoušení najít ten správný poměr.“
Jak se ukázalo, pokud chcete vytvořit počítačovou vesničku, musíte na to povolat doslova celou vesnici. „Měl jsem k dispozici zástupy nejrůznějších umělců,“ dodává, „a prostě jsme zkoušeli různé věci. Například co se domů ve tvaru hub týče, zkoušeli jsme malé a bachraté, vytáhlé i domy s komíny. Začali jsme objevovat vizuální výraz pro tvorbu houbových domků. Původně jsme je navrhli jako skutečné houby, ve kterých žili. Ale když jsme se ponořili do studia podkladů o něco důkladněji, zjistili jsme, že v Peyových příbězích Šmoulové své domky stavěli a houby jenom připomínaly.“
Poslední díl přerodu Šmoulů z dvourozměrné stránky do trojrozměrného filmu má na svědomí Rob Engle, vedoucí týmu 3D efektů, který svou práci popisuje takto: „Mým úkolem je zajistit, aby až si diváci nasadí 3D brýle a nahlédnou do světa, ve kterém se náš film odehrává, před sebou měli konzistentní, poutavý a zábavný zážitek.“
Protože šmoulí vesnička a Šmoulové existují pouze v počítači, není problém tyto prvky prezentovat v plném 3D. „Díky tomu, jakým způsobem Raja film natočil, jsme měli v použití 3D prvků velkou pružnost,“ říká Engle. „Mohli jsme vykreslit počítačové světy a potom jsme, ve scénách, ve kterých se Šmoulové ocitají ve skutečném světě, mohli využít hybridní techniky, kdy dodáváme filmovému materiálu hloubku. Například v živé složce filmu vidíte Neila Patricka Harrise s nějakým pozadím, a my tomuto prostředí dodáme hloubku a pak do něj ve 3D zasadíme Šmoulu.“
„Taková hybridní technika nám umožňuje velice pružně pracovat s 3D prvky tak, abychom divákovi nabídli ten nejlepší 3D zážitek,“ pokračuje Engle. „Zacházíme s 3D podobně jako se zvukem. Nikdy nemůžete mít filmový soundtrack celé dvě hodiny naplno. Musíte uplatnit celý dynamický rozsah. A my s 3D nakládáme stejným způsobem, hledáme takříkajíc tiché i hlasité pasáže.“
„Tím nejdůležitějším pro Raje a Jordana bylo, aby se nám podařilo zachytit podstatu toho, čím Šmoulové jsou - abychom měli pocit že jsme s nimi a oni se nacházejí v našem světě,“ shrnuje Engle. „To je na stereoskopickém 3D filmu skvělé - automaticky se přibližujete jeho hrdinům. Ve finále jde o to, že využíváme jako základu úhly záběrů a režijní rozhodnutí a dodáváme jim z pohledu diváků další úroveň.“
DABING
V českém znění: Ondřej Brzobohatý - Neil Patrick Harris (Patrick Winslow), Nikola Votočková - Jayma Mays (Grace Winslowová), Jitka Čvančarová - Sofía Vergara (Odil), Jiří Plachý - Tim Gunn (Henri), Václav Knop - Hank Azaria (Gargamel), Oldřich Vlach - Jonathan Winters (Taťka Šmoula), Tomáš Juřička - Alan Cumming (Směloun), Andrea Elsnerová - Katy Perry (Šmoulinka), Jiří Prager - Fred Armisen (Koumák), Jaroslav Kaňkovský - George Lopez (Mrzout), Michal Holán - Anton Yelchin (Nešika), Antonín Navrátil - Jeff Foxworthy (Kutil), Marek Libert - John Oliver (Fešák), Petr Oliva - Kenan Thompson (Mlsoun), Tomáš Racek - Gary Basaraba (Silák), Libor Terš - Paul Reubens (Šprýmař), Jan Maxián - Wolfagang Puck (Kuchař), Ludvík Král - B.J. Novak (Pekař), Jan Šťastný - Tom Kane (Vypravěč), Jiří Krejčí - Joel McCrary (Farmář), Dagmar Čárová - Paula Pizzi (Odilina matka), Zbyšek Pantůček - Victor Pagan (tulák), Michal Novotný - Bradley Gosnell (prodavač hraček), Svatopluk Schuller, Aneta Talpová, Jitka Moučková, Nami Havelková, Petr Gelnar, Ladislav Cigánek, Jana Páleníčková, Radek Škvor, Jiří Valšuba
Zpívají: Oldřich Vlach - Jonathan Winters (Taťka Šmoula), Tomáš Juřička - Alan Cumming (Směloun), Andrea Elsnerová - Katy Perry (Šmoulinka), Jiří Prager - Fred Armisen (Koumák), Jaroslav Kaňkovský - George Lopez (Mrzout), Michal Holán - Anton Yelchin (Nešika)
Překlad: Andrea Czesaná
Dialogy: Jana Dotlačilová
Produkce: Blanka Koutská
Zvuk: Martin Jílek
Mix zvuku: Pinewood Studios
Režie: Alice Hurychová
Vyrobilo Studio Soundsquare © 2011
Premiéra v kinech: 11.8.2011
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 11.8.2011 Falcon
Premiéra USA: 29.7.2011 Columbia/Sony
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 30.11.2011 Bontonfilm
Poprvé na DVD: 30.11.2011 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 30.11.2011 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 62 228 472
Tržby celkem - $ 563 749 323
Návštěvnost v ČR 536 087
Náklady (Rozpočet) - $ 110 000 000
FILMY V SÉRII
Šmoulové (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0235/
USA, Animovaný / Komedie (2011)
Režie: Raja Gosnell, Hrají: Jonathan Winters, Alan Cumming
Šmoulové 2 gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0236/
USA, Animovaný / Komedie, 2013
Režie: Raja Gosnell, Hrají: Neil Patrick Harris, Brendan Gleeson
Šmoulové: Zapomenutá vesnice (Blu-ray) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0237/
USA / Hongkong, Animovaný / Dobrodružný, 2017
Režie: Kelly Asbury, Hrají: Demi Lovato, Rainn Wilson
„Šmoulové se náhle ocitnou v newyorském Central Parku...“
OBSAH
Rodinná komedie, ve které se pojí animovaný i hraný film, uvádí na plátna kin všem dobře známé modré hrdiny, Šmouly. Zlý čaroděj Gargamel vyžene Šmouly z jejich vesničky a během následného pronásledování všichni společně projdou kouzelným portálem, který je zavede do našeho světa, přímo doprostřed newyorského Central Parku. Malí modří Šmoulové musejí dát hlavy dohromady a najít způsob, jak se dostat zpátky domů do vesničky dříve, než je Gargamel znovu vystopuje.(oficiální text distributora)
RECENZE ČSFD
Mně se na Šmouly nechce házet špína. Jako malej jsem je měl docela rád. Takže i z toho důvodu jsem na zfilmovanou podobu byl docela zvědavej. A musím říct, že mi nevadila. Dětem podle mě udělá velkou radost, dospělej si u ní alespoň odpočine. Co víc chtít? Mimochodem, taky jste přemýšleli nad tím, jak to Šmoulinka musí mít v tý partě sakra těžký? No co, hlavně když umí vařit makarony a ví, kdy má být řádně voda osolena.... (Malarkey) 3*
Taťkovi Šmoulovi by měl někdo co nejdříve vysvětlit, na co se používá prezervativ.. Jak jsem poznal vaše modré, přiměřená dávka klišé, vliv New Yorku na šmoulí architekturu a známá odrhovačka, co se vytratí z hlavy do deseti minut. Nebo nikdy? „Nemám rád 3D!“ Já taky, Mrzoute, já taky.. (Gilmour93) 3*
Jednou to přijít muselo, a ačkoliv si Šmoulové svůj boom odbyli už před drahnými léty, teprve letos se dostali do filmu a jsou hned trojrozměrní, ale tihle Šmoulové svoji rodnou Belgii snad nikdy neviděli. "Poamerikanizovaní" modří trpaslíci zamířili magickým portálem ze své středověké vesnice uprostřed lesů rovnou do víru velkoměsta. Konfrontace s New Yorkem probíhá podle očekávání standardně. Ujme se jich sympatický návrhář reklam Patrick s jeho milou, těhotnou ženou Grace, nahánět je v ulicích a obchodácích bude spolu se svým kocourem Azraelem i zlý čaroděj Gargamel, který za nimi také prolezl portálem. Stále je nenávidí a stále je potřebuje jako přísadu do svého zázračného lektvaru, děti si užijí pestrobarevné legrace a dospělí to s nimi přežijí, protože pro většinu z nich jsou roztomilí trpaslíci vzpomínkou na jejich dětství. Nedá se říct, že by příběh oplýval nějakou přehnanou nápaditostí. Jde jen o jakousi kostru, na kterou jsou postupně navlékány jednotlivě zábavné, ale i poučně výchovné příhody, ve kterých Šmoulové většinou zběsile někam prchají, někam padají, nebo případně někam letí, jsou otravní, hyperaktivní a vymýšlejí, jak se dostat zpátky ze světa lidí do své milované vesnice. Čtveřice scénáristů se s větším vykreslením šmoulích charakterů moc nezaobírala, ale naštěstí je zachovala, a asi spoléhala více na to, že to Raja Gosnell nějak přijatelně pospojuje a trikoví kouzelníci vdechnou Šmoulům život. A to se skutečně podařilo a Šmoulinka dokonce vypadá lépe než kreslená, a dokonce se dozvíme i něco o jejím původu. Rovněž Gargamel je lepší, než ve své animované podobě, a může za to hlavně zábavný herecký výkon Hanka Azarii, ale oproti tomu Azrael vypadá jako docela obyčejná digitální kočka. Škoda, že příběh je moc předvídatelný, a občas se dostaví nudné pasáže, které jsou blízké spíše americkým divákům a celé to vyznívá jako oslava New Yorku, než náhlednutí do kouzelného šmoulího světa. Vyšmoulených 60% (kingik) 3*
VELKÁ RECENZE
Čekali jsme peklo. Dokonce jsem se i domníval, že na ně máme předepsaný nějaký vydatný recenzní hate, který stačí jen uhladit a publikovat. Ale v redakčním systému jsem nic nenašel… a Šmoulové si ho kupodivu ani nezaslouží. Modří drobečci, pro něž se stala otravnost definičním znakem, se totiž dočkali vcelku příznivého zhmotnění na plátně.
Tahle uřvaná pakáž se vrací do první popkulturní ligy trochu zvláštní cestou. Nehraje se tu ani tak na nostalgii. Šmoulové prostě jsou reliktem minulosti, na který už většina diváků zapomněla. A když už si je z paměti někdo vyhrabe, bývá často průvodním znamením silný despekt (v Česku k tomu obohacený o sytou nenávist kvůli vražedným šmoulím songům, které znectily nejednu hitparádu). Film zkouší letitý fenomén vrátit do oběhu - a to hlavně z hlediska obchodního – uvolněnějším způsobem hrané a vcelku hravé reimaginace. A daří se mu, to lze vyčíst nejen z amerických tržeb.
Modří špunti se předvádí jako docela roztomilá stvoření, u nichž lze těžit z různorodosti charakterů i z náchylnosti k poměrně akčním řešení problémů. Zasazení 3D plastelíňáků do reálného prostředí je po trikové stránce velmi fajn a nepřestane překvapovat ani po vděčném „avatarovském“ úvodu okolo rodné vesnice. I v New Yorku se mají malí piškuntálové čile k světu (viz etuda v koupelně), takže i když většinou provádí věci veskrze dementní (tedy věci imponující šestiletým dětem), jejich vylomeniny, popkulturní narážky a ironické sebereflexivní poznámky, v nichž se sami Šmoulové děsí svých písniček a vzpírají popisu z Wikipedie, umí naplnit střídmou stopáž akceptovatelným materiálem.
Jasně, Neil Patrick Harris tu ztratil auru komediálního génia, protože najednou umí být trapný (a mezi trikovými panáky i nemotorný), Sofia Vergara z Modern Family byla zredukována na nesnesitelnou sirénu a Hank Azaria ve své gargamelovské kreaci přehrává tak zuřivě, že to občas zavání nějakou novou show Petra Novotného.
Ale zásadní bolesti můžou Šmoulové přinést jen těm, kdo se stále pohoršují nad faktem, že se dnes filmové rodinné taškařice vyrábí jen jako merchandisingový trumf. Jako obchodní artikl, na který se dají donekonečna zavěšovat další obchodní artikly. Andrej Tarkovskij a Federico Fellini tohle pro kinematografii určitě nechtěli. Ale sem jsme to prostě dopracovali.
O FILMU
V roce 1958 stvořil belgický kreslíř jménem Pierre „Peyo“ Culliford Šmouly pro jeden ze svých comicsů. „Schtroumpfs“, jak se jmenovali, se okamžitě proslavili - vydavatel byl zavalen lavinou dopisů od čtenářů, dožadujících se přídavku - a v průběhu následujících padesáti let se stali nepopiratelným fenoménem na stránkách comicsů, knih, na televizních obrazovkách, ve filmech, ve videohrách, hraných seriálech a také na pultech obchodů s hračkami (prodalo se přes 300 milionů figurek). Zájem o Šmouly dále stoupá, protože děti, které se Šmouly vyrůstali, se nyní sami stávají rodiči a seznamují se Šmouly i své potomky.
Podle producenta Jordana Kernera je snadné pochopit, proč Šmoulové baví generace lidí po celém světě. Nejde jenom o to, že jsou roztomilí - současně představují to nejlepší z lidské povahy. „Šmoulové jsou analogií národa,“ míní Kerner. „Zdůrazňují rodinu a důležitost spolupráce. A především za každých podmínek vidí v lidech vždycky to nejlepší. Šmoulům na sobě opravdu záleží.“
Nyní se Šmoulové poprvé vydávají mimo svou vesničku a objevují se na filmových plátnech ve filmu společností Columbia Pictures a Sony Pictures Animation Šmoulové 3D. „V podstatě se jedná o klasický film o tom, jak to vypadá, když se Šmoula ocitne mimo své přirozené prostředí,“ říká Raja Gosnell, který film režíroval. „Vzali jsme šmoulí způsob života a stavíme ho do kontrastu se současným New Yorkem.“
Kernerův příběh vzniku filmové verze Šmoulů sahá až ke snídani s legendárním manažerem společnosti NBC Brandonem Tartikoffem v roce 1980. Tartikoff Kernerovi navrhl, aby si přečetl knižní sérii o Šmoulech, jejíž adaptaci v té době zvažoval. Kernera to okamžitě velice zaujalo. Tartikoff posléze vytvořil klasický televizní seriál ve spolupráci se společností Hanna-Barbera, vysílaný v neděli dopoledne, kterého se za osm let odvysílalo 256 dílů.
V roce 1997 Kerner poslal první z celé řady dopisů Lafigovi, správci licence na Šmouly, ve kterém vyjádřil svůj zájem natočit s nimi celovečerní film. A v roce 2002, poté, co na základě Kernerovy adaptace klasické knihy Šarlotina pavučinka vznikl také scénář, měl Kerner pro Peyovy dědice také hmatatelný důkaz, že by se jejich postavy ocitly v dobrých rukou.
Veronique Culliford, Peyova dcera, prohlašuje, že její otec svému výtvoru dodal jisté obecné kouzlo. „Šmoulové jsou si všichni velice podobní, ale současně je každý jedinečný,“ míní. „Každý se s nějakým z nich dokáže identifikovat. Existuje Šmoula pro každou povahu. Jsou velice milí, velice společenští. Mají vlastnosti, po kterých lidé touží.“
Jak Culliford poznamenává, některé věci se mění, ale Šmoulové jsou jakýmsi záchytným bodem. „Příběhy jsou mezi lidmi stále populární proto, že lidé jsou zkrátka lidé. Jsme takoví, jací jsme, a Šmoulové odrážejí naše životy. Můžeme se během let měnit, může nás ovlivnit technologie, ale v zásadě jsme pořád stejní.“
Culliford a její rodina touží po natočení celovečerního filmu už řadu let. Když začalo být evidentní, že Kerner s nimi sdílí nadšení a vizi, vnímala to sama jako „něco kouzelného. Jordan byl první, s kým jsme se setkali, kdo toužil natočit přesně takový šmoulí film, jaký jsme si představovali sami,“ říká.
Pro Culliford je jeho vznik splněním dlouholetého snu. Vyrostla obklopena dílem svého otce. „Šmoulové vznikli v roce 1958, kdy jsem se narodila,“ vysvětluje. „Takže jsou od samého počátku součástí mého života. Odjakživa žiji se Šmouly. Můj otec pracoval doma a když jsem přišla ze školy, byli všude Šmoulové a mluvili jsme na sebe šmoulovsky. Pro mě je přítomnost Šmoulů naprosto přirozená.“
Kerner se domníval, že tento film poskytuje dokonalou formu pro další pokračování šmoulích dobrodružství. Celý se natáčel v New Yorku na slavných místech, jakými jsou Central Park a Belvedere Castle, ale také FAO Schwarz, Ruská čajovna, Rockefeller Center a brooklynský Prospect Park.
Kerner dodává, že zkušenosti a citlivý přístup režiséra Raje Gosnella - nemluvě o jeho zkušenostech s kombinováním živých a počítačově animovaných hrdinů ve filmech jako Scooby Doo či Čivava z Beverly Hills - jsou důvodem, proč se pro natáčení tohoto snímku dokonale hodil. „Musím říct, že Raja je jedním z nejchytřejších, nejintuitivnějších, nejmilejších a nejskvělejších lidí, se kterými můžete chtít spolupracovat,“ prohlašuje. „Každý den byl kouzelný. Všichni jsme chtěli natočit film, na který bychom byli hrdí, a pomoci mu s realizováním jeho vize.“
Rodina tvůrce Šmoulů toužila zachovat šmoulí odkaz v co nejvěrnější podobě - stejně jako Kerner. „Nejdůležitější ze všeho,“ dodává Culliford, „je to, aby Šmoulové zůstali Šmouly. Poprvé v životě opouštějí svou vesničku, což je vzrušující koncept.“
V mytologii Šmoulů je třeba zodpovědět celou řadu otázek a Kerner se domnívá, že na ně existují odpovědi. Kdo jsou vlastně Šmoulové a odkud se vzali? Jak se k nim dostal Gargamel a proč je takový protiva? Proč stvořil Šmoulinku?
Jednou z mnoha tradic je také představování nových Šmoulů. Tvůrci filmu měli možnost vymyslet si tři zcela nové Šmouly - Panikáře, Šílence a Nebojsu, přičemž posledně jmenovaný hraje ve filmu významnější roli.
Vzhledem k tomu, že ve Šmoulí vesničce žije zhruba stovka Šmoulů, plus mínus Šmoula, není jednoduché uspokojit každého z fanoušků. Musíte na to mít trpělivost, mozek, chovat se dospěle...a možná k tomu potřebujete i vousy. Něco jako moudrý vůdce Šmoulů, Taťka Šmoula, který ví, jak si se Šmouly nejlépe poradit. Taťku můžete velice často najít v jeho houbovém domečku u kouzelného knihy, jak vaří lektvary na ochranu před zlým čarodějem Gargamelem. Když Taťkova kouzla předpovědí nadcházející katastrofu, je postaven před zatím největší úkol vůbec: musí se postavit Gargamelovi a provést Šmouly bezpečně New Yorkem!
Na Šmoulince je něco výjimečného. Ať už je to její krása, milý hlas, okouzlující osobnost či prostá skutečnost, že se jedná o JEDINOU dívku mezi stovkou kluků, prostě dokáže ostatním Šmoulům naprosto zamotat hlavu. Původně ji stvořil Gargamel, aby s její pomocí polapil ostatní Šmouly, ale Taťka ji svými kouzly zachránil a proměnil ji ve skutečného Šmoulu. A když je nucena se postavit tváří v tvář svému původnímu stvořiteli, dokáže mu dát až překvapivě jasně najevo, co si o něm myslí.
Neexistovat na světě neštěstí, neměl by Nešika možnost poznat nic, co v sobě obsahuje slovo „štěstí“. Jeho levá ruka neví, co dělá pravá a čepice mu věčně padá do očí. Nešikovy původně jen ty nejlepší úmysly jsou opět zdrojem velkých problémů - a tentokrát ostatní zavede na podivné cizí místo, do New Yorku. Ale v každém z nás se ukrývá hrdina a když ho ostatní Šmoulové potřebují, dokáže Nešika, že je možné překonat vlastní osud.
Pokud má každá obec svého blázna, má každá vesnička také svého Koumáka. Je trochu příliš horlivý a až přehnaně sečtělý, což z něj dělá „vševěda“, který ale tak docela všechno neví. Koumák je z vlastní iniciativy pravou rukou Taťky Šmouly, a i když je se svým encyklopedickým poučováním občas protivný, je to dost možná ten pravý Šmoula, na kterého se obrátíte s žádostí o kouzlo, když zrovna není po ruce Taťka Šmoula.
Nebojsu poznáte velice snadno podle jeho kiltu, zrzavých kotlet, mužně pohledného obličeje a skotského přízvuku. Bez obav se postaví jakémukoliv riziku. Je to Šmoula, který nejdříve šmouluje a teprve potom pokládá otázky, a pro své šmoulí kamarády je ochoten vrhnout se okamžitě po hlavě do jakéhokoliv dobrodružství.
Nebojsa byl stvořen speciálně pro tento film. „Je to náš akční hrdina,“ vysvětluje Gosnell. „Je to nezdolný optimista a má kuráž, je to náš drsňák, který se první řítí do jakékoliv situace.“ Pokud byste si mysleli, že je každý Šmoula šťastný, veselý a veskrze sluníčkový, ještě jste se nesetkali s Mrzoutem. Každé ráno z postele vyšmouluje špatnou nohou. Nesnáší slunce, z veselí je mu zle a ze štěstí je nešťastný. Pod vším tím mračením a brbláním se ale kdesi hluboko ukrývá srdce ze zlata...i když on pravděpodobně nesnáší i zlato.
Pokud byste hledali nějaké pojmenování pro ošklivého člověka, bylo by to Gargamel. A kdyby posedlost měla tělo, vypadala by jako Gargamel. Tenhle zlý čaroděj je posedlý vším, co se týká Šmoulů: na nic jiného nemyslí, o ničem jiném nemluví, po ničem jiném netouží. Co se kouzel týče, je to nula, a na stupnici čistotnosti je hodnocený stupněm -100. Gargamel ale neustále vymýšlí nové a komplikované způsoby, jak polapit legendární Šmouly a zbavit je jejich „podstaty“ - klíčové ingredience těch nejmocnějších kouzel! Gargamel je pro vidinu polapení Šmouly schopen udělat cokoliv, třeba se vrhnout do víru New Yorku, jen aby se stal nejmocnějším čarodějem na světě.
Role Gargamela se ujal Hank Azaria. „Gargamel je zlý a je na to dost hrdý,“ míní Azaria. „Touží po tom přestat být mizerným čarodějem a stát se čarodějem skvělým. Proto je posedlý Šmouly - potřebuje jejich kouzelnou modrou podstatu, aby s její pomocí získal větší moc.“
Ale Gargamelův vztah ke Šmoulům nejde vysvětlit takhle jednoduše. „Myslím, že je prostě jenom nesnáší - jsou tak šťastní a on je úplně sám, jen se svým kocourem. Pohání ho prostá a obyčejná nenávist. Je to na mnoha úrovních velice pozoruhodná postava.“
Azaria se samozřejmě nemohl odporně jenom chovat - musel tak také vypadat. Tato transformace si vyžadovala řadu hodin v maskérském křesle. „Nejdřív přijdou na řadu uši,“ vysvětluje. „Pak se pracuje na Gargamelových podivných a kněžsky vyhlížejících vlasech, poté na obočí a nakonec dostanu obrovské křivé zuby.“
Ty mu během některých scén doslova vyletěly z úst. „Zpočátku to s nimi bylo dost náročné,“ vzpomíná. „Výslovně jsem se s nimi musel učit mluvit. A občas mi během nějakých obzvláště ukřičených záběrů prostě vyletěly z pusy.“
Gargamelovým spojencem je Azrael, jeho kocour. A Azaria zjistil, že si musí k Azraelovi vybudovat vztah nejen v rámci příběhu, ale že si musí stejně tak zvyknout i na svého živého hereckého zvířecího kolegu. „Chtěl jsem, aby jejich vztah připomínal starý rozhádaný manželský pár,“ popisuje Azaria. „Když si povídáte s kočkou, dává to smysl. A pokud to ta kočka bere dost znuděně, je to ještě zábavnější.“
Roli Azraela si zahráli dohromady čtyři kocouři a v některých scénách se tvůrci rozhodli použít počítačově animovaného Azraela. Azaria říká, že práce s živými zvířaty vyžaduje trpělivost, ale výhody za každých okolností hravě převažují nevýhody. Když Gargamel se Šmouly projdou portálem do New Yorku, vstoupí současně do života Patricka Winslowa a jeho ženy Grace.
Patrick Winslow je mladý marketingový manažer kosmetické společnosti Anjelou a chystá se založit rodinu. Je to doslova uzlíček nervů - cokoliv ho dokáže vyvést z míry, v neposlední míře jeho brzké otcovství a nové práce, a když se mu v životě objeví ještě Šmoulové, nebude to mít rozhodně jednoduché!
Roli Patricka si zahrál Neil Patrick Harris. „Patrick je ženatý a se svou ženou očekává dítě - snaží se prosadit v manažerském světě a neustále se obává, že přijde o práci. Takže je to spíš obchodník a z toho důvodu se společně se svou ženou tak trochu obávají, že nebude dobrým rodičem nebo že nebude přítomen narození jejich dítěte - nejen fyzicky, ale citově.“
„Když se v jeho životě objeví Šmoulové, musí s nimi jednat velice trpělivě, téměř otcovsky, a díky tomu si postupně uvědomí svůj potenciál k tomu stát se skvělým otcem,“ pokračuje Harris. „Neil je nejenom ohromně zábavný a okouzlující, ale hodně svou roli obohatil,“ míní Gosnell. „Jeho postava má ve filmu několik klidných scén s Taťkou Šmoulou a díky němu jsou až překvapivě emotivní. A když si uvědomíte, že Neil při natáčení vedl rozhovor jen s kusem drátu, je to jasným důkazem jeho schopností. Nezanedbatelnou část herectví tvoří interakce s hereckými kolegy, takže pracovat s postavami, které nejsou přítomny, je ohromně náročné. Ale Neil se do toho pustil s odhodláním a dokonale vše zvládl.“
Grace Winslowová je návrhářka nábytku a Patrickova milující a chápavá manželka v pátém měsíci těhotenství. Její manžel na tom není úplně nejlépe, s ohledem na dítě, novou práci a šest tajemných postaviček, které mu život převrátí vzhůru nohama... ale optimistická Grace je mu věrně po boku, aby mu pomohla se se vším vypořádat.
Jayma Mays, která Grace představuje, na kreslených Šmoulech vyrostla - i když možná trochu neplánovaně. „Moje matka je měla moc ráda, takže jsem se s ní na ně musela dívat,“ směje se Mays. „Abych ji provokovala, schválně jsem říkala, že fandím Gargamelovi s Azraelem! Měli jsme šmoulí povlečení, šmoulí skleničky, hrnečky, všechno možné. Ale potají jsem byla velkou fanynkou - zbožňovala jsem ten seriál, jenom jsem byla ve věku, kdy nemůžete přiznat, že se vám líbí něco, co chce vaše matka, aby se vám líbilo.“
„Pro Grace je ohromně vzrušující, že jí do života vstoupila tahle drobná stvoření,“ vysvětluje Mays. „Zbožňuje je a líbí se jí jejich spontánnost a bezstarostný přístup k životu - nevadí jí, že jí trochu nabourají plány. O tom se právě snaží přesvědčit i Patricka - že je v pořádku si trochu užívat legrace a nemít všechno pečlivě naplánované. A protože očekávají dítě, tak na plánování na nějakou dobu rozhodně mohou zapomenout - a Šmoulové mu pomohou se na to připravit.“
Gosnell prohlašuje, že Grace je překvapivě náročná role. „Musíte být legrační, ale současně velice citliví,“ míní Gosnell. „Byla to jediná herečka, která nás přesvědčila, že umí zahrát obě tyto polohy. Její komediální dovednosti jsou ohromující a současně je plná nadšení, takže nás přesvědčila, že to, co sledujeme, je skutečné.“
Odile je odhodlaná, krásná a neústupná majitelka kosmetické společnosti Anjelou. Je velice náladová a je příčinou Patrickovy nejistoty, protože ho povýší do pozice vedoucího reklamní kampaně pro novou produktovou řadu...která se na trh chystá za dva dny. Celebritní vedoucí firmy udělá cokoliv pro to, aby na trhu uspěla, třeba i věnuje trochu času jistému pomatenému kouzelníkovi, který by mohl mít v ruce klíč k nové revoluci v oblasti péče o pleť.
Sofie Vergara se v roli Odile snažila nalézt rovnováhu, aby její postava nepůsobila přehnaně. „Chtěla jsem, aby Odile byla uvěřitelná, ale také zábavná, silná a velice cílevědomá,“ vysvětluje Vergara. „Jedná se o ženu, která svou práci dělá s opravdu velkým nasazením a dává to všem ve svém okolí najevo.“
Než vznikl tento celovečerní film, existovali doposud Šmoulové vždy pouze ve dvou rozměrech. Jejich proměna do trojrozměrné, počítačově animované podoby, navíc v 3D filmu, nebyla pro tvůrce filmu jednoduchá.
Vše začalo na natáčení, kde kameraman Phil Méheux a výtvarník Bill Boes koordinovali svou práci s vedoucím týmu vizuálních efektů Richardem R. Hooverem, vedoucím animátorem Troyem Salibou a odbornicí na vizuální efekty ze společnosti Sony Pictures Imageworks Lydií Bottegoni tak, aby stavba kulis, jejich nasvícení i natáčení v nich probíhaly za podmínek, které budou ideální pro další zpracování záběrů s pomocí počítačové techniky.
„V tomhle filmu se objevuje obrovské množství pohyblivých složek,“ říká Gosnell. „Už na prvních hodinách filmové režie vás naučí, jak se vaše postavy mají pohybovat, jak uspořádat scénu. Pro tento film jsme museli pracovat se scénami, v nichž chybí celkem šest postav. Herci mluvili do prázdna a někdy dokonce docházelo k tomu, že kamera složitě sledovala pohyb něčeho, co tam nebylo. Mým hlavním úkolem v roli režiséra bylo zajistit, aby všichni podali odpovídající výkony - aby se snažili dosáhnout stejného cíle. Všichni se nechali strhnout humorem a náročností celého filmu a někdy v polovině už nám šlo všechno naprosto samo.“
Boesův tým byl zodpovědný za reálné kulisy, mimo jiné i za byt Grace a Patricka, dvoutřetinovou kopii Belvedere Castle a Gargamelovo sklepení v něm. Pod hradem ve skutečnosti žádné sklepení není, takže tvůrci filmu to své vysněné vybudovali v ateliéru.
Hlavním prvkem Gargamelova sklepení je Šmoulátor - stroj, který dokáže (pokud Gargamel někdy nějakého Šmoulu chytí) extrahovat podstatu chyceného Šmouly. „Nemá vůbec nic, takže Šmoulátor postaví z věcí, které našel,“ vysvětluje Boes.
O vrcholné bitevní scéně říká Boes následující: „Hrad má několik pater. Chtěli jsme s Rajou, aby Gargamel přistál na jednom z nich a poté sešel dolů a bojoval se Šmouly. Je to jako útok na středověký hrad, ze všech stran se objevují Šmoulové a bojují s Gargamelem, který stojí uprostřed. Muselo to působit jako středověká bitva.“
Pro Méheuxe bylo náročným úkolem nasvícení a natáčení v Boesových kulisách, protože šest hvězd filmu existovalo jenom v jejich hlavách (a posléze v počítačích). „Protože tam s námi Šmoulové pochopitelně fyzicky nebyli přítomni, stálo nás obrovské úsilí představovat si, co dělají a jak,“ vysvětluje Méheux. „Museli jsme se rozhodovat o tom, jak bychom je měli nasvítit a jak by se měla pohybovat kamera.“ A nestačilo udělat to vše jen jednou. „Šmoulové se ocitají v nejrůznějších patáliích a odlišných situacích: od rána do večera, v interiérech i exteriérech.“ To vše bylo po kamerové stránce velice zajímavé, ale současně velmi náročné.
Aby si vypomáhal s rozhodováním ohledně nasvícení scén, používal Méheux se svým týmem modely v „životní velikosti“ (tedy 20 centimetrů velké), které při přípravách záběrů a zkouškách Šmouly nahrazovaly. „Pak jsme byli schopni světla umístit tak, aby naše hrdiny osvětlovala správně. Herci věděli, kde se Šmoulové budou později pohybovat, takže se dívali na správná místa. Pak model odstraníme a natočíme celou scénu, a ve finále to vše vypadá velice reálně. Šmoulové působí dojmem, že jsou součástí svého filmového prostředí.“ Během těchto postupů používal tým společnosti Imageworks nový kamerový systém, který velice přesně zaznamenával světelné podmínky na scéně a umožňoval jejich pozdější rekonstrukci přímo v počítači.
Jedním zajímavým vedlejším efektem umístění dvaceticentimetrových postaviček do skutečného světa je to, že ho najednou vidíte zcela novým způsobem. „Ve většině filmů se málokdy objevuje strop. Ale pokud si lehnete na zem a podíváte se vzhůru, získáte poměrně dobrou představu o tom, jaké to je být Šmoulou - všichni jsou obří a vy strop vidíte neustále.“ Tento šmoulí pohled na svět kameramani vytvořili prostřednictvím zařízení, podobajícího se periskopu, které jim umožnilo zaznamenávat svět z perspektivy 20 cm vysoké postavy.
Když byl film nasnímaný, bylo žezlo předáno Hooverovi, Salibovi a Bottegoni. Během měsíců přípravných prací umělci ze společnosti Sony Pictures Animation a Imageworks vytvářeli spousty výtvarných návrhů, konceptů a 3D modelů, potřebných k tomu, aby bylo možné natočit scény s živými herci a připravit Peyovy jednoduše kreslené hrdiny na přerod do tří rozměrů a přesvědčivou interakci s živými herci. Animátoři společnosti Sony připravili testovací scénu, ve které zkombinovali počítačového Šmoulu s živým hercem. Tento test potvrdil funkčnost celého systému a proměnu Šmoulů na počítačově generované modely. Návrhář postav Allen Battino poté tyto prvotní experimenty modifikoval tak, aby odpovídaly aktuálním úpravám, ke kterým ve filmu došlo.
Většina lidí zná Šmouly buď z Peyových kreseb nebo z televizního seriálu z osmdesátých let, soudí Battino. Oba tyto světy se od sebe vizuálně velice liší a ani jeden z nich nebylo možné pro film použít. „Peyovy kresby jsou nádherné - obsahují rovné linie i křivky a kompozice každého panelu comicsu je překrásná. Ale formy a jejich prvky jsou současně nadsazené“ - například pokud Šmoula musel něco zvednout nad hlavu, mohl mu Peyo prostě prodloužit ruce. Naproti tomu televizní Šmoulové byli upraveni tak, aby vyhověli krátkým produkčním termínům televizních seriálů. „Museli jsme vymyslet návrhy, které byly umírněné, ale přesto stále šmoulí,“ pokračuje Battino.
Přepracování Šmoulů pro 3D svět a vypracování návrhů zcela nových postav zabralo měsíce práce, ale výsledek udělal každému radost, od tvůrců filmu až po členy Peyovy rodiny. Dost možná největší změnou bylo to, že ve filmu postavičky působí dojmem, jako by měly skutečně kosti i svaly, jako by skutečně měly funkční těla.
„Když tenhle film sledujete, máte na postavy odlišné nároky,“ konstatuje Hoover. „Pokud chcete, aby něco působilo reálně a uvěřitelně, musíte zvažovat celou řadu aspektů. Máte tu povahu dané postavy, to, jak chodí a pohybuje se. Musíte myslet na fyzikální logiku jejího těla a její hmotnost a na to, jak přesně její pokožka odráží světlo.“
Ze všeho nejdůležitější pak byly herecké výkony těchto postav. „Raja toužil po určité míře upřímnosti a přirozenosti,“ říká Saliba. „Takže to bylo hlavním úkolem: zajistit, aby postavy stále působily jako figurky z kresleného seriálu - takové všichni znají - ale současně aby podávaly herecké výkony srovnatelné s výkony živých herců.“
„Nejdůležitější bylo to, že postavy měly srdce - že dokázaly předvést výkony na úrovni výkonů skutečných herců,“ říká Battino, který postavičky Šmoulů přepracoval. „To byla jediná možnost, jak diváka přimět, aby mu na nich záleželo, aby ho zajímalo, co s nimi bude dál.“ „Jsem ohromně pyšný na to, co naši animátoři dokázali - ve spojení s dabingem těm malým skřítkům vdechli duši,“ pochvaluje si Gosnell.
Hoover vysvětluje, že klíčem k přesvědčení diváka o tom, že by Šmoulové skutečně mohli být součástí našeho světa, je textura jejich pokožky. Ačkoliv je modrá, říká, může vám prozradit, že lidé a Šmoulové se od sebe vlastně zas tak moc neliší. „Naše oči tyto drobnosti posuzují na základě toho, jak se od povrchu těla odráží světlo. To vás ve velké míře informuje o tom, z čeho předmět nebo stvoření je a co je uvnitř. Naši Šmoulové mají póry, pihy a chloupky. Taťka Šmoula má pochopitelně vousy a Šmoulinka má dlouhé husté vlasy. To všechno využíváme k tomu, abychom postavám dali další rozměr a přesvědčili diváka o tom, že jsou skutečné.“
Přesto jsou ale Šmoulové zcela ojedinělým druhem. „Lidská postava má obvyklou výšku zhruba sedmi až devítinásobku výšky hlavy. U Šmoulů je to zhruba dvouapůlnásobek. Mají ohromně velká chodidla - stejně dlouhá nebo i delší než jsou dlouhé celé jejich nohy. Kdybyste byli Šmoulové, měli byste hlavu širokou 90 centimetrů a vaše ruce by připomínaly baseballové chytačské rukavice. To znamenalo, že jsme museli vymyslet způsob, jak se Šmoulové pohybují - protože nemají proporce člověka, nemohou se jako lidé ani pohybovat.“
Jako příklad Saliba, hlavní animátor, dává scénu, ve které Šmoulové utečou Gargamelovi. „Jedná se o dvaceticentimetrové skřítky, jak by dokázali předběhnout 180 cm vysokého muže?“ ptá se Saliba. „Vymysleli jsme to, že se díky svým velkým nohám jsou schopni lépe odrážet a pohybovat se tak rychleji. Raja na internetu našel videa s jakýmsi člověkem, který měl k nohám připevněné jakési obří boty s pružinami, a ta jsme použili jako referenční materiál. Dokázali jsme Šmouly rozpohybovat rychlostí něco přes tři metry za sekundu. Pokud by šlo o klasický běh, Gargamel by je dohnal, ale přijde-li řada na krátký sprint, působí uvěřitelně, že by Šmoula dokázal uniknout. Nemluvě o tom, že by mohl využívat svých malých rozměrů k tomu, aby kličkoval mezi překážkami, mezi které se normální člověk nevejde.“
Hoover a Saliba byli také přítomni natáčení a pomáhali Méheuxovi a hercům s vnímáním toho, kde by se asi Šmoulové právě nacházeli a co budou dělat, až bude jejich animace hotová. „Snažíte se hercům dát co nejvíce informací o příběhu, o tom, jak se chovají, kde jsou, kam se dívají. Využívali jsme k tomu nejrůznějších triků, ať už se jednalo o malé tečky na stole nebo drátěné náznaky obličejů,“ popisuje Hoover. „Pak měli herci lepší představu, kde v trojrozměrném prostoru Šmoulové jsou a kdy se dívají na to správné místo. Pro diváky je opravdu důležité, aby si živí herci a animované postavy hleděli přímo do očí, jako by spolu skutečně mluvili. Měli jsme k dispozici malé modely všech našich Šmoulů, které jsme používali k nacvičování scén a měli jsme k dispozici i dabéry, kteří četli jejich dialogy, aby je herci a režisér slyšeli, protože to všechno pomáhá zlepšit načasování celé scény.“
„Měli jsme po ruce malé silikonové modely našich postav s drátěnými kostrami, které jsme mohli různě polohovat,“ vysvětluje Saliba. „Vytvořili jsme scénu, aby si ji Phil mohl správně nasvítit, pak jsme přizvali herce a třikrát nebo čtyřikrát si ji zkusili, přičemž já jsem se Šmouly různě pohyboval tak, aby si herci zvykli na to, kde Šmoulové v daný okamžik budou. A jakmile s tím byli všichni dobře obeznámeni, natočili jsme celou scénu bez těchto pomůcek.“
Saliba podotýká, že proces animace je neuvěřitelně technický - figurují v něm digitální modely scény včetně jednotlivých povrchů, a dokonce i digitální modely živých herců, což je vše snímek po snímku namapováno na scénu, která byla natočena, a to celé ještě předtím, než do ní vůbec může být zasazen a následně v ní animován Šmoula. I tak je ale třeba, aby animátoři bedlivě dohlíželi na proces samotného natáčení. „Ptáme se sami sebe na to, jaké má přesně být tempo celé sekvence? Co je v ní za gagy? Kdy má působit emotivně? Animační proces vyžaduje člověka, který si dokáže poradit s technickými aspekty, ale současně má cit pro tvůrčí proces.“
Tvořivost animátorů také pomohla vyřešit zapeklitý technický problém: když budou diváci sledovat širokoúhlý záběr, musejí být schopni od sebe bez problémů jednotlivé Šmouly rozeznat. Někteří z nich, například Taťka (bílé vousy, červené oblečení) nebo Šmoulinka (blonďaté dlouhé vlasy) na sebe upozorní snadno, ale, jak připomíná Gosnell, „Mrzout a Nešika nejsou na pohled ničím zvláštní.“ Nešika vypadá trochu jinak než Mrzout - má větší uši a nohy a čepice mu víc plandá - „ale současně tu jde také o herecký výkon,“ říká režisér. „Jaký má daná postava charakteristický postoj? Jaké má držení těla?“ V tomto ohledu animátoři museli být nejenom talentovanými umělci, ale také nadanými herci, kteří dokáží tyto drobnosti podtrhnout.
Tým vizuálních efektů měl také tu čest přetvořit propracované návrhy kouzlené šmoulí vesničky od výtvarníka Billa Boese na počítačový model. „Vyzkoušeli jsme řadu různých návrhů,“ říká Boes. „Ale ve finále jsme skončili u takového, který víceméně všichni známe, byť v realistickém pojetí. Stálo nás spoustu zkoušení najít ten správný poměr.“
Jak se ukázalo, pokud chcete vytvořit počítačovou vesničku, musíte na to povolat doslova celou vesnici. „Měl jsem k dispozici zástupy nejrůznějších umělců,“ dodává, „a prostě jsme zkoušeli různé věci. Například co se domů ve tvaru hub týče, zkoušeli jsme malé a bachraté, vytáhlé i domy s komíny. Začali jsme objevovat vizuální výraz pro tvorbu houbových domků. Původně jsme je navrhli jako skutečné houby, ve kterých žili. Ale když jsme se ponořili do studia podkladů o něco důkladněji, zjistili jsme, že v Peyových příbězích Šmoulové své domky stavěli a houby jenom připomínaly.“
Poslední díl přerodu Šmoulů z dvourozměrné stránky do trojrozměrného filmu má na svědomí Rob Engle, vedoucí týmu 3D efektů, který svou práci popisuje takto: „Mým úkolem je zajistit, aby až si diváci nasadí 3D brýle a nahlédnou do světa, ve kterém se náš film odehrává, před sebou měli konzistentní, poutavý a zábavný zážitek.“
Protože šmoulí vesnička a Šmoulové existují pouze v počítači, není problém tyto prvky prezentovat v plném 3D. „Díky tomu, jakým způsobem Raja film natočil, jsme měli v použití 3D prvků velkou pružnost,“ říká Engle. „Mohli jsme vykreslit počítačové světy a potom jsme, ve scénách, ve kterých se Šmoulové ocitají ve skutečném světě, mohli využít hybridní techniky, kdy dodáváme filmovému materiálu hloubku. Například v živé složce filmu vidíte Neila Patricka Harrise s nějakým pozadím, a my tomuto prostředí dodáme hloubku a pak do něj ve 3D zasadíme Šmoulu.“
„Taková hybridní technika nám umožňuje velice pružně pracovat s 3D prvky tak, abychom divákovi nabídli ten nejlepší 3D zážitek,“ pokračuje Engle. „Zacházíme s 3D podobně jako se zvukem. Nikdy nemůžete mít filmový soundtrack celé dvě hodiny naplno. Musíte uplatnit celý dynamický rozsah. A my s 3D nakládáme stejným způsobem, hledáme takříkajíc tiché i hlasité pasáže.“
„Tím nejdůležitějším pro Raje a Jordana bylo, aby se nám podařilo zachytit podstatu toho, čím Šmoulové jsou - abychom měli pocit že jsme s nimi a oni se nacházejí v našem světě,“ shrnuje Engle. „To je na stereoskopickém 3D filmu skvělé - automaticky se přibližujete jeho hrdinům. Ve finále jde o to, že využíváme jako základu úhly záběrů a režijní rozhodnutí a dodáváme jim z pohledu diváků další úroveň.“
DABING
V českém znění: Ondřej Brzobohatý - Neil Patrick Harris (Patrick Winslow), Nikola Votočková - Jayma Mays (Grace Winslowová), Jitka Čvančarová - Sofía Vergara (Odil), Jiří Plachý - Tim Gunn (Henri), Václav Knop - Hank Azaria (Gargamel), Oldřich Vlach - Jonathan Winters (Taťka Šmoula), Tomáš Juřička - Alan Cumming (Směloun), Andrea Elsnerová - Katy Perry (Šmoulinka), Jiří Prager - Fred Armisen (Koumák), Jaroslav Kaňkovský - George Lopez (Mrzout), Michal Holán - Anton Yelchin (Nešika), Antonín Navrátil - Jeff Foxworthy (Kutil), Marek Libert - John Oliver (Fešák), Petr Oliva - Kenan Thompson (Mlsoun), Tomáš Racek - Gary Basaraba (Silák), Libor Terš - Paul Reubens (Šprýmař), Jan Maxián - Wolfagang Puck (Kuchař), Ludvík Král - B.J. Novak (Pekař), Jan Šťastný - Tom Kane (Vypravěč), Jiří Krejčí - Joel McCrary (Farmář), Dagmar Čárová - Paula Pizzi (Odilina matka), Zbyšek Pantůček - Victor Pagan (tulák), Michal Novotný - Bradley Gosnell (prodavač hraček), Svatopluk Schuller, Aneta Talpová, Jitka Moučková, Nami Havelková, Petr Gelnar, Ladislav Cigánek, Jana Páleníčková, Radek Škvor, Jiří Valšuba
Zpívají: Oldřich Vlach - Jonathan Winters (Taťka Šmoula), Tomáš Juřička - Alan Cumming (Směloun), Andrea Elsnerová - Katy Perry (Šmoulinka), Jiří Prager - Fred Armisen (Koumák), Jaroslav Kaňkovský - George Lopez (Mrzout), Michal Holán - Anton Yelchin (Nešika)
Překlad: Andrea Czesaná
Dialogy: Jana Dotlačilová
Produkce: Blanka Koutská
Zvuk: Martin Jílek
Mix zvuku: Pinewood Studios
Režie: Alice Hurychová
Vyrobilo Studio Soundsquare © 2011
Premiéra v kinech: 11.8.2011
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 11.8.2011 Falcon
Premiéra USA: 29.7.2011 Columbia/Sony
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 30.11.2011 Bontonfilm
Poprvé na DVD: 30.11.2011 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 30.11.2011 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 62 228 472
Tržby celkem - $ 563 749 323
Návštěvnost v ČR 536 087
Náklady (Rozpočet) - $ 110 000 000
FILMY V SÉRII
Šmoulové (Originál) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0235/
USA, Animovaný / Komedie (2011)
Režie: Raja Gosnell, Hrají: Jonathan Winters, Alan Cumming
Šmoulové 2 gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0236/
USA, Animovaný / Komedie, 2013
Režie: Raja Gosnell, Hrají: Neil Patrick Harris, Brendan Gleeson
Šmoulové: Zapomenutá vesnice (Blu-ray) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0237/
USA / Hongkong, Animovaný / Dobrodružný, 2017
Režie: Kelly Asbury, Hrají: Demi Lovato, Rainn Wilson
Tvůrci a herci
Raja Gosnell (Režie), Jordan Kerner (Produkce), Heitor Pereira (Hudba), Phil Meheux (Kamera), Sabrina Plisco (Střih), Richard Hicks (Casting), David Rubin (Casting), Bill Boes (Scénografie), Rita Ryack (Kostýmy), Dean A. Zupancic (Zvuk), John Caglione, Jr. (Masky), J. David Stem (Scénář), David N. Weiss (Scénář), Jay Scherick (Scénář), David Ronn (Scénář), Jonathan Winters (Herec), Alan Cumming (Herec), Neil Patrick Harris (Herec), Katy Perry (Herec), George Lopez (Herec), Hank Azaria (Herec), Paul Reubens (Herec), Jayma Mays (Herec), Sofía Vergara (Herec), Anton Yelchin (Herec), Fred Armisen (Herec), B. J. Novak (Herec), Jeff Foxworthy (Herec), Kenan Thompson (Herec), Wolfgang Puck (Herec), Joan Rivers (Herec), Frank Welker (Herec), John Speredakos (Herec), John Oliver (Herec), Madison McKinley (Herec), Finnerty Steeves (Herec), Marc I. Daniels (Herec), Tim Gunn (Herec), Jacob Bertrand (Herec), Skai Jackson (Herec)
2011/99/USA/Animovaný, Komedie, Rodinný, Dobrodružný
Zajímavost k filmu
- Jonathan Winters propůjčil hlas taťkovi šmoulovi stejně jako v seriálu Šmoulové (od r. 1981).
- Muž, který "ubytuje" Šmouly, se jmenuje Patrick, tedy stejně jako jeho dabér Neil Patrick Harris.
- V každom zábere filmu je niečo vo farbách šmolkovej modrej. Košeľa, kravata, odraz v aute, oči, či taška náhodného okoloidúceho.
- Scéna, kdy Gargamel (Hank Azaria) ve vězení pošle můru pro orly, aby jej vysvobodili, je nenápadným odkazem na scénu z filmu Pán prstenů: Společenstvo Prstenu, ve které Gandalf (Ian McKellen) šeptá můře jméno orla, který pro něj přiletí.
- Na záverečných fotkách sú Šmolkovia odfotený ako stavajú mrakodrap. Je to odkaz na slávnu fotografiu Charlesa C. Ebbetsa, ktorý zachytil obed robotníkov na vrchole rozostavaného mrakodrapu RCA Building. Podľa niektorých zdrojov je na fotke aj Slovák Gusti Popovič.
- Šmoulu Šikulu měl údajně namluvit Quentin Tarantino, z plánu ovšem sešlo.
- Ben Stiller, John Lithgow, Lucy Liu, Ben Affleck, Sally Field, Julia Sweeney a Marisa Tomei. Tito všichni byli v jednu dobu s projektem spojováni.
- V jednu chvíli se zvažovalo obsazení Wallace Shawna do role Gargamela.
- Jde o druhý film Rajy Gosnella, který je hranou adaptací animováného seriálu Williama Hanna-Josepha Barbary. První byl Scooby-Doo (2002).
- Prvý film o Šmolkoch s názvom Les aventures des Schtroumpfs mal premiéru v roku 1965, bol čiernobiely a skladal sa z piatich krátkych príbehov.
- Tvorca Šmolkov Pierre "Peyo" Culliford si po skončení školy v Bruseli hľadal cez inzeráty v novinách zamestnanie a zrak mu padol na dva z nich. Prvá bola práca asistenta u zubára a druhá post ilustrátora. Peyo sa rozhodol pre asistenta u zubára a hneď tam aj vyrazil. Lekár mu však oznámil, že pred 15 minútami už niekoho prijal, a tak sa stal Peyo ilustrátorom, vďaka čomu vznikli legendárne modré postavičky.
- Datum americké premiéry se změnilo celkem třikrát, nakonec Columbia Pictures zveřejnily konečné datum světové premiéry filmu na 29. července 2011. Původně se čekalo, že by film Šmoulové mohl výdělkem konkurovat filmu Kovbojové a vetřelci (2011), ale Šmoulové nakonec byli poraženi a vydělali “pouze” 35,6 milionů amerických dolarů, kdežto Kovbojové a vetřelci (2011) vydělali 36, 4 milionů amerických dolarů. Celosvětově film Šmoulové vydělal 550 milionů amerických dolarů.
- V roce 2002, po pěti letech jednání, koupil Jordan Kerner práva k natočení filmu a film byl ve vývoji ve společnostech Paramount Pictures a Nickelodeon Movie. V roce 2008 koupily filmová práva společnosti Columbia Pictures a Sony Pictures Animation. Natáčení začalo v březnu 2010 v New Yorku.
- Ve filmu je možné všimnout si několika frází, známých ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku (od r. 2005), kde jeden z dabérů filmu Neil Patrick Harris také působí. Jsou jimi například "Taťka je doma" nebo "Pojď si plácnout pětku, teda čtyřku",
- Azraela si ve filmu zahráli dohromady čtyři skuteční kocouři. V nebezpečných scénách se pak tvůrci rozhodli použít počítačovou animaci.
- Většina šmoulů jsou známé tváře z dřívějších zpracování. Panikář, Šílenec a Nebojsa jsou však postavy zcela nové.
- S myšlienkou natočiť film ŠMOLKOVIA prišiel Jordan Kerner, producent filmov Snežní psi, George of the Jungle 2 alebo Šarlotina pavučinka.
- Muž, který "ubytuje" Šmouly, se jmenuje Patrick, tedy stejně jako jeho dabér Neil Patrick Harris.
- V každom zábere filmu je niečo vo farbách šmolkovej modrej. Košeľa, kravata, odraz v aute, oči, či taška náhodného okoloidúceho.
- Scéna, kdy Gargamel (Hank Azaria) ve vězení pošle můru pro orly, aby jej vysvobodili, je nenápadným odkazem na scénu z filmu Pán prstenů: Společenstvo Prstenu, ve které Gandalf (Ian McKellen) šeptá můře jméno orla, který pro něj přiletí.
- Na záverečných fotkách sú Šmolkovia odfotený ako stavajú mrakodrap. Je to odkaz na slávnu fotografiu Charlesa C. Ebbetsa, ktorý zachytil obed robotníkov na vrchole rozostavaného mrakodrapu RCA Building. Podľa niektorých zdrojov je na fotke aj Slovák Gusti Popovič.
- Šmoulu Šikulu měl údajně namluvit Quentin Tarantino, z plánu ovšem sešlo.
- Ben Stiller, John Lithgow, Lucy Liu, Ben Affleck, Sally Field, Julia Sweeney a Marisa Tomei. Tito všichni byli v jednu dobu s projektem spojováni.
- V jednu chvíli se zvažovalo obsazení Wallace Shawna do role Gargamela.
- Jde o druhý film Rajy Gosnella, který je hranou adaptací animováného seriálu Williama Hanna-Josepha Barbary. První byl Scooby-Doo (2002).
- Prvý film o Šmolkoch s názvom Les aventures des Schtroumpfs mal premiéru v roku 1965, bol čiernobiely a skladal sa z piatich krátkych príbehov.
- Tvorca Šmolkov Pierre "Peyo" Culliford si po skončení školy v Bruseli hľadal cez inzeráty v novinách zamestnanie a zrak mu padol na dva z nich. Prvá bola práca asistenta u zubára a druhá post ilustrátora. Peyo sa rozhodol pre asistenta u zubára a hneď tam aj vyrazil. Lekár mu však oznámil, že pred 15 minútami už niekoho prijal, a tak sa stal Peyo ilustrátorom, vďaka čomu vznikli legendárne modré postavičky.
- Datum americké premiéry se změnilo celkem třikrát, nakonec Columbia Pictures zveřejnily konečné datum světové premiéry filmu na 29. července 2011. Původně se čekalo, že by film Šmoulové mohl výdělkem konkurovat filmu Kovbojové a vetřelci (2011), ale Šmoulové nakonec byli poraženi a vydělali “pouze” 35,6 milionů amerických dolarů, kdežto Kovbojové a vetřelci (2011) vydělali 36, 4 milionů amerických dolarů. Celosvětově film Šmoulové vydělal 550 milionů amerických dolarů.
- V roce 2002, po pěti letech jednání, koupil Jordan Kerner práva k natočení filmu a film byl ve vývoji ve společnostech Paramount Pictures a Nickelodeon Movie. V roce 2008 koupily filmová práva společnosti Columbia Pictures a Sony Pictures Animation. Natáčení začalo v březnu 2010 v New Yorku.
- Ve filmu je možné všimnout si několika frází, známých ze seriálu Jak jsem poznal vaši matku (od r. 2005), kde jeden z dabérů filmu Neil Patrick Harris také působí. Jsou jimi například "Taťka je doma" nebo "Pojď si plácnout pětku, teda čtyřku",
- Azraela si ve filmu zahráli dohromady čtyři skuteční kocouři. V nebezpečných scénách se pak tvůrci rozhodli použít počítačovou animaci.
- Většina šmoulů jsou známé tváře z dřívějších zpracování. Panikář, Šílenec a Nebojsa jsou však postavy zcela nové.
- S myšlienkou natočiť film ŠMOLKOVIA prišiel Jordan Kerner, producent filmov Snežní psi, George of the Jungle 2 alebo Šarlotina pavučinka.
Odkazy
Hrají:
Jonathan Winters, Alan Cumming, Neil Patrick Harris, Katy Perry, George Lopez, Hank Azaria, Paul Reubens, Jayma Mays, Sofía Vergara, Anton Yelchin, Fred Armisen, B. J. Novak, Jeff Foxworthy, Kenan Thompson, Wolfgang Puck, Joan Rivers, Frank Welker, John Speredakos, John Oliver, Madison McKinley, Finnerty Steeves, Marc I. Daniels, Sean Ringgold, Tim Gunn, Jacob Bertrand, Skai Jackson, Joel McCrary, Meg Phillips, Mahadeo Shivraj, Heidi Armbruster, Victor Pagan, Cosondra Sjostrom, Jojo Gonzalez, Michael Musto, Bradley Gosnell, Mark Doherty, Olivia Palermo