Tři přání pro Popelku / Tre notter til Askepott (2021/87/Norsko, Litva/Pohádka, Rodinný, Fantasy) 46%
17.12.2022 19:12
JEDNOU VĚTOU
„Norský remake legendární pohádky Tři oříšky pro Popelku."
OBSAH
Tři přání pro Popelku je nové zpracování legendární pohádky scenáristy Františka Pavlíčka a režiséra Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku. Severská pocta české filmové klasice přináší její moderní velkolepou verzi, nové kostýmy, scenérie nefalšované norské zimy a divokých zasněžených hvozdů a samozřejmě i zdravou dávku kouzel. Stejně jako u nás nebo v Německu se právě Vorlíčkova Popelka stala nesmrtelnou vánoční pohádkou i v Norsku, diváci ji tam milují a právě místní tvůrci si proto troufli ji po téměř padesáti letech znovu převyprávět. V příběhu odvahy, lásky, dobrého srdce a magie bude Popelka po smrti svého otce znovu bojovat s tyranskou macechou a nevlastní sestrou, překazí lov třem mladíkům a díky kouzelným oříškům se zúčastní úchvatného plesu, kde získá princovo srdce a na útěku ztratí svůj střevíček. (Bontonfilm)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Naštěstí to není jen shot-for-shot předělávka Vorlíčkovy Popelky, tvůrci si všimli jejích zjevných slabin a snažili se z nich poučit. Postavy kromě účelu mají i určitou míru hloubky, kterou jim žánr dovolí: nevlastní sestra Dora tu oproti verzi z roku 1973 není jen záporák, ale spíš mladá naivní dívka manipulovaná svou matkou; princ se odmítá oženit, nejen protože chce být i nadále neřízeným floutkem, ale také protože žádnou z nevěst nezná a nic k ní necítí; princ s Popelkou mají více interakcí než v originále, jejich zalíbení jeden v druhém je daleko uvěřitelnější. Některé dějové nedomyšlenosti z Tří oříšků zde konečně dávají smysl: Popelka nemá závoj, aby prince zlobila svou hádankou, a neutíká z plesu jen tak z plezíru, ale závoj má ze strachu, že bude na plese rozpoznána macechou, a utíká právě ve chvíli, kdy se její obavy začnou naplňovat. Tohle vše je nutno přičíst tvůrcům k dobru a Tři přání pro Popelku tak nejsou úplně zbytečným remakem. Co však oproti české verzi chybí, je jakákoli osobitost. Chybí Svobodova hudba, chybí humor, chybí výraznější herecká akce a není to nijak vizuálně zajímavé. 5/10 (Tuxedo) 2*
Krásná severská pohádka, která se odrazila od Vorlíčkova česko-německého kýče a nahradila ho přímočarou linkou o moderní dívce, jenž se ani po setkání s princem nemusela hned nutně zamilovat a posléze provdat. Podobně skvělé poselství nabízí taky Princezna a Švadlenka (2004). Všechny ty proklínané zdejší odlišnosti, jako je obsazení černocha nebo jeden letmý gay polibek, jsou zde zařazeny jen tak mimochodem a kdyby z nich malicherná česká média neudělala téma, tak by si jich ani nikdo nevšiml. (NinadeL) 4*
Ten film to má samozřejmě blbé, protože ho každý bude logicky srovnávat s Vorlíčkovou klasikou (osobně by mě fakt zajímalo, jak by se tenhle remake sám o sobě líbil někomu, kdo nezná český originál, jenže nikdo takový není). Do toho ten pseudoskandál kolem záběru na polibek dvou mužů (ten je tam skutečně tak letmý a sotva postřehnutelný, že mi ten povyk kolem toho přijde úplně směšný), který tomu tenkrát zajistil publicitu ještě před tím, než to šlo do kin. Ale i když si člověk zkusí tohle všechno odmyslet - včetně mé odvěké averze k remakům, které považuji za nejzbytečnější typ filmů na světě - pořád mu toho tahle nová Popelka nedá o moc víc, než pár záběrů na pěknou norskou přírodu a lehce pozměněný konec (plus detaily typu, že holubi netřídí hrách, ale flitry, nebo že sluha nepřiveze látku na šaty, ale rovnou stylistu, atd.), což bohužel opět jen potvrzuje můj dojem zbytečnosti takového projektu. Citelně jsem tam navíc postrádal humor, který původní Popelku tolik oživoval (a ne, prdící Dora na plese fakt není vtipná, ale jen trapná, podobně jako to psí lejno ve vesnici nebo muž močící před Popelkou), a nesedlo mi ani obsazení - herečka hrající Popelku mi pro tu roli přišla už trochu stará (a Dora mi skoro přišla hezčí než ona), filmový princ tam s tím svým "tureckým vzhledem" působí trochu zvláštně, a jediná Ellen Dorrit Petersen tam umí hrát a v roli macechy je démonicky dokonalá, ale její kostým a účes to až nepatřičně zanáší hororovými prvky, což mě zase vrací k té absenci vtipu, který jsem tam asi postrádal nejvíc. Jak mě Branaghova Popelka před 7 lety okouzlila, tato nová z Norska mě prostě jen nudila (navíc mě mrzí, že jsem se nedostal k původní norské jazykové verzi, protože český dabing je zde samozřejmě hrozný). (Vančura) 3*
VELKÁ RECENZE
Norský remake jedné z nejklasičtějších českých pohádek vzbudil kontroverze už před pár týdny. Tuhle pseudokauzu jste nejspíš zaregistrovali: Kvůli polibku dvou mužů měl být film distribuován ve dvou verzích – té původní (kompletní), nebo upravené (s vystřiženým polibkem), přičemž tuzemský distributor se údajně rozhodl pro tu sestříhanou. Nedorozumění v mezifiremní komunikaci se nakonec vyjasnilo, a tak bylo jasné, že verze je jen jedna a oněm hrůzostrašným homosexuálním výjevům tak budou muset čelit i české děti, ach, proboha! Především se však ukázalo, jak málo stačí, aby samozvaní ochránci pořádků a nekompromisní vymahači zásadě nikdy neexistující „věrnosti pohádkové předloze“ nastoupili na svou křížovou výpravu.
Bez dalších okolků je tedy třeba prohlásit, že v jednom záběru v délce zhruba dvě sekundy se skutečně dva muži, kteří k sobě v průběhu filmu poměrně průhledně hledají cestu, políbí. V několika zcela vedlejších rolích se navíc vyskytují i zástupci etnických menšin a jedna postava je fyzicky handicapovaná. Takže pokud víc vědět nepotřebujete, přestaňte číst a vyrazte na kolbiště diskuzních fór bojovat za pohádky, které nenutí člověka v 21. století otevřít oči a akceptovat svět kolem sebe. V opačném případě čtěte dál, ale… je tu jeden problém.
Tyhle bouře ve sklenici vody jsou na celém snímku totiž nejzajímavější. Důvodem ke vzniku norské verze Popelky není žádná inkluzivní propaganda, nýbrž pouze obyčejné fungování trhu. Česko-německé Tři oříšky pro Popelku jsou totiž v Norsku (stejně jako v mnoha jiných zemích) velmi populární, a to navzdory podivnému faktu, že tamní verze byla z různých důvodů vysílaná pouze s jednohlasným dabingem. Udělat „domácí“ remake s populárními tvářemi a o půl století aktualizovaným audiovizuálem se tedy jeví jako vcelku dobrý a komerčně smysluplný nápad.
A přesně taková i nová verze Popelky je. Režisérka Cecilia A. Mosli dosud pracovala především na televizních projektech (Mammon, Chirurgové) a výsledek opravdu místy vypadá jako televizní pohádková adaptace, pouze s větším rozpočtem. Vizuálně se podařilo prodat magickou polární záři i dronové záběry na zasněžené horské masivy, vrcholu pak nový film dosahuje při skutečně opojně natočených scénách na plese. Většinu stopáže však postavy stráví v rutinním prostředí několika chalup, kde se odehrává nám dobře známý příběh, pouze s několika málo úpravami.
Ikonické oříšky vystřídaly žaludy, princip jejich fungování je však totožný – na vílu Kmotřičku známou třeba z nedávné americké verze tedy zapomeňte. Sama Popelka v podání norské zpěvačky Astrid Smeplass sice vypadá o něco starší, než je u této postavy zvykem, jinak však vykazuje adekvátní míru emancipace, aby byla představitelnou a relevantní postavou pro 21. století, ale zároveň se nezpronevěřila základnímu pohádkovému rámci. Obdobně její nevlastní sestra Dora není jen bezduchým prodloužením své matky, nýbrž dospívající dívkou, která si více rozumí s generačně spřízněnou Popelkou nežli panovačnou a krutou matkou. Démonicky nalíčená Ellen Dorrit Petersen v úloze drákulovské vládkyně statku efektivně rozsévá hrůzu a scény s ní jsou (ne)příjemně mrazivé. Naopak Cengiz Al postavě prince nic zapamatovatelného nepřidává, ale roli váhavého a ke svatbě neochotného prince bez problémů zvládá.
Mosli se společně s kvartetem scenáristů nevyhýbali občas trochu přisprostlému, přízemnímu humoru, překvapí i zbytečně stereotypní postava stylisty, kterého macecha povolá k zušlechtění své dcery před plesem. Zamrzí i občasné nelogičnosti v rámci vývoje scény – například když Popelka s princem při prvním setkání závodí na koních, ale přestože oba krajinu dobře znají, do cesty se jim připlete obrovský sráz…
Nejednou jsem si při sledování vzpomněl na Kaie a Gerdu či podobné hallmarkovsky neurážející, ale také nikterak vzrušující televizní pohádky. Až v samotném závěru se norská verze od té české odlišuje asi nejvýrazněji a dalo by se říct, že se jedná o smysluplnou aktualizaci poselství, které může postava Popelky oproti roku 1973 předat. Tři přání pro Popelku jsou nakonec až překvapivě neurážejícím produktem, pro našince však přesto není mnoho důvodů, proč na novinku vyrazit – a to i pokud nemá názory, které měly zůstat ve středověku.
DABING
1.DABING (Kino)
V českém znění: Milada Vaňkátová - Astrid S (Popelka), Jan Battěk - Cengiz Al (Princ), Dagmar Čárová - Ellen Dorrit Petersen (Macecha), Jana Zenáhlíková - Ingrid Giaver (Dora), Martin Stránský - Thorbjorn Harr (Král + titulky), Šárka Vondrová - Nasrin Khusrawi (Královna), Pavel Trávníček - Bjorn Sundquist (Alfred), Jana Postlerová - Anne Marit Jacobsen (Rosa), Robin Pařík - Arthur Hakalahti (Sami), Radek Škvor - Sjur Vatne Brean (Bendik), Pavel Dytrt - Nader Khademi (Baron von Snauser) + Toivo Ty Terjesen (Ola), Pavel Tesař - Nils Jorgen Kaalstad (učitel) + Kristofer Hivju (hlídač koní), Ivo Hrbáč - Jonis Josef (vyvolávač)
Překlad: Jan Feldstein
Produkce: Markéta Kratochvílová
Zvuk: Michal Vašica
Dialogy a režie: Klára Šumanová
Pro Bontonfilm vyrobila Tvůrčí skupina Markéty Kratochvílové, Studio Budíkov - 2021
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 23.12.2021 Bontonfilm
Premiéra Norsko: 12.11.2021 Nordisk Film Nor.
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
„Norský remake legendární pohádky Tři oříšky pro Popelku."
OBSAH
Tři přání pro Popelku je nové zpracování legendární pohádky scenáristy Františka Pavlíčka a režiséra Václava Vorlíčka Tři oříšky pro Popelku. Severská pocta české filmové klasice přináší její moderní velkolepou verzi, nové kostýmy, scenérie nefalšované norské zimy a divokých zasněžených hvozdů a samozřejmě i zdravou dávku kouzel. Stejně jako u nás nebo v Německu se právě Vorlíčkova Popelka stala nesmrtelnou vánoční pohádkou i v Norsku, diváci ji tam milují a právě místní tvůrci si proto troufli ji po téměř padesáti letech znovu převyprávět. V příběhu odvahy, lásky, dobrého srdce a magie bude Popelka po smrti svého otce znovu bojovat s tyranskou macechou a nevlastní sestrou, překazí lov třem mladíkům a díky kouzelným oříškům se zúčastní úchvatného plesu, kde získá princovo srdce a na útěku ztratí svůj střevíček. (Bontonfilm)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Naštěstí to není jen shot-for-shot předělávka Vorlíčkovy Popelky, tvůrci si všimli jejích zjevných slabin a snažili se z nich poučit. Postavy kromě účelu mají i určitou míru hloubky, kterou jim žánr dovolí: nevlastní sestra Dora tu oproti verzi z roku 1973 není jen záporák, ale spíš mladá naivní dívka manipulovaná svou matkou; princ se odmítá oženit, nejen protože chce být i nadále neřízeným floutkem, ale také protože žádnou z nevěst nezná a nic k ní necítí; princ s Popelkou mají více interakcí než v originále, jejich zalíbení jeden v druhém je daleko uvěřitelnější. Některé dějové nedomyšlenosti z Tří oříšků zde konečně dávají smysl: Popelka nemá závoj, aby prince zlobila svou hádankou, a neutíká z plesu jen tak z plezíru, ale závoj má ze strachu, že bude na plese rozpoznána macechou, a utíká právě ve chvíli, kdy se její obavy začnou naplňovat. Tohle vše je nutno přičíst tvůrcům k dobru a Tři přání pro Popelku tak nejsou úplně zbytečným remakem. Co však oproti české verzi chybí, je jakákoli osobitost. Chybí Svobodova hudba, chybí humor, chybí výraznější herecká akce a není to nijak vizuálně zajímavé. 5/10 (Tuxedo) 2*
Krásná severská pohádka, která se odrazila od Vorlíčkova česko-německého kýče a nahradila ho přímočarou linkou o moderní dívce, jenž se ani po setkání s princem nemusela hned nutně zamilovat a posléze provdat. Podobně skvělé poselství nabízí taky Princezna a Švadlenka (2004). Všechny ty proklínané zdejší odlišnosti, jako je obsazení černocha nebo jeden letmý gay polibek, jsou zde zařazeny jen tak mimochodem a kdyby z nich malicherná česká média neudělala téma, tak by si jich ani nikdo nevšiml. (NinadeL) 4*
Ten film to má samozřejmě blbé, protože ho každý bude logicky srovnávat s Vorlíčkovou klasikou (osobně by mě fakt zajímalo, jak by se tenhle remake sám o sobě líbil někomu, kdo nezná český originál, jenže nikdo takový není). Do toho ten pseudoskandál kolem záběru na polibek dvou mužů (ten je tam skutečně tak letmý a sotva postřehnutelný, že mi ten povyk kolem toho přijde úplně směšný), který tomu tenkrát zajistil publicitu ještě před tím, než to šlo do kin. Ale i když si člověk zkusí tohle všechno odmyslet - včetně mé odvěké averze k remakům, které považuji za nejzbytečnější typ filmů na světě - pořád mu toho tahle nová Popelka nedá o moc víc, než pár záběrů na pěknou norskou přírodu a lehce pozměněný konec (plus detaily typu, že holubi netřídí hrách, ale flitry, nebo že sluha nepřiveze látku na šaty, ale rovnou stylistu, atd.), což bohužel opět jen potvrzuje můj dojem zbytečnosti takového projektu. Citelně jsem tam navíc postrádal humor, který původní Popelku tolik oživoval (a ne, prdící Dora na plese fakt není vtipná, ale jen trapná, podobně jako to psí lejno ve vesnici nebo muž močící před Popelkou), a nesedlo mi ani obsazení - herečka hrající Popelku mi pro tu roli přišla už trochu stará (a Dora mi skoro přišla hezčí než ona), filmový princ tam s tím svým "tureckým vzhledem" působí trochu zvláštně, a jediná Ellen Dorrit Petersen tam umí hrát a v roli macechy je démonicky dokonalá, ale její kostým a účes to až nepatřičně zanáší hororovými prvky, což mě zase vrací k té absenci vtipu, který jsem tam asi postrádal nejvíc. Jak mě Branaghova Popelka před 7 lety okouzlila, tato nová z Norska mě prostě jen nudila (navíc mě mrzí, že jsem se nedostal k původní norské jazykové verzi, protože český dabing je zde samozřejmě hrozný). (Vančura) 3*
VELKÁ RECENZE
Norský remake jedné z nejklasičtějších českých pohádek vzbudil kontroverze už před pár týdny. Tuhle pseudokauzu jste nejspíš zaregistrovali: Kvůli polibku dvou mužů měl být film distribuován ve dvou verzích – té původní (kompletní), nebo upravené (s vystřiženým polibkem), přičemž tuzemský distributor se údajně rozhodl pro tu sestříhanou. Nedorozumění v mezifiremní komunikaci se nakonec vyjasnilo, a tak bylo jasné, že verze je jen jedna a oněm hrůzostrašným homosexuálním výjevům tak budou muset čelit i české děti, ach, proboha! Především se však ukázalo, jak málo stačí, aby samozvaní ochránci pořádků a nekompromisní vymahači zásadě nikdy neexistující „věrnosti pohádkové předloze“ nastoupili na svou křížovou výpravu.
Bez dalších okolků je tedy třeba prohlásit, že v jednom záběru v délce zhruba dvě sekundy se skutečně dva muži, kteří k sobě v průběhu filmu poměrně průhledně hledají cestu, políbí. V několika zcela vedlejších rolích se navíc vyskytují i zástupci etnických menšin a jedna postava je fyzicky handicapovaná. Takže pokud víc vědět nepotřebujete, přestaňte číst a vyrazte na kolbiště diskuzních fór bojovat za pohádky, které nenutí člověka v 21. století otevřít oči a akceptovat svět kolem sebe. V opačném případě čtěte dál, ale… je tu jeden problém.
Tyhle bouře ve sklenici vody jsou na celém snímku totiž nejzajímavější. Důvodem ke vzniku norské verze Popelky není žádná inkluzivní propaganda, nýbrž pouze obyčejné fungování trhu. Česko-německé Tři oříšky pro Popelku jsou totiž v Norsku (stejně jako v mnoha jiných zemích) velmi populární, a to navzdory podivnému faktu, že tamní verze byla z různých důvodů vysílaná pouze s jednohlasným dabingem. Udělat „domácí“ remake s populárními tvářemi a o půl století aktualizovaným audiovizuálem se tedy jeví jako vcelku dobrý a komerčně smysluplný nápad.
A přesně taková i nová verze Popelky je. Režisérka Cecilia A. Mosli dosud pracovala především na televizních projektech (Mammon, Chirurgové) a výsledek opravdu místy vypadá jako televizní pohádková adaptace, pouze s větším rozpočtem. Vizuálně se podařilo prodat magickou polární záři i dronové záběry na zasněžené horské masivy, vrcholu pak nový film dosahuje při skutečně opojně natočených scénách na plese. Většinu stopáže však postavy stráví v rutinním prostředí několika chalup, kde se odehrává nám dobře známý příběh, pouze s několika málo úpravami.
Ikonické oříšky vystřídaly žaludy, princip jejich fungování je však totožný – na vílu Kmotřičku známou třeba z nedávné americké verze tedy zapomeňte. Sama Popelka v podání norské zpěvačky Astrid Smeplass sice vypadá o něco starší, než je u této postavy zvykem, jinak však vykazuje adekvátní míru emancipace, aby byla představitelnou a relevantní postavou pro 21. století, ale zároveň se nezpronevěřila základnímu pohádkovému rámci. Obdobně její nevlastní sestra Dora není jen bezduchým prodloužením své matky, nýbrž dospívající dívkou, která si více rozumí s generačně spřízněnou Popelkou nežli panovačnou a krutou matkou. Démonicky nalíčená Ellen Dorrit Petersen v úloze drákulovské vládkyně statku efektivně rozsévá hrůzu a scény s ní jsou (ne)příjemně mrazivé. Naopak Cengiz Al postavě prince nic zapamatovatelného nepřidává, ale roli váhavého a ke svatbě neochotného prince bez problémů zvládá.
Mosli se společně s kvartetem scenáristů nevyhýbali občas trochu přisprostlému, přízemnímu humoru, překvapí i zbytečně stereotypní postava stylisty, kterého macecha povolá k zušlechtění své dcery před plesem. Zamrzí i občasné nelogičnosti v rámci vývoje scény – například když Popelka s princem při prvním setkání závodí na koních, ale přestože oba krajinu dobře znají, do cesty se jim připlete obrovský sráz…
Nejednou jsem si při sledování vzpomněl na Kaie a Gerdu či podobné hallmarkovsky neurážející, ale také nikterak vzrušující televizní pohádky. Až v samotném závěru se norská verze od té české odlišuje asi nejvýrazněji a dalo by se říct, že se jedná o smysluplnou aktualizaci poselství, které může postava Popelky oproti roku 1973 předat. Tři přání pro Popelku jsou nakonec až překvapivě neurážejícím produktem, pro našince však přesto není mnoho důvodů, proč na novinku vyrazit – a to i pokud nemá názory, které měly zůstat ve středověku.
DABING
1.DABING (Kino)
V českém znění: Milada Vaňkátová - Astrid S (Popelka), Jan Battěk - Cengiz Al (Princ), Dagmar Čárová - Ellen Dorrit Petersen (Macecha), Jana Zenáhlíková - Ingrid Giaver (Dora), Martin Stránský - Thorbjorn Harr (Král + titulky), Šárka Vondrová - Nasrin Khusrawi (Královna), Pavel Trávníček - Bjorn Sundquist (Alfred), Jana Postlerová - Anne Marit Jacobsen (Rosa), Robin Pařík - Arthur Hakalahti (Sami), Radek Škvor - Sjur Vatne Brean (Bendik), Pavel Dytrt - Nader Khademi (Baron von Snauser) + Toivo Ty Terjesen (Ola), Pavel Tesař - Nils Jorgen Kaalstad (učitel) + Kristofer Hivju (hlídač koní), Ivo Hrbáč - Jonis Josef (vyvolávač)
Překlad: Jan Feldstein
Produkce: Markéta Kratochvílová
Zvuk: Michal Vašica
Dialogy a režie: Klára Šumanová
Pro Bontonfilm vyrobila Tvůrčí skupina Markéty Kratochvílové, Studio Budíkov - 2021
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 23.12.2021 Bontonfilm
Premiéra Norsko: 12.11.2021 Nordisk Film Nor.
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
FILMY V SÉRII
Tři přání pro Popelku gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0233/
Norsko / Litva, Pohádka / Rodinný / Fantasy, 2021
Režie: Cecilie A. Mosli, Hrají: Astrid S, Cengiz Al
Popelka gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aaa141/
USA / Velká Británie, Fantasy / Romantický / Drama, 2015
Režie: Kenneth Branagh, Hrají: Lily James, Richard Madden
Tři oříšky pro Popelku gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aaa143/
Československo / Východní Německo, Pohádka, 1973
Režie: Václav Vorlíček, Hrají: Libuše Šafránková, Pavel Trávníček
Popelka (TV film) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aaa142/
Československo, Pohádka / Muzikál, 1969
Režie: Vlasta Janečková, Hrají: Eva Hrušková, Jiří Štědroň
Tři přání pro Popelku gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0233/
Norsko / Litva, Pohádka / Rodinný / Fantasy, 2021
Režie: Cecilie A. Mosli, Hrají: Astrid S, Cengiz Al
Popelka gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aaa141/
USA / Velká Británie, Fantasy / Romantický / Drama, 2015
Režie: Kenneth Branagh, Hrají: Lily James, Richard Madden
Tři oříšky pro Popelku gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aaa143/
Československo / Východní Německo, Pohádka, 1973
Režie: Václav Vorlíček, Hrají: Libuše Šafránková, Pavel Trávníček
Popelka (TV film) gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/aaa142/
Československo, Pohádka / Muzikál, 1969
Režie: Vlasta Janečková, Hrají: Eva Hrušková, Jiří Štědroň
Tvůrci a herci
Cecilie A. Mosli (Režie), Petter J. Borgli (Produkce), Frederick Howard (Produkce), Gaute Storaas (Hudba), Trond Tonder (Kamera), Perry Eriksen (Střih), Jens Christian Fodstad (Střih), Donatas Simukauskas (Casting), Ingrid Lykkeslet Stromskag (Casting), Siri Langdalen (Scénografie), Flore Vauvillé (Kostýmy), Johannes Dekko (Zvuk), Ásta Haf?órsdóttir (Masky), Live Becker Knudsen (Masky), Terje Rodsjo (Masky), Anna Bache-Wiig (Scénář), Karsten Fullu (Scénář), Kamilla Krogsveen (Scénář), Siv Rajendram Eliassen (Scénář), František Pavlíček (původní scénář) (Scénář), Božena Němcová (povídka) (Předloha), Astrid S (Herec), Cengiz Al (Herec), Ellen Dorrit Petersen (Herec), Thorbjorn Harr (Herec), Nasrin Khusrawi (Herec), Nils Jorgen Kaalstad (Herec), Sjur Vatne Brean (Herec), Ingrid Giaver (Herec), Arthur Hakalahti (Herec), Bjorn Sundquist (Herec), Nader Khademi (Herec), Anne Marit Jacobsen (Herec), Jonis Josef (Herec), Toivo Ty Terjesen (Herec), Kristofer Hivju (Herec)
2021/87/Norsko, Litva/Pohádka, Rodinný, Fantasy
Zajímavost k filmu
- Trvalo měsíc, než zpěvačka Astrid S přijala roli Popelky. Její hudební management byl proti, protože se obávali, že by to mělo negativní vliv na její hudební kariéru.
- Astrid S (Popelka) kvůli roli podstoupila trénink jízdy na koni i výcvik lukostřelby.
- Pohádka se natáčela ve skanzenu Maihaugen u Lillehammeru v Norsku.
- Astrid S (Popelka) kvůli roli podstoupila trénink jízdy na koni i výcvik lukostřelby.
- Pohádka se natáčela ve skanzenu Maihaugen u Lillehammeru v Norsku.
Odkazy
Hrají:
Astrid S, Cengiz Al, Ellen Dorrit Petersen, Thorbjørn Harr, Nasrin Khusrawi, Nils Jørgen Kaalstad, Sjur Vatne Brean, Ingrid Giæver, Arthur Hakalahti, Bjørn Sundquist, Nader Khademi, Anne Marit Jacobsen, Jonis Josef, Toivo Ty Terjesen, Kristofer Hivju