Garfield 2 / Garfield: A Tail of Two Kitties (2006/74/USA/Rodinný, Komedie, Animovaný) 46%
28.11.2022 16:53
JEDNOU VĚTOU
„Jeho královská výsost je zpět.“
OBSAH
Breckin Meyer, Jennifer Love Hewitt a Bill Murray se vrací v dalším dobrodružství nejoblíbenějšího kocoura, který si na návštěvě Anglie užije doslova královského zacházení! Garfielda s Jonem (Meyer) a Odiem čeká Británie na všechny způsoby. V Londýně potkávají věrnou Garfieldovu kopii – královského kocoura jménem Prince, který právě zdědil úžasný zámek. Obě kočky si nečekaně vymění role a Garfield si brzy užívá bohatství, jak to jen jde! Je tu jen jeden problém: podlý lord Dargis se ho chce zbavit. Garfield 2 – to je dvojitá porce smíchu a zábavy pro celou rodinu… Ono totiž není špatné být králem!(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Porušil jsem si slib a na druhý díl Garfielda jsem se z čiré zvědavosti podíval. A víte co? Nezklamal. A stejně tak nezklamal i dabing, který jediný je na filmu to dobré. Zbytek je divná hraně-animovaná srajda, kde Garfield opět tvoří rádoby kůl piruety, ze kterých Vám bude blivno a ještě si s radostí vzpomenete na sarkasmus ze stripů, který tady prakticky neexistuje. (Malarkey) 1*
Tvůrci podruhé krapet znásilnili proslulého kocoura Garfielda, a divák si při sledování jeho vylomenin uvědomí, jaký velký rozdíl je mezi stránkami časopisu a filmovým plátnem. Tentotkrát s Garfieldem a jeho páníčkem Breckinem Meyerem zavítáme do konzervativní Anglie, kde panuje kocouří princ, který je Garfieldovi k nerozeznání podobný. A jak správně tušíte, dojde k záměně obou kocourů, která však nějaké výrazné nápady se záměnou nenabízí, a tak je tady hlavně hamižný lord Billa Connollyho, který obstaral nejlepší scény filmu, protože urozenému kocourovi spadlo do klína pohádkové dědictví, a tak je třeba se ho zbavit. Jeho nenávist ke zvířatům, a zvláště k urozenému kocourovi, báječně dodala filmu vtip a švih, protože oproti jeho intrikám, je Jennifer L.Hewitt vyloženě otravná a Breckin Meyer zase až moc nudný, a navíc jejich postavy tentokrát hrají jako by druhé housle. Garfield je přes všechnu snahu stále nesympatický, stejně jako v jedničce a může za to nejen ošklivá digitální podoba, ale také nepříjemný fakt, že kocour si u diváka nedokáže zjednat potřebný respekt, a to ani svou usilovnou snahou jadrně komentovat dění kolem sebe, protože jeho hlášky nejsou tak trefné jako v kreslené podobě. Po technické stránce ze všech mluvících zvířat Garfield dopadl opět nejhůře, protože v několika záběrech jeho digitální tělo nepříliš dobře lícuje s okolním prostředím a nepřirozeně vystupuje z obrazu. Na pobavení to však stačí, a oproti slabé jedničce, je tohle hotový zázrak. K plusu lze připočíst i povedený český dabing. (kingik) 2*
Legenda už v prvním díle pořádně padla na držku, ale to, co s ní udělali tvůrci ve dvojce, to už by si zasloužilo veřejné lynčování. Udělat z nejcharismatičtějšího kocoura protivného křížence otesánka a Richieho Riche, to už je opravdu vrchol. I v druhém dílu jsou několikrát, v rámci morálních ponaučení, totálně potlačena některá základní pravidla komiksu, což je opět k pláči. Garfield 2 je ještě horší než jednička (už jen pro ten typický Americký pohled na Anglii), potažmo cokoli z posledních let, kdy se v hraném filmu objevila mluvící zvířátka. Díky bohu za ten komerční neúspěch, trojka alespoň nehrozí, bůh ví, s čím by přišli tam. Možná by začal Garfield pomáhat psům, co nemají páníčka... nebo něco takového (Tom Hardy) 1*
VELKÁ RECENZE
Jindy a jinde jsem si u premiéry historicky prvního trojrozměrného dobrodružství nejlínějšího kocoura na světě posteskl, kam že se to ten svět řítí. Znuděně hláškující kočka ve třech černobílých okénkách (tedy… většinou) mě doprovázela na stránkách nejen víkendových plátků celé mé dětství a vidět její transformaci v digitální cosi, kterak tancuje po stole a dělá přemety… řekl bych že je to smutné, ale v skutečnosti si obsah mého žaludku málem vyšel na výlet. A Jon Davis, božský stvořitel a strůjce vší srandy, místo aby celý průšvih zatrhl, ještě se v křivé osvětě naší nejmladší generace vehementně angažuje jako producent. Kdepak to jsme? Vážně už touha napěchovat si kapsy bez výjimky předchází budování či udržování kultu? Garfielda si budou současní teens vždycky pamatovat jen jako infantilní oranžovou kočku, která naráží do věcí a podivně koulí očima. To je TAK smutné.
A tak tu sedím nad textem ke dvojce, která se vyznačuje naprosto shodnými symptomy, jen je dovádí do úplného extrému. Pokud byla jednička hloupá, stále se dala s přimhouřením všech očí snést jako podívaná pro cílovou skupinu do deseti let a jako taková mohla i bavit, do čehož se dokážu jakž takž vžít, přestože se mi to lehce příčí. Dvojka… jak to říct a neurazit. Pokud existuje samé dno kanálu zvaného moderní kinematografie, Garfield s pořadovým číslem dvě uhnívá těsně u něj. To, co se minule dalo strávit, už se teď strávit nedá. Příběh se smrsknul na pouhé konstatování, že Garfield putuje do Londýna a zahraje si zde klasickou hru na Prince a chuďase. Ano, z toho vyplývá, že se na plátně objeví ještě jedna, úplně stejně animovaná, chlupatá, nesympatická – zkrátka vypadající – kočka a že bychom se měli dočkat celé řádky humorných situací. To je smutný omyl. Pokud film něčím baví, je to pouze jeho křečovitá snaha se o to pokoušet. Koncept je mrzký, scenáristická prohra tristní. Heslo druhých dílů „všeho víc“ právě zde krásně ilustruje, jak ošemetným požadavkem může být. Přehypeovaný koncept s tunou hovadin definitivně degraduje Garfielda na smutnou a ošuntělou karikaturu, s níž si může každý scenárista mávat, jak chce; Protože už byla překročena hranice, kde se většina fanoušků vysíleně sesula do svého oblíbeného křesla a na veřejnou demonstrační obhajobu svého hrdiny za pomocí barevných transparentů rezignovala. Už to nemá cenu. Kult uhynul a Garfield je oranžový.
Můj ty Franto (omlouváme se, jestli jsem se někoho dotkl… prostě mi to jméno přišlo pod ruku ;), vždyť já bych nedokázal vypíchnout jediný okamžik, který je ve filmu skutečně dobrý. Jak vůbec může padnout tak obří částka na hloupost takového kalibru, z níž jen prýští tajná touha producentů dát si sprchu ze šampaňského… Ohraná klišé plná dementních postav pouze vyplňují klasický sedmdesátiminutový mustr, který rozdovádí malé děti a zcela nasytí jejich znuděné doprovody. Tedy, ty odolnější z nich – zbytek si zajde někde po desáté minutě na cigárko a kafčo a vrátí se pravděpodobně až se sesuvem písmenek závěrečných titulků. Ano, filmu je třeba přičíst ke cti, jak skvěle je kočka animovaná, jak pěkně se jí vlní chlupy a jak většinou vůbec není poznat, že byla do obrazu dodělávána v postprodukci. Ale k čemu to všechno je? Bavilo by vás koukat na dokonalý trojrozměrný model vašich nejvlhčích sexuálních snů, když by přitom vydával zvuky jako hovnocuc při pravidelné nedělní sbírce šťavnatých pochoutek pana Hankyho? Forma není všechno! Je třeba ji zakotvit v pevné příběhové kostře, která má smysl, což kratičký - a navíc nehorázně nevyužitý (druhá kočka NIC zajímavého neudělá) skeč o jedné záměně prostě není.
Vedle toho, že druhý Garfield v jedné dlouhé scéně doslova vykrádá Císařova pekaře (no fakt!), půjčuje si i od všech žánrových spolusouputníků, co mu přijde pod ruku a děti by u toho mohly alespoň trochu bouchat nadšením do sedaček. Důvod je nasnadě – nedostatek vlastní invence. Tvůrci totiž sami očividně neví, co si počít se situací „Garfield poputuje do celovečerní verze“, když se navíc vyšťavili v průšvihu předchozím. Představivost tak nejde za meze obvyklých rodinných podívaných s digitální myší či roztomilým prasátkem. Garfield zkrátka existuje, hláškuje a něco se kolem něj děje. Pokud budete chtít rýpat do neochvějné logiky světa, v němž se to „něco“ děje, můžete tím klidně strávit několik velmi dlouhých (a nutno podotknout, že velmi nudných) týdnů. Pokud jsme například v jedničce přistoupili na hru, že digitální zvířena mluví, přičemž ta normální ne (samo o sobě malé wtf), pak tady vládne čirý zmatek. Mluví tu totiž už úplně všechna zvířata kromě Odieho (jaký je, u všech chlupů, vlastně důvod?), nehledě na jejich počítačový či buněčný původ. Hláškují myši, hláškují kachny, hláškuje kráva, koza i prase a dohromady to dává veselý svět plný veselých zvířátek. Ehm, vlastně ne. Dává to ještě dementnější nádech už tak dementnímu příběhu, potažmo filmu, který stále klesá, klesá a klesá… až na dno. Papa!
Dívat se už podruhé na digitální kočku, kterak naprosto rutinně glosuje úplně všechno kolem sebe, z čeho je možnost udělat si „legraci“ a pochopí to alespoň dvouleté děcko (zahrnujíc většinou perly jako „sním lasaně a hlasitě si říhnu“ či „sním koláč a hlasitě si říhnu po tom, co si dám lasaně a hlasitě si říhnu“), je utrpení. Fakt. Pokud někdy vznikne trojka (a já vím, že vznikne, protože na DVD se dvojka určitě zaplatí), dával bych si zatraceně velký pozor, aby to jméno u kolonky režisér či scénárista nebylo moje. Co ještě poslední fanoušci černobílých comicsových nadílek (budou-li přeci jen naposled ochotni vstát ze svých křesel) zvládli dnes rozdýchat, může příště hraničit s touhou vraždit. Znáte to, praskne vám žilka, cvrknete si do trenek… myšlenkové pochody takového jedince jsou rázem nevyzpytatelné ;).
P.S.: Ano, Garfielda stále mluví Bill Murray. To je jediné neoddiskutovatelné pozitivum, které však bude českému divákovi pro jistotu utajeno - Vladimír Čech aka Milionář zdá se býti v tuzemských končinách opět adekvátním zástupcem.
O FILMU
Garfield, nejpopulárnější hrdina krátkých novinových komiksů na světě, se v roce 2004 vydal do Hollywoodu a stal se hvězdou stříbrného plátna. Jeho eponymní filmový debut, který byl kombinací hraného filmu a počítačové grafiky, se stal celosvětovým trhákem při uvedení do kinodistribuce i na DVD.
Producent John Davis, do jehož filmografie patří hity jako Dr. Dolittle nebo Bláznivá školka, přivedl na stříbrné plátno už prvního Garfielda, proto se rozhodl podílet se i na jeho pokračování. „Už bylo načase, aby se stal velkou filmovou hvězdou,“ říká Davis. „Je líný, vtipný, bručounský a má jasný světonázor. Nezáleží na tom, jestli je vám 5 nebo 50 - v některém směru vám bude blízký tak jako tak.“
Garfield, jehož tříobrázkové příběhy (stripy) si každý den čte přes 260 milionů čtenářů v 2 600 novinách, byl vždycky Davisovým oblíbencem. „Miloval jsem ty stripy už jako dítě a tím, že mi [tvůrce Garfielda] Jim Davis dal příležitost dát jim filmovou podobu, se cítím opravdu poctěn.“
„Myslím si, že Garfield je populární u lidí všech věkových kategorií hned z několika různých důvodů,“ říká Jim Davis. „Povaha humoru je hodně fyzická, což milují děti. Teenageři se ztotožňují s jeho odmítáním autorit. No a u dospělých zlehčuje ten provinilý pocit z různých neřestí - z přejídání, přílišného spaní a lenošení, nedostatku cvičení či nechuti cokoliv dělat. Často má odvahu říct či udělat věci, které bychom my sami neudělali. Takže spoustě z nás mluví z duše.“
U druhého dílu chtěl John Davis celý příběh lépe promyslet a vytvořit velkolepý koncept, který si celebrita formátu Garfielda bezesporu zaslouží. „Chtěli jsme Garfielda vystrnadit z jeho obvyklého prostředí - domu jeho pána Jona Arbucklea na konci slepé ulice - a umístit jej do trochu exotičtějšího prostředí,“ říká producent. Za tímto účelem se znovu obrátil na scénáristické duo Joela Cohena a Aleca Sokolowa, kteří mají na kontě prvního Garfielda a komediální hity Líbánky a Dvanáct do tuctu.
Tentokrát se scénáristé nechali inspirovat Sokolowovými sousedy. „Manželé, kteří žili nedaleko mého domu, nedávno zemřeli a v jejich závěti stálo, že v domě může zůstat jejich bývalá služebná - pod podmínkou, že se postará o jejich psa,“ vysvětluje scénárista.
Tuto myšlenku Sokolow s Cohenem rozpracovali a obohatili několika dalšími koncepty. „Chtěli jsme, aby Garfield tentokrát více reagoval, proto jsme museli zvolit prostředí, které by mu k tomu dalo dostatek příležitostí - místo, kde by byl jako ryba na suchu,“ říká Sokolow. Prostředím, které by poskytovalo největší kontrast k jeho nátuře, se ukázala být Anglie. „Velká Británie je známá svou okázalostí a smyslem pro dodržování tradic… říkali jsme si, že s tím bychom si mohli užít spoustu legrace,“ říká Joel Cohen. „S královským životem někdy souvisí poměrně absurdní zvyklosti, což byla přesně ta věc, do které se Garfield mohl náležitě vložit.“
Pak přišel nápad obsadit do děje Garfieldova dvojníka, který sice naprosto stejně vypadá, ale má úplně jinou povahu. Spolu s Johnem Davisem a studiem pak scénáristy napadlo do děje zakomponovat motiv prince a chuďase.
Stejně jako u prvního Garfielda scénáristé konzultovali příběh s Jimem Davisem. „Jim zná Garfielda mnohem lépe než kdokoliv jiný,“ říká Cohen. „Garfieldovy názory a pohled na svět jsou pro něj velice důležité a při psaní scénáře měly jeho připomínky velkou váhu.“
„Když jsme za ním přišli a začali mu vyprávět, co nás napadlo, tak reagoval dvěma různými způsoby. Pokud se mu nápad nelíbil, řekl: ‚Jo, to je fajn‘, ale bylo cítit, že není nijak nadšený. Když se mu naopak líbil, řekl: ‚Jo, to je FAJN!‘ Byla to pořád stejná věta, ale s úplně jinou intonací a zjevným nadšením. Takže tímhle jemným způsobem udával náš tvůrčí směr,“ vysvětluje Sokolow.
Režiséra Tima Hilla, který v minulosti napsal scénář ke snímku Spongebob v kalhotách: Film a zrežíroval rodinné komedie Muppeti z vesmíru a Velké průšvihy Maxe Kyblíka, premisa filmu velice zaujala a dokonce jej podnítila k tomu, aby se začal zabývat dalšími případy, kdy lidé odkázali své nemovitosti domácím mazlíčkům. „Šel jsem na internet a našel jsem spoustu skutečných příběhů o lidech, kteří odkázali svým domácím zvířatům celé jmění,“ říká Hill. „Jako výchozí bod našeho filmu se mi to moc zamlouvalo.“
Hillovi se také líbilo, že se film odehrává v Británii. „V Anglii není Garfield pouze jako ryba na suchu, ale také jako slon v porcelánu,“ podotýká režisér.
Záměrem režiséra a producenta bylo sehnat pro toto pokračování původní obsazení: Breckina Meyera jako Garfieldova osudem pronásledovaného majitele Jona Arbucklea, Jennifer Love Hewitt jako jeho vysněnou veterinářku Liz Wilson a legendárního herce Billa Murraye jako dabéra titulního kocoura.
Breckin Meyer popisuje Jona Arbucklea jako „nešikovného, ale hrozně sladkého a roztomilého chlapa. Jon je dobrý yin ke Garfieldovu yangu.“ Mimo jiné se mu líbil také silnější důraz, který je tentokrát kladen na romantiku: Jon je odhodlán Liz požádat o ruku, i kdyby kvůli tomu musel ten oceán, který je momentálně dělí, přeplavat. „Rozhodnutí vyřknout tu otázku je pro něj velkým krokem kupředu,“ dodává Meyer. „Je to jeden z několika velkých hrdinských činů, které v tomto filmu učiní.“
Meyer opět ocenil skutečnost, že titulní hrdina filmu je produktem počítačové animace. „Pořád mám ten drobný problém, že jsem na kočky alergický,“ říká herec. „Takže bylo více než fajn, že jsem místo živé kočky mohl pracovat s polštářem,“ který Garfielda při natáčení zastoupil.
I tak technologicky nenáročná náhražka však Meyerovi pomohla k mnohem jednodušší „interakci“ s jeho filmovým kocourem. „V prvním dílu jsem musel hrát úplně naslepo a imitovat, že se vůbec něčeho dotýkám, ale tentokrát jsem díky tomu polštáři mohl cítit jeho skutečnou váhu.“
„Mimo to mi [vedoucí animace] Chris Bailey na začátku natáčení vysvětlil, že čím víc budu s Garfieldem blbnout - hladit ho, drbat ho za ušima a podobně - tím uvěřitelnější to bude. Takže jsem měl poměrně velkou volnost, věděl jsem, že nemůžu udělat chybu. Když jsem se rozhodl, že ho někde podrbu, dokreslili ho tam,“ dodává Meyer.
Stejně jako Meyer se do své role vrátila i Jennifer Love Hewitt. „Na Garfieldovi jsem vyrůstala a dokonce jsem si i pořídila velkou oranžovou kočku,“ vzpomíná herečka. „Když jsem pracovala na prvním filmu, poprvé jsem ochutnala také jeho nejoblíbenější jídlo, lasagne. Ale momentálně na něm mám nejvíc ráda ten jeho sarkasmus. Sama jsem hodně sarkastická, takže smysl pro tenhle druh humoru hodně oceňuji.“
V Garfieldovi 2 dostane Hewitt svou první filmovou nabídku ke sňatku. „Dosud mě nikdo o ruku nepožádal, takže to bylo dost fajn,“ přiznává herečka. Co však znala již velmi důvěrně byla práce s neviditelným hereckým protějškem. „V původním Garfieldovi byla práce s kocourem, který tam vůbec nebyl, poměrně skličující,“ říká Hewitt. „Ale teď, když mám tuhle zkušenost a navíc hraju v seriálu The Ghost Whisperer, v němž komunikuji s duchy, si už vykládám sama se sebou na denní bázi, takže mi to docela jde.“
Souběžné natáčení filmu a zmíněného seriálu bylo náročné. Na seriálu pracovala od pondělí do pátku a v neděli už musela být na place filmu. „Musela jsem toho zvládnout opravdu hodně, ale oba ty projekty mě velice přitahovaly, takže jsem každý den šla do práce s nadšením.“
Ústřední herecké trio tentokrát doplnil skotský komik a herec Billy Connolly v roli padoucha Lorda Dargise. „Rád hraju padouchy,“ říká herec. „Vždycky říkají a dělají ty nejzajímavější věci.“
Garfield 2 bezezbytku využívá jeho talentu pro fyzickou komiku: „Dostanu po hlavě hráběmi, honí a pokouše mě rottweiler, padám ze schodů, poklop od klaviatury mi přivře ruce a dostanu se do křížku s Breckinem Meyerem,“ říká Connolly. „Každý se mě v tomhle filmu snaží dostat. Je to opravdu divoká komedie a měl jsem díky ní jedinečnou možnost chovat se bez jakýchkoliv následků jako úplné pako.“
„Billy působí v roli Lorda Dargise velmi věrohodně,“ pochvaluje si Connollyho herecký výkon režisér Tim Hill. „Má mezi aristokraty nějaké známé, takže se při formování své postavy nechal inspirovat skutečnými lordy, s nimiž se během let setkal. Jeho Dargis je za všech okolností okázalý a pompézní - a zvyklý na to, že dostane, co chce.“
Vedoucí animace Chris Bailey a tým Rhythm & Hues Studios, který měl na starosti vizuální efekty (má na kontě mj. filmy Garfield a Dr. Dolittle 1 a 2), společně vytvořili filmovou inkarnaci Garfielda, kterému propůjčili jeho charakteristické vlastnosti: břicho, přivřené oči a široký usměv, při kterém cení zuby.
Práce na digitálním kocourovi začala vytvořením skutečné makety, která dala operátorovi kamery a hercům určitou představu o tom, kde se kocour nachází a jak je velký.
Po důkladném nazkoušení každé scény byl natočen ostrý záběr bez makety (nebo jakéhokoliv jiného zástupného objektu), aby tvůrcům vizuálních efektů v záběru nepřekážela. Ve třetí fázi celého procesu byla na místo, kde se měl Garfield nacházet, umístěna nejdříve neutrální šedá a poté lesklá zrcadlová koule. Díky jejich fotografiím pak měli animátoři představu o tom, kolik světla a z jakých směrů na Garfielda směřuje a podle toho mohli vykreslit odrazy od jeho očí a kůže.
Studio Rhythm & Hues vytvořilo „biologického“ Garfielda z kostí a svalů, který se poté stal šablonou pro jeho finální animovanou podobu.
Garfielda a Prince přivedl na plátno Baileyho tým, sestávající z 30 animátorů. Díky technickým pokrokům, které učinili v Rhythm & Hues, se Garfield dočkal malých, ale důležitých „vylepšení“. Bailey tvrdí, že publikum si - ačkoliv možná nevědomky - rozdílu jistě všimne.
„Kromě toho, že má mnohem realističtější srst, působí přirozenějším dojmem také jeho anatomie,“ vysvětluje Bailey. „V tomhle filmu je Garfield více antropomorfní, protože tráví více času chůzí na zadních nohách a užíváním předních tlapek jako rukou - zatímco v prvním filmu většinou chodil po všech čtyřech jako skutečná kočka. Trochu jsme jeho anatomii upravili, aby působil při vzpřímené chůzi lépe.“
Obě kočky jsou téměř identické, ale mají odlišné hlasy, povahy, úsměvy, postoje a manýry. „Prince chodí vznešeněji než Garfield a jako správný aristokrat má nos pěkně nahoru,“ říká Bailey. „Garfield je trochu neohrabanější a když se pohybuje, vypadá těžší. Prince se pohybuje jako nafoukaný kocour a Garfield jako velký pes.“
Dalším důležitým zvířecím hrdinou je Jonův milovaný hafan - a Garfieldova věčná nemesis - Odie. Této filmové role se stejně jako v předchozím filmu zhostili dva roztomilí kříženci jezevčíka a skotského teriéra Tyler a Chloe. Cvičitelce zvířat Kristy Campbell zabralo okolo čtyřech týdnů, než je naučila nové kousky, které tato role vyžadovala.
Přestože psi vypadají stejně, mají velmi odlišné povahy a každý se hodil pro jiný druh scén. Tyler hrál v roztomilých, citlivých a náročných scénách. „Je velmi inteligentní a nechá se režírovat… je lehké ho vycvičit. Chloe je vhodná pro různé šílené kousky, například pro útok na nohavici, protože je nebojácná,“ říká Campbell.
Zvířecí osazenstvo měla na starosti firma Birds and Animals Unlimited a koordinátor zvířat Mark Forbes. Jedním z jeho nejnáročnějších úkolů bylo najít býka, který by mohl zahrát filmového Bolera. „Nebyl jsem si jistý, jestli lze býka vůbec nějak vycvičit… například do té míry, aby s ním bylo možné pracovat bez obojku,“ říká Forbes. „Nakonec jsme ale našli úžasného cvičitele dobytka a jeho býk Butch překonal mé představy. Přišel, stoupl si na značku, na signál natočil hlavu a uklonil se. Byl jsem z něj u vytržení.“
Produkce si v některých okamžicích musela připadat jako na Noemově arše - v obrovských studiích a na scénách se houfovaly zástupy zvířat. Aby se filmaři zvládli vypořádat s tolika čtyřnohými herci, natáčely souběžně dva štáby. První z nich se pod vedením Tima Hilla věnoval natáčení lidských herců, Garfielda, Odieho a chvílemi i některých dalších zvířat, které se na plátně objevují častěji. Druhý štáb, který řídil kameraman Dean Cundey, natáčel pouze scény se zvířaty.
Sekvence, které zachycují Garfieldovu interakci s živými zvířaty, byly mimořádně obtížné a časově náročné - podle Cundeye však byly na celém natáčení nejzábavnější. Například v jedné ze scén se Garfield snaží zvířata ze zámku přimět k tomu, aby pracovala společně jako tým. Jejich úkol: uvařit dostatek lasagní na to, aby s nimi mohli nakrmit celé království - nebo alespoň ukojit Garfieldův nezměrný apetit. Nakonec se mu podaří dát práci opravdový řád: pes nosí pytle mouky, pták je rozvazuje a králík mezitím chrlí ze speciálního stroje hromady těstovin.
„Scéna s tolika zvířaty vyžadovala opravdu spoustu trpělivosti,“ říká Dean Cundey. „Zvířata musela provádět docela složité pohyby. Ale nakonec z toho vznikla vtipná hudební sekvence, v níž se každé z nich nějak podílí na vaření.“
Vedoucí pro práci se zvířaty Mark Forbes scénu pečlivě studoval a s cvičiteli jednotlivých zvířat konzultoval, které z nich bude na ten který úkon nejlepší. „Přišli jsme například na to, že koza bude vynikající na šlapání rajčat v kádi, proto jsme jí tuhle úlohu svěřili. Máme býka, který nosí na rozích česnek. Máme vránu, která rozvazuje šňůrku na pytlíku mouky a odlétá s ní v zobáku, čímž se pytlík otevře.“
„Vyrobili jsme také rekvizity, určené přímo pro konkrétní zvířata,“ pokračuje Forbes. „Jednou z nich je například stroj na těstoviny, který má malé kolečko s plošinkou, na níž může položit nohu králík. Je v něm motor, který tím kolečkem otáčí. Takže to vypadá, jako kdyby s ním pohyboval skutečně ten králík.“
„Tuhle scénu jsme museli natáčet na několik částí,“ vysvětluje režisér. „Nejdříve jsme natočili prázdnou kuchyni beze zvířat a do těchto záběrů jsme pak natřikrát přidávali samotná zvířata. Vyžadovalo to celkem 45 různých záběrů, což nám zabralo čtyři dny.“
Cundeyho druhý štáb mezitím natáčel dohru této ambiciózní akce, v rámci níž zvířata společně s Garfieldem sedí u stolu a na svém výtvoru si pochutnávají.
Natáčení filmu začalo v Anglii, kde se štáb vydal na několik známých míst, jež ve filmu navštíví i Garfield: do Buckinghamského paláce, k Westminsterskému opatství, na Trafalgar Square, k Big Benu nebo k soše Winstona Churchilla.
Poté se produkce vydala do britského Yorku, kde natočila exteriéry u honosného zámku Castle Howard z 18. století, jenž se ve filmu objevil coby Princův zámek Carlyle. Zámek je obklopen 10 000 akry dechberoucích parků a zahrad a patří k nejkrásnějším historickým budovám v Británii.
Produkce se následně vrátila do jižní Kalifornie, kde v taktéž honosné Greystone Mansion v Beverly Hills vznikly záběry interiérů zámku Carlyle. Hlavní výtvarník Tony Burrough si Greystone vybral kvůli tomu, že působí jako „slepenec mnoha britských venkovských domů“. Záběry z tanečního sálu a kuchyně (inspirované kuchyní slavného Burghley House v Cambridgeshire) pak vznikly v losangeleském studiu.
Burroughovi se i přesto podařilo vytvořit velmi autenticky působící britské sídlo. „Ale pořád jsem měl na paměti, že je to film o Garfieldovi a nikoliv adaptace románu Jane Austen, takže jsem všechno udělal trochu světlejší a barevnější, než jak by to vypadalo ve skutečné Británii.“
Ocenění:
Golden Raspberry Awards (Razzies)
2006 - Nejhorší Prequel nebo Sequel
2006 - Bez tohoto by se svět rodinných filmů obešel
DABING
V českém znění: Vladimír Čech - Bill Murray (Garfield), Ota Jirák - Tim Curry (Princ), Ivan Vyskočil - Billy Connolly (Dargis), David Prachař - Breckin Meyer (Jon), Jana Mařasová - Jennifer Love Hewitt (Liz), Otakar Brousek st. - Roscoe Lee Browne (hlas vypravěče), Bohuslav Kalva - Ian Abercrombie (Smithee), Jitka Ježková - Lucy Davis (Abby), Tomáš Juřička - Bob Hoskins (Winston), Luděk Čtvrtlík - Roger Rees (pan Hobbs), Jan Maxián - Richard E. Grant (Preston), Miroslava Pleštilová - Sharon Osbourne (Christophe), Jiří Zavřel - Vinnie Jones (Rommel), Eva Spoustová - Jane Leeves (Eenie), Radka Stupková - Jane Horrocks (Meenie), Pavel Tesař - Joe Pasquale (Claudius), Svatopluk Schuller - Rhys Ifans (McBunny), Jana Zenáhlíková, Zbyšek Pantůček, Jiří Prager, Alena Procházková, Nikola Votočková, Jiří Valšuba, Otakar Brousek ml. (Titulky)
Překlad: Zbyněk Ryba
Produkce: Evelyna Vrbová
Dialogy: Magda Landsmannová
Hudební režie: Zbyšek Pantůček
Zvuk: Jiří Moudrý
Mix zvuku: Pavel Rejholec - SoundSquare
Režie: Alice Hurychová
Vyrobil: LS Productions Dabing 2006
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.8.2006
Premiéra USA: 16.6.2006 20th Century Fox
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 29.3.2010 Bontonfilm
Poprvé na DVD: 22.4.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 29.3.2010 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 19 613 520
Tržby celkem - $ 143 300 000
Návštěvnost v ČR 243 706
Náklady (Rozpočet) - $ 60 000 000
FILMY V SÉRII
Garfield ve filmu gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0170/
USA, Akční / Komedie / Dobrodružný, 2004
Režie: Peter Hewitt, Hrají: Breckin Meyer, Bill Murray
Garfield 2 gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0169/
USA, Rodinný / Komedie / Animovaný, 2006
Režie: Tim Hill, Hrají: Breckin Meyer, Jennifer Love Hewitt
„Jeho královská výsost je zpět.“
OBSAH
Breckin Meyer, Jennifer Love Hewitt a Bill Murray se vrací v dalším dobrodružství nejoblíbenějšího kocoura, který si na návštěvě Anglie užije doslova královského zacházení! Garfielda s Jonem (Meyer) a Odiem čeká Británie na všechny způsoby. V Londýně potkávají věrnou Garfieldovu kopii – královského kocoura jménem Prince, který právě zdědil úžasný zámek. Obě kočky si nečekaně vymění role a Garfield si brzy užívá bohatství, jak to jen jde! Je tu jen jeden problém: podlý lord Dargis se ho chce zbavit. Garfield 2 – to je dvojitá porce smíchu a zábavy pro celou rodinu… Ono totiž není špatné být králem!(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Porušil jsem si slib a na druhý díl Garfielda jsem se z čiré zvědavosti podíval. A víte co? Nezklamal. A stejně tak nezklamal i dabing, který jediný je na filmu to dobré. Zbytek je divná hraně-animovaná srajda, kde Garfield opět tvoří rádoby kůl piruety, ze kterých Vám bude blivno a ještě si s radostí vzpomenete na sarkasmus ze stripů, který tady prakticky neexistuje. (Malarkey) 1*
Tvůrci podruhé krapet znásilnili proslulého kocoura Garfielda, a divák si při sledování jeho vylomenin uvědomí, jaký velký rozdíl je mezi stránkami časopisu a filmovým plátnem. Tentotkrát s Garfieldem a jeho páníčkem Breckinem Meyerem zavítáme do konzervativní Anglie, kde panuje kocouří princ, který je Garfieldovi k nerozeznání podobný. A jak správně tušíte, dojde k záměně obou kocourů, která však nějaké výrazné nápady se záměnou nenabízí, a tak je tady hlavně hamižný lord Billa Connollyho, který obstaral nejlepší scény filmu, protože urozenému kocourovi spadlo do klína pohádkové dědictví, a tak je třeba se ho zbavit. Jeho nenávist ke zvířatům, a zvláště k urozenému kocourovi, báječně dodala filmu vtip a švih, protože oproti jeho intrikám, je Jennifer L.Hewitt vyloženě otravná a Breckin Meyer zase až moc nudný, a navíc jejich postavy tentokrát hrají jako by druhé housle. Garfield je přes všechnu snahu stále nesympatický, stejně jako v jedničce a může za to nejen ošklivá digitální podoba, ale také nepříjemný fakt, že kocour si u diváka nedokáže zjednat potřebný respekt, a to ani svou usilovnou snahou jadrně komentovat dění kolem sebe, protože jeho hlášky nejsou tak trefné jako v kreslené podobě. Po technické stránce ze všech mluvících zvířat Garfield dopadl opět nejhůře, protože v několika záběrech jeho digitální tělo nepříliš dobře lícuje s okolním prostředím a nepřirozeně vystupuje z obrazu. Na pobavení to však stačí, a oproti slabé jedničce, je tohle hotový zázrak. K plusu lze připočíst i povedený český dabing. (kingik) 2*
Legenda už v prvním díle pořádně padla na držku, ale to, co s ní udělali tvůrci ve dvojce, to už by si zasloužilo veřejné lynčování. Udělat z nejcharismatičtějšího kocoura protivného křížence otesánka a Richieho Riche, to už je opravdu vrchol. I v druhém dílu jsou několikrát, v rámci morálních ponaučení, totálně potlačena některá základní pravidla komiksu, což je opět k pláči. Garfield 2 je ještě horší než jednička (už jen pro ten typický Americký pohled na Anglii), potažmo cokoli z posledních let, kdy se v hraném filmu objevila mluvící zvířátka. Díky bohu za ten komerční neúspěch, trojka alespoň nehrozí, bůh ví, s čím by přišli tam. Možná by začal Garfield pomáhat psům, co nemají páníčka... nebo něco takového (Tom Hardy) 1*
VELKÁ RECENZE
Jindy a jinde jsem si u premiéry historicky prvního trojrozměrného dobrodružství nejlínějšího kocoura na světě posteskl, kam že se to ten svět řítí. Znuděně hláškující kočka ve třech černobílých okénkách (tedy… většinou) mě doprovázela na stránkách nejen víkendových plátků celé mé dětství a vidět její transformaci v digitální cosi, kterak tancuje po stole a dělá přemety… řekl bych že je to smutné, ale v skutečnosti si obsah mého žaludku málem vyšel na výlet. A Jon Davis, božský stvořitel a strůjce vší srandy, místo aby celý průšvih zatrhl, ještě se v křivé osvětě naší nejmladší generace vehementně angažuje jako producent. Kdepak to jsme? Vážně už touha napěchovat si kapsy bez výjimky předchází budování či udržování kultu? Garfielda si budou současní teens vždycky pamatovat jen jako infantilní oranžovou kočku, která naráží do věcí a podivně koulí očima. To je TAK smutné.
A tak tu sedím nad textem ke dvojce, která se vyznačuje naprosto shodnými symptomy, jen je dovádí do úplného extrému. Pokud byla jednička hloupá, stále se dala s přimhouřením všech očí snést jako podívaná pro cílovou skupinu do deseti let a jako taková mohla i bavit, do čehož se dokážu jakž takž vžít, přestože se mi to lehce příčí. Dvojka… jak to říct a neurazit. Pokud existuje samé dno kanálu zvaného moderní kinematografie, Garfield s pořadovým číslem dvě uhnívá těsně u něj. To, co se minule dalo strávit, už se teď strávit nedá. Příběh se smrsknul na pouhé konstatování, že Garfield putuje do Londýna a zahraje si zde klasickou hru na Prince a chuďase. Ano, z toho vyplývá, že se na plátně objeví ještě jedna, úplně stejně animovaná, chlupatá, nesympatická – zkrátka vypadající – kočka a že bychom se měli dočkat celé řádky humorných situací. To je smutný omyl. Pokud film něčím baví, je to pouze jeho křečovitá snaha se o to pokoušet. Koncept je mrzký, scenáristická prohra tristní. Heslo druhých dílů „všeho víc“ právě zde krásně ilustruje, jak ošemetným požadavkem může být. Přehypeovaný koncept s tunou hovadin definitivně degraduje Garfielda na smutnou a ošuntělou karikaturu, s níž si může každý scenárista mávat, jak chce; Protože už byla překročena hranice, kde se většina fanoušků vysíleně sesula do svého oblíbeného křesla a na veřejnou demonstrační obhajobu svého hrdiny za pomocí barevných transparentů rezignovala. Už to nemá cenu. Kult uhynul a Garfield je oranžový.
Můj ty Franto (omlouváme se, jestli jsem se někoho dotkl… prostě mi to jméno přišlo pod ruku ;), vždyť já bych nedokázal vypíchnout jediný okamžik, který je ve filmu skutečně dobrý. Jak vůbec může padnout tak obří částka na hloupost takového kalibru, z níž jen prýští tajná touha producentů dát si sprchu ze šampaňského… Ohraná klišé plná dementních postav pouze vyplňují klasický sedmdesátiminutový mustr, který rozdovádí malé děti a zcela nasytí jejich znuděné doprovody. Tedy, ty odolnější z nich – zbytek si zajde někde po desáté minutě na cigárko a kafčo a vrátí se pravděpodobně až se sesuvem písmenek závěrečných titulků. Ano, filmu je třeba přičíst ke cti, jak skvěle je kočka animovaná, jak pěkně se jí vlní chlupy a jak většinou vůbec není poznat, že byla do obrazu dodělávána v postprodukci. Ale k čemu to všechno je? Bavilo by vás koukat na dokonalý trojrozměrný model vašich nejvlhčích sexuálních snů, když by přitom vydával zvuky jako hovnocuc při pravidelné nedělní sbírce šťavnatých pochoutek pana Hankyho? Forma není všechno! Je třeba ji zakotvit v pevné příběhové kostře, která má smysl, což kratičký - a navíc nehorázně nevyužitý (druhá kočka NIC zajímavého neudělá) skeč o jedné záměně prostě není.
Vedle toho, že druhý Garfield v jedné dlouhé scéně doslova vykrádá Císařova pekaře (no fakt!), půjčuje si i od všech žánrových spolusouputníků, co mu přijde pod ruku a děti by u toho mohly alespoň trochu bouchat nadšením do sedaček. Důvod je nasnadě – nedostatek vlastní invence. Tvůrci totiž sami očividně neví, co si počít se situací „Garfield poputuje do celovečerní verze“, když se navíc vyšťavili v průšvihu předchozím. Představivost tak nejde za meze obvyklých rodinných podívaných s digitální myší či roztomilým prasátkem. Garfield zkrátka existuje, hláškuje a něco se kolem něj děje. Pokud budete chtít rýpat do neochvějné logiky světa, v němž se to „něco“ děje, můžete tím klidně strávit několik velmi dlouhých (a nutno podotknout, že velmi nudných) týdnů. Pokud jsme například v jedničce přistoupili na hru, že digitální zvířena mluví, přičemž ta normální ne (samo o sobě malé wtf), pak tady vládne čirý zmatek. Mluví tu totiž už úplně všechna zvířata kromě Odieho (jaký je, u všech chlupů, vlastně důvod?), nehledě na jejich počítačový či buněčný původ. Hláškují myši, hláškují kachny, hláškuje kráva, koza i prase a dohromady to dává veselý svět plný veselých zvířátek. Ehm, vlastně ne. Dává to ještě dementnější nádech už tak dementnímu příběhu, potažmo filmu, který stále klesá, klesá a klesá… až na dno. Papa!
Dívat se už podruhé na digitální kočku, kterak naprosto rutinně glosuje úplně všechno kolem sebe, z čeho je možnost udělat si „legraci“ a pochopí to alespoň dvouleté děcko (zahrnujíc většinou perly jako „sním lasaně a hlasitě si říhnu“ či „sním koláč a hlasitě si říhnu po tom, co si dám lasaně a hlasitě si říhnu“), je utrpení. Fakt. Pokud někdy vznikne trojka (a já vím, že vznikne, protože na DVD se dvojka určitě zaplatí), dával bych si zatraceně velký pozor, aby to jméno u kolonky režisér či scénárista nebylo moje. Co ještě poslední fanoušci černobílých comicsových nadílek (budou-li přeci jen naposled ochotni vstát ze svých křesel) zvládli dnes rozdýchat, může příště hraničit s touhou vraždit. Znáte to, praskne vám žilka, cvrknete si do trenek… myšlenkové pochody takového jedince jsou rázem nevyzpytatelné ;).
P.S.: Ano, Garfielda stále mluví Bill Murray. To je jediné neoddiskutovatelné pozitivum, které však bude českému divákovi pro jistotu utajeno - Vladimír Čech aka Milionář zdá se býti v tuzemských končinách opět adekvátním zástupcem.
O FILMU
Garfield, nejpopulárnější hrdina krátkých novinových komiksů na světě, se v roce 2004 vydal do Hollywoodu a stal se hvězdou stříbrného plátna. Jeho eponymní filmový debut, který byl kombinací hraného filmu a počítačové grafiky, se stal celosvětovým trhákem při uvedení do kinodistribuce i na DVD.
Producent John Davis, do jehož filmografie patří hity jako Dr. Dolittle nebo Bláznivá školka, přivedl na stříbrné plátno už prvního Garfielda, proto se rozhodl podílet se i na jeho pokračování. „Už bylo načase, aby se stal velkou filmovou hvězdou,“ říká Davis. „Je líný, vtipný, bručounský a má jasný světonázor. Nezáleží na tom, jestli je vám 5 nebo 50 - v některém směru vám bude blízký tak jako tak.“
Garfield, jehož tříobrázkové příběhy (stripy) si každý den čte přes 260 milionů čtenářů v 2 600 novinách, byl vždycky Davisovým oblíbencem. „Miloval jsem ty stripy už jako dítě a tím, že mi [tvůrce Garfielda] Jim Davis dal příležitost dát jim filmovou podobu, se cítím opravdu poctěn.“
„Myslím si, že Garfield je populární u lidí všech věkových kategorií hned z několika různých důvodů,“ říká Jim Davis. „Povaha humoru je hodně fyzická, což milují děti. Teenageři se ztotožňují s jeho odmítáním autorit. No a u dospělých zlehčuje ten provinilý pocit z různých neřestí - z přejídání, přílišného spaní a lenošení, nedostatku cvičení či nechuti cokoliv dělat. Často má odvahu říct či udělat věci, které bychom my sami neudělali. Takže spoustě z nás mluví z duše.“
U druhého dílu chtěl John Davis celý příběh lépe promyslet a vytvořit velkolepý koncept, který si celebrita formátu Garfielda bezesporu zaslouží. „Chtěli jsme Garfielda vystrnadit z jeho obvyklého prostředí - domu jeho pána Jona Arbucklea na konci slepé ulice - a umístit jej do trochu exotičtějšího prostředí,“ říká producent. Za tímto účelem se znovu obrátil na scénáristické duo Joela Cohena a Aleca Sokolowa, kteří mají na kontě prvního Garfielda a komediální hity Líbánky a Dvanáct do tuctu.
Tentokrát se scénáristé nechali inspirovat Sokolowovými sousedy. „Manželé, kteří žili nedaleko mého domu, nedávno zemřeli a v jejich závěti stálo, že v domě může zůstat jejich bývalá služebná - pod podmínkou, že se postará o jejich psa,“ vysvětluje scénárista.
Tuto myšlenku Sokolow s Cohenem rozpracovali a obohatili několika dalšími koncepty. „Chtěli jsme, aby Garfield tentokrát více reagoval, proto jsme museli zvolit prostředí, které by mu k tomu dalo dostatek příležitostí - místo, kde by byl jako ryba na suchu,“ říká Sokolow. Prostředím, které by poskytovalo největší kontrast k jeho nátuře, se ukázala být Anglie. „Velká Británie je známá svou okázalostí a smyslem pro dodržování tradic… říkali jsme si, že s tím bychom si mohli užít spoustu legrace,“ říká Joel Cohen. „S královským životem někdy souvisí poměrně absurdní zvyklosti, což byla přesně ta věc, do které se Garfield mohl náležitě vložit.“
Pak přišel nápad obsadit do děje Garfieldova dvojníka, který sice naprosto stejně vypadá, ale má úplně jinou povahu. Spolu s Johnem Davisem a studiem pak scénáristy napadlo do děje zakomponovat motiv prince a chuďase.
Stejně jako u prvního Garfielda scénáristé konzultovali příběh s Jimem Davisem. „Jim zná Garfielda mnohem lépe než kdokoliv jiný,“ říká Cohen. „Garfieldovy názory a pohled na svět jsou pro něj velice důležité a při psaní scénáře měly jeho připomínky velkou váhu.“
„Když jsme za ním přišli a začali mu vyprávět, co nás napadlo, tak reagoval dvěma různými způsoby. Pokud se mu nápad nelíbil, řekl: ‚Jo, to je fajn‘, ale bylo cítit, že není nijak nadšený. Když se mu naopak líbil, řekl: ‚Jo, to je FAJN!‘ Byla to pořád stejná věta, ale s úplně jinou intonací a zjevným nadšením. Takže tímhle jemným způsobem udával náš tvůrčí směr,“ vysvětluje Sokolow.
Režiséra Tima Hilla, který v minulosti napsal scénář ke snímku Spongebob v kalhotách: Film a zrežíroval rodinné komedie Muppeti z vesmíru a Velké průšvihy Maxe Kyblíka, premisa filmu velice zaujala a dokonce jej podnítila k tomu, aby se začal zabývat dalšími případy, kdy lidé odkázali své nemovitosti domácím mazlíčkům. „Šel jsem na internet a našel jsem spoustu skutečných příběhů o lidech, kteří odkázali svým domácím zvířatům celé jmění,“ říká Hill. „Jako výchozí bod našeho filmu se mi to moc zamlouvalo.“
Hillovi se také líbilo, že se film odehrává v Británii. „V Anglii není Garfield pouze jako ryba na suchu, ale také jako slon v porcelánu,“ podotýká režisér.
Záměrem režiséra a producenta bylo sehnat pro toto pokračování původní obsazení: Breckina Meyera jako Garfieldova osudem pronásledovaného majitele Jona Arbucklea, Jennifer Love Hewitt jako jeho vysněnou veterinářku Liz Wilson a legendárního herce Billa Murraye jako dabéra titulního kocoura.
Breckin Meyer popisuje Jona Arbucklea jako „nešikovného, ale hrozně sladkého a roztomilého chlapa. Jon je dobrý yin ke Garfieldovu yangu.“ Mimo jiné se mu líbil také silnější důraz, který je tentokrát kladen na romantiku: Jon je odhodlán Liz požádat o ruku, i kdyby kvůli tomu musel ten oceán, který je momentálně dělí, přeplavat. „Rozhodnutí vyřknout tu otázku je pro něj velkým krokem kupředu,“ dodává Meyer. „Je to jeden z několika velkých hrdinských činů, které v tomto filmu učiní.“
Meyer opět ocenil skutečnost, že titulní hrdina filmu je produktem počítačové animace. „Pořád mám ten drobný problém, že jsem na kočky alergický,“ říká herec. „Takže bylo více než fajn, že jsem místo živé kočky mohl pracovat s polštářem,“ který Garfielda při natáčení zastoupil.
I tak technologicky nenáročná náhražka však Meyerovi pomohla k mnohem jednodušší „interakci“ s jeho filmovým kocourem. „V prvním dílu jsem musel hrát úplně naslepo a imitovat, že se vůbec něčeho dotýkám, ale tentokrát jsem díky tomu polštáři mohl cítit jeho skutečnou váhu.“
„Mimo to mi [vedoucí animace] Chris Bailey na začátku natáčení vysvětlil, že čím víc budu s Garfieldem blbnout - hladit ho, drbat ho za ušima a podobně - tím uvěřitelnější to bude. Takže jsem měl poměrně velkou volnost, věděl jsem, že nemůžu udělat chybu. Když jsem se rozhodl, že ho někde podrbu, dokreslili ho tam,“ dodává Meyer.
Stejně jako Meyer se do své role vrátila i Jennifer Love Hewitt. „Na Garfieldovi jsem vyrůstala a dokonce jsem si i pořídila velkou oranžovou kočku,“ vzpomíná herečka. „Když jsem pracovala na prvním filmu, poprvé jsem ochutnala také jeho nejoblíbenější jídlo, lasagne. Ale momentálně na něm mám nejvíc ráda ten jeho sarkasmus. Sama jsem hodně sarkastická, takže smysl pro tenhle druh humoru hodně oceňuji.“
V Garfieldovi 2 dostane Hewitt svou první filmovou nabídku ke sňatku. „Dosud mě nikdo o ruku nepožádal, takže to bylo dost fajn,“ přiznává herečka. Co však znala již velmi důvěrně byla práce s neviditelným hereckým protějškem. „V původním Garfieldovi byla práce s kocourem, který tam vůbec nebyl, poměrně skličující,“ říká Hewitt. „Ale teď, když mám tuhle zkušenost a navíc hraju v seriálu The Ghost Whisperer, v němž komunikuji s duchy, si už vykládám sama se sebou na denní bázi, takže mi to docela jde.“
Souběžné natáčení filmu a zmíněného seriálu bylo náročné. Na seriálu pracovala od pondělí do pátku a v neděli už musela být na place filmu. „Musela jsem toho zvládnout opravdu hodně, ale oba ty projekty mě velice přitahovaly, takže jsem každý den šla do práce s nadšením.“
Ústřední herecké trio tentokrát doplnil skotský komik a herec Billy Connolly v roli padoucha Lorda Dargise. „Rád hraju padouchy,“ říká herec. „Vždycky říkají a dělají ty nejzajímavější věci.“
Garfield 2 bezezbytku využívá jeho talentu pro fyzickou komiku: „Dostanu po hlavě hráběmi, honí a pokouše mě rottweiler, padám ze schodů, poklop od klaviatury mi přivře ruce a dostanu se do křížku s Breckinem Meyerem,“ říká Connolly. „Každý se mě v tomhle filmu snaží dostat. Je to opravdu divoká komedie a měl jsem díky ní jedinečnou možnost chovat se bez jakýchkoliv následků jako úplné pako.“
„Billy působí v roli Lorda Dargise velmi věrohodně,“ pochvaluje si Connollyho herecký výkon režisér Tim Hill. „Má mezi aristokraty nějaké známé, takže se při formování své postavy nechal inspirovat skutečnými lordy, s nimiž se během let setkal. Jeho Dargis je za všech okolností okázalý a pompézní - a zvyklý na to, že dostane, co chce.“
Vedoucí animace Chris Bailey a tým Rhythm & Hues Studios, který měl na starosti vizuální efekty (má na kontě mj. filmy Garfield a Dr. Dolittle 1 a 2), společně vytvořili filmovou inkarnaci Garfielda, kterému propůjčili jeho charakteristické vlastnosti: břicho, přivřené oči a široký usměv, při kterém cení zuby.
Práce na digitálním kocourovi začala vytvořením skutečné makety, která dala operátorovi kamery a hercům určitou představu o tom, kde se kocour nachází a jak je velký.
Po důkladném nazkoušení každé scény byl natočen ostrý záběr bez makety (nebo jakéhokoliv jiného zástupného objektu), aby tvůrcům vizuálních efektů v záběru nepřekážela. Ve třetí fázi celého procesu byla na místo, kde se měl Garfield nacházet, umístěna nejdříve neutrální šedá a poté lesklá zrcadlová koule. Díky jejich fotografiím pak měli animátoři představu o tom, kolik světla a z jakých směrů na Garfielda směřuje a podle toho mohli vykreslit odrazy od jeho očí a kůže.
Studio Rhythm & Hues vytvořilo „biologického“ Garfielda z kostí a svalů, který se poté stal šablonou pro jeho finální animovanou podobu.
Garfielda a Prince přivedl na plátno Baileyho tým, sestávající z 30 animátorů. Díky technickým pokrokům, které učinili v Rhythm & Hues, se Garfield dočkal malých, ale důležitých „vylepšení“. Bailey tvrdí, že publikum si - ačkoliv možná nevědomky - rozdílu jistě všimne.
„Kromě toho, že má mnohem realističtější srst, působí přirozenějším dojmem také jeho anatomie,“ vysvětluje Bailey. „V tomhle filmu je Garfield více antropomorfní, protože tráví více času chůzí na zadních nohách a užíváním předních tlapek jako rukou - zatímco v prvním filmu většinou chodil po všech čtyřech jako skutečná kočka. Trochu jsme jeho anatomii upravili, aby působil při vzpřímené chůzi lépe.“
Obě kočky jsou téměř identické, ale mají odlišné hlasy, povahy, úsměvy, postoje a manýry. „Prince chodí vznešeněji než Garfield a jako správný aristokrat má nos pěkně nahoru,“ říká Bailey. „Garfield je trochu neohrabanější a když se pohybuje, vypadá těžší. Prince se pohybuje jako nafoukaný kocour a Garfield jako velký pes.“
Dalším důležitým zvířecím hrdinou je Jonův milovaný hafan - a Garfieldova věčná nemesis - Odie. Této filmové role se stejně jako v předchozím filmu zhostili dva roztomilí kříženci jezevčíka a skotského teriéra Tyler a Chloe. Cvičitelce zvířat Kristy Campbell zabralo okolo čtyřech týdnů, než je naučila nové kousky, které tato role vyžadovala.
Přestože psi vypadají stejně, mají velmi odlišné povahy a každý se hodil pro jiný druh scén. Tyler hrál v roztomilých, citlivých a náročných scénách. „Je velmi inteligentní a nechá se režírovat… je lehké ho vycvičit. Chloe je vhodná pro různé šílené kousky, například pro útok na nohavici, protože je nebojácná,“ říká Campbell.
Zvířecí osazenstvo měla na starosti firma Birds and Animals Unlimited a koordinátor zvířat Mark Forbes. Jedním z jeho nejnáročnějších úkolů bylo najít býka, který by mohl zahrát filmového Bolera. „Nebyl jsem si jistý, jestli lze býka vůbec nějak vycvičit… například do té míry, aby s ním bylo možné pracovat bez obojku,“ říká Forbes. „Nakonec jsme ale našli úžasného cvičitele dobytka a jeho býk Butch překonal mé představy. Přišel, stoupl si na značku, na signál natočil hlavu a uklonil se. Byl jsem z něj u vytržení.“
Produkce si v některých okamžicích musela připadat jako na Noemově arše - v obrovských studiích a na scénách se houfovaly zástupy zvířat. Aby se filmaři zvládli vypořádat s tolika čtyřnohými herci, natáčely souběžně dva štáby. První z nich se pod vedením Tima Hilla věnoval natáčení lidských herců, Garfielda, Odieho a chvílemi i některých dalších zvířat, které se na plátně objevují častěji. Druhý štáb, který řídil kameraman Dean Cundey, natáčel pouze scény se zvířaty.
Sekvence, které zachycují Garfieldovu interakci s živými zvířaty, byly mimořádně obtížné a časově náročné - podle Cundeye však byly na celém natáčení nejzábavnější. Například v jedné ze scén se Garfield snaží zvířata ze zámku přimět k tomu, aby pracovala společně jako tým. Jejich úkol: uvařit dostatek lasagní na to, aby s nimi mohli nakrmit celé království - nebo alespoň ukojit Garfieldův nezměrný apetit. Nakonec se mu podaří dát práci opravdový řád: pes nosí pytle mouky, pták je rozvazuje a králík mezitím chrlí ze speciálního stroje hromady těstovin.
„Scéna s tolika zvířaty vyžadovala opravdu spoustu trpělivosti,“ říká Dean Cundey. „Zvířata musela provádět docela složité pohyby. Ale nakonec z toho vznikla vtipná hudební sekvence, v níž se každé z nich nějak podílí na vaření.“
Vedoucí pro práci se zvířaty Mark Forbes scénu pečlivě studoval a s cvičiteli jednotlivých zvířat konzultoval, které z nich bude na ten který úkon nejlepší. „Přišli jsme například na to, že koza bude vynikající na šlapání rajčat v kádi, proto jsme jí tuhle úlohu svěřili. Máme býka, který nosí na rozích česnek. Máme vránu, která rozvazuje šňůrku na pytlíku mouky a odlétá s ní v zobáku, čímž se pytlík otevře.“
„Vyrobili jsme také rekvizity, určené přímo pro konkrétní zvířata,“ pokračuje Forbes. „Jednou z nich je například stroj na těstoviny, který má malé kolečko s plošinkou, na níž může položit nohu králík. Je v něm motor, který tím kolečkem otáčí. Takže to vypadá, jako kdyby s ním pohyboval skutečně ten králík.“
„Tuhle scénu jsme museli natáčet na několik částí,“ vysvětluje režisér. „Nejdříve jsme natočili prázdnou kuchyni beze zvířat a do těchto záběrů jsme pak natřikrát přidávali samotná zvířata. Vyžadovalo to celkem 45 různých záběrů, což nám zabralo čtyři dny.“
Cundeyho druhý štáb mezitím natáčel dohru této ambiciózní akce, v rámci níž zvířata společně s Garfieldem sedí u stolu a na svém výtvoru si pochutnávají.
Natáčení filmu začalo v Anglii, kde se štáb vydal na několik známých míst, jež ve filmu navštíví i Garfield: do Buckinghamského paláce, k Westminsterskému opatství, na Trafalgar Square, k Big Benu nebo k soše Winstona Churchilla.
Poté se produkce vydala do britského Yorku, kde natočila exteriéry u honosného zámku Castle Howard z 18. století, jenž se ve filmu objevil coby Princův zámek Carlyle. Zámek je obklopen 10 000 akry dechberoucích parků a zahrad a patří k nejkrásnějším historickým budovám v Británii.
Produkce se následně vrátila do jižní Kalifornie, kde v taktéž honosné Greystone Mansion v Beverly Hills vznikly záběry interiérů zámku Carlyle. Hlavní výtvarník Tony Burrough si Greystone vybral kvůli tomu, že působí jako „slepenec mnoha britských venkovských domů“. Záběry z tanečního sálu a kuchyně (inspirované kuchyní slavného Burghley House v Cambridgeshire) pak vznikly v losangeleském studiu.
Burroughovi se i přesto podařilo vytvořit velmi autenticky působící britské sídlo. „Ale pořád jsem měl na paměti, že je to film o Garfieldovi a nikoliv adaptace románu Jane Austen, takže jsem všechno udělal trochu světlejší a barevnější, než jak by to vypadalo ve skutečné Británii.“
Ocenění:
Golden Raspberry Awards (Razzies)
2006 - Nejhorší Prequel nebo Sequel
2006 - Bez tohoto by se svět rodinných filmů obešel
DABING
V českém znění: Vladimír Čech - Bill Murray (Garfield), Ota Jirák - Tim Curry (Princ), Ivan Vyskočil - Billy Connolly (Dargis), David Prachař - Breckin Meyer (Jon), Jana Mařasová - Jennifer Love Hewitt (Liz), Otakar Brousek st. - Roscoe Lee Browne (hlas vypravěče), Bohuslav Kalva - Ian Abercrombie (Smithee), Jitka Ježková - Lucy Davis (Abby), Tomáš Juřička - Bob Hoskins (Winston), Luděk Čtvrtlík - Roger Rees (pan Hobbs), Jan Maxián - Richard E. Grant (Preston), Miroslava Pleštilová - Sharon Osbourne (Christophe), Jiří Zavřel - Vinnie Jones (Rommel), Eva Spoustová - Jane Leeves (Eenie), Radka Stupková - Jane Horrocks (Meenie), Pavel Tesař - Joe Pasquale (Claudius), Svatopluk Schuller - Rhys Ifans (McBunny), Jana Zenáhlíková, Zbyšek Pantůček, Jiří Prager, Alena Procházková, Nikola Votočková, Jiří Valšuba, Otakar Brousek ml. (Titulky)
Překlad: Zbyněk Ryba
Produkce: Evelyna Vrbová
Dialogy: Magda Landsmannová
Hudební režie: Zbyšek Pantůček
Zvuk: Jiří Moudrý
Mix zvuku: Pavel Rejholec - SoundSquare
Režie: Alice Hurychová
Vyrobil: LS Productions Dabing 2006
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 10.8.2006
Premiéra USA: 16.6.2006 20th Century Fox
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Premiéra v půjčovnách Blu-ray: 29.3.2010 Bontonfilm
Poprvé na DVD: 22.4.2012 Bontonfilm
Poprvé na Blu-ray: 29.3.2010 Bontonfilm
Tržby v ČR - Kč 19 613 520
Tržby celkem - $ 143 300 000
Návštěvnost v ČR 243 706
Náklady (Rozpočet) - $ 60 000 000
FILMY V SÉRII
Garfield ve filmu gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0170/
USA, Akční / Komedie / Dobrodružný, 2004
Režie: Peter Hewitt, Hrají: Breckin Meyer, Bill Murray
Garfield 2 gastonrolinc.preview.webnode.cz/news/0169/
USA, Rodinný / Komedie / Animovaný, 2006
Režie: Tim Hill, Hrají: Breckin Meyer, Jennifer Love Hewitt
Tvůrci a herci
Tim Hill (Režie), John Davis (Produkce), Christophe Beck (Hudba), Peter Lyons Collister (Kamera), Peter S. Elliot (Střih), Matthew Jon Beck (Casting), Monica Swann (Casting), Tony Burrough (Scénografie), Francine Jamison-Tanchuck (Kostýmy), Donald Sylvester (Zvuk), Cheri Minns (Masky), Joel Cohen (Scénář), Alec Sokolow (Scénář), Bill Murray (Herec), Jennifer Love Hewitt (Herec), Breckin Meyer (Herec), Billy Connolly (Herec), Lucy Davis (Herec), Ian Abercrombie (Herec), Tim Curry (Herec), Bob Hoskins (Herec), Roscoe Lee Browne (Herec), JB Blanc (Herec), Sharon Osbourne (Herec), Robin Atkin Downes (Herec), Ben Falcone (Herec), Judith Shekoni (Herec), Greg Ellis (Herec), Lena Cardwell (Herec), Andy Kreiss (Herec)
2006/74/USA/Rodinný, Komedie, Animovaný
Zajímavost k filmu
- Carlylejský zámek, sídlo Garfieldova dvojníka, je ve skutečnosti zámek Howard ve Velké Británii.
- Stejně jako v předchozím díle a následujícím pokračování dá vždy Jon Arbuckle (Breckin Meyer) pěstí hlavní záporným hrdinům.
- Scenáristi sa inšpirovali skutočným príbehom, keď po nebohých milionároch dedili pes so slúžkou.
- Práca na digitálnom kocúrovi začala vytvorením makety, ktorá dala kameramanovi a hercom určitú predstavu o tom, kde sa kocúr nachádza a ako je veľký. Po dôkladnom preskúšaní každej scény bol natočený ostrý záber bez makety (alebo akéhokoľvek iného zástupného objektu), aby tvorcom vizuálnych efektov v zábere neprekážala. V tretej fáze celého procesu bola na miesto, kde sa mal Garfield nachádzať, umiestnená najskôr neutrálna šedá, a potom lesklá zrkadlová guľa.
- Garfieldovo pokračování během úvodního víkendu (16. – 18. 6. 2006) utržilo 7,2 mil. dolarů a celkový výdělek v kinech USA se vyšplhal na 27,8 milionů. Jeho předchůdce utržil před dvěma lety 75,3 milionů v Severní Americe a 200 milionů v kinech celého světa.
- Původní komiks Jima Davise vychází od 19. června 1978 a je zapsaný v Guinnesově knize rekordů jako nejpublikovanější strip. Pravidelně se totiž objevuje v 2570 denících a magazínech.
- Znalci Garfielda určitě ocení, že Liz konečně přijme Jonovu nabídku sňatku. Do vítězného konce to dotáhl po více než dvou letech komiksového snažení.
- Bill Murray nebyl jediným adeptem pro hlas hlavního hrdiny. První volbou byl Lorenzo Music (namluvil postavu Petra Venkmana v kresleném seriálu The Real Ghostbusters. Venkmana si v původním hraném filmu Krotitelé duchů (r. Ivan Reitman, 1984) zahrál právě Bill Murray). Chvíli však měl úlohu v rukou i John Goodman.
- Tvůrci zachovali kontinuitu a stejně tak jako v prvním dílu je počítačem animovaný jen Garfield, nyní ještě se svým dvojníkem. Zatímco obě kočky vytvářel tým 30 animátorů, ostatní zvířata jsou živá a staralo se o ně jen několik trenérů.
- Stejně jako v předchozím díle a následujícím pokračování dá vždy Jon Arbuckle (Breckin Meyer) pěstí hlavní záporným hrdinům.
- Scenáristi sa inšpirovali skutočným príbehom, keď po nebohých milionároch dedili pes so slúžkou.
- Práca na digitálnom kocúrovi začala vytvorením makety, ktorá dala kameramanovi a hercom určitú predstavu o tom, kde sa kocúr nachádza a ako je veľký. Po dôkladnom preskúšaní každej scény bol natočený ostrý záber bez makety (alebo akéhokoľvek iného zástupného objektu), aby tvorcom vizuálnych efektov v zábere neprekážala. V tretej fáze celého procesu bola na miesto, kde sa mal Garfield nachádzať, umiestnená najskôr neutrálna šedá, a potom lesklá zrkadlová guľa.
- Garfieldovo pokračování během úvodního víkendu (16. – 18. 6. 2006) utržilo 7,2 mil. dolarů a celkový výdělek v kinech USA se vyšplhal na 27,8 milionů. Jeho předchůdce utržil před dvěma lety 75,3 milionů v Severní Americe a 200 milionů v kinech celého světa.
- Původní komiks Jima Davise vychází od 19. června 1978 a je zapsaný v Guinnesově knize rekordů jako nejpublikovanější strip. Pravidelně se totiž objevuje v 2570 denících a magazínech.
- Znalci Garfielda určitě ocení, že Liz konečně přijme Jonovu nabídku sňatku. Do vítězného konce to dotáhl po více než dvou letech komiksového snažení.
- Bill Murray nebyl jediným adeptem pro hlas hlavního hrdiny. První volbou byl Lorenzo Music (namluvil postavu Petra Venkmana v kresleném seriálu The Real Ghostbusters. Venkmana si v původním hraném filmu Krotitelé duchů (r. Ivan Reitman, 1984) zahrál právě Bill Murray). Chvíli však měl úlohu v rukou i John Goodman.
- Tvůrci zachovali kontinuitu a stejně tak jako v prvním dílu je počítačem animovaný jen Garfield, nyní ještě se svým dvojníkem. Zatímco obě kočky vytvářel tým 30 animátorů, ostatní zvířata jsou živá a staralo se o ně jen několik trenérů.
Odkazy
Hrají:
Breckin Meyer, Jennifer Love Hewitt, Bill Murray, Billy Connolly, Ian Abercrombie, Lucy Davis, Roger Rees, Jane Carr, Tim Curry, Bob Hoskins, Roscoe Lee Browne, JB Blanc, Sharon Osbourne, Robin Atkin Downes, Ben Falcone, Judith Shekoni, Greg Ellis, Lena Cardwell, Andy Kreiss, Jim Piddock, Joe Pasquale, David Kallaway, Oliver Muirhead, Vernee Watson, Susan Leslie, Bryce Lenon, Justin Shenkarow, Veronica Alicino, Marie Del Marco, Hope Levy, Peter Lavin, Neil Ross