7 dní hříchů / 7 dní hříchů (2012/107/Česko/Drama) 57%
30.07.2023 00:07
JEDNOU VĚTOU
„Najít cestu k sobě. Film natočen podle skutečné události.“
OBSAH
Tento snímek byl inspirovaný skutečnými událostmi, které se udály v sedmi poválečných dnech na Šumperku roku 1945. Útěk ženy českého lesníka Jana, Agnes, je zakryt tajemstvím. Jen ona sama ví, kdo a proč ji hledá. Její zmizení burcuje Jana v okamžiku vzájemné krize, kdy jejich bezdětné manželství je již téměř troskách. Je konec války a domů se vracejí nejen lidé z vnitrozemí, ale i němečtí vojáci. Ne volba, ale osud štvanců spojil dohromady Jana a Jurgena, který se právě vrátil z fronty. Oba muži hledají Agnes, manželku a sestru v jedné osobě. Ta zatím prchá divokými lesy, pronásledována nejmocnějším mužem okresu pro své svědectví. Napříč horami vede cesta k poznání osudovosti vzájemného svazku, do kterého nečekaně vstoupí Janova první láska Marie. 7 dní domů na hájovnu Čečel se stává symbolem vzájemného hledání a touze po ztraceném domovu.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Sebekritika vládne Střední Evropou a hlavním, vděčným, tématem je druhá světová válka. Po Habermannově mlýně nám tak 7 dní v hříchu ukazuje, jak se tu Češi po válce chovali k německé národnosti. A to bez ohledu, jestli se místní k nacistům hlásili nebo ne. Období je to samozřejmě hodně smutné a v obou případech jsem rád, že vzniklo. Jen u Habermannova mlýna je ta filmařská kvalita o pořádný kus větší. 7 dní hříchů má určitě štěstí na herce. Vica a Ondra jsou tu skvělí. Problém ale vidím ve scénáři stejně tak, jako ve zpracování. Tam, kde pan Herz dokázal nepatrnou scénu na vlakovém nádraží natočit tak, že ji mám dodnes v paměti, tak tady je scéna na nádraží natočena tak zmatečně, že nemá hlavu ani patu. Začátek filmu je skvělý. Rozjíždí zřejmý námět, ze kterého je patrné, co se cirka bude dít. V půlce filmu jsem se ale začal letmo nudit, protože hlavní postavy neustále přebíhali z bodu A do bodu B a příběh se v podstatě neposouval. No a na konci filmu přibyla ještě nelogičnost. Speciálně role Schmitzera byla jak ze šestákového románu. Musím říct ,že na tři hvězdy to stačí, ale takový námět by měl být na pět hvězd a měl bych ho mít v hlavě do konce života. (Malarkey) 3*
Já jsem strašně rád za každý film, který nabourává v Čechách zažitý pohled na poválečné brutální vyčištění Sudet, ale proč se tak činí takto nezáživným způsobem, jako v tomto případě? Tohle je primitivní báchorka, ve které postavy pronášejí nepřirozené a šroubované dialogy (stejný problém jsem měl už u Habermannova mlýna a ejhle - stejný scenárista!) a postava Ondřeje Vetchýho se svojí německou manželkou drtivou dobu stopáže prchá před hněvem Revolučních gard, z místa na místo, pořád dokola, až se film stává monotónním a únavným. Korunu všemu nasazuje nechtěně směšný konec, který svým vyzněním sklouzává až někam do sebeparodie. Filmů na téma poválečného odsunu moc nevzniklo, ale i tak se nabízí srovnání a takový Adelheid i ten problematický Habermannův mlýn mají mnohem větší výpovědní i emocionální hodnotu. Je mi líto Ondřeje Vetchýho, který se své role zhostil se ctí a zápalem. Bohužel ve špatném filmu. (Lima) 2*
Škoda, škoda, škoda. Tohle je pětihvězdičkový potenciál, zazděný technickým zpracováním a některými detaily, všechno může jít na vrub pana režiséra. Tak předně, jestli tohle někdo nominoval na cenu za kameru.... Kamera je příšerná, pokazila technický dojem. Kde byl polodetail, měl být polocelek, kde byl záběr přes rameno, měla být nasnímána postava. Už první záběr s nájezdem jeřábu napoví, že tudy cesta nepovede. No a pak ty detaily (díry ve scénáři). Hlavně to, že puška namířená od těla nemůže nikdy střelit do člověka, který jí u toho těla drží. V okamžiku, kdy revolucionáři organizovaně odvádí Němce za hranice, asi nikdo s puškou v ruce nebude běhat po horách, aby chytal někoho, kdo možná někde dvacet kilometrů daleko utekl. Sice mám ve znalosti Zdivočelou zemi, ale tam příběh začíná až osidlováním, takže přiznávám, že o násilném stěhování toho zase tolik nevím, všechno mi to ale přišlo dost přehnané, přehnaně informované, a až moc dobře organizované. Pokud se pohybujeme po časové ose jednoho týdne, těžko by obě strany měly takový přehled. Vůbec jsem nepochopil motivaci postavy Jiřího Schmitzera na konci, ale naštěstí to nebylo zásadní. S kulisami jsem spokojený, ale asi jsem z dějepisu dost zapomněl, fakt bylo v roce 1938 na sever od Hanušovic a Ostružné Německo? Čekal jsem, jestli Vicu zase svlíknou, a vono jo - sice zbytečný, ale krásný záběr. Hrozně těžké hodnocení, kolísá to od dvou do pěti. (dopitak) 4*
VELKÁ RECENZE
Snímek televizního režiséra Jiřího Chlumského (který má na kontě mimo jiné drama Nedodržený slib) se odehrává prvních sedm dní po skončení 2. světové války a pojednává o česko-německém vyrovnání v oblasti Sudet. Námětová podobnost s Habermannovým mlýnem není náhodná – oba filmy mají totiž stejného scénáristu.
Příběh vypráví o českém lesníku Janovi (Ondřej Vetchý), který se oženil v Sudetech s německou ženou (Éva Vica Kerekes) a přijal německé občanství. Nežilo se jim špatně. Snad ani v průběhu války (což nevidíme). Pak ale válka skončí a začíná pohraniční hon na „zlé“ Němce, bez ohledu na to, že to před válkou byli vaši sousedé a případně i kamarádi. Oba manželé se ocitají na útěku (každý zvlášť) a snaží se jeden druhého najít.
Film automaticky předpokládá divákovu orientaci v dané problematice, protože neznalým nijak nevysvětluje, jaké napětí mezi Čechy a Němci panovalo, co dělali ve válce partyzáni a proč mají ti pánové na plátně na paži vyšito RG. Zápletku a dobové souvislosti se tvůrci naopak pokoušejí vysvětlit hned několika způsoby najednou, od titulků až po hlas vypravěče (kterým je onen lesník po mnoha letech, vzpomínající na tehdejší události, přičemž celý zbytek filmu je jeden velký flashback), ale zapomněli přitom na motivy postav. Kvůli tomu bohužel po většinu děje absolutně není jasné, proč hrdinové dělají to, co dělají, a čeho tím chtějí dosáhnout.
7 dní hříchů (původní název Sudetenland by byl trefnější) předznamenává pověst, kterou získal na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Testovací publikum snímek zkritizovalo a po následném briefingu donutilo tvůrce zamyslet se nad mnohými věcmi ve filmu, především pak nad nefunkčním koncem. Z informací, které se ke mně donesly, usuzuji, že se snímek výrazných změn nedočkal a pokud, tak se nejedná o nic zásadního, maximálně je snad výsledný film kratší. A to je škoda, protože by bylo co upravovat. Některé části děje totiž nemáte prakticky šanci pochopit a závěrečný „šokující“ flashback, který by měl osvětlit nějaké nové skutečnosti, neosvětluje vůbec nic.
Nejčastějším problémem, se kterým se film setkává, je nadbytek zcela zbytečných motivů. Když se hrdinové schovávají, je to vždy na nějaké vysoké skále s křížem a s rozhledem do krajinky (což je třeba hezký záběr, ale zrovna dvakrát chytré nebo strategické takové počínání není). Éva Vica Kerekes je ve filmu na pár sekund nahá. Kdyby tam ta scéna nebyla, tak by se na výsledku nic nezměnilo. Podobných zbytečností je ve snímku přehršel. A to ani nepočítám nelogičnosti a nejasnosti.
Nepovedený film částečně zachraňují vcelku nadprůměrné herecké výkony a slušná výprava. Oceňuji dekorace, dobové kostýmy (většinou uniformy), rekvizity a výdrž herců (děj se totiž nijak víc nevyvíjí a od třetiny filmu dál se už jenom běhá po lesích), naopak se mi nelíbila až nepříjemně televizní kamera. Kdyby 7 dní hříchů běželo v televizi, asi bych nepřepnul. A byl bych celkem spokojený. V kině jsem tak akorát získal nevalný dojem z typického příkladu „za hodně peněz málo muziky“.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Po roce 1938 se v Sudetech stali z Čechů a Němců nepřátelé. Starý Jan Olšan vzpomíná na hřbitově na svou ženu Agnes, dceru německého rolníka. Vzal si ji v září 1938. Jejímu otci slíbil, že bude šťastná. Uslzená manželka hoteliéra Brachtla Marie během svatebního obřadu opustí kostel. Na hostinu dorazí Agnesin bratr, henleinovec Jürgen, a napadne ženicha. Strhne se rvačka. Rozhlas hlásí, že Sudety patří Říši. Manžele Olšanovy vyruší při laškování v seníku úředník z říšských lesů: pokud chce Jan být dál vedoucí polesí, musí mít německé občanství. Olšan formulář podepíše. Pak přišla válka. Květen 1945. 1. den. Jan se doma v osamělé horské hájovně rozčiluje, že měli v roce 1938 odejít. Stěžuje si, že ho Agnesina rodina nesnáší, vyčte ženě, že nemají děti. Po lese se pohybují české Revoluční gardy (RG), vykrádající domy. Ustupující Němci vypálili usedlost, k níž míří oddíl gardistů. Běží sem i Agnes. Zdálky vidí, jak velitel gardistů nechá projet auto s nacisty. Pak gardisté rabují. Agnes přepadne jeden z nich, Brachtl, a v lese se na ni vrhne... Žena se doma myje. Přijdou tam pro ni tři gardisté. Objeví se Jan a jednoho z nich, tlustého Dohnala, postřelí. Muži ho přišli pozvat na oslavu: jeho bratránek Přikryl (český předválečný důstojník) se stal předsedou Okresního národního výboru. V hospodě je i sovětský major Uvarov, který se netají despektem k hoteliéru Brachtlovi, jenž si teď hraje na komunistu. K Olšanovým v noci přijde muž s puškou. Agnes uteče do lesa. 2. den. Jan se ráno potácí opilý na cestě k hájovně. Míjí vyrabovaný německý statek s mrtvými obyvateli. Doma marně volá ženu. Vydá se za ní do domu jejího otce. Najde starého Schreiera zabitého mezi rozházenými věcmi. Agnes přijde na pusté nádraží. Podle železničáře vlak do Olomouce pojede až zítra. Jan hledá Přikryla v hotelu. Setká se tu s Marií, jež byla jeho milenkou. Vyčte jí, že se vdala pro peníze. Marně žádá Brachtla, aby po Agnes vyhlásil pátrání. Večer přijede k hájovně auto. Někdo lesáka omráčí. 3. den. Gardisté odvezou Jana na náklaďáku do lomu. Oficiálně je Němec, musí tedy pracovat s ostatními sudeťáky, mezi nimiž je i Jürgen. Agnes přečkala noc u nádraží. Chce koupit lístek do Olomouce, ale nemá české peníze. Chytí ji gardisté. Čeští strážní přivezou Němcům do lomu jídlo. Jürgen se o ně podělí se švagrem. Přikryl trvá na tom, aby Brachtl propustil Jana a našel Agnes. Jürgen udeří hlídače a dá se na útěk. Jan se snaží zabránit strážnému ve střelbě. Při potyčce dozorce nešťastnou náhodou zemře. Jan se dá taky na útěk. Ztratí se pronásledovatelům v jeskyni. Tam Jürgenovi řekne o Agnes a o jejich otci. 4. den. Jan navštíví Přikryla. Ten o Agnes nic neví. Dá příbuznému chleba a pošle ho pryč. Hajný chléb věnuje jedné z Němek, které marně stojí frontu na jídlo. Gardisté odvádějí skupinku Němců k hranicím. Agnes cestou pomáhá nemocné Helze. Spolu pak v lese utečou. Brachtl se rozčiluje, že Jan navštívil Přikryla. Vyhrožuje, že Olšana dostane. Jan se staví doma, ale v hájovně je nepořádek a hlídá ji gardista. Jürgen a Jan dál prchají lesem, stejně jako Agnes a Helga. Jan večer u ohně vzpomíná na vztah s Marií. Probudí ho gardista s pistolí v ruce. Jürgen ho napadne. Muži pak utíkají dál. 5. den. Jan a Jürgen odpočívají na skále. Němec se ptá, proč nemají Olšanovi dítě. Podle Jana Agnes dvakrát potratila. Obě Němky dorazí k hájovně. Přikryl se hádá se svým příbuzným Brachtlem kvůli rabování. Němci prý podali stížnost kvůli zločinům gardistů. Rozzlobený Uvarov si stěžuje, jak si tu zbabělí Češi vyřizují účty. Jan se švagrem jdou krást jídlo do statku. Vidí je přitom dcerka českých novousedlíků. U jiného domu chce Jürgen chytit slepici. Bydlí tam Němec Ditrich, poskok nacistů a nyní Čechů. 6. den. Jan vidí Ditricha u jeskyně. Jürgen chce prozkoumat krajanovu skrýš, ale poraní si přitom nohu. Ditrich je přistihne a vezme je k sobě domů. Jan ošetří švagrovi nohu. Když k Ditrichovi dorazí Brachtl pro lup, muži se schovají. Agnes s Helgou se prozradí, když si suší prádlo. Brachtl je chytí a odveze. Ditrich dá návštěvníkům najíst. Pak vezme Jana k lágru, kde by měla být Agnes. Jürgen zatím v jeho skrýši v jeskyni najde naloupené cennosti. Helga kašle krev. Jan marně shání Přikryla doma. Jde do hotelu, kde se zase setká s Marií. Polonahá žena jej začne líbat. Muž však myslí jen na záchranu Agnes. Ditrich pochopí, že Jürgen odhalil jeho skrýš. Helga zemře. Opilý Jan u Ditricha plánuje, že se půjde udat, aby Agnes pustili. Němec mu poradí, aby napsal udání na Brachtla, který kolaboroval s nacisty. 7. den. Přikryl s Brachtlem se hádají kvůli rabování přistěhovalců. Přijde Jan s udáním. Ví, že zrádce Brachtl dal zavřít Agnes na statku. Přikryl hoteliéra vyhodí. Jan pak udání roztrhá, protože všichni přece bývali kamarádi. Lesník získá propouštěcí papíry pro Agnes a setká se s ní. Obejmou se. Cestou domů uvidí hořící dům, kde bydleli zabití přistěhovalci. Jan předpokládá, že dům zapálil Jürgen, ale toho najde v Ditrichově domě s podřízlým hrdlem. V domě je i Brachtl. Porvou se. Brachtl, ozbrojený nožem, přitom přizná Janovi, že znásilnil Agnes. Někdo střílí. Trefí Agnes a zastřelí Brachtla. Je to Ditrich. Zabil i Jürgena, protože stejně jako lesníkova žena zradili německou věc. Zapálil také dům s novousedlíky. Jan ho v sebeobraně zabije. Postřelená Agnes vzpomíná na to, co viděla tehdy u hořící samoty. Velitelem gardistů, který se domluvil s německými vojáky, byl Přikryl. Ten pak srazil Brachtla, který napadl Agnes. Ona utekla. Hoteliér příbuznému řekl, že ho Agnes viděla s Němci. Přikryl ho pak poslal za ní. Ošetřená Agnes je s manželem doma... Starý Olšan pokládá květiny na hrob. Žena zemřela v roce 1985. V hájovně zůstali léta, hory byly dál jejich domovem. Přikryl a Uvarov byli brzo odvoláni. Ze Sudet bylo vyhnáno 2 800 000 lidí.
Ocenění:
Český lev
2012 - Ondřej Vetchý (Nejlepší herec)
2012 - Vica Kerekes (Nejlepší herečka)
2012 - Ján Ďuriš (Nejlepší kamera)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 1.11.2012 Blue Sky Film
Premiéra Slovensko: 1.11.2012 Itafilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 31.7.2013 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 31.7.2013 Magic Box
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 442 956
„Najít cestu k sobě. Film natočen podle skutečné události.“
OBSAH
Tento snímek byl inspirovaný skutečnými událostmi, které se udály v sedmi poválečných dnech na Šumperku roku 1945. Útěk ženy českého lesníka Jana, Agnes, je zakryt tajemstvím. Jen ona sama ví, kdo a proč ji hledá. Její zmizení burcuje Jana v okamžiku vzájemné krize, kdy jejich bezdětné manželství je již téměř troskách. Je konec války a domů se vracejí nejen lidé z vnitrozemí, ale i němečtí vojáci. Ne volba, ale osud štvanců spojil dohromady Jana a Jurgena, který se právě vrátil z fronty. Oba muži hledají Agnes, manželku a sestru v jedné osobě. Ta zatím prchá divokými lesy, pronásledována nejmocnějším mužem okresu pro své svědectví. Napříč horami vede cesta k poznání osudovosti vzájemného svazku, do kterého nečekaně vstoupí Janova první láska Marie. 7 dní domů na hájovnu Čečel se stává symbolem vzájemného hledání a touze po ztraceném domovu.(oficiální text distributora)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Sebekritika vládne Střední Evropou a hlavním, vděčným, tématem je druhá světová válka. Po Habermannově mlýně nám tak 7 dní v hříchu ukazuje, jak se tu Češi po válce chovali k německé národnosti. A to bez ohledu, jestli se místní k nacistům hlásili nebo ne. Období je to samozřejmě hodně smutné a v obou případech jsem rád, že vzniklo. Jen u Habermannova mlýna je ta filmařská kvalita o pořádný kus větší. 7 dní hříchů má určitě štěstí na herce. Vica a Ondra jsou tu skvělí. Problém ale vidím ve scénáři stejně tak, jako ve zpracování. Tam, kde pan Herz dokázal nepatrnou scénu na vlakovém nádraží natočit tak, že ji mám dodnes v paměti, tak tady je scéna na nádraží natočena tak zmatečně, že nemá hlavu ani patu. Začátek filmu je skvělý. Rozjíždí zřejmý námět, ze kterého je patrné, co se cirka bude dít. V půlce filmu jsem se ale začal letmo nudit, protože hlavní postavy neustále přebíhali z bodu A do bodu B a příběh se v podstatě neposouval. No a na konci filmu přibyla ještě nelogičnost. Speciálně role Schmitzera byla jak ze šestákového románu. Musím říct ,že na tři hvězdy to stačí, ale takový námět by měl být na pět hvězd a měl bych ho mít v hlavě do konce života. (Malarkey) 3*
Já jsem strašně rád za každý film, který nabourává v Čechách zažitý pohled na poválečné brutální vyčištění Sudet, ale proč se tak činí takto nezáživným způsobem, jako v tomto případě? Tohle je primitivní báchorka, ve které postavy pronášejí nepřirozené a šroubované dialogy (stejný problém jsem měl už u Habermannova mlýna a ejhle - stejný scenárista!) a postava Ondřeje Vetchýho se svojí německou manželkou drtivou dobu stopáže prchá před hněvem Revolučních gard, z místa na místo, pořád dokola, až se film stává monotónním a únavným. Korunu všemu nasazuje nechtěně směšný konec, který svým vyzněním sklouzává až někam do sebeparodie. Filmů na téma poválečného odsunu moc nevzniklo, ale i tak se nabízí srovnání a takový Adelheid i ten problematický Habermannův mlýn mají mnohem větší výpovědní i emocionální hodnotu. Je mi líto Ondřeje Vetchýho, který se své role zhostil se ctí a zápalem. Bohužel ve špatném filmu. (Lima) 2*
Škoda, škoda, škoda. Tohle je pětihvězdičkový potenciál, zazděný technickým zpracováním a některými detaily, všechno může jít na vrub pana režiséra. Tak předně, jestli tohle někdo nominoval na cenu za kameru.... Kamera je příšerná, pokazila technický dojem. Kde byl polodetail, měl být polocelek, kde byl záběr přes rameno, měla být nasnímána postava. Už první záběr s nájezdem jeřábu napoví, že tudy cesta nepovede. No a pak ty detaily (díry ve scénáři). Hlavně to, že puška namířená od těla nemůže nikdy střelit do člověka, který jí u toho těla drží. V okamžiku, kdy revolucionáři organizovaně odvádí Němce za hranice, asi nikdo s puškou v ruce nebude běhat po horách, aby chytal někoho, kdo možná někde dvacet kilometrů daleko utekl. Sice mám ve znalosti Zdivočelou zemi, ale tam příběh začíná až osidlováním, takže přiznávám, že o násilném stěhování toho zase tolik nevím, všechno mi to ale přišlo dost přehnané, přehnaně informované, a až moc dobře organizované. Pokud se pohybujeme po časové ose jednoho týdne, těžko by obě strany měly takový přehled. Vůbec jsem nepochopil motivaci postavy Jiřího Schmitzera na konci, ale naštěstí to nebylo zásadní. S kulisami jsem spokojený, ale asi jsem z dějepisu dost zapomněl, fakt bylo v roce 1938 na sever od Hanušovic a Ostružné Německo? Čekal jsem, jestli Vicu zase svlíknou, a vono jo - sice zbytečný, ale krásný záběr. Hrozně těžké hodnocení, kolísá to od dvou do pěti. (dopitak) 4*
VELKÁ RECENZE
Snímek televizního režiséra Jiřího Chlumského (který má na kontě mimo jiné drama Nedodržený slib) se odehrává prvních sedm dní po skončení 2. světové války a pojednává o česko-německém vyrovnání v oblasti Sudet. Námětová podobnost s Habermannovým mlýnem není náhodná – oba filmy mají totiž stejného scénáristu.
Příběh vypráví o českém lesníku Janovi (Ondřej Vetchý), který se oženil v Sudetech s německou ženou (Éva Vica Kerekes) a přijal německé občanství. Nežilo se jim špatně. Snad ani v průběhu války (což nevidíme). Pak ale válka skončí a začíná pohraniční hon na „zlé“ Němce, bez ohledu na to, že to před válkou byli vaši sousedé a případně i kamarádi. Oba manželé se ocitají na útěku (každý zvlášť) a snaží se jeden druhého najít.
Film automaticky předpokládá divákovu orientaci v dané problematice, protože neznalým nijak nevysvětluje, jaké napětí mezi Čechy a Němci panovalo, co dělali ve válce partyzáni a proč mají ti pánové na plátně na paži vyšito RG. Zápletku a dobové souvislosti se tvůrci naopak pokoušejí vysvětlit hned několika způsoby najednou, od titulků až po hlas vypravěče (kterým je onen lesník po mnoha letech, vzpomínající na tehdejší události, přičemž celý zbytek filmu je jeden velký flashback), ale zapomněli přitom na motivy postav. Kvůli tomu bohužel po většinu děje absolutně není jasné, proč hrdinové dělají to, co dělají, a čeho tím chtějí dosáhnout.
7 dní hříchů (původní název Sudetenland by byl trefnější) předznamenává pověst, kterou získal na Letní filmové škole v Uherském Hradišti. Testovací publikum snímek zkritizovalo a po následném briefingu donutilo tvůrce zamyslet se nad mnohými věcmi ve filmu, především pak nad nefunkčním koncem. Z informací, které se ke mně donesly, usuzuji, že se snímek výrazných změn nedočkal a pokud, tak se nejedná o nic zásadního, maximálně je snad výsledný film kratší. A to je škoda, protože by bylo co upravovat. Některé části děje totiž nemáte prakticky šanci pochopit a závěrečný „šokující“ flashback, který by měl osvětlit nějaké nové skutečnosti, neosvětluje vůbec nic.
Nejčastějším problémem, se kterým se film setkává, je nadbytek zcela zbytečných motivů. Když se hrdinové schovávají, je to vždy na nějaké vysoké skále s křížem a s rozhledem do krajinky (což je třeba hezký záběr, ale zrovna dvakrát chytré nebo strategické takové počínání není). Éva Vica Kerekes je ve filmu na pár sekund nahá. Kdyby tam ta scéna nebyla, tak by se na výsledku nic nezměnilo. Podobných zbytečností je ve snímku přehršel. A to ani nepočítám nelogičnosti a nejasnosti.
Nepovedený film částečně zachraňují vcelku nadprůměrné herecké výkony a slušná výprava. Oceňuji dekorace, dobové kostýmy (většinou uniformy), rekvizity a výdrž herců (děj se totiž nijak víc nevyvíjí a od třetiny filmu dál se už jenom běhá po lesích), naopak se mi nelíbila až nepříjemně televizní kamera. Kdyby 7 dní hříchů běželo v televizi, asi bych nepřepnul. A byl bych celkem spokojený. V kině jsem tak akorát získal nevalný dojem z typického příkladu „za hodně peněz málo muziky“.
PODROBNÝ POPIS FILMU
Po roce 1938 se v Sudetech stali z Čechů a Němců nepřátelé. Starý Jan Olšan vzpomíná na hřbitově na svou ženu Agnes, dceru německého rolníka. Vzal si ji v září 1938. Jejímu otci slíbil, že bude šťastná. Uslzená manželka hoteliéra Brachtla Marie během svatebního obřadu opustí kostel. Na hostinu dorazí Agnesin bratr, henleinovec Jürgen, a napadne ženicha. Strhne se rvačka. Rozhlas hlásí, že Sudety patří Říši. Manžele Olšanovy vyruší při laškování v seníku úředník z říšských lesů: pokud chce Jan být dál vedoucí polesí, musí mít německé občanství. Olšan formulář podepíše. Pak přišla válka. Květen 1945. 1. den. Jan se doma v osamělé horské hájovně rozčiluje, že měli v roce 1938 odejít. Stěžuje si, že ho Agnesina rodina nesnáší, vyčte ženě, že nemají děti. Po lese se pohybují české Revoluční gardy (RG), vykrádající domy. Ustupující Němci vypálili usedlost, k níž míří oddíl gardistů. Běží sem i Agnes. Zdálky vidí, jak velitel gardistů nechá projet auto s nacisty. Pak gardisté rabují. Agnes přepadne jeden z nich, Brachtl, a v lese se na ni vrhne... Žena se doma myje. Přijdou tam pro ni tři gardisté. Objeví se Jan a jednoho z nich, tlustého Dohnala, postřelí. Muži ho přišli pozvat na oslavu: jeho bratránek Přikryl (český předválečný důstojník) se stal předsedou Okresního národního výboru. V hospodě je i sovětský major Uvarov, který se netají despektem k hoteliéru Brachtlovi, jenž si teď hraje na komunistu. K Olšanovým v noci přijde muž s puškou. Agnes uteče do lesa. 2. den. Jan se ráno potácí opilý na cestě k hájovně. Míjí vyrabovaný německý statek s mrtvými obyvateli. Doma marně volá ženu. Vydá se za ní do domu jejího otce. Najde starého Schreiera zabitého mezi rozházenými věcmi. Agnes přijde na pusté nádraží. Podle železničáře vlak do Olomouce pojede až zítra. Jan hledá Přikryla v hotelu. Setká se tu s Marií, jež byla jeho milenkou. Vyčte jí, že se vdala pro peníze. Marně žádá Brachtla, aby po Agnes vyhlásil pátrání. Večer přijede k hájovně auto. Někdo lesáka omráčí. 3. den. Gardisté odvezou Jana na náklaďáku do lomu. Oficiálně je Němec, musí tedy pracovat s ostatními sudeťáky, mezi nimiž je i Jürgen. Agnes přečkala noc u nádraží. Chce koupit lístek do Olomouce, ale nemá české peníze. Chytí ji gardisté. Čeští strážní přivezou Němcům do lomu jídlo. Jürgen se o ně podělí se švagrem. Přikryl trvá na tom, aby Brachtl propustil Jana a našel Agnes. Jürgen udeří hlídače a dá se na útěk. Jan se snaží zabránit strážnému ve střelbě. Při potyčce dozorce nešťastnou náhodou zemře. Jan se dá taky na útěk. Ztratí se pronásledovatelům v jeskyni. Tam Jürgenovi řekne o Agnes a o jejich otci. 4. den. Jan navštíví Přikryla. Ten o Agnes nic neví. Dá příbuznému chleba a pošle ho pryč. Hajný chléb věnuje jedné z Němek, které marně stojí frontu na jídlo. Gardisté odvádějí skupinku Němců k hranicím. Agnes cestou pomáhá nemocné Helze. Spolu pak v lese utečou. Brachtl se rozčiluje, že Jan navštívil Přikryla. Vyhrožuje, že Olšana dostane. Jan se staví doma, ale v hájovně je nepořádek a hlídá ji gardista. Jürgen a Jan dál prchají lesem, stejně jako Agnes a Helga. Jan večer u ohně vzpomíná na vztah s Marií. Probudí ho gardista s pistolí v ruce. Jürgen ho napadne. Muži pak utíkají dál. 5. den. Jan a Jürgen odpočívají na skále. Němec se ptá, proč nemají Olšanovi dítě. Podle Jana Agnes dvakrát potratila. Obě Němky dorazí k hájovně. Přikryl se hádá se svým příbuzným Brachtlem kvůli rabování. Němci prý podali stížnost kvůli zločinům gardistů. Rozzlobený Uvarov si stěžuje, jak si tu zbabělí Češi vyřizují účty. Jan se švagrem jdou krást jídlo do statku. Vidí je přitom dcerka českých novousedlíků. U jiného domu chce Jürgen chytit slepici. Bydlí tam Němec Ditrich, poskok nacistů a nyní Čechů. 6. den. Jan vidí Ditricha u jeskyně. Jürgen chce prozkoumat krajanovu skrýš, ale poraní si přitom nohu. Ditrich je přistihne a vezme je k sobě domů. Jan ošetří švagrovi nohu. Když k Ditrichovi dorazí Brachtl pro lup, muži se schovají. Agnes s Helgou se prozradí, když si suší prádlo. Brachtl je chytí a odveze. Ditrich dá návštěvníkům najíst. Pak vezme Jana k lágru, kde by měla být Agnes. Jürgen zatím v jeho skrýši v jeskyni najde naloupené cennosti. Helga kašle krev. Jan marně shání Přikryla doma. Jde do hotelu, kde se zase setká s Marií. Polonahá žena jej začne líbat. Muž však myslí jen na záchranu Agnes. Ditrich pochopí, že Jürgen odhalil jeho skrýš. Helga zemře. Opilý Jan u Ditricha plánuje, že se půjde udat, aby Agnes pustili. Němec mu poradí, aby napsal udání na Brachtla, který kolaboroval s nacisty. 7. den. Přikryl s Brachtlem se hádají kvůli rabování přistěhovalců. Přijde Jan s udáním. Ví, že zrádce Brachtl dal zavřít Agnes na statku. Přikryl hoteliéra vyhodí. Jan pak udání roztrhá, protože všichni přece bývali kamarádi. Lesník získá propouštěcí papíry pro Agnes a setká se s ní. Obejmou se. Cestou domů uvidí hořící dům, kde bydleli zabití přistěhovalci. Jan předpokládá, že dům zapálil Jürgen, ale toho najde v Ditrichově domě s podřízlým hrdlem. V domě je i Brachtl. Porvou se. Brachtl, ozbrojený nožem, přitom přizná Janovi, že znásilnil Agnes. Někdo střílí. Trefí Agnes a zastřelí Brachtla. Je to Ditrich. Zabil i Jürgena, protože stejně jako lesníkova žena zradili německou věc. Zapálil také dům s novousedlíky. Jan ho v sebeobraně zabije. Postřelená Agnes vzpomíná na to, co viděla tehdy u hořící samoty. Velitelem gardistů, který se domluvil s německými vojáky, byl Přikryl. Ten pak srazil Brachtla, který napadl Agnes. Ona utekla. Hoteliér příbuznému řekl, že ho Agnes viděla s Němci. Přikryl ho pak poslal za ní. Ošetřená Agnes je s manželem doma... Starý Olšan pokládá květiny na hrob. Žena zemřela v roce 1985. V hájovně zůstali léta, hory byly dál jejich domovem. Přikryl a Uvarov byli brzo odvoláni. Ze Sudet bylo vyhnáno 2 800 000 lidí.
Ocenění:
Český lev
2012 - Ondřej Vetchý (Nejlepší herec)
2012 - Vica Kerekes (Nejlepší herečka)
2012 - Ján Ďuriš (Nejlepší kamera)
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 1.11.2012 Blue Sky Film
Premiéra Slovensko: 1.11.2012 Itafilm
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: 31.7.2013 Magic Box
Poprvé na Blu-ray: 31.7.2013 Magic Box
Poprvé na VOD: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 3 442 956
Tvůrci a herci
Jiří Chlumský (Režie), Ivo Krátký (Produkce), Marek Mackovič (Produkce), Josef Urban (Produkce), Miroslav Řiháček (Produkce), Boris Urbánek (Hudba), Ján Ďuriš (Kamera), Martin Šec (Kamera), Vasilis Skalenakis (Střih), Václav Vohlídal (Scénografie), Evženie Rážová (Kostýmy), Martin Večeřa (Zvuk), Jiřina Pahlerová (Masky), Josef Urban (Scénář), Ondřej Vetchý (Herec), Vica Kerekes (Herec), Attila Mokos (Herec), Igor Bareš (Herec), Anna Šišková (Herec), Jarek Hylebrant (Herec), Jiří Schmitzer (Herec), Norbert Lichý (Herec), Fjodor Bondarčuk (Herec), Katarína Kolajová (Herec), René Šmotek (Herec), Eva Sakálová (Herec), Kostas Zerdaloglu (Herec), Přemysl Bureš (Herec), Peter Pálka (Herec)
2012/107/Česko/Drama
Zajímavost k filmu
- Jelikož se až při dokončení veškerých prací rozhodlo o nadabování Vici Kerekes a Anny Šiškové, existují dvě verze filmu. V první mluví herečky svými hlasy a v té druhé jim je propůjčily Hana Kusnjerová a Helena Dvořáková. V obou verzích však jsou nadabování i další herci, a to Attila Mokos Martinem Zahálkou, Katarína Kolajová Ljubou Krbovou, Karel Hlušička Karlem Gultem a Luděk Jičínský Zbyškem Horákem.
- Natáčení také probíhalo u Karlovy Studánky, v prostoru mezi Hanušovicemi a Králíky, ve Zlatých horách a v polských lázních Miedzygórze.
- Postavu Jürgena měl původně hrát Kryštof Hádek.
- Herečka Anna Šišková, představitelka Helgy, dojížděla na plac o berlích, a to kvůli operaci páteře, kterou nedlouho předtím podstoupila.
- Tvůrcům při produkci filmu dle skutečných událostí posloužila i svědectví několika starousedlíků. Jedním takovým byl i pan Karel Cvrk, který se ale bohužel premiéry nedožil. Bylo mu 96 let.
- Z důvodu finančních problémů, které se v průběhu realizace filmu dostavily, trvalo natáčení s pauzami 4 roky.
- Exteriéry byly skutečně natáčeny na Šumpersku, kde se celý příběh odehrává. Krátce se natáčelo i za polskými hranicemi. Natáčení probíhalo také v klášteru Hora Matky Boží u Králíků.
- Hlas Vici Kerekes ve filmu neuslyšíme, na poslední chvíli bylo rozhodnuto, že bude nadabována jinou herečkou.
- Fjodora Bondarčuka (Uvarov) navrhl do jeho role čtrnáctiletý syn scenáristy Josefa Urbana, a to po zhlédnutí filmu 9. rota (2005), načež mu Josef Urban řekl: "To si myslíš, že mu zavolám a on přijede?. Po vcelku složitém jednání Bondarčuk opravdu nabídku přijal.
- Film byl původně plánován jako dokumentární, všechny hlavní postavy existovaly, nicméně ve filmu mají kromě Uvarova (Fjodor Bondarčuk) změněná jména.
- Původně se film měl jmenovat Sudetenland. Kvůli obavám, že si mladé publikum pod tímto pojmem nic nepředstaví, byl změněn na "atraktivnější" 7 dní hříchů.
- V průběhu natáčení zastihla filmaře nejedna extrémní událost. V roce 2009 to byla říjnová sněhová kalamita, o rok později se potázali s povodněmi a v roce 2011 je zastihl požár usedlosti ve Vojtíškově, který sloužil jako kulisa pro natáčení filmu. Oheň byl založen místními bezdomovci, posílenými alkoholem a možná i válečnou filmovou atmosférou, kterou filmaři utvořili.
- Natáčení také probíhalo u Karlovy Studánky, v prostoru mezi Hanušovicemi a Králíky, ve Zlatých horách a v polských lázních Miedzygórze.
- Postavu Jürgena měl původně hrát Kryštof Hádek.
- Herečka Anna Šišková, představitelka Helgy, dojížděla na plac o berlích, a to kvůli operaci páteře, kterou nedlouho předtím podstoupila.
- Tvůrcům při produkci filmu dle skutečných událostí posloužila i svědectví několika starousedlíků. Jedním takovým byl i pan Karel Cvrk, který se ale bohužel premiéry nedožil. Bylo mu 96 let.
- Z důvodu finančních problémů, které se v průběhu realizace filmu dostavily, trvalo natáčení s pauzami 4 roky.
- Exteriéry byly skutečně natáčeny na Šumpersku, kde se celý příběh odehrává. Krátce se natáčelo i za polskými hranicemi. Natáčení probíhalo také v klášteru Hora Matky Boží u Králíků.
- Hlas Vici Kerekes ve filmu neuslyšíme, na poslední chvíli bylo rozhodnuto, že bude nadabována jinou herečkou.
- Fjodora Bondarčuka (Uvarov) navrhl do jeho role čtrnáctiletý syn scenáristy Josefa Urbana, a to po zhlédnutí filmu 9. rota (2005), načež mu Josef Urban řekl: "To si myslíš, že mu zavolám a on přijede?. Po vcelku složitém jednání Bondarčuk opravdu nabídku přijal.
- Film byl původně plánován jako dokumentární, všechny hlavní postavy existovaly, nicméně ve filmu mají kromě Uvarova (Fjodor Bondarčuk) změněná jména.
- Původně se film měl jmenovat Sudetenland. Kvůli obavám, že si mladé publikum pod tímto pojmem nic nepředstaví, byl změněn na "atraktivnější" 7 dní hříchů.
- V průběhu natáčení zastihla filmaře nejedna extrémní událost. V roce 2009 to byla říjnová sněhová kalamita, o rok později se potázali s povodněmi a v roce 2011 je zastihl požár usedlosti ve Vojtíškově, který sloužil jako kulisa pro natáčení filmu. Oheň byl založen místními bezdomovci, posílenými alkoholem a možná i válečnou filmovou atmosférou, kterou filmaři utvořili.
Odkazy
Hrají:
Ondřej Vetchý, Vica Kerekes, Attila Mokos, Igor Bareš, Anna Šišková, Jarek Hylebrant, Jiří Schmitzer, Norbert Lichý, Fjodor Bondarčuk, Katarína Kolajová, René Šmotek, Eva Sakálová, Kostas Zerdaloglu, Přemysl Bureš, Peter Pálka, Adam Pospíšil, Jiří Knot, Karel Hlušička, Jaroslav Šmíd