Parazit / Gisaengchung (2019/132/Jižní Korea/Drama, Komedie, Thriller) 84%
15.01.2023 17:56
JEDNOU VĚTOU
„Vypadá to jako podvod, ale jde o mnohem víc..."
OBSAH
Černá komedie režiséra Bong Joon-hoa (Snowpiercer, Okja) sleduje chudou, ale mazanou čtyřčlennou rodinu, která se rozhodne infiltrovat do bohaté domácnosti byznysmena Parka. Co se může stát, když se setkají dva tak odlišné světy? Originální dílo mistrovsky pracuje s prvky thrilleru, dramatu i satiry a přináší vtipný a nepředvídatelný divácký zážitek. Parazit byl oceněný Zlatou palmou a podle mnohých ohlasů se tak stal nejzábavnějším vítězem festivalu v Cannes od dob Pulp Fiction. (Aerofilms)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Kličová událost košického Art Film Festu samozřejmě z fleku vyprodala největší sál festivalu. Já si trošku připadal jak na csfd projekci, vedle mě freddy, za mnou pan hnědý, před hajzlem seznamení s dalším csfd drakem. Joon-ho Bong je master, protože dokáže míchat žánry, které by leckoho ani nenapadlo hodnit do jedný míchačky, co začíná jako komedie, pokračuje jako sociální drama a končí thrillově. Scénář originálnější než multikino v iglů, nuda vyfakovaná daleko od filmu, nebyl záběr, kdybych si zívnul. Režie působí naprosto sebejistě a výborně pomáhá s vyprávěním i s prolínajícímy žánry. Joon-ho Bong si prostě hraje se žánry, s dějem, s postavama a mě ty jeho hrátky přišly filmově neskutečně fresh. Jihokorejský den na košickém arťáku se vydařil na výbornou. (Enšpígl) 5*
Nepředvídatelný děj (samozřejmě bylo jasné, kdo další půjde po řidiči na řadu), nelítostná společenská kritika, ale pořád černohumorně kouzelná. Satira, u které jsem nevěděl, na čem přesně jsem. Tvorba jihokorejského tvůrce se dá rozpoznat tak, že mísí několik žánrů a vždy kousavým způsobem upozorňuje na nedostatky a chyby ve společnosti. Tuhle rodinu si nejde nezamilovat. Bydlí v chudé čtvrti, v podzemním bytě, neustále chytají wifinu a v hlavě převalují nápady, jak se dostat ze sraček. Rodiče jsou bez práce, děti se nedostaly na vysokou školu. Posun nastane poté, co synek objeví šanci doučovat angličtinu v rodině (naivních) pracháčů. Invenci se meze nekladou a rozjede se úsměvný kolotoč, protože každou šanci je třeba chytit za pačesy. A tady to celé začíná a divák obdivuje, jak moc si padesátiletý tvůrce troufá a jak náramně mu to vychází. Dílo je to kompaktní a tolik odlišné od ostatních. Ona oslavovaná žánrová rozmanitost je opravdu na poklonu, přičemž to vůbec nepoškozuje tempo ani formu. Začínáme coby ryzí černá komedie, někde v půli přepneme na slušný thriller a završíme to sociálním dramatem o (vážných) rozdílech společenských tříd s až hororovými prvky. Herci jsou na jedničku, krutě humorné obžalobě systému dodávají ty správné grády. Vítěz loňské Zlaté palmy mě bavil režijním citem, vnímavým k detailu a dávkujícím přesně taková sousta, která jsem si dokázal pořádně poválet v ústech, než mě zase překvapil další chutí. (castor) 4*
Úvodní hodinu mě bavila sviňská vynalézavost celé rodinky i to, jak si postupně obsadí všechny důležitá políčka na šachovnici. Pak se ale najednou skupinka do té chvíle schopných jedinců není schopná udržet na schodech vlastní zvědavosti a Parazit se pro mě zvrhne v něco, kde mě postavy přestávají zajímat (protože na sympatie se tu nehrálo a najednou jsou důležité k nějakému napětí) a i vývoj začne podivně kroutit vlastní logikou. Ale ok, sem tam film udělá dějovou odbočku, která člověku úplně nesedne, to se může stát. Pořád by zůstala famózní práce kamery a kompozice scén (zatopená ulička jednoznačně kraluje). Jenže jsme v jihokorejské kinematografii a navíc v artovce pro festivaly, takže se to celé na konci musí žánrově zvrhnout, aby si řadový divák řekl "cool" a ten náročnější mohl ocenit "jak myslej mimo rámec". A tady tomu pro mě už úplně spadnul řetěz, protože banální pointa o "chudí smrdí bohatým" má tak mimózní obrátky ve svém ztvárnění, že už mi z toho bylo jen smutno. Tak nadějný rozjezd a tak zbytečně tlačené a vynucené finále. Neberu. 50% (Tom Haery) 2*
VELKÁ RECENZE
Fascinované ohlasy z Cannes nelhaly. Vítěz letošní Zlaté palmy patří mezi suverénně největší hity karlovarského festivalu a dokonce se už začaly objevovat informace, že se možná natočí i americký remake (což je bezesporu nejděsivější zpráva dne). Ošlehaný tvůrce Pon Džun-ho (jehož možná znáte i pod transkripcí Bong Joon-Ho) si tak po úspěšných kusech jako Pečeť vraha či Ledová archa připisuje zatím největší úspěch, když si jako vůbec první filmař z Jižní Koreje vybojoval vítězství v Cannes, a to hned prostřednictvím kritiky třídní stratifikace jihokorejské společnosti. Těšme se tedy i na českou premiéru v běžných kinech, jejíž termín bude ještě upřesněn.
V centru dění je čtyřčlenná rodina polosocek, bydlící v podzemním bytě v chudé čtvrti a neustále vymýšlející, jak přijít k bohatství. Poctivá práce samozřejmě není cestou, takže když se pro syna objeví šance doučovat angličtinu v zámožné rodině, zapojí i ostatní členy rodiny a začnou se dít věci. Víc nechci prozrazovat, protože pokud se k vám nic víc nedostane, bude to jenom dobře. Pon si dokáže výborně pohrávat s žánry, a tak se prvky rodinného melodramatu mísí s hororem, černou komedií, sociálním dramatem a detektivkou. Vždy, když rozehraná příběhová linka vykrystalizuje v situaci, kdy divák (téměř) všemu rozumí, zamíchá Pon kartami a naservíruje obrat v atmosféře i naraci. Díky tomu uteče celých 132 minut velmi svižně a hlavně se daří dění neustále gradovat. To se opravdu vidí jen výjimečně.
Zkušení fanoušci Ponovy tvorby hned v hlavní roli poznají Kang-ho Songa, jeho tradičního herce. Tohle však není film o hereckých výkonech, všichni tu dělají svou práci skvěle i bez exhibic, a prostě se podřizují vyššímu cíli. Právě režijní cit je zde totiž úchvatnější než co jiného. Pon přesně ví, kdy atmosféru utáhnout a kdy naopak zvolnit, a má také jasně definované způsoby, jak toho dosáhnout.
V Cannes mají tradičně lepší výsledky sociálně uvědomělé snímky a Parazit sice na jednu stranu není výjimkou, avšak zařadit ho do škatulky sociálního dramatu by bylo příliš zjednodušující. Tohle totiž není agitka na způsob třeba Kena Loache, v jehož dílem by po odebrání sociálně-kritické roviny mnoho nezbylo (jakkoli je mám sám rád). Parazit pomocí jiných žánrů a vyloženě populárních prvků nabízí obdobně silné, leč neprvoplánové a nepodbízivé sdělení, což je snad nejlepší způsob, jak s tímto tématem pracovat.
Osobně jsem měl v první chvíli po dokoukání problém, že po všech těch ódách jsem čekal něco extravagantnějšího a rozmáchlejšího. Po pár dnech ale musím určitou sevřenost naopak docenit, neboť právě zachování kompaktnosti díla při současném mísení témat a žánrů Parazitovi ještě přidává. Ale přemítání mezi osmičkovým, devítkovým či snad desítkovým hodnocením se nakonec jeví jako docela zbytečné. Nakonec dávám devět, a to hlavně kvůli odlišení Parazita od ostatních kvalitních festivalových filmů, které se mu však v něčem přece jen vyrovnat nemohou – takhle suverénní filmařina a mix zábavnosti s uměním je velmi vzácný a bezpochyby pobaví každého diváka, bez ohledu na žánrové či stylové preference.
O FILMU
Režisér Bong Joon-ho si získal mnoho fanoušků tím, jak kreativně převrací a rozebírá žánrové konvence. Jeho filmy kombinují humor, satiru, společenskou kritiku a napětí zcela nepředvídaným způsobem a vytváří tak obzvlášť dynamický divácký zážitek. Ale zatímco u dosavadních děl vycházel z nějakého konkrétního žánru, například z detektivního příběhu sledujícího práci policie v Pečeti vraha a z příběhu o příšerách ve snímku Mutant, v případě Parazita je jakékoli žánrové zařazení velmi obtížné. Samotný Bong jej označuje za „rodinnou tragikomedii”, ale připouští, že by jej někdo mohl považovat spíše za thriller nebo černou komedii. Jedinečnost postav a překvapivé zvraty v zápletce možná odolávají žánrovému zaškatulkování, ale diváky jistě pohltí energie a síla celého filmu.
Vzhledem k tomu, jak jedinečné postavy film zachycuje a jakým způsobem měnící se vztahy mezi nimi posouvají zápletku, musel Bong Joon-ho shromáždit naprosto dokonalý herecký tým. Nikoho nepřekvapí, že se Bongovi s jeho reputací a bystrým okem podařilo dát dohromady velmi talentované herce, jako je ostřílený matador Song Kang-ho, ale i mladou krev, z níž všichni dokázali ukázat původně skryté stránky svých filmových postav. I herci, kteří se objevili v menších vedlejších rolích, nakonec zanechali silný dojem, navzdory omezenému času, jenž jim byl na plátně věnován. Energie snímku Parazit vychází do značné míry z kontrastu mezi životním stylem bohaté domácnosti Parkových a zoufalou situací, v níž se ocitl Ki-taek a ostatní členové jeho rodiny. Jak se navíc zápletka vyvíjí, berou na sebe cestou za svými cíli jednotlivé postavy další role a dochází mezi nimi k záměnám. Vedle Bongových výjimečných dialogů mají tedy herci dost materiálu a naplno jej využívají, aby předvedli nezapomenutelný a zcela nový způsob kolektivního představení.
Poté, co na svých předchozích celovečerních filmech pracoval v mezinárodním prostředí s různorodou skupinou profesionálů, sestavil Bong Joon-ho pro svůj návrat na domácí půdu záviděníhodnou sestavu talentů. Hlavní kameraman Hong Kyung-pyo je obecně uznávaný jako jeden z nejlepších současných korejských kameramanů a s Bongem spolupracoval už na filmech Matka a Ledová archa. S Lee Chang-dongem se znali z předchozí spolupráce na slavném snímku Vzplanutí (2018) a s Na Hong-jinem na Kvílení (2016). Se scénografií se Bong obrátil na matadora Lee Ha-juna, mezi jehož předchozí práce patří výprava k filmu Okja, ke kasově úspěšné filmové loupeži Zloději a k soutěžnímu snímku z Cannes v režii Im Sang-sooa Hanyeo. Původní hudbu napsal Jung Jae-il, který se podílel na různých hudebních skladbách a měl mimo jiné na starosti i hudební režii filmu Okja. A v neposlední řadě svými bohatými zkušenostmi přispěli k vytvoření jedinečného vzhledu postav návrhářka kostýmů Choi Se-yeon a vizážistka Kim Seo Young.
Prostory, v nichž se Parazit odehrává, jsou blízce spjaté s celkovými tématy filmu. Špinavý suterénní byt, v němž bydlí hlavní protagonisté, se nachází v prostředí, které symbolizuje společenskou třídu, jíž se příliš nedaří. Díky kombinaci natáčení v ateliéru a v reálném prostředí se tvůrcům podařilo vytvořit unikátní a přesvědčivý prostor, v němž se mohl filmový příběh rozvinout. Více než 60 % filmu se odehrává v domácnosti Parkových, v honosném domě, který podle příběhu navrhnul slavný architekt. Rozlehlé otevřené prostory zachycují vizuální kontrast mezi zářivými, designovými zdmi. Vzdálenost mezi těmito světy ještě více zdůrazňuje cesta, která mezi nimi vede, a to v podobě řady schodišť mezi vyvýšenou čtvrtí zbohatlíků, v níž bydlí Parkovi, a dělnickou čtvrtí dole.
Ocenění:
Academy Awards
2020 - Džun-ho Pong, Sin-ae Kwak (Nejlepší film)
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší režie)
2020 - Nejlepší cizojazyčný film
2020 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší původní scénář)
2020 - Jinmo Yang (Nejlepší střih) (nominace)
2020 - Ha-jun Lee, Won-woo Cho (Nejlepší výprava) (nominace)
Independent Spirit Awards
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší mezinárodní film)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2020 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší původní scénář)
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší neanglicky mluvený film)
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší film) (nominace)
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší režie) (nominace)
British Independent Film Awards (BIFA)
2019 - Nejlepší zahraniční nezávislý film
César Awards
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší zahraniční film)
Robert Awards (Danish Film Awards)
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší neanglicky mluvený film)
Guldbagge Awards
2019 - Džun-ho Pong (Nejlepší zahraniční film)
AACTA International Awards
2020 - Nejlepší film
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší režie) (nominace)
2020 - Kang-ho Song (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2020 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší scénář) (nominace)
Golden Globes
2020 - Nejlepší cizojazyčný film
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší režie) (nominace)
2020 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší scénář) (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2019 - Džun-ho Pong (Nejlepší zahraniční film) (nominace)
2019 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší původní scénář) (nominace)
2019 - Nejlepší obsazení (nominace)
Los Angeles Film Critics Association Awards
2019 - Nejlepší film
2019 - Džun-ho Pong (Nejlepší režisér)
2019 - Kang-ho Song (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2019 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší scénář) (nominace)
2019 - Ha-jun Lee (Nejlepší výprava) (nominace)
New York Film Critics Circle Awards
2019 - Nejlepší cizojazyčný film
The Saturn Awards
2021 - Nejlepší mezinárodní film
2021 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší scénář) (nominace)
2021 - Jae-il Jung (Nejlepší hudba) (nominace)
2021 - Jinmo Yang (Nejlepší střih) (nominace)
Cannes Film Festival
2019 - Džun-ho Pong (Zlatá palma)
Toronto International Film Festival
2019 - Džun-ho Pong (Cena diváků pro nejlepší film) (nominace)
DABING
1.DABING (ČT)
V českém znění: Miroslav Hanuš - Kang-ho Song (Ki Taek), David Švehlík - Sun-kyun Lee (Dong Ik), Tatiana Dyková - Yeo-jeong Cho (Yeon Kyo), Ondřej Rychlý - Woo-sik Choi (Ki Woo), Aneta Krejčíková - So-dam Park (Ki Jung), Eva Spoustová - Lee Jeong-eun (Moon Gwang), Yvetta Blanarovičová - Jang Hye-jin (Chung Sook), Jan Szymik - Park Myeong-hoon (Geun Se), Silvie Matičková - Ji-so Jung (Da Hye), Vít Eduard Gajdoš - Hyun-jun Jung (Da Song), Robert Urban - Keun-rok Park (Yoon), Karel Heřmánek ml. - Seo Jun Park (Min), Michaela Dinhová - Yi-Seo Jung (šéfka pizzerie), Daniel Margolius - Jae-myeong Jo (bratr šéfky), Jiří Štrébl - Go Gwan-jae (doktor), Ondřej Kavan, Filip Rajmont, Miroslav Hrabě, Irena Máchová, Kryštof Rímský, Michal Gulyáš, Radovan Vaculík, David Voráček, Martina Šťastná, Radka Krninská
Překlad: Tomáš Horák
Dramaturgie: Jana Čížkovská
Mistr zvuku: Petr Posolda
Vedoucí produkce: Barbora Petrů
Vedoucí dramaturg: Zdeno Kubina
Vedoucí realizace: Pavel Fuchs
Dialogy a režie: Vladimír Žďánský
Vyrobila Česká televize - 2021
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 3.10.2019 Aerofilms
Premiéra USA: 30.8.2019 (Telluride Film Festival)
Premiéra Jižní Korea: 30.0.2019 CJ Entertainment
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 7 724 177
Tržby celkem - $ 122 626 921
Návštěvnost v ČR 55 858
Náklady (Rozpočet) - $ 15 500 000
„Vypadá to jako podvod, ale jde o mnohem víc..."
OBSAH
Černá komedie režiséra Bong Joon-hoa (Snowpiercer, Okja) sleduje chudou, ale mazanou čtyřčlennou rodinu, která se rozhodne infiltrovat do bohaté domácnosti byznysmena Parka. Co se může stát, když se setkají dva tak odlišné světy? Originální dílo mistrovsky pracuje s prvky thrilleru, dramatu i satiry a přináší vtipný a nepředvídatelný divácký zážitek. Parazit byl oceněný Zlatou palmou a podle mnohých ohlasů se tak stal nejzábavnějším vítězem festivalu v Cannes od dob Pulp Fiction. (Aerofilms)
FILMOVÁ RECENZE ČSFD
Kličová událost košického Art Film Festu samozřejmě z fleku vyprodala největší sál festivalu. Já si trošku připadal jak na csfd projekci, vedle mě freddy, za mnou pan hnědý, před hajzlem seznamení s dalším csfd drakem. Joon-ho Bong je master, protože dokáže míchat žánry, které by leckoho ani nenapadlo hodnit do jedný míchačky, co začíná jako komedie, pokračuje jako sociální drama a končí thrillově. Scénář originálnější než multikino v iglů, nuda vyfakovaná daleko od filmu, nebyl záběr, kdybych si zívnul. Režie působí naprosto sebejistě a výborně pomáhá s vyprávěním i s prolínajícímy žánry. Joon-ho Bong si prostě hraje se žánry, s dějem, s postavama a mě ty jeho hrátky přišly filmově neskutečně fresh. Jihokorejský den na košickém arťáku se vydařil na výbornou. (Enšpígl) 5*
Nepředvídatelný děj (samozřejmě bylo jasné, kdo další půjde po řidiči na řadu), nelítostná společenská kritika, ale pořád černohumorně kouzelná. Satira, u které jsem nevěděl, na čem přesně jsem. Tvorba jihokorejského tvůrce se dá rozpoznat tak, že mísí několik žánrů a vždy kousavým způsobem upozorňuje na nedostatky a chyby ve společnosti. Tuhle rodinu si nejde nezamilovat. Bydlí v chudé čtvrti, v podzemním bytě, neustále chytají wifinu a v hlavě převalují nápady, jak se dostat ze sraček. Rodiče jsou bez práce, děti se nedostaly na vysokou školu. Posun nastane poté, co synek objeví šanci doučovat angličtinu v rodině (naivních) pracháčů. Invenci se meze nekladou a rozjede se úsměvný kolotoč, protože každou šanci je třeba chytit za pačesy. A tady to celé začíná a divák obdivuje, jak moc si padesátiletý tvůrce troufá a jak náramně mu to vychází. Dílo je to kompaktní a tolik odlišné od ostatních. Ona oslavovaná žánrová rozmanitost je opravdu na poklonu, přičemž to vůbec nepoškozuje tempo ani formu. Začínáme coby ryzí černá komedie, někde v půli přepneme na slušný thriller a završíme to sociálním dramatem o (vážných) rozdílech společenských tříd s až hororovými prvky. Herci jsou na jedničku, krutě humorné obžalobě systému dodávají ty správné grády. Vítěz loňské Zlaté palmy mě bavil režijním citem, vnímavým k detailu a dávkujícím přesně taková sousta, která jsem si dokázal pořádně poválet v ústech, než mě zase překvapil další chutí. (castor) 4*
Úvodní hodinu mě bavila sviňská vynalézavost celé rodinky i to, jak si postupně obsadí všechny důležitá políčka na šachovnici. Pak se ale najednou skupinka do té chvíle schopných jedinců není schopná udržet na schodech vlastní zvědavosti a Parazit se pro mě zvrhne v něco, kde mě postavy přestávají zajímat (protože na sympatie se tu nehrálo a najednou jsou důležité k nějakému napětí) a i vývoj začne podivně kroutit vlastní logikou. Ale ok, sem tam film udělá dějovou odbočku, která člověku úplně nesedne, to se může stát. Pořád by zůstala famózní práce kamery a kompozice scén (zatopená ulička jednoznačně kraluje). Jenže jsme v jihokorejské kinematografii a navíc v artovce pro festivaly, takže se to celé na konci musí žánrově zvrhnout, aby si řadový divák řekl "cool" a ten náročnější mohl ocenit "jak myslej mimo rámec". A tady tomu pro mě už úplně spadnul řetěz, protože banální pointa o "chudí smrdí bohatým" má tak mimózní obrátky ve svém ztvárnění, že už mi z toho bylo jen smutno. Tak nadějný rozjezd a tak zbytečně tlačené a vynucené finále. Neberu. 50% (Tom Haery) 2*
VELKÁ RECENZE
Fascinované ohlasy z Cannes nelhaly. Vítěz letošní Zlaté palmy patří mezi suverénně největší hity karlovarského festivalu a dokonce se už začaly objevovat informace, že se možná natočí i americký remake (což je bezesporu nejděsivější zpráva dne). Ošlehaný tvůrce Pon Džun-ho (jehož možná znáte i pod transkripcí Bong Joon-Ho) si tak po úspěšných kusech jako Pečeť vraha či Ledová archa připisuje zatím největší úspěch, když si jako vůbec první filmař z Jižní Koreje vybojoval vítězství v Cannes, a to hned prostřednictvím kritiky třídní stratifikace jihokorejské společnosti. Těšme se tedy i na českou premiéru v běžných kinech, jejíž termín bude ještě upřesněn.
V centru dění je čtyřčlenná rodina polosocek, bydlící v podzemním bytě v chudé čtvrti a neustále vymýšlející, jak přijít k bohatství. Poctivá práce samozřejmě není cestou, takže když se pro syna objeví šance doučovat angličtinu v zámožné rodině, zapojí i ostatní členy rodiny a začnou se dít věci. Víc nechci prozrazovat, protože pokud se k vám nic víc nedostane, bude to jenom dobře. Pon si dokáže výborně pohrávat s žánry, a tak se prvky rodinného melodramatu mísí s hororem, černou komedií, sociálním dramatem a detektivkou. Vždy, když rozehraná příběhová linka vykrystalizuje v situaci, kdy divák (téměř) všemu rozumí, zamíchá Pon kartami a naservíruje obrat v atmosféře i naraci. Díky tomu uteče celých 132 minut velmi svižně a hlavně se daří dění neustále gradovat. To se opravdu vidí jen výjimečně.
Zkušení fanoušci Ponovy tvorby hned v hlavní roli poznají Kang-ho Songa, jeho tradičního herce. Tohle však není film o hereckých výkonech, všichni tu dělají svou práci skvěle i bez exhibic, a prostě se podřizují vyššímu cíli. Právě režijní cit je zde totiž úchvatnější než co jiného. Pon přesně ví, kdy atmosféru utáhnout a kdy naopak zvolnit, a má také jasně definované způsoby, jak toho dosáhnout.
V Cannes mají tradičně lepší výsledky sociálně uvědomělé snímky a Parazit sice na jednu stranu není výjimkou, avšak zařadit ho do škatulky sociálního dramatu by bylo příliš zjednodušující. Tohle totiž není agitka na způsob třeba Kena Loache, v jehož dílem by po odebrání sociálně-kritické roviny mnoho nezbylo (jakkoli je mám sám rád). Parazit pomocí jiných žánrů a vyloženě populárních prvků nabízí obdobně silné, leč neprvoplánové a nepodbízivé sdělení, což je snad nejlepší způsob, jak s tímto tématem pracovat.
Osobně jsem měl v první chvíli po dokoukání problém, že po všech těch ódách jsem čekal něco extravagantnějšího a rozmáchlejšího. Po pár dnech ale musím určitou sevřenost naopak docenit, neboť právě zachování kompaktnosti díla při současném mísení témat a žánrů Parazitovi ještě přidává. Ale přemítání mezi osmičkovým, devítkovým či snad desítkovým hodnocením se nakonec jeví jako docela zbytečné. Nakonec dávám devět, a to hlavně kvůli odlišení Parazita od ostatních kvalitních festivalových filmů, které se mu však v něčem přece jen vyrovnat nemohou – takhle suverénní filmařina a mix zábavnosti s uměním je velmi vzácný a bezpochyby pobaví každého diváka, bez ohledu na žánrové či stylové preference.
O FILMU
Režisér Bong Joon-ho si získal mnoho fanoušků tím, jak kreativně převrací a rozebírá žánrové konvence. Jeho filmy kombinují humor, satiru, společenskou kritiku a napětí zcela nepředvídaným způsobem a vytváří tak obzvlášť dynamický divácký zážitek. Ale zatímco u dosavadních děl vycházel z nějakého konkrétního žánru, například z detektivního příběhu sledujícího práci policie v Pečeti vraha a z příběhu o příšerách ve snímku Mutant, v případě Parazita je jakékoli žánrové zařazení velmi obtížné. Samotný Bong jej označuje za „rodinnou tragikomedii”, ale připouští, že by jej někdo mohl považovat spíše za thriller nebo černou komedii. Jedinečnost postav a překvapivé zvraty v zápletce možná odolávají žánrovému zaškatulkování, ale diváky jistě pohltí energie a síla celého filmu.
Vzhledem k tomu, jak jedinečné postavy film zachycuje a jakým způsobem měnící se vztahy mezi nimi posouvají zápletku, musel Bong Joon-ho shromáždit naprosto dokonalý herecký tým. Nikoho nepřekvapí, že se Bongovi s jeho reputací a bystrým okem podařilo dát dohromady velmi talentované herce, jako je ostřílený matador Song Kang-ho, ale i mladou krev, z níž všichni dokázali ukázat původně skryté stránky svých filmových postav. I herci, kteří se objevili v menších vedlejších rolích, nakonec zanechali silný dojem, navzdory omezenému času, jenž jim byl na plátně věnován. Energie snímku Parazit vychází do značné míry z kontrastu mezi životním stylem bohaté domácnosti Parkových a zoufalou situací, v níž se ocitl Ki-taek a ostatní členové jeho rodiny. Jak se navíc zápletka vyvíjí, berou na sebe cestou za svými cíli jednotlivé postavy další role a dochází mezi nimi k záměnám. Vedle Bongových výjimečných dialogů mají tedy herci dost materiálu a naplno jej využívají, aby předvedli nezapomenutelný a zcela nový způsob kolektivního představení.
Poté, co na svých předchozích celovečerních filmech pracoval v mezinárodním prostředí s různorodou skupinou profesionálů, sestavil Bong Joon-ho pro svůj návrat na domácí půdu záviděníhodnou sestavu talentů. Hlavní kameraman Hong Kyung-pyo je obecně uznávaný jako jeden z nejlepších současných korejských kameramanů a s Bongem spolupracoval už na filmech Matka a Ledová archa. S Lee Chang-dongem se znali z předchozí spolupráce na slavném snímku Vzplanutí (2018) a s Na Hong-jinem na Kvílení (2016). Se scénografií se Bong obrátil na matadora Lee Ha-juna, mezi jehož předchozí práce patří výprava k filmu Okja, ke kasově úspěšné filmové loupeži Zloději a k soutěžnímu snímku z Cannes v režii Im Sang-sooa Hanyeo. Původní hudbu napsal Jung Jae-il, který se podílel na různých hudebních skladbách a měl mimo jiné na starosti i hudební režii filmu Okja. A v neposlední řadě svými bohatými zkušenostmi přispěli k vytvoření jedinečného vzhledu postav návrhářka kostýmů Choi Se-yeon a vizážistka Kim Seo Young.
Prostory, v nichž se Parazit odehrává, jsou blízce spjaté s celkovými tématy filmu. Špinavý suterénní byt, v němž bydlí hlavní protagonisté, se nachází v prostředí, které symbolizuje společenskou třídu, jíž se příliš nedaří. Díky kombinaci natáčení v ateliéru a v reálném prostředí se tvůrcům podařilo vytvořit unikátní a přesvědčivý prostor, v němž se mohl filmový příběh rozvinout. Více než 60 % filmu se odehrává v domácnosti Parkových, v honosném domě, který podle příběhu navrhnul slavný architekt. Rozlehlé otevřené prostory zachycují vizuální kontrast mezi zářivými, designovými zdmi. Vzdálenost mezi těmito světy ještě více zdůrazňuje cesta, která mezi nimi vede, a to v podobě řady schodišť mezi vyvýšenou čtvrtí zbohatlíků, v níž bydlí Parkovi, a dělnickou čtvrtí dole.
Ocenění:
Academy Awards
2020 - Džun-ho Pong, Sin-ae Kwak (Nejlepší film)
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší režie)
2020 - Nejlepší cizojazyčný film
2020 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší původní scénář)
2020 - Jinmo Yang (Nejlepší střih) (nominace)
2020 - Ha-jun Lee, Won-woo Cho (Nejlepší výprava) (nominace)
Independent Spirit Awards
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší mezinárodní film)
British Academy of Film and Television Arts (BAFTA)
2020 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší původní scénář)
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší neanglicky mluvený film)
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší film) (nominace)
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší režie) (nominace)
British Independent Film Awards (BIFA)
2019 - Nejlepší zahraniční nezávislý film
César Awards
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší zahraniční film)
Robert Awards (Danish Film Awards)
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší neanglicky mluvený film)
Guldbagge Awards
2019 - Džun-ho Pong (Nejlepší zahraniční film)
AACTA International Awards
2020 - Nejlepší film
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší režie) (nominace)
2020 - Kang-ho Song (Nejlepší vedlejší herec) (nominace)
2020 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší scénář) (nominace)
Golden Globes
2020 - Nejlepší cizojazyčný film
2020 - Džun-ho Pong (Nejlepší režie) (nominace)
2020 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší scénář) (nominace)
Florida Film Critics Circle Awards
2019 - Džun-ho Pong (Nejlepší zahraniční film) (nominace)
2019 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší původní scénář) (nominace)
2019 - Nejlepší obsazení (nominace)
Los Angeles Film Critics Association Awards
2019 - Nejlepší film
2019 - Džun-ho Pong (Nejlepší režisér)
2019 - Kang-ho Song (Nejlepší herec ve vedlejší roli)
2019 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší scénář) (nominace)
2019 - Ha-jun Lee (Nejlepší výprava) (nominace)
New York Film Critics Circle Awards
2019 - Nejlepší cizojazyčný film
The Saturn Awards
2021 - Nejlepší mezinárodní film
2021 - Džun-ho Pong, Jin-won Han (Nejlepší scénář) (nominace)
2021 - Jae-il Jung (Nejlepší hudba) (nominace)
2021 - Jinmo Yang (Nejlepší střih) (nominace)
Cannes Film Festival
2019 - Džun-ho Pong (Zlatá palma)
Toronto International Film Festival
2019 - Džun-ho Pong (Cena diváků pro nejlepší film) (nominace)
DABING
1.DABING (ČT)
V českém znění: Miroslav Hanuš - Kang-ho Song (Ki Taek), David Švehlík - Sun-kyun Lee (Dong Ik), Tatiana Dyková - Yeo-jeong Cho (Yeon Kyo), Ondřej Rychlý - Woo-sik Choi (Ki Woo), Aneta Krejčíková - So-dam Park (Ki Jung), Eva Spoustová - Lee Jeong-eun (Moon Gwang), Yvetta Blanarovičová - Jang Hye-jin (Chung Sook), Jan Szymik - Park Myeong-hoon (Geun Se), Silvie Matičková - Ji-so Jung (Da Hye), Vít Eduard Gajdoš - Hyun-jun Jung (Da Song), Robert Urban - Keun-rok Park (Yoon), Karel Heřmánek ml. - Seo Jun Park (Min), Michaela Dinhová - Yi-Seo Jung (šéfka pizzerie), Daniel Margolius - Jae-myeong Jo (bratr šéfky), Jiří Štrébl - Go Gwan-jae (doktor), Ondřej Kavan, Filip Rajmont, Miroslav Hrabě, Irena Máchová, Kryštof Rímský, Michal Gulyáš, Radovan Vaculík, David Voráček, Martina Šťastná, Radka Krninská
Překlad: Tomáš Horák
Dramaturgie: Jana Čížkovská
Mistr zvuku: Petr Posolda
Vedoucí produkce: Barbora Petrů
Vedoucí dramaturg: Zdeno Kubina
Vedoucí realizace: Pavel Fuchs
Dialogy a režie: Vladimír Žďánský
Vyrobila Česká televize - 2021
DVD, KINA a NÁVŠTĚVNOST
Premiéra ČR: 3.10.2019 Aerofilms
Premiéra USA: 30.8.2019 (Telluride Film Festival)
Premiéra Jižní Korea: 30.0.2019 CJ Entertainment
Premiéra v půjčovnách VHS/DVD: -
Poprvé na DVD: -
Poprvé na Blu-ray: (Zatím nevyšlo)
Tržby v ČR - Kč 7 724 177
Tržby celkem - $ 122 626 921
Návštěvnost v ČR 55 858
Náklady (Rozpočet) - $ 15 500 000
Tvůrci a herci
Džun-ho Pong (Režie), Bong Joon Ho (Produkce), Kwak Sin-ae (Produkce), Moon Yang Kwon (Produkce), Jae-il Jung (Hudba), Kyeong-pyo Hong (Kamera), Jinmo Yang (Střih), - (Casting), Ha-jun Lee (Scénografie), Won-woo Cho (Scénografie), Se-yeon Choi (Kostýmy), Choi Tae-young (Zvuk), Hwang Hyo-kyun (Masky), Kwak Tae-yong (Masky), Džun-ho Pong (Scénář), Jin-won Han (Scénář), Kang-ho Song (Herec), Seon-gyoon Lee (Herec), Yeo-jeong Jo (Herec), Hye-jin Jang (Herec), Woo-shik Choi (Herec), So-dam Park (Herec), Seung-min Hyeon (Herec), Hyun-jun Jung (Herec), Myeong-hoon Park (Herec), Keun-rok Park (Herec), Seo-joon Park (Herec), Jeong-eun Lee (Herec), Hye-ri Yoon (Herec), Yi-seo Jung (Herec), Ji-so Jung (Herec)
2019/132/Jižní Korea/Drama, Komedie, Thriller
Zajímavost k filmu
- Film získal hned 12 nominací v oblasti filmu na 56. udílení jihokorejských cen Baeksang Arts Awards, podařilo se mu ale proměnit 3, a to v kategoriích Hlavní velká cena, Nejlepší film a Nejlepší nový herec (Myeong-hoon Park).
- Chung (Hye-jin Jang) v jedné scéně, kdy je celá rodina na zahradě, provozuje atletickou disciplínu hod kladivem. Herečka Hye-jin Jang s házením kladiva neměla žádné zkušenosti, jelikož se pokouší házet na jednu otočku, zatímco profesionální kladiváři dělají 3 až 4 otočky. Při svém házení kladiva vůbec nedodržuje přesně stanovený základ techniky hodu kladivem, jímž je otočka provedená stylem „pata špička“.
- Jako předloha pro film posloužil skutečný příběh rodiny Lancelinových ve Francii v LeMans, která si najala postupně dvě sestry jako služebné, které roky pracovně a psychicky zneužívala a později celou rodinu sestry brutálně zavraždili.
- Když si paní domu poručí k večeři jídlo Ram-Don a následně popisuje jeho přípravu včetně ingrediencí, mezi nimi lze zaslechnout i velice drahé a exkluzivní korejské hovězí hanoi. Toto jídlo je skrytou narážkou na třídní rozdíly mezi oběma rodinami, jelikož samotné jídlo Ram-Don je běžně jedním z nejlevnějších pokrmů, v kombinaci s luxusním hovězím masem ovšem tvoří kontrast, pro Evropana podobný například jako kdyby do hamburgeru z rychlého občerstvení přidal výběrové lanýže. (kukkik)
- Parazit je prvním jihokorejským filmem, který zvítězil na Oscarech, a to dokonce mnohonásobně v prestižních kategoriích.
- Natáčelo se 77 dní.
- Dům, který je nosným prostředím filmu, byl kompletně postaven pouze pro potřeby natáčení.
- První píseň závěrečných titulků napsal sám režisér Džun-ho Pon a nazpíval představitel hlavní role Woo-shik Choi.
- Z gramofonu hraje „In Ginocchio Da Te“ od Gianni Morandiho.
- V interview pro korejský magazín Cine21 se režisér Bong rozpovídal o své zkušenosti natáčení v hypermoderním korejském domě. Mimo jiné uvedl, že při vracení vypůjčeného moderního high-tech odpadkového koše se mu doslova třásly ruce, jelikož rekvizita měla hodnotu dvou a půl tisíce amerických dolarů.
- První korejský film, který na filmovém festivalu v Cannes (v roce 2019) vyhrál Zlatou palmu.
- Konferenčný stolík bol navrhnutý špeciálne pre tento film. Tvorcovia merali stôl tak, aby sa pod neho mohli vojsť štyria dospelí.
- Okrem Soulu pracovali filmári aj vo filmových štúdiách Goyang Aqua.
- Chung (Hye-jin Jang) v jedné scéně, kdy je celá rodina na zahradě, provozuje atletickou disciplínu hod kladivem. Herečka Hye-jin Jang s házením kladiva neměla žádné zkušenosti, jelikož se pokouší házet na jednu otočku, zatímco profesionální kladiváři dělají 3 až 4 otočky. Při svém házení kladiva vůbec nedodržuje přesně stanovený základ techniky hodu kladivem, jímž je otočka provedená stylem „pata špička“.
- Jako předloha pro film posloužil skutečný příběh rodiny Lancelinových ve Francii v LeMans, která si najala postupně dvě sestry jako služebné, které roky pracovně a psychicky zneužívala a později celou rodinu sestry brutálně zavraždili.
- Když si paní domu poručí k večeři jídlo Ram-Don a následně popisuje jeho přípravu včetně ingrediencí, mezi nimi lze zaslechnout i velice drahé a exkluzivní korejské hovězí hanoi. Toto jídlo je skrytou narážkou na třídní rozdíly mezi oběma rodinami, jelikož samotné jídlo Ram-Don je běžně jedním z nejlevnějších pokrmů, v kombinaci s luxusním hovězím masem ovšem tvoří kontrast, pro Evropana podobný například jako kdyby do hamburgeru z rychlého občerstvení přidal výběrové lanýže. (kukkik)
- Parazit je prvním jihokorejským filmem, který zvítězil na Oscarech, a to dokonce mnohonásobně v prestižních kategoriích.
- Natáčelo se 77 dní.
- Dům, který je nosným prostředím filmu, byl kompletně postaven pouze pro potřeby natáčení.
- První píseň závěrečných titulků napsal sám režisér Džun-ho Pon a nazpíval představitel hlavní role Woo-shik Choi.
- Z gramofonu hraje „In Ginocchio Da Te“ od Gianni Morandiho.
- V interview pro korejský magazín Cine21 se režisér Bong rozpovídal o své zkušenosti natáčení v hypermoderním korejském domě. Mimo jiné uvedl, že při vracení vypůjčeného moderního high-tech odpadkového koše se mu doslova třásly ruce, jelikož rekvizita měla hodnotu dvou a půl tisíce amerických dolarů.
- První korejský film, který na filmovém festivalu v Cannes (v roce 2019) vyhrál Zlatou palmu.
- Konferenčný stolík bol navrhnutý špeciálne pre tento film. Tvorcovia merali stôl tak, aby sa pod neho mohli vojsť štyria dospelí.
- Okrem Soulu pracovali filmári aj vo filmových štúdiách Goyang Aqua.
Odkazy